Chasing Moments v Newport City

1

Jiang Xincheng, ulice Xiushui, studio Haven.

"No tak, usměj se."

"Uvolni se, jen ten pocit, je to skvělé!" Ve vzduchu se ozýval fotografův hlas.

"Hej, to je dobrý pocit, dej si deset minut pauzu a pak pokračuj!" Na fotografův pokyn si Emily Nealová okamžitě zvedla sukni a běžela na své místo. Jakmile otevřela mobilní telefon, šokovalo ji, že našla více než tucet zmeškaných hovorů.

Vytočila číslo zpět, aby ji přivítalo vysoké chrčení Samanthy Chenové: "Emily, kde jsi byla? Tolikrát jsi nezvedala telefon! Pan Johnson právě řekl, že Pop Quiz má začít o dvacet minut dřív, slyšela jsi ho?!"

Emily se podívala na hodiny a spěšně si sbalila věci: "Dobře, dobře, hned tam budu!"

Čas na nikoho nečeká, spěšně si nacpe oblečení do tašky, přejde na druhou stranu a uvidí Sarah Nicholsovou v dlouhých modrých šatech.

"Špatně, omlouvám se, sestřičko Sáro, učitel najednou řekl, že zkouška bude dřív, můžeme počkat jen do zítřka, abychom natočili zbytek obsahu, můžete mi tu sukni dodat zítra?" Emily se zeptala s vyčkávajícím výrazem.

Při pohledu na její vyčkávající výraz se Sarah neubránila úsměvu, jemně jí odhrnula vlasy, které měla Emily rozhozené kolem obličeje, za ucho a jemně přikývla: "Tak běž, ať se ti cestou nic nestane."

Emily vděčně poděkovala a pak se rozběhla ven, nasedla na kolo a letěla směrem ke škole.

Když vstoupila na schodiště, uviděla, jak jí na displeji mobilu znovu naskočil čas - 1:39. V tu chvíli si uvědomila, že se jí na displeji objevil čas.

Po dosažení třetího patra se Emily zastavila, zhluboka se nadechla a podívala se bokem do kanceláře. Přes skleněné okno viděla pana Johnsona a děkana Wilsona, jak pilně opravují papíry a míří směrem ke dveřím.

Už se blížil čas konce vyučování a učebna byla až na dveře jejich třídy prázdná, zatímco chodby žily zvuky pošťuchování a smíchu a mnoho studentů se povalovalo na sluníčku.

Otočila hlavu, oči jí padly na chodbu vedlejší třídy a uviděla teenagera, který se tísnil v davu. V protisvětle si nečinně pohrával s předměty v rukou a jeho mírně svraštělé čelo odhalovalo pár uhrančivých očí, v nichž se rýsoval malý krteček slz. emily se chystala podívat se na něj blíž, ale teenager náhle zvedl hlavu.

Emily poskočilo srdce, okamžitě pocítila jakousi nervozitu z toho, že ji někdo odhalí, zhluboka se nadechla, snažila se předstírat klid a pokračovat v chůzi.

Bylo příliš nebezpečné jít takhle na ostro, a kdyby spadla, mohla by si nejen ublížit.

Emily si vzpomněla na Deana, který tudy kráčel, a nechtěla si hledět svého, ale nedokázala si pomoct a vykřikla do davu: "Dean Wilson jde sem!"

Dav se okamžitě rozestoupil.

Zrovna se vrátila na své místo, když uslyšela, jak Dean Wilson ve středních letech křičí: "Jasone Higginsi, pohni zadkem do kanceláře!" A pak se vrátila na své místo.

Řev způsobí, že celá třída vykoukne ven, ale místo hlavního hrdiny se před ní objeví předčasně plešatý pan Johnson s rukama plnýma papírů.
Zvědavost všech opadne a všichni se vědomě či nevědomě podívají na Emily.

Emily dnes měla na sobě květované šaty na ramínka, venku s růžovým svetříkem, štíhlý střih obkresluje krásné křivky mladé dívky, lem sukně s volánky až na konec, odhalená část nohy jakoby sněhově rudě se třpytila.

2

Čchen Si Si jemně narazila loktem do Emily a koketně se podívala na její hruď jako královna dramatu. "Emily, neuvědomila jsem si, že tenhle desetiletý vztah přece jen vyprchal!" S tím pohlédla na chlapce v zadní řadě, který byl do Emily tajně zamilovaný a potají sledoval scénu, a omluvně se dotkla špičky jeho nosu, když ho upoutal její škádlivý pohled.

V deváté třídě se vždycky vedly spory o třídní krásku; Emily byla dobrá žákyně, ale nikdy nevypadala nadřazeně. Její světlá pleť a štíhlá postava ji činily malou. Její natočené řasy byly jasně viditelné a jantarové oči byly vždy měkké a vodnaté jako malé zvířátko.

Emily byla vždycky tichá, typická hodná holka.

Naproti tomu Megan, která je míšenka čínského a anglického původu, je krásnou směsicí čínských a západních rysů. Má hlubokou evropskou siluetu s orientální aurou a se svými 155 centimetry vyniká mezi svými vrstevníky.

Mrkla na Emily a její hlas zněl měkce s nádechem malichernosti: "Ztiš se!" Emily se zasmála.

Flirtování brzy ukončil zvuk testových papírů, které se otíraly o stůl, ve třídě zůstal jen šustivý zvuk psaní, dokud nezazvonilo, teprve pak se studenti osvobodili od těžkých úloh.

Pan Johnson se konečně zastavil v chůzi: "Jestli chcete jít na záchod, udělejte to jako obvykle, nerušte ostatní studenty." "To je v pořádku," řekl pan Johnson.

Emily se podívala na spolužačku, která se stále trápila s geometrickou úlohou, a tiše vyklouzla zadními dveřmi s papírovou taškou.

Právě vycházela ze záchodů, student se usmál a přistoupil k ní s náznakem prosby v tónu: "Emily, můžu si později půjčit kopii?"

Byla šokována náhlým objevením se té postavy, tváře jí mírně zčervenaly, nutila se uklidnit, zatímco si při pohledu na jeho neznámou tvář vybavovala odpovědi na otázky s více možnostmi.

Studentka si myslela, že nebude souhlasit, právě se chystala ztratit hlavu dolů, otevřela ústa, její hlas byl měkký a nosový: "Odpověď na otázku s výběrem odpovědí je BADCA, BB... AAD, pokud je špatně, tak...".

Než stačila dokončit větu, najednou před ni skočil blonďatý chlapec, který v ústech kousal víčko propisky, a poté, co si na dlani potvrdil odpověď, ji důvěrně poplácal po rameni: "Kdy se třída Květa v otázkách s výběrem odpovědi spletla? Kluci ti věří!"

Kolemjdoucí další student vrhl na interakci mezi nimi třemi dvojsmyslný pohled, blonďatá teenagerka se na něj zahleděla, iniciativně ho zastavila, jen chtěla sledovat, jak se ten kluk v tu chvíli baví, pusu vyprázdněnou, jako by ztratil radost z malého zelí.

"Buď upřímný!" Blonďák otočil hlavu, ukázal překvapený úsměv, a když vykročil vpřed, pochválil ji: "Emily, třídní kytka dneska vypadá skvěle! Uvidíme, kdo teď řekne, že nejsi lepší než Megan!"

Do Emilyiny tváře se vrátil ruměnec, který před chvílí zmizel, a už se chystala vysvětlit, že se nechce s nikým srovnávat, když se všichni tři už rozběhli pryč.
Sarah poslala Emily pokaždé několik nových šatů, všechny byly moc hezké, ale Emily je nosila, jen když si šla hrát.

Zavrtěla hlavou a chystala se vyjít za roh, když ji náhle zasáhl pach tabáku a ona zrychlila krok. Obvykle procházela kolem rychle a bez většího zájmu.

Zázemí Matyldiny střední školy, která vždy patřila k nejlepším školám ve městě a kam se dalo dostat jen díky výsledkům a penězům, nevyhnutelně vedlo k nevyrovnané kvalitě studentů, a proto na škole platila přísná pravidla a předpisy.

Někteří však vždy měli možnost pravidla ignorovat: Michael, syn místostarosty, Ryan, který pochází z lékařské rodiny, a Jason, dědic největší developerské skupiny v Ninjagu.

Tito bohatí mladíci se drží pohromadě a mají sotva průměrné známky, nesnižují si průměr známek ani se nedopouštějí žádných větších chyb, takže učitelé nad nimi přivírají oči a nechávají je, aby jim procházelo opisování nebo postávání před třídou.

Mezi hodinami se doslechla o těch třech z vedlejší třídy, sice souhlasila, že jsou opravdu pohlední, ale v hloubi duše vždycky cítila, že není ve stejném světě jako oni, takže takové drby kolovaly jen v univerzitních drbech a vůbec se s ní nesetkávaly.

Navzdory tomu však na ně byla stále trochu zvědavá.

Když o tom přemýšlela, omylem se podívala tím směrem.

Jen tak plíživě nakoukla a pomyslela si: "Myslím, že nás nechytí, že?

Zatímco se snažila odtáhnout pohled, náhodou se s pohledem té osoby setkala.

Jason se opíral o zeď, vydechoval kroužky kouře, hrál si se zapalovačem v ruce a díval se na ni s poloúsměvem.

Jasně viděla, že má na tváři skvrnu od slz.

3

Emily Nealová se ve třídě rozhlédne a zjistí, že jí Sarah poslala zprávu.

[Em, ty šaty potřebují ještě trochu upravit, dám je Ryanovi po škole a on je přinese.]

[Dobře!]

Ryan byl Sářin spolužák na vysoké škole a náhodou se potkali na jedné klubové akci. Po promoci ztratili kontakt, ale poté, co se znovu setkali v ulicích Newport City, se jejich vztah začal zhoršovat. Všichni ve studiu tvrdí, že Ryan má o Sarah zájem, a Emily považuje Ryana za zralého, něžného a starostlivého, ale Sarah se do něj nehodlá zamilovat.

Vzala si knihy zpátky do tašky a soustředila se na své dokumenty bez jakéhokoli rozptylování. Ve třídě čas letěl, a když zazvonilo, bylo už 17:00. Emily si sbalila tašku a krátce se rozloučila se spolužáky.

Došla ke vchodu na parkoviště a podívala se dovnitř.

Před ní zaparkoval červený sedan se staženými okny. Slušně na něj zavolala: "Pane Ryane."

Muž v autě vystoupil, sundal jí šaty z klína, pak z auta vytáhl papírovou tašku a s úsměvem jí ji podal. "Měla jsi těžký den ve třídě?" "Sára mi říkala, že ti tady chutná Custard Cake." "Aha," odpověděl Ryan.

Emily to polichotilo a vzala si ho, zrovna když její žaludek vydal nesporný zvuk. Muž před ní si nemohl pomoct a musel se smát, zatímco ona se červenala studem a přála si najít díru v zemi, kam by se schovala, a přemýšlela: Měla jsem se k obědu víc najíst, opravdu .......

Stále se klaněla a děkovala Ryanovi: "Děkuji vám, pane Ryane! Jsem si jistá, že se za mě Sarah před vámi přimluví! Nashle!"

V obavě, aby neudělala něco trapného, opustila malými krůčky trapnou scénu, vytáhla sklenici vody a napila se. Když si Emily vzpomněla na situaci před chvílí, cítila na tváři i zbytky ostychu.

"Páni, mýlím se, to je každý kluk takový?" zeptala se. Otočila hlavu na stranu a uviděla Jasona, jak se opírá o motorku, drží si helmu a neuspěchaně si ji prohlíží, jako by našel něco zajímavého.

"Pff..." Málem vyplivla vodu z úst, nečekala, že ho tu uvidí, natož že se s ní bude bavit.

Tváře jí lehce zčervenaly, srdce se jí rozbušilo, byl střed horkého letního dne, slunce stálo vysoko na obloze a neúprosně na ni dopadalo spalující světlo. Cítila, jak ji zaplavuje vlna horka, ale její nálada byla komplikovaná.

Bylo zvláštní, že nebyla společenská a měla blízko ke svým nejlepším kamarádkám, ale pokaždé, když mluvila s nějakým klukem, byla nervózní a červenala se, což ji spíš rozčilovalo než cokoli jiného.

Při pohledu na kluky před sebou Emily dodala: "Hlavně na ty, co vypadají dobře." A pak se zamyslela.

Všichni si o ní mysleli, že je od přírody hubeňourek a tichošlápek, takže nic neříkala nahlas. Vlastně nevěděla, jak takové věci vysvětlit. V tu chvíli k ní Jason přistoupil, mírně se sklonil a tiše se zeptal: "Slyšel jsem, že máš dobré známky, takže napsat posudek by pro mě neměl být velký problém, ne?" "Ano," odpověděla.
Emily nebyla schopná chvíli reagovat, Jason jí už strčil do ruky několik stodolarových bankovek. "Recenze o dvou tisících slovech, to je odměna."

"Eh? Nemusí to být tolik." Za normálních okolností se občas ujímala i psaní a opisování za jiné, ale nanejvýš si za to účtovala jen asi deset dolarů, vždyť jsou to všechno spolužáci.

Jason jí však nevěnoval pozornost a v klidu si nasadil helmu. emily se sevřelo srdce, chtěla mu peníze vrátit, ale bála se, že by to vedlo k fyzickému kontaktu, na který si netroufala.

Otevřela ústa a snažila se uspořádat slova, ale byla tak nervózní, že nevěděla, kde začít, a tak ho jen následovala.

Jason se právě chystal nasednout na motorku, když zahlédl Emily, jak ho následuje, hlavu skloněnou, obličej rudý jako porcelánová panenka, a v ruce drží peníze, jako by to byl horký brambor.

"Opravdu, tak roztomilé." V duchu si povzdechl a odolal nutkání štípnout ji do tvářičky. "Tak já ti dám tohle. Poděkuju ti, že jsi mi to dneska připomněla."

4

<content>Emily Nealová si poctivě nechala jen jeden, zbytek vrátila Jasonu Higginsovi se slovy "Zítra ti ho dám". A zmizela jako vítr.

Jason zůstal stát jako přimražený na místě.

Po dlouhé době se tiše zasmál, jeho tón byl plný znechucení.

"Neříkala jsi, že jsi ve svém ročníku mezi dvaceti nejlepšími? Proč tak hloupě."

--

Kvůli tomuto nečekanému hodnocení šla Emily spát o hodinu později než obvykle. Když po zazvonění na ranní učení vyběhla ke dveřím své třídy na Jeffersonově střední škole a v ruce svírala sklenici vody, narazila přímo na svého třídního učitele, pana Johnsona.

Jakmile studenti uviděli tuto scénu, přestali si číst a nahradili ji různými diskusemi.

"To je divné! I dobrý student může přijít pozdě!"

"Nemluvte nesmysly! Nejspíš se jen zdržel na cestě!"

"Když Zhu naposledy zmeškal hodinu, stará třídní ho donutila týden zametat podlahu, myslíš, že to tentokrát bude stejné?"

"Bude to stejné?"

Pan Johnson byl nový muž středního věku, najatý z provincie. Byl to silný kuřák, měl plnou pusu žlutých zubů, občas se spolužáky vtipkoval, ale myšlením byl trochu tradiční.

Dobří studenti si nikdy nenechali dělat od svých učitelů starosti, ale Emily byla trochu puntičkářka, a tentokrát to dokonce ani nezvládla!

Henry Ramsey si ji prohlédl. Henry Ramsey si ji prohlédl. Měl by jí vynadat, ale byla v první desítce třídy a obvykle byla hodná holka. Ale kdyby to neudělal, vypadalo by to, že se k ní chová jinak.

Emily se podívala na pana Johnsona a v duchu se připravila na to, že jí vynadá, ale pan Johnson zaváhal, zda má promluvit, zadíval se na bobule goji, které vířily ve sklenici s vodou, a pomalu řekl: "Jsi docela zdravá, že?"

"Hahahahahahahahahahaha!"

Třída propukla v smích.

Na její světlou tvářičku očividně vylezly dva ruměnce, na okamžik se zamyslela a její krásné tváře se mírně zkřivily: "Paní učitelko... správně... Omlouvám se, cesta byla ucpaná, já... příště už určitě nepřijdu pozdě... ".

Když dořekla poslední slovo, zahanbeně zavřela oči. Ve skutečnosti nechtěla koktat, ale ve lhaní nebyla příliš zkušená.

Naštěstí to panu Johnsonovi nevadilo a nechal ji vrátit se na své místo.

První hodina byla jazyková a učitelka ji několik minut tahala za nos. Když zazvonilo, došla s přehledem v ruce k zadním dveřím další třídy a opatrně nahlédla dovnitř.

Její chlupatá hlavička a velké oči připadaly ostatním velmi roztomilé.

Bystrozraký chlapec si všiml papíru, který svírala v ruce, a nadšeně vypískl.

"Hej, není to třídní květina příští třídy! Drží v ruce milostný dopis!" "A co?" zeptal se.

"Cože? Není předsedkyní třídy Megan Kingová, která sem přestoupila v tomto pololetí?" "Ano," odpověděl jsem.

"Kdo ví, ale hádej, pro koho je ten milostný dopis?"

"Není pro Lin Zhi, že ne? Je hezký, má dobré známky, je oblíbený, jemný a trpělivý, taky by se mi líbil!"

"Che! Jason je z hlediska vzhledu špička, ne? Měří metr osmdesát, je bohatý, hezký, ale je příliš chladný!"
"Je to studené? To je jako velká ledová hora! Ne! Je to chladnokrevný Šura!"

"To přece nemůže být Michael Zhou, který se zrovna včera rozešel a bývalých holek má plnou frontu odsud až po Francii!"

"Hahahahahaha, souhlasím!"

Z toho štěbetání a diskuse se Emily okamžitě zatočila hlava, ostatně takovou scénu ještě nikdy nezažila. V pohledu davu se cítila na rozpacích, oči se jí pokryly vrstvou mlhy.

No tak! Byla tu prostě proto, aby splnila svou dohodu! O čem to ti lidé mluví!

Jakmile Samantha Chen uslyšela, že někdo šikanuje její Emily, odložila polovinu své měkké buchty a vyběhla ven.

Pomyslela si: "Když se pereš se psem, musíš se dívat na pána, nehledě na to, že je to dítě, které chrání od dětství! Jestli chceš Emily šikanovat, musíš se jí, černého pásku v taekwondu, zeptat, jestli s tím souhlasí!

Lehce zavrčela, vyhrnula si rukávy a chystala se vpadnout dovnitř, když atmosféra náhle ochladla.

Ah le?

Rozhlédneme se vlevo i vpravo, jen abychom spatřili tři vysoké postavy stojící za sebou, tvář prvního muže je jako z mrazu, v očích je patrná netrpělivost. Otevřel ústa a několikrát se ušklíbl: "Jo, tak živé ah, nečinné nic se mnou mluvit o, to mladí tady nejsou nudné způsob."

Dívá se někdo?

5

Dav přihlížejících se okamžitě utišil, když vtom vystoupil student, aby scénu doplnil: "Všichni se rozprchli, učitel právě mluvil o tom, že písemka ještě není hotová!"

Nepochybně si jejich druhák z 9. třídy nemůže s Jasonem Higginsem zahrávat, ačkoli se obvykle tváří vždy chladně, všichni se bojí jeho lehce zkřivených úst, ale skrytého zastrašujícího úsměvu kůže.

Emily Nealová, stojící zády ke dveřím, Jasonův výraz neviděla a nevěděla, co se mu honí hlavou. Zamrkala a s úlevou si oddechla, říkala si, že mu tu recenzi musí rychle předat, kdyby na to učitel přišel, byla by v háji.

Teenager se s lehkostí vrátil na své místo, otevřel si plechovku s pitím a vypil ji celou na jeden zátah, pot na čele mu sklouzl po ramenou do košile a on se opřel o něco pohodlněji.

Emily k němu přistoupila, znepokojená, ale sebrala odvahu a podala mu recenzi. Už chtěla něco říct, když viděla, jak studenti kolem ní nasávají chladný vzduch a jejich oči jsou plné hrůzy. "Nebude to opravdu tak, jak jsem řekla, správně! Emily ach Emily, moje pusa, jak je to tak dobré?"

Podívala se na ruku s hustým papírem, v hlavě jí zůstala jen dvě slova: "hotovo hotovo hotovo..."

Studenti v publiku si zacpali uši a shodou okolností v duchu odpočítávali.

"3... 2... 1..."

"Oba dva, pohněte zadkem do kanceláře!" Emilyina jemná tvářička se najednou zkroutila do klubíčka, a dokonce i její krásně učesané polštářové vlasy spadly dolů.

Jason si nemohl pomoct, ale při náhlé změně jejího výrazu se usmál a jeho nálada se změnila na potěšení.

V kanceláři Jason v klidu popíjel čaj a děkan Wilson bloudil očima mezi nimi dvěma, zřejmě neochotný pustit z hlavy jakýkoli detail.

Teprve když někdo řekl, že jedna studentka je šikanována, Jason se vrhl do kanceláře. Cestou zaslechl zvěsti jako "Červený stůl", "Dobrá studentka", "Příliš divoká" a podobně, což ho opravdu vyděsilo, protože se bál, že by mohl udělat nějaký problém.

Ale při pohledu na to, že i jejich nejlepší student druhého ročníku a Jason spolu tloukli, drželi v ruce milostný dopis, děkanu Wilsonovi spadl kámen ze srdce, jako ředitel výuky na střední škole Mingde rozhodně nemůže přihlížet tomu, jak tihle zbohatlíci bičují pilíře země.

Upravil svůj výraz, aby jeho hlas zněl přívětivě: "Emily, můžeš mi ukázat, co držíš v ruce?"

Uběhlo deset minut, jeden z nich mlčel se sklopenou hlavou, druhý se držel za ruku, tvářil se uvolněně a občas si zívl.

Děkan Wilson se podíval na Jasona a váhavě promluvil: "Jasone, jsem si jistý, že jsem toho studenta nešikanoval?" "Ano," odpověděl.

Jason pokrčil rameny a jen těžko potlačoval úsměv: "Nespravedlnost, děkane, vždyť se jí ani nedotkla."

Ten hloupý kluk, vážně, co je tak špatného na recenzování. Kdyby ho teď Emily slyšela, podívala by se na něj s opovržením: to se musí tak bát? Čeho jiného se bál, než Deanova hněvu?
Jason potlačil smích, vzal Emily do ruky papír, který lehce rozložil: "Nechal jsem ji, aby mi opsala recenzi, proč, má s tím Dean problém?"

Dean se podíval na tu krásně formulovanou a úhledně napsanou recenzi, úlevně si povzdechl, ve tváři se mu objevil plavý výraz: "Bez komentáře, absolutně bez komentáře!"

Přešel k Emily a řekl: "Učitelé vědí, že jsem užitečný, ale teď, když jsme ve druhém ročníku, je nejdůležitější učení. Učitelé do nás vkládají velké naděje, tak doufám, že se toho budete držet, a až bude vysoká škola jednodušší, není pozdě se zamilovat..."

Škola odjakživa prosazuje vzdělávací politiku, která spojuje sílu a měkkost, a přestože je poměrně přísná, pokud jde o učení, přikládá velký význam i fyzickému a duševnímu rozvoji. K neklidu dospívajících si vždy zachovávala neutrální postoj.

Emilyin případ je však jiný. Jako prioritní studentka na děkana udělala velký dojem.

Její rodiče byli mrtví a dědeček byl vysloužilý námořník, který v mládí hodně pracoval. S takovou rodinou bylo studium jejím jediným východiskem.

Chvíli přemýšlel, ale vytočil telefon a požádal třídní učitelku, aby ji vzala zpět na ideovou výchovu.

Jason se bokem podíval na Emily vedle sebe a nemohl si pomoct, ale měl obavy: nebude se přece bát hloupostí, ne?

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Chasing Moments v Newport City"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️