1
Červenec, Hlavní město Horké slunce je jako neviditelný plamen, který spaluje zemi. Byla polední přestávka, ve třídě byl klid a studenti byli zaneprázdněni zkoušením. V tu chvíli vykoukne ze dveří pánských záchodů malá hlava. Emily Lawrencová, majitelka malé hlavičky, opatrně přistoupila ke dveřím toalet a v ruce držela krásnou Fancy Card. Písknutí ... Dveře se opatrně otevřely a za zvuku kroků a šumění vody se k ní ve slunečním světle postupně blížila postava. "Ahoj Chrisi Cartere, já jsem Emily z druhého ročníku, už dlouho tě pozoruju, líbíš se mi, můžeš být můj kluk?" "Ano," odpověděla. Emily se mírně chvěl hlas, nohy měla u sebe, tělo ohnuté v úhlu devadesáti stupňů a v rukou pevně svírala kartičku. Z druhé strany však nepřicházela žádná odpověď. "Uč se... starší!" Emily sebrala odvahu a znovu vykřikla, karta v ruce se náhle odtáhla. "Seniorko, souhlasila jste?" Emily náhle vzhlédla, spatřila muže před sebou a její tvář náhle poklesla. "To jsi ty?" Muž měl na sobě stříbrošedý oblek, lněné vlasy měl pečlivě učesané, pod ostrým nosem se mu rýsovaly hluboké černé oči, sexy tenké rty měl lehce našpulené, konečky prstů držel její kartu a jeho už tak chladná tvář se zdála být čím dál zachmuřenější. Emily ustoupila o dva kroky dozadu a zašeptala: "Strýčku Wille!". Vysoké mužovo tělo udělalo krok vpřed, konečky prstů otočil její vizitku a přečetl: "Starší Chrisi Cartere, líbíš se mi, můžeš být můj přítel?" Následoval obrázek šípu v srdci. Jeho pohledná tvář poklesla, muž nečekal, až Emily něco řekne, a pak chladným hlasem řekl: "Emily, posílám tě do školy, nebo jsem se přišel zamilovat? Co?" "Strýčku Juniore, proč jsi přišel do školy?" Emily tiše zamumlala. "Kdybych nepřišel do školy, jak bych se dozvěděl, že přemýšlíš o tom, že se zamiluješ, a opovažuješ se mě pronásledovat?" Muž si chladně odfrkl, Emily okamžitě ztratila odvahu. Ten muž byl její opatrovník, William Blackwood, prezident společnosti M Corporation, její rodiče měli autonehodu a svěřili ji Williamovi na smrtelné posteli a posledních deset let trávila téměř všechen čas s tímto chladným mužem. Posledních deset let strávila ve společnosti tohoto chladného muže, a když se pokusila zamilovat, vrhl na ni stín. "Je mi skoro osmnáct a podle zákona můžu mít vztah." "To je pravda," řekla. Emily zvedla hlavu a pevně řekla: "Kromě toho budu brzy v posledním ročníku, takže to není tak, že bych se zamilovala předčasně!" "Osm měsíců a tři dny." William ji opravil: "Ještě ti není ani osmnáct a už se chceš zamilovat?" "Já nejsem ty, já se nechci zamilovat, tak proč se mi v tom snažíš zabránit?" Emily se na Williama rozhořčeně podívala: "Strýčku, rodiče mě dřív takhle nekontrolovali!" Emily se na Williama podívala. "Aha!" William tiše zavrčel. "Bylo ti osm, když zemřeli, a já si pamatuju, jak jsi mě po nocích otravovala." Osmnáctiletá Emily byla na začátku svého milostného života, když uslyšela Williamova slova, okamžitě jí zrudly tváře. "Tehdy jsem byla mladá, to, co se stalo, když jsem byla mladá, se nepočítá!" "Ano, vzpomeň si, že jsi říkala, že si mě vezmeš, až dospěješ." William řekl bezvýrazně. Emily vyskočila a zakryla mu ústa: "Nech toho!" "Co to děláš?" Náhle se za Emily ozval teplý hlas, až ztuhla. Byl to senior!
2
Emily Lawrencová si myslí, že nejbolestivější na světě je, když vás rodiče přistihnou, jak jim vyznáváte lásku, a když se objímáte se strýcem Willem a starší Chris vám nerozumí. Její tělo ztuhlo na půl dne, než zareagovala, a když vyskočila, uvědomila si, že právě vyskočila a narazila do pasu strýčka Willa. "Starší Chrisi, nechte mě to vysvětlit!" otočila se dojatě. "Sestro, zítra budou prázdniny, škola sice studentům zamilovanost přísně nezakazuje, ale tohle je přece jenom školní půda, stejně si musíš dávat trochu pozor." Starší Chris se mírně zamračila. "Ne, starší, já nejsem zamilovaná...," bránila se Emily zoufale. "Seniorko, tohle jsou pánské toalety." Ukázal na nápis pánské toalety, koutek úst se mu zahihňal úsměvem a celá jeho osoba se pod slunečními paprsky zdála vzpřímenější. Emily chtěla ještě něco říct, ale William Blackwood ji odtáhl. "Strýčku Wille, pusť mě, jdu to vysvětlit staršímu." Podívala se na Williama s podrážděným výrazem. William ji pustil, otočil se k ní a řekl: "Vysvětlit co? Tvůj vztah ke mně, nebo proč jsi byla před pánskými záchody?" "Ano," odpověděla. Emily oněměla, zírala na něj a nevěděla, jak odpovědět. "Emily, nezaplatil jsem ti za to, abys sem přišla a zamilovala se, nezapomeň, kdo jsi." "Nezapomněla jsem, vím, že po maturitě musím převzít rodinnou firmu, ale nevadí mi, když si najdu přítele a povedeme firmu společně i po maturitě!" Emily si to nemyslela a řekla s vážnou tváří. Nevšimla si, že Williamova pohledná tvář se kvůli jeho hněvu zachmuřila, stejně jako obloha před bouří. William naslouchal Emilyiným slovům a v jeho srdci se nemohl ubránit jakési bezmoci. Po chvíli se zeptal: "To se chceš tak moc vdávat?" "Ano," odpověděla Emily. Emily zčervenaly tváře, jen zřídkakdy odhalily stopu ostychu: "Je opravdu vynikající, je to princ z pohádky v srdcích dívek v naší škole, krásný a něžný, schopen být s ním, samozřejmě velmi šťastný." "Na to ani nemysli!" William náhle promluvil tichým hlasem a násilím ji odvedl ze školy domů. "Prásk..." Hlasité bouchnutí dveří otřáslo celou vilou, služebnictvo se unisono podívalo směrem ke dveřím a pomyslelo si: Slečna zase rozzlobila pana. "Strýčku Chladnokrevníku, já jsem nic neudělala, proč jsi na mě tak zlý!" Emily zamumlala tichým hlasem u dveří pokoje. "Co jsi říkala?" Dveře se zabouchly a William se zachmuřeně zeptal. "Nic, strýčku Wille, mám hlad, můžu se jít najíst?" William po ní střelil pohledem, jeho tón byl chladný: "Vidím, že poslední dobou jíš dobře, přibrala jsi, nevadí, když se nenajíš!" Slova jen tak tak padla, Emily wow vykřikla: "wow... Strýček Will je nejhorší, každý den čtu, že mi nedá najíst, nenávidím strýčka Willa, wooo... " William se tvářil čím dál zachmuřeněji, zaťal zuby a vydal ze sebe zlostný výkřik: "Emily, drž hubu!" "Páni... strýček s chladnou tváří je tak divoký, Butler mě rychle přišel zachránit, strýček Will mě zmlátí!" "Pane, slečna je ještě mladá, nevyděste ji." Za zvukem hlasu dorazil komorník. "Ztrať se!" William se na majordoma ani nepodíval, řekl chladně. "Páni..." Emily to uslyšela, vykřikla radostněji. "Pořád brečí!" William popadl Emily a přímo ji přivedl zpět do pokoje. Po zavření dveří ji hodil na postel, prudce zvedl ruku a silně ji plácl přes zadek.
3
Ozvalo se prasknutí a ve dveřích Emily Lawrencová náhle vykřikla: "Ach, to bolí!" Všichni venku ztuhli, ty se díváš na mě, já na tebe, nikdo se neodvážil vydat ani hlásku. butler se díval na svou vlastní šikanovanou mladou dámu, ale stejně se neodvážil promluvit. william Blackwood byl k emily v těchto letech docela shovívavý, ale koneckonců je to právě emily, kdo je šikanován. William Blackwood byl v posledních letech k Emily docela shovívavý, ale koneckonců Emily už je osmnáct let, Williamovo chování je trochu moc. "Williame, jak se opovažuješ mě bít?" Emily zaťala zuby a upřela na Williama oči plné nespokojenosti. "Bít tě, co se děje?" William se napřímil a jeho ledové oči cestovaly po jejím těle sem a tam: "Jestli se to opovážíš udělat znovu, nebude to tak jednoduché, jako tě prostě praštit." "Co, co chceš?" Emily si zakryla záda a nevědomky se zeptala. William našpulil rty, v očích náznak škádlení: "Co si myslíš, že udělám?" "Říkám ti, neser se do toho, jsem ještě nezletilá!" Emily odvětila. "Víš, že jsi nezletilá? Až se příště opovážíš dělat bordel, věř tomu nebo ne, já ..." Williamův hlas zněl tiše, s neviditelnými výhrůžkami. "Ty ty ty, co?" Emily se rozzuřila, seběhla ze schodů, ani boty si nechtěla obout, přímo k Williamovi. William ji zvedl oběma rukama a postavil ji před sebe. Jeho už tak zachmuřená tvář byla čím dál temnější, jako by se blížila bouře. I když se Emily s Williamem příliš nestýkala, byl jejím poručníkem a jí ještě nebylo osmnáct, takže musela vydržet pod jeho ochranou. Emily zamrkala očima a najednou se vyšplhala Williamovi na ruku: "Strýčku Wille, nevěděla jsem, o čem mluvím, tak se na mě nezlob, ano?" "Ne," odpověděla. "Emily, už osmnáct let, pokaždé, když uděláš něco špatně, je tohle jediná věc, kterou dokážeš udělat?" William chladně odpověděl. "Strýčku Wille..." Emily vykřikla a předstírala nevinnost. William mlčel, rty sevřené. "No, já opravdu vím, že se mýlím, tak proč mě neuhodíš?" "Ne," řekl jsem. Emily se schválně postavila před Williamův obličej a hravě se k němu přiblížila. William zúžil oči, chvíli se na ni díval a nakonec řekl: "Tenhle trik na mě teď už nefunguje." Emily pocítila v srdci depresi, že by to bylo tím, že hýčkání teď nefunguje? Na špičkách zavřela oči a zlehka se otiskla Williamovi na rty. Williamovy oči, které byly klidné jako voda, okamžitě zaostřily a projevily nádech nečekaných emocí. "Strýčku Wille, nezlob se!" Emily odsunula tvář, potřásla mu rukou a zopakovala. "Vypadni!" V Williamově hlase zazněla nepopiratelná pevnost. "Takže se pořád zlobíš?" Emily se opatrně zeptala. William odvrátil hlavu a pokračoval ve své práci: "Mám práci, a jestli nechceš klečet u klávesnice, tak vypadni." "To je v pořádku," odpověděl William. "Hned jsem venku!" Emily vyběhla z místnosti jako poryv větru. William v ní stále seděl, s jejím teplem v ruce, dlouho nemohl reagovat. Když Emily s úsměvem na tváři vyšla z pokoje, Butler se vrhl dopředu: "Slečno, proč jste vyšla, William se přece nezlobí, ne?" "Nejdřív se určitě zlobil, ale pak už ne." "To je pravda," odpověděla jsem. "Williamovi na slečně ve skutečnosti velmi záleží, kvůli své kariéře a vám, za ta léta na to hodně doplatil, slečna nemůže Williama pořád rozčilovat." Butler se podíval na úsměv na Emilyině tváři a odříkal slova, která už tolikrát opakoval. Emily mávla rukou a tvářila se božsky: "To je v pořádku, vymyslela jsem nový způsob, jak s ním jednat." "Jaký?" Butler byl trochu zmatený. "Polib ho!" Emily se usmála jako slunce.
4
Komorník byl ohromen. Než zareagoval, Emily Lawrencová si už odběhla někam hrát. "Slečno, jak může slečna líbat pana!" Komorník zamručel a pak se znovu rozběhl do Emilyina pokoje. "Slečno, William Blackwood je váš švagr a váš poručník, tohle nesmíte dělat, pan se bude zlobit!" "Ale on se před chvílí nezlobil a já jsem našla dobrý způsob, jak to udělat, tak proč tolik přemýšlet?" Vždyť je to jenom pusa na pusu, vždyť ona si s mámou a tátou dávala pusu na pusu, když spala! Hospodyně se na ni podívala a dupla si. Ale jak by to ve svém věku mohl mladé dámě vysvětlit? Zdálo se, že musí komunikovat s panem Kungem! Ťuk ťuk ...... "Vstupte!" William zakřičel, sluha okamžitě strčil do dveří a vstoupil. "Pane." "Komorníku, co se děje?" William neodložil dokumenty, které držel v ruce, ale zvedl hlavu a zeptal se. "Dnes slečna rozzlobila pana, je to slečnina vina, ale slečně ještě není osmnáct, protože věci mezi muži a ženami nejsou příliš srozumitelné, takže ......" Komorník chtěl promluvit, ale zarazil se, William také věděl, co chce říct dál. Odložil listiny v rukou, William zkřížil prsty, podíval se na hospodyni, na záda: "Vím, co tím hospodyně myslí, ale Emmy dnes ve škole ostatním chlapcům přiznání, je to dcera mého bratra, já jí samozřejmě nic nedám, ale když se nebude dobře učit, až budu muset odejít, Vavřincovu rodinu průmysl, kdo jí pomůže zvládnout? Kdo se o ni postará?" "To, co říkal pan, je pravda, slečny záležitost, ještě je třeba, aby pan věnoval více pozornosti." "Vím, čeho se obáváte, nebojte se, až bude Emmy schopná řídit firmu, přirozeně odejdu." "Pane, to nemyslím vážně!" Hospodyně rychle mávla rukou: "Chci říct, že slečna jen náhodou políbila pana, to proto, že slečna je mladá a nic neví, a smrt pána a paní v těchto letech zasadila slečně velkou ránu, i když navenek slečna nic neříká, ale jak to říct, slečna je také ta, kterou jsem vychovával, znám ji a není to špatné dítě." "Butlere, neboj se, já si to k srdci nevezmu!" William mdle promluvil, spis v ruce opět zvedl. Když to komorník viděl, mohl jen bezmocně odejít. Zdá se, že pan William stále ještě nepochopil, co má na mysli! Čekal, až komorník odejde, a pak William zahýkal rty, holčičky, kterou deset let vychovával, by se nechal dotýkat jinými? ...... "Strýček Will...... "Po večeři se náhle otevřely dveře Williamova pokoje. Když Emily neviděla nikoho venku, okamžitě vešla dovnitř: "Strýčku Wille, já ......". Než dokončila větu, Emily se narovnala v očích. Wowza ...... Strýčkovo tělo je dobré, ach, i když tohohle strejdu vždycky nesnášela, ale musí uznat, že jeho tělo je ve srovnání s těmi filmovými hvězdami a modelkami, fajn! Kapky vody kapající od pasu se valily po linii mořské panny až dolů. Nejraději bych si ten ručník strhla! "Emily Lawrencová!" Williamovi se zatmělo před očima, když viděl, jak Emily zírá na její postavu. To jí tolik chyběli muži? "Malá ...... Strýčku Juniore!" Emily se vzpamatovala a zakoktala se. "Vypadáš pořád spokojeně?" "Docela dobře, jen kdyby tam nebyl ten zatracený ručník!" Emily se zatvářila slavnostně.
5
"Emily Lawrencová, víte, jak se píše slovo 'stydlivý'?" "Jo, naučila mě to učitelka!" Emily Lawrenceová si uvědomila, že to možná řekla špatně, a ostře se podívala na Williama Blackwooda, sevřelo se jí srdce a okamžitě sklopila hlavu. Strýček Will se zlobí, to může mít velmi vážné následky ach! Zatímco se snažila přijít na to, jak to vysvětlit, William Blackwood se ozval jako první: "Stokrát opsat moje chyby!" "A co?" zeptala se. "Strýčku Wille, já jsem ..." "Dvěstěkrát!" "Dobře!" Emily Lawrencová svěsila hlavu a pod nosem si zamumlala: "Kdo ti dovolil, abys mě každý den pokoušel, zřejmě jsem se nedívala schválně, nosíš tak málo, nechceš, abych si toho všimla?" "..." William Blackwood byl bezradný, přistoupil k ní, přímo ji chytil za ruku a řekl: "Emily, ještě jednou mě poslouchej, nemůžeš jen tak přijít do mého pokoje. Je ti osmnáct let a jsi zodpovědná za to, co říkáš a děláš." Emily se usmála. Emily Lawrencová zvedla hlavu a s tváří plnou agrese řekla: "Chci ti jen říct, že zítra je výročí smrti mých rodičů, chci jim jít obětovat kadidlo, zlý strýčku, ty jsi tak zlý!" Řekla, Emily Lawrencová se rozplakala a vyběhla ven, nechala tam Williama Blackwooda, dlouho ztuhlého. Zapomněl přece, že zítra je 16. července, výročí Emilyiných rodičů. "Tohle je pro tebe." William Blackwood se rychle oblékl a vešel rovnou do Emilyina pokoje. Když ji viděl, jak se schovává do peřiny a smutně pláče, William si povzdechl: "Promiň, je to strýcova chyba, neuvědomil jsem si, že zítra je výročí smrti tvých rodičů." "Aha," řekl William. "Zlý a divný strýček, už dlouho mě nenávidíš a vždycky jsi chtěl odejít, když mi bylo osmnáct?" Emily s červenýma očima plakala, řekla Williamu Blackwoodovi. "Samozřejmě že ne, tak jsem to nemyslel!" Při pohledu na Emilyiny slzy stékající jako kapky deště se Williamu Blackwoodovi náhle napjalo srdce. Snažil se jí slzy osušit, ale čím víc je utíral, tím víc jich přibývalo. Emily vzlykala a pokračovala: "Butler mi řekl, že ses celé ty roky nevdával, protože ses o mě musel starat, a já věděla, že jsem na obtíž. Kdyby nebylo mě, už dávno bys založil rodinu, ale já taková být nechci, taky chci rychle dospět a co nejdřív převzít firmu, ale jsem jenom dítě, nejsem génius, nejsem tak chytrá jako ostatní. Nejsem génius. Nejsem tak chytrý jako ostatní. Jak se můžu naučit všechny ty matematické úlohy najednou, ať se snažím sebevíc? Jsem prostě tak hloupá. Co mám dělat?" Emilyin pláč byl čím dál hlasitější! "Tak proč ses dneska přiznala svému staršímu?" "Protože Chris Carter je moc dobrý, říkali, že když se vdám, můj budoucí manžel bude řídit firmu místo mě, takže se nemusím tak usilovně učit, chci se jen vdát!" "Emily, nevkládej své naděje do jiných lidí, v případě, že jsou tady kvůli tvým penězům, nepředáš jim všechno, co tvoji rodiče tak tvrdě vytvořili?" Když to Emily uslyšela, ještě víc se jí přitížilo a rty se jí mírně zachvěly: "Ale tak jsem přece nepřemýšlela!" Myslela si, že všichni jsou tak obětaví jako strýček Will. Kromě toho Butler také říkal, že se dřív nebo později vdá, dřív nebo později je stejně vdaná, najdi si člověka, který se ti líbí, není to špatné? "Tak co, líbí se ti Chris?" "Samozřejmě, starší Chris je tak hezký a dobrý ve studiu, líbí se všem dívkám na naší škole." Jakmile jí ta slova vyšla z úst, Emily přestaly téct slzy a s okouzlujícím leskem v očích se podívala na Williama Blackwooda. Tato kapitola vstoupila do 188. patra, vyhrála 300 knižních mincí!
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Zakázaná vyznání v červenci"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️