Zakázané polibky a skryté identity

2

"Choďte do školy, nemluvte s chlapci, nepřicházejte do styku s opačným pohlavím, neusmívejte se na ně, nikomu neříkejte, kdo jste. Když tě zavolám, musíš za mnou okamžitě přijít."

Černý Maybach zaparkoval u vchodu do Královské šlechtické akademie, uvnitř auta zněl tón teenagera panovačně a nelítostně.

"Já vím~" Natalie, která seděla vedle něj, se nechala unášet myšlenkami z okna.

"Alexi, můžu už vystoupit?" Nataliin hlas byl jemný jako ranní slunce, sice s nádechem povrchnosti, ale přesto sladký a dojemný.

Otočila hlavu a odhalila neuvěřitelně krásnou tvář s jemnými rysy, světlou pletí a výraznýma očima, z jedné strany tmavě rudýma, z druhé akvamarínovýma.

Alexovy tmavé oči se upírají na Natálii a pomalu se k ní blíží: "Polibek na rozloučenou."

Natálie mu na tvář položila jemný polibek, ale on čekal mnohem víc, jeho velké ruce se ovinuly kolem jejího štíhlého pasu.

"Kolikrát jsem tě učil, že líbání by mělo být takové." Natalie se na něj podívala.

Jakmile ta slova opustila jeho ústa, Alex políbil Natalii na rty, které byly hebké jako cukrová vata, až se chtělo kousnout a vychutnat si tu sladkost.

"Uhh!" Natálie rukama odstrčila Alexovu hruď, když měla pocit, že se dusí.

Teenager konečně pustil její rty, tváře jí zčervenaly a ona prudce zalapala po dechu.

"Proč si při každém polibku nezměníš dech?" Alex byl s polibkem, který jí právě věnoval, docela spokojený.

"No, já zapomněla." "Alexi, můžu už jít?" Natálie si promnula rty.

"Zapomněla sis je nasadit." Alex nasadil Natálii na uši ploché brýle.

Výrazné ploché čočky dělaly její heterochromatické zorničky obyčejnými, působily nevýrazně. A ve slunečním světle čočky vrhaly skvrny, které zakrývaly její krásu.

Alexovy rty se spokojeně zvedly nad tím, že Natalie s brýlemi vypadá o něco obyčejněji.

"Už můžeš sundat."

"Uh-huh!" Natálie vzrušeně otevřela dveře auta a rychle vystoupila.

Do školy jela poprvé. Už od doby, kdy byla v pěstounské péči u Winterových, najímal Alexin otec na její vzdělávání soukromého učitele, a tak žila elitním životem a nikdy pořádně nepoznala okolní svět.

Když se blíží její osmnácté narozeniny, Alexin otec jí nabídne, že splní jakékoli její přání, a Natalie požádá, aby mohla jít do školy a vyzkoušet si život normálního studenta. V důsledku toho se rozhodne utajit svou identitu, aby se nikdo nedozvěděl o jejím původu, a místo Alexovy třídy s vyznamenáním si vybere tu nejobyčejnější.

-Požádala, aby mohla jít do školy a vyzkoušet si život normálního studenta.

Ve třetím ročníku se všichni studenti těšili na příchod přestupující studentky. Když třídní učitelka vejde do třídy s Natálií, oči celé třídy se k ní obrátí.

Pod krátkou šedou plisovanou sukní měla dlouhé štíhlé nohy bílé jako porcelán a paže dokonale tvarované, bez jakýchkoli ochablin. Tahle postava, prostě plný počet bodů!

Třídní učitelka dala Natalii pokyn, aby se představila třídě. Otočila se a na tabuli napsala slovo "Zhan Qing Yan", protože bydlí v domě Winterových, používá toto příjmení.
Její písmo bylo krásné, lepší než písmo paní učitelky, a dostala za něj plný počet bodů!

"Ahoj všichni, jmenuji se Natalie Wintersová a těším se, že se v budoucnu ozvete." Její hlas je sladký a příjemný jako jemný bonbón, její hlas je fascinující, plný počet bodů!

Natalie vzhlédla a zadívala se na spolužáky, těžké kulaté brýle jí zabíraly téměř polovinu malého obličeje, za skly se skrývala mozaika pih a pár mrtvých očí bez života.

Kluci ve třídě si současně povzdechli, na stupnici vzhledu dostala žalostných šedesát bodů!

3

"Natalie, sedíš na volném místě ve čtvrté řadě první skupiny."

Natálie poslechla třídní učitelku a došla ke svému místu.

"Ahoj, já jsem Emily Summersová, kdybys něco nevěděla, zeptej se mě." Natálie se usmála. Natáliina spolužačka byla hezká dívka, která vypadala příjemně, a když s ní mluvila, byla velmi přátelská, Natálie si pomyslela: "S Emily se musí dát snadno vyjít." Byla to její první spolužačka. Natálie se na Emily podívala a usmála se na ni.

Natalie a Emily neměly příležitost si povídat, ale Natalie pozorně poslouchala přednášku třídní učitelky, kterou se učila, když jí bylo dvanáct let, ale tohle bylo poprvé, co slyšela ve škole přednášet učitele, a Natalii to připadalo velmi zvláštní.

O přestávce sedí Natálie sama na svém místě a kvůli svému obyčejnému vzhledu o ni nikdo ve třídě nejeví zvláštní zájem.

V tu chvíli se Emily překvapivě zeptala: "Natalie, opravdu se jmenuješ Wintersová? Jak jsi příbuzná s tou rodinou Wintersových?"

Wintersovi, jak je Emily nazývá, jsou gangsterští vládci země C. Téměř nikdo ve městě S si netroufá jim konkurovat, a dokonce i starosta je má v úctě; Alexander Winters, muž, s nímž Natalie vyrůstala, je nejstarším synem rodiny Wintersových.

"Jsem jen vzdálený příbuzný Wintersů, jsme normální rodina." "To je pravda. Natalie odpověděla.

Emily si Natalii pořádně prohlédla, na rukou ani na krku neměla žádné šperky a taška a penál, které nesla, byly levné věci, takže opravdu vypadala jako obyčejný člověk.

Emily se chystala něco říct, když se ve třídě ozvalo hlášení:

"Čtvrťáku 3, Natalie Wintersová, přijďte prosím rychle do Bílého pavilonu, váš bratr Alexander Winters na vás čeká."

Hlášení zaznělo třikrát a všichni studenti ve třídě se podívali směrem k Natálii.

"Natalie, Alexandr...... velký mladý muž chce, abys šla do Bílého pavilonu!" řekla Emily, ještě vzrušenější než Natalie, a šťouchla Natalii rukou do paže.

"Kde je Bílý pavilon?" Natálie se zeptala.

"Já vím, já tě tam vezmu!" Emily se nabídla.

Natálie byla ve škole nová, takže se tu nevyznala, a tak ji Emily vzala za ruku a doprovodila ji k Bílému pavilonu. Prošly rozkvetlou Růžovou zahradou a uviděly bílou budovu v evropském stylu.

"To je ono, do Bílého pavilonu nemohou vstoupit lidé, kteří nejsou pozváni předsedou studentské rady, takže na tebe budu muset počkat tady." Emily se usmála. Emily řekla Natálii a ukázala na Bílý pavilon.

"Děkuji." Natalie poděkovala Emily a chystala se vejít do Bílého pavilonu, když ji Emily náhle zastavila.

"Natalie, znáš dobře Alexandra ...... Velkého mladého mistra?" "Ano," odpověděla.

"Uh ...... moc dobře ne ......" Natálie nechtěla, aby někdo věděl, že má blízko k rodině Winterových.

"Aha, to se mi ulevilo." Emily si uvědomila, co řekla, a spěšně si zakryla ústa.

"Natalie, já se nejdřív vrátím do své třídy, ty bys měla jít dovnitř." Emily řekla a spěšně odešla.
Natalie měla v hlavě jisté pochybnosti, ale nepřikládala je k dobru. Strčila do bílých dveří, jen co vešla do dveří, náhle se ze tmy natáhla ruka, zavřela za sebou dveře a zároveň se ruka opřela o dveře, čímž uvěznila Natalii mezi dveřmi a tělem teenagera.

Natalie vzhlédla a spatřila otevřenou, panovačnou tvář Alexandra Winterse.

"Alex......" Nataliiny rty se mírně roztáhly, bradu jí jemně sevřely teenagerovy prsty.

"Chyběla jsi mi." Tichým, zastřeným hlasem ji Alexander políbil na rty .......

4

Nebylo to poprvé, co se líbali, ale polibky Alexandra Winterse přesto vyvolávaly v Natálii Wintersové trochu nepříjemné pocity.

Natalie se tomu podvědomě snažila vyhnout, ale Alexandrovy ruce se opíraly o zeď a pevně ji svíraly v náručí. Opírala se o zeď, neměla se kam schovat, a agresivita polibku jí téměř znemožňovala vzdorovat.

Natalii se zadrhl dech v krku, tváře jí zrudly a sledovala, jak její prsty svírají látku Alexandrovy košile, a i přes vrstvy látky Natalie cítila teplo jeho kůže.

"Oooo......" zakvílela bez dechu, když Alexander konečně pustil její rty.

Natálie mírně pootevřela své třešňově rudé rty a prudce zalapala po dechu. Kdyby se zády neopírala o zeď, zhroutila by se na zem.

Alexander ovinul jednu ruku kolem Nataliina pasu a pevně si ji přitáhl do náruče a Natalie se mu přitulila k hrudi jako kotě.

Alexander zvedl Natalii a odnesl ji do jejího pokoje ve druhém patře.

"Alexi, polož mě na zem." Natalie zašeptala.

"Vždyť ani nejsi těžká, chci tě jen obejmout." Alexander odpověděl uvolněným tónem hlasu.

Natalie nechodila do školy, když byla vzdělávána doma, zatímco Alexander byl vychováván jako aristokrat. Kdykoli přišel ze školy, strčil do Natálie jako malý vlčák a přitiskl ji k posteli.

Trval na tom, aby ji objal, políbil na rameno a zašeptal: "Tolik jsi mi chyběla." A pak se rozloučil.

Jeden den bez Natálie se Alexandrovi stýskalo jako blázen a Natálie se pro něj zdála být nenahraditelnou přítomností.

Nyní Natalie konečně může navštěvovat jeho školu. Po jediné společné hodině s ní Alexander touží po tom, aby ji mohl držet u sebe. Dokonce by si přál, aby mohl Natalii držet ve třídě na klíně a být jí neustále nablízku, ale bojí se, že ostatní uvidí, jak je plachá.

Alexander odnesl Natalii do místnosti s nápisem "Prezidentský salonek".

Alexandrův dech se otřel o Nataliinu tvář, když ji pokládal na stůl z růžového dřeva.

"Na stůl ne." Natalie zašeptala, zatímco její malé ruce svíraly oblečení na Alexandrově hrudi.

"A co na gauči?" Alexander se zeptal.

Natálie měla skloněnou hlavu a neodpovídala, když ji Alexander znovu zvedl a šel k pohovce.

Posadil se na pohovku a přinutil Natalii, aby se k němu postavila čelem a klekla si mu na klín.

Alexander měl jednu ruku položenou na jejím pase a druhá přirozeně visela na Nataliině stehně.

Jemně natáhl krk, okusoval Natalii bradu a zeptal se: "Mluví s tebou nějací kluci v běžné třídě?" "Ano," odpověděla Natalie.

Natálie ukázala na kulaté brýle na kořeni nosu a tiše řekla: "Já jsem taková, asi by se se mnou žádný kluk nechtěl bavit, ne?"

Alexandrova tvář se rozzářila v láskyplném úsměvu: "Chtěl bych si s tebou povídat, nejen chtěl, ale chtěl bych tě pořád objímat, protože jsem jediný, kdo ví, Natalie, kdo opravdu jsi v pravém slova smyslu."
Alexandr sundá brýle z nosu Natalie, brýle, které jí zakrývaly asi polovinu obličeje, jsou odstraněny a okamžitě odhalí její úchvatně krásnou tvář.

Krása její tváře okamžitě rozjasnila místnost.

Alexandrovy prsty se zahákly za Natáliinu bradu a chystal se ji znovu políbit, když se náhle ozvalo zaklepání na dveře .......

5

Qing Yan se podvědomě vyhnula Alexandru Wintersovi, když viděla její reakci, druhá strana se mírně zamračila, ale jeho prsty stále odmítaly pustit její bradu.

"Někdo přichází." Qing Yan ztišila hlas.

"Nech ho být." Alexandr zašeptal v odpověď a panovačně ji políbil na rty.

Právě teď u vchodu přitiskl Qing Yan ke stěně, polibek byl jen předkrm, ale teď přichází chvíle hlavního jídla. Klepání na dveře před salonkem pokračuje, Qing Yan je neklidné srdce, její tělo se nemůže ubránit kroucení, její rty napadá Alexander, druhá strana bezstarostně bloudí mezi jejími rty, zcela nevnímá rozruch za dveřmi.

"Alexi, jsi tam?" Zpoza dveří se ozve dívčí hlas.

"Je uvnitř!" Qing Yan vyklouzl jazyk z Alexandrových úst a spěšně zakřičela na osobu venku. alexander po ní hodil zlostný pohled a pak ji přitiskl na pohovku, Qing Yan vydala tichý výkřik překvapení a pak si spěšně zakryla ústa, zvuk ještě slyšela osoba venku.

Alexander se k ní naklonil a zašeptal jí do ucha: "Nechceš, abych tě dál líbal? Co?"

"Někdo tě hledá, to není dobré." Qing Yanův hlas byl tichý, s náznakem váhání.

"Tak až se vrátíme domů, zeptám se tě na všechno." Jeho tón byl tak panovačný, že se nedal odmítnout, a zároveň zvedl brýle, které spadly na zem, a podal je Qing Yanovi.

Qing Yan si rychle nasadil brýle a Alexander vstal, aby otevřel dveře.

"Alexi ...... "Co se děje?" Za dveřmi stála drobná dívka, zvedla hlavu a její oči neskrývaně dávaly najevo obdiv a uctívání jeho osoby. Dívka držela v rukou štos papírů a chystala se promluvit, když si náhle všimla dívky vycházející z Alexandrova salonu.

Qing Yan měla mírně rozcuchané vlasy a její třešňově rudé rty vypadaly, jako by si prošly těžkým obdobím.

Když dívka spatřila Qing Yan, její tvář okamžitě zbledla. "Alex...... ona je?"

Než stačil Alexander odpovědět, Qing Yan se usmál a řekl dívce: "Jsem Alexandrův vzdálený příbuzný."

Alexander se na ni lehce podíval a přemýšlel, jestli se tolik bojí, že odhalí jejich skutečný příbuzenský vztah.

"Aha, vy jste ta Natalie Wintersová." Dívka byla v transu, právě teď Alexander zavolal Natalii ze starší třídy do Bílého pavilonu prostřednictvím školního rozhlasu a ona chtěla využít této příležitosti, aby zjistila Qing Yanovu totožnost.

Když teď dívka viděla Natalii, pomyslela si, že její vzhled nevypadá nijak výjimečně.

Qing Yan otočila hlavu k Alexandrovi a řekla: "Já odejdu první." Čtyřicátnice se otočila k Alexandrovi.

Zdálo se, že se nechce s Alexandrem příliš zaplétat, spěšně odešla, Alexander se díval za jejími zády a jeho nálada klesla na dno.

"Alexi, přišel jsem ti doručit dokumenty." Dívka s rozpačitým výrazem podala Alexandrovi papíry.

Alexander vzal papíry rukou a s bouchnutím zavřel dveře, aniž by čekal, až bude pokračovat.
Qing Yan už vyšla z Bílého pavilonu a procházela Růžovou zahradou, když na ni někdo zezadu zavolal.

Ohlédla se a uviděla, že je to dívka, která právě přišla hledat Alexandra.

"Qing Yan, pojďme spolu." Dívka se rozběhla a přistoupila k Čching Janovi.

"Jmenuji se Lydia Leafová, chodím do vyššího ročníku, můžeme být kamarádky?" "Ano," odpověděla. Lydia se s očekáváním podívala na Qing Yana.

6

"Lydie, ahoj!" Natalie promluvila formálním tónem, její hlas byl pozůstatkem její elitní výchovy; její učitel etikety vždy zdůrazňoval, že je důležité být zdvořilý a elegantní.

Lydia Leafová se na Natalii usmála. "Říkej mi prostě Lydie! Pojďme tudy," řekla a ukázala směrem k dlážděné cestičce vinoucí se zahradou.

"Není východ na druhou stranu?" Natalie odpověděla a vzpomněla si, že Emily ji vedla jinou cestou.

"Tahle cesta je kratší a vede přímo do třídy," vysvětlila Lydie a už táhla Natalii směrem k dláždění, než mohla protestovat. "Jsi tu nová, tak mi můžeš věřit!"

Když Natalie následovala Lydii po cestě, vyšly z dlážděného povrchu na rozlehlý mramorový chodník, který se mírně zvedal nad přilehlým jezerem, bez jakéhokoli zábradlí. Lydia, stále držíc Natálii za ruku, sebevědomě vstoupila na mramor.

Náhle, právě když se dostaly do poloviny, Lydia hravě narazila zády do Nataliina pasu, což způsobilo, že se Natalie nebezpečně naklonila směrem k vodě.

Natalie instinktivně sáhla po Lydiině ruce, jen aby ucítila, jak jí vyklouzla. V poslední snaze se jí podařilo chytit Lydii za tričko, než spadla do jezera vedle ní.

Umělé jezero nebylo hluboké; když se Natalie ponořila, její nohy našly dno. Náhlý pád jí však shodil brýle, takže rychle vstala a horečně je hledala.

Lydia se však neovládla; jakmile dopadla do vody, zmocnila se jí panika. Chytila se Natalie kolem pasu a nečekaně ji znovu stáhla dolů.

Natálie se ocitla zpátky pod vodou a Lydie se jí držela, aby jí zabránila znovu se odlepit ode dna.

Na břehu bez váhání skočila postava. Chlapec rychle doplaval k místu, kde se dívky potýkaly, a nejdřív popadl Natalii a pak vytáhl nahoru i Lydii.

"Voda není hluboká!" zavolal, právě když si Lydie uvědomila, že jí voda sahá jen po pás.

Lydia si otřela vodu z obličeje a vykřikla: "Natalie! Stáhl jsi mě s sebou!"

Natalie, která stála zády k Lydii, byla příliš zaujatá, než aby odpověděla, soustředila se pouze na hledání ztracených brýlí ve vodě.

"Hledáš něco?" zeptal se chlapec jemně a stabilizoval Natálii.

"I..." Natálie mírně pootočila hlavu. Neviděla mu zřetelně do tváře, ale on zahlédl její jemný profil - kořen nosu mírně ohrnutý, dlouhé řasy ozdobené kapičkami vody a modré oči jako drahokamy.

Projel jí záchvěv paniky. Vymanila se z jeho sevření, ostře si uvědomujíc, že nemůže nikomu dovolit, aby viděl její pravé já!

"Hej! Natalie! Proč jsi právě utekla?" Lydia křičela z místa, kde stála v mělké vodě, zatímco chlapec, na okamžik omráčený, tam stál, dokud Natalie nezmizela z dohledu.

"Ťuk, ťuk!" Alexander Winters otevřel dveře Bílého pavilonu a okamžitě ho přivítal pohled na promočenou a rozcuchanou Natalii.
Jeho výraz potemněl. "Co se ti stalo?"

"Hm..." Natalie zamumlala, podívala se dolů a kousla se do rtu.

Alexander ji beze slova popadl do náruče, zamkl za nimi dveře a odnesl ji po schodech nahoru.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Zakázané polibky a skryté identity"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️