1
"Uh, to bolí! Bolí to!" Když se Emily Mooreová probudila z hlubokého spánku a cítila se velmi nepříjemně, překulila se a nečekaně narazila do široké hrudi. Jakmile se její tvář dotkla neznámého stvoření, Emily vytřeštila oči a setkala se s rozšířenou tváří pohledného muže. V domnění, že jde o sen, opatrně natáhla ruku a se směsicí znepokojení a zvědavosti se dotkla obrysů jeho tváře. Náhle se její oči setkaly s očima toho muže a Emily vyjekla panickým výkřikem a spěšně se odkutálela pryč. Poté, co se podívala do strany, aby si uvědomila, že je vlastně nahá, se náhle zastyděla, rychle popadla deku vedle sebe, aby si do ní zabalila tělo, zakoktala se a zeptala se: "Kdo jsi... ty? Jak jsi tady mohla být?" Muž zúžil oči, očima zabloudil po Emilyině klíční kosti, z jeho hlasu se ozvalo tiché: "Tvůj zachránce!" "Spasitel?" Emily se šokovaně podívala na pohledného muže na posteli a v mysli jí vytanul chladný hlas její nejlepší kamarádky Very Hamiltonové, který slyšela, než ztratila vědomí. "Emily, omámil jsem tě čajem. Jako přítel ti dávám pohledného mladého muže. Jakmile Ethan uvidí tvé fotky s jinými muži, rozejde se s tebou, abych mohla ospravedlnit, že je s ním!" Byla to opravdu past, kterou na ni Vera nastražila? Emily okamžitě zbledla v obličeji a pak vztekle popadla polštář vedle sebe a silně jím do muže praštila: "Počkejte, já vás určitě dostanu do vězení!" Tváří v tvář Emilyině hněvu muž klidně zachytil letící polštář, ani stopa po strachu: "Včera večer jsi převzal iniciativu, abys mě zadržel, celou dobu přebíráš iniciativu, abys šel dopředu, myslíš, že policie uvěří tvým slovům?" "Ty ... "To je v pořádku." Emily se pevně kousla do rtů a třásla se vzteky. Přestože se jí srdce plnilo hněvem, neztrácela rozum. Ten muž má pravdu, nemůže zavolat policii, včera večer se chytila do Věřiny pasti, měla zastřené vědomí, po celou dobu se nebránila, možná se dokonce iniciativně vrhla na toho muže, policie jejím slovům rozhodně neuvěří. Ale pokud nepůjde na policii, nechá toho muže, aby zničil její nevinu, s tím se Emily nemůže smířit. Při pohledu na Emily kousající se do rtu, plnou zoufalství, se v mužově srdci nějak zrodilo několik bodů lítosti. Jeho hlas se hodně zmírnil: "I když včerejší noc byla tvoje iniciativa, ale jestli chceš, můžu za tebe nést odpovědnost." "Zodpovědný?" Emily se cítila nesmírně rozzlobená, ukázala na muže a zařvala: "Jdi mi z cesty! Nebo tě zabiju!" Muž se podíval na hysterickou Emily, pomalu se zvedl z postele a bez paniky se oblékl. Oblečený se otočil, vytáhl z kapsy vizitku a podal ji Emily: "Když si to rozmyslíš, najdeš mě, udělám, co ti řeknu..." Emily se ani nepodívala, rovnou vizitku roztrhla a zlostně zařvala: "Vypadni!" Muž se na ni konečně hluboce podíval, otočil se a odešel. Ve chvíli, kdy zavřel dveře pokoje, uslyšel zevnitř kňourání a pláč, muž se zastavil, zavrtěl hlavou a vykročil chodbou. Když vyšel z místnosti, spatřil dva bodyguardy, kteří se tiše objevili na konci chodby a uctivě ho pozdravili: "Pane rytíři!" Muž se opět vrátil k onomu druhu vznešeného majestátu a chladně řekl: "Prověřte její informace, okamžitě je nahlaste!" "Ano!"
2
Emily Mooreová chvíli pláče ve svém pokoji, pak si osuší oči a unaveně odejde do koupelny. Zadívala se do zrcadla a při pohledu na svůj odraz pocítila vlnu nevolnosti, rudé skvrny po celém krku a těle. cítila se neuvěřitelně špinavá, Emily otočila kohoutkem a znovu a znovu se oplachovala. Ale bez ohledu na to, jak moc se myla, události té noci nezmizely. "Už toho mám dost!" Emily zuřila a cítila k Věře Hamiltonové velkou zášť za její intriky. Rozhodla se, že Veru najde a donutí ji za to zaplatit. Emily vyšla z hotelu, zastavila si taxík a vydala se přímo k Verině domu. Když se otevřou dveře, Verina matka Linda Hamiltonová, oblečená v pyžamu a s rozcuchanými vlasy, je Emilyiným příchodem zaskočena a ptá se: "Emily, přišla jsi za Verou? Právě teď není doma." Emily Lindě nevěřila, odstrčila ji a vtrhla do domu. Linda ji v panice následovala a snažila se ji zastavit: "Emily, Vera tu opravdu není! Vrať se jindy!" Řekla, že tam není, ale oči se jí zaleskly a nevědomky se podívala směrem k ložnici. Emily zachytila Lindin pohled a přirozeně uhodla, že se Věra musí schovávat v ložnici. Rychle k ní přistoupila a strčila do dveří ložnice. Jakmile se dveře otevřely, ucítila zvláštní zápach, Emily si zakryla ústa a přelétla očima místnost, aby se setkala s mužem sedícím na posteli, svým otcem Andrewem Moorem. "Tati? Co tady děláš?" Emily nemohla uvěřit tomu, co vidí. Táta seděl nahý na posteli v Lindině domě, co se to sakra děje? "Jak jsi se sem... dostal?" Emily se třásl hlas a srdce měla plné pochybností. ondřejův obličej okamžitě zrudl a podrážděně vykřikl: "Vypadni odsud!" Emily se zasmála. Emily couvla, její mysl byla zmatená, Andrew měl poměr s Lindou? Nechápala, jak může být vztah mezi těmito dvěma lidmi tak komplikovaný. Zrovna když si ty zmatené myšlenky uspořádávala v hlavě, Lindiným očím se mihl chladný úsměv. Linda se v duchu chladně usmála, původně měla včera večer v plánu uspořádat Emilyin skandál v nočním klubu, ale nečekala, že se to zvrtne. Nicméně teď, když nemohla odhalit Emilyino tajemství, změnila by to jinak, odhalila by tuto scénu, aby Emily viděla skandál svého otce s ní a rozzuřila ji k smrti. Tímto způsobem se Lindě a její dceři podaří správně vstoupit do Moorova domu. Linda se pokusila zatvářit smutně: "Emily, není to tak, jak si myslíš, tvůj otec a já spolu opravdu nemáme žádný vztah, my ..." "To je pravda," odpověděla Linda. "Co je to za vztah, že by tvůj táta ležel u tebe v posteli?" "Ne," odpověděla. Emily se na Lindu zlostně zadívala, srdce se jí rozbušilo. V tu chvíli si uvědomila, že jejího otce svádí tahle žena a Vera tajně svádí jejího přítele. "Ty jsi matka a dcera k nevydržení! Jste tak nestydaté, že jste svou dceru naučily být milenkou! Celá tvoje rodina je banda nestydů!" "Cože?" zeptala se Vera. Emilyina zlost úplně vybuchla. "Emily, co to děláš? Proč nadáváš mojí mámě?" Vera, která se celou dobu neobjevila, se najednou odněkud vynořila.
3
Když Emily Mooreová uviděla Věru, rozzářily se jí oči hněvem: "Přišla jsi právě včas, právě jsem si s tebou chtěla vyřídit účty! Řekni! Proč ses mě včera večer snažila podvést?" "O čem to mluvíš? Kdo s tebou počítal?" Vera se tvářila nezúčastněně, jako by ji Emilyino obvinění nezajímalo. "Emily, nemůžeš obviňovat bezdůvodně, naše Vera je hodná holka, jak by s tebou mohla počítat?" Linda Hamiltonová okamžitě pomohla a hlasitě se své dcery zastala. "Jak se opovažuješ to popírat, myslíš, že s tím nemůžu nic dělat?" "Ne," řekla. Když viděla, jak matka s dcerou společně vyvíjejí nátlak, Emily se rozzuřila, náhle zvedla ruku a dala Věře facku. Věra neuhnula, nechala facku hlasitě dopadnout na její tvář. Bolest na tváři byla tak horká, že ji doprovázely teplé slzy. Když Linda viděla, že se její dceři stalo příkoří, okamžitě přistoupila blíž, chytila Emily za ruku a zeptala se: "Emily, proč jsi uhodila naši Věru, co udělala špatně?" "Ne," odpověděla jí. Zatímco se ptala, Lindina ruka Emily nemilosrdně štípla, Emily Lindu s bolestí odstrčila. Linda na tuto příležitost čekala a okamžitě spadla dozadu, hlavou narazila na stolek a vytryskla jí krev. "Mami! Mami, co se ti stalo?" "Emily, jak jsi to mohla mé mámě udělat?" vyjekla Vera. Andrew Moore se obléká a otevírá dveře, je v šoku, když vidí Lindu na podlaze, vrhá se dopředu: "Lindo, co se ti stalo?" "Jsem v pořádku, to jen ta Vera ......" Když to Andrew slyšel říkat, podíval se na Veru, viděl na jejím obličeji zřetelně pět otisků prstů, jeho výraz se nemohl nezměnit: "Co se ti stalo s obličejem? " "Andrew, neviň Emily, je prostě příliš rozrušená!" Lin Mei Zhen tato srdečná mrcha, v tu chvíli dokonce předstírala, že Emily prosí. Zatímco prosila o slitování, bez hnutí vrhla pohled na Veru, Vera pochopila a se slzami na tváři se podívala na Andrewa: "Tati, to nevadí, že mě zbili, stejně to není poprvé, co mě Emily takhle šikanuje, to moje máma je šikanovaná. Podívej se na Emily, jak takhle deptá moji mámu, to tě vůbec nezajímá? Jak dlouho ještě necháš mou mámu trpět?" "Tati?" Vera oslovila Andrewa "tati", Emily cítila, že se jí najednou zamotal mozek. "Co jsi to právě řekla? Jak jsi nazvala mého tátu?" "Jmenuju se táta?" Vera odpověděla s pohrdáním a hněvem v očích. "Věro! Nebuď směšná!" Linda se znovu ozvala, aby ji zastavila. "Tati, jak dlouho to budeš tajit? I kdybys nemyslel na mámu, musíš myslet na mě, ne? Chceš snad, abych byla navždy nemanželské dítě, které se nedokáže udržet na nohou?" "Ne," odpověděla jsem. Vera si neúprosně stěžovala a nechala si po tváři stékat slzy. V tuhle chvíli se věci vyvinuly do takové míry, že Andrewa pálí vztek, srdce mu hořkne, papír už oheň nezabalí, dál už to skrývání nejde, takže by mohl Emily rovnou ukázat karty. Podíval se na Emily: "Emily, s Lindou máme vztah už dlouho! Mimochodem, Věra není cizí člověk, je to tvoje sestra!" "To je pravda," řekl. "Cože?" Emily ztuhla, příliš šokovaná, než aby promluvila. Na Andrewově tváři se vynořila stopa viny: "Emily, tahle záležitost je jen moje vina, když jsem si bral tvou matku, Linda už byla těhotná, nevěděl jsem, že porodila i Veru. je mi jich líto, celou dobu jsem se ti to neodvážil říct, bál jsem se, že ti to bude nepříjemné na srdci. Protože jsme si o tom dnes promluvili, ode dneška se oficiálně staneme rodinou ......" Andrewova slova Emily nedokáže přijmout, prudce ho přerušila: "Tati, jak můžeš říkat taková slova? Kdo je s kým rodina? Říkám ti, že s tímhle párem nebudu moct žít!" Emily se zasmála.
4
Tato slova způsobila, že se Andrew Moore zatvářil jinak, a upřel na Emily Mooreovou přísný pohled: "Emily, odteď už to bude Vera a slečna Hamiltonová a nechci už slyšet žádné nevhodné nadávky z tvých úst!" Linda Hamiltonová byla před Andrewem vždycky mírná a ctnostná: "Andrew, nenuť Emily, když nechce! Už jsme si toho za ty roky vytrpěli hodně a je jedno, jestli budeme muset trpět ještě pár dní. Vím, že ty roky pro tebe taky nebyly jednoduché, trpěla jsi příliš velkým potlačováním ......" Její slova se dotkla Andrewova srdce, celé ty roky byl před Emilyinou matkou Grace Snowovou dobrým manželem, teď už tam Grace není, kdo je on, aby dál snášel takové rozčilování? Jeho srdce bylo plné hněvu, díval se přímo na Emily: "Ať se ti to líbí, nebo ne, skutečnost, že Vera je tvoje sestra, se nezmění. Nejdřív ti řeknu, že se s Lindou nastěhuje do Moorova domu a bude bydlet s námi!" "To je pravda," řekl. Ta slova zazněla Lindě i Verě v uších, podívaly se na sebe a ve tvářích se jim mihl náznak radosti. Možnost nastěhovat se do Moorovy vily, to bylo něco, o čem matka i dcera snily. Andrewova slova Emily rozzuřila, nemohla uvěřit, že se její otec otevřeně snaží přivést do domu milenku a nemanželskou dceru, to bylo nesnesitelné. "Tu vilu mi odkázala máma, kdo jsi, že jsi dovolil, aby se tam nastěhovala tahle matka s dcerou? Jsi opravdu nestydatý?" Tato slova Andrewa tak rozčílila, že Emily udeřil do tváře. "Nevděčná dcero, ty se bouříš?" Emily zasáhla do tváře horká bolest, zakryla si obličej a nevěřícně se na Andrewa podívala: "Ty jsi mě opravdu uhodil? Aby mě ta nestydatá paní bila?" Když na něj Emily takhle zírá, Andrewa to trochu zneklidní, ale když vidí, jak se Emily netváří, rozčílí ho to, a tak s vážnou tváří odpověděl: "Uhodil jsem tě, tak co? Jestli se budeš dál chovat takhle ignorantsky a nebojácně, tak tě vykopnu, jen se podívej, jestli si troufám!" Původně si Emily přišla k Věře vyřídit účty, nečekala, že se zhroutí otcovo tajemství, a už vůbec nečekala, že v těchto letech otec dokonce mimo jinou rodinu. V té době matka právě zemřela, otec dokonce kvůli této dvojici nestydaté matky a dcery zmlátil vlastní dceru, Emily se s tím nedokázala smířit, zakryla si obličej a s pláčem utekla. Při pohledu na zmlácenou Emily se na sebe Vera a Linda usmívají, oči plné samolibosti. Emily, tohle je teprve začátek, další srdcervoucí věci na tebe ještě čekají vzadu! Emily jde po ulici, při chůzi pláče a přitahuje postranní pohledy kolemjdoucích. Pomalu přijíždí uhlazená limuzína, bodyguard, který vůz řídí, vidí na ulici plačící Emily, na okamžik ztuhne: "Mravenečku, podívej, není to ta žena ze včerejšího večera?" Ctihodný muž v zadní řadě otevřel oči, uviděl Emily, jak pláče, mírně se zamračil a přikázal řidiči: "Zastavte!" V tu chvíli Emily nekontrolovatelně plakala a před očima se jí náhle objevil bílý kapesník. Zvedla uslzené oči a spatřila muže, s nímž včera strávila noc, jak se na ni dívá. Při pohledu na toho muže Emily zahořelo srdce hněvem: "Vypadni!" Muž je k jejímu pokárání hluchý, stále něžně rozdává kapesníky, jeho hlas je měkký: "Co se stalo?" "Co se ti stalo? Styď se!" Emily se nechtěla starat, zlostně vytrhla muži kapesník, hodila ho na zem a s pláčem utekla. Když viděl, jak se Emily chová ke svému šéfovi, bodyguard v autě byl plný obav, pracně vystoupil z auta a přišel k němu: "Mravenečku, tohle ......" Muž se netvářil ani trochu nespokojeně, klidně sebral kapesník pohozený na zemi a nenuceně bodyguardovi přikázal: "Běžte do firmy!" "Ahoj," odpověděl.
5
Budova mezinárodního ústředí společnosti Phoenix v Marině! V konferenční místnosti bylo ticho, všichni vedoucí pracovníci společnosti Phoenix Corporation byli v černé místnosti. Včera v osm hodin večer dostalo vedení společnosti oznámení z kanceláře generálního ředitele. Prezident společnosti Huafeng - záhadná osoba, která se nikdy předtím neukázala - se dnes chystal do firmy osobně přijet! Když už mluvíme o prezidentovi společnosti Phoenix, je to v Binhai známá a záhadná osoba. Před třemi lety se anonymní investor ucházel o nejrušnější komerční pozemek v centru Binhai s nabídkovou cenou více než dvě miliardy dolarů. Poté přidal více než deset miliard dolarů a během jednoho roku rychle postavil nejvyšší budovu v Binhai s názvem Phoenix International. Během pouhých dvou let společnost Phoenix v Binhai rychle expandovala a téměř všude zahrnovala hotely a restaurace, nemovitosti, finance a zábavu a další obory. Phoenix se stal nejziskovější společností v Binhai, ale totožnost majitele je stále záhadou. Tento tajnůstkářský magnát se nikdy neobjevil na veřejnosti, nikdo nezná ani jeho příjmení, slyšel jen o jeho anglickém jménu Anthony. Náhlé objevení se velkého šéfa znervóznilo celé vedení, všichni seděli napjatě a hádali skutečnou identitu velkého šéfa. V deset hodin se na chodbě konferenční místnosti ozvaly kroky. Oči všech vedoucích pracovníků se upíraly ke dveřím a uvnitř se nemohla neprojevit stopa nervozity. První, kdo se objevil v zorném poli všech, byl Michael Rivers, výkonný prezident a hlavní tajemník Skupiny, který se mírně naklonil dopředu a uctivě řekl: "Pane prezidente, prosím!". Anthony Knight vstoupil do konferenční místnosti nenuceně párem štíhlých kroků. Byl vysoký, s dobře tvarovanými rysy a vyzařovala z něj bezkonkurenční rezervovanost. Když všichni spatřili jeho vzhled, ztuhli. V tuto chvíli všichni nečekali, že tajemný velký šéf bude tak mladý a pohledný muž. Všichni se na Anthonyho dívali a ignorovali své vlastní podivné reakce, zatímco Anthony sebevědomě kráčel k hlavnímu místu uprostřed zasedací místnosti a očima lehce skenoval každou přítomnou elitu. Jeho oči v sobě nesly majestátnost nadřízeného a vedoucí pracovníci si nemohli pomoci, ale pod jeho pohledem pocítili nervozitu a všichni vstali, aby ho pozdravili: "Vítejte, pane prezidente!" Anthony vždy jednal velmi rychle, rutinní porada byla stručná a výstižná a jednání bylo ukončeno za necelou půlhodinu. Vstal a vyšel ze zasedací místnosti, Michael ho následoval a oba postupně vešli do kanceláře generálního ředitele. Anthony se rozhlédl a posadil se do velkého křesla. Michael, který Anthonyho sledoval už mnoho let, vycítil, že je v dobré náladě, a tak se přes stůl usmál a řekl: "Pane prezidente, vaše identita zákulisního šéfa společnosti Phoenix International bude brzy známa okolnímu světu. Opravdu nevím, jak na to rodina zareaguje." Anthony se mírně usmál, ale odpověď Michaela poněkud zaskočila: "Rodina se o tom nedozví. O dnešním incidentu vydám interní dokument a přísně zakážu únik sebemenších informací." "Stále to hodláš tajit?" Michael si myslel, že se Anthony vrátil do Číny za účelem zveřejnění své identity, ale nečekal, že se rozhodne zůstat nenápadný. "Když prozradím svou identitu, budou jejich bratři sedět v klidu? Abych na ně nevyvíjel nátlak, raději budu i nadále nečinným marnotratným synem! Koneckonců, otcovo zdraví není dobré, nejdůležitější je uzavřít mír." "Cože?" zeptal se. Michael věděl, že rodina je navenek klidná, ale ve skutečnosti v ní probíhal tajný boj o moc a Anthony byl po mnoho let považován za zahálčivého tuláka, kterému pomáhali jeho starší bratři. Nebýt stařecké nemoci, možná by se Anthony do Číny nevrátil tak brzy. V tu chvíli zazvonil Michaelův mobilní telefon, poté co hovor přijal, jeho tvář se mírně změnila. Zavěsil telefon, opatrně se podíval na Anthonyho a ohlásil: "Totožnost té ženy ze včerejšího večera byla zjištěna, je to neteř první dámy, přítelkyně Ethana Blacka, Emily Mooreová." V Anthonyho tváři se objevil náznak překvapení, neuvědomil jsem si, že je to Ethanova přítelkyně? Zajímavé, tahle záležitost je čím dál zajímavější!
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Zrazen přítelem"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️