Kapitola 1
**Název: Návrh bývalého manžela, fronta na nový sňatek** Za dlouhé tři roky manželství na ni ani jednou nevztáhl ruku. Byla pro něj pouhou služebnou vyšší třídy! Teď, když jeho bývalá žena v nemocnici bojovala s porodem a lékaři horečně volali o pomoc, se k ní obrátil s maximální vážností a nevšímal si jejího bledého a slabého vzhledu. "Musíte ji zachránit!" prosil ji. S vypětím všech sil pevně sevřela skalpel. "Je pro tebe opravdu tak důležitá?" Riskovala pro něj život, ale on se jí na oplátku jen vysmál: "To, co chceš, jsou peníze naší rodiny Hawthornových." S rozvodovou smlouvou v ruce odletěla, rozhodnutá nadobro přerušit vazby. Jejich cesty se měly znovu zkřížit, ale tentokrát stála před kostelem, ruku v ruce s jiným mužem, připravená se vdát. Zrovna když se chystala výměna slibů, nastal rozruch. Ženich byl náhle vytažen z kostela a nechal ji po svém boku odhalenou, když vstoupil dovnitř. "Ano," prohlásil s divokým pohledem. "Nechci, " odpálila ho vzdorovitě. Jeho chladný pohled se do ní zabodl. "Jestli ti nevadí nechat toho muže venku zemřít, nebudu ti bránit..." Pohrdavě se usmála. "Když mi na tobě záleželo, znamenal jsi pro mě celý svět. Teď, když už ne, nejsi nic víc než výsměch!" Tři roky ji považoval za neviditelnou, zabranou do svého vlastního světa. Ona hrála svou roli, poslušně mu sloužila a zároveň toužila po něčem víc. Teď, když se její život rozvíjel nečekaným způsobem, nechtěla být spoutaná minulostí. Vzhlížela k budoucnosti, která se před ní rozprostírala a byla plná potenciálu. Přesto cítila tíhu jeho pohledu, tichou výzvu v jeho očích. Vpustila by ho zpátky, byť jen na okamžik? Nebo byla konečně volná? Když čelila realitě lásky, věrnosti a potřeby nezávislosti, srdce se jí rozbušilo možnostmi, které kdysi držel na uzdě strach a frustrace. Svět před ní už nebyl jen o něm. Volba teď byla na ní. A tentokrát si měla vybrat sama.
Kapitola 2
Eleně Fairchildové se rozšířily oči, když pohlédla na svou nejlepší kamarádku Lydii Willowbrookovou a ve tváři se jí zračil zmatek. "Ano! Rozvod!" Lydia energicky přikývla. "Musíš se rozvést s lordem Cedrikem Hawthornem!" "Vůbec tě nemiluje. Opravdu si myslíš, že když zůstaneš s mužem, který tě nemiluje, budeš šťastná?" Elena se zhluboka nadechla a napila se džusu, který měla před sebou. "On mě nemiluje, ale já miluju jeho, a to by mělo stačit..." '....' 'Eleno Fairchildová, ty... ty...' "Snažíš se mě přivést k šílenství? Lydia Elenu důrazně šťouchla do čela. "Proč si děláš takové iluze? "Tři roky jsi byla zamilovaná do lorda Cedrika, další tři roky ses za něj vdávala a celkem jsi promarnila šest let. Kdyby tě chtěl někdy milovat, už by to dávno ukázal! Elena na svou přítelkyni zírala s vytřeštěnýma očima. "To je v pořádku, můžu čekat, dokud mě nebude milovat. "Lydie..." Když ji Lydie oslovila celým jménem, znamenalo to, že je skutečně rozrušená. V takových chvílích bylo nezbytné pozorně naslouchat každému slovu. "Už je ti pětadvacet. To je nejlepší věk pro ženy. Jakmile ho překročíš, jde to s tebou z kopce! S lordem Cedrikem jsi promarnila šest let. Kolik let chceš ještě promarnit?" "Deset let?" "Sto let?" "Tvé mládí je pomíjivé! Plýtváš svými drahocennými roky!" "Dobře, rozumím. Jen mi dej trochu času na rozmyšlenou." Poté, co Elena předstírala, že bere Lydiin argument vážně, odpověděla. Když uslyšela její odmítavý tón, Lydiina frustrace vzplanula. 'Pořád říkáš, že o tom budeš přemýšlet, ale jaký je výsledek tvého přemýšlení? 'Až o tom budu přemýšlet, žádný výsledek nebude! 'Miluješ lorda Cedrika, ale jak se k tobě chová? Oplatil ti někdy lásku? Elena sklopila zrak a pevně si kousala slámu. "Lydie, tohle je mezi ním a mnou. Možná nemiluji sebe, ale nemohu si pomoci, abych nemilovala jeho... "Ty... jak to, že to pořád nevidíš?! Lord Cedrik tě přece vůbec nemiluje!" "Kdyby tě opravdu miloval, nevzal by si tě a pak by tě ty tři roky ignoroval a choval se k tobě jako k nábytku, jako k trofeji. Kdyby mu na tom záleželo, neflirtoval by po svatbě s jinými ženami! "Podívej se na to! Lydia vykřikla, vytáhla z tašky noviny a přibouchla je před Elenou. 'Podívej se na fotku, kterou paparazzi zachytili, jak ta žena navštívila dům Rosalindy Harperové. Není ti z toho zlomené srdce? Stydím se za něj! "Eleno Fairchildová, jak můžeš být tak hloupá?! Lydiin hlas byl hlasitý a přitáhl pozornost několika lidí v kavárně. Elena se zpočátku usmívala, ale když pohlédla na fotografii, výraz jí šokovaně ztuhl. V novinách byla zobrazena úžasná žena a pohledný muž. Tou ženou nebyl nikdo jiný než Rosalind Harperová, nová pěvecká senzace, kterou zbožňovaly masy. A ten muž... byl lord Cedric Hawthorne, švihák, realitní magnát z Northland Townu a Elenin manžel. Noviny křičely tučným písmem: "Realitní magnát strávil noc v domě popové hvězdy, domů se nevrátil." Zábavní rubrice vévodil titulek s fotografií lorda Cedrika, který se s okouzlujícím úsměvem napůl skrýval, když majetnicky objímal Rosalindin štíhlý pas. Jeho rty se vznášely blízko její klíční kosti, zatímco ona se mihla se svůdným úsměvem a očividně si ten okamžik užívala. Díky mediálnímu ztvárnění sloužil tento obraz jako nezvratný důkaz zrady lorda Cedrika. </divorce>
Kapitola 3
Elena Fairchildová zírala na fotografii a srdce se jí rozbušilo, jako by ji někdo prudce píchl - sevřela ji hluboká, znepokojivá bolest. Bolest, která šeptá do ticha. Přála si přimhouřit oči, přesvědčit sama sebe, že je to jen další falešný titulek v bulváru. Ale realita byla neúprosná, nikdy nelhala. Neomylně tam stál lord Cedric Hawthorne, fotograf ho zachytil přesně v ten správný okamžik, dokonce zvýraznil i malé znaménko pod jeho obočím. Pokud to nebyl lord Cedric, tak kdo by to mohl být? "Možná... možná to jen hrál," zamumlala a slova se jí těžko drala ze rtů jako špatná kocovina. "Hraje?! Lydia Willowbrooková, její nejlepší kamarádka, jí vytrhla noviny a prakticky je hodila směrem k ní. "To myslíš vážně, Eleno? To si vážně myslíš, že je to nějaká dramatizace? 'Už tři roky se život lorda Cedrika točí ve víru pomluv; dnes je to supermodelka, zítra společenská smetánka, příště pěvecká senzace - byly všechny jen součástí nějakého představení? "Nebo mu na tobě nikdy nezáleželo, nikdy tě neviděl jako svou ženu?! Lydiina slova zněla pravdivě. Za tři roky jejich manželství se lord Cedrik ani jednou nevrátil v noci domů. A při těch vzácných příležitostech, kdy se tak stalo, si bral pokoj pro hosty a nechával ji v jejich ložnici samotnou, jako by byla pouhým duchem. Někdy se přistihla, že pochybuje o smyslu pobytu s Cedrikem. Jedna pravda však zůstávala: kdyby opustila lorda Cedrica a jistotu jména Hawthorne, Fairchildovi by se propadli do chudoby. Její mladší bratr by se musel vzdát svých drahocenných experimentů. A tak se držela mantry: Vydržet. Ještě chvíli vydrž a všechno se vyřeší. Bez ohledu na prohřešky lorda Cedrika mlčela, nikdy nevyzvídala, protože rodina Fairchildů byla jen parazitem žijícím z dědictví Hawthornových; bez něj nebyla ničím. Tam, kde stál lord Cedric, tam se Elena Fairchildová cítila skutečně živá. Žádný jeho čin nemohl zmenšit její lásku k němu. Protože lord Cedrik byl její nebe, její země - základ její existence. Na čem tváří v tvář přežití skutečně záleželo, na důstojnosti? Když bylo nejnaléhavější životní potřebou přežití, důstojnost se stala pouhou vedlejší myšlenkou. Elena si nepamatovala, jak z kavárny odešla; jediné, co cítila, byla prázdnota tam, kde bývalo její srdce - zející prázdnota v hrudi. Lydia dál mluvila, její hlas byl vzdáleným šuměním v pozadí; ta fotografie jí zamotala hlavu, před očima jí vířily hvězdy. Nebylo to poprvé, co takovou fotku viděla; nad čím už by měla plakat? Pokaždé, když ho zahlédla s jinou ženou, zpočátku ronila slzy, ale po třech letech její studna vyschla. Kdyby to byl rezervoár, teď by to bylo jen prázdné umyvadlo. Rozvod? Možná měla Lydia pravdu. Manželství bez lásky nemohlo prosperovat; stejně jako ona a lord Cedrik byli pouhými rovnoběžkami stočenými k sobě. K čemu by to bylo? Nebylo to jen soužití, kdy se k sobě chovali jako k cizím lidem? Mohla jen očekávat, že společné soužití jen prohloubí propast, kterou k ní lord Cedrik zřejmě chová... Kdyby dotáhla rozvod do konce, co by se stalo s otcovými dluhy, matčinou nemocí a bratrovým vzděláním? Jemným pohybem si setřela slzy, vytáhla telefon a vyťukala číslo, které poznala, ale nikdy předtím ho nevytočila. Palcem se zastavila nad tlačítkem hovoru, než ho zrušila - poslední, co teď chtěla, bylo rušit ho v jeho práci. Po chvilce váhání se rozhodla poslat mu textovku: "Lorde Cedriku, když mi dáte pět milionů, budu souhlasit s rozvodem." V tu chvíli se na ni podíval.
Kapitola 4
V noci, kdy se vzali, Elena Fairchildová doufala, že s ní zůstane. Místo toho na ni chladně zúžil oči a ušklíbl se: "Eleno Fairchildová, vzala sis mě kvůli penězům, že? Jen si řekni, kolik chceš. Kolik za rozvod?!" V tu chvíli necítila žádný strach. S vytřeštěnýma očima se na něj zadívala: "Nevzala jsem si tě kvůli tvým penězům! Vzala jsem si tě, protože tě miluju! Moje láska k tobě je k nezaplacení!" Zaťal zuby a rty mu zkřivil posměšný úsměv: "Tak se podíváme, jak neocenitelná tvoje láska opravdu je!" S tím ji odstrčil stranou a vyrazil z jejich manželského apartmá. Hlasité bouchnutí dveří rozbilo krásný sen, který si pro tuto noc vytvořila. Láska je krásná, ale manželství může být kruté. Milovat někoho, kdo vám lásku neopětuje, je snad nejsladší iluze. Té noci cítila Elena Fairchildová hluboko v sobě každé slovo této pravdy. Po odeslání zprávy se na chvíli zastavila a zadívala se na oblohu. Na hlavu jí dopadalo ostré slunce, až ji štípaly oči. Její vztah k lordu Cedriku Hawthornovi se podobal vztahu očí a slunce, které žízní po světle, ale nedokáže se mu postavit přímo ze strachu, že se spálí. Čekal snad na tento den dlouho? Očekával snad tento okamžik od prvního dne jejich manželství? Lorde Cedriku Hawthorne, osvobodím tě... Bez ohledu na to, jak zoufale se chci držet, bez ohledu na to, jak bolestné to je, pokusím se pustit. Lorde Cedriku Hawthorne, tentokrát ti dám svobodu, po které toužíš... Její srdce se postupně uklidňovalo, když telefon zůstal zticha. Musí být zaneprázdněn zařizováním peněz, že? Pět milionů dolarů není malá částka. Prozíravý obchodník jako on by tak významnou částku nepřehlédl, že? Je to jen pět milionů - jeho svoboda musí mít přinejmenším takovou cenu, ne? Zastrčila telefon zpátky do tašky, narovnala si držení těla a zamířila k nemocnici, kde pobývala její matka. Kavárna se nacházela nedaleko nemocnice. Vybrala si toto místo, protože bylo výhodné a umožňovalo jí rychle se s matkou setkat. Naproti kavárně stálo velké klenotnictví. Když stála před vchodem, upoutala ji známá postava. Dech se jí zadrhl v krku. Není divu, že jí neodpověděl! Byl zaneprázdněn okouzlováním jiné krásky, vybíráním šperků, které ji rozesmějí. Kde byl čas zkontrolovat ji, neviditelnou manželku? Z dálky viděla na jeho tváři něžný úsměv, jak se věnuje drobné ženě po svém boku, jako by ji chránil před světem. Ten pohled plný nekonečné náklonnosti - nikdy se jí od něj nedostalo ani zlomku. Najednou jako by si něčeho všiml a otočil se jejím směrem. V Eleně Fairchildové se vzedmula panika; rychle se přikrčila za nedalekou telefonní budku. Když se odvážila znovu vykouknout, rušné klenotnictví ho už pohltilo. Elena si s úlevou oddechla a otočila se zpět k nemocnici. "Cedriku, myslíš, že je ten přívěsek hezký? Do uší jí jemně zavanul dunivý hlas, lehký a vzdušný jako jemný vánek. To jméno se jí na jazyku rozléhalo jako známý refrén, který jí přirostl k srdci. Bezděčně se otočila a spatřila tvář, kterou chtěla vidět naposledy. Elena Fairchildová chtěla utéct, ale ta chvíle už byla pryč. Instinktivně odvrátila tvář a předstírala, že je cizí, zatímco ti dva procházeli kolem, pohlceni svým světem. Lord Cedric Hawthorne jí kdysi řekl, že pokud se potkají venku, mají předstírat, že se neznají, jinak ji vyhodí z Hawthornova panství. "Proč, to je lady Hawthorneová!" ozval se za ní dunivý hlas, "lady Hawthorneová, zdravím...".
Kapitola 5
Elena Fairchildová si zaryla nehty hluboko do dlaně. Myslela si, že jakmile se rozhodne rozvést, slzy přestanou. Přesto měla oči oteklé a hrdlo stažené, až se jí rozbušilo a rozbolelo srdce. Bolest v dlani nedokázala potlačit bolest v hrudi; měla pocit, jako by šlápla na rozbité sklo. Když se pokusila odvrátit, podpatek se jí nešikovně zkroutil a málem ji poslal k zemi. Naštěstí se zachytila o nedaleký telefonní automat. "Slečno Harperová, jsem váš největší fanoušek. Miluju vaši hudbu...' řekla a hlas jí ztuhl, když podávala ruku ženě z obálky časopisu. Její natažená ruka se však mírně chvěla, což byla snaha zamaskovat rány, které si způsobila. Rosalind Harperová její ruku nepřijala. Místo toho se nenuceně opřela o impozantní postavu lorda Cedrica Hawthorna a objala ho kolem ramen. "Děkuji vám, lady Fairchildová, za vaši podporu... "Ale za všechno vděčím lordu Cedrikovi. Nebýt jeho neochvějné podpory, nebyla bych tam, kde jsem dnes. Obdivně pohlédla na Cedrika a položila mu něžný polibek na tvář. Před shromážděným davem jejich náklonnost zářila jako reflektor a zcela zastínila Elenu, původní manželku. Stáhla ruku, která tam visela už příliš dlouho, a nahradila ji nuceným úsměvem. Pochopila, že Cedrik ji nikdy nepovažoval za někoho důležitého. Jako jeho žena věděla, že tomu musí čelit s houževnatostí a dodržovat nevyslovené pravidlo rodiny Hawthornových - žádné slzy na veřejnosti, jak kdysi nařídil. Ztěžka polkla a dokázala se zářivě usmát, zatímco vnitřně cítila, jak se utápí ve smutku. "Slečno Harperová, vaše šaty jsou úchvatné. Musí být od slavného návrháře... A vaše hodinky jsou tak elegantní, dokonale se hodí k vašemu elegantnímu stylu... Přívěsek, který máte na sobě, je úžasný, naprosto nádherný... Rosalind odpověděla se sladkým úsměvem a stydlivě pohlédla na Cedrika. "Ach, tenhle přívěsek? Vybral ho pro mě Cedrik... Elenina tvář ztratila barvu. Ačkoli se snažila udržet si zářivý úsměv, připadalo jí to bolestně nucené. Pokračovala v řeči, její slova se rozlévala mechanickým proudem, jako by byla robot naprogramovaný jen na pochvaly. "Eleno, už jsi řekla dost?! Hlas přerušil její chabé pokusy o konverzaci. Byl to Cedrik, který stál vedle Rosalindy. 'I... I...' Elena se zakoktala, ohromená vlastní náhlou upovídaností. Nikdy nepatřila k těm, kteří by si rádi povídali, ale něco ji nutilo vyplnit ticho před Rosalindou. "Cedriku, prosím, nebuď tak příkrý. Podívej se, jak lady Fairchildová zbledla... Rosalind se vmísila do hovoru a postavila se před Elenu jako štít. Připadalo jí, jako by byla Cedrikovou pravou ženou, zatímco Elena se stala outsiderem, vetřelcem. Zdálo se, že Rosalindin zásah má účinek - Cedrik zmlkl a chladně Elenu hodnotil. Pod jeho mrazivým pohledem si přála, aby ji celá pohltila díra. Chápala jeho nelibost; bylo to prostě proto, že mu stála v cestě, byla překážkou pro něj i jeho novou múzu. Atmosféra byla dusná. Cedrik tam stál beze slova, ale jeho přítomnost byla těžká a tísnivá. "Cedriku, lady Fairchildová není světská, je to jen žena v domácnosti. Je jen přirozené, že je trochu zaskočená setkáním s někým tak slavným, jako jsem já - neměj jí to za zlé,' snažila se ho Rosalind uklidnit. "Dívka vychovaná v chudobě toho o světě moc neví! Cedrik se na ni obořil. "Její rodiče přežili díky tomu, že prodali vlastní dceru! Eleně se zatmělo před očima a rozum se jí rozplynul v mlze. Slzy jí tiše sklouzly po tvářích a sbíraly se v koutcích rtů. Hořké...
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Zrušené sliby a skryté pravdy"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️