Deštivá setkání v Linxii

1

Počasí v Linxii je nepředvídatelné.

V poledne svítilo slunce, ale odpoledne se zatáhlo a náhle se spustil déšť.

Po večeři se Charles chystal odvézt Emily domů, ale poté, co obdržel naléhavý telefonát, si to musel rozmyslet.

Rychle jí odepnul bezpečnostní pás a omluvil se: "Promiň, Emily, došlo ke srážce Sophiina a cizího auta, musím to jít vyřídit." Emily se na něj podívala a řekla: "To je v pořádku."

Emily mírně přikývla na znamení pochopení: "Až s tím budeš hotový, zavolej jí."

"Dobře."

Charles souhlasil a položil jí deštník do klína.

Emily uchopila deštník a tašku a chystala se otevřít dveře auta, když náhle ucítila silné škubnutí za kotník. Otočila se a na holé čelo jí byl jemně zasazen horký, vlhký polibek, něžný a jemný.

"Zůstaň v bezpečí."

Hluk deště přerušil deštník, který se nesl městem.

Emily šla pomalu podél silnice, chodci kolem ní prořídli a zůstala jen přijíždějící a odjíždějící auta. Kapky deště jí smáčely červené boty, ale ona si to neuvědomovala.

Stála pod deštníkem a dívala se na město smývané deštěm.

Když si chtěla zavolat taxíka, náhle jí do uší z deště pronikl zvuk vášnivé hádky a zlostných nadávek.

Zastavila se, mírně zvedla deštník, a protože nedokázala potlačit svou zvědavost, nahlédla hlouběji do uličky po své pravici.

Zvuk vycházel odtamtud, a přestože byla tma, neviděla zřetelně, jen matně zahlédla několik postav, které se pohybovaly kolem. Zdálo se, že se perou.

Podívala se na mobil, bylo půl sedmé, ještě bylo brzy.

Až se vrátí, mohla by se vymluvit, že ji Charles nevysadil, a nikdo by na ni nekřičel.

Když takhle přemýšlela, v Emily se postupně objevily potlačované emoce a začala se těšit.

Nakonec se rozhodla, že se tam prostě půjde podívat.

Podněty jejího těla byly upřímnější než boje její mysli.

Přes uličku si Emily dobře prohlédla hloubku uličky.

V prudkém dešti obklopoval tucet teenagerů ve školních uniformách muže v černém a mlátil a kopal.

Ony nadávky, které před chvílí zazněly z úst této skupinky teenagerů, nešetřily urážkami na adresu muže v černém, kterého obklopili.

Muž v černém se nevzdával a usilovně se bránil, ale přitom mu dupali nohou na záda a on hodně trpěl.

"Tss, mladí lidé se teď opravdu šikanují!" Emily v duchu opovrhovala.

Zrovna když váhala, jestli má zavolat policii, aby nebohého černocha zachránila, vzhlédlo k ní několik teenagerů ve školních uniformách, všimli si jí a ztuhli.

Emily netušila, že v prudkém dešti její křehký květinový deštníček a štíhlé nohy, které nebyly zahalené sukní školní uniformy, tak přitahují pozornost.

Bylo to, jako by byla anděl, který seskočil padákem na zem, čistý a neposkvrněný.

Chvíli se na teenagery dívala a už se chystala předstírat, že projde kolem, když muž v černém oděvu, který byl sražen k zemi, náhle popadl jednu z teenagerových nohou, vyskočil a odhodil ho.
V dramatickém obratu událostí se muži v černém, kteří byli právě v oslabené pozici, začali jeden po druhém bránit, mlátit a kopat.

Netrvalo dlouho a asi tucet chlapců ve školních uniformách padl na zem a sténal bolestí.

Emily podvědomě šokovaně otevřela ústa.

Muž v černém k ní zvedl oči, jeho ostrý pohled pronikal vrstvami dešťových kapek a probodával její tvář náznakem chladu.

Teprve tehdy Emily poznala, co je zač.

Byl zhruba stejně starý jako ona, černé vlasy mokré od deště těsně u čela, jasně rudá krev smíchaná s deštěm mu pomalu stékala po čele, rozpačitě, a přesto si jí lidé nemohou nevšimnout.

Výrazně hranatý obličej, mečovitě vlající obočí, tmavé oči hluboké jako inkoust, vysoký nos, tenké rty stažené do linky.

Černá košile byla rozepnutá na několik knoflíků, odhalovala sexy klíční kosti a pšeničnou hruď, divoká a pohledná dokonalá kombinace.

Náhle zvedl dlouhé nohy a deštěm k ní vykročil.

Emily se sevřelo srdce a instinktivně udělala krok zpět.

Snad si nemyslel, že je jednou z nich? Nebo že by viděla, jaký nepořádek nadělal, a rozhodla se ho umlčet?

Zrovna když přemýšlela, jak říct něco, aby unikla, už před ní kráčel černě oděný chlapec.

Chřípí jí naplnila mokrá dešťová voda smíšená se slabou vůní tabáku a jeho pšeničná pleť ji zaujala.

Byl o hlavu vyšší než ona.

Teenager si otřel dešťovou vodu z obličeje, vytáhl z kapsy pouzdro na cigarety, vytáhl cigaretu a podržel ji v ústech.

"Spolužáku, půjč mi oheň."

Jeho hlas byl tichý a chladný.

Emily pomalu naklonila hlavu a na okamžik se setkala s jeho hlubokýma očima, než jí došlo, o čem mluví.

Proč si myslel, že slabá dívka jako ona může mít oheň?

Zdánlivě si uvědomil, že jeho slova jsou nevhodná, černě oděný chlapec stáhl koutek úst, spěšně zastrčil tabák zpátky do kapsy kalhot a připravil se k odchodu.

V tu chvíli se před ním objevil nebesky modrý zapalovač.

Teenager se na ni překvapeně podíval a pak si zapalovač vzal.

"Díky."

"Není zač."

Emily sledovala, jak vytahuje nasáklou cigaretu a strká si ji zpátky do pusy.

Sledovala, jak jednou nohou brání dešti a druhou stále mačká zapalovač, ale cigaretu se mu nedaří zapálit.

Nakonec už nedokázala zadržet smích.

V boji byl docela dobrý, proč jí připadal trochu hloupý?

O mnoho let později si Emily na tuto scénu vzpomněla a s úsměvem se Ryana zeptala, jak mohl být tak hloupý, že kouřil v dešti.

Ryan se na ni mírně šikmo podíval, chytil ji za štíhlé nohy, objal kolem pasu a zašeptal: "Protože od první chvíle, co tě uviděl, jsi ho přitahovala."

Snažila se najít téma, kterým by jejich vztah začal.

Emily však v tu chvíli nevěděla, co si myslí, jen cítila, že teenager před ní působí trochu nudně.
Její smích dokázal upoutat pozornost teenagera.

Teenager odložil zapalovač, mírně zúžil oči a nespokojeně se na ni podíval.

Srdce se jí sevřelo a kontrolovala, jestli ji v příští vteřině nechytí pod krkem a neodstrčí.

Emily se přestala smát, vytáhla z tašky pouzdro na cigarety a podala mu ho.

"Tohle si zapálím."

Pouzdro na cigarety doplňovalo její luxusní tašku.

Teenager na okamžik zaváhal a chtěl si ji vzít, ale pak se mu nad hlavou objevil malý květinový deštník.

"Takhle můžeš kouřit."

Usmála se a oči se jí zakřivily do půlměsíce.

V souladu s jeho výškou zvedla ruce vysoko, aby jí sukně zmokla od deště.

Teenager se na ni podíval, pomalu se stáhl a vykročil směrem k uličce.

Emily zamrkala a poslušně ho následovala.

V samoobsluze před uličkou si teenager koupil krabičku cigaret a zapalovač.

2

Stál ve dveřích, hlavu skloněnou, palcem a ukazováčkem držel cigaretu, přiložil si ji k ústům, potáhl, přimhouřil oči a pomalu vydechoval vrstvy kouře. Emily si v mlžném kouři všimla jeho dlouhých prstů a byla v transu. Jeho prsty byly nesmírně pohledné, v ničem si nezadaly s těmi modelovými, a jeho kuřácký postoj byl docela okouzlující, i když měl v tu chvíli na tváři ještě jizvy.

Charles byl ten, kdo ji předtím přiměl k dobrému pocitu z kouření, ale Charles nebyl moc velký kuřák. Nakonec dokouřil celou cigaretu, než si všiml její přítomnosti.

Odhodil nedopalek do nedalekého odpadkového koše a zeptal se: "Nejdeš domů?" "Ne," odpověděla.

Emily se vzpamatovala a pomyslela si: "Ale ne. Spěšně se podívala na mobil a zjistila, že už je po sedmé hodině. Spěšně se s ním rozloučila a vyběhla do deštivé noci.

Najednou si vzpomněla na chlapcovo zranění a rozhodla se, že se musí vrátit bez ohledu na to, jestli má malé zpoždění nebo deset minut. Otočila se a vrátila se do samoobsluhy, do teenagerových šokovaných očí, z tašky vytáhla několik světle modrých náplastí a podala mu je na ruce.

"Nejsi vážně zraněný, tak to na chvíli vyřešíme."

Díky této sérii akcí se Emily nakonec vrátila domů s půlhodinovým zpožděním. V obývacím pokoji se na ni Benjamin podíval se zachmuřeným výrazem, který se ještě více zachmuřil, když uviděl její promočené šaty a boty.

"Proč jdeš tak pozdě, Charles tě přece neodvezl?" "Ne," odpověděla Emily.

"Aha, Sophii se něco stalo, šel jí s tím pomoct." "Aha," odpověděla. Emily poslušně vysvětlila.

Benjamin už nebyl podezřívavý a jen řekl: "Nezapomeň se o Sophii postarat, je to Charlesova vlastní sestra."

"Jo, já vím."

Emily se přezula, vzala si tašku a vyšla po otočném schodišti. Když došla do druhého patra, zdola se ozval Benjaminův hlas, který se staral o Davida a rozehrával scénku otcovské laskavosti a synovské zbožnosti. emily Benjaminovo diferencované zacházení nepřekvapilo, jen jí jednou za čas nedošlo, co je to teď za éru, patriarchální myšlení je pořád tak vážné. Když ji neměl rád, proč ji porodil?

Po sprše Emily otevřela tašku, vyndala z ní papíry s testy, položila je na stůl a začala se věnovat otázkám. Dokud nepřišel Charlesův telefonát.

"Co to děláš?"

V tom jemném hlase byla stopa neznatelné únavy.

Emily našpulila rty: "Pracuju na jednom problému, jak se daří Sophii?"

"Je v pořádku, už je to vyřízené, říkala jsem jí předtím, aby neřídila, ale neposlechla. Neposlouchala. Teprve po té nehodě si vzpomněla, že jsem její bratr." "To je pravda. Charles si nemohl pomoct, ale postěžoval si.

Emily se zasmála: "Zdá se, že ty, bratře, stojíš za to, jen když má ona problémy."

Charles a Sophia byli dvojčata, Charles se narodil o několik hodin dříve než Sophia, takže Sophia se vůči němu vždycky chovala velmi vyzývavě. Jejich dva sourozenci byli jako Šura.


"Zapomeň na ni, Emily, zítra mám studentskou radu a nemůžu tě vyzvednout, přijede rodinný řidič."

"Dobře."

Několik okamžiků si pak povídali, většinou mluvil Charles a Emily mlčky souhlasila. Před ním měla jen zřídkakdy vlastní myšlenky, nebo jí to bylo jedno.

Když zavěsila telefon, Emily si nemohla pomoct a vzpomněla si na toho kluka v dešti. Jeho pohled byl pevný, plný nepřemožitelného ducha, něčeho, po čem toužila, ale co nikdy neměla.

Do konce druhého ročníku zbývaly pouhé tři měsíce a po zimních prázdninách následovalo přezkoušení z maturitního ročníku, Emily se pilně učila a v duchu si zapamatovávala seznamy slov, když ráno pila mléko. Když David omámeně sešel dolů, ona už měla snídani hotovou a byla připravená jít ven.

"Sestřičko, dneska by mohlo zase pršet, nevzala sis deštník." Emily se usmála.

Řekl, zatímco spěchal pro deštník, Emily deštník vzala a pohladila ho po rozcuchaných vlasech: "David je pro tebe pořád nejlepší."

"Hehehehe, sestro, jdi do toho."

"To udělám, a malý David taky."

Ve třinácti letech byl David skoro stejně vysoký jako ona. Byl nejšťastnějším člověkem v celé rodině Carterových a Benjamin mu dával ty nejlepší věci.

Poté, co nastoupila do auta strýčka liua, šoféra rodiny Carterových, Emily dál vytahovala seznamy slovíček a učila se je nazpaměť. strýček liu se takovým scénám nedivil a všichni kromě hlavy rodiny viděli, jak tvrdě Missy pracuje.

Riverdaleská střední škola je nejprestižnější střední školou v Cloud City a o její autoritě svědčí i to, že se zde scházejí páni učitelé a aristokraté. Buď vynikali ve studiu, nebo pocházeli z bohatých rodin. Shodou okolností Emily byla obojí.

Když vešla do třídy a posadila se do poslední řady, Lily v přední lavici netrpělivě otočila hlavu a oči se jí leskly vzrušením.

"Co se děje?" Emily jemně pozvedla jedno obočí.

"Slyšela jsem, že dneska k nám do třídy přijde přestupující student." Lilyin hlas byl plný vzrušení.

Lilyin otec byl ředitelem školy, takže její informace byly obvykle přesné. "Táta říkal, že už toho kluka viděl, a je to super fešák! Když pomyslím na to, že naše třída dostane školního tyrana, tak se mi rozbuší srdce, že si nemůžu pomoct!" "To je skvělé," řekla Lily.

Čím víc mluvila, tím víc byla nadšená, a to, jak kolem sebe tančila, Emily rozesmálo: "Tobě se Ethan nelíbí?"

Ethan byl uznávaný školák Riverdaleské střední, dítě rodiny Harrisonových, obklopený nespočtem dívek. Říkalo se však, že je arogantní a že s ním není radno vycházet.

"To je v pořádku, pokud dobře vypadáš, za chvíli si své city urovnáš. Kromě toho jsem slyšel nějaké zvěsti."

Ztišila hlas a naklonila se k Emilyinu uchu.

"Tenhle přestupující student vyměnil střední školy po celém Cloud City, Riverdale je ta poslední. Už dřív ho vyloučili za rvačky a ví se o něm, že má nějaké vazby na komunitu."
Emily se podívala na její tajemný pohled a nemohla si pomoct, ale pomalu ze sebe vysypala čtyři slova: "Velký bratr?"

První třída byla shodou okolností třídou pana Smithe, třídního učitele, kterému táhlo na čtyřicet, byl v nejlepších letech a jeho středomořský účes byl čím dál nápadnější. Dozvěděl jsem se, že na vysoké škole studoval matematiku a studijní tlak ho nutil pracovat dnem i nocí na výzkumných projektech, což mělo za následek silné vypadávání vlasů, takže mu spolužáci láskyplně říkali "středomořský".

Pan Smith vešel do třídy s úsměvem, následován chlapcem v černé košili a s taškou přes rameno.

"Ááá, všichni se uklidněte! Do naší třídy dnes přišel nový student, prosím, představte se mu, všichni zatleskejte a přivítejte nového studenta!" Pan Smith se usmál.

Ozval se bouřlivý potlesk, zvláště poté, co chlapec vstoupil na pódium, dívky ve třídě se narovnaly, dokonce ani Emily, která tvrdila, že je vůči pohledným mužům imunní, nebyla výjimkou, protože si nedokázala představit, že svět bude tak malý.

3

Ten záhadný nový student si od ní včera půjčil zapalovač.

Zdálo se, že kluci jsou na tento scénář zvyklí, zvedli obočí a nenuceně řekli: "Ahoj všichni, já jsem Ryan Sullivan."

Jeho magnetický hlas způsobil ve třídě menší rozruch.

"Zdá se, že náš student Ryan je velmi oblíbený, to se mi tedy ulevilo." "Ryane, podívej se, na které místo si chceš sednout, klidně si sedni." Pan Smith se na něj podíval se spokojeným sklonem hlavy a povzdechl si, že dnešní studenti jsou čím dál hezčí, a když si pomyslím, že když byl mladší, byl také hezký mladý muž.

Než učitel stačil cokoli říct, oči třídy se už upíraly na Emily Carterovou v poslední řadě, které se právem dostávalo pozornosti, protože místo vedle ní bylo jako jediné prázdné.

Je to introvertka a díky svým nejlepším známkám ve třídě učitelé jejím žádostem téměř vždy vyhoví. Takže když se její třída před několika dny přesunula, neváhala a obsadila poslední volné místo.

Když viděla, že k ní Ryan kráčí, Emily si sundala tašku, kterou si položila vedle, a pověsila ji zpátky na židli. Známá vůně tabáku smíchaná s mátou byla o něco silnější než včerejší déšť.

Když se posadil, tašku ležérně zastrčenou do stolu, Emily si ho prohlížela a všimla si, že modřinu na čele mu zakrývá pramen vlasů a že drobná podlitina v koutku úst značně vybledla. Nemohla si pomoct, ale začalo ji zajímat, jestli úplně zapomněl, co se stalo předtím. Nebo jakým způsobem by ho měla přivítat? Koneckonců se už jednou setkali.

A navíc si myslela, že její setkání s Ryanem bylo velmi srdečné a připravilo půdu pro jejich budoucí život u jednoho stolu.

V té době už začala přednáška pana Smithe a Emily si pomyslela, že Ryan asi nemá žádné knihy, a už se chystala mu je podat, když vtom vytáhl z tašky hromádku zmuchlaných učebnic matematiky a ležérně je položil na stůl.

Stáhla pohled a obrátila se k tabuli. Náhle jí na roh stolu zaťukal štíhlý prst.

"Hej? Spolužačko, nemáte pero? Půjč mi ho."

Emily se podívá na Ryana s vážným výrazem ve tváři a podá mu modrou černou propisku. Vezme si pero, pozorně si prohlédne malý jahodový vzor na něm a nenuceně s ním zatočí.

"Tak moc se ti líbí modrá barva?" Škádlí ji.

Zapalovač byl modrý, náplast byla modrá a teď byla modrá i propiska. Vzpomněl si na její preference.

Emily přikývla a lehce se usmála: "Modrá je hezká."

Ryan už nic neřekl, sklopil hlavu a začal pracovat na domácím úkolu, pan Smith přednášel a on si zapisoval poznámky do sešitu, Emily zaujalo, že její nový spolužák tak tvrdě pracuje a není tak nevzdělaný, jak předtím říkala Lily Thompsonová.

Až do zvonění, kdy Ryan zavřel knihu, Emily zahlédla jeho "mistrovské dílo" pro třídu - realistickou želvu.


"Emily, paní učitelka má něco na práci, ty vezmi Ryana do kabinetu pro uniformu." Pan Smith řekl a spěšně odešel.

Emily odvedla Ryana ze třídy za závistivého pohledu všech dívek.

Školní budova Riverdaleské střední školy byla rozdělena na dvě budovy, budova deváté třídy se jmenovala Zhi En Building, zatímco budova desáté a jedenácté třídy byla Zhi Yuan Building. Kancelář matriky se nacházela v budově Zhi En a vzdálenost mezi oběma budovami nebyla krátká.

Emily a Ryan šli po cestě vedle sebe a během vyučování přitahovali pozornost mnoha studentů.

Aby se vyhnula přílišným rozpakům, Emily si lehce odkašlala: "Ryane, jak je to s tvým zraněním?" "Ano," odpověděla Emily.

Ryana její jemný hlas zarazil, při vzpomínce na včerejší scénu, kdy byl přitisknutý k zemi, cítil potřebu vysvětlovat: "Zaměřili se na mě, jinak bych je už dávno srazil k zemi."

Emily se lehce usmála, pomyslel si, takže mu záleží na image i v jeho mladém věku. "Proč jsi s nimi bojoval?"

Ryan zaváhal a zavrtěl hlavou: "Nevím, možná žárlil na můj hezký vzhled." "Nevím," odpověděl.

Tenhle důvod je sotva důvod?

Dále ho Emily seznámila s celkovým uspořádáním Riverdaleské střední školy. Přestože měl Ryan za sebou řadu nechutných minulostí a na žádné škole nikdy nezůstal déle než týden, nehodlala ho diskriminovat, Ryan pozorně poslouchal a zdálo se, že ho všechno zaujalo.

Než se nadáli, byli v kanceláři matriky. Poté, co si Ryan vyzvedl uniformy, odešel na záchod a požádal ji, aby mu je pomohla donést do třídy.

Emily mu uniformu položila na stůl, Lily Thompsonová před ním neudržela vzrušení, objala Emily a neustále s ní třásla: "Ach, Emily, ten kluk bůh sedí hned za mnou! Jsem tak šťastná!"

Emily se vrátí a uvědomí si, že reakce Lily Thompsonové na Ryana byla neuvěřitelně rychlá.

"Přestaň se třást, vždyť se pozvracíš."

"Emily, cítíš ho? Je to tak zvláštní, dřív jsem vlastně nesnášela, když kluci kouřili, ale to, jak voní on, mi vůbec nevadí, je to docela příjemné!"

"Emily, nemůžeš nám ho ukrást, už máš Charlese Granta, kterému jde všechno, tohohle fešáka nechme nám." Tvářila se tak hloupě, že Emily měla chuť na ni chrstnout kýbl studené vody.

Lily Thompsonová nikdy neviděla Ryana bojovat a neměla ponětí o jeho kruté povaze.

Těsně před zazvoněním se Ryan vrátil a byl cítit cigaretami o něco silněji, jako by byl silný kuřák.

Jakmile se posadil, Lily Thompsonová se k němu otočila a usmála se: "Ahoj Ryane, jmenuji se Lily Thompsonová, 'Lily' jako 'měsíční květ' a 'Thompson' jako 'křišťálově čistý'. '."

Představila se s úsměvem a oči jí jiskřily. Emily však věděla, že už teď má co dělat, aby potlačila své vzrušení.

Lilyina spolustolovnice, plachá dívka jménem Summer Peach, se k ní v tu chvíli také otočila a poněkud rozpačitě řekla: "Ahoj, já jsem Mia Campbellová, 'Mia' jako broskvička."
"Ahoj, kluci." Ryan mírně zvedl bradu a neodmítl nadšení svých nových spolužáků.

"Ryane, slyšela jsem, že jsi už milionkrát změnil školu a na každé jsi nezůstal déle než týden, jak dlouho myslíš, že zůstaneš v Riverdale?" Lily vypadala, že otevřela pusu.

Ryan zvedl obočí a předstíral odpověď: "Záleží na náladě. Zatím si naplánuj, že budeš hodná studentka, která bude dodržovat pravidla."

Emily se podívala na Lilyiny hvězdné oči a věděla, že musí křičet: "Ten nový student je tak super!", dokud nezazvonilo.

4

Lily Thompsonová se neochotně otočila.

Ryan se přehrabuje na stole a nachází knihu a několik růžových obálek. Podívá se na nálepky na nich a hodí je zpátky na stůl.

Zvedne modré pero a začne psát a kreslit.

Ryan pokračuje v kreslení, dokud není čas na oběd.

Protože seděl venku, musela Emily počkat, až vyjde ven jako první.

Nakonec Ryan odložil pero, zavřel knihu a vstal, aby vyšel ze třídy.

"Ach! Velký bratr je velký bratr, držení těla při chůzi je opravdu něco, co žádný obyčejný člověk nedokáže napodobit."

Nymfomanický režim Lily Thompsonové byl opět zapnutý.

Šla s Emily do jídelny společně, takže si objednala jedno maso, jednu zeleninu a jednu polévku.

Emily si šla sednout na své obvyklé místo, ale Lily Thompsonová ji najednou stáhla zpátky.

"Podívej, podívej!"

Jen jedna věc ji mohla tak vzrušit - vidět hezkého kluka.

Emily sledovala pohled Lily Thompsonové a uviděla Ryana, jak jí sám v poslední řadě u okna.

"Sarah, jak můžeme my, studenti Riverdaleské střední školy, nechat nového studenta jíst samotného? To prostě není správné. Takže jsem se rozhodla, že na vlastní náklady budu propagovat dobré jméno Riverdale." "To je v pořádku," řekla.

Zatímco mluvila, spěšně odtáhla Emily pryč, protože se bála, že místo vedle Ryana obsadí někdo jiný.

"Ryane, nevadí."

Lily Thompsonová se usmála a ukázala na místo vedle něj.

Ryan vzhlédl, když žvýkal jídlo, právě včas, aby spatřil Emilyiny dlouhé, štíhlé nohy, které se před ním houpaly.

"Nikdo."

Řekl, sklopil hlavu a pokračoval v jídle.

Lily Thompsonová si sedla vedle Ryana, jak doufala, a Emily se bezradně posadila naproti ní.

"Máš rád pikantní kuře, Ryane, a já taky."

"Ryane, vařená ryba z naší školy je taky moc dobrá, musíš ji někdy ochutnat."

"Ryane."

Lily Thompsonová nepřestávala mluvit.

Ryan byl úžasný, na každou její otázku odpovídal trpělivě a bez sebemenšího náznaku rozmrzelosti.

Emily byla otrávená, jaký byl důvod, že dnes přišla do jídelny číslo tři? Bylo to proto, aby viděla nymfomanii Lily Thompsonové?

"Sarah, proč tak málo jíš? Copak ti to jídlo nechutná? Dnešní jídlo je docela dobré."

Lily Thompsonová si náhle všimla, že se Emilyin talíř příliš nepohnul.

Ryan se na okamžik podíval nahoru, pak sklonil hlavu zpátky a pokračoval v jídle.

Emily se zhluboka nadechla a položila Lily Thompsonové na talíř jedno ze svých kuřecích stehen: "Lily, moc při jídle nemluv." "To je v pořádku," řekla.

V tu chvíli se u dveří náhle ozval rozruch.

Byl to Jake z maturitního ročníku, muž hodiny ve škole, proslýchá se, že má pod sebou spoustu "bratříčků", a taky má spoustu bratrů mimo školu, celý maturitní ročník je drsňák.

Přišel ke stolu Emily a Ryana s několika kluky v závěsu.

"Hej, jestli to není Carter, hezká holka. Proč tady jíš? Když mi slíbíš, že budeš moje holka, co kdybys na mě udělala dobrou večeři?"
Jeden z nich s úsměvem na tváři hvízdl na Emily, zatímco ostatní se na ni také podívali.

Na střední škole v Riverdale bylo mnoho hezkých dívek, každá měla svůj vlastní styl. Pokud šlo o Emily, jednou z nejčastějších nálepek byly její dlouhé nohy.

Emily se na ně podívala a nevěnovala jim velkou pozornost, měla pocit, že si pro ni nepřijdou.

Jistě, Jake přistoupil k Ryanovi: "Ty jsi Ryan?" "Ano," odpověděl.

"Jakeu, tohle je škola, jestli nechceš být vyloučen, tak se tu nepleť." Emily se usmála.

Lily Thompsonová, když viděla situaci, přispěchala, aby ho varovala.

Jake se na ni vědoucně podíval, otočil se k Ryanovi a řekl: "Já jsem Jake, bratranec Alexe Robertse."

Ryan nevzhlédl a soustředil se na jídlo.

"Mude, mluví s tebou Jon? Jsi hluchý?"

Za Jakem Lucas, vždycky jeho nejvěrnější mladší bratr, zaklel, přistoupil k němu a plácl Ryana po zátylku.

"Aha!"

Nešťastný výkřik, který přilákal pohledy celé jídelny, aby se unisono přelévaly.

Ryan zkroutil Lucasovi ruku, pomalu odložil hůlky a obrátil se k Jakeovi: "Nevím, Alexi Robertsi, spletl sis ho."

Jake se lehce usmál a ukázal na zmučeného Lucase: "Brácho, ty máš fakt schopnosti, pojďme si o tom promluvit, tady na to není místo."

V domnění, že je to jeho první den ve škole, Ryan Lucase pomalu pustil.

Jake se zeptal: "Neznáš Alexe Robertse, víš, proč tě vyloučili z Centennial High School?" "Ne," odpověděl Lucas.

Ryan se zamyslel a pochopil.

Pátý den na Centennial ho to tu nudilo a hledal něco, čím by se zabavil, a pak potkal kluka, který se nebál smrti, a tak ho zmlátil, ale nemusel použít moc síly, jen mu tekla krev z nosu, což bylo dost děsivé.

Včera to byl ten samý kluk, který si přivedl někoho, kdo mu zastoupil cestu, a chtěl se pomstít. Ukázalo se, že se jmenuje Alex Roberts.

Teď si uvědomil, že ten kluk jménem Jake přišel hledat spravedlnost pro svého bratrance.

Ryan přikývl, zvedl talíř s večeří, vstal a řekl Jakeovi: "Já jsem toho kluka uhodil, přišel jsem jen do téhle školy, nezůstal jsem tu dost dlouho, najdi místo, kde si to vyřídíme."

Což znamená, že se rozhodnete, kde se budete prát.

Jake se lehce usmál: "Brácho, nedivím se, že bratranec říkal, že jsi blázen, zasloužíš si výprask."

"Je spousta lidí, kteří mě chtějí zmlátit, ale málokdo z nich na to má sílu. Nejsem si jistý, do které kategorie patříš ty."

Ryan líně řekl, odnesl si talíř s večeří a chystal se k odchodu.

Lucas se trochu znepokojil, ukázal Ryanovi na záda a řekl Jakeovi: "Keungu, ty ho prostě necháš jít? Podívej, jak je arogantní."

"A co ještě? Jestli se nebojíš, že tě vyloučí, tak se s ním tady poper." "To je pravda," řekl.

Jake lhostejně pokrčil rameny a odešel s ním.

Zanedlouho byla Jakeova malá skupinka pryč.

Lily Thompsonová nervózně chytila Emily za ruku: "Sarah, bude v pořádku?" "Ano," odpověděla.

Emily se na ni podívala s podivným výrazem ve tváři: "Jak to mám vědět, neznám ho tak dobře jako vy dvě."
Rozhovor mezi ní a Ryanem netrval tak dlouho jako jídlo.

A zdálo se, že Jake už Ryana neobtěžuje.

Ryan si po zbytek odpoledne kreslil, dokud nezazvonilo na školní zvonek.

Zvonilo podle plánu a všichni odešli, až na pár studentů, kteří dobrovolně zůstali na studijní hodinu.

Emily nerada nosila do školy příliš mnoho učebnic, a tak těžké sešity v podstatě dodělávala ve škole a do školy si přinesla jen papíry.

Když skončila, bylo už po šesté hodině a pan Smith měl přijít, právě včas.

Když vycházela z budovy Zhiyuan, uvědomila si, že už prší Rainy.

Ozval se Benjaminův telefonát.

"Pan Smith tě dneska nemůže vyzvednout, můžeš se vrátit sama." "Ahoj.

V přísném hlase nebyla ani stopa vřelosti.

Emily na to byla zvyklá a odpověděla tak, že otevřela deštník a vyšla do deště.

Kampus už byl opuštěný, a když Emily vyšla ze dveří, zahlédla před sebou v dešti černou postavu.

5

Lidé, kteří na sebe chtějí upozornit, rádi chodí v mrholení a nikdy nenosí deštníky. Zrychlila krok, vykročila vpřed a zvedla deštník tak vysoko, aby mu zakryl hlavu.

Ryan se podíval stranou na dívku, která se náhle objevila vedle něj, a zvedl úsměv: "Právě se vracíš domů?"

Emily vydala tiché "hmm", oči jí padly na novou ránu na jeho tváři a nemohla si pomoct, ale zvedla obočí: "Zase ses popral?"

"No, " přiznal Ryan lehce, "Jake říkal, že si to s ním chce rozdat jeden na jednoho, a Alexe porazil, takže je po všem."

Jeho tón byl klidný, přesto bylo díky výrazu hrdosti mezi slovy jasné, že ten boj vyhrál.

Emily si nemohla pomoct, ale nahlas se zasmála: "Jake je dost dobrý."

"Ne tak dobrý jako jeho bratranec, který je prostě špinavý podvodník."

Jakeova schopnost pohybovat se po okolí skutečně nebyla založena jen na jeho síle, ale také na pečlivém pozorování lidského srdce a schopnosti mluvit. Protože deštník byl malý, byli oba velmi blízko u sebe, téměř všichni se pod ním mačkali.

Emilyina vůně se v boku slabě rozptýlila, Ryan náhle pocítil výbuch kouření. Sáhl si do kapsy, ale žádné pouzdro na cigarety tam neměl, a pak si vzpomněl, že během rvačky pouzdro na cigarety odhodil do dálky.

Najednou se před ním objevilo malé pouzdro na cigarety a on se podíval dolů, aby spatřil dívčiny vážné oči.

"Ryane, kouření je pro tebe škodlivé, ale já jsem silný kuřák."

"Nekouřím taky?" Ryan zvedl obočí.

Bylo těžké si představit, že tahle zdánlivě dobře vychovaná dívka nejen kouří, ale ještě má odvahu prát se s kluky, to bylo opravdu fascinující.

Ty cigarety nebyly její, ale Charlesovy, zamumlala Emily v duchu. Protože Charles vždycky zapomněl přinést cigarety, často si je od ní půjčoval, časem si vypěstovala zvyk nosit s sebou cigarety a zapalovače.

Nedaleko školy podala Emily Ryanovi rukojeť deštníku.

"Půjč mi ho, já si ke dveřím vezmu taxíka, deštník nepotřebuju." "To je v pořádku," řekla.

Ryan se zadíval na nebesky modrou rukojeť, v jeho černých očích se zablesklo novotou: "Nevezmu si žádný z těchhle slabošských deštníků."

Vzal si školní tašku přes jedno rameno a vyrazil do deště.

Emily se podívala na deštník v ruce, červený a modrý se prolínaly, stejně jako barva oblohy.

Je tohle máma?

Když jsem se vrátila do Carterova domu, David už byl doma.

Když ji uviděl, jak se vrací, Davidovi se při večeři rozzářily oči a hned mávl rukou: "Sestro, tady je něco výborného, pojď!" A pak se vrátil.

Emily se převlékla do pantoflí a šla k nim, kde bylo Davidovo oblíbené sladkokyselé vepřové maso.

Děti tyhle sladké věci vždycky rády jedí, i když ona tenhle druh sladkých a mastných věcí nijak zvlášť nemusela.

"Kde je táta?" Zeptala se nenuceně.

"Táta měl pohotovost v kanceláři a pan Smith jel s ním, proto nevyzvedl sestřičku, sestřička se nebude zlobit, ne?" "Ne," odpověděla.

David k ní přistoupil kolem stolu s miskou v ruce a jeho oči průzračné jako skleněné koule na ni zíraly.
Emily se mírně usmála: "Firemní záležitosti jsou důležitější, jak by se sestra mohla zlobit."

David je tak hodný bratr, že nemůže dopustit, aby se ho její negativní emoce dotkly.

David se spokojeně usmál a dál si bez obav vychutnával svá oblíbená žebírka.

Po chvíli povídání s Davidem se Emily vrátila do svého pokoje, aby si udělala domácí úkoly.

Zvykla si zapisovat kroky vedle otázek a čmárala je, černým kuličkovým perem přejížděla po papíře.

V deset hodin odložila pero, protáhla si záda a vstala ze židle.

Když otevřela dveře, Benjamin se právě vrátil domů a za ním Charles s hromadou dárkových krabic.

Rozhovor mezi oběma muži byl neurčitý, Charles zvedl oči, aby se setkal s Emilyiným pohledem, a přešel k ní.

"Jak ses zítra vrátila?" Zeptal se.

"Zpátky jsem jela taxíkem." Odpověděla.

"Abych se podívala, jestli se ti něco nelíbí, koupila jsem si to, když jsem byla nakupovat, a myslela jsem, že ti to bude slušet." Charles řekl a položil dárkovou krabici na malý gauč vedle postele.

Emily si ji prohlédla a našla v ní šaty, náhrdelníky, nákotníky, všechno, značkové a drahé.

Charles nikdy nebyl skoupý na peníze.

"Neměla bys s penězi tak plýtvat, máš tolik oblečení." Emily se usmála. Emily si ho dobírala.

"Koupil jsem si je pro sebe, není to plýtvání, hlavně že se mi líbí."

Charlesovy oči přelétly místnost a nakonec přistály na papírech na jejím stole.

"Pracuješ na nějakém problému?" Zeptal se.

Emily tiše přikývla.

Zvedl bradu: "Pomůžu ti s tím, dívej se, jak to dělám, a když ti to nepůjde, zeptej se mě."

Při pomyšlení na Charlesovy výborné známky z přijímacích zkoušek na vysokou školu Emily neodmítla. Nonšalantně zakroužkovala několik hádanek, které předtím nedokázala vyřešit, a podala mu pero.

Charles přistoupil k ní, podíval se na několik koleček na stole a s úsměvem se zeptal: "Když to tedy vyřeším, bude za to nějaká odměna?"

Emily na něj zakroutila hlavou, mírně se zamračila a vzala si od něj rohlík zpátky: "Proč se prostě zítra po škole nezeptáš paní učitelky?"

"Nedělám si legraci, myslím to vážně. Uf, Emily, nemůžu ti zlomit srdce." "To je v pořádku.

Vzal si papír zpátky, položil ho naplocho na stůl a začal psát kroky k vyřešení úlohy.

Emily ho tiše pozorovala a oči se jí postupně rozjasňovaly.

Zcela nový způsob přemýšlení o problému, krestianský pocit v srdci se vzedmul.

Takže se to dá udělat i takhle.

Měla dobrou náladu, popadla pero a rychle psala.

Pod světlem její vážný a sebevědomý vzhled jako by byl obklopen vrstvou světla.

Teprve když se učila, mohla skutečně projevit své emoce.

Charles si nemohl pomoct a přistoupil k ní blíž, objal ji kolem boků a držel její drobnou postavu v náručí.

"Emily, " zavolal tiše a vdechoval vůni jejího okolí.

"Ach!" Když uslyšela jeho hlas, Emily v panice otočila hlavu, jen aby spatřila tak pohlednou tvář tak blízko sebe, že se podvědomě pokusila couvnout a málem spadla ze židle.
"Charlesi, co chci?" Otevřela své jasné a nevinné oči a vážně se zeptala.

Jeho sebemenší bezstarostnost v okamžiku zmizela.

"Nic." Vzpamatoval se, lehce si odkašlal a ustoupil.

Emily pozvedla obočí, protože dobře věděla, co si právě myslel.

"Charlesi, už je pozdě, mám se vrátit?"

"Tak já jdu, ty se dál uč." Charles vstal a rychle opustil její pokoj.

Rodina Carterových a Grantových se přátelila už po několik generací, takže se dalo říct, že Charles a Emily spolu vyrůstali.

Charles byl o tři roky starší než Emily, ale vždycky se o ni staral lépe než Sophia.

Znal Emily, viděl její nevinnost a byl svědkem její pravé tváře.

Viděl, jak se začala bránit domluvám rodiny Carterových a pak se jim podvolila, aby skryla své ostré hrany a nasadila si současnou masku dobrého chování a porozumění.

Využil její poslušnosti a udělal špatnou věc.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Deštivá setkání v Linxii"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️