Znovuzrození zapomenutého snu

1

"Wow~"

Hromada knih spadla na zem a vydala hlasitý zvuk.

Ethan Parker se otřásl a podvědomě se zeptal: "Kde je to teď?"

Při těch slovech se Ethan podíval doleva a zorničky se mu stáhly.

Do očí mu padlo staré okno s dřevěnými mřížemi, mříže se skvrnitými stopami let. V okenní tabulce se odrážel mladistvý obličej s vlasy dlouhými víc než na prst, vyčesanými nahoru.

Ethanovi se zachvělo srdce, ale zachoval klid a podíval se na sebe: krátké rukávy, džíny a kůže na odhalených pažích byla tmavá od slunce. Bylo to na hony vzdálené jeho obvyklému vzhledu.

Uvnitř místnosti byly lavice v nepořádku, knihy ležely na hromadách a na tabuli před ním se stále prášilo křídou. Nikdo tam nebyl.

Napravo je chodba, kde Ethan sedí na předposledním místě sedmé skupiny v jediné samostatné řadě.

Přes dopadající sluneční světlo cítil osamělost, že je v této prázdné třídě za soumraku jediným člověkem.

Vstal, potřásl si ztuhlou pravicí a sebral knihy rozházené po podlaze.

V tu chvíli Ethan spatřil v hromadě knih ukrytý mobilní telefon.

Měl zlatý rámeček s černými fyzickými tlačítky, mírně zapuštěný dotykový displej a zadní kameru. Zvenku byl lesklý a světlý, ale vypadal jako napodobenina.

Na telefonu nebylo žádné heslo a po stisknutí tlačítka k odemknutí Ethan uviděl na displeji zobrazený čas: 21. července 2008, 18:32 hodin.

Ethan si protřel obličej, který měl oteklý od spaní na břiše: "Žádné pití, žádné řízení, žádná vážná nemoc, rodiče jsou v pořádku, život je fajn..."

"Jak se můžeš znovu narodit, když sis právě zdřímnul v autě?!"

Jasně si pamatuje, že po účasti na obchodním summitu se řidič převlékl za ni, prostě se rozhodl jet domů a chvíli odpočíval na cestě ...

Pak se probudil a bylo to hned.

Nosem jemně mlaskl, už necítil známou lehkou vůni.

Jemné hodinky na levém zápěstí, které mu poslala, jsou také pryč.

Ethanovi jako špičkovému spisovateli internetové literatury nebylo slovo "znovuzrození" cizí. I jeho nejslavnějším dílem je román s tématem znovuzrození.

V původním životě by se dal nazvat bohatým peněžním tokem. Když šel ven, vždycky se mu někdo posmíval, u stolu s alkoholem mu zase někdo pochleboval. Měl společnost, když se chtěl napít, mohl se zastavit, když si chtěl odpočinout, a měl někoho, kdo ho zásoboval dobrým jídlem a dbal na to, aby každé jídlo ochutnal jako první.

A pak je tu ona, která je s ním už dlouho, ale není jeho milenkou.

Dny před slávou byly klidné, ale ne smutné.

Život, který ho čeká, mu možná přinese nové bohatství, které možná předá dalším generacím. ...

"Gulp~"

Fyzický hlad vrátil Ethana do reality. Opustil prázdnou třídu a procházel neznámým, ale známým areálem střední školy Palm Blossom High, kde ruch a shon okolí vyzařoval mladistvou atmosféru.
Školní jídelna už byla zavřená, a tak Ethan po paměti došel ke stánku. Popadl kbelík instantních nudlí a dva šunkové salámy a šel k pultu zaplatit.

"Šest dolarů."

"Použiju mobilní platbu..." Ethan vytáhl mobilní telefon a pak ho s mírným zklamáním odložil.

Zašmátral v kapse džínů, vytáhl ze zadní kapsy pětku a jedničku a podal je majiteli.

Obratně našel na stole u dveří láhev s vařící vodou a nalil si vodu na nudle.

O několik minut později Ethan dojedl večeři u dlouhých schodů vedoucích na hřiště.

"Uf~"

Po dojedení posledního sousta si Ethan dlouze oddechl.

Nenuceně si otřel ústa a podíval se na stmívající se oblohu. "Je hezké si zase užívat konce mládí."

...

Elegantní zvonění signalizovalo začátek večerních studijních hodin, Ethan vešel do učebny, v níž byl roztroušen tucet prázdných míst, zbytek zaplněn lidmi.

Posadil se, vytáhl z kapsy kalhot a přepočítal peníze.

Bylo to 92 dolarů.

Vzhledem k rodinné situaci to nebylo nic překvapivého. Vzpomněl si, že cesta domů z Palm Blossom stála pět dolarů, a tak si z drobných vzal pětku a odložil ji stranou.

Po chvilce přemýšlení vytáhl další dvacku, položil ji na druhou stranu a nakonec si zbytek peněz strčil zpátky do kapsy u kalhot.

I když je možná všechny nevyužije, Ethan byl zvyklý mít něco navíc.

Vytáhl učebnici matematiky a v uchu zaslechl drobnou výměnu názorů.

"... Copak sis nevšiml, že když přecházíme do posledního ročníku, třída se hodně změnila?"

"Jaké změny?"

Ozval se nový hlas. "Tsk, podívej se doprostřed..."

"Dívky se začaly oblékat, každá má upnuté džíny~"

"Hm, vážně, vypadá to, že všechny přes noc vyrostly, zvlášť ... tsk tsk tsk."

"..."

Povídání na takové téma skupinku chlapců sedících v zadní řadě okamžitě nabilo energií. Výrazy v jejich tvářích se postupně stávaly nevýslovnými.

Od poslední řady až po předposlední tři řady, od páté skupiny až po sedmou, kromě Ethana byli všichni ostatní tímto tématem pohlceni.

Právě když Ethan obracel stránky první kapitoly učebnice, někdo mu pošeptal.

"Ethane, proč něco neřekneš?" zeptal se ho.

Ten tón mi připadal dost povědomý a Ethan mírně naklonil hlavu, aby se na něj podíval.

Chlapec ležící na lavici na předposledním místě šesté skupiny otočil hlavu, aby se na něj podíval. Zavalitý, ne tlustý, s plochou hlavou a malýma očima.

Ležérní kalhoty s květovanými krátkými rukávy.

Ethan si okamžitě vybavil jeho jméno: Alex Lee.

Byl to jeden z mála spolužáků ze střední školy, jehož jméno si Ethan v hodině, kdy se znovu narodil, okamžitě vybavil, a také jeho kamarád ze střední školy.

Když uslyšel Alexovu otázku, Ethan se tvářil jako obvykle a jeho hlas zněl klidně: "Je to jen nedospělá, zelená holčička, není co říct." "Co se děje?" zeptal se.
Dospělý tón ostatní chlapce včetně Alexe zmrazil. Hlas, který téma původně začal, se nemohl nezeptat: "Ethane, ty bys přece..."

"To je v pořádku, že víc surfuješ po netu, víš toho víc než já." Ethan odpověděl.

"Jak to, že umíš surfovat po internetu?" "Nevím.

Ethan se mu podíval do očí plných zvědavosti a trpělivě a vážným tónem odpověděl: "Mám pár lidí na vysoké úrovni, najdi si je, přirozeně to pochopíš."

"Cože?"

Okamžitě se objevilo několik lidí, kteří tuto otázku úzkostlivě sledovali.

"No tak, pospěš si a řekni nám to!"

Jeden hlas byl horlivější než druhý.

Ethan lehce pohnul rty, vyplivl jména jako Bridge a řekl: "Moc mě to nezajímá, budete to muset prozkoumat sami."

"No tak, no tak, no tak, vezmi si mobil a vyzkoušej to." "No tak, no tak, no tak.

"Páni..."

"..."

V tu chvíli se dívka vlevo vpředu náhle otočila a zavolala směrem dozadu: "Můžete se ztišit, slyším, co říkáte!"

V tu chvíli se Ethanův pohled už vrátil k učebnici, jeho tvář byla bez jakýchkoli vlnek.

Ani kapka vody nepoznala, že to bylo jeho pár slov, která před chvílí všechny přiměla dokonce se pohnout a prudce dýchat.

Naopak Alexovi se ve tváři stále zračil mírný neklid.

Dívka, která se k němu otočila zády, se ušklíbla a znechuceně vykulila oči: "Hm, banda úchyláků!" "Cože?" zeptal se.

Pak se hluboce zadívala na Ethana, který vypadal, jako by se učil, a nemohla si pomoct: "Podívej, Ethan nechce být na stejné lodi jako vy!" "To je pravda," odpověděla.

Alex: "?!"

Ostatní kluci: "??? ！！！"

Co je to za rozdílné zacházení?

Ethan je ten, kdo způsobuje všechny problémy, tak proč bychom měli být nazýváni úchyly?

Když se dívky otočily, každý se na Ethana podíval jinak.

"Úžasné!" Alex dokonce zvedl palec nahoru.

Ethan si jich však nevšímal.

Staré dobré časy, kdy holky koulely očima, když se styděly a zlobily, a zašeptaly pár nadávek, že jsou nadržené, zatímco Ethan věděl, že je rok 2008, ne 2021.

A on se chystá oslavit sedmnácté narozeniny...

2

Veřejné toalety na 8. střední škole Tongli jsou od budovy školy vzdáleny více než čtyři sta metrů. Tato vzdálenost způsobila, že Ethan Parker po celou dobu studia na střední škole jen zřídka chodil na toalety sám.

Po zazvonění na první hodinu večerního studia byl Ethan obklopen Alexem Leem a ostatními, aby si odskočil na toaletu. Cestou diskutovali o novém světě, který se jim otevřel díky internetu.

"Je Ozawa smíšená, je hezká." Řekl jeden chlapec.

"Copak jsi neviděl ty fotky? Ohaši je nejhezčí, taková velká velká velká!" Do toho se vložil další kluk.

"Co se dá dělat, nevidím to ......"

Ethan občas prohodil pár slov, flirtoval, aby atmosféra byla živější. Co se týče toho, jak získat více znalostí prostřednictvím internetu, je na každém, aby si to uvědomil. Pokud jde o to, jak získat více znalostí prostřednictvím internetu, je na vás, abyste si to uvědomili. Mistr vás vede ke dveřím, kultivace závisí na jednotlivci, taková věc je normální.

Jen vstoupil na toaletu, Ethan se dusil a kašlal na čpavek. Podíval se na jímku vlevo a pisoár vpravo, oba byly z cementu s dutým dnem, aby mohly sloužit jako žumpa. Silný zápach byl další připomínkou toho, že jde o prostředí, kterému se nedá vyhnout, a Ethan si jen několikrát odkašlal a nedal najevo přílišné nepohodlí, protože na podobných scénách v koupelně vyrůstal.

Večerní studijní sezení brzy skončilo. Než v půl desáté zazvoní zvonek na zhasnutí, Ethan se jde se zbytkem skupiny osprchovat. Je to opravdová sprcha. Mezi čtvrťáky, kteří chodili na hodiny navíc, si asi tucet kluků z koleje vzal plastové kbelíky a jako vrány se slétli na malé náměstíčko před budovou koleje.

Z betonové plošiny v poloviční výšce vyčnívala řada kohoutků a chlapci jeden po druhém brali kbelíky, aby zachytili vodu, která do nich se šplouchnutím tekla. Pak se opláchli odshora dolů, namazali se mýdlem a nakonec se opláchli, a pak bylo po všem.

Ethan byl nejdřív trochu zaražený, ale pak se do "koupelových orgií" zapojil. Ve chvíli, kdy ho chladná voda omývala od hlavy až k patě, pocítil skutečný pocit, že je zpátky na střední škole. Ještě včera večer se pohodlně rozvaloval ve velké vaně, vychutnával si sklenku vína a přitom se namáčel .......

Když se po sprše vrátil na ubytovnu, bylo tam osm paland v řadě, na kterých se ubytovalo šestnáct lidí. Ten druh smíšeného zápachu je jedinečnou vůní chlapců v ubytovně. Po zhasnutí světel bylo na ubytovně chvíli ticho a pak to tu vybuchlo.

"...... Co děláte v noci všichni pohromadě?" ptal jsem se. Ticho přerušil zvědavý dotaz.

"To vám neřeknu ......," někdo předstíral tajemství.

"Ale jo! Stejně to chci slyšet!" Smích se stupňuje.

"Už to Discord aktualizoval?"

"Aktualizoval kapitolu těsně po osmé, jdi ji zveřejnit."

Ethan si něco kontroloval na mobilu, jeho pohyb se náhle zalekl a pak stránku zavřel. Roztříštil ústa a tichým hlasem si povzdechl: "Světla jsou tmavá." Všichni se rozesmáli.
"Není příliš mnoho žádat o trochu peněz, abyste si mohli užívat života se svým talentem."

Během dvou hodin na studijní chodbě Ethan přemýšlel o tom, co by dělal, kdyby se znovu narodil. Původní život byl vskutku velmi příznivý, ale samotný život si nikdy pořádně neužil, hlavním tématem se stala zaneprázdněnost, osamělost a nespavost. Na své původní životní dráze se Ethan kvůli různým faktorům vzdal studia už ve druhém ročníku střední školy a po maturitě se vydal na jih, aby se uživil.

Ve škole, jako je 8. střední škola Tangli, která se nachází v odlehlém městečku, není neobvyklé, že lidé jako Ethan na sebe rezignují. Každý rok se u přijímacích zkoušek na vysokou školu objeví tři nebo dva repetenti a není neobvyklé, že po celém městečku visí červené prapory.

Poté, co si celou noc četl učebnici matematiky, Ethanovi nepřipadalo příliš těžké znovu se pustit do studia. Rozhodne se, že přijímací zkoušky na vysokou školu využije k tomu, aby si vyzkoušel sám sebe a zároveň si znovu užil mládí. Když o tom přemýšlí, vždycky ho "mrzí", že jeho původní vzdělání byla jen střední škola.

Jednou si pomyslel, že tento život nemusí být jako ten minulý, jako zoufalá honba za bohatstvím, od znovuzrození se nebojí žádných peněz. Ale také si uvědomil, že v této situaci si musí dávat velký pozor na to, jak jí nudle.

Po chvíli se ohlédl, cesta mu leží u nohou.

............

Slovo "vysílání" připomíná Ethanovi několik anekdot. V tomto období ještě nebylo rozšířené povědomí o skutečných autorských právech a platební kanály online byly velmi omezené. Pro Ethana a jeho přátele z odlehlých oblastí byly platební kanály originálních webových stránek jako virus a dokonce i Q-coiny se musely dobíjet prostřednictvím kyberkaváren. Platební kanály pro falešné mobilní telefony jsou ještě omezenější, podporují pouze platby telefonních účtů a náklady jsou ještě více alarmující.

V té době bylo nejběžnějším poplatkem na vyžádání přihlášení QQ, například za jedno platební místo tři jüany. Od přihlášení ke QQ na webu až po odhlášení z QQ se každý okamžik počítal jako jedna platba a doba používání byla 30 minut. Pokud se omylem dotknete domovské stránky mobilního telefonu, je to také počítáno jako jeden čas, protože prohlížeč dodávaný s mobilním telefonem neukládá mezipaměť.

Důvod, proč si to Ethan tak jasně pamatuje, není ten, že by si při svém předchozím výzkumu článků o znovuzrození ověřil spoustu informací, ale ten, že loni v létě, když ještě neměl mobilní telefon, použil k používání QQ mobilní telefon své rodiny a nakonec utratil 63 jüanů za účet za telefon a málem ho rodina pověsila a zbila... ...

Když vyhledal "Panglong", přečetl si poslední kapitolu aktualizace prostřednictvím příspěvkové lišty a nakonec si nemohl pomoci, ale povzdechl si: "Opravdu závidím těm budoucím požadavkům na aktualizace."

Nic jiného, současná aktualizace článku na netu, základní kapitola ve třech, čtyřech tisících slovech, denně lze aktualizovat asi devět tisíc slov. A pak obecně více než dva tisíce slov, den dva více je považován za oddaného hráče. No ......Ethan je také jedním z nich, neboli "zlomený pes".
Pak prolistoval horké seriálové romány. "Městská, fantasy, pohádka ...... znovuzrození úřednictva, boj s příšerami a vylepšování, prsten v doprovodu dědečka ......". Ethan tiše recitoval, v jeho mysli se postupně vynořoval ucelený plán.

Toto období je známé jako počáteční platinová éra netových článků, pro pozdější generaci spisovatelů na úrovni netových článků nepochybně jako ryba na suchu. Různý falešný mobil v ruce byl jednoduchý, nepodporoval nové aplikace, žádné poznámky a neuměl editovat soubory TXT. Nakonec Ethan přišel na jednoduchý a praktický způsob psaní slov - psaní deníku v Qzone. Jedná se o jednu z mála prvních "cloudových" synchronizací.

"Dokud mysl neklouže, je vždycky víc řešení než potíží". Ethan se zamyslel a koutek úst mu zahýbal úsměvem.

"Jsem zvědavý, jestli můj tenosynovitid přijde dřív." Pomyslel si pro sebe.

Prsty mu létaly, když psal text: "Kapitola 1 .......".

............

Ve 12:35 si Ethan protřel oči a odložil mobilní telefon. Poslouchal chrápání na koleji, Ethan si opřel ruce o zátylek a zamyšleně usnul.

"Zase nespavost ......"

Druhý den v 5:40 Ethana probudil přesný školní budíček. Když ucítil jedinečný zápach chlapecké ubytovny, Ethan zívl a vstal, aby se umyl. Napůl běží, napůl jde na hřiště a začíná svůj ranní běh, jeho mysl je plná neuvěřitelných myšlenek.

"Kdy jsem usnul?!" Přemýšlel v duchu.

"A co ta těžká nespavost, se kterou nedokážou pomoct ani doktoři?" ptá se.

"To je snad výhoda, kterou přináší znovuzrození?"

Pokud si pamatoval, takovou lehkost při usínání a brzkém vstávání nezažil už nejméně pět let. S pocitem svého mladého těla se Ethan rozhodl, že od nynějška začne cvičit. Ve srovnání s dobou, kdy mu bylo téměř třicet let, se stav všech aspektů jeho těla začal zhoršovat a současný Ethan měl pocit, že jeho fyzická zdatnost je schopna vyzkoušet sto osm různých tréninkových metod.

"Hej, Ethane!" Náhle se nedaleko od něj ozval jasný ženský hlas.

Následoval smích ostatních dívek: "To je Ethan, to je legrace, ještě než si o přestávce odpočinul." "To je Ethan?" zeptal se Ethan.

"Opravdu, co dnes dělá slunce na západě?"

Ethan se na ostatní zářivě usmál: "Ranní cvičení je dobré pro tělo i mysl, nechcete se k nám přidat?"

Sluneční paprsky časného rána se skláněly nad Ethanovou tváří, Ethanovo tělo vyzařovalo mladistvý elán jako vycházející slunce, což způsobilo, že tváře těchto dívek podvědomě zčervenaly.

Teprve když Ethan dokončil svá dvě kola a mířil do třídy, vzpomněl si na první dívku, která ho oslovila křestním jménem, což byla Lily Thompsonová.

3

Po ranním čtení byla první hodinou výuka jazyků s paní Victorií Lee, třídní učitelkou.

Na začátku hodiny si paní Victoria všimla, že atmosféra ve třídě je ponurá, a tak vážným tónem řekla: "Přijímací zkoušky na vysokou školu jsou pro tisíce lidí mostem s jednou střechou." "A co?" zeptala se paní Victoria.

"Někteří studenti si po HKCEE odpočinou a zapomenou na všechny výsledky, které získali při závěrečné zkoušce?" "Ano," odpověděl jsem. Očima skenovala třídu, hlas měla zvýšený, plný autority. "To je ale přístup!"

"Po přijímacích zkouškách na vysokou školu se můžete bavit, jak chcete, když teď nebudete tvrdě pracovat, nebudete toho později litovat!"

Při poslechu výtky paní Victorie si Ethan Parker náhle vzpomněl na svůj výsledek závěrečných zkoušek ve druhém ročníku - 550 bodů. Přestože neprovedl plagiát, umístil se na desátém místě ve třídě se 174 studenty, kterých bylo 65, což bylo opravdu málo.

Přesto strávil většinu odpoledne reorganizací myšlenek ze včerejšího večera a napsal tři tisíce slov.

Na začátku čtvrté hodiny si Ethan otevřel nový tvůrčí prostor, přeorganizoval obsah a znovu napsal slova "Kapitola 1". ......

Pozdě odpoledne zazvonilo na osmou hodinu.

Hluk před třídou zesílil.

Od této chvíle do večerní studovny zbývala hodina a půl na večeři, vyřízení pracovních záležitostí, volný čas a tak dále.

Během oběda Alex Lee pokynul Ethanovi pohledem: "Jdeš?" "Ano," odpověděl Ethan.

Ethan se potřebuje dostat k počítači, a tak se srdceryvně rozhlédne.

Snadno vyklouzli ze školní brány.

Následovali Alexe do jeho oblíbené internetové kavárny Fantasy.

V roce 2008, kdy se internetové kavárny rozrůstaly, byla běžná cena na ulici Tongli 2 dolary za hodinu, 7 dolarů za noc.

Pokud byli pravidelnými zákazníky, mohla být hodinová sazba snížena na 1,5 dolaru a noční na 5 dolarů.

Oba dva zaplatili každý dolar a zapnuli přístroj.

Alex je velmi výkonný, brzy se plně soustředí na počítač a křičí: "Ethane, přihlas se do Magicu a dej se do práce!".

"Já budu hrát, ty ne." Ethan odpověděl z rohového sedadla.

Když už mluvil o Kouzelné říši, zapomněl i na hru, která kdysi v jisté fázi překonala Legendu.

Co se týče jeho účtu v Kouzelné říši, nedokázal si vzpomenout na jediné písmenko. Dokonce i účet na QQ se mu včera v noci vrátil v myšlenkách, heslo zní: woaini1314.

Ethan zvedl myš, chvíli přemýšlel, přes vyhledávač otevřel kreativní webovou stránku, podle instrukcí zažádal o registraci spisovatelského účtu.

Po zadání pseudonymu rychle napsal - Malá rozbitá miska.

Protože se při psaní podepisoval na konci kapitol, byla mu tři slova "Little Broken Bowl" povědomější než Ethanovo jméno.

Ethan si uvědomil, že si vytvořil takový pseudonym.

"Tsk ......"

Po registraci si Ethan otevřel novou webovou stránku, zeptal se na digitální čínské webové stránky a zároveň požádal o registraci jako spisovatel.
Pseudonym by byl - Mísa.

Když stránka přeskočila, Ethan se přepnul zpět na stránku s tvorbou a mezitím přeskočil do oblasti pro spisovatele.

Na úvodní stránce se objevilo oznámení o tom, že za 365 dní utratí 365 dolarů a přejde na vyšší verzi V. Přepadl mě pocit nostalgie.

Při vytváření nového díla Ethan zadal název knihy, pro kterou se rozhodl včera večer - Chce být bohatý.

Počítá se to jako zastřená kopie knihy, kterou už napsal.

Prostřednictvím funkce tvorby Qzone Ethan rychle uspořádal a odeslal k posouzení dvě kapitoly o celkové délce 6 000 slov.

Když do textového pole zadával aktualizace kapitol, výzva systému byla poněkud komplikovaná.

Podíval se na ni a nezbylo mu než zavrtět hlavou.

Teď, když měl v ruce kapitolu o třech tisících slovech, byl Ethan připraven nastavit automatické aktualizace, ale překvapilo ho, že Spisovatelský koutek takovou funkci vůbec nevyvinul.

Těžkopádná webová stránka a nedokonalý funkční modul Ethana znechutily a neobtěžoval se stěžovat si.

Práce se přezkoumávala a prý to bude trvat 24 hodin, ale Ethanovi to už bylo jedno.

Otevřel si další webovou stránku, připravený nahrát svou druhou knihu - Sci-fi budoucnost.

Opět předal první kapitolu o třech tisících slovech.

Recenze byla pomalá jako vždy.

Ethan trpělivě rozhodl: "Uvidíme zítra, až budeme mít příležitost, ve které z nich bude lepší pokračovat." "A co?" zeptal se.

I se zkušenostmi z předchozího života, kdy byl bohem, si Ethan stále udržuje dobré záložní návyky.

Pak na ploše svého počítače vytvořil nový soubor TXT a rychle začal psát novou kapitolu.

"Zkušený, nabitý energií, prostě vzlétni."

Poté, co se vrátil k počítači, aby přiložil pero na papír, Ethanova výkonnost se zvýšila.

Namísto trivializace myšlenek mu fixace na včerejší noc a zítřek umožnila napsat začátky více než 15 000 slov za méně než 24 hodin.

Hbité prsty, lehká mysl, zdravé tělo, to je největší přínos, který Ethan pocítil po znovuzrození.

Už jen zdraví bylo zlaté!

Pocit, že se mu vrátila mladistvá síla, pochopí jen ten, kdo ho zažil.

Přestože Ethan používá nejběžnější mechanické klávesnice, jejichž mačkání není zrovna pohodlné, stále překonává své limity a dosahuje rychlosti 140 slov za minutu.

To je rychleji než "válení se po klávesnici".

"......"

V rohu internetové kavárny Dream se zvuk ťukání do klávesnice zdál v tuto chvíli obzvlášť rytmický.

Zhruba o dvacet minut později Ethan dokončil kapitolu o třech tisících slovech s rychlou kontrolou překlepů.

"Takový stav, neříkej, že si chceš vydělat trochu peněz, ale zpočátku se zase stát bohem?" "Ne," odpověděl Ethan. Ethan si sám sebe dobíral.

Náhle uslyšel kroky a rychle přepnul stránku.

"Myslel jsem, že se schováváš v koutě a sleduješ vystoupení pana ......" Alex přišel, ztišil hlas a ukázal chlípný výraz.

Ethan: "......"
"Cože, zítra žádné kouzlo?" Alex je překvapený.

Nedokázal se smířit s tím, že Ethan právě teď hru nehraje.

Ethan ukázal na obrazovku počítače a vážně řekl: "Hledám, jak se naučit cizí jazyk."

"Poslední ročník bude těžký."

"Mohl bych se prosím taky nějaký naučit?"

V Alexově tváři se objevil šokovaný výraz, jako by Ethana poznal poprvé, a na dlouhou dobu ztuhl, než řekl: "Já ......Ethan ah, neodpálkuj mě, opravdu je teď užitečné být tvrdý?"

"Nezapomínám, při závěrečných zkouškách byl na nejnižší šestnácté, mé nejnižší desáté úrovni."

"Učení? Uč se, ty vole!"

Ethan vstal, poklepal Alexovi na rameno a klidně řekl: "Jak to víš, když to nezkusíš?"

"Jak mě můžou brát vážně, když jsem se na sebe vykašlal."

Ethan se na chvíli zamyslel a řekl: "V mém současném stavu, co můžu dělat po maturitě, hodlám snad pracovat jako zemní boudař?" "Ano," odpověděl Alex.

Nepoužil vážný tón, ale prostě konstatoval fakt.

Pokud jde o Alexův pozdější život, Ethan o něm skutečně něco věděl.

Po maturitě vstoupil do společnosti, půl roku pracoval v továrně na elektroniku, po Novém roce se vrátil domů a už nikdy nevyšel ven, naučil se řídit bagr, ale jeho schopnosti nebyly dobré, a pak změnil profesi, aby se vyučil kuchařem, ale výsledek nebyl takový, jaký si přál. ......

Od té doby začal život upadat, rodina zařídila, aby se brzy oženil a měl děti, tíha břemene na jeho bedrech, dech.

Alex se na Ethana podíval a na okamžik mu záviděl.

Ethan svým klidným tónem a uvolněným chováním jako by vyzařoval zvláštní kouzlo.

"Dobře, já umím být zlý, on taky!" Alex našpulila rty a s vážnou tváří řekla.

Ethan: "......"

Jaký má smysl ho konzumovat, když můžeš mluvit jen o sobě? Nevezme mě s sebou.

4

Po odchodu z internetové kavárny si oba sbalili smažené rýžové nudle a spěchali zpátky do školy. Když vcházeli do třídy, vrazil do Ethana Parkera nějaký muž.

"Ahhhhh!"

To se ozvala dívka z opačné strany třídy, Ethanovo tělo se podvědomě zaklonilo a podívalo se dopředu: "Jsi v pořádku?"

Podíval se na dívku, náraz před chvílí nebyl malý. K jeho překvapení to byla Lily Thompsonová, která během ranního běhu volala jeho jméno.

Lily byla jednoduše oblečená ve světle modrých sepraných džínách s bílými krátkými rukávy. Nebyla vysoká, měřila necelých metr osmdesát. Vlasy s módní ofinou jí spadaly rovně na ramena, z konečků jí kapala trocha vody, zjevně čerstvě umyté, a převažovala vůně šamponu. Na levé straně obličeje měla fialovomodré znaménko, neupravené obočí vypadalo trochu rozcuchaně, ale oči měla velké a jasné.

"Ne, promiň." Lily spěšně odpověděla, pak se otočila a vrátila se do třídy.

"Co se děje?" zeptal se vedle sebe nechápavě Ethan Alexe Leeho.

Alex pokrčil rameny a řekl, že tomu nerozumí.

Nedlouho poté, co se posadili, zazvonilo a paní Victoria Leeová, třídní učitelka, vešla předními dveřmi do třídy, rychle se rozhlédla a pak spěšně odešla, Ethan s Alexem synchronizovaně vytáhli smažené rýžové nudle, které si sbalili cestou do školy, a sklonili hlavy k jídlu.

Stejně jako oni se ve třídě 174 ocitlo dalších šest studentů. Po snědení rýžových nudlí vytáhl Ethan mobilní telefon, aby zkontroloval čas, a hned po jeho odemknutí uviděl, jak v horní části displeje bliká ikona tučňáka QQ.

QQ je jeden z mála programů, které se dodávají s mobilním telefonem Cottage, kromě toho je tam ještě malá hra Tetris. Po otevření QQ stiskl klávesu "5", aby rychle otevřel okno se zprávami.

Displej: chatování s námi ...

"Omlouvám se za to, co se stalo předtím, nechtěl jsem /[emotikon smajlíka]". Zpráva na displeji měla v sobě nádech zlomyslnosti.

"!!! To je Lily?" řekl Ethan překvapeně. Srdce se mu rozbušilo, to podivné, ale trochu povědomé marťanské jméno na obrazovce bylo Lily.

"To je v pořádku." Ethan odpověděl, ačkoli se obrazovky dalo dotýkat, mohl psát pouze klávesami s číslem devět. Vzápětí ho ohromilo, že se na displeji mobilu zobrazilo jeho jméno: メz nového gah konce.

"wdnmd." zamumlal si v duchu, jistě, nejtěžší je pro lidi vyrovnat se s vlastním mládím a středním věkem.

Ethan si nevzpomínal, proč si zvolil právě takové jméno, ale náhlé vzrušení ho přimělo vzpomenout si, že pokaždé, když přišel do internetové kavárny a otevřel QQ, první, co udělal, bylo, že si stáhl Marťanskou vstupní metodu!

"Jsi v pořádku?" Když se ztratil ve vlastních myšlenkách, Lily mu odpověděla.

"Cože?" Ethan se podivil.

"Aha? Ne, ne." Lily odpověděla poměrně rychle.

"Mám pocit, že ses změnila, viděla jsem tě dnes ráno na procházce s úsměvem na tváři." Lily vyslala zprávu, při níž se Ethanovi zachvěla víčka.
Stejně jako v případě pití alkoholu je nejhorší, co se může stát, když někdo druhý den vystřízliví a vzpomene si na chvíle hanby. Ethanovi, který se znovu narodil, lidé kolem něj tyto trapné chvíle nevědomky připomínali.

V určitém okamžiku si Ethan uvědomil, že usmívat se před zrcadlem není v pohodě. A tak předstírá hloubavost, neusmívá se a tváří se, že je v pohodě, ale ve skutečnosti je ve svém nitru kluk středního věku.

"Úsměv na deset let." Ethan odpověděl nenuceně.

Pak mu Lily poslala zprávu, která ho na okamžik zmrazila. "Mimochodem, slyšela jsem vás dneska mluvit o 'Velkém mostě', co to je?" zeptala se.

"Nevím, nedával jsem pozor, někdy se tě na to zeptám." Lily se usmála. Ethan rychle odpověděl.

Mladý Ethan se rozhodl zapomenout, že to byl právě on, kdo s tím termínem přišel. Ve skutečnosti pro něj nebylo snadné vzpomenout si na jméno Lily. Za těch deset let od maturity neviděl téměř nikoho ze svých spolužáků ze střední školy.

Jelikož se nerad nechával fotit a našel si výmluvy, proč se maturitního focení nezúčastnit, nemluvě o tom, že maturitní fotku nedostali všichni, jeho vzpomínky na poslední část studentského života s odstupem času bledly.

Než odložil mobil, změnil si Ethan jméno na obrazovce na 1. Bylo to bezvýznamné, prostě proto, že už nechtěl vidět tu ostudnou marťanskou přezdívku středního věku. Zároveň se rozhodl, že si jako zálohu zažádá o nové QQ ...

Na konci prvního nočního studijního sezení Ethan snadno dokončil přehled povinné středoškolské matematiky 1. "Pořád na tom něco je, kdysi jsem byl génius, který měl z matematiky perfektní výsledky u pololetní zkoušky!"

Když zazvonilo, poznamenal si Ethan pro sebe. Ve 12:30 odložil mobilní telefon, protože upadl do hlubokého spánku. "Je to tak příjemné, když můžeš v klidu spát!"

Po brzkém probuzení se Ethan vydal na obvyklých deset minut ranního běhu. Po druhé ranní hodině jazyků paní Victoria Leeová náhle oznámila: "Pozítří škola pořádá první kolo zkoušky na dno, všichni se připravte, je to také vaše první zkouška po nástupu do posledního ročníku." "Cože?" zeptal se Ethan.

"Zkoušky budou v budoucnu velmi časté." Dodala.

Tato náhlá zkouška znamenala oficiální začátek posledního ročníku. Když slyšeli o zkoušce, nebylo málo lidí jako Alex, kterým to bylo lhostejné. Protože je však maturitní ročník posledním koncem mládí, stále se najdou dobří studenti, kteří falešně "naříkají".

"Nemáme ani čas se učit, je čas na další zkoušku." A tak se to stalo.

"Jsem si jistý, že tentokrát propadnu, na rozdíl od vás, kteří se obvykle tak dobře učíte."

"To neříkej, já taky nejsem připravená."

"Je to tak náhlé!"

Alex přiklusal k Ethanovi, v chladné póze objal jeho močový měchýř a tence špitl na rty: "Vy si ten test pokaždé uděláte jako první."

"Proč ho nepropadneš kvůli mně?"

Ethan se lehce usmál: "Koho zajímá, co dělají ostatní, bude ti osmnáct, trochu dospěješ, není to dobře?"
Jakmile ta slova vypustil z úst, Alex okamžitě zvážněl: "Máš pravdu." Pak se otočil a odešel, jeho kroky jako by ztěžkly.

Po poslední odpolední hodině se Alexovi vrátil jeho mladistvý elán, naklonil se k Ethanovi a spokojeně řekl: "Co kdybychom dneska šli někam na jídlo, jídlo v jídelně není dobré a je horko." "Co kdybychom šli ven?" zeptal se Ethan.

V mnoha oblastech na jihu je zvyk jíst rýžové nudle velmi rozšířený, charakteristika každého místa je jiná, dokonce i ráno, v poledne a večer mohou být tři jídla s rýžovými nudlemi různého vzoru. ethan znal Alexovy skutečné úmysly, přikývl a řekl: "DOBŘE."

Skupinka tří nebo pěti studentů z různých tříd zamířila ke vchodu do školy, jenže byla zastavena.

"Průchod!"

Studenta v čele zastavil pan Alex, který hlídal vchod, Alexova hlava se scvrkla: "Dneska se odsud nedostanete, prostě jděte."

Ethan se krátce zastavil a otočil se s Alexem, aby se vrátil dovnitř školy.

"Posloucháš mě? Pozítří je zkouška, co budeš dělat?" "Ne," odpověděl Alex. V jídelně Alexův hlas náhle zesílil.

"Co se dá dělat, udělám, co můžu, zdržím se opisování a uvidíme, jaká bude moje úroveň." Ethan trpělivě odpověděl.

"Po zkoušce si uděláme studijní plán." Ethan dodal, Alex se na něj závistivě podíval, cítil, že Ethan v těchto dnech vypadá jako jiný člověk, trpělivý a vyzrálý, s dobrým myšlením.

"Jestli nebudeš opisovat, budeš mít problém projít a známka bude ošklivá." Ethan se usmál. Alex zamumlal.

"Možná na tom nejsi tak špatně, jak si myslíš. Jsi si jistá, že dokážeš pokaždé opsat dobrou známku?" Ethan ho uklidňoval.

Alex podvědomě přikývl. Když se ohlédl, Ethan už vzal misku a šel ji vydrhnout. Vrhl se za ním a křikl: "Jo, Lu Xun říkal, že opravdový muž musí mít dost odvahy, aby se postavil sám sobě." Alex se na něj podíval.

Ethan byl mírně zaražený a pomyslel si: "Tenhle chlápek možná cestoval zpátky v čase, ne?" "Ne," řekl. Jak mohl vylít hrnec na Lu Xuna?

======

Rozbité mísy.

5

Podle ujednání školy budou od této závěrečné zkoušky všechny další zkoušky probíhat stejným způsobem jako přijímací zkoušky. Umění a přírodní vědy komplexní zkouška písemná, rozdělená do dvou dnů. Po oznámení tohoto opatření je mnoho studentů v Tangli 8 šťastných jako dvoukilové dítě. Protože zkouškové období bude každý den o pět hodin volnější. Mnozí studenti vymysleli sto osm způsobů, jak tyto hodiny zorganizovat sami. Bohužel většina z nich se týkala pobytu mimo kampus, takže byly mrtvé na vodě. Ethanovi se najednou na tváři objevil úsměv, když poslouchal jásot, který se ozýval z různých tříd.

V jeho předchozím životě bylo období od druhé poloviny roku 2008 do konce přijímacích zkoušek na vysokou školu v první polovině roku 2009 posledním obdobím Ethanova života. Poté sice život nebyl nezapomenutelný, ale už nikdy se necítil lehce, pomyslel si Ethan: "Možná to je smysl toho, že mě Bůh nechává vrátit se do tohoto života. Ještě je čas užít si naplno chvost mládí a šance prožít život s větší lehkostí".

V pátek 25. července v devět hodin ráno začala první závěrečná zkouška pro maturitní ročník střední školy Tangli 8. Všichni se snažili, aby se jim to podařilo. První den z jazyků a matematiky byl pro Ethana náročný, ale relativně snadný. Pak zkoušky skončily. Studenti řídce opouštěli budovu a Alex zavolal Ethana, aby s ním šel na hřiště, a zeptal se ho: "Jak to šlo?" Ethan mu odpověděl: "Dobře. Ethan upřímně odpověděl: "Udělal jsem všechno, co jsem uměl, a vynechal jsem víc než polovinu zkoušek z přírodních věd, takže bych měl dostat víc než tři stovky." Když se Ethan zúčastnil skutečné zkoušky, zjistil, že v písemkách z fyziky, chemie a biologie je každý čínský znak rozpoznatelný a čitelný a kombinované významy jsou tak složité, že to lidi přivádí k zoufalství. Tehdy zvolal: "Ani v minulém životě jsem nerozuměl slovu "hluboký" v čínské kultuře!".

Alex zavrčel: "Myslím, že se nedožiju ani třístovky." "A co? "Tohle je jediná zkouška v mém životě, kterou jsem neopsal, a její průběh byl poněkud náročný." "Tohle je jediná zkouška v mém životě, kterou jsem neopsal. Když tu Alex promluvil, dlouze si povzdechl. Zdálo se, že se v něm skrývá veškerý zmatek, který měl sám v sobě a ve svém životě. Oba vešli na basketbalové hřiště na hřišti.

Pak ... "No tak, dej mi ten míč, dívej se, jak střílím trojku!" "Sakra, není to super?" "Ještě jeden trojkový koš pro všechny ..." Alexův vzrušený hlas jako by pronikl celým hřištěm. Byl tak nadšený, že se zdálo, že ovládá celý svět, a vůbec nevypadal zmateně. Ve srovnání s Ethanovými malými rukama a nohama byl Alex tak energický, že vypadal, jako by se chystal zabít býka. Už odpoledne předtím Ethan přišel na hřiště sám od sebe. Byl to ideální způsob, jak do svého předvečeřového repertoáru zařadit sport: basketbal, při kterém se mohl odrážet a růst do výšky. Na polovině hřiště 3v3 jich bylo šest a brzy nastal čas na malou basketbalovou hru bez přísných pravidel; Ethan byl spojen s Alexem a dalším chlapcem, ale na rozdíl od nich mohl Ethan pouze doplňovat čísla. Na rozdíl od nich mohl Ethan pouze doplňovat, protože se v životě nedotkl basketbalového míče. Neuměl ani driblink přes boky. Ale Ethan nikdy v životě basketbal nenáviděl. Protože - v Ethanovi Parkerovi, Parkerovi, který měřil dva metry a v současnosti měří metr devadesát, mohl ještě růst!
Po třiceti minutách basketbalu byli všichni promočení až na kůži, a tak se teenageři společně vydali do jídelny. Vykoupat se? Samozřejmě musíme počkat až po studijní hodině. Kde bychom jinak vzali tolik spodního prádla na převlečení.

Den po zkouškách byla první hodinou třídy 174 matematika. "Písemky byly opraveny, vyzvěte jmenovitě, aby si je přišli vyzvednout." A tak jsme si je vyzvedli. Řekl pan matematik, když stál na pódiu. Pan John Davis ve středních letech, bez brýlí, neoholený, vážný se smyslem pro humor, byl ve třídě 174 docela oblíbený. Když to slyšeli, někteří studenti se zeptali: "Pane, je naše třída tentokrát jednička?" "Ano," odpověděl pan učitel. "První v matematice." Pan John odpověděl a pak vyvolal jména. "Lee Xiaojuan..." "..." "Alex ... Tentokrát se ti moc nedařilo, musíš si v posledním ročníku pospíšit!" Pan John pronesl vzácnou poznámku." Alex rychle odpověděl: "Určitě si pospíším." "Ahoj," odpověděla Alex. "..."

"Peter Davis, 127 bodů, dobrá práce, opět nejlepší ve škole." Na tváři pana Johna se začal objevovat úsměv. Obvykle měli lepší známky ti, kdo četli výsledky. Pak přečetl ještě pár slov: "Otázky jsou tentokrát všechny relativně základní, velké otázky jsou trochu těžší, ale celkové skóre vlastně není moc dobré, neflákejte se jen proto, že je to opravná třída." "..."

"Lily Thompsonová, 112 bodů, to není špatné." Po přečtení Lilyina jména se pan John podíval na pódium: "Musím někoho za tuhle zkoušku pochválit." "Ethan, 115 bodů, první místo v celoškolním prospěchu z matematiky!" "!!!" Ve třídě se náhle rozhostilo ticho, po kterém následoval řev. "Ethane, on získal 115 bodů?" "Otázky byly tentokrát tak těžké, 115 bodů? On to opsal?" "Jak to můžeš opsat z matematiky, tenhle papír má jen 75 bodů, když opíšeš správně všechna prázdná políčka, můžeš mi opsat řešení?" "..."

Ethan mírně překvapen, papír z matematiky umí jen on, podle tohoto výpočtu bodů je správná míra trochu vysoká... teď už neumí jen 35 bodů? Prověrka postupu může být pouze na začátku povinné 4, ani na úrovni středoškolské povinné a volitelné učebnice z ... Ethan přistoupil k pódiu, vzal papír zvláštní: "Starý Johne, ty jsi tu chybu neopravil?" Tón hlasu je známý, stejně známý jako ten rok po maturitě. Studenti dole byli zmateni jménem Ethan, ale pan John se o jméno nestaral, řekl: "Konečně víte, že se v posledním ročníku střední školy rozkoukáváte, ještě není pozdě." Pak změnil tón a řekl: "Učil jsem matematiku ve vaší třídě 174 . Nikdo si možná nepamatuje Ethanovy výsledky z matematiky v prvním ročníku střední školy, ale já si vždycky vzpomenu, že v pololetní zkoušce z matematiky v prvním ročníku střední školy obsadil první místo na celé škole." A pak se usmál.

"Studenti, maturitní ročník je nejkritičtějším rokem, v tomto roce se budou systematicky prověřovat všechny znalosti, které jste se naučili, pokud budete tvrdě pracovat, budete odměněni." "Ethane, řekneš nám něco?" Tváří v tvář vážným očím pana Johna Ethan chvíli přemýšlel a nakonec přikývl hlavou. Otočil se a neurčitým pohledem se podíval dolů na pódium, aniž by se zaměřil na někoho konkrétního. Třída ztichla, Ethan si odkašlal a vážným tónem řekl: "Před tímto testem jsem měl čas jen na zopakování matematiky, takže v testu udělám to, co potřebuji." "A co?" zeptal se Ethan.
"Výsledek je zřejmý, starý učitel má pravdu, tvrdá práce bude jistě odměněna." "Jdi do toho, věř si!" Žádná slepičí polévka, žádné emoce, žádné zdůvodnění, jen konstatování. Ethanova slova prostě padla a třída okamžitě explodovala. "To je Ethan?!" "Páni, proč to musím brát tak vážně?!" "Tohle, není Ethan trochu hezký, když mluví?" "..."

Pan John byl mírně zaražený, tohle nebyl ten Ethan, kterého si pamatoval, a taková slova, která by se dala poslouchat, nečekal. Pan John se hluboce zadíval na Ethanova záda, pan John se podíval dolů na jeviště: "Ethanovi studenti mají skutečně pevnější základní dovednosti, dělají jen to, co se dá, rozhodně se vzdávají toho, co se nedá, míra správných odpovědí více než 95 %." "Když se někdy při zkoušce setkáme s obtížnými problémy, musíme se naučit dělat kompromisy a využít omezený čas k tomu, abychom udělali více z toho, co umíme..."

S výjimkou prázdných míst byla Ethanova míra správných odpovědí nehorázná. Pouze na jednu otázku s výběrem odpovědi odpověděl špatně. To je 30 bodů za prázdná místa a dohromady přesně 35 bodů." ..."

Třída si povídala více než minutu. Ethan, který byl na konci seznamu, najednou získal úžasnou známku, což všechny překvapilo. V očích, které se na něj dívaly z různých pozic vpředu i vzadu, se skrývaly různé emoce. Byla v nich závist. Žárlivost. Byla v tom závist, byla v tom žárlivost, byla v tom ostražitost. Pan John zaklepal na tabuli: "Dobře, teď si vysvětlíme ten papír, poslouchejte pozorně, všechno se ještě stihne!"

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Znovuzrození zapomenutého snu"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️