Dvojčata Edwardsova dědictví

Před porodním sálem soukromé nemocnice Benning
Samuel Edwards nervózně přešlapoval před porodním sálem, oblek měl pomačkaný a tvář unavenou. Každý, kdo ho viděl, by stěží uvěřil, že je generálním ředitelem "Shengye", jedné z předních společností v Benning City.
Náhle se z porodního sálu ozval hlasitý nářek novorozence. Samuel se na chvíli zastavil, než se vrátil k chůzi, a tiše si pro sebe mumlal: "Emily bude mít dvojčata, je tu další, další...
O několik minut později se zevnitř ozval tišší pláč. Samuel se zarazil a projel jím záchvěv. Třel si ruce a po chvíli vyšla dveřmi sestra.
"Jsou tu dvě holčičky, jedna váží šest liber a sedm uncí a druhá pět liber a šest uncí.
Samuel sledoval, jak sestra znovu vstupuje do porodního sálu, a v srdci se mu rozbušilo znepokojení.
Rodina Edwardsových měla vojenské zázemí. Samuelova babička, Grace Monroeová, nebyla vůbec taková, jak naznačovalo její jméno. S jeho dědečkem se seznámila v armádě. Společně bojovali v odboji a za svou statečnost si vysloužili významná ocenění. Dědeček se bohužel z války nevrátil a Grace musela nést tíhu dědictví po Edwardsovi sama.
Měla tři děti: Samuela, kterému se v armádě dařilo, a jeho mladší sestru Milu, která zemřela dva roky předtím. Příčinou její smrti byla nejasná nemoc zvaná Alasdairův syndrom.
Tato vzácná genetická porucha postihuje především jedno z dvojčat. Způsobuje nerovnoměrné rozložení výživy v děloze, takže slabší dvojče je náchylné k závažným vrozeným poruchám, které někdy vedou k předčasné smrti. Navzdory četným pokusům nikdo nenašel definitivní léčbu, přičemž její zdroj je hluboko v nervové činnosti mozku a může vyvolat psychické komplikace.
Poté, co byla Mile tato nemoc diagnostikována, ji celá rodina Edwardsových tvrdě chránila. Zvláště Grace se jí věnovala. Když tragicky zemřela, Grace to hluboce zdrtilo a přimělo ji to prosadit přísné mlčení o Milině nemoci a prohlásit okolnímu světu, že zemřela v důsledku nehody.
Grace tvrdým dekretem prohlásila, že pokud některé z jejích vnoučat zdědí tento stav, bude ukončen jejich život nebo budou dány k adopci - rodina Edwardsových takové děti neuzná!
Samuel seděl vedle Emily Chambersové na nemocničním lůžku, díval se na její bledou, vyčerpanou tvář a cítil se utrápeně. Před chvílí se dozvěděl, v jakém stavu je jejich mladší dcera: byl jí diagnostikován Alasdairův syndrom.
Jeho manželství s Emily začalo jako politické spojenectví, ale časem mezi nimi rozkvetla láska a vzájemně se podporovali v dobrém i zlém. Nikdy před sebou neměli tajemství, ale teď...
Samuel sklopil zrak a dlouho přemýšlel. Nakonec se rozhodl, že si o tom s Emily promluví.
Když se Emily probudila, zahlédla sluneční světlo, které pronikalo oknem a osvětlovalo vysokou postavu vedle ní - strniště na Samuelově tváři rašilo jako jemná tráva po dešti. Měl těžké oči a váhal, zda má promluvit.
Emily zasáhlo uvědomění, které jí připomnělo její současnou situaci. Zamračila se, zatahala Samuela za pomačkaný oblek a chraptivým hlasem se zeptala: "Jak se daří dětem?
Samuel jí jemně odhrnul uvolněný pramen vlasů z čela a jeho hlas se snažil zformulovat slova: "Nemůžu to před tebou tajit. Naší nejmladší dceři diagnostikovali Alasdairův syndrom.
"Jak se to mohlo stát? Emily se nevěřícně rozšířily oči, když se jí začaly rozlévat slzy.
Náhle zareagovala a její hlas zněl naléhavě: "Už je tu babička? Rychle! Schovejte dítě!
Samuel ji zadržel a s něhou jí utřel slzy. 'Ještě nepřijeli, prosím, nepanikař. Nespěchej, nevyčerpávej se!
Emily setřásla jeho sevření a tiše se rozplakala. Uplynulo několik minut, než se konečně vzpamatovala. Byla známá svou houževnatostí a silou.
"Jestli Edwardsovi nechtějí uznat tohle dítě, tak ho vychovám sama!
'Tvoji rodiče jsou pryč, jak to zvládneš sama?'
Samuel se zadíval do Emilyiných odhodlaných očí a uvnitř něj se vzedmula vlna viny. Emily se rodiče dočkali pozdě a na smrtelné posteli mu svěřili svou drahocennou dceru, věřili v jeho charakter. Zpočátku však Samuela k Emily přitahovalo spíše bohatství její rodiny - byl to nejrychlejší způsob, jak se vyšvihnout ve světě obchodu.
Kdyby sis mě nevzala, tak bys teď takhle netrpěla!
"Co to říkáš? Emily po něm střelila podrážděným pohledem.
'Nakonec jde opravdu o pověst tvé rodiny.
Když to Samuel uslyšel, cítil, jak v něm narůstá nepopsatelná frustrace. Pevně sevřel Emilyiny ruce a v očích mu zářilo odhodlání. 'Neboj se, společně zajistíme, aby bylo o naše dítě postaráno!
...
(Poznámka: Tato podmínka je zcela smyšlená.)
(Konec kapitoly)

Jmenuji se Lila Edwardsová, protože moje matka říká, že když je Ava, je i Lila.
---od Lily Edwardsové
Uvnitř sídla na předměstí Benningu Lila pečlivě stříhala květiny, na sobě měla ležérní tričko a šortky, vlasy svázané do drdolu.
"Slečno, je čas na přestávku."
"Dobře." Slabě se usmála, sluneční paprsky jí svítily do tváře, ale díky nim vypadala trochu bledá, při bližším pohledu se jí na čele skutečně objevily drobné krůpěje potu.
Když to Hannah Liu viděla, okamžitě přivedla Lilu do sídla a usadila ji.
Hannah byla v mládí chůvou Edwardsových a starala se o tři děti Samuela Edwardse. Když se narodila Ava, poslali ji do Sídla pod záminkou péče o ni a ona si uvědomila, že Samuel a jeho žena před starou paní zatajili důležitost dítěte.
Při pohledu na maličké dítě v náručí Hannah poprvé zaváhala. "Hannah, jestli se o Lilu nepostaráš, tak ji opravdu budeme muset poslat pryč!" Hannah se usmála.
Pod Samuelovým napůl přemlouváním, napůl výhrůžkou nakonec podlehla.
"Slečno, můžeme si zítra cestu do zahrady trochu zkrátit?" "Ano," odpověděla.
Hannah se láskyplně podívala na Lilu u stolu.
Lila počítala pilulky a polykala je jednu po druhé, hořká chuť léku ji mrzela, ale přesto se usmála a odpověděla: "Ano."
Když konečně dojedla lék, natáhla ruku směrem k Haně a s velkým úsměvem řekla: "Babičko Hanko, cukříku." Hanka se usmála.
Hlas mladé dívky byl chladný a éterický, s nádechem malichernosti.
Hana bezradně vytáhla z kapsy mléčný fondán a vložila jí ho do ruky. Cukrovinka se Lile rozplynula v ústech a okamžitě jí dodala silnou mléčnou příchuť.
"Moje sestra má dneska narozeniny, musí tam mít hodně práce, babi Hannah, jdi napřed! O mě se neboj."
Lila řekla Hannah s mírně zkroucenými koutky úst.
Hannah se na Lilu ustaraně podívala a mrzelo ji, že je tak chápavá.
"Buď doma hodná, moc necvič. Na elektroniku se můžeš dívat nanejvýš hodinu a půl a nezapomeň si včas vzít léky. ..."
"Já vím." Lila se bezradně usmála a natáhla k Haně ruku.
Hannah vytáhla další želatinový bonbon a vložila ho Lile do ruky, usmála se, dotkla se její hlavy a odešla ze dveří.
Ve skutečnosti už Samuel volal, že se stará paní chystá odejít ze starého domu, a říkal jí, aby si pospíšila. Stávalo se to každý rok v tento den, ale ona to nemohla nechat být, protože to nebyly jen Avininy narozeniny.
Měla tolik práce, že se bála, že se vrátí až pozdě v noci.
V sídle nebyl nikdo jiný než Lila a služebná, která každý den uklízela, přicházela, jen když Lila spala. Ticho v obývacím pokoji Lilu zneklidňovalo, a tak vyběhla nahoru.
Teplé sluneční světlo pronikalo skrz balkonové sklo, vyplňovalo každý kout pokoje a závěsy na posteli se jemně roztančily.
Lilin pokoj byl útulný a modrý. Vymačkala si mléčný fondán a pěkně si zdřímla.
V půl třetí odpoledne Lilu probudí malý zvuk, na který je obzvlášť citlivá, a je skutečně čas vstát. Hluk neustával, jako by nebyl daleko.
Lila se zamračí, snaží se ho ignorovat a obrátí oči k vedlejšímu stolu, na kterém leží spousta dárků. Vzala je k posteli a jeden po druhém otevřela.
Byly tam krásné šaty, křišťálová koule, krajkový rybářský klobouk a hromada pohlednic. Na pohlednicích byly různé pohledy na Benning City, které všechny viděla na počítači.
Při pohledu na dárky se Lila rozveselila. S úsměvem na tváři zapnula počítač a přihlásila se do aplikace SoundLeap, hlasového programu, který Lila ráda používala k zaznamenávání svých nálad.
Ve čtyři hodiny odpoledne, po hodině a půl hluku venku, se Lila podívala na balkon, chvíli přemýšlela a pak se rozhodla, že se převlékne, nasadí si zbrusu nový rybářský klobouk a vyjde ze dveří.

30. srpna 2015
V tomto sídle žila už šestnáctým rokem.
Zalévaly ji teplé sluneční paprsky, které jako by pozlacovaly dobré časy setkání.
--Lila Edwardsová
Hlas zněl blízko, ale ve skutečnosti vycházel z hloubi Lilina těla, takže se zdál být vzdálený.
Betonová silnice byla rovná a hladká, odrážela jemné sluneční světlo.
Lila si broukala neznámou melodii a pokaždé, když šla, se na chvíli zastavila a posadila.
Na tomto předměstí není mnoho sídel, místo toho je tu spousta pustiny a zdroj zvuku se nachází v opuštěné Závodní zóně.
Rostoucí hluk dráždil Liliny ušní bubínky, a tak vytáhla zvukotěsná sluchátka a nasadila si je.
Tato sluchátka jí dal Samuel Edwards s tím, že když nebude slyšet hluk, bude chráněna před rozptylováním.
Znělo to rozumně.
Kolem se shromáždila velká skupina lidí, kteří se smáli, a v dálce se prohánělo několik závodních aut.
Lila se podívá na tichou scénu, pomalu přistoupí, v koutku úst se jí zkroutí úsměv a tiše se postaví.
...
Na široké trati zuřivě soupeří několik vozů, diváci jásají a křičí, krev jim vře.
Ethan Parker stál na trávníku nedaleko závodní dráhy, usmíval se a poplácával svého přítele po rameni.
"To je skvělé! Proč jsi mu nezavolal dřív?" "Ano," odpověděl.
Ethanův otec je nejbohatší muž v Benning City a vlastní několik Edwardsových společností.
Jeho rodiče byli vždycky mimo město a on byl vychováván tak, aby si dělal, co se mu zlíbí.
"Řekl jsi mi, abych přišel, řekl jsem, že mám něco na práci. Jak to jde? Není ta dráha pěkná? Postavil ji nějaký bohatý kluk, ale byla opuštěná a dalo mu hodně práce, aby ji dal do pořádku." "To je pěkné.
Přerušil ho Mike Thompson, přezdívaný Dinky, který mlčel na vedlejší koleji.
Jeho otec byl vysoce postavený politik a matka profesorka na univerzitě.
S Ethanem spolu vyrůstali a byli nejlepšími kamarády.
Dvě opuštěné děti, které ve svých vlastních kruzích pronikly do jiného světa.
"To je dárek pro Avu Edwardsovou, že? Já na něj nemám čas."
Ethan se bezstarostně podíval na trať.
"Věřil mi, a ke kterým jejím narozeninám jsem ho nenechal strýčka Boba koupit? Určitě spolu hrajeme hry za jeho zády."
Ethan se poškrábe na nose, trochu se zasměje a obrátí pozornost zpátky k davu.
Náhle zahlédne známou postavu stojící v čele davu.
"Není to Ava Edwardsová?" Mike sleduje jeho pohled.
Ethan si Mika nevšímal, strčil si ruce do kapes saka a vykročil k Avě.
Dívka měla na sobě černé tričko s krátkými rukávy a džíny, nízký culík, na hlavě přitisknutý modrý rybářský klobouk a v uších bezdrátová sluchátka.
Zdálo se, že její kůže ve slunečním světle září, a vyčnívala z davu.
Ethan k ní přistoupil a poklepal jí na rameno.
Ava otočila hlavu, zakoulela očima a široce se na něj usmála: "Hej, jsem v pořádku!" "To je v pořádku," řekl Ethan.
Ve slunečním světle byl dívčin úsměv obzvlášť hřejivý.
"To je... co se stalo?" Ethan byl v duchu trochu šokovaný.
Prostě nepředstavitelné, že by ohnivá povaha Avy měla tak klidný a léčivý úsměv.
Ethan si lehce odkašlal a nepřirozeně řekl: "Avo, tohle léto jsem tě neviděl, tolik ses změnila!"
Za ním Mike vystrčil půlku hlavy: "Vypadáš mnohem víc hydratovaněji!"
Lila se naučila řeč rtů, zírala na jejich rty a okamžitě zpanikařila.
Jinými slovy, tihle dva kluci a její sestra se znají, dokonce velmi dobře.
Lila mírně naklonila hlavu na stranu, lehce se usmála: "Natři se hodně opalovacím krémem."
Ethan si všiml jejích lehce zarudlých rtů a vážně se zeptal: "Proč se nejdeš připravit na mou narozeninovou oslavu později a nepřijdeš sem?"
Mike se pak zvědavě zeptal: "Jak jsem se dozvěděl o téhle závodní dráze?" "To se o mně tak rychle rozkřiklo?" "Ano," odpověděla.
Lila oněměla.
Bylo v tom víc, než si uvědomovala.

"Lila Edwardsová" chvíli mlčela a v záblesku prozření se naklonila, sepjala ruce a trochu chladně řekla: "Když můžete jít vy, proč ne já? Kromě toho, jaký smysl má pořádat narozeninovou oslavu? Jsem tu proto, abych vám připomněla, že na oslavu nesmíte zapomenout, když se příliš bavíte!"

Mike Thompson byl tímto prohlášením ohromen.

"Jak to? Všichni budou za pár minut pryč." "Cože?" zeptal se. Odpověděl a táhl "Ethana Parkera" směrem k trati: "No tak! Pojďme si dát pár koleček."

Lila se cítila o něco uvolněněji, když sledovala, jak se oba chlapci hravě dostávají k dráze. Chvíli tam stála a uvědomila si, že většina lidí už odešla. Obloha se zbarvovala do žluta a bílé mraky vypadaly jako peříčka plující na modrém plátně.

"Lila" se cítila trochu unavená, otočila se a chystala se jít domů. V tu chvíli se jí na zápěstí dotkl chladný dotek, a když se ohlédla, vážně se na ni díval chlapec, s nímž předtím mluvila, "Ian Evans".

"Ne, ne." Ianovy krásné oči a tenké rty způsobily, že se Lile rozbušilo srdce. Ale ne, copak ji někdo čte?

Zrovna když Lila v duchu divoce hádala, Ethan najednou ukázal zářivý úsměv. S jednou rukou v kapse a druhou držící Lilino zápěstí mírně zkřivil ústa a zeptal se: "Vracíš se jen tak?" "Ano," odpověděla.

"Ne." Lila na okamžik ztuhla a poslušně přikývla. Napětí na jejím zápěstí ji přitáhlo dopředu a chlapec ji přitáhl k okraji dráhy: "Ještě není čas, vezmu tě na pár koleček." Lila se usmála.

"Lila" neměla jinou možnost než se podřídit.

"Tak jo." Ethan přivedl Lilu k autu. Byl to zcela bílý závodní vůz s elegantní karoserií, která ji nutila žasnout a bát se o své zdraví. "Opravdu se v tomhle autě můžu svézt?" zeptala se Lila.

"Na co se ptáš? Hloupost!" "Ethan" bezradně otevřel dveře.

V okamžiku, kdy nastoupila do auta, se "Lila" stále cítila zasněně a neskutečně. Dívala se na klikatící se trať před sebou, a i když jen seděla, cítila se nesmírně spokojená.

"Ethan se chystal nastartovat, když vtom se prudce ozvaly brzdy. Vedle něj zastavil stříbrný sportovní vůz, který se jasně leskl v protisvětle. Byl to bohatý kluk, který miloval závodění, stáhl okénko a zavolal na Ethana: "Co říkáš, 'princezno', pojďme závodit?" Ethan se usmál.

Když uslyšel to jméno, "Ethan" se okamžitě potopil. Popadl ozdoby v autě a hodil je po druhé straně: "Vypadni!"

Druhá strana rychle zavřela okénko a utekla. Při pohledu na stříbrné sportovní auto se "Lila" znovu otočila na "Ethana". Takže se jmenuje "Princezna"? Haha, to je přezdívka!

"Ethan" pohlédl na Lilu, která zúžila oči a usmála se na něj. Oběma rukama sevřel volant a uši mu mírně zčervenaly, když řekl: "Připoutej se." "Ahoj," odpověděla Lila.

"Tak jo." Lila si zapnula pás a auto se rozjelo. Bílé auto vylétlo ven a scenérie kolem ní rychle ustoupila. Tvář měla bledou, rty bez krve.

"Co se děje?" Ethan vycítil, že je jí nepříjemně, a zeptal se: "Co se děje?" Lila se zasmála.

"Nic, jen jeď pomaleji." Dívka se na něj slabě usmála, krásně, ale srdcervoucně.
Okamžitě zpomalil. "A co tohle?"

"Pomaleji."

"A co tohle?"

"Pomaleji."

...

"Mike" kráčí po vnitřní straně trati a při pohledu na rychlost hlemýždího tempa vozu si nemohl pomoci, ale škádlil "Ethana" uvnitř vozu: "'Princezno', ty nabíráš dívčí rychlost ach!"

"Ethan" stáhl okénko a dal mu kaštan. "Ještě jednou křič!"

"Lila" sledovala interakci mezi nimi a srdce se jí uvolnilo. Po chvilce rozjímání se otočila k Ethanovi a řekla: "Tak, princezno, měla bych jít."

Ta přezdívka ji přivedla do rozpaků, ale nevěděla, jak ji nazvat.

"Já..." Ethan zaváhal.

"Doprovodím tě."

"Ne, Edwardsův stroj na mě čeká."

Když auto zastavilo, "Lila" otevřela dveře a vystoupila, připravená odejít, když si náhle na něco vzpomněla. "Děkuji ti za dnešek." Natáhla se a podala věc, kterou držela v ruce, do auta.

Z mladé ženy vyzařuje vřelý úsměv a "Ethan" se podívá na její nataženou ruku.

"Lila" mu vloží do ruky pár mléčných nápojů a rázně odejde.

"Ethan" na okamžik ztuhne, uchopí gumové bonbony a následuje ji ven z auta.

"Mike" byl toho svědkem a zeptal se: "Zdá se, že je dneska hodně něžná, je to tím, že má dlouhý ocas?" "Ano," odpověděla Lila.

"Aha." "To je pravda." Ethan očima sledoval Lilina záda, jak dívka pomalu kráčela.

"Tobě se 'Ava' nelíbí, že ne?" "Ano," odpověděl.

"V žádném případě! Jsme kamarádky z dětství. Kdy jsi mě viděla s takovými city, jaké k ní chováš ty?"

"Tentokrát!" "Ne, ne, ne." Mike v duchu vykulil oči, a když viděl, že se Ethan stále dívá před sebe, vytrhl mu bonbón z ruky, roztrhl papír a nacpal si ho do pusy, celý proces proběhl hladce jako proud vody.

"Ethane: "???"

"Mike": "Hej!"

"Ethan" mu vztekle vytrhne tyčinku a kopne ho do zadku. Ten se plácne přes srdce, uhne a uteče.

"Ty jsi tak zlý!"

"Ethan" se tváří, že si sundává boty, a zle se usmívá: "Je toho víc, chceš to zkusit?"

...

"Tohle je opravdu moc hořká medicína!" Lila v duchu naříkala: "Bez přidaného benefitu v podobě fondánu je dnešní medicína opravdu moc hořká! Trochu toho litovala...

Ethan Parker se poprvé setkal s Avou Edwardsovou, když mu bylo šest let a Emily Fordová ho vzala na oslavu narozenin slečny Edwardsové.
Emily a Zhao Xinyong byly kamarádky z dětství, ale poté, co se provdala za Davida Kinga, spolu mluvily jen zřídka.
Toho dne byl Ethan Parker oblečen v malém obleku a obklopen mnoha celebritami, když ho Emily vtáhla do sálu.
"Paní Parkerová, už je to opravdu dlouho! Jsem ......"
"To je váš syn, že? Je tak hezký!"
Ethan Parker byl ohromen a s jiskrou v oku se vymanil z Emilyiny ruky a za chůze se vytratil z kruhu: "Mami, jdu na záchod."
Emily se podívala na Ethana Parkera, který se už vytratil, a bezmocně ho pobídla: "Běž a rychle se vrať, ať se neztratíš!"
"Dobře..." Jak bych se mohla ztratit!
Výzdoba vily rodiny Edwardsových se od té Parkerových značně lišila a Ethan Parker nevědomky kráčel do zahrady Backyard Garden, kde několik vysokých pouličních lamp podél dlážděné cesty osvětlovalo téměř polovinu zahrady.
Ethan Parker se nudil a tahal květiny po cestě, ale po chvíli si uvědomil, že nemůže vyjít ven.
"Tohle přece nemůže být pravda!
Otočil se a šel zase zpátky, když se najednou na rozcestí ozval přerývaný zvuk dívčího pláče.
"!!!"
Ethan Parker si otřel pot z čela a pomalu se vydal ke zdroji zvuku, přičemž zadržoval třes v nohou.
Světlo pod pouliční lampou bylo stále jasnější.
Na dlážděném obrubníku seděla malá holčička se dvěma cvrčky a světle modrým sárí, vzlykala a plakala, čiré korálky bublaly.
Zvlášť ty černé na jejích rukou, které si neustále rozmazávala po obličeji.
Ethan Parker zaváhal, ale přistoupil k holčičce a zeptal se: "Proč pláčeš?" "Proč?" zeptal se.
Zvedla oči, uviděla malého bratra v obleku, utřela si slzy a ukázala na okvětní lístky, které nasbírala vedle sebe v půdě: "Tuhle řadu lesních ibišků roztrhal velký zlý chlap!"
Dívčin hlas byl jasný a tichý a její tón rozhořčený.
"......" Ten velký padouch jsem já!
Ethan Parker si v rozpacích několikrát odkašlal, přikrčil se a zašeptal: "Promiň, udělal jsem to já."
Dívka se na něj podívala široce rozevřenýma očima, oči měla stále červené, rty trochu bílé a na čele jí vyrazilo pár krůpějí potu.
Tvář měla téměř bez masa a vypadala žalostně.
"Přísahám, že pro tebe v budoucnu určitě vysadím řádek lesních ibišků!"
Ethan Parker zvedl čtyři prsty a ulevilo se mu, když viděl, že dívka uvažuje o okvětních lístcích, které ani nedokázala dát dohromady.
"Máma říkala, že shnijí v hlíně a poslouží jako hnojivo pro další květiny." Proto ráda trhám květiny. Už to nebudu dělat!
Dívka zvedla hlavu a slabě se na něj usmála: "Nemusíš sázet řádek, nech je takhle!" "Ne," řekl.
V koutcích očí měla stále skvrny od slz, vypadala trochu směšně.
Ethan Parker viděl, že se zřejmě snaží vstát, a spěšně se zeptal: "Pořád nevím, jak se jmenuješ? Jmenuji se Ethan Parker."
"Jmenuji se..."
"Ava Edwardsová."
To jméno už slyšel, takže je to oslavenkyně na dnešní oslavě, a jeho oči se trochu rozjasní: "Takže tě můžu navštěvovat častěji?"
"Chceš si se mnou hrát?" Zdálo se, že dívčiny oči jiskří malým hvězdným světlem.
"Tak zatáhni za háček!" Jako by se bála, že vycouvá, okamžitě před něj strčila malíček.
Ethan Parker, který měl na jejích krátkých tenkých prstech ještě trochu špíny, natáhl svůj vlastní malíček, aby se s jejím zaháknul, palec rovně.
"Háček, šňůra a drát, sto let, žádná změna!"
Prsty byly synchronizované.
Svítilo na ni teplé světlo pouliční lampy a v očích se jí odrážel jeho odraz se špínou na tváři. Ale její úsměv byl oslnivý, jako by člověku do srdce svítilo teplé světlo jarního dne.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Dvojčata Edwardsova dědictví"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈