Druhá šance v Riverdale

1

"Bolí to, bolí to jako čert. Zdá se, že jsem včera v noci dostala pořádnou ránu!" V pokoji zavřela oči žena s dlouhými vlasy a bledou tváří, mumlala si pro sebe a seděla na kraji postele.

Ještě že tu nikdo jiný není, jinak by ......

Emily Fosterová si protřela hlavu, po chvíli otevřela oči a rozhlédla se: "Sakra! Kde to jsem?"

Pomalu se zvedla z postele, ano, nohy měla zabetonované a tupá bolest v těle při chůzi jí byla dvojnásob nepříjemná.

Ale na takový pocit pro ni byla zvyklá. Dalších několik dní klidu se zdálo být docela dobrých, když však došla ke dveřím pokoje, Emily se sevřelo srdce: "Nebude mě posílat zpátky k matce domů, že ne? Nebo starý domov, opravdu jsem si nemyslela, že jsem selhala až sem, dokonce ani útulek ...... bohužel! Život ah ......"

Ale viz tady, když, Emily vnitřní nemůže pomoci, ale uvolnit. Je sama, je velmi dobrá, už kolik let, vždycky chtěla žít sama, ale vždycky neměla příležitost.

Pokoj před ní jí byl blízký, bylo to nejšťastnější období jejího života, plné nejlepších vzpomínek na dětství.

Při vzpomínce na minulost se Emily neubrání bolesti srdce: "Zapomeň na to, minulost je zapomenuta, ale také si vyčítej, že jsi zemřela ...... ne aby nezemřela ach."

Při chůzi však náhle pocítila náznak křivdy, tento pocit ji znervózňuje. Věci už tak dlouho pominuly, jak tady zůstat stejný?

"Co se děje?" Emily se okamžitě rozběhla do obývacího pokoje.

"Mami?" A tentokrát ji to opravdu šokovalo.

Helen Fosterová vzhlédla, uviděla svou dceru a znepokojeně se zeptala: "Co děláš tak brzy vzhůru? Včera v noci tvoje horečka dosáhla skoro 42 stupňů, vidíš, že ještě piješ?"

Po těchto slovech šla Helen k Emily a pomohla jí posadit se na pohovku.

"Mami, proč jsi tady?" Emily stále nereagovala.

Nebydlela snad její Helen s bratrem a jeho rodinou? Už jsou to skoro tři roky, co se přestěhovali.

Ale Emily si nevšimla, že je kolem spousta věcí, které by na tomto místě vůbec neměly zůstat, jen kniha upoutala její plnou pozornost. Když však zareagovala, pocit ji zaplavil jako přílivová vlna a zanechal ji v rozpacích.

Poté, co se Helen posadila, nalila Emily sklenici vody. "No, tvůj bratr byl dneska na stavbě, takže jsem nešla do továrny, a doma je ještě spousta papírových balíčků." "A co ty?" zeptala se.

Když Emily slyšela slova "papírové balíky", mírně se osvěžila.

Bylo to před několika lety. Vzpomíná si, že rodina tehdy prožívala těžké období, její rodiče se už dva roky rozváděli, ale tehdy neměli ani korunu, kterou by rodině mohli dát. Její matka vždycky stavěla manžela na první místo a sama žádné peníze neměla.

Emily neměla co dělat, a tak si našla práci jako balička papíru. Pracovní doba je flexibilní a příjem se odvíjí od množství odvedené práce, ale základní plat nemá.

Vzpomíná si, že jí bylo 19 let, jejímu bratrovi teprve 17, ona pracovala téměř tři roky a její bratr také. Emily však dostávala na výplatní pásce jen 600 dolarů měsíčně a její bratr Spencer neměl žádný příjem z brigády, protože mu bývalý nevlastní otec na začátku roku všechno sebral.
Teď je březen a z pracoviště bratra Spencera nepřichází vůbec žádná kontrola, takže je dobře, že utrpení, které prožívá, není alespoň na pracovišti, kde ho zná jeho bývalý nevlastní otec.

Při tom pomyšlení Emily pocítila závrať, nějakou nestravitelnou zprávu v mysli. Když však znovu uviděla matku, zašeptala: "Mami, pořád se mi točí hlava, musím jít spát." "A co ty?" zeptala se.

"Tak běž. Ale zavolám ti později na večeři, tvůj bratr dnes u Spencerů nejí." "Ahoj, mami. Helen řekla.

"Dobře." Emily sice souhlasila, ale Helen si stále nebyla jistá a sama Emily odvedla do postele.

2

Po návratu do postele si Emily Fosterová uvědomila, co se stalo. Četla o tom ve Spencerových knihách a slyšela o tom ve Spencerově davu, ale když se jí to skutečně stalo, byla stále trochu zmatená.

"Vypadá to, že mi bohové nakonec přece jenom byli nakloněni, ale jde to na mě trochu rychle." Emily žije v Riverdale, městě, které je cizinci považováno za předměstí, ale ti, kdo tu byli, vědí, že Riverdale má kouzlo města první kategorie, širokou nabídku jídla a pití a přijatelné ceny.

Emily si vzpomněla na sebe v minulém životě a nemohla si pomoci, ale v srdci pocítila nádech smutku. V té době byla v Riverdale známou osobností v úzkém kruhu, ale ne proto, že by nebyla dobře namíchaná, ale měla vynikající sociální dovednosti, usmívala se, když se setkávala s lidmi, a ještě plynuleji mluvila, dokázala se domluvit, jediné, co nebylo tak dobré, jako přístup její rodiny, byl dost špatný.

Nejspíš proto nakonec přišla o domov. Dobré bylo, že teď mohla začít znovu, a její rodina ji měla vždycky ráda, včetně její budoucí švagrové, která byla také vřelý člověk. Při pomyšlení na ty hlouposti v minulém životě se Emily neubránila slzám, ostatní lidé si dali třikrát do nosu, ale nechtěla přemýšlet o tom, k čemu ti lidé byli, a nakonec se stejně nechala hloupě napálit a doplatila na to celým svým životem.

Osmnáct nebo devatenáct let je věk, kdy dívky rády sní, a ona není výjimkou. Její sen se však od ostatních liší, nikdy netoužila po ideálním princi z pohádky, protože už dávno pochopila, že je to jen pohádka. Jak se říká: "Pohádky jsou samá lež." Vždyť je to tak. Možná to hodně souviselo s její rodinou, která se až do posledních let potýkala s finančními problémy, kdy se Johnu Fosterovi díky jeho kariéře zemního dělníka změnil život k lepšímu, ale změnila se i jeho lidskost.

Je truismem, že když má člověk peníze, stává se z něj špatný člověk, a Emily se zdráhá zmínit, že to platí jak o ní, tak o ostatních: "Muži nejsou špatní, ženy je nemilují. Možná je to atmosférou dvacátého století, že Emily chápe, ale neodpustí ani sobě, ani Heleně.

Proto ve svém minulém životě zemřela, aniž by viděla svého jmenovce. Tehdy, než se její rodiče rozvedli, miloval John Emily víc než Michael. A přesto právě to Emily bránilo, aby ho pustila z hlavy.

"Ha ha, Bože, já tě miluju." Emily se smála, když ležela v posteli. "Ať už mě přivedlo zpátky cokoli, jsem teď opravdu šťastná." V tu chvíli se naučila uvolnit, srdce skvělý pocit: "Haha, matka znovuzrozená, sakra, už tě nikdy nechci vidět." I když to "ty" odkazuje na toho, kdo je samozřejmý - je to její manžel z minulého života šmejd.

Emily věděla, že v minulém životě nebyla o nic lepší než ostatní, kouřila, pila a ztrácela nervy, ale teprve v posledních dvou letech to začala skutečně chápat. Její největší chybou bylo, že pila s cizím člověkem, opila se a stala se objektem cizí agrese. Od šestnácti let se pohybovala ve světě a vždycky se udržovala čistá, nikdy neměla na mysli žádného přítele.
Možná je to stejně tak o společnosti jako o ní a pronásleduje ji nevýslovný zmatek. Po sedmi letech fyzického a psychického mučení musela Emily požádat o pomoc, ale nikdo jí nevěřil. Vždycky tu byla proto, aby se vytahovala. Je to osud, kterému nemůže uniknout, a je pravda, co se říká: "Předstírej a zasáhne tě blesk".

3

"Ach, je dobré být zpátky, je dobré být zpátky, už nikdy v životě nechci žít takhle, není to tak dobré jako to, co mám." Emily Fosterová se při řeči dusila slzami, ale nahlas se plakat neodvážila. Bála se, že ji Helen venku uslyší, od té doby, co se její matka rozvedla, nebyl její život tak dobrý, jak by měl být, a člověk, který se o ni dříve tolik staral, byl teď jako cizí.

Emily to však nevěděla, Helen jí chtěla jen přinést sklenici vody, stála za dveřmi a slyšela dceřin potlačovaný vzlyk, nevýslovná bolest v srdci jí náhle vyrazila dech. Tiše tekly slzy, Helen se bála, že si toho lidé v domě všimnou, až došla do obývacího pokoje a tiše řekla: "Je to všechno moje vina, nebýt mého pevného charakteru, rodina by nebyla tak špatná, takže to dítě mimo opovržení, je to všechno moje vina."

Možná to bylo tím, že slyšela dceřin pláč, a navíc nedávné setkání s Michaelem, které způsobilo, že původně mírná Helen nedokázala zadržet smutek. Řekla Emily, ať zůstane tiše uvnitř, zatímco ona bude dál balit kapesníky.

Zatímco Emily plakala a plakala, z nosu jí z nějakého důvodu tekla krev, což si nejprve neuvědomila, dokud si ho neotřela dekou a nezjistila, že je pokrytý jasně červenou krví. "Panebože, co se stalo?" Okamžitě vstala z postele a běžela do koupelny, kde bylo jen zrcadlo.

"Emily, co se ti stalo?" Helen uslyšela rozruch a vzhlédla.

Když Emily uslyšela matčin ustaraný hlas, přinutila se k úsměvu: "Mami, nic mi není, možná je to moc suché, tekla mi krev z nosu."

"Aha, tak si plácni vodu na zátylek, ať ti to zase neteče." Když Helenka domluvila, pustila si srdce.

"Dobře, já vím." "Nevím, co se stalo." Emily se o něj spěšně postarala a pak přestalo krvácet. Poté, co ji očistili, se jí ulevilo a nepříjemné pocity, které cítila, když měla předtím horečku, zmizely.

Po pláči se Emilyin psychický stav zlepšil, uspořádala se a šla do obývacího pokoje: "Mami, je toho ještě hodně? Pomůžu ti." Koneckonců tenhle balíček kapesníků už tu byl nějakou dobu a Emily se na něm podílela.

Balicí papír je běžně používaný ubrousek a toaletní papír, není těžké ho po použití zabalit.

"Tak co, už je ti líp? Jestli ne, tak si odpočiň, zítra musíš do práce." "Dobře," řekl jsem. Helena se s obavami zeptala.

Emily se vzápětí vytrhla z transu: "Už je mi dobře, zítra pracuju do noci, takže není kam spěchat." Je to tak, dnes ráno jí Helen volala, aby ji požádala o dovolenou, Emily si také vzpomněla, co se stalo včera.

Ale nevadí, rozhodla se jít dál, pro ni byly včerejší události dávno pryč a její současný stav mysli je už nepovažoval za důležité. V klidu si pomyslela: "Ať jsi teď šťastná, a pak si o tom promluvíme později." A tak se rozhodla, že si to nechá líbit.

Helena už nic neřekla a matka s dcerou se společně pustily do balení papíru.

"Emily, co to máš s rukou?" "Ne," odpověděla. Helen si všimla tetování na Emilyině ruce.
"Cože?" Emily to nechápala. Podívala se dolů a byla v šoku. Panebože, kdy si nechala udělat tohle tetování? Nikdy si nechtěla udělat na těle něco tak okázalého, dělalo by to z ní nezvedeného malého kluka. Ani když si hrála venku, neměla v plánu nechat si udělat opravdové tetování.

Ale teď nebyl čas o tom přemýšlet, a když na to Emily zírala, řekla: "Helen, nechala jsem si to udělat minule, myslím, že to vypadá dobře, je to jen kruh, je to v pořádku." "To je v pořádku," odpověděla.

Oblíbené!!! Lístky!!!

4

Emily Fosterová chápe matčiny obavy, ale je to vše, co může udělat. V tu chvíli nevěděla, jak to vysvětlit.

Emily se neodvážila odejít, ale Helen se naštěstí už na nic nevyptávala. Ne že by se Helen nechtěla zeptat, ale Emily už dospěla a měla své vlastní představy, takže Helen už nic neřekla.

Kdyby to byl Helenin názor, tak by to nedělala, ale Helen věděla, že by to nepomohlo, kdyby to udělala, protože její dcera už byla rozhodnutá.

Papíru už moc nezbývalo a obě dívky to za hodinu zabalili.

"Mami, máš hlad? Půjdu udělat večeři." Ve Spencerově domě měli Emily i její bratr Michael svou matku velmi rádi, takže kdykoli byli u Spencer doma, vařili sami a jen zřídkakdy nechali Helenu dělat práci.

Většinou nevěděli, jak ji utěšit, a mohli se jen snažit pomoci, kde se dalo.

Emily pracuje přes den a občas má noční směnu. Obvykle se vrátí domů, ale ne během noční směny, ale druhý den se vrátí během dne.

"No, taky máš hlad, já dneska uvařím, tak si tady můžeš odpočinout." Emily se usmála. Helen se trochu znepokojila.

"Mami, já jsem v pohodě, ty si sedni, já si jdu dát k večeři nudle, to není problém." Emily řekla a odešla do kuchyně.

Tohle je jediný dům, který Spencerově rodině zbyl, naštěstí je tu tohle místo, kdyby ne, tak neví, kam by ty tři šly.

Helena už nic neřekla, nic z toho, co řekla, by stejně nemělo žádný účinek, ale pro ohleduplnost obou dětí se přesto cítila v srdci velmi utěšeně.

Bez muže není nic, Helen má pořád lepší než muže, na kterého se může spolehnout.

Netrvalo dlouho a Emily dovařila. Poté, co se obě najedly, viděly Emily lépe, Helen napadlo jít do továrny pro další papír, aby ho zase zabalila, odpoledne je ještě dlouhá doba.

"Emily, ty, Spencer, si doma chvíli odpočineš, já půjdu do továrny pro nějaký papír zpátky." Emily se usmála.

"Dobře, mami, buď opatrná, Spencer, jeď autobusem, nechoď pěšky, je to hodně peněz." Emily s obavami varovala.

"Jo, já vím." S tím Helen začala sbírat zabalený papír a vyrazila ze dveří, dneska pojede autobusem, protože chtěla být brzy zpátky.

Na rozdíl od Emily nedokázala pustit z hlavy, co se právě stalo, a zvuk vody zněl velmi reálně, takže se chystala zjistit, co se děje s tetováním na její ruce.

Jakmile Helen Fosterová odešla, Emily uklidila nádobí a vrátila se do ložnice. V obývacím pokoji se neodvažovala zdržovat příliš dlouho, protože zvenčí na ni bylo dobře vidět.

"Odkud se k čertu vzal ten zvuk vody?" zeptala se. Emily si pro sebe zamumlala, když si prohlížela své tetování.

Jen co dokončila větu, náhle zmizela.

"Ach, pomoc!" Emily zpanikařila a pořádně se napila vody, přičemž křičela o pomoc.

Než však stačila vyslovit druhou větu, celé její tělo se sesulo k zemi.

Tato podivná událost v jejím srdci skutečně vyvolala strach.
Poté, co Emily pomalu zareagovala, vstala, aby se podívala, kde je.

Když se rozhlédla kolem sebe, nic kolem ní nebylo, a když se podívala dolů, u nohou měla malou louži.

Byla to louže, a to malá.

"Co se to děje? Předtím tu byla záplava." Emily byla zmatená, ale když viděla, jaké má na sobě oblečení, musela věřit, že to, co se právě stalo, je skutečně pravda.

Všechny její šaty byly promočené skrz naskrz.

Šok na ni opravdu dolehl a Emily se bezmocně posadila na podlahu.

A pak se podívala jinam.

Kolem nebylo nic, jen pět metrů čtverečních s malou louží uprostřed.

Nic jiného tam nebylo, nic pod nohama, dokonce ani pod zadkem, nic než holé kameny.

5

Emily Fosterová znovu spadne do louže a uvědomí si, že tentokrát není ponořená, ale stojí na okraji vody.

"Co se to tu sakra děje? Jak to, že jsem zase spadla do vody?" ptá se. Emily se diví a rozhlíží se kolem sebe.

Tentokrát byla situace úplně jiná než předtím a ona viděla, že okraj vody je skutečně tam, kde seděla, a že jsou tam ještě stopy vody.

"Takže tahle jáma se může zvětšovat a zmenšovat, jak jsem tam předtím spadla? Ještě že teď můžu vylézt nahoru." Pomyslela si v duchu, a než její slova padla, vrátila se na místo, kde před chvílí seděla.

"Haha, tak takhle to je, vypadá to, že to zvládneš, když budeš chtít!" Emily to ve vodě zkoušela znovu a znovu, jezdila nahoru a dolů a skvěle se bavila.

Po chvíli cítila, že už ji to nevzrušuje, a tak se v klidu vykoupala ve vodě, a dokonce si umyla i vlasy.

Přece jen měla včera vysokou horečku a teď, když horečka opadla, se potila.

Po koupeli se cítila neuvěřitelně příjemně, a to jak fyzicky, tak psychicky, a nemohl to být lepší pocit.

"Neuvědomila jsem si, že tahle voda má takové účinky, nevím, jestli má i jiné." "To je pravda," řekla. Emily si v duchu pomyslela. Tyhle věci viděla ve Spencerově knize, která existovala jen ve fantazii, ale teď, když se objevily ve skutečnosti, ji to stejně překvapilo.

Když Emily napadlo vyjít ven, její tělo se zase vrátilo ven, jenže místo, které před chvílí zmizelo, se teď před ní znovu objevilo a matoucí bylo, že prostěradlo bylo celé mokré.

Emily se okamžitě převlékla z promočeného oblečení a vyměnila prostěradlo za nové, ale srdce měla plné štěstí.

Když ležela na boku, překvapeně si uvědomila: "Páni, to je neuvěřitelné, že tahle voda má bělící účinky, to je vážně skvělé!" Emily se nadechla, že se jí to líbí.

Emily, která už měla světlou pleť, zmizely fazole na obličeji a její pleť byla jemná jako nová, světlá a červená.

Její dlouhé vlasy za ní jemně vlály, neptejte se mě, proč tak rychle uschly, protože vám to nedokážu říct.

"Jen jestli ta voda dělá něco jiného než bělí pleť? Kéž by to bylo jako v knihách." Emily nebyla nespokojená, ale očekávala, že vyléčí i drobné neduhy, jako Heleninu bolest hlavy, jak je popsáno v knize.

Emily zabolelo u srdce, když si vzpomněla, jak Helen před několika lety narazila s bolestí hlavy do zdi.

Neuvědomila si však, že její tělo je v pořádku. Účinek vody nebyl tak zázračný, jak byl líčen v knize, ale alespoň mohla poskytnout určitou úlevu, za předpokladu, že byla konzumována po delší dobu.

Inu, Spencer Emily měla své plány, a kdo na světě by nechtěl být krásný? Rozhodla se, že dá Heleně a jejímu bratrovi také napít vody, jenže ta většinou nebývá ve Spencerině domě často, ale je tam fontánka, kterou si může napustit.

Jakmile ji to napadlo, Emily si ji u Spencerova domu naplnila.

Po skončení práce se Emily cítila trochu unavená a chtěla si zdřímnout, ale když si vzpomněla na bratra Spencera na stavbě, nemohla usnout.
Neuvědomuje si, že tentokrát už nebude stejná jako dřív a že její bratr je nyní bez peněz. Před Helenou předstírá, že má peníze, ale ve skutečnosti u oběda nikdy nejí.

Emily sice zaslechla, že bratr má žaludeční potíže, ale v hloubi duše ví, že se věci teprve začínají měnit.

Emily na to nechce myslet, ale alespoň teď má druhou šanci zachránit svou rodinu před další újmou.

Láska jejího bratra i Heleny k ní byla vždy ohromující a ona je všechny miluje.

Řízení na Spencerově pracovišti je fyzicky náročné, a když se člověk v době oběda nenají, bude odpoledne určitě letargický.

Emily se tedy rozhodla, že bude bratrovi vařit, a přestože se rodina potýkala s finančními problémy, mohli jíst maso, které jim Helen jako jediné mohla poskytnout.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Druhá šance v Riverdale"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️