1
Setkal se a setkal, pak se zamiloval do mě, zda jsem nejkrásnější obraz v jeho životě. --Jsem ten nejkrásnější obrázek v jeho životě. Opět to není žádná Mary Sue. Klikám sem, abych řekla, že mi to nevadí, takže žádné trollení při čtení, prosím! Pokud nechci takovou Mary Sue, jdu pryč a nehledám, prosím. Nedívej se, prosím. --Nedívej se na to. V Avalonu se šíří známá fáma. Dcera prezidenta Roberta Fostera, princezna Eliza Fosterová, a manželka zesnulého prezidenta, nejkrásnější žena za posledních 500 let, zdědily krásu, kterou chtějí vidět lidé na celém světě. Robert si však princeznu Elizu drží velmi blízko u srdce a prohlásil, že chce, aby vyrůstala v nerušeném prostředí, a že její identitu neodhalí, dokud nedosáhne dvaceti let. V očích okolního světa je Eliza jako legenda. -- Zítra je první červencový den, počasí je slunečné, vane teplý vítr, druhý den začíná Stirlingova akademie a princezna Eliza ...... ach ne, je to dívka, Eliza Fosterová, se poprvé od svých sedmnácti let převlékla za normálního člověka, dostala se z Bílého domu a přišla do školy, aby zažila nový začátek svého samostatného života. Nový začátek. Protože si sem přišla vyzkoušet život, nesmí odhalit svou pravou podobu, protože její obličej je příliš křiklavý, a kdyby ho někdo uviděl, určitě by to způsobilo celosvětovou roztržku a její identita by byla hned prozrazena. Proto před příchodem do školy speciálně používala speciální kosmetiku, aby si velmi zošklivila obličej, a pak nosila velmi laciné oblečení, záměrně se oblékala do takového vzhledu, aby se na ni lidé po prvním pohledu nechtěli podívat podruhé, a nedovolila lidem, aby jí věnovali pozornost, ani když ji hodí do davu. "Křič..." "Slečno Elizo, škola dorazila." Oslnivě modré Maserati zaparkovalo u obrubníku školní brány, sluha pověřený řízením, pan Easton, otočil hlavu a s úsměvem řekl dívce vedle sebe, která si se sklopenou hlavou tiše hrála s mobilem. Když to Eliza uslyšela, okamžitě zvedla svůj drobný obličej se zažloutlou pletí pokrytou skvrnami a s brýlemi s černými obroučkami, které jí zakrývaly téměř polovinu obličeje, a otočila hlavu, aby se podívala z okénka auta, a pak se na pana Eastona sladce usmála a řekla: "Jsme tu tak brzy, strýčku Eastone, zase jsem se zlepšila v řízení." Pan Easton se podíval na původně krásnou tvář Elizy, která se tak ošklivě vykreslila, nemohl si pomoct, ale ukázal jakýsi marnotratný pohled, lehce si povzdechl a řekl: "Slečno Elizo, jste příliš laskavá, když už jste přijela, pak je i můj úkol splněn." S těmito slovy pan Easton vytáhl z brašny na boku zlatě lemované oznámení o zápisu, podal ho Elize a vážně jí vysvětlil: "Slečno Elizo, tohle je vaše oznámení, prezident už pro vás všechno zařídil, takže můžete jít nejdřív na ubytovnu a tam si dát zavazadla a ráno se jít hlásit do práce. " Eliza si oznámení zvědavě převzala, zamrkala očima a řekla: "Tak tohle je oznámení školy, to vidím poprvé." Pan Easton se mírně usmál a řekl: "Slečno Elizo, není třeba se divit, jste v Bílém domě od dětství, nikdy jste nebyla v kontaktu s vnějším světem, čeká vás ještě mnoho podivných věcí." "Aha, je ještě něco neobvyklého?" "To by se mi líbilo," řekla Eliza se zamyšleným výrazem ve tváři a šibalsky mrkla. Konečně ochutnávala vnější svět! Pan Easton se podíval na Elizinu naivitu a připomněl jí: "Slečno Elizo, moc se nerozčilujte, nezapomeňte na dohodu s prezidentem, musíte tam strávit tři měsíce jako chudák, nesmíte se vrátit do Bílého domu bez povolení, nesmíte prozradit svou totožnost, nesmíte si zavolat pomoc v případě jakýchkoli potíží a nesmíte se nechat vyloučit ze školy. Pokud poruším některé z těchto pravidel, prohraji a od té chvíle musím poslouchat prezidentovy příkazy, odejít do soukromé školy v zahraničí a už nikdy nezvednout štětec." Při zmínce o svém snu Eliza pevně přikývla a tichým hlasem odpověděla: "No, já vím, strýčku Dongu, tři měsíce se toho určitě budu držet, a až ta doba nastane, táta už mi nebude moci bránit v uskutečnění mého snu." Pan Easton byl starý komorník z Bílého domu, celou dobu sledoval, jak Eliza vyrůstá, a dlouho ji považoval za svou vlastní, myslel si, že ji odmalička hýčká a stará se o ni, ale odteď bude muset sama čelit neznámým větrům a vlnám, a nemohl si pomoci, ale s bolestí řekl: "Slečno Elizo, od malička jsem vás sledoval, jak vyrůstáte, a neznám nebezpečí vnějšího světa. Slečno Elizo, sledoval jsem vás vyrůstat odmalička a neznám záludnosti vnějšího světa, takže v příštích třech měsících musíte být opatrná, opatrná, opatrná, nevěřte cizím slovům, a pokud vám hrozí nebezpečí, musíte mi zavolat zpátky, nenechte si to jen tak líbit, a musíte si pamatovat, že bezpečnost vašeho života je to nejdůležitější, pamatujete?" Eliza pozorně naslouchala těmto slovům a přikývla hlavou: "Ano, pamatuji si, strýčku Dongu, ahoj, uvidíme se za tři měsíce." ...... Ve stejnou dobu před školou přicházeli a odcházeli lidé, všichni uviděli oslnivou limuzínu zaparkovanou na ulici, všichni se zastavili a vydechli úžasem. "Páni, můj bože, to je limitovaná edice Maserati, nový model, prý jich je na světě jen deset!" "To je ale vůz!" ptali se. "Vážně, slyšel jsem, že celá Stirlingova akademie má jen Blakea Sinclaira, zajímalo by mě, kdo je majitelem, je to takový machr jako Blake?" "Páni, jestli je to opravdu tak, tak je Stirlingova akademie ještě úžasnější, nejen že mají tři velké školní byliny, ale teď je tu ještě neobvyklý velkostatkář, skoro to vypadá, že zuřivě shazují sousední akademii Red Leaf!" "Páni, stůjte, dveře auta se otevírají, vystupuje z něj velký muž, připravte se ho přivítat!" ...... Před zraky všech lidí vyšla z auta nenápadná Eliza, táhnoucí svůj roztomilý růžový kufřík. "Děkuji strýčkovi Dongovi, že mě poslal do nové školy, už se můžu vrátit!" Eliza si posunula brýle na kořen nosu a velmi zdvořile se obrátila na pana Eastona. Pan Easton se na Elizu podíval přes sklo auta, a aniž by cokoli řekl, rovnou nastartoval a rychle odjel. Když Eliza sledovala, jak jí oslnivé Maserati zcela mizí z dohledu, zhluboka se nadechla a otočila se. "Střih!" Jakmile dav spatřil Elizu, očekávání v jejich tvářích okamžitě beze stopy zmizelo a zároveň vypustili lítostivé povzdechy. Čekali, že uvidí nějakou pohlednou dívku, ale ukázalo se, že je to tak obyčejná a prostá dívka, dokonce trochu ošklivá, což jim jednoduše převrátilo pohled na svět! -- Autor to psal ve středním věku, takže to čtěte jako hloupý článek a neberte to vážně.
2
-- V centru sice Eliza svým vzhledem nijak nevyčnívá, ale přijíždí s luxusním vozem po boku, takže lidé přemýšlejí, o jakou záhadnou mladou dámu se jedná. Pokud se vám s ní podaří navázat nějaký kontakt, možná se vám podaří zlepšit postavení vaší rodiny. Když o tom přemýšlela, několik snobských dívek v okolí se okamžitě vzrušilo, po vzájemném pohledu všechny přistoupily k Elize a nadšeně ji pozdravily: "Ahoj, tahle studentka, jsi nová studentka Stirlingovy akademie v tomto semestru?" Eliza vyrůstala v Bílém domě, izolovaná jako kanárek od zbytku světa, a teď byla poprvé v životě nervózní z toho, že se ocitla před tolika cizími lidmi. Promnula si lýtka, lehce se kousla do rtu a nesměle řekla: "Hm, ahoj, všichni, právě jsem sem přestoupila a jmenuji se Eliza Fosterová." "Eliza?" Tak to byla Fosterová! Dívky byly zmatené: "Aha, to je auto její rodiny, které řídila?" Olivia, vedoucí skupiny, se na Elizu dívala s povýšeným výrazem. Eliza se mírně zamračila, Oliviiny oči v ní vyvolávaly nepříjemné pocity, ale byla vychována v královské etiketě, nedala svou nespokojenost navenek najevo, zdvořile se usmála a řekla: "No, ne, to je auto mého přítele, jen mi pomáhá na cestě." Když to uslyšely dívky kolem, byly z Elizy beznadějně zklamané. Čekaly od ní nějakou auru, ale ukázalo se, že je to chudák, který jenom stopuje, a to byla ztráta času. Olivie dala najevo opovržení, už tak se jí nelíbil Elizin vzhled, a když se to dozvěděla, nenáviděla ji ještě víc a spiklenecky řekla: "Není divu, že smrdí jako chudák, takže je to prostě chudák!" "Mluví snad o mně?" Eliza lehce nakrčila nos, okamžitě zvedla ruce a přičichla si na špičku nosu, poté, co se ujistila, že žádný zápach není, zvedla tmavé oči a vážně řekla Olivii: "Ta studentka, ten zápach na mém těle je jen zápach normálního pracího prášku, není tam žádný zápach chudoby a kyselosti, jak jsi říkala, jestli mi nevěříš, můžu ti dát přičichnout." "Pfft..." Okolní studenti se nemohli ubránit smíchu, ten prvák byl příliš vtipný, překvapivě se vážně ptal na svůj vlastní zápach a pak vážně vysvětloval. Olivii se okamžitě zkřivil obličej, cítila, že se Eliza schválně vybízí, a tak si chladně odfrkla: "Nízká chudinko, nepředstírej, že jsi tady blázen. Můžu ti říct, že s tak obyčejným člověkem, jako jsi ty, nejsi hodna navštěvovat vznešenou školu, jako je ta naše." "Jo, oškliví a chudí lidé jako já jsou ve Stirlingově akademii jako krysí trus!" "Radím ti, abys byl chytrý a odešel, nejsi tam vítaný!" "Hej, vypadni odsud, vrať se do svého ghetta, ať nejsi na očích!" Dvě dívky vedle ní se ozvaly a blahosklonně na Elizu pokřikovaly. Eliza se na ně podívala nechápavým pohledem, narovnala svá štíhlá záda a klidně řekla: "Dostala jsem se sem sama, nic špatného jsem neudělala, tak proč si nezasloužím studovat tady, a copak chudáci nemají právo na to, aby se měli lépe?" Eliza svými jemnými, ale pevnými slovy dívky zanechala beze slova. Také okolní studenti na okamžik ztuhli a pak zamručeli. "Hej, myslím, že ta dívka vypadá zajímavě!" "Jo, i když je to chudák, má právo být dobrá!" "Hele, Olivie, nešikanujou lidi až moc, ta chudinka nevypadá dobře, ale není to zrovna osina v zadku!" ...... Když Olivia viděla, že se všichni zastávají Elišky, byla tak rozzlobená, že se jí třáslo celé tělo, zlostně se na Elišku zadívala a procedila skrz zuby: "Ty zatracená chudinko, já vím, kdo jsem, jak se opovažuju se s tebou takhle hádat! Klekni si na kolena a omluv se mi, nebo ti udělám ze života peklo!" Eliza se zasmála. -- Na rušném kampusu vypadá Eliza Fosterová sice nevýrazně, ale vystoupí z limuzíny, čímž nepochybně udržuje okolní studenty v nejistotě ohledně své totožnosti. Je snad dcerou nějakého tajemného magnáta? Pokud se jí podaří navázat s ní kontakt, může se postavení její rodiny povýšit na další úroveň. Při tomto pomyšlení se několik bystrozrakých dívek okamžitě rozrušilo, po vzájemném pohledu všechny vykročily k Elize a srdečně ji pozdravily: "Dobrý den, jste v tomto semestru novou studentkou Stirlingovy akademie?" "Ano," odpověděla Eliza. Eliza vyrůstala v Bílém domě jako kanárek ve zlaté kleci a jen zřídka se dotýkala vnějšího světa. Dnes se poprvé setkala s tolika neznámými tvářemi a nemohla si pomoci, ale byla trochu nervózní. Stoupla si na špičky, kousla se do spodního rtu a nesměle odpověděla: "Promiňte, jak se máte? Právě jsem sem přestoupila, jmenuji se Eliza Fosterová." "Takže vaše příjmení je Fosterová!" V dívčiných očích se mihl zmatek, zjevně neznaly příjmení. Zdálo se, že o žádné bohaté rodině Fosterových v zemi C neslyšely. "Takže to auto, ze kterého jsi právě vystoupila, patří tvé rodině?" Olivia Jonesová, vůdkyně skupiny, se na Elizu podívala s povýšeným výrazem. Eliza se zamračila, cítila Oliviino pohrdání, ale protože byla odmalička dobře vychovaná, nedala navenek najevo svou nelibost, ale zdvořile se usmála a odpověděla: "Ale ne, to je auto rodiny mého přítele, jen mi pomáhá s odvozem." Když to slyšely dívky kolem, byly zklamané. Očekávaly, že Eliza bude nějaká velká hvězda, ale teď se zdálo, že je to jen obyčejná holka, která si půjčila auto, takže zbytečně ztrácely čas. Olivie byla plná opovržení. Už tak byla nespokojená s Eliziným vzhledem, a když slyšela její slova, byla ještě nespokojenější a spiklenecky řekla: "Není divu, že z jejího těla vyzařuje silný pach chudoby, takže je to prostě chudák!" A tak se jí zdálo, že se jí to nelíbí. "Páchne jako chudák, mluví snad ta dívka o mně?" Eliza na okamžik ztuhla, nemohla si pomoct, ale nakrčila nos, a pak zvedla ruce, pečlivě se očichala, a když se ujistila, že jí nic není, vážně se podívala na Olivii a řekla: "Spolužačko, ten zápach na mém těle je ve skutečnosti vůně normálního pracího prášku, ne ten chudinský a kyselý zápach, o kterém mluvíš. Jestli mi nevěříš, můžu ti dát přičichnout." "Aha," řekla. Okolní studenti se nemohli ubránit smíchu, všem připadalo, že tenhle prvák je příliš vtipný, když se vážně ptá na vůni svého těla. Olivii se zkřivil obličej, myslela si, že se ji Eliza snaží záměrně popudit, a tak si chladně odfrkla a řekla: "Nízká chudinko, nechovej se tady jako blázen. Dovol, abych ti řekla, že obyčejní lidé jako ty si vůbec nezaslouží navštěvovat naši vznešenou školu." Eliza se usmála. "Jo, obyčejně vypadající a chudá holka jako já je ve Stirlingově akademii jako krysí lejno!" "Vypadni odsud, nebo se vrať do svých slumů a jdi všem z cesty!" Dvě dívky vedle Olivie se postavily a blahosklonně Elize řekly. Eliza se na ně nechápavě podívala, narovnala se a klidně řekla: "Dostala jsem se sem sama, neudělala jsem nic špatného, tak proč si nezasloužím být tady ve třídě? Copak chudí lidé nemají právo být hodní?" Po Eliziných slovech dívky okamžitě oněměly. Okolní studenti také ztuhli a pak si zašeptali. "Hej, myslím, že má pravdu!" "To je pravda, je sice chudá, ale má také právo stát se dobrou!" "Eh, Olivie, nezacházejí příliš daleko? Tahle prvačka sice vypadá obyčejně, ale není otravná!" Když Olivia viděla, že se Elizy všichni zastávají, byla tak rozzlobená, že se celá třásla, zlostně na ni pohlédla a zaťala zuby: "Ty zatracená chudinko, víš, kdo jsem? Jak se opovažuješ se mnou takhle mluvit, klekni si a omluv se, nebo ti udělám život horší než smrt!" Eliza se zasmála. (Konec kapitoly)
3
-- Ta holka chce, abych si klekl na kolena a omluvil se? Opravdu se zbláznila? Eliza Fosterová zamrkala hvězdnýma očima a zeptala se: "Co jsem udělala špatně a proč bych se měla omlouvat?" Olivia Jonesová si pohodila dlouhými vlasy, čímž naplno projevila svou aroganci, chladně zvedla bradu a vyhrkla: "Proč se mě ptáš? Protože jsem dcera rodiny Jonesových a ty jsi jen bezejmenný chudák, nejnižší z nejnižších v téhle škole. Nemám tě ráda, takže mě musíš poslouchat a udělat, co ti řeknu!" "A co?" zeptala se. Ha, jak můžeš být tak nerozumný? Eliza mírně svraštila vysoké obočí, původně měla v plánu se v novém prostředí trochu smířit, ale nečekala, že Oliviina slova ji přimějí k tomu, aby se nedokázala ubránit couvnutí: "To jen proto, že jsi dcera z mocné rodiny, dokážeš být tak nerozumná?" Je to opravdu otravné, zdá se, že otec a Ethan měli pravdu, chudým se ve šlechtické škole nebude dařit, jsou odsouzeni k tomu, aby jimi tihle bohatí lidé opovrhovali a šikanovali je, jaký to snobský svět ╮(╯▽╰)╭ "Komu říkáš nerozumný? Zopakuj to!" Oliviina tvář se okamžitě změnila, spěšně vykročila vpřed a hrubě strčila do Elizina ramene. Eliza byla nepřipravená, a tak se zapotácela, kufr v její ruce také ztěžka dopadl na zem. Bylo to poprvé od doby, kdy s ní někdo takhle jednal, a ona se na Olivii zlostně podívala: "Co to děláš, je možné, aby bohatá dáma šikanovala lidi podle libosti, jako to děláš ty?" Oooh~ To je tak dusivé, já jsem princezna! Nebýt zvláštních okolností, které mi bránily odhalit svou identitu, jak bych mohla nechat takovou malou postavičku, jako je ona, řádit přede mnou? Eliza se nikdy snadno nerozčílí, ale když už se rozčílí, vyzařuje z ní mocná aura jako z královské rodiny, z níž mají lidé strach. Jistě, Olivii její majestátní aura okamžitě šokovala a po několika vteřinách se vzpamatovala a tvářila se rozzlobeně: "Ty mrtvá holko, jak se opovažuješ být arogantní! Sestry, pojďte jí společně dát lekci, uvidíme, jak se odváží!" "Dobře, sestro Yiyi!" Zbývající dvě dívky přikývly, zatřásly pěstmi a tleskly rukama a zlověstně se přiblížily k Elize. Co se to tu sakra děje? Je možné, že tyhle dívky chtějí páchat školní násilí? Eliza polkla, nemohla si pomoct a ustoupila, tvář se jí stáhla: "Hej, co chcete dělat, tohle je škola, jestli si dovolíte mě uhodit, zavolám policii ......." Slova nedořekla, z dálky se najednou ozval křik: "Kluci, podívejte se, ah, mladý pán Blake Sinclair přišel do třídy!" Ten zvuk jako hrom, okamžité ticho, a pak se všechny dívky zběsile vrhly k lesklému bílému maserati zaparkovanému nedaleko. "Pane Blakeu!" "Ach jo, pan Blake je tak krásný!" ...... I Olivia a ostatní, kteří původně chtěli dát Elize za vyučenou, zaslechli jméno Blake Sinclair a jejich mysl se okamžitě přesunula, už se nemohli zabývat Elizou, otočili se a utíkali směrem do dálky. Takže ...... Scéna se okamžitě stala chaotickou, Eliza ještě nestačila úplně zareagovat, najednou se kolem ní prohnala dívka a vrazila do ní. Nedokázala se bránit, zakopla a těžce dopadla na zem. Ahh! To bolí! (ToT)/~~~
4
-- Eliza Fosterová si zakryla bolavé místo, kam spadla, a celý obličej se jí zkřivil v pevné vrásce. "Bože!" Vnitřně vykřikla. Copak ta děvčata ještě nikdy neviděla hezkého muže? Vždyť to byl jen Vznešený dědic, jak mohly být tak šílené, jen banda povrchních nymfomanek? "A taky ta holka, co mě před chvílí uhodila, je opravdu příliš nesvéprávná, neomluvila se za to, že mě uhodila, ale dokonce mi odmítla pomoct vstát!" "Bohužel, druhý den svého života ve škole jsem se setkala s takovým nefér zacházením, je to opravdu k vzteku!" Eliza se zvedla z podlahy, znechuceně nakrčila nos a najednou měla pocit, že její tvář je prázdná, jako by jí něco chybělo. Zvedla nohu a dotkla se jí, když si uvědomila, že brýle, které měla na očích, někam zmizely. "Ach, můj bože!" "Panebože! Ethan Black mi ty brýle dal, varoval mě, abych je neztratila, jak jsem je mohla ztratit? Co mu mám říct?" Elize se sevřelo srdce, okamžitě se sehnula a začala je hledat na podlaze. Na levé straně nic nebylo. Na pravé straně také nic. Vpředu nic. A vzadu už vůbec ne. "Zvláštní, proč to nemůžu najít!" Dřepla si se ztrhaným obličejem a bezradně kreslila na zem kruhy. Právě v tu chvíli se však za doprovodu stále bližších výkřiků ....... Pár černých tenisek okamžitě zaměstnal její znepokojený zrak. "Počkej, ty boty jsou mi tak povědomé, vypadá to, že Ethan má úplně stejný pár!" Elizin jasný pohled se upřel na ten pár bot, ruka, kterou kreslila kruhy, ztuhla, našpulila rty, uvědomila si, že zvedla hlavu, a okamžitě ztuhla. Stál před ní nesrovnatelně nádherný teenager! Jeho tvář je tak hezká, že nemá žádnou chybičku, hlava s plamennými ohnivě rudými lomenými vlasy, okouzlující černé oči, rovný nos a ty růžové rty ....... "Panebože! Ten kluk je tak krásný, hezčí než Ethan, prostě dokonalý!" Eliziny rty se mírně roztáhly, jak její oči uchvátila ohromující krása teenagera před ní, a pak hlasitě, reflexivně polkla. Blake Sinclair s jednou nohou v kapse vyzařoval aroganci. Mírně se naklonil, pyšně si Elizu prohlížel a vnímal všechny dívčiny reakce, pak lehce zahýkal rty a promluvil posměšným tónem: "Jé, já si nemyslel, že jsi to opravdu ty, ty smradlavá holko, co tady děláš, chceš jim ukázat žabí skok?" "Pfft." "Hahahahaha!" Lidé kolem nich na chvíli ztichli a pak propukli ve sborový posměch, jako by Elizina existence byla něco směšného! "Do prdele!" Eliza se zatvářila zeleně! Ten kluk ...... ne, je příliš nenávistný, prostě démon! "Ehm, ten ďábel, proč bych měl být bezdůvodně sarkastický? Dneska tam jen tak dřepěl, kde ho vzal? To je tak nerozumné!" Eliza se hořce zamračila a pak se narovnala, ty tmavé zorničky se zlostně zadívaly na vysokého a pohledného teenagera před ní: "Hej! Ty jsi tak drzý, co? Copak mě neznáš? Jakým právem tě nechávám, abys na mě ukazoval prstem!" "Cože?" zeptala se. Začínáme aktualizovat, žádáme o doporučení doporučení oooooooooooooo(ToT)/~~~~
5
-- Při slovech Elizy Fosterové všichni kolem ní nevěřícně zírali a nasávali studený vzduch. "Panebože, ta ubohá holka je vážně drzá, jak se opovažuje poučovat mladého pána mocné rodiny číslo jedna v Číně -- Blake Sinclair za hrubost, ta je vážně mrtvá!" Dav na ni vrhl soucitné pohledy, už předem předvídal, že Elizin osud bude nešťastný. Vždyť ve Stirlingově akademii se říkalo, že urážet kohokoli je v pořádku, ale ne Blakea Sinclaira! Jistě, když uslyšel Elizina slova, Blakeova tvář okamžitě poklesla, v jeho uhrančivých očích vzplál hněv a svrběl se, aby Elizu proměnil v popel. "Ty holčičko, která neví, co je pro ni dobré, nemysli si, že ti projde předstírat, že toho mladého pána neznáš, jaká naivita!" "Slova mladého mistra Blakea, zdá se, naznačují, že mezi nimi existuje nějaký neznámý příběh?" Všichni lidé kolem teď shledali něco špatného. Ostatní lidé byli jako při objevování nového kontinentu, okamžitě nastražili uši a byli plni zvědavosti. Eliza měla pocit, že chlapec před ní je velmi zvláštní: "Hej, ty jsi opravdu zvláštní, nepředstírám, že tě neznám, především tě neznám, nemůžeš si tě s někým splést, že ne?" Splést? Blake mírně povytáhl obočí, hlubokýma očima si Elizu prohlížel nahoru a dolů, koutek úst mu zahýbal chladným úsměvem. "S tímhle tvým ošklivým obličejem si tě nespletu, ani kdyby ses proměnila v popel. Ty jsi ten idiot, co mi včera na náměstí Svobody odřel auto! Nebýt toho, že jsem spěchal, myslíš, že bych tě nechal tak snadno odejít?" "Ne," odpověděl jsem. Lidé kolem byli ohromeni! "Takže tahle ubohá holka si dovolila sáhnout na auto mladého pána Blakea?" Dav si v duchu pomyslel, že si Eliza koleduje o smrt! Celý svět ví, že Blake je svým autem posedlý, každý, kdo se odváží dotknout se jeho vozu, se určitě setká s jeho hromovou pomstou! Mnozí studenti zavrtěli hlavou a povzdechli si, zdá se, že Elizina cesta mládí je teprve dnes, opravdu ji oplakávají ....... Eliza byla stále bezradná, nevinně zamrkala a ve tváři se jí zračil zmatek: "Ehm, existuje něco takového? Ale já si na nic nevzpomínám, nevymýšlíš si, že ne?" "Ne," odpověděla. "Bůh je mi svědkem, já si nevymýšlím!" Eliza si v duchu řekla, že opravdu neví nic o tom, co Blake řekl. Ale včera odpoledne se jí zdálo, že na náměstí Svobody skutečně byla ....... "Opravdu jsem mu omylem rozbila auto?" Blake si myslel, že Eliza záměrně předstírá, že se nepoznává, a snaží se vyhnout odpovědnosti, ale při pohledu na její zmatené oči se mu v srdci rozbušila zlost a zařval: "Zatracená smradlavá holka! Jsem tak hezký, že i když řekneš, že na to zapomeneš, tak ses zbláznila!" "......" Dav naslouchal Blakeovým slovům, koutky úst jim mírně cukaly a na čele se jim objevilo několik černých vrásek. "Mysleli si, že Blake bude házet flintu do žita, nečekali, že řekne něco tak dětinského." Všichni se usmáli. Na druhý pohled se zdá, že Blakea nerozčílilo, že se Eliza dotkla jeho auta, ale že zapomněla, že existuje. ...... Eliza zůstala stát, zamyšleně se kousla do rtu, najednou udělala dva kroky dopředu, natáhla ruku a sevřela Blakeův obličej v dlaních, oči obrácené k sobě.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Skrytý královský majetek na první pohled"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️