Kapitola 1
Když se dveře otevřely, ozval se ostrý zvuk facky. Isabella Fairweatherová se zapotácela, závratí a dezorientací se chytila rámu dveří, aby se udržela. "Ty malý spratku, jak se opovažuješ uhodit lorda Williama! To ti narostla křídla? Richard Fairweather zařval. 'Uhodil jsem ho, protože jinak bych čekal, až mě využije! Otče, opravdu mám ve tvých očích cenu jen osmdesáti tisíc dolarů?" Isabella vystřelila zpátky a hlas se jí třásl vzteky. "Nevděčný spratek! Víš vůbec, co jsi zač?" odplivl si. 'S kolika slizkými chlapy jsi v branži spala? Myslíš, že to nevím? Kdyby nebylo tvé sestry Eleanor, která se snaží zachránit tvé jméno, tak bys do tohoto domu ani nevkročila! Richard pokračoval a z jeho slov kapalo opovržení. Jaká ochrana? Eleanor o ní jen šířila pomluvy! Není divu, že jí jejich otec vždycky bránil v tom, aby si brala role mimo město! Bylo směšné, jak snadno uvěřil takovým nepodloženým obviněním. Isabella zaťala pěsti, hlas měla chraplavý a zlomený, když se zeptala: "Takže ty věříš všemu, co říká? Myslíš si, že lžu, když ti říkám, že jsem neudělala nic špatného? To jsem ve tvých očích opravdu tak odporná? Richard se ušklíbl a ukázal na modřiny a cucfleky na jejím krku. "Nehraj si na neviňátko. Podívej se na ty nechutné stopy a řekni mi, že se odněkud nevzaly! Isabella si instinktivně zakryla krk a otřásla se ponížením. Posměšný smích se jí ozýval v uších a bodal ji jako dýky. Věděla, že i kdyby předložila důkazy, nikdo jí neuvěří. 'Půjdeš se mnou omluvit se lordu Williamovi. Jestli se odvážíš odmítnout, donutím tě pokleknout! Richard vyštěkl. "Já nepůjdu! Raději zemřu, než abych se omluvil! Isabella odmítla, protože se konečně vymanila ze spárů jejich zvráceného světa. V žádném případě se do toho pekla nechtěla dobrovolně vrátit. "Škoda, že si to nemůžeš vybrat! Richard ji popadl a táhl k autu, čímž ji donutil, aby ho doprovodila do nemocnice. Jakmile vstoupili do luxusního nemocničního pokoje lorda Williama, Richard nasadil falešný úsměv. 'Lorde Williame, opravdu se omlouvám, že vás zase obtěžuji, ale tentokrát jsem přivedl Isabellu. Ví, že se včera večer provinila, a přišla se vám osobně omluvit. Lord William ležel na nemocničním lůžku a jeho tvář byla temná jako bouřkový mrak. "Zatraceně! Málem mě připravili o mé privilegium! Myslíš, že stačí pouhé 'omlouvám se'?" vyhrkl. Richard ztuhl a bál se cokoli říct, protože poznal, že lord William stále zuří. Eleanor, která čekala opodál, nehodlala Isabellu nechat jen tak odejít. Okamžitě rozdmýchala oheň a řekla Richardovi: "Otče, tohle je naše poslední šance. Nemůžeme lorda Williama zklamat. Necháme ji pokleknout, abychom ukázali svou upřímnost. Možná pak na nás nevznese obvinění. Pokleknout? I když to byl brutální návrh, bylo to lepší než nutit celou rodinu trpět kvůli jejím chybám. Richard zaťal zuby. "Máš pravdu. Isabella musí zaplatit cenu, aby se poučila! Otočil se k lůžku lorda Williama a silou Isabellu postrčil dopředu. "Na co čekáš? Pospěš si a klekni si před lorda Williama. Pros ho o odpuštění. Pokleknout a prosit za odpuštění? Jak mohl jako její vlastní otec říct tak chladnokrevná slova, aniž by bral ohled na její důstojnost nebo sebeúctu? Isabella po Eleanor střelila zuřivým pohledem, protože věděla, že to byl její zvrácený nápad. Isabella Fairweatherová se zařekla, že nikdy nepoklekne před umaštěným, zvráceným mužem, ať se děje cokoli. "Neudělala jsem nic špatného. Proč bych měla pokleknout? Richard zuřil, téměř bez sebe vzteky. Jak se proboha mohlo stát, že má dceru, která nechápe realitu jejich světa? "Protože jsem tvůj otec! Když ti řeknu, abys klečela, poslechneš, nebo ti zlámu nohy! Richard hrozivě pohrozil. "Je to tak? Objevila se postava oblečená v neposkvrněné bílé košili, která dokonale přiléhala k jeho dobře stavěné postavě. Vyzařovala z něj přirozená aura autority, takže bylo jasné, že si s ním není radno zahrávat. "Vyzývám každého, kdo se jí tady dotkne.
Kapitola 2
Lord William okamžitě poznal postavu, která stála před ním; byla to tatáž osoba, která mu před několika dny zuřivě odporovala. Tvář mu zbledla a instinktivně se stáhl, zalil ho strach. Richard Fairweather vyštěkl: "Kdo si myslíš, že jsi, abys mě komandoval? "Jen vězte, že jsem lord Tristan Steele," ozval se chladný, hluboký hlas, který vzbuzoval pozornost. Jakmile určil její polohu, viděl, že tato konfrontace je skutečně frustrující. Zuřivost ve tváři lorda Williama se změnila v něco úslužnějšího. 'Lorde Tristane, jistě došlo k nedorozumění. Nemám žádné problémy s rodem Summersů... Richard a Eleanor Fairweatherovi si vyměnili nedůvěřivé pohledy a sledovali, jak se kdysi hrozivý lord William nyní choulí v koutě jako vyděšená myš. Odvážili se promluvit? Ani nedostali příležitost, protože Williamovi společníci je vykázali ven. Lord Tristan Steele neztrácel čas. "Tady tato záležitost končí, nebudete se jí dále zabývat. Jakou starost měl dědic Steele Enterprises, stínový titán průmyslu, o tyto malicherné záležitosti? "Lorde Tristane... "Isabella Fairweatherová je moje žena. Rozumíš tomu? "Rozumím, rozumím! Budu si držet odstup, slibuji! Lord William se rychle ujistil a na čele mu vyrazil pot. "Dávej si pozor na jazyk," prohlásil Tristan rázně. Isabella Fairweatherová toho muže okamžitě poznala. Bylo v něm cosi mocného; přiskočil, aby ji zachránil v jejích nejzoufalejších chvílích. "Pokud mi chcete poděkovat, vyhledejte mě na této adrese," řekl lord Tristan, podal Isabelle soukromou vizitku a pak se otočil na patě a bez ohlédnutí odešel. Jeho přítomnost zmizela stejně rychle, jako se objevila, a zanechala přítomné na okamžik omráčené. Úleva, která z lorda Williama vyzařovala, však vypadala naprosto upřímně. Richard a Eleanor Fairweatherovi se vrátili do nemocničního pokoje s obočím svraštělým zmatkem. Než se stačili na muže zeptat, bledá tvář lorda Williama zvážněla. "Měli byste odejít. Zapomeňte, že se to kdy stalo. Ale Richard, který se obával, aby později neupadl do hněvu lorda Williama, si nervózně mnul ruce a do výrazu jeho tváře se vkradl úsměv, když řekl: 'Lorde Williame, vaše velkorysost je chvályhodná! Nicméně Isabellino jednání si zaslouží následky. Pokud to raději nechcete řešit tady, mohu ji odvést přímo na vaše panství. Ať už chcete udělat cokoli, naše rodina nebude protestovat. V tu chvíli se výraz lorda Williama prudce změnil. Neodvážil by se Isabelly Fairweatherové dotknout, uznával, že by se to rovnalo sebevraždě. "Ale no tak! Proč to nedokážeš pochopit? Když říkám, že je to vyřešeno, tak je to vyřešeno. Když objevil spojení lorda Tristana Steela s Isabellou, měl pocit, že našel záchranné lano. "Richarde, řeknu to takhle: tvoje dcera padla do oka někomu významnému. Čekají nás dobré dny - kdo ví? Třeba si k tobě jednou přijdu pro podporu! Překvapený Richard na něj vrhl zmatený pohled. "Ten muž? Právě teď? Lord William přikývl způsobem, který naznačoval, že to nebude dále rozvádět. Isabella Fairweatherová si situaci prohlížela se směsicí tlumené zvědavosti a strachu. Jak se o ni mohl někdo takový - někdo tak vlivný a mocný - zajímat? Vnitřně se ušklíbla; jistě měl na mysli její sestru Eleanor, která byla mnohem živější. I Eleanor uvažovala podobně, i když byla předtím příliš zaskočená, než aby si tu impozantní postavu pořádně prohlédla. Isabella zatím mlčela a očima sledovala kartičku, kterou jí lord Tristan dal. Proč se rozhodl přijít jí na pomoc? Všechno se to narychlo spojilo s tou jedinou nocí, kterou spolu prožili... Opravdu to nakonec něco znamenalo?
Kapitola 3
Ticho v malém bytě Isabelly Fairweatherové přerušilo prudké zazvonění telefonu. Volala její agentka, hostinská Mandy. Když to Isabella zvedla, linku zaplavila vlna frustrace. "Isabello Fairweatherová, kde jsi proboha byla v posledních dnech? Volala jsem ti snad tucetkrát, ale telefon jsi měla vypnutý. Zapomeň na to - připrav se! Dnes v šest večer tě beru na narozeninovou oslavu ředitele Charlese. Narozeninová oslava ředitele Charlese? Isabella na okamžik zaváhala. Neříkala snad Mandy vždycky, jak je nudná a jak by ji na takové akce nikdy nechtěla vzít? Proč byla najednou tak dychtivá? "Jsi si jistá, že chceš, abych šla s tebou? Vždyť ani neznám ředitele Charlese. "Samozřejmě, že půjdeš! Jde o to, aby ses s ním seznámila. Ať nelituju, že jsem ti tuhle šanci dal - jen se připrav! Setkání s režisérem zvučného jména bylo bezesporu neuvěřitelnou příležitostí, ale Isabella zpanikařila. Neměla ani slušivé večerní šaty vhodné pro takovou honosnou záležitost. Po zralé úvaze došla k závěru, že půjčení šatů může být její jedinou možností. Přesně v šest hodin dorazila Isabella na adresu, kterou jí poslala Mandy. Jakmile ji Mandy spatřila, její výraz ztuhl. "Isabella Fairweatherová! Co to máš na sobě? Vypadáš, jako bys patřila do restaurace, ne na večírek! Jak tě mám představit řediteli Charlesovi? Mám snad dostat infarkt? Isabella se zamračila, cítila, že něco není v pořádku, ale nevěděla, jak to vyjádřit. 'Je mi líto, ale tyhle šaty jsou nejlepší, jaké jsem si mohla půjčit. Pokud nebudou fungovat, můžu jít prostě domů. Mandy svraštila obočí, očividně podrážděná. "Tak dost! Tak už běž dovnitř. Dochází nám čas. Když vstoupili dovnitř, obklopil je chaos večírku, ale brzy se v davu rozdělili. A pak k Isabellině hrůze spatřila ty poslední lidi, které chtěla vidět: protekční pár z její minulosti. Eleanor Fairweatherová, oděná v úžasných šatech od Chanelu, se k ní připlížila s rukama spojenýma se sirem Quentinem, chlapíkem, se kterým kdysi chodila, než jí ho Eleanor přebrala. Se samolibým úsměvem poznamenala: "No, no, Isabello, co je to za šaty? Už jsem viděla číšníky, kteří vypadali upraveněji. Lord William by se k tobě měl chovat lépe, když už jsi s ním byla... Vždyť hádej co! Můj bratr utratil třicet tisíc za moje šaty. Isabelle se při jejich posměšcích sevřelo srdce. Chystala se odvrátit, když vtom zakopla a srazila se přímo se sirem Quentinem. Ten se od ní s odporem ve tváři odvrátil a z jeho hlasu kapalo opovržení. "Isabello Fairweatherová, měla bys opravdu vědět, že nemáš kolem sebe šířit svou nešikovnost!
Kapitola 4
Sir Quentin a Eleanor Fairweatherovi byli v oblasti herectví známým párem, který se těšil výraznému zájmu médií. Sir Quentin, vycházející podnikatelský magnát, a Eleanor, populární influencerka, přitahovali velkou pozornost veřejnosti týkající se jejich osobního života. Když se tedy hlas sira Quentina náhle vznesl nad dav, rozpoutalo to mezi přihlížejícími příval šuškandy a pomluv. "Zachytili jste to? Žena, které sir Quentin vynadal, je velmi podobná Isabelle Fairweatherové. Jak hrozné - takhle veřejně flirtovat se snoubencem své sestry! "O co jde? Slyšela jsem od kamarádky, že Isabella podobné kousky provádí na place pořád, dokonce balí kameramany, aby získala víc času na plátně. Nejspíš si myslela, že využije postavení sira Quentina, aby se vyšplhala nahoru, ale zdá se, že on o to nemá zájem. Tyto drsné poznámky se Isabelle Fairweatherové nevlídně ozývaly v uších. Netušila, kdy se tyto zvěsti začaly šířit, ale bezpochyby věděla, že za vším stojí její sestra Eleanor! Eleanor si nenechala ujít příležitost, aby rozvířila hladinu, zvláště takovou, která by na sebe strhla pozornost. S ublíženým výrazem se postavila všem a zvolala: "Sestro, čím jsem si to od vás zasloužila? Sir Quentin je můj snoubenec, jak víte. Bude tvým švagrem. Není to pro tebe ostuda, že s ním takhle flirtuješ? Je to prakticky incest! Incest? Isabella cítila tíhu těch slov, absurdní obvinění, které na ni vrhla. Vzpřímila se a vysmála se: "Tvé schopnosti v odvetě jsou působivé, Eleanor, ale ujišťuji tě, že bych nikdy neklesla tak hluboko, abych flirtovala s takovým ubožákem, jako je on. Slez ze svého vysokého koně. V tu chvíli se její fasáda roztříštila - přetrvávající city byly pryč. "Jak se opovažuješ říkat tak nelidská slova? Je to neslušné a musíš se omluvit siru Quentinovi. On ti odpustí, když mu projevíš trochu zdvořilosti,' řekla Eleanor s předstíranou starostlivostí a postavila se před Isabellu. Eleanořiny koutky úst se zvedly, ale její výraz byl chladný, když odpovídala: 'Eleanor Fairweatherová? Aby bylo jasno - nejsem tvoje sestra a ty nejsi moje sestra. Nemám zájem předstírat, že mě s tebou pojí srdečné sourozenecké pouto. Takže ustup stranou; nehraj si tu na oběť! Rychlým pohybem odstrčila Eleanor stranou, až se zapotácela. Ach, moje šaty!" vypískla a všimla si velké trhliny na luxusních šatech Chanel - kousku v hodnotě přes třicet tisíc dolarů. Sir Quentin, když viděl poškození, prohlásil: "Isabello Fairweatherová, jak můžeš být krutá? Když si nemůžeš dovolit pěkné šaty, vybíjíš si to na Eleanořiných šatech? Dost bylo řečí - jen za ty šaty zaplaťte třicet osm tisíc. Isabella si byla jistá, že se Eleanor ani nedotkla, natož aby jí zničila šaty. Ty dvě ženy zjevně spolupracovaly, aby na ni ušily boudu! 'Já jsem ty šaty nepoškodila a nezaplatím ti ani korunu,' prohlásila Isabella rozhodně. Sir Quentin se ušklíbl: 'Všechno jsem viděl a ty lžeš. Dnes máš dvě možnosti: zaplatit Eleonoře za její šaty, nebo pokleknout a omluvit se jí. Pokud to uděláš, nechám to být. Isabella cítila, jak ji zaplavuje ponížení; chtěli zničit její důstojnost. V žádném případě nechtěla pokleknout a třicet osm tisíc nebylo v jejím rozpočtu. Co měla dělat? Zrovna když dav čekal na Isabellin pád, ozval se zezadu sytý, zvučný hlas: "Uhradím náklady na šaty." Isabella se zasmála.
Kapitola 5
Při vyslovení toho jména se všechny oči obrátily ke zdroji rozruchu. Na scénu vstoupil muž v elegantním černém obleku s jemnými vzory a jeho vysoká, štíhlá postava vyzařovala sebejistotu při každém kroku. Jeho ostré obočí a výrazné oči upoutaly pozornost Isabelly Fairweatherové, zatímco vysoký nos a svůdné tenké rty dodávaly jeho auře nádech autority. Jeho hluboké tmavé oči se upřely do jejích. Isabella překvapeně zírala. "Co tady děláš? Přišel ji snad hledat, když ho nevyhledala? "Přišel jsem tě najít," odpověděl stručně. Sir Quentin, který tohoto muže nikdy předtím neviděl, se pohrdavě ušklíbl: 'To je ale tvrzení. Máte vůbec představu, kolik tyhle šaty stojí? Možná říkáte, že jsou zničené, ale opravdu si můžete dovolit je opravit? Lord Tristan Steele bez meškání vytáhl šek a nedbale ho hodil směrem k siru Quentinovi. "Jeden milion - bude to stačit? Jeden milion? To byl skoro trojnásobek hodnoty těch šatů od Chanelu. Zbláznil se? Eleanor Fairweatherová s úžasem sledovala štědrost pohledného cizince a pod povrchem v ní vřela zelenooká závist. Jak to, že měla Isabella takové štěstí a znala tak bohaté a přitažlivé muže? Sir Quentin rychle zachytil šek, a když potvrdil částku, šibalsky poznamenal: "No, Isabello Fairweatherová, kdo by si pomyslel, že vaše 'poškozené zboží' má takovou cenu? Tentokrát tě nechám v klidu. Eleanor, pojďme vyhledat režiséra Charlese a probrat jeho nový film. Isabella přispěchala s protestem: "Ne, počkej! Ty šaty nejsou moje vina! Musíš dostat ty peníze zpátky! Nemohla snést, že by tomu muži dlužila tak obrovský dluh; táhl by se nad ní jako temný mrak. Lord Tristan pomalu přikývl: "Rozumím. Srdce se jí lehce zachvělo nad jeho bezvýhradnou důvěrou - uvěřil jí, aniž by se jí na cokoli zeptal. Byl to pocit, který už tak dlouho nezažila, a kupodivu ji zahřál u srdce. Sir Quentin se mezitím vzdaloval a sebejistě objímal Eleanor Fairweatherovou kolem ramen, jen aby ho náhle zastavili čtyři blížící se bodyguardi, kteří se vynořili ze stínů. "Kdo jste? Jděte mi z cesty!" vyštěkl na ně rozzlobeně. Bodyguardi stáli s chladným výrazem a čekali na rozkazy. Lord Tristan Steele, chladný a autoritativní, prohlásil: "Můžete odejít, ale šaty zůstanou. Z okolního davu se ozvalo zalapání po dechu. Ponechat si šaty znamenalo nechat Eleanor Fairweatherovou odhalenou, nebo ne? Ale když se nad tím zamyslela, dávalo to vlastně smysl. Předání milionu jako kompenzace v podstatě znamenalo, že si šaty koupí. Když už nepatřily Eleanor, logicky je musela sundat a vrátit. Byla by to docela zajímavá podívaná vidět vycházející hvězdu v oboru, jak je nucena se svléknout - někteří v davu dychtivě vytahovali telefony, aby ten okamžik zachytili. Lord Tristan, který byl kdysi považován jen za naivního muže s příliš velkým množstvím peněz, se projevil jako mazaný. Sir Quentin byl naopak typickým příkladem člověka, který si ukousl větší sousto, než dokázal rozkousat. Dav dychtivě očekával, co se bude dít, a naklonil se k němu. Eleanor se instinktivně schovala za sira Quentina a prosila: "Quentine, musíš něco říct!". Kdyby si dnes musela svléknout ty šaty, její kariéra v zábavním průmyslu by skončila. Sir Quentin tento zvrat nepředpokládal. Přesto, když už měl ty peníze, mohl je opravdu vrátit? Ve snaze zachovat si svou hrdost ukázal prstem na nenápadnou Isabellu Fairweatherovou. "Ty nestoudná děvko! Spojila ses s ním, abys na mě ušila boudu! Lord Tristan okamžitě předstoupil před Isabellu, jeho pohled byl ledový a neústupný. "Dost už těch řečí. Máš minutu na rozhodnutí - buď si sundáš šaty a odejdeš, nebo poklekneš a omluvíš se slečně Fairweatherové.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Za zavřenými dveřmi a zlomenými sny"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️