Zlomené srdce a nové začátky

Kam až oko dohlédne, v areálu školy kvetou kapoky a dodávají tomuto živému prostředí nádech romantiky.
"Pojďme se rozejít!"
Chlapec před ní chladně řekl, až se Megan Reedové sevřelo srdce.
"Proč?" Nevěřícně a zmateně se na něj podívala.
"My se k sobě nehodíme."
I tahle výmluva pro rozchod jí připadala slabá a Megan si zakryla ústa, nechtěla plakat.
Bylo tohle období rozchodů? Před pár dny právě tady dostala obyčejná dívka kopačky od svého přítele a dnes ji, krásnou a skvělou mladou ženu, opustil zdánlivě obyčejný kluk. Co je toho příčinou?
Přestože se jí srdce plnilo smutkem, rozhodla se Megan tiše odejít. Její jemná povaha v ní na první pohled vzbuzovala dojem slabé dívky, která potřebuje ochranu, ale její blízcí věděli, že v srdci je silná dívka. Takže i když měla zlomené srdce, nechtěla přede všemi ronit slzy.
Teprve když utekla z kampusu a přišla na opuštěné místo, nedokázala už déle zadržovat slzy. Přestože její přítel vypadal obyčejně a všichni byli proti jejich vztahu, vložila do vztahu srdce i duši, ale nikdy nečekala, že to skončí rozchodem.
Láska přece nemůže přebít realitu. Kvůli otcově nehodě se rodinná zátěž náhle zvýšila, z původní šťastné rodiny se rázem stalo těžké břemeno, rozhodl se v této době odejít sám, také rozumné.
"Nenávidět ho?" Ptala se sama sebe. Ne, ne nenávidět. Realita je přece tak krutá, ne?
Vánek jí jemně čechral bílé šaty jako krásný obraz. A uprostřed ničeho se stalo, že někdo takový krásný obraz uviděl.
"Generální řediteli, jsme tady."
Řidič se uctivě podíval na muže před sebou, jehož vzhled i temperament vynikaly, a řekl.
"Pojďme." Hlas Fredericka Knighta byl tichý jako magnet, pak stáhl zrak a otočil se k odchodu.
Rozděl...
V mžiku se Emily Grace a oba páry v jejich ubytovně rozloučili s láskou.
"Je tohle období na rozchod?" Při pohledu na počasí za oknem se Jessica Taylorová nemohla nezeptat.
"Tomu se neříká rozchod, tomu se říká překonat to." Emily se lehce usmála, stejně jí ty dva páry, které znala, nepřipadaly optimistické.
Rozchod Samanthy Fisherové Emily očekávala a Meganiny kopačky byly podle všeho bezohledné. Rozejít se může s kýmkoli, jen ne s Megan, a ta je skutečně dokonalá Megan, se skvělým vzhledem a osobností i výbornými studijními výsledky. Kdyby šlo o pohledného kluka, Emily by to možná dokázala přijmout, ale šlo o Briana Thompsona, kterého Emily vždycky těžko nechávala být.
Megan však nechce způsobit další potíže, a tak sestry nemohou nic říct.
"Pospěš si a sbal si, jedeme do nemocnice za Meganiným otcem." Megan se na něho podívá. Naléhá na ni Samantha Fisherová, která si organizuje věci.
Samantina slova přiměla Emily a Jessicu, aby se také daly do pohybu, koneckonců čas na nikoho nečeká. Brzy se všechny tři vydaly směrem k nemocnici.

Kvůli zdravotním problémům svého otce přijala Megan Reedová během letních prázdnin práci na částečný úvazek. Když zjistila, že může absolvovat stáž ve známé společnosti Crown Corp, několikrát se probudila s úsměvem na tváři, a aby toho nebylo málo, stážisté dostávali 120 dolarů na den. Když se Megan dozvěděla tuto zprávu, měla pocit, že jí spadla z nebe na hlavu.
Překvapivě do týdne po příchodu do firmy byla Megan přeložena na místo asistentky generálního ředitele. Mohlo by toto štěstí být znamením věcí příštích? Koneckonců je těžké uvěřit, že by se taková skvělá příležitost naskytla stážistce. A nejen to, její výplata se zvýší ze 120 na 150 dolarů.
Se svými představami vejde do kanceláře vysoce postaveného prezidenta. Po půl dni práce si však Megan uvědomí, že pohledy nejsou žárlivost nebo závist a nejsou přátelské, ale chladný soucit plný lítosti. Její generální ředitel je totiž naprostý tyran, nemluvě o dinosaurovi chrlícím oheň.
A ona chápe, proč ji tam lidé nad ní chtěli přeložit. Protože neměla žádné zázemí, a i kdyby ji vyhodili, nikdo by ji nelitoval. Koneckonců pod tímto tyranem nikdo nevydržel déle než měsíc.
Když vyšla celá pravda najevo, Megan pocítila nutkání se rozplakat.
"Jsi snad idiot! Co se ti to sakra honí hlavou, že můžeš něco takového přivést!" "Co?" zeptala se. Generální ředitel s řevem mrštil po Megan složkou, kterou držel v ruce.
Tváří v tvář hněvu Fredericka Knighta Megan sklonila hlavu jako snacha, mlčky snášela jeho výtky, srdce jí bylo bezmocné, sbírala rozsypané dokumenty na zemi, neodvažovala se vyvracet.
Po sebrání dokumentů opatrně ustoupila.
"Megan, Megan, co říkal generální ředitel?" Když Megan vyšla ven, majitelka dokumentů se nervózně vyptávala.
Tváří v tvář obavám druhé strany mu Megan podala dokument, který držela v ruce, a řekla: "Generální ředitel není spokojen, raději to vezměte zpět a změňte to." Její hlas byl jemný, beze stopy nespokojenosti kvůli tomu, že jí bylo ukřivděno.
"Děkuji, Megan, " po vyslechnutí jejích slov byl ředitel plný vděčnosti. Přece jen se neodvážil poslat tyto věci osobně, protože to, co bylo uvnitř, byl drak chrlící oheň, a kdyby si nedal pozor, přitáhl by si problémy, takže mohl Megan svěřit jen to, aby mu pomohla nést břemeno.
Pokud jde o jeho poděkování, Megan se lehce usmál, čímž naznačil, že se nemusí starat. Všichni přece pracujeme, život není jednoduchý, rozumíme si.
Frederick Knight, generální ředitel společnosti Crown Corp, ve svých osmadvaceti letech vybudoval z malé firmy společnost kótovanou na burze. Nejen jeho schopnosti jsou vynikající, vynikající je i jeho vzhled a v kruhu se stal oblíbeným zlatým mládencem.
"Fredericku, jestli budeš mít takhle horkou povahu, i když jsi bohatý, obávám se, že do konce života můžeš být jenom starý mládenec." Po vstupu do společnosti si Alexander Summers nemohl pomoci a Fredericka si dobíral, když ho z dálky slyšel, jak řeční o svém asistentovi.
Frederick se rozhodl posměch svého přítele ignorovat. Ženy by mu přinášely jen potíže, ale cítil, že takhle je to lepší, žádná žena se ho neodváží provokovat. "Tak do toho, co je?" Znal Alexandra dost dobře na to, aby věděl, že nebude ztrácet čas zbytečnostmi, a tak se zeptal na rovinu.

Frederick Knight neváhal otevřít ústa a Alexander si bezmocně povzdechl a řekl: "Drake Industries má zájem najít partnera pro rozvoj pozemků a slyšel jsem, že Summit Enterprises by se také ráda zapojila." Vážně se podíval na Fredericka.
"Já o tom vím." Frederick lehce odpověděl.
"Měl bys znát taktiku Summitu, tentokrát jsou zoufalí, chtějí využít této příležitosti ke spolupráci." Alexandrův tón byl vážný.
Společnost Summit Enterprises často uplatňovala tvrdou taktiku, které bylo těžké čelit, a přestože se původně zaměřovala na vývoj softwaru, náhodou se dostala k rozvoji nemovitostí a rychle si v komunitě udělala jméno.
"Nebojte se, vím, jak na to." Při pohledu na kamarádovy obavy se Frederick uklidnil.
"Můj otec mi nedovolil účastnit se této spolupráce, takže ti nemohu pomoci, mohu se jen spolehnout na to, že se povzbudíš sám." Alexander se na Fredericka omluvně podíval.
"Stačí mít takové srdce jako ty, zbytek nech na mně." Tváří v tvář přítelově omluvě se Frederickovi ulevilo.
"Mimochodem, mohl bys mi na jeden den půjčit mého asistenta?" zeptal se. Alexander se zeptal.
Vážně, Megan Reedová byla první ženou, která se Frederickovi postavila bez slz. Žádná z dívek, které pod Frederickem pracovaly předtím, nevydržela déle než týden a žádný z chlapů nevydržel déle než měsíc.
"Na mladého muže už jsi měl žen dost, kdy ses začal zajímat o mé podřízené?" "Nevím," odpověděl Frederick. Frederick odpověděl bez zájmu.
"Jsem jen zvědavý, křehká holčička jako slečna asistentka dokáže být tváří v tvář tyranovi, jako jsi ty, neohrožená." Při zmínce o Megan se Alexandrův zájem zdvojnásobil.
"Nepůjčuji si a neposílám, takže můžeš jít." Frederick ji nemilosrdně odmítl.
"Jsi zlý." Alexander si uvědomil, že žádné přesvědčování nepomůže, a naštvaně opustil kancelář.
Ťuk, ťuk, ťuk.
"Pojďte dál." Frederick chladně řekl.
Megan, která přinášela čaj, Alexandrovu postavu neviděla a podezřívavě se zeptala: "Pan Alexander je pryč?"
Podle teorie by tak brzy neodjel, dokonce mu uvařila kávu.
"Aha." Frederick nezvedl hlavu, chladně odpověděl.
Musím říct, že Frederick je jako tyran, když se zlobí, ale někdy je chladný jako led, když je klidný, takový muž, opravdu nevím, jaká žena ho dokáže zaujmout.
"Firma si tě najala, abys chodil do práce, ne abys blbnul." "To je pravda. Frederick chladně reagoval na Meganin náhlý ztracený stav.
"Omlouvám se, omlouvám se, generální ředitelko, tady máte kafe, za chvíli jsem venku." Probuzená Frederickovými slovy se Megan spěšně omluvila, uctivě podala kávu a ustoupila.
Když se dveře zavřely, Megan si s úlevou oddechla a uvědomila si, že má dost silné srdce, jinak by se vyděsila.
Když se dveře zavřely, Frederick otočil hlavu a podíval se na kávu vedle sebe, než se vrátil k práci.

Řev z kanceláře přiměl všechny, aby se stáhli z kanceláře a zkontrolovali, zda se jich to netýká, a Megan Reedová vyšla z kanceláře se skloněnou hlavou a předala jeden po druhém plány, které Frederick Knight odmítl.
Když konečně našla klidné místo, Megan si oddechla. "Jsi unavená?" Starší teta Mary viděla, že Megan vzdychá, a podala jí šálek kávy.
Megan si rychle vzala kávu a zdvořile řekla: "To je v pořádku, děkuji, Mary."
Megan si tety Mary velmi vážila, vždyť jí Mary hodně pomohla, když sem přišla poprvé. Když teta Mary viděla Meganin pokorný postoj, v duchu se jí ulevilo, přece jen nebylo snadné snášet vznětlivou dívku Fredericka Knighta.
"Myslela jsem si, že tu nevydržíš déle než týden, ale po dvou týdnech se ti to podařilo." "To je pravda," řekla teta. Oči tety Mary byly plné uznání.
Když Megan uslyšela tuto chválu, zatvářila se trochu rozpačitě a rozpačitě se zeptala: "Vypadám snad tak nespolehlivě?" Neuvědomila si, že v Maryiných očích takovou osobou skutečně je.
Teta Mary pochopila, že Megan špatně pochopila, co tím myslí, a s úsměvem jí vysvětlila: "Ne, to jen žádný asistent vedle prezidenta nevydrží déle než měsíc, zvlášť dívky, jeho druh povahy většinou nikdo nesnese." Protože ve firmě zůstala mnoho let, znala povahu Fredericka Knighta velmi dobře, proto to mohla komentovat tak upřímně.
Megan tomu očividně nemohla uvěřit, nebylo snadné se sem dostat a pro lidi zvenčí bylo být asistentkou prezidenta koláčem na dortu.
"Nepracuješ pro něj už dva týdny? O jeho řečičky není nouze každý den." Teta Mary se zasmála a škádlila ji.
Megan se rozpačitě poškrábala vzadu na hlavě a řekla: "Myslím, že je to ještě normální, přece jenom řídit tak velkou firmu sama musí být hodně stresující, pokud to neventiluješ, mám vážně strach, že prezident dostane deprese."
Frederickova povaha je sice trochu velká, ale pokaždé, když navrhne nějaký plán, je v něm opravdu hodně problémů, po opakovaných revizích se z něj vždy stane dokonalý plán.
Po vyslechnutí Meganina vysvětlení teta Mary na okamžik ztuhla a pak se usmála: "Megan, ty jsi tak hodná holka. Obávám se, že jsi jediná na světě, kdo si myslí, že je normální, když je generální ředitel takový. Jsi výjimečná dívka a ten, kdo si tě vezme, bude mít velké štěstí."
Megan se při Maryině komplimentu zastyděla ještě víc. V obvyklé konkurenci velkých firem by se proti nováčkům nebránila jen teta Mary, proto se odvážila vyjádřit svůj názor před Mary. Když ji něco napadlo, uctivě se na Mary podívala a zeptala se: "Považuje se to za pomlouvání prezidenta? Bude to v pořádku, když mě uslyší?"
Když teta Mary viděla Meganiny obavy, usmála se a pohladila ji po hlavě: "Neboj se, prezident není tak opatrný. Když tě takhle vidím, připadám si, jako bych kdysi viděla sama sebe, jsi takhle moc dobrá, jen tak dál."
"Děkuji ti, Mary, budu se snažit ze všech sil. Nejdřív půjdu ven, jinak by se prezident zase zlobil, kdyby mě později nemohl najít." Megan se na tetu Mary omluvně podívala a vyšla ze spíže.

Frederick Knight, který očekával, že ho zítra generální ředitel seřve, náhle změnil náladu a na pozdní odpoledne zůstal překvapivě klidný.
Tváří v tvář tak klidnému Frederickovi Megan Reedová nevysvětlitelně pocítila stopu neklidu.
"Neruším vás, že ne?"
Když Frederick vyšel ze své kanceláře, uviděl Megan pracovat přesčas a nemohl se nezeptat.
Když uslyšela Frederickův hlas, roztržitá Megan spěšně vstala a uctivě odpověděla: "To je v pořádku, pane rytíři, počkám, až skončíte, a teprve pak se vrátím." Nerada vypadala jako ignorant a i jako stážistka se chtěla učit, takže teď usilovně pracovala na některých problémech, s nimiž se při práci setkala.
Tváří v tvář Meganině uctivému chování Frederick lehce řekl: "Nemusíš být tak formální, zrovna teď to není přesčas."
Obecně své zaměstnance volným časem v kanceláři neobtěžuje, vždy věří, že každý zvládne svou práci sám. Ale tato chvíle o samotě s Megan přiměla Fredericka, aby si ji poprvé blíže prohlédl. Přestože spolu pracovali už dva týdny, nikdy si dívku pořádně neprohlédl. Zpočátku se obával, že se nová asistentka nedokáže přizpůsobit, ale musel uznat, že ačkoli je dívka před ním malá, její schopnost vyrovnat se s tlakem je pozoruhodná a uspokojila ho.
Megan, cítíc Frederickův pohled, potlačila vnitřní úzkost, přece jen muž před ní byl její šéf a jeho povaha byla často nepředvídatelná. Pomyslela si, že kdyby udělala chybu a dostala padáka, bylo by to hrozné. Uprostřed těchto obav a tlaku dokázala Megan jen mlčky snášet Frederickovo zkoumání.
Jak spolu komunikovali, prostorná kancelář se stávala trapnou. Poprvé měla Megan pocit, že vyzvánění jejího mobilu je ten nejlepší zvuk na světě, a poprvé měla pocit, že Emily Grace je jako její dešťovka.
Emily s námahou zvedla telefon a zavolala. Protože Megan už dlouho neodpovídala, Emily si dělala starosti, a tak vytočila její další číslo.
Po krátkém rozhovoru s Emily se Megan omluvně podívala na Fredericka: "Promiňte, pane Knighte, musím se vrátit. Jinak si o mě rodina bude dělat starosti." Po těchto slovech se spěšně snažila odejít a uniknout Frederickovi z dohledu.
Když Frederick spatřil Meganin spěšný vzhled, náhle promluvil: "Je pozdě, nech ho, ať tě odvede zpátky."
Megan ten náhlý dotaz zaskočil, zastavila se v chůzi a zkontrolovala si hodinky: "Děkuji za vaši laskavost, nemusím vás obtěžovat. poslední autobus jede v půl jedenácté, dole je zastávka na znamení, zpátky můžu jít sama." Poté spěšně utekla ze společnosti.
Frederick naslouchal Meganiným krokům, nic dalšího neřekl, jen ji tiše následoval a také odešel.
"Co se děje, jsi nervózní jako kuře." Emily, která seděla na pohovce a hrála si s mobilem, se nemohla nezeptat, když viděla, jak Megan s panickým výrazem ve tváři zavírá dveře.
Megan se nadechla, aby se uklidnila, a pak řekla: "Zapomeň na to, Frederick mě právě požádal o odvoz domů."
Megan se rozbušilo srdce při pomyšlení na to, co se právě stalo. Kdyby spolu neměli dobré vztahy, skutečnost, že to byl její generální ředitel, ten slavný tyran, kdo ji požádal o odvoz domů, by v ní vyvolala paniku.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Zlomené srdce a nové začátky"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈