Kapitola 1
**Název: Promiňte, ale i falešní lidé mají v Hollywoodu své hranice** **Blurb:** Oscarový herec Jonathan Lane se ujímá filmu o homosexuálech. Důvod je prostý: jeho spoluhráčka, mladší herečka Cassandra Quinnová, se neuvěřitelně podobá jeho první lásce. V den, kdy se Zachary Stone vrátí domů, ho čeká chaos. Jeho sestra-dvojče, vycházející hvězda Cassandra Quinnová, opustila se svou přítelkyní natáčení nezávislého filmu pro gaye na poslední chvíli a zanechala za sebou štáb na pokraji problémů s placením. Aby se vyhnul tučnému poplatku za porušení smlouvy, rozhodne se Zachary na natáčení vydávat za svou sestru. Pak se setká se svým bývalým přítelem. # This World is a Mess # Jonathan Lane se na place rychle vžije do své role, ale po natáčení zahne Zacharyho do kouta u východu a přitlačí ho ke zdi... **Jonathan Lane:** "Netahej do toho city. Jsi jenom náhradník." **Zachary Stone:** "Cože?" # I've landed my dream guy, but I don't even know it # (Dostala jsem svého vysněného kluka, ale ani o tom nevím) # Musím se soustředit, nemůžu se zamilovat do svého úžasného náhradníka # # Kdy si ten hloupý pes uvědomí, že jsem to já? # # Každý den sleduju, jak mě můj bývalý miluje, jako bych byla jeho všechno # Nakonec Jonathan, zasažený půvabem svého náhradníka, narazí na video, na kterém opilý opakovaně vykřikuje jméno Zacharyho Stonea. Malý náhradník se místo pláče směje jako blázen. **Jonathan Lane:** "..." **Zachary Stone:** "Žádné city mimo scénu, co?" **Jonathan Lane:** "Myslel jsem to před kamerami." **Postavy:** - **Jonathan Lane:** Oscarová hvězda s komplikovaným milostným životem. - **Zachary Stone:** Odhodlaný bratr-dvojče, který se ujímá role, jež vše změní. - **Cassandra Quinn:** Zmizelá hvězdička, která spustí řetězec událostí. **Emocionální cesta:** Dva muži proplouvají složitým obdobím slávy a lásky, předstírají, že jsou někým, kým nejsou, aby zjistili, že být věrný sám sobě je vrcholným projevem odvahy. **Téma:** Važte si života, chraňte svou vizi.
Kapitola 2
"Odmítl jsem projekt ředitele Fanga, abych mohl vzít tenhle." Serafina Brightová se zadívala na odlupující se barvu na stropě, bílá omítka se odlupovala téměř komickým způsobem. "Bude těžké dosáhnout dobrého uvedení; pokud bude film slušný, možná urve nějakou cenu třetí kategorie, ale pokud propadne, bude to jen skvrna na našem záznamu. Za všechno může scénář." Okolí bylo pusté, jen otevřené pole, na které dopadalo nefiltrované světlo. Tato třípatrová budova byla jediná poblíž natáčecího areálu. "Jo." Jonathan Lane se ležérně opřel o pohovku a lhostejně odpověděl. "Co tě sem přivádí?" Serafína pozvedla obočí. "No, jsem tvůj agent, víš." Prohlížela si malou koženou pohovku, ve vzduchu se vznášela čerstvá vůně čalounění. Bylo jasné, že kromě kousků, které se nedaly odstranit, bylo všechno pečlivě naaranžované; pohovka a toaletní stolek byly úplně nové, ještě se z nich linula vůně kartonových krabic, a centrální klimatizace nad nimi tiše hučela a vysílala chladný vánek, který se mísil s nádechem mátového osvěžovače vzduchu. Poté, co udělala kolečko po místnosti, Serafina nenuceně poznamenala: "Na castingu mi řekli, že jsi ani nečetla scénář, jen jsi prolétla PowerPoint a podepsala se." Jonathanův obličej zůstal bez výrazu, jako by mu právě navrhla, aby pil víc vody. Zrcadlil její lhostejnost nonšalantním "Uh-huh". Serafína okamžitě pochopila; nehodlal se ospravedlňovat. "Jen jsem se chtěl ohlásit. Nemám žádný jiný program." Jako ekonomická ředitelka Greenwoodské akademie měla na starosti spoustu umělců a za normálních okolností by na takové záležitosti ani osobně nedohlížela. Většina drobných talentů by byla ráda, kdyby ji zahlédla. Ale Jonathan Lane byl jiný. Jakmile nastoupil na Greenwoodskou akademii, bylo mu doporučeno, aby vzal věci do vlastních rukou; cíl se nedal popsat jako "učinit ho slavným" - šlo o to "postarat se o něj " a klíčové ukazatele výkonnosti se měřily spíše pocity než dolary a centy. Tentokrát jela přes šest hodin do tohoto vzdáleného hereckého souboru jen proto, aby se ujistila, že nepropadl nějakému kouzlu, a ztratila přitom kdoví kolik času. Jonathan však očividně neměl zájem o čemkoli z toho diskutovat. Jen přikývl a vrátil se k pročítání scénáře. Když si všiml napjaté atmosféry, vyskočil mladší asistent: "Nebojte se, sestro Sia. Jsem tady. Postarám se, aby bylo o Jonathana postaráno!" Serafína si mírně povzdechla, podívala se na hodinky a po několika dalších pokynech se rozhodla vydat se zpět. Asistentka ji následovala, ale po chvíli chůze se náhle zeptala: "Jsou v tomhle štábu nějaké herečky?" "Ano," odpověděla. Asistentka se na chvíli zarazila, než odpověděla: "Aha, ano." "Kdo?" "No, je to dobové drama, takže tam jsou dvě herečky, které hrají starší členky pěvecké skupiny, a jedna, která hraje babičku, si právě přišla pro autogram pro svého vnuka." Serafína po něm střelila ostrým pohledem. "Přijel druhý hlavní herec? Jak že se jmenuje?" Asistent si spojil pojmy z "hlavního herce" a odpověděl: "Druhý hlavní mužský herec. Myslím, že se jmenuje Cassandra Quinn." "Uzavřené město" byl LGBTQ film a když si uvědomil, co tím režisér myslel, poškrábal se na hlavě a dodal: "Trochu jsem pátral - hrál trochu v idolovém dramatu, nemá žádnou pozoruhodnou minulost ani fanoušky a slyšel jsem, že má přítelkyni. Jsou prakticky zasnoubení, všichni v jeho okolí to vědí, takže to asi není někdo, kdo přichází s postranními úmysly." Serafína už dál nezkoumala. Už během jízdy shromáždila informace o spoluhvězdách a to, co slyšela teď, se téměř dokonale shodovalo. "Buď při smyslech. Filmový průmysl se potýká s recesí a vzhledem k tomu, že se tolik společností potýká s problémy, lidé udělají cokoli, aby na sebe upozornili, " poradila.
Kapitola 3
"Nic mu nebrání v tom, aby se téhle role ujal," povzdechla si Serafina Brightová a upravila si límec saka. "Chci říct, že usilovat o takový nezávislý film není nejhorší nápad, ale nemůžeme dopustit, aby se zapletl do nějakých problémů. Tyhle typy filmů přitahují spoustu nechtěné pozornosti." "To je pravda. Zvuk jejích vysokých podpatků se ozýval o dlažební kostky, když se ozvala její asistentka: "Nebojte se, mám to pod kontrolou. Kromě toho, s Jonathanovou osobností si těžko dokážu představit, že by se dostal do nějakých skutečných potíží." Serafína se nehádala. Jonathan Lane byl známý svým ledovým chováním a všichni v branži to věděli. Proslavil se dobře načasovanou fotkou během konkurzu, ve druhém ročníku vysoké školy přešel na herectví a během pouhých šesti let si už vysloužil titul nejmladšího držitele ceny pro nejlepšího herce. Vždycky byl typem, který se držel stranou dramat, kolem něj se sotva šustlo o skandálech. Mimo natáčení si udržoval od ostatních lidí z branže odstup a jen zřídka navazoval přátelství, a to i se svými hereckými kolegy. Dokonce mu přezdívali "lidský ostrov". Upřímně řečeno, Serafína v poslední době Jonathanovi nevěnovala příliš pozornosti. I když ji neposlouchal, nemohla si pomoct, ale zaujalo ji, když se kolega z castingové agentury u čaje zmínil, že podepsal smlouvu, aniž by si přečetl scénář nebo o něm uvažoval. Jinak by si existence filmu nevšimla. Ale jakmile se to dozvěděla, měla pocit, že to není ono. Nebylo Jonathanovi podobné, aby se najednou přeorientoval na nízkorozpočtový LGBTQ film, a Serafína se snažila to pochopit. "Dobře, jdu ven. Jen si dávej pozor na všechny ty dychtivé mladé herce a jejich posedlé fanoušky, " upozornila. Když vklouzla do čekajícího auta, dodala: "Nezapomeňte, žádné drama." Shadowvale bylo zastrčené v méně rozvinutém koutě hradu Heavensgate, malém městě, kde byl nízký nájem. Okolní oblasti byly řídce osídlené, což z něj činilo nepravděpodobnou volbu pro jakoukoli seriózní produkci. Půl bloku od Jonathanovy pronajaté chaty stály dva dočasné bílé stany, v nichž byla nově zřízená maskérská stanice s jasným hranatým zrcadlem osvětleným měkkými světly. V zrcadle úplně vlevo se hrbil mladý muž s kaštanovými vlasy, uši napůl schované v kadeřích, a bavil se jemným klepáním prstů o opěrku židle. "Je tu dusno! Jdu si támhle pro pár lahví džusu,' prohlásil Felix Goldsmith, odhodil tašku a nervózně se rozhlédl po maskérně. 'Jo, a nezapomeň, že mám v tašce sušený ananas. Kdybys dostala hlad, tak si na nich pochutnej. Mladý herec vytrhl jedno ze svých sluchátek a střelil pohledem stranou. "Jsem na ananas alergický. Stísněné maskérské stanoviště neposkytovalo mnoho soukromí, a i když se hlasy ztišily, maskérka si nemohla pomoct a ušklíbla se: "Co jsi to za manažera? Nikdy jsem neviděla někoho tak bezradného. Felixovi zrudly tváře, když stál u vchodu. 'Cože? Myslel jsem mango! Špatně jsem se vyjádřil,' zakoktal se a spěchal ven. Když Felix vycházel z domu, zavál poryv horkého větru a rozvířil zatuchlý červnový vzduch ve Shadowvale. "Cassandra Quinnová, že?" Ve stanu zůstali jen dva lidé, maskérka sevřela tenký pramen Cassandřiných vlasů a zamračila se. "Měli tě při castingu poučit, že máš mít tmavé vlasy. Také uvedli, že musí být kratší. Co to má znamenat s těmi dlouhými vlasy? Ty jsi opravdu nepochopila zadání, že?" "Ano," odpověděla. Maskér gestikuloval rukama a srovnal je tak, aby ukázaly správnou délku. 'Teď si je budu muset znovu obarvit, a zítra natáčíme! Odpoledne potřebují upravit vzhled ještě čtyři nebo pět lidí, myslíš, že mám ruce jako stonožka, abych to všechno zvládl?"
Kapitola 4
V místnosti bylo ticho, zatímco si maskérka pohrávala s uvolněnými prameny vlasů kolem obličeje Zacharyho Stonea. Měl pocit, že má v uších sluchátka, která blokují svět, stejně jako teplo cikád bzučících venku nepřidávalo atmosféře na vzrušení. 'Vážně, ty si během natáčení ještě necháváš propíchnout uši?' Felix Goldsmith zvedl Cassandře Quinnové část vlasů, aby si prohlédl její levé ucho. 'Tři velké trčící cvočky? Až si je později vyndáš, kam mám ty díry schovat? 'Tohle je dobový kousek,' opáčila Cassandra. "Co na tom záleží, jestli mám propíchnuté uši? Felix se nemohl zbavit zvláštního pocitu; na Cassandře Quinnové bylo něco jiného než na snímcích hlav, které viděl. Bylo to, jako by sousedovic roztomilý kluk měl najednou jedinečné kouzlo, které ho podivně okouzlovalo, jako malé jehňátko, které prostě nedokáže sedět na místě. 'Pokaždé, když pracujeme s malým hercem, jako jsi ty, jsi vždycky nejméně připravený. Vůbec nevypadáš tak, jak to máš ve smlouvě, " zabručel Felix. "A nezapomeňme, že Jonathan Lane je hned naproti. Potřebuju to líčení rychle zabalit. Budeš muset počkat, až skončím s ostatními, aby ti udělali retuš." "Aha. "Jonathan Lane? Cassandra si rýpla a s hravým úsměvem se otočila na židli. "Na které škole učí? Nemůže sem prostě přijít a udělat to sám? To by bylo mnohem rychlejší a já bych ho mohla dohnat. Felix málem vykulil oči. "Má vlastní zelenou místnost. Nebude se tady s tebou poflakovat. Nebýt Jonathanovy hvězdné síly, tenhle film by se ani nekonal. Věř mi, dostáváš zlatou příležitost, která by mohla zmizet, kdybys klopýtl. Takže ne, nemůžeš si s ním jen tak povídat. "No tak," škádlila ji Cassandra. Ale byla to jen maskérčina průpovídka a Felix se cítil příliš bezmocný, než aby ji zpochybnil. Stál u dveří, v ruce držel dvě láhve džusu a pořád si přál, aby mohl ventilovat nějakou frustraci, ale v téhle branži toho mohl udělat jen málo. Hierarchie byla skutečná a při pohledu na klidnou tvář osoby před ním se rozhodl mlčet. Právě jí barvili vlasy na černo, ale výsledek v zrcadle byl nerovnoměrný, dusivá směs hnědých odstínů. Felix upravoval barvu třikrát, a když dokončoval přípravu, celý prostor se naplnil pachem chemikálií. Právě když vytáhl z role velký list fólie a popadl hřeben, někdo ho chytil za zápěstí. "Co to... Zacharyho podráždění bylo zjevné; odtáhl se, aby si uvědomil, že ho Cassandra, štíhlá postava s jemnýma rukama, drží pevně. 'Ahoj, co se děje?' zeptal se, zvedl obočí a podíval se do zrcadla. Cassandra si pohrdavě povzdechla. 'Není třeba si barvit vlasy. "Vážně? Felix se zamračil. 'Řekla jsem, že není třeba je barvit,' zopakovala a hlas se jí mírně zvýšil. Pod světle hnědými konečky vlasů jí hravě jiskřily oči. Cassandra pohrdavě mávla rukou směrem ke svým vlasům. 'Je to dočasné barvení, Boliwanx, stejně měly být černé. Rychlým umytím se to všechno dostane ven. Felix na okamžik ztuhl, aby vstřebal její slova, a pak se zatvářil nevěřícně. "Proč jsi to neřekla dřív? Já míchám barvu už celou věčnost a ty se jen díváš! "Vážně, mohla by ses mě aspoň pořádně zeptat, než uděláš ukvapené závěry? Cassandra odpověděla drzým tónem a na rtech se jí objevil náznak úsměvu. Maskér, zjevně podrážděný, pohodil hlavou dozadu. Zaklel si pod nosem a vyrazil k odpadkovému koši, když do místnosti vtrhl závan teplého vzduchu. Rozčeřil tichý prostor jako krmení rybiček v tichém akváriu a vytvořil tiché bzučení nespokojenosti. Cassandra si odhrnula ofinu z čela a odhalila své výrazné rysy, dokonale vyvážené, zachycující podstatu, která působila jemně a zároveň nápadně, ztělesňovala mladistvý, éterický půvab podobný hejnu bílých volavek plachtících po jasné červnové obloze. Felix se stále vznášel u dveří, otřesený předchozí scénou. Konečně se s tím smířil, položil dvě lahve džusu, které držel v ruce, na toaletní stolek a najednou vypadal rozrušeně, jako kočka na rozpálené plechové střeše. "Zachary, co budeme dělat? Neodpovídá její smlouvě! 'Uklidni se,' odpověděl Zachary, napil se džusu a zúžil oči nad tím povykem. "Každý má v téhle branži své vrtochy. "Jasně," zamumlal Felix a zamračil se na chaos před sebou. Zachary se mocně nonšalantně opřel. 'Stejně jsme podle smluv všichni trochu mimo.
Kapitola 5
Felix Goldsmith vyskočil, když za sebou uslyšel ostrý hlas. Rychle se ohlédl a s úlevou zjistil, že dveře jsou prázdné; maskérka už odešla. Zachary Stone a Cassandra Quinnová byla dvojčata, každé z nich neslo jiné příjmení. Ačkoli vypadali nápadně podobně, jejich osobnosti byly na hony vzdálené. Stačilo pár vteřin a rozdíl byl na světě. Teď se ocitli v téhle šlamastyce a navzájem za sebe kryli povinnosti. "No tak, chlape, slíbil jsi, že pomůžeš! Felix ho tiše pobídl a ztišil hlas, jako by organizoval loupež. 'Cassandra Quinnová je tvoje sestra! Podepsala smlouvu a pak se na roli vykašlala. Herecká skupina má začít natáčet a někdo jí musí krýt záda. Kdo zaplatí poplatek za porušení smlouvy? "Já jsem její agent a ty jsi její bratr. Je to náš nepořádek, který musíme uklidit,' naléhal Felix. Zachary si povzdechl a vrátil sluchátka do pouzdra. "Promluvme si o tom. Felix pokračoval a hlas mu mírně stoupal na naléhavosti. "Chci říct, že to musíme udělat tak, aby to vypadalo přesvědčivě. Víš, jací jsou tihle režiséři, stačí jedno špatné slovo a prostě vymění herce... "Perfektní! Tak to jsem asi mimo, protože neumím hrát. Zachary se protáhl a vstal. "Cítím se trochu klaustrofobicky. Vrátím se do hotelu a, nevím, umyju si vlasy nebo tak něco. Zachary nikdy předtím nehrál a neměl ani ponětí o tom, jak to v Troupe chodí. Právě přiletěl a stále se snažil přizpůsobit. Spánek a jídlo přicházely a odcházely jako mávnutím kouzelného proutku. Felix zablokoval východ a ve tváři měl zmatený výraz. "Klaustrofobie? Tohle je otevřený prostor. "Vážně? Zachary vystřelil zpátky. Felix vytrval: "Hele, vždyť jsi tancoval. Tohle všechno je součást stejného zábavního průmyslu! Postavil se jako buldok a svou mohutností zatlačil Zacharyho zpátky na židli. 'Hele, ty tomu prostě nerozumíš. V tomhle průmyslu je herectví jediná možnost, jak zůstat relevantní. S tvým vzhledem nikdo nebude dělat mrtvou práci. Představa drhnutí podlahy? To je pod tvou úroveň. Zachary zíral a měl rozvázaný jazyk. Felix udeřil na mírnější notu: "Nechci ti to ztěžovat. Je to jen dvouměsíční štace. Až to skončí, půjdeme dál. Je to všechno romantika - jak těžké to může být? Zvlášť když mě tvoje sestra odhodila stranou..." "Přestaň. Zachary tuhle větu slyšel už dvacetkrát nebo víckrát a vždycky mu připadala špatná. Byl v ní nápadný osten soucitu, který v něm vyvolával pocit, že je najednou zodpovědný za problémy všech. "Opravdu mám chuť odejít. Musím se umýt. Když se posadil k líčidlu, třel si krk, viditelně nespokojený. Vtom závan horkého vzduchu ohlásil návrat maskérky. Vypadala připravená rozpoutat zuřivost, ale když dorazila k jeho stanovišti, zarazila se a její výraz se změnil ve zmatek. Co se ti stalo?" zeptala se a nastavila světla v zrcadle na maximální jas, čímž ozářila růžovou záři šířící se po Zacharyho krku. "Hej," vykřikl Felix, který byl na okamžik zaskočen. "Co se to tam děje? To je pořádná záře. Zachary přimhouřil oči a ucítil tíhu na svých víčkách. Možná byl jen vyčerpaný a spletl si únavu s něčím intenzivnějším. "Jo," zamumlal. 'Myslel jsem, že tvůj styl je jiný - uhlazenější a protáhlejší, že?' Umělkyně přikývla; i když se znali krátce, měla bystrou paměť. Na jiskřivou krásu Zacharyho očí se těžko zapomínalo. Poznala, že v něm byl přirozený půvab, jak mu tančily řasy a jak obočí rámovalo ten jemný, podmanivý pohled. Zachary mlčel a přemýšlel o svém odrazu. Sledoval, jak se mu po tvářích plazí slabé náznaky růžové, a zhluboka se nadechl. "Takže, Felixi... jaký džus sis koupil?
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Mezi stíny a hvězdným prachem"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️