PROLOG
PROLOG Říká se, že v den, kdy se měl stát mužem, se rozplakal a pomočil strachy, jakmile býk uroko vyběhl z klece v návalu zuřivosti. Prý utekl ze zaprášeného výběhu, zatímco jeho stateční vrstevníci zůstali, aby hovězí obludu zneškodnili jen holými pěstmi. Obličeje měli potřísněné bílou hlínou a klouby omotané rákosovými vlákny. Na sobě měli jen bederní roušky rudé jako měsíc a přes zadek jim visely kožky. Byli tam pro slávu a pro mužnost. A co může být pro jereziánského muže slavnějšího než dokázat, že je hoden místa mezi ajašskými strážci, nejvěrnějšími bojovníky svého lidu, jejichž kosti jsou požehnány mocí klanových mystiků? Co může být statečnějšího než zvítězit nad obávaným urokem, jehož kopyta dokážou drtit lebky, jehož svaly se vlní jako proudy v olejnaté černé řece a jehož rohy se lesknou jako šavle ve světle zapadajících sluncí? Co může být důstojnějšího než čelit této nejnebezpečnější zkoušce mužnosti před čtyřmi tisíci diváky, kteří jsou zkušenými bojovníky z Ajahy a jejichž bouřlivé povzbuzování rozechvívá strachem i samotný vzduch? Jistě nic na světě, jen Musalodi ten den běžel. Utíkal a nikdy se neohlédl, a oni ho nazývali zbabělcem a on jim věřil.
ČÁST 1
ČÁST 1 MUSALODI ILAPARA SLUŽEBNÁ
"Aago, jsme...
"Aago, nejsme snad součástí Redlands?" "Samozřejmě, že jsme." "Ale my nejsme jako ostatní kmeny, že? Uzavíráme se do sebe a s nikým jiným se nebavíme." "Tam venku jsou hyeny, mé dítě. Když vidíš, že se hyeny plíží před tvými branami, zavřeš je, aby nepřišly dovnitř a nesežraly ti děti."
1: Musalodi (1)
1: Musalodi Planiny Khaya-Siningwe-Yerezi "Možná bychom se měli vrátit." Poblíž zurčícího potoka v centrální nížině Yerezi Plains si Salo stále razí cestu skrz clonu vysoké trávy. Dvojice sluncí tvoří vysoké světelné body na jasné dopolední obloze. Od incidentu s býkem uroko na obloze vzplály dvě novoroční komety. "Slyšel jsi mě, Bra Salo?" Řekne Monti, když se vleče několik kroků za ním. "Jsem unavený a můj aba říká, že takhle daleko na jih od kraalu jsou hyeny. Co když nás najdou?" Saloovi se na chvíli na jazyku objeví výčitka, ale potlačí ji a připomene si, že Monti je ještě dítě. Na svůj věk nadmíru moudrý a někdy až otravně zvědavý, ale pořád ještě dítě. Jeho strach je pochopitelný. "Proto jsem si přinesl luk," řekne Salo, "a naštěstí pro tebe s ním umím zacházet." Když se vynoří z trávy, objeví se na dohled potok. Salo přeskočí na druhou stranu a pokračuje dál, aniž by čekal, jestli ho Monti následuje. "Co když je to tronická hyena?" Monti se ozve za ním. "Co bys pak dělal?" "Jsem rychlý běžec." "Ale co já? Nemůžu běžet tak rychle jako ty." "Taky sis vzal luk, ne? Takže se můžeš bránit." "Ale co když jich bude celá smečka?" Monti se zeptá. "Nebo ještě hůř, co když se sem snese rudoch a uvidí nás?" Salo pokračuje v chůzi, jeho kroky pod obnošenými koženými sandály jsou tiché. "Tak na to jsi měl myslet dřív, než jsi mě sem následoval." Z kraalu odešel sám, nebo si to alespoň myslel, a když si všiml, že mu narostl ocas v podobě předčasně vyspělého devítiletého chlapce, byl už příliš daleko na to, aby se vrátil. "Prosím, Bra Salo," zakňučel Monti. "Chci domů." Salo pokračuje v chůzi. "Prosím?" Salo si zhluboka povzdechne, nakonec se zastaví a posune si brýle s měděnými obroučkami ještě dál na nos. Otočí se s úmyslem chlapci vynadat, ale jakmile spatří jeho tvář, z hrudi mu vyhrkne smích. Montiho zapadající oči, obvykle rozzářené rošťáctvím, na něj zrádně zamrkají. "Co je na tom k smíchu?" "Výraz ve tváři," říká Salo. "Příště nechoď za lidmi, pokud s nimi nedokážeš držet krok." Monti se naštve a odvrátí pohled. "Myslel jsem, že budeš lovit myšlenkové kameny." "No, ne tak docela," řekne Salo. "A to bys věděl, kdyby ses obtěžoval zeptat." "Když jsi byl naposledy venku, vrátil ses s kamenem mysli," řekne Monti a zamračí se. "Šťastná náhoda. Skoro jsem na něj doslova narazil." Salo se rozhodne, že už chlapce potrápil dost, přikrčí se, aby se dostal na úroveň Montiho drobné postavy, a jemně mu položí ruku kolem zátylku. "Hlavu vzhůru, človíčku. Mám pro tebe tajemství, které se ti chystám prozradit, ale musíš mi slíbit, že to nikomu neřekneš. Uděláš to pro mě?" "Tajemství?" Monti řekne a oči se mu trochu rozšíří. "Co je to?" "Nejdřív mi to slíbíš, pak ti to ukážu." Monti si olízne rty a zdá se, že zvažuje svou touhu vrátit se domů proti vyhlídce, že se dozví nové tajemství. Předvídatelně zvítězí jeho zvědavost. "Slibuji." Salo mu věnuje zubatý úsměv a zvedne se. "Tak pojď za mnou. Je to hned za tím kopcem." Pokračují v chůzi na jih, dokud nevylezou na kopec, a pak se odváží do sluncem ozářeného háje stromů musuku rostoucích na jižních svazích. Uslyší to dřív, než to spatří: nejprve tlumený šustot ve stromech, pak vysoké zavytí a barevný záblesk, když tvor vystrčí hlavu z chumlu větví přímo před nimi. Jeho plazí oči je skepticky pozorují, jak se blíží, a zvláštní pozornost věnují nově příchozímu, ale zřejmě usoudí, že je neškodný, protože se nakonec svižným pohybem snese dolů po stromě a drápovitýma, zavalitýma nohama se přidržuje kůry. Když ho spatří, Monti se zastaví a překvapeně vydechne. "Imbulu! Bra Salo, útočí to na nás!" "Ne, neútočí," řekne Salo. "Jen nás přichází pozdravit." Imbulu - tronický monitorový ještěr - je dlouhý jako dospělý člověk. Jeho zahnuté malé rohy se třpytí jako ryzí stříbro, kovové šupiny mění barvu v závislosti na úhlu pohledu. Jak se pomalu sune vpřed, ochutnává vzduch rozeklaným jazykem a kývá tlustým ocasem ze strany na stranu. Monti začíná ustupovat, i když se blíží. "Já nevím." "Klid," řekne mu Salo. "Je přátelská." Popojde tvorovi naproti a poklekne na jedno koleno, aby ho mohl podrbat na rozcuchané kůži pod čelistí. Imbulu reaguje tím, že zvedne hlavu, aby k němu měl lepší přístup, což ho přiměje k úsměvu. Přes rameno se ohlédne na Montiho. "Vidíš? Co jsem ti říkal?" Monti si ještěra stále podezřívavě prohlíží. "Takže tohle je tvoje tajemství? Je to teď tvůj mazlíček?" "Ha! Umíš si to představit? Domácí mazlíček imbulu." Salo zavrtí hlavou. "Ne, jen jí pomáhám. Když jsem ji našel, byla těžce zraněná a kámen mysli v její hlavě byl poškozený. Snažil jsem se ho ale opravit. Zdá se, že už je jí lépe. Je vlastně docela mladá, jestli tomu věříš - dokonce skoro jako dítě." "Dítě? Ale vždyť je tak velké!" "No, oni se zvětšují." Zatímco Monti zírá, Salo se otočí, aby si prohlédl kruhovou skvrnu na hlavě imbula, a s uspokojením zjistí, že se stále zmenšuje. Když na tvora narazil teprve před týdnem, představovalo toto zbarvení děsivé zranění, které by se bez jeho zásahu jistě ukázalo jako smrtelné. "Musím se znovu podívat na její kámen mysli," řekne a vstane. "Mezitím ji můžeš nakrmit, jestli chceš. Většinou loví hlodavce, ale také miluje chuť mléka." "Co když mě kousne?" Monti se zeptá. "Mohlo by se mi udělat špatně. Můj aba říká, že jejich kousnutí může nakazit nemocí celé stádo." "To se jí nestane. Ví, že jí pomáhám. A když jsi se mnou, tak ví, že jsi můj přítel." Monti se dál dívá na zvíře, na jeho tváři opět otevřeně bojuje zvědavost a strach. "Máš to mléko?"
1: Musalodi (2)
"Já ano." Třmen na Salových zádech je součástí koženého postroje, který má připevněný kolem holé hrudi a na němž má připevněný luk, vak na vodu a brašny. Rozepne vak na vodu a nabídne ho Montimu, který obezřetně přistoupí, aby ho přijal. "Věř mi - než se ta kůže vyprázdní, stanete se nejlepšími přáteli." "Když to říkáš," řekne Monti. Zatímco si dřepne a pomalu přiblíží kůži k ještěrčině tlamě, Salo se zamyslí nad malým hadím náramkem z očarované červené oceli stočeným kolem vlastního levého zápěstí: jeho talismanem. Poslechne jeho tichý příkaz, talisman se pohne a jeho krystalické oči vysílají paprsky hranatého světla, které se rozlévají po ještěrčině těle. Následně se nad talismanem vytvoří přelud překrývajících se vln, který zobrazuje energetický stav kamene mysli uvnitř imbulovy hlavy. Přes kulatá skla jeho reflexních brýlí vypadají iluze poněkud étericky. Nikdo neví proč, ale v divočině Rudé země se tajemná esence Měsíce někdy dokáže vetknout do určitých forem života a dát tak vzniknout tronickým bestiím - exotickým strojově-organickým hybridům s metalloidními rysy a kameny mysli uvnitř mozku. Lidé už dávno přišli na to, že s těmito kameny lze obratně manipulovat a ovládat je, a pokud jsou obnoveny neporušené, lze je využít jako zdroje arkanické energie dostatečně silné k oživení strojů nebo dokonce k sesílání kouzel. Salo se vydal hledat energetické signály vysílané mrtvými tronickými bestiemi, když jeho talisman zachytil slabý, ale živý signál. Na konci tohoto signálu byl imbulus umírající vedle potoka, jehož kámen mysli byl vyveden z rovnováhy natolik, že většina jeho tronických schopností, například samoléčení, byla poškozena. Poté strávil mnoho hodin hledáním chyb v šifrovací próze řídící kámen mysli a snažil se pomocí svého talismanu opravit, co se dalo, aby imbulu udržel naživu. Byl poměrně úspěšný, i když ještě nikdy předtím neopravil kámen mysli živého zvířete. Ve skutečnosti jsou energetické vlny zobrazené v přeludu stále poněkud nesynchronizované. Není to však nic, co by tvor nepřežil. Odvrátí pohled od přeludu a podívá se na Montiho, který teď vrká na imbula a hladí ho po krku. Poté, co mu z ruky vyžahne plnou kůži kravského mléka, mu vyhoví. "Tak co," řekne Salo a snaží se neusmívat, "co si myslíš o mém tajemství?" "Myslím, že je krásná," rozplývá se Monti a je to, jako by byl úplně jiný člověk. Pryč je ten vyděšený chlapec z předchozích minut; tohle je ten moudrý a nepříjemně zvědavý kluk, který Saloa sledoval od kraalu. "Drahá Ama, kéž bychom ji mohli vzít zpátky s sebou." Salo se usměje a vidí v Montim stejnou proměnu, jakou pocítil, když tvora poprvé objevil. Zpočátku se ho obával, ale prostý akt krmení rychle změnil jeho pohled. "Proto o ní nesmíš nikomu říct. Kdybys to udělal, zabili by ji." "Nikomu to neřeknu, přísahám," slíbí Monti a Salo mu věří. Trhlina. Hlasité prasknutí větvičky někde v dálce. Monti vystřelí na nohy. Salo málem dostane ránu bičem, když trhne hlavou, aby se podíval, a to, co vidí, ho na chvíli donutí zapomenout, že nemá nadávat v blízkosti dětí. "Do prdele." Montiho široké oči na něj zírají plné paniky. "Co budeme dělat?" "Už je pozdě. Viděl ji." "Mohla by utéct." "Jen by ji chytil a pak by zemřela." Imbulu nezaregistruje žádné znepokojení, když zvědavě mrská jazykem ve vzduchu, možná si myslí, že další ze Salových přátel znamená více mléka pro jeho břicho. Zaplaví ho vlna ochranitelství a myšlenkou pošle svého talismanu spát, čímž iluze uhasí. Přikrčí se k ještěrce a jemně ji obejme kolem krku. "Jak to, že mě pořád nachází?" postěžuje si Montimu. "Zanechávám snad po sobě feromony a třpytky, kudy chodím, nebo co?" "Je to lesník," pokrčí rameny Monti. "Můj aba říká, že ranger by dokázal vystopovat mouchu napříč nížinami, kdyby se k tomu odhodlal." "To je úžasné." Salo ustaraně pohladí imbula a modlí se k Měsíci, aby nebohé zvíře ochránil. Netrpělo už dost? Měsíc je však zřejmě neposlouchá, protože Aneniko dál klusá z kopce směrem k nim na trojském hřebci quagga, kterého chytil a zkrotil krátce poté, co se před dvěma kometami stal lesníkem. Kolem holých ramen mu sedí huňatá srst. Ruce a nohy mu zdobí kusy zbroje z leštěné rudé oceli, každý kus je odborně vyrytý magickými šiframi. Jeho bederní rouška - dost dlouhá na to, aby se mu ve volných záhybech ovinula kolem stehen a mezi nimi a sahala mu až ke kolenům, jak je zvykem - není obyčejná bílá, jakou nosí Salo a většina ostatních mužů z Yerezi, ale má sytě rudý odstín krve, který je vyhrazen válečníkům nejvyššího kalibru, těm, kteří v kostech nosí požehnání mystika. V pravé ruce také drží dlouhé kopí, vyleštěné do oslnivého lesku, vyrobené výhradně z jereziánského arkánního kovu. Protože který sebeúctyhodný ajaghský ranger by se kdy objevil mimo svůj kraal bez svého válečného obleku, kopí a veškeré rudé oceli, kterou si vysloužil právo nosit? Salo je možná zavalitý tam, kde je Niko zavalitý, a Niko je možná o několik odstínů tmavší než Saloova měděná pleť, ale ti dva nejsou zcela bez podobností. Například se narodili jen deset dní po sobě a oba viděli osmnáct komet. Oba se jako malí chlapci starali o dobytek svých otců a oba vyrostli do výšky větší než většina mužů v jejich klanu. Oba prošli výcvikem Ajaha a byli obřezáni v horách v roce svých šestnáctých narozenin - ve stejném roce, kdy se seznámili. Dokonce si začali stříhat vlasy s podobnou strukturou - po stranách se ostříhali nízko a nahoře si nechali narůst o něco delší. Vskutku podobnost, a přesto by při pohledu na ně nyní člověk nejspíš neuhodl, že Salo se narodil náčelníkovi válečníků a Niko prostému dělníkovi v hornické vesnici.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Machinace magie"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️