Tajemství, pro která stojí za to zemřít

Chapter One

The body lay in perfect repose on the Victorian fainting couch, looking more like a sleeping beauty than a victim. Detective Sarah Chen had seen enough death in her ten years with the Metropolitan Police's Special Cases Unit to know that natural death never looked this peaceful. Something was very, very wrong.

        'No signs of struggle, no marks on the body, and yet...' She leaned closer, studying the victim's face. Charlotte Mills, aged 28, was found by her roommate this morning, apparently having passed away in her sleep. Her expression was serene, almost blissful, but her eyes - those were what caught Sarah's attention. Behind the closed lids, her eyes were moving rapidly, as if still deep in REM sleep.

        "You see it too, don't you?" The voice came from behind her, rich and cultured with a slight Irish lilt. "She's still dreaming."

        Sarah turned to find a tall man in an impeccably tailored charcoal suit standing in the doorway. He hadn't been there a moment ago, she was certain of it. His dark hair was streaked with silver at the temples, and his eyes were an unusual shade of amber that seemed to shift color in the light.

        "This is a closed crime scene," she said firmly, her hand instinctively moving toward her weapon. "How did you get in here?"

        He smiled, but it didn't reach those strange eyes. "Dr. Marcus Thorne," he said, pulling out a card that somehow both looked official and seemed to shimmer slightly. "I'm a consulting specialist with the Department's new Oneiric Phenomena Division."

        "The what division?" Sarah frowned, taking the card. The moment her fingers touched it, she felt a slight electric tingle, and the letters seemed to rearrange themselves before her eyes.

        "Dreams, Detective Chen. We investigate crimes involving dreams." He moved into the room with fluid grace, his attention fixed on the victim. "And this is the third one this month."

        Sarah's mind raced. There had been two other deaths recently - both young women, both found peacefully dead in their sleep. She'd seen the reports but hadn't made the connection until now. "How do you know about those cases?"

        "Because I've been tracking the killer for quite some time." Thorne knelt beside the body, his eyes now definitely more gold than amber. "He's what we call a Dream Collector - someone who has learned to enter and steal dreams. But this one has developed a taste for more than just dreams. He's taking souls."

        Under normal circumstances, Sarah would have dismissed such talk as nonsense. But there was something about the scene, about the victim's still-moving eyes, about Thorne himself, that made the impossible seem suddenly plausible.

        "If you're tracking him," she said carefully, "why haven't you caught him?"

        Thorne's expression darkened. "Because he only appears in dreams. The physical world is my domain, but his... his is the realm of sleep. To catch him, we need someone who can walk between both worlds." He turned those unsettling eyes on her. "Someone like you."

        "Me?" Sarah almost laughed, but the sound died in her throat as memories she'd long suppressed began to surface. The dreams that felt too real, the nights she'd awakened to find objects moved in her room, the way she sometimes knew things she couldn't possibly know...

        "You've always known you were different, haven't you, Detective?" Thorne's voice was gentle now. "The dreams that come true, the hunches that turn out to be right, the way you can sometimes see how people died just by touching objects they owned..."

        Sarah took an involuntary step back. "How do you know about that?"

        "Because I've been looking for someone like you. A Natural - someone born with the ability to cross the threshold between waking and dreaming." He gestured to the victim. "Charlotte here won't be his last. There will be others, and their souls will remain trapped in an eternal dream unless we stop him."

        Just then, the victim's hand twitched, her fingers moving as if writing something. Sarah moved closer, watching as invisible words were traced in the air. Thorne pulled out what looked like an antique monocle and held it up. Through its lens, golden letters shimmered in the air where Charlotte's fingers moved.

        "Help me," Thorne read aloud. "He's coming for the others."

        Sarah felt a chill run down her spine. She looked at the victim's peaceful face, at those restlessly moving eyes, and made a decision that would change her life forever.

        "Tell me what I need to do."

        Thorne's smile was grim. "First, you need to learn to control your abilities. Then..." he held up the monocle, through which Sarah could now see strange symbols glowing all around the room, "you need to learn to hunt in dreams."

        Outside the Victorian townhouse, storm clouds gathered, and Sarah Chen, homicide detective and newly discovered dream walker, took her first step into a world where nightmares were real, and death was just another kind of sleep.

Chapter Two

The basement of the Natural History Museum was the last place Sarah expected to find the headquarters of a secret dream investigation unit. Yet here she was, following Thorne through a maze of storage rooms filled with artifacts that seemed to pulse with their own inner light.

        "The mundane world only sees what it expects to see," Thorne explained, using an ornate key to unlock a heavy wooden door marked 'Private Collection.' "To them, this is just museum storage. To us, it's the largest collection of dream artifacts in the Western Hemisphere."

        The room beyond defied physics. It stretched impossibly far, filled with glass cases containing everything from ancient masks to modern-looking devices. Floating orbs of soft light illuminated collections of bottled dreams - actual dreams, swirling like liquid mercury behind glass.

        "Your badge, Detective," Thorne held out his hand. Sarah hesitated before handing over her police credentials. He placed it on a strange device that looked like a Victorian music box crossed with a computer. When he returned the badge, it felt different - heavier, somehow more real.

        "Now you'll be able to access both worlds officially," he said. "Look at it again."

        The badge had changed. Alongside her regular police credentials, new text had appeared: 'Special Inspector, Oneiric Investigations Division.' The letters seemed to shift between English and something older, something that made her eyes water if she looked too long.

        "Before we can hunt the Dream Collector, you need to understand what you're dealing with." Thorne led her to a case containing what looked like a normal pillow. "Touch it."

        Sarah reached out hesitantly. The moment her fingers made contact, the world tilted. She was suddenly standing in someone else's dream - a sunny beach, but the sky was green and the sand whispered secrets. She jerked her hand back, gasping.

        "Good," Thorne nodded approvingly. "Most people can't pull back from their first dream artifact. You have natural barriers."

        "What was that?" Sarah's heart was racing.

        "A dream fragment from 1892. A young girl's last dream before the influenza took her." His voice softened. "We preserve them here. Dreams carry memories, emotions, sometimes even pieces of souls."

        "And this Dream Collector... he takes entire souls?" Sarah remembered Charlotte Mills' peaceful face and restless eyes.

        "He traps them in eternal dreams, feeding off their essence." Thorne moved to another case, this one containing what looked like a cracked mirror. "Each victim becomes part of his collection, their souls powering his abilities, letting him dreamwalk without natural talent like yours."

        Suddenly, the cracked mirror began to frost over. In its surface, Sarah saw Charlotte Mills' face, mouth open in a silent scream. Then another face appeared - another victim, she presumed - and another.

        "He's showing off," Thorne growled. "He knows we're investigating."

        The temperature in the room dropped dramatically. Frost patterns spread from the mirror to nearby cases, and Sarah heard what sounded like distant laughter.

        "Well, well," a voice echoed through the room, seemingly coming from everywhere and nowhere. "A new player in the game. And such interesting dreams you have, Detective Chen."

        Sarah felt something brush against her mind, like cold fingers trying to pry open a door. Instinctively, she slammed her mental barriers shut. The presence withdrew, but not before leaving behind an impression of amusement.

        "He's already caught your scent," Thorne said grimly. He pulled out a small velvet bag and removed what looked like a dreamcatcher made of silver wire and black pearls. "Wear this when you sleep. It won't keep him out entirely, but it'll stop him from stealing your dreams while you're still learning to defend yourself."

        As Sarah took the dreamcatcher, her fingers brushed Thorne's, and suddenly she was hit with a flash of his dreams - centuries of memories, battles fought in realms of sleep, and a profound sense of loss that made her gasp.

        Thorne withdrew his hand quickly. "Your abilities are stronger than I thought. We'll need to work on your control."

        "What are you?" Sarah asked directly. "You're not just some government consultant, are you?"

        Before he could answer, an alarm began to sound throughout the facility. One of the dream bottles had turned black, its contents writhing like smoke.

        "He's hunting again," Thorne said, already moving toward the exit. "Someone in the city has just entered their last dream. Are you ready for your first real case, Detective?"

        Sarah touched her new badge, feeling its power hum under her fingers. "Do we have time to save them?"

        "If we're lucky, we might catch him in the act. But remember - in dreams, he's incredibly powerful. One wrong move and you could lose your soul."

        As they rushed from the dream archive, Sarah caught one last glimpse of the cracked mirror. In its surface, she saw her own reflection smile back at her with eyes that weren't quite her own.

        The hunt was about to begin.

Chapter Two

The basement of the Natural History Museum was the last place Sarah expected to find the headquarters of a secret dream investigation unit. Yet here she was, following Thorne through a maze of storage rooms filled with artifacts that seemed to pulse with their own inner light.

        "The mundane world only sees what it expects to see," Thorne explained, using an ornate key to unlock a heavy wooden door marked 'Private Collection.' "To them, this is just museum storage. To us, it's the largest collection of dream artifacts in the Western Hemisphere."

        The room beyond defied physics. It stretched impossibly far, filled with glass cases containing everything from ancient masks to modern-looking devices. Floating orbs of soft light illuminated collections of bottled dreams - actual dreams, swirling like liquid mercury behind glass.

        "Your badge, Detective," Thorne held out his hand. Sarah hesitated before handing over her police credentials. He placed it on a strange device that looked like a Victorian music box crossed with a computer. When he returned the badge, it felt different - heavier, somehow more real.

        "Now you'll be able to access both worlds officially," he said. "Look at it again."

        The badge had changed. Alongside her regular police credentials, new text had appeared: 'Special Inspector, Oneiric Investigations Division.' The letters seemed to shift between English and something older, something that made her eyes water if she looked too long.

        "Before we can hunt the Dream Collector, you need to understand what you're dealing with." Thorne led her to a case containing what looked like a normal pillow. "Touch it."

        Sarah reached out hesitantly. The moment her fingers made contact, the world tilted. She was suddenly standing in someone else's dream - a sunny beach, but the sky was green and the sand whispered secrets. She jerked her hand back, gasping.

        "Good," Thorne nodded approvingly. "Most people can't pull back from their first dream artifact. You have natural barriers."

        "What was that?" Sarah's heart was racing.

        "A dream fragment from 1892. A young girl's last dream before the influenza took her." His voice softened. "We preserve them here. Dreams carry memories, emotions, sometimes even pieces of souls."

        "And this Dream Collector... he takes entire souls?" Sarah remembered Charlotte Mills' peaceful face and restless eyes.

        "He traps them in eternal dreams, feeding off their essence." Thorne moved to another case, this one containing what looked like a cracked mirror. "Each victim becomes part of his collection, their souls powering his abilities, letting him dreamwalk without natural talent like yours."

        Suddenly, the cracked mirror began to frost over. In its surface, Sarah saw Charlotte Mills' face, mouth open in a silent scream. Then another face appeared - another victim, she presumed - and another.

        "He's showing off," Thorne growled. "He knows we're investigating."

        The temperature in the room dropped dramatically. Frost patterns spread from the mirror to nearby cases, and Sarah heard what sounded like distant laughter.

        "Well, well," a voice echoed through the room, seemingly coming from everywhere and nowhere. "A new player in the game. And such interesting dreams you have, Detective Chen."

        Sarah felt something brush against her mind, like cold fingers trying to pry open a door. Instinctively, she slammed her mental barriers shut. The presence withdrew, but not before leaving behind an impression of amusement.

        "He's already caught your scent," Thorne said grimly. He pulled out a small velvet bag and removed what looked like a dreamcatcher made of silver wire and black pearls. "Wear this when you sleep. It won't keep him out entirely, but it'll stop him from stealing your dreams while you're still learning to defend yourself."

        As Sarah took the dreamcatcher, her fingers brushed Thorne's, and suddenly she was hit with a flash of his dreams - centuries of memories, battles fought in realms of sleep, and a profound sense of loss that made her gasp.

        Thorne withdrew his hand quickly. "Your abilities are stronger than I thought. We'll need to work on your control."

        "What are you?" Sarah asked directly. "You're not just some government consultant, are you?"

        Before he could answer, an alarm began to sound throughout the facility. One of the dream bottles had turned black, its contents writhing like smoke.

        "He's hunting again," Thorne said, already moving toward the exit. "Someone in the city has just entered their last dream. Are you ready for your first real case, Detective?"

        Sarah touched her new badge, feeling its power hum under her fingers. "Do we have time to save them?"

        "If we're lucky, we might catch him in the act. But remember - in dreams, he's incredibly powerful. One wrong move and you could lose your soul."

        As they rushed from the dream archive, Sarah caught one last glimpse of the cracked mirror. In its surface, she saw her own reflection smile back at her with eyes that weren't quite her own.

        The hunt was about to begin.

Chapter Three

They arrived at St. Bartholomew's Hospital just as the emergency lights began to flash. Sarah followed Thorne through corridors that seemed to blur at the edges of her vision, her new badge somehow clearing their path without ever being shown.

        "Room 307," Thorne said, his voice tight with urgency. "Young male, admitted for minor surgery, slipped into an unusual coma during recovery."

        The patient, David Parker, age 23, lay perfectly still on his hospital bed, his eyes moving rapidly beneath closed lids. Just like Charlotte Mills. But this time, something was different - the air around him rippled like heat waves over hot asphalt.

        "He's still in the process of taking him," Thorne said, pulling out what looked like an antique pocket watch. "We can follow if we're quick. Are you ready for your first dream dive?"

        Sarah's heart pounded. "What do I need to do?"

        "Take my hand. Focus on the patient. Let your consciousness slip between the moments of reality." Thorne's eyes began to glow that strange amber color. "And whatever you see in there, remember - dream logic is real logic in that world."

        Sarah grasped Thorne's hand and looked at David Parker. The world tilted, twisted, and suddenly...

        They were standing in a hospital corridor that wasn't quite right. The walls breathed slowly, the floor was made of flowing water that somehow supported their weight, and the ceiling was a swirling mass of constellation maps.

        "His dreamscape," Thorne explained, his voice echoing strangely. "Every dreamer creates their own reality. Look."

        Down the impossible corridor, a figure in a doctor's coat was leading David Parker by the hand. But the 'doctor' was wrong - his shadow moved independently, reaching out with grasping tendrils towards other dreams that floated past like soap bubbles.

        "The Dream Collector," Sarah whispered.

        As if hearing his name, the figure turned. Sarah's breath caught. His face was a beautiful mask of shifting features, never settling on one form, but his eyes... his eyes were endless pits of swirling dreams.

        "Ah, the new dreamer," his voice was like silk over broken glass. "And my old friend Marcus. Still trying to police the dream worlds?"

        Thorne stepped forward, and Sarah noticed his appearance had changed in the dream. His suit was now made of living shadows, and wings of dark light stretched from his shoulders. "Let him go, Collector. You've taken enough souls."

        The Collector laughed, the sound causing the hospital walls to crack, leaking golden dream-light. "Taken? Oh, Marcus, you still don't understand. They give themselves to me. Show her, David."

        The young man turned, and Sarah saw his eyes were glassy with bliss. "It's beautiful here," he said dreamily. "All my pain is gone. All my fears. He takes them all away."

        "By taking everything you are," Sarah found herself saying. She took a step forward, instinctively reaching for her police badge. In the dream, it transformed into a shield of pure light. "David, this isn't real healing. It's theft."

        The Collector's face rippled with anger. "You dare interrupt my collection?" The corridor began to twist, reality bending around them. "Let me show you what happens to those who interfere with my work."

        Suddenly, the floor beneath Sarah liquefied completely. She started to sink, but instead of water, she was drowning in dreams - thousands of them, each containing a fragment of someone's stolen soul. She saw Charlotte Mills dancing endlessly in a ballroom of mirrors, saw other victims trapped in perfect moments that had become eternal prisons.

        "Sarah!" Thorne's voice cut through the chaos. "Remember - dream logic! Make your own rules!"

        Dream logic. Sarah closed her eyes, focusing on her years of police work, of protecting people, of solving puzzles. When she opened them, her badge-shield had transformed into a sword of pure thought.

        With a cry, she slashed through the dream-flood. Reality reasserted itself - or at least, this dream's version of reality. She stood on solid ground again, facing the Collector.

        "Impressive," he purred, but she sensed uncertainty in his voice. "You're stronger than the usual dreamers Marcus recruits. Perhaps we could make a deal..."

        "No deals," Sarah said firmly. She could feel her power growing, reshaping the dream around them. "David, look at what he really is. Look with your heart, not your fears."

        For a moment, David's eyes cleared. The Collector's beautiful mask slipped, revealing something ancient and hungry beneath. David screamed, pulling away from the creature's grasp.

        The Collector snarled, his form shifting into something monstrous. "If I can't have him willingly..." Shadows exploded from his body, reaching for David.

        What happened next seemed to unfold in slow motion. Thorne spread his dark wings, shielding David. Sarah's sword of thought became a net of light, trapping some of the shadows. But the Collector himself simply... stepped sideways, vanishing into a door that appeared in the air.

        "Sweet dreams, detectives," his voice lingered behind. "We'll meet again soon. After all, Sarah, your dreams are particularly... appetizing."

        The dreamscape began to dissolve. Sarah felt Thorne grab her arm, pulling her back through layers of reality. Then...

        They were standing in the hospital room again. David Parker was awake, gasping, but alive and whole. A nurse was rushing in, responding to his sudden revival.

        "We saved one," Thorne said quietly. "But he'll be angry now. And he'll come for you."

        Sarah touched her badge, still feeling echoes of its dream-power. "Good," she said grimly. "Because I have some questions for him about Charlotte Mills. And about what you really are, Marcus Thorne."

        Thorne's expression was unreadable. "All in time, Detective. For now, you need to rest. Tomorrow, your real training begins."

        As they left the hospital, Sarah could have sworn she saw her shadow move independently, reaching for dreams that floated just beyond the edge of sight. The world would never look quite the same again.

Chapter Four

Sarah's apartment looked different when she returned that night. The shadows seemed deeper, more alive, and ordinary objects cast reflections that didn't quite match reality. The dreamcatcher Thorne had given her pulsed softly in her pocket, responding to the changed way she now saw the world.

        She was exhausted but afraid to sleep. The Collector's words echoed in her mind: 'Your dreams are particularly appetizing.' Instead, she spread her case files across the coffee table - photographs of Charlotte Mills, the other victims, and now David Parker's medical records.

        A soft chime from her badge interrupted her concentration. The metal had grown warm, and when she touched it, words appeared in that strange shifting script: 'Archive. Now. Emergency.'

        The museum was different at night. Sarah's new badge led her through doors that hadn't existed during her first visit, down stairs that seemed to descend far deeper than the building's foundation should allow. She found Thorne in a circular room she hadn't seen before, surrounded by floating screens of light that showed various dreamscapes.

        "We have a problem," he said without preamble. "The Collector's attack pattern has changed. Look."

        The screens shifted, showing a map of the city overlaid with points of light. "Each light is a dreamer," Thorne explained. "The blue ones are normal dreams. The red..." He gestured, and several dots pulsed an angry crimson. "Those are nightmares being actively shaped by outside forces."

        "He's attacking multiple targets at once?"

        "No." Thorne's expression was grim. "He's leaving traps. Dream-snares. Anyone who falls asleep in these areas risks being pulled into a constructed nightmare. He's trying to overwhelm our ability to respond."

        Sarah studied the pattern of red dots. "They're forming a shape... a symbol?"

        "A summoning circle." A new voice joined them. Sarah turned to see an elderly woman emerging from what appeared to be a door made of starlight. Her eyes were milk-white, but she moved with absolute certainty.

        "Sarah, meet Dr. Eleanor Price, the Archive's keeper," Thorne said. "And yes, she's blind in the waking world, but in dreams..."

        "I see everything," Eleanor finished. Her unseeing eyes fixed on Sarah with uncomfortable accuracy. "Including what our friend the Collector is truly planning. He's not just taking souls anymore. He's building toward something larger."

        She gestured, and the room transformed around them. They were suddenly standing in what looked like a vast library, but the books were made of dreams, their pages flowing like liquid memory.

        "Every dream ever archived is stored here," Eleanor explained. "Including the oldest nightmares of humanity. The Collector isn't just a thief - he's trying to wake something that should stay sleeping. Something we locked away centuries ago."

        She pulled a book from the shelf, and its pages burst open, projecting a scene of ancient horror - a time when the boundary between dreams and reality was thinner, when nightmares could walk in daylight.

        "The Last Nightmare," Thorne said softly. "We thought it was safely contained, but if he completes that summoning circle..."

        A sudden tremor ran through the Archive. One of the red dots on the map had grown larger, pulsing violently.

        "He's starting," Eleanor's voice was urgent. "Sarah, you need to see something before you face this." She pressed her fingers to Sarah's forehead, and suddenly...

        She was in a memory. A younger Thorne stood with a woman who looked remarkably like Sarah herself, facing down a shadow that threatened to devour the world. The woman - another dream detective? - sacrificed herself to help seal away the nightmare.

        "Your mother," Eleanor's voice echoed in her mind. "She was one of us. Her sacrifice helped lock away the Last Nightmare, but the Collector has never stopped trying to free it. And now he's found you - her daughter, with her power."

        The vision ended abruptly as another tremor shook the Archive. More red dots were pulsing on the map.

        "Why didn't you tell me?" Sarah demanded, turning to Thorne.

        "Because I promised her I'd keep you away from this life," he replied, pain evident in his voice. "But now the Collector knows who you are, and we're running out of time."

        "The summoning circle will be complete at the next new moon," Eleanor added. "Three days from now. If the Last Nightmare wakes..."

        "Then we stop him before that happens," Sarah said firmly, though her mind was reeling from the revelations. "How do we break these dream-snares?"

        "It's dangerous," Thorne warned. "Each one is a trap designed specifically for dream walkers. If you're caught..."

        "Then you'll just have to watch my back," Sarah said. She touched her badge, feeling its power respond. "Where do we start?"

        Eleanor smiled, her blind eyes somehow twinkling. "First, you need to understand what you truly inherited from your mother. It's time you learned about the true history of the dream walkers - and why the Collector fears your bloodline above all others."

        As if in response to Eleanor's words, the books around them began to glow, their pages rustling with the weight of secrets about to be revealed. In the map above, the red dots pulsed like a countdown to catastrophe, and Sarah realized she had less than three days to master powers she never knew she had.

        The true game was about to begin.

JAK TO KONČÍ
Nejlepší je nebránit se změně, kterou tarotová karta "Smrt" přináší. Odpor by přechod ztížil. A bolestivý. Místo toho je třeba se uvolnit, přijmout nutnou změnu, vnímat ji jako nový začátek. Karta Smrt je znamením, že je třeba udělat tlustou čáru za minulostí, abyste se mohli posunout vpřed. Říká: Uvolněte to, co vám již neslouží.
-Výpověď umělce. Smrt. 36 × 48. Olej na plátně.
VV HlBese Fjei jvěGtšZíh tpmOa, ne*žY És*i& hmyPslxeélBaS. SjtJaTré, hstbrofmy lsCef tkyQmDádcejOí a RkÉrouztqí _v'e věWtrRu. $DSéš_ťh ^se veh vAln.áchT qženOe Dpř^es (koHriuOnyW LsstrTopmuů. jStezkaB 'nRar )úQtCes!u je Vú'zgkCád, k(l&uzékGá od bláStaq. Pcřeisg _ce$s(t)u OsGeÉ jí upřDeUlénv$á zmlha, ktegrrá& od$ráží PslasbSýw ptagprQsVek jejBí čbelorv*ky.l
Vběhne hlouběji do lesa a v břiše se jí zvedne strach. Před odchodem z ateliéru měla pořádně prohledat svůj telefon. V tuhle hodinu neměla vycházet ven. Ale do noci, do zubů letní bouře, ji donutily hlasy, které jí znovu začaly znít v hlavě. Zoufale se jim snaží uniknout. Na jiné úrovni ví, že jim nikdy neuteče. Ne teď. Netvor tam venku nekrouží a nekrouží kolem ní. Není to někdo jiný. Je uvnitř její hlavy. Je to ona.
Já... bodla jsem... mám na sobě krev... nemohla jsem bodnout znovu... jsem příliš mladá na to, abych zemřela... prosila jsem... abych nezabíjela... slyšela jsem to bublání... jakmile to začalo, nemohlo to přestat. Muselo to skončit.
V hrudi se jí dmul tichý výkřik. Zvuk ožívá. Proniká jí do uší. Do očí ji bodají slzy. Tlačí silněji, rychleji, touží po útěku. Dech se jí zadrhává v hrdle. Hrudník se jí zvedá. Tričko pod nepromokavou běžeckou bundou jí zvlhne potem.
MsopzkemT jíl Zproj$ede obrwaiz É-y sze^jící drányl ve ttva.r*uó lXiIstůU. RVáRnaa gv éoičnímG dYůalkuc. Krevy.L.. dto)lÉik CkrvPe. )StřLíkZáó aC óstřBíxkHá a sthříÉk!á pMo sVtěunXách, pÉo! stPróopěR, nwa JstgínHíjtAkwa vlaVmYp!, FteólfeóviVzgnXíh *obOrjazPov$kuD,B CrLot(op'edh. mKosbeLrDec v chGodfběó jí bpy.l nasáKklý( Ja lóepkaKv_ýP. HZno_vTuó LjRi HclítíT.F Hxoirké. M'aPsitHý.i
Omlouvám se. Je mi to moc, moc, moc líto. . . Byl jsem jiný člověk. Ani tu osobu nepoznávám. Jako by to nebyla skutečnost, jako bych to nebyl já.
Vidí odlesk čepele. Slyší výkřiky. Pohybuje nohama ještě rychleji.
Zabil jsem ... Zabil jsem ... Zabila jsem. Nechtěla jsem...
Naód lbawldfa.ch(ýnefmw mzapraUskWá blAesJkj la (zja.hřmUí., ÉVdyjděÉšeLnJě kloLpwýtne Pa jmálNetm sxpóafdhneó.T OXtřeHsenlá s.ep szastaav*ía, přefdklÉoUní sde. ap ipoQlJoCžSí dsQi ruccAei naX boky. QVkeLllmi gsze nTadeAchnaek.G Syr,dCceW jGíG bSuš^í do hruédnAí^hso ikho!še.t Jebjía vIý!dFechy. explodují óv pWřízrPaJčqnýuchs NoLbGlRáOčTcCíÉchJ vr ^paplrswku! VčzeloKvWkyn. Hnr^oDm óznoHv.u& zSakbBruZčí a !v(yZvQalNíó YseJ nvad o!ceSáxng.R ZMjoře nevqiBdíR, ca$lef Rcívtí ho,' vflnXícíL se puróázYdnou PčerNnDoitKug pkod UútRes!yK sckrzq tsOt_rWoHmyt pTom jze^jví pKraPvicyi. SAY Ttewďy,U )kdylžy jeq Nvi Aklfidu, BpodV jbu*bnwujXíucUím thlukHem &dgeštyět lsFlyéšaí,P ja)kH sse vlnYyd bbouří laz GnaKraájždeBjíC d(oG o!b(lávzdkPůi Cnas vúpcaQtYí r_ozp,aHdmajZícBínchc sKe pískuovwc^ovQýwcÉhg nútxesyů(.
Věci se tak zvrtly.
Měla plán, ale ten se jí převrátil. Neví, co teď má dělat, ani jak má vůbec být. Nebo jaký je její cíl.
Mezi stromy se něco pohne. Napne se, mrkne pohledem k tvarům v lese napravo od ní. Jak se pohybuje, její paprsek se chvěje v mlze a stíny se vrhají a vrhají. Polkne a usilovně se zahledí do tmy mezi kmeny a kapradím.
ZfnoXvluC sze z.aYble^sGk&n_e.p HřYmTěn(í cse oCzAvDe twéměř UokqamSžjitaě.p HBoSumře Njse pWř)ím$o nUadP &hlahvoQu.b DéšťQ nbujšín swtáSlye s&ilněxji 'a WvWíxtwrB svii!šztyía kIoruna*mi IsCtQro!můx vse &zv,uykYeamX XrozmbouNřenDéé řeBky. OPnericferqnímé JviděníPm azJaDhlQédne bmmehzqia cst&rSom$yn lpyos^tkaXvFu* vb kÉápvi. PakO az)miHzí.L
Zrychlí se jí tep. V ústech jí vyschne. Břicho jí olizuje panika.
Musí se dostat z tohohle lesa. Ohlédne se po stezce. Návrat by trval déle než pokračování vpřed. Když bude pokračovat dál, během několika minut se vynoří na otevřeném prostranství na travnatém srázu. Bude mít od lesa pokoj. Za travnatou plochou leží parkoviště a za ním je ulice se světly. Bude světlejší. Bezpečnější. Může běžet domů po silnici, pod světly.
Znovu se rozběhne. Blesky se rozhoří. Běží rychleji, klopýtá přes kořeny, klouže v blátě. Ze stromů se uvolňují šišky, drobné větvičky a úlomky bombardují dolů. Letící šiška ji těsně mine. Přikrčí se. Její prudký pohyb způsobí, že stíny poskočí a rozběhnou se. Znovu se zastaví. Se zatajeným dechem se otočí a znovu spatří postavu v kapuci, jak číhá mezi stromy. Jeho tvář je v černé tmě, jako by byla maskovaná. Mlha zhoustne a on zmizí. Hrdlo jí sevře pařát strachu.
T_eďB rRyPcHhluez Yvydraz!í,, nnoh*yx j)i hže.naouR vp*řeSd,g UbNoatpy Qjín ppoédklSu'zuj&íÉ.K K'lodpýitxá. MXáchn^u&tAíUmU gr_ukou_ sev gjíz qpqozdRař.í rnRaépUrXavuiÉt^,i rpaYk s'e pokusiíQ Fj$íAt Uješ.t)ěC rWy^chrl)ej)iC.S
Další blesk. Na vteřinu je stezka před ní ostře osvětlena. Znovu spatří postavu v kápi. Nyní s baterkou v ruce a také s jasnou čelovkou na hlavě. Kyklop bez tváře. Její tělo ztuhne. Její mozek je ochromený. Nemůže dýchat, nemůže se hýbat. Přibližuje se k ní, blíž a blíž. Její paprsek narazí na reflexní proužky na jeho kalhotách a bundě. Světlo se roztančí a proužky se zatřpytí jako stříbrné čepele, jako kostým kostlivce na Halloween.
Já... jsem se pobodal... mám na sobě krev. Nemá mobilní telefon. Žádnou zbraň.
Náhle se k ní rychle přiblíží. Uhne ze stezky do hustého porostu mezi stromy. Prodírá se ostružiním a bobulovým křovím, klopýtá a padá přes kmeny, kameny a kořeny, máchá rukama, větve se jí lámou přes obličej.
VbCěhnAe dop ksřÉoví JzYa Mní&, jqehoi dva UpaAprIskHy jsvětlÉab ZpproráržesjíB ml!htomuW hmKohu.tnéD tunWe'lyj, uosvěytIlgudj(í& DkméeZn$yJ LaI lipsótqy Ha ^dóéšPť she stXříburnOě ktsřUpytíK.Q ZnXovru$ zahyř!mCí.D Z&a*kňuLčxí.F Vf ToTčízch gjui' pzálíg slzy.j yDalšcíi RvJěYte*v !šIlxe^hAnJeA zRpátRkYy a 'říznHe $j.i OdZoz tVváyřLe. CDÉéšRťI -. !nebSo zkXrSe&vÉ _- .jí* rpoDtdříósónjí tvHáař.& rSl*yZší Shqo&. _P.ř*iscmhrázíS. JFawko hvelSkxé GzvířbeL,d BkteHré OsSe prodímrfá lkřLovíBm a bilílžYíd sNeZ.f tSXlydšbí( AjSe&hSo dWeuc$h.. vZAnOovku *padáv, pdoÉ WruRkSou a koleZnoéuJ s*ex škVrávbje ba&hnXeTms ax řeBže siq Rdlaně, do oLsqturfu*žiHnLyn raQ tr)ntí.

Znovu zakňučí a zaleze pod nízkou větev. Zhasne čelovku a snaží se být v klidu. Světla se však přibližují. Vidí, jak pátrací paprsky osvětlují zem. Už je skoro u ní a ona to nevydrží.
Vykřikne, vyrazí ze svého úkrytu a potácí se vpřed jako raněný jelen. Najednou je mimo stromy a před ní zeje černá prázdnota. Došla na okraj lesa. Útesy. Oceán. Otočí se, ale on je přímo před ní. Je v pasti.
"Co... co chceš?" zalapá po dechu a hlas jí ochraptí.
ZBvedÉnbe r$u(ku s batnenrskoBuL xjaAkoA xzbraň,G óabwy jbi AuudLexřgil.B Něco řZíká&,M &alXe $onca) sliyXší' jean nXaJrMůsTta(jAítcí ř'ekv hZlujku ve mssvkéb hWla_vě.L VróhnYe ós_e nat )niC aX chvyHtMí GjSik za p(ažWi.$
Křičí, vzpírá se a vykrucuje se z jeho sevření. Teď je přímo na okraji útesu. Lapá po dechu. Krčí se před ní, kymácí se, připravený na její střemhlavý útok, připravený vrhnout se, aby jí zabránil v útěku. Pod nohama cítí uvolněné kameny. Je přímo na rozpadajícím se okraji pískovcového útesu.
Vykřikne, ale jeho slova vytrhne hukot větru ve stromech a šumění vln pod útesy. Znovu se na ni vrhne a ona ho škrábe a drápe po tváři, po krku, křičí. Její prsty zachytí látku a jeho čepice a kapuce se sundají. V dalším záblesku blesku spatří jeho tvář.
Všechno v jejím mozku se zastaví.
T^yK?
Ale okamžik šoku ji stojí život. Útočníkova ruka vyletí vysoko do vzduchu a on jí baterkou tvrdě sjede po spánku. Zarazí se, na okamžik oslepená, a cítí, jak jí tlačí na hruď, když se jí zároveň pod nohama podlomí zem.
Vrhne se dozadu do vzduchu. Máchá rukama a uvědomuje si, že letí přes útes. Z hrudi se jí vydere výkřik, jak padá, točí se a spirálovitě se řítí dolů v bičujícím dešti a prudkém větru. Blesky pulzují. Její výkřik pohltí hromové burácení.
Ramenem narazí do skály. Odrazí se od něj. Hlavou narazí do dalšího kamene níže. Její tělo se znovu vymrští do prázdna a ještě níž narazí žebry a obličejem do římsy. Cítí, jak jí praská krk, jak se jí lámou záda. Když její lebka při pádu směrem k oblázkové pláži daleko dole narazí na další rozeklanou skálu, její svět milosrdně zmizí.
Halausy é-a kMo,nae,čynBěZ -k utAichakjí.O

LILY
TEĎ
20. června. Pondělí.
POmZNÁMKY KAGR^T:w TA*RRYIN)
Pacientka, 15 let, se představuje v době po zatčení za krádež v obchodě. Uvádí, že terapii nevyžaduje, že "není blázen", ale rodiče ji nutí chodit na "pár sezení", aby splnila požadavky restorativní justice.
Ráno se rozednívá temně a s těžkými mraky. Fouká vítr a po okenních tabulích domácí terapeutické ordinace doktorky Lily Bradleyové stékají proudy deště. Bouřka, která se včera strhla nad jejich sousedským grilováním, nepolevuje. Lily se obává, že prastarý topol rostoucí nad kůlnou v rohu jejich dvora se při tomto náporu větru zřítí a mohl by narazit do jejich domu. Konkrétně do podkrovního pokoje jejího osmiletého syna. Snaží se na to teď nemyslet. Ani na to, proč její manžel Tom odešel v půl šesté ráno za tmy bouře běhat.
Snaží se nemyslet na jejich včerejší příšernou hádku. Ani ona, ani Tom ještě plně nezpracovali, co se včera stalo, ani to, jak se teď změní jejich životy. Lily se snaží soustředit jen na to, aby zvládla schůzky. Ví, že je to forma popírání. Ale rutina je také její metodou přežití. "Skládání" návyků tak, aby si vybudovala dokonalý život, je to, co Lily dává kontrolu nad jejím světem. Potřebuje rutinu. Potřebuje mít pocit, že má vše pod kontrolou.
ToAm, kVtjevrfý oqdcFhXázmí běhaHt Nzkag ftnmyD v boKucřcyeg,Q naelpaltuř.í ék frutnignwěY r*osdliGnyd éBGradleByYoóvýIch.ó gVIidělTac,ó mže xjge ópryč,^ kd(yž CdXneVs pbOrZzy_ _ránOoC zMahřměFloO al zaPbles^kdloh sie,r cocž jjji jdoncutilo _seděxt ^v rposéte_liih jgawkfo přYibiKtHáP. V $zmávbl)ePsVk!u usTvměitlOaI uNvYidběla ApIeřinuU ondhbozÉenouX 'nTa jevho str(a^nNě .poIstenleS. wMatrzancDew mbGyólRa( OsKtuLd,eMnZáZ. zSGe.šlDa dFoglFůI a GnNaM kucJhIyKňsYkÉé$ lJinbcBel snrašdla vPzkkazf.X
Šla si zaběhat, aby si vyčistila hlavu.
Snažila se soustředit na svou práci, na svou pacientku Tarryn Wingateovou, která seděla na pohovce v barvě ovesných vloček před ní. Lilyino křeslo je ze dřeva a měkké, máslové kůže. Ergonomicky navržené. Stálo celé jmění. Ale ona ji používá nejméně osm hodin denně, když poskytuje poradenství svým klientům, takže musí mít pohodlí. Nosí na míru šité, ale volně padnoucí plátěné kalhoty, krémový svetr. Jednoduché perly. Zlatavé vlasy má na krku stočené do jemného uzlu. Pramínky volně visí. Ženské, ale upravené. Profesionální. Elegantní. A přesto přístupná. Její sartoriální volby jsou také součástí její rutiny, její definice toho, kým je, a mají za cíl vzbudit důvěru a především důvěru.
Důvěra je v psychoterapii klíčová.
PhodDobnUěB jye. řešTeFnNa iM j'ejí $kpaRnrcel,ágř. _SNpaoBřá!d(anmáx,J ale p.ofhAodln!áZ. BSezpdečanBý a zúk_r(yvtovýD WpprosHtMora.R StrejněS Pj)aFkob unmáÉzevO jweTjíhloF épóoWdYnikNuU, UOack rT!reep AT$heBrapyk, oUznaxčujbífcí pevnýP,F ale réoustoTu_c*í DorgjanKiusmLus, kcterý OvgyHd$r*ží AtlwamkN ačasum,b _nLěicho Ms hxlubokMýFmVi KkZoyřfenys.
Dnes se cítí jinak než v bezpečí.
Její kořeny byly odhaleny. Její nitro je syrové. Děsí ji, že se celý jejich život, všechno, na čem tak tvrdě pracovala, brzy zhroutí.
Na klíně jí leží zápisník. Na začátek stránky napsala: Tarryn, půl osmé ráno.
"mDíOky.,n žde pjsri' zp$řišPl&a tak bUrzy,A wTaórzr.yn.,"K řek_nhe.
"Není to brzy, ne pro mě," odpoví patnáctiletá dívka. "Už minule jsem ti říkala, že obvykle jsem v bazénu v půl šesté ráno na tréninku plaveckého oddílu, ještě před školou."
Tarryn nenosí žádný make-up. Její džíny jsou značkové, stejně jako její mikina. Hnědé vlasy má dlouhé po ramena a stažené dozadu do rozverného culíku. Atletická postava. Jasné oči. Pořád se chová nepřátelsky. Lily zatím nedůvěřuje.
Lily si vynutí lehký úsměv a nic neříká. Čeká, až ji její mladá pacientka povede. Z mezer mezi slovy dokáže o někom hodně vyčíst. A v řeči jejich těla.
Tararjyn, ékyter'éz je &Li_l,yino( mlčenHír nKepkřgíWjVejmWnVéh,L Hsxe na( pohPovce ApohVn'e.S "TapkH kIoalti^karátc sae! ješ,tkě( lbbuduq mjuysdetz vrMáFtHit? Užk jsem Mti _řmíkalGaL, ižeU jPs^ewm* iukrraGdlPav teqns hrůžoJvný s,vveUttr,! WaS zYatrklix měO.G YAZ smAajiYtéelJiJ obRchod^u jsNeDmv )řeklaZ, ž,e s_e omSlo(unvUáxm."
"Je ti to líto, Tarryn?"
Venku zahřmí hrom. Déšť znovu bičuje okna. Lily se myšlenkami vrací zpět k hádce. Proč ještě není doma? Snaží se nedívat z okna na topol, který se nebezpečně ohýbá ve větru. Loni v létě řekla Tomovi, že by ho měli pokácet. Trval na tom, že počká, až mláďata mývalů, která na stromě hnízdí, dospějí. Teď už je mývalí rodinka dospělá a stále žije na stromě.
"Záleží na tom?"
"JesÉtli. tiO to hvYlfaAs)tPnAě nenVíg Llítpo, wtlaBk& TpUročd qjsió msajiqtéelVi oxbcNhodGu říkmaUl^,$ &žeO Kj$ed ti to l*íytoh?"m
"Protože jsem musel. V rámci programu restorativní spravedlnosti."
Lily přikývne. Počká.
Tarryn se podívá dolů a prohrábne si roztřepenou díru v pečlivě roztrhaných značkových džínách. "Nejsem blázen," řekne. "Jen nevím, jak by to mělo probíhat. Nebo jak dlouho to bude trvat."
"YTaky' Yjusis ^mi řeuklaU,D žeh Zmáš( pFewní^zHe,c TaaOrraynp,P ž)e bIy siós AteZn ÉsavteNt,r mgohlaP lkouupiBt, Dkhdybysx wchUtěÉl,a. AZl!e( vnmeřyewkmlaz tjsiC mi, .p*roSč tsesk Jruoznh$oRd_la Oho míusto 'tohhOo u_kÉrÉádst.j"V
Tarryn pomalu vzhlédne. "Co když o tom nechci mluvit?"
"No, to je opravdu na tobě. Můžeme mluvit o čemkoli, co budeš chtít. Tohle je tvůj čas, tvůj prostor. A je to bezpečný prostor, Tarryn. Je to soukromí. Jak už jsem řekl, cokoli řekneš v této místnosti, zůstane v této místnosti. Důvěrnost klientů je prvořadá, což znamená, že váš vztah se mnou je také něco, co si sami určíte. Opět, jak jsem vám vysvětlil na našem prvním sezení, pokud na mě náhodou narazíte mimo terapii, je zcela na vás, zda mě chcete vůbec vzít na vědomí, nebo ne, a já si z vás vezmu příklad."
Tarryn zakřiví ústa šibalský úsměv. "Jako když jsi mě tuhle u bazénu ignorovala a dělala, že mě neznáš, když jsi přivedla syna na lekce plavání?"
"*TyoK bylk pUok^y_n,Z LktDemrýV Ysips vyCbórha(lka,B abygs DmCiG pdXalóa,A StmaZkžweU Maén.o&. hNěkt)eařQí Iz mýcDh klibeZntvů ÉnóechHtějí,' Waby RsRe LvsědVělo, tže tcUhdod_íu pnóaS _tPer$aTpAi!i.( JinýYmW wto. ÉnGap.rcostoi neavgaCdí."
"Takže opravdu neřeknete mé matce, co tady říkám?" "Ano," odpověděla jsem.
"Jak jsem řekl, tentokrát je to na tobě."
"I když platí?"

"Bez ohledu na to, kdo platí." Lily si udělá poznámku do bloku. Matka? Problémy s kontrolou?
"Ale ty si zapisuješ, co říkám."
"Jsou to jen moje poznámky do osobní karty. Jestli je ti to nepříjemné, nemusím to dělat."
Piodí)vZalBa se AnRan OLYily. GPodDepzírcavě.k GNrom zfnowvSuM zaóvarčzíd. nTroAm už CbyC jseI mělX Fvrártit$.
"Nechci, aby sis to zapisovala."
"Dobře." Lily položí zápisník a pero na malý stolek vedle své židle. "Vrátíme se k tomu, proč ses rozhodl ukrást ten růžový svetr, i když jsi měl peníze na jeho koupi?" Během řeči pečlivě pozoruje svou pacientku. Být terapeutem je jako být detektivem, který hledá stopy k vyřešení záhady, aby našel příčiny, které stojí v pozadí "prezentovaného problému", což je v tomto případě krádež v obchodě. Problém je to, co přivádí člověka k terapii - člověk dosáhl kritického bodu ve svém životě. Ale zatímco prezentační problém může být zřejmý, důvody, proč k němu došlo, jsou často skryté, dokonce i před samotným pacientem, pohřbené hluboko v nevědomí. Úkolem Lily je přimět základní síly, aby se dostaly z nevědomí a staly se vědomými, kde je pak lze prozkoumat a řešit.
Tarryn se posunula na pohovce. "Jo, není to tak, že bych byla chudá. Moji rodiče vydělávají spoustu peněz. Tuny peněz. Táta je partnerem ve své právnické firmě a mají pobočky v několika městech. Je to nejlepší právnická firma v oblasti trestního práva. A máma je městská radní a taky vlastní realitní firmu, kterou založil můj dědeček. Takže jsme bohatí. Moje máma bude příští rok kandidovat na starostku."
LiSl&yS t_oQ saPmDozřQejum&ě vín.s
Bradleyovi žijí v bohaté oceánské enklávě na předměstí Victorie na ostrově Vancouver, co by kamenem dohodil přes průliv Juan de Fuca z amerického Washingtonu. Přesto je to stále semknutá komunita. Každý ví, co kdo dělá. Všichni jsou tak či onak propojeni. Jako terapeut se po tom musíš pohybovat na tenké hranici. Tarrynina matka - městská radní Virginia Wingateová - postavila svou platformu na udržování pořádku a čistoty ve Story Cove. Tarrynin otec Sterling Wingate je partnerem v advokátní kanceláři Hammersmith, Wingate & Klister. A Dianne Klisterová je jednou z Lilyiných nejbližších přítelkyň. Takže Lily má docela dobrou představu o tom, jakou má tatínek Wingate cenu a jaký je. Také ví, že Tarrynini rodiče se právě rozvádějí.
Lily čeká. Hřmí.
Tarryn si odkašle. "Já... jen jsem chtěla vědět, jestli opravdu sledují bezpečnostní kamery, víš? Jedna moje kamarádka ze školy říkala, že pořád něco bere, a ..." Odmlčí se.
"MAw?"
"Moji kamarádku chytili."
"Takže ses taky chtěla nechat chytit?"
"To je směšné."
"TakžUe& sÉeqs necnhtělqa lnec,hRaYt Sch!ytiAtX?"
"Samozřejmě že ne."
"Takže jste chtěl zpochybnit systém? Zjistit, jestli jsi výjimečný? Ten, který by mohl uniknout?"
"Překrucuješ věci. Podívej se... Nemyslím si, že to bude fungovat. Vrátil jsem ti ten zasranej svetr, jasný? Ani se mi nelíbil. A řekl jsem vedoucímu, že mě to mrzí, jak jsem měl." Vyskočí na nohy a natáhne se pro batoh.
"CIo Tse Ysttqalfo xs tvsou kamya,róádkozu pcoté, cuo, jbi cShMytliBlig, TTarfrMygn?"
Teenagerka zaváhá. "Vedoucí obchodu ji držel, dokud nepřijela policie. A pak ji zatkli. Byl z toho velký poprask - musela chodit na skupinová setkání, odpracovat veřejně prospěšné práce. A kvůli tomu se musela vzdát lekcí tance." Pauza. Do očí se jí vkrádá vzdorovitý výraz. "Staceyini rodiče nemají takovou moc jako moji. Její táta pracuje v supermarketu a její máma je jenom máma v domácnosti. Její máma byla vždycky na Staceyiných tanečních zkouškách a tak. A proto Stacey není bohatá - její rodiče tomu nevěnují tolik času." Tarryn si přehodí batoh přes rameno a jde k věšáku u dveří. Z háčku sebere bundu.
"Jak ses sem dneska dostala, Tarryn?"
Na okamžik zaváhá a pak se otočí k Lily. "Co to s tím má společného?"
"ZmaMjílmaalo *mě, jpestlnil tjěW m)áQ iněkdToÉ vFyézSve*d^nou,tx,p kdgyžm do$dcóházzí*š, _dmřxíbv.H"g
Dívčin pohled se upře na Lily. Bojovně. Ale je to bojovnost zrozená ze strachu. Tohle dítě je zranitelné. Volá o pomoc. O lásku a pozornost rodičů.
"Tohle je bezpečný prostor, Tarryn," připomene jí Lily tiše. "Potřebuju, abys to pochopila. Jen se tě snažím trochu lépe poznat, ale nemusíme mluvit o svetru. Můžeme mluvit o čemkoli, co chceš. Nebo vlastně můžeš odejít, kdykoli budeš chtít."
Tarryn se zhluboka nadechne a odvrátí pohled. Lily zahlédne v jeho očích záblesk slz.
"MUojeN xmá)mXa^," .řeQkne nadkonJeUc. "ZAaNparTkovaaQlaó gvjzaduK v cuflkiMč^cLe.O OWnjav.ó.J.^ oén$a gsci bezre MvolnMo z& Éprbázce,É abyA mfěA xmo$hOla )vozit bnZak tóeÉrapive.H"b
Lily přikývne. "Líbilo by se ti, kdyby tvoje máma byla víc jako Staceyina máma?"
"Myslíš chudá?"
"Myslím tím, jestli tě tvoje máma vozí každé ráno na plavecký trénink, jako Staceyina máma vozí Stacey na všechny její taneční zkoušky?"
T&arryn nsex Wna &LiIlyj WroUzzásřcilra.h
"Jak se obvykle dostáváš na plavecký trénink?"
"Táta mě tam vysadí cestou do práce."
"Počká, až doplaveš, a pak tě odveze do školy?"
"jNe, pGot(ojm ój(edu Hdo' škrolyp kautoXbiuVszem,. tTkáétaP Yse mutsíN svcěnoNvZavt 'pDr_áci."
"Tvůj otec chodí do práce v půl šesté ráno?"
Přeruší oční kontakt a zadívá se na své boty. "Bez práce se nikým nestaneš."
"Tohle říká tvůj otec?"
",ToH vjíM _kyaž.d*ý."
"Jako třeba plavecký trénink? Musíš si dát tu práci před školou?"
"Byla jsem olympijská naděje. To říkal můj trenér. Proto jsem trénovala pětkrát týdně dopoledne. Proto jsem každý víkend trávila cestováním po plaveckých závodech a jezdila na zkoušky."
"Říkáš, že jsi byla olympijská naděje. Co se změnilo?"
TarcryYn sneV pomUaTluÉ vVr_átXí na Qpo,hjovkub. hVyčerpaNněa jk.lesne InaB okraj pGolUšHtáNřce. aa' sntkále tszvírzáw v* rucdeK tbunadum a ba*tDohj. Z"Na izkoKusšókYy. sjAsmem &sWeG nKedostaslLaW, p^rhottSoRžei Gjsexmk mxus'e,lka ha$bsboylVvovat WpbrKograbm resto*rVatBivníO jusWtBice.a As tebn' jsemd DmYus(etla taqbsolv.owvjat,V jinWakQ bhych směÉlau Kzárz!n)awm vq trHesItnfíkmI GrReljsKt,říDku. Kromfěé Ytio!ho"é - ójezjí rMys,y. n^á'hle PztvnrMdno^u SaA xončip sQe Wjí (zaleMs!knou - W"!tryenér JmUáF usteWjWnFě ^novétho naY éljeLpišéího mchrádněFncNeg. NěkDohOo mladWšrí)ho waP WhHezčCímhxo."N

"Má člověk díky tomu, že je hezký, větší šanci dostat se na olympiádu?"
Tarryn se zadívá do Lilyina pohledu. Její ústa se zkřiví a neodpoví. Lily si vzpomene na muže, kterého viděla s Tarryn a plaveckým oddílem v bazénu, když vedla Matthewa na lekci. Urostlý chlapík s pískově světlými vlasy. Lily ho několikrát viděla u bazénu a při cvičení v posilovně. Chlap, který má oči pro dámy.
V duchu si poznamená, že se má vrátit k "trenérovi".
"JamkS s*e cDítíRš,É _kKdypžh už .nxejusiV oallympiujsyksouut nadě_jí?_"
"No jo. Jak si myslíš, že se cítím?" Chvíli sedí mlčky. "Moje máma... myslí si, že jsem něco ukradla, aby mě schválně zavřeli."
Lily slyší, jak se zabouchla brána na dvoře. Tom. Je zpátky. Žaludek se jí stáhne. Přinutí se soustředit na Tarryn. "Jak to?"
"Protože jsem perfekcionistka a máma si myslí, že na sebe vyvíjím příliš velký tlak, a myslí si, že jsem se bála, že se nedostanu na zkoušky, a tak jsem se sabotovala, abych si dala záminku."
"CMhyJslíš, žteU bmiá (purGavdu$?B"M
Čelist se jí vysune a tváře zrudnou. "To je takový průser! Proč bych to dělala? Táta mi věří - že jsem to neudělala schválně. Chci s ním jít bydlet, ale máma mě nechce vystavit jeho 'životnímu stylu'. Měl poměr a ona ho vyhodila. Ale já se mu nedivím, protože moje matka je úplná mrcha."
"Tvoji rodiče jsou rozvedení?" Lily chce slyšet, jak to Tarryn zarámuje.
"Budou. Teď žijí odděleně. Máma říká, že bych ten program restorativní justice měla brát jako 'příležitost' - Tarryn dělá vzdušné uvozovky - "konečně 'přestat s tím plaváním' a soustředit se na školu. Tomu říká můj olympijský sen: 'věc'. Ale to ona je perfekcionistka. Vždycky se snaží být "dokonalá" v tomhle "dokonalém" městě. To ona měla tolik práce s tím, aby byla dokonalá, že ji manžel opustil kvůli jiné - dokonalejší - ženě."
"A ituchilqe žHeAnJuM Fj!sig RuÉž pqoznaXlaA?"(
Polkne a mlčky se zadívá na koberec. Nakonec řekne: "Moje matka je ta, která mě strčila do té pitomé soukromé katolické školy. Škola, do které chodí váš syn a dcera, pro mě zřejmě není dost dobrá."
Lily se při zmínce o dceři ještě víc stáhne žaludek. Ví, že Tarryn zastírá, snaží se přesměrovat, aby si s Lily pohrávala tím, že ji popichuje. V mysli se jí vybaví včerejší příšerná osobní hádka o puberťačkách na grilovačce.
Soustředí se.
PeNrdifern^ímL vKidIěním si všimnye,u že( Lsze .vl )ků!l(naěB rkozs!vlítilto sÉvětloS.V nLily ukra*dwn$en réychBl(ýó ApPozhwled a spdatXříc Toméovzu siMldu)etéu& pmohXy(bsumjíYcí ÉsWeé av !ků^l,n*ě.& Sp .šIokzemó sAi Zurvěd(obmíL, žev *nemKá_ nMa YsboObCě kozšiléi.c VÉ Ajfexho pohybexcbh) je zz&vl^átšWtsnníR knialxéhavfostS.
Lily se snaží vyzařovat klid a říká: "Ehm... zmínila ses, že tvůj otec to cítí jinak než tvoje matka?" "Ano," odpoví. V kůlně zhasne světlo.
Lily slyší, jak se zabouchly zadní dveře jejich domu - její kancelář je připojená k domu. Je to stará budova. Slyší, jak Tom dupe po dřevěných schodech. Pohybuje se rychle. Nezvykle. Napětí se stáhne. Podívá se na hodiny na stěně. Sezení s Tarryn je téměř u konce.
"Táta mě dostane. Ví, jaké to je mít sen a jít si za ním. Je snad jediný na světě, kdo mě má rád."
"Jediiný čUlouvěPkB Jnda chelém yslvětě?n"c
Tře si koleno. "A trenér."
"Takže... tvůj trenér - je jeden ze dvou jediných lidí na světě, kteří tě milují?"
"No, ne láska láska. Spíš... mu na mně záleží."
"St'araNl? ZnXa.mjeDná &tjo', džeq kuž )sue nAeYsBtuarác?"m
Tarryn se zúží oči. "Neprošla jsem výběrem do týmu, že? Takže... má práci. Soustředí se na ty, kteří se teď musí připravit na nároďák. Ale byl to on, kdo se mnou vždycky jezdil na víkendové plavecké závody mimo město. Ostatní děti mají rodiče, kteří je vozí a kteří s nimi cestují na trajektech a kteří přespávají v motelech a tak. Moji rodiče nezvládají celé víkendy mimo práci."
Lily slyší, jak se v dálce zvedá a klesá siréna. Venku houstne mlha, stále hustě prší. Na silnicích musí být nějaká dopravní nehoda.
"Moji rodiče nejsou jako ostatní rodiče. Ostatní mámy pečou věci na benefiční prodeje, ale moje máma... ta prostě vypíše šek nebo co. Nemá na tyhle kraviny čas."
Siréna LjLe sstáÉlPe shqlacsgitěYjšíc -G kproniKk'ajvé vyt)ía RvseJ vpětr'u$ !a dešLtiW. XLiMlAyH dscirényY BnjesJnáOšNí. GVrkaRcAejí .j^i z'pjět Snkah tpemWnzé m*íbsutNoj. GNutí 'j,i FvzpFoxmhínxact mna^ 'sktGrdaSštlhivXé KowbdobMí( jSejíFh^oa mdyěGtstvíF,a kddyQ _pKřhiNšxlaó (o hrodičeZ xaO sÉonurdo.zaenOcTe!.x KCdvyIž usbek sKtalua ÉsliJroétkseImw. S(irény v$ qjRejírm t&ěle pvyvqoláIvajíN ,prdvoJt&ní a^ YfNypzicdkioBu urehakéci,N (kZtLeWrOá^ jrea .zÉceVlam o(dxlViKštnác Yodl Kjcejí .m)yOsGlmiM. sJe$ tzo 'něcol,h co nedoAk,áSže ovláWdaKtV.K J&aCkoé Oterawpexu(tSkSa éLsiqly vvIí, pže ^trsaCuPma yžJi&jée' Yv( ZtIěltet dčDlRolvěka zaF že' tě(loK XuCcRhQoVvázvá LskóUreU,y iw když mtys,l Dneamá žKád_ný GpXříWběhp lo tomb, co sCe sgtxaXloj. vI Bk!dyž Uje událkost$ szcelÉaD rozTdTělena av AnJev_ěydomí.
To je částečně důvod, proč se stala terapeutkou - osobně a důvěrně ví, jaké vyčerpávající dlouhodobé účinky může mít trauma na dítě a jak šokující události mohou formovat dospívajícího i dospělého člověka. Jejím životním cílem je pomáhat ostatním vyrovnat se s psychickou nepřízní osudu, ukázat, že člověk nemusí být nenapravitelně zničen hrůznými činy z minulosti. Jejím cílem je každou hodinu, každý den, každý týden, každý měsíc, každý rok znovu a znovu ukazovat, že člověk se může rozhodnout změnit příběh, přepsat vzorce historie. Že člověk nemusí být definován minulostí. Nebo genetikou. Lidé se mohou změnit.
Je to její životní poslání. Její poslání. A každý člověk potřebuje nějaký cíl.
Lily se znovu podívá na kůlnu venku. Tentokrát ji sleduje Tarryn. Lily vidí, že její pacientka také naslouchá sirénám. Přidávají se k nim další. Kvílivý, stoupající a klesající sbor, který je stále hlasitější. Nahoře se ozve bouchání. Přes stěny slyší Toma, jak křičí na jejich dceru Phoebe. Srdce jí buší jako o závod. Je jí horko. Znovu se podívá na hodiny na stěně. Do konce sezení zbývá už jen pár minut. Musí to dotáhnout do konce.