Mezi stíny a tajemstvími

Byl to obyčejný den. Eleanor Waverlyová si nazula bílé tenisky, vzala si batoh na záda a chystala se vyrazit do školy. Byla ve třeťáku na střední škole, průměrná studentka se slušným prospěchem a vychovaná ve střední třídě - prostě další typická dívka. Jestli něco vyčnívalo, tak to byla její nápadná krása. Eleanor měla už ve svém mladém věku impozantní postavu s křivkami, které by každého přiměly k druhému pohledu. Její úsměv byl sladký, doplněný rozkošnými dolíčky, a dlouhé vlasy jí dokonale rámovaly obličej.
Eleanor byla mezi svými vrstevníky, zejména mezi dívkami na Učené akademii, velmi oblíbená, ale o jednání s chlapci neměla velký zájem. Zaslechla, jak o ní někteří z nich mluví jako o "prsaté holce" a přirovnávají její oblečení ke kravskému, což v ní vyvolávalo pocit frustrace. Nechtěla mít tak velké poprsí - byla to otrava. Když nosila těsné oblečení, někteří ji kritizovali, že chce upoutat pozornost; volné oblečení ji dělalo těžší, a ke všemu jí běhání připadalo jako trénink pro její hrudník. Dospívající kluci dokázali být tak k vzteku!
"Waverly! Dokončila jsi včera domácí úkoly? Pospěš si, ještě mi zbývají vyřešit dva velké problémy! Každou chvíli tu bude písařka Olden, a jestli zjistí, že jsem to nedokončila, jsem v háji!
Když dorazili do třídy, nastal obvyklý chaos - studenti buď snídali, nebo se snažili opsat domácí úkoly. Eleanořina kolegyně v lavici a nejlepší kamarádka Mirabel Fairchildová nebyla výjimkou.
Mirabel byla nechvalně proslulá tím, že nedokončovala úkoly a často tvrdila, že látce nerozumí, ale ve skutečnosti byla jen líná. Když měl domácí úkol složité kroky, jednoduše je smetla ze stolu - koneckonců měla Eleanor, na kterou se mohla každé ráno spolehnout, že jí odpoví.
"Mirabel, zase jsi nedokončila domácí úkol...
Eleanor vytáhla úkol. 'Musím ti vysvětlit, proč to děláme takhle, nemůžeš si nechat zhoršit známky.'
Eleanor se vážně podívala na Mirabel, která přikývla a oči jí z ranního omámení poklesly.
Uf, ve svém věku si připadala jako mini učitelka! Mirabel se zamračila a v duchu si pobrukovala, jak se snažila složité problémy pochopit.
Pak vešla písařka Olden a místo vybírání domácích úkolů jí šokovaně oznámila něco šokujícího.
'Od této chvíle měníme zasedací pořádek! Ti, kteří mají dobré známky, budou ve dvojicích s těmi, kteří se trápí. Waverly, opravdu nechci být od tebe odloučená!
Eleanor si vyměnila pohled s Mirabel, která vypadala rozrušeně. Sdílela kamarádčinu nechuť - Mirabel byla její nejbližší spojenkyně a vždycky seděly vedle sebe. Představa, že si vymění lavice, ji zneklidňovala. Co když její nový partner bude někdo, s kým bude těžké jednat?
'Věř mi, taky nechci být od sebe, ale musíme poslouchat Oldena. Jediné, co můžeme udělat, je doufat v dobrého spolužáka,' odpověděla Eleanor a sepjala ruce, zatímco se tiše modlila.
Ale pak to přišlo - jméno, které ji uvedlo do stavu naprosté nedůvěry.
"Gideon Ashford.
Eleanor ztuhla, když spatřila svého nového kolegu od stolu. Gideon Ashford byl v jejich mladší třídě známou osobností - ne z dobrých důvodů. Byl to nejznámější flákač na celé střední škole, vyhlášený rváč, který se svým bohatstvím chlubil jako čestným odznakem. Svým bezstarostným chováním a loajalitou si získal houf přátel, ale pro Eleanor byl jen dalším lehkomyslným klukem, který se málo staral o hodnotu vzdělání a snil o životě mimo školní lavice.

Eleanor Waverlyová se kousla do rtu a cítila se trochu zahnaná do kouta. Opravdu nechtěla sedět s Gideonem Ashfordem - co s tím měla dělat? Vnitřně si povzdechla.
Gideon studoval Eleanor, jejíž utrápený výraz v něm vyvolal vzpomínky. Takže jí nebylo příjemné s ním sedět, že? V minulém životě nedokázal odolat tomu něžnému, zranitelnému výrazu v její tváři a jediné, co to způsobilo, bylo, že bezmocně sledoval, jak se vdává za jiného muže.
Ale teď? Nemohl si pomoct, ale myslel si, že by jí s ním bylo lépe - jistě, nebyl tak něžný jako ten druhý, ale aspoň byl věrný.
Gideon se zhluboka nadechl a připomněl si, že je odhodlaný to tentokrát udělat správně. Už žádné ztrácení rozvahy. Tentokrát o ni hodlal usilovat pečlivěji; po maturitě se vezmou. Byl by zatracen, kdyby dopustil, aby se jí znovu stalo něco zlého.
"Waverly, odteď jsme partneři u psacího stolu. Jen všem řekni, že na tebe dávám pozor,' řekl a nenuceně jí přehodil ruku přes rameno. Teplo její přítomnosti ho naplnilo starými vzpomínkami, o kterých si myslel, že je pohřbil. Už je to tak dávno, co opustila tento svět....
"Uh, ahoj... Eleanor se mírně posunula, zaskočena jeho otevřeností. Příliš rychle se k ní přitulil. Vypadal docela mile, ale jeho známky byly příšerné. Olden Písař se zmínil o tom, že by měl změnit zasedací pořádek, aby spojil studenty s dobrým prospěchem s těmi, kteří mají problémy, takže mu bude muset pomoci víc, než předpokládala.
"Co to máš za parfém? Voní tak sladce! Naklonil se blíž a jeho dech se otřel o její kůži. Eleanořiny tváře vzplály horkem a rychle ho od sebe odstrčila.
'I... Nemám na sobě žádný parfém. Ničím nevoním.
Fuj! To bylo příliš intimní! Při pohledu na jeho pohlednou tvář a ty hluboko posazené oči se jí nečekaně rozbušilo srdce. Rozpačitě si odkašlala a odpověděla: "Gideone, měli bychom si udržovat trochu odstup, i když jsme partneři od stolu.
Gideon jí hravě prohrábl vlasy a v očích se mu nebezpečně zablýsklo. Cítil ohromnou žárlivost vůči každému muži, který by ji mohl držet při sobě, zejména vůči tomu druhému, který by s ní sdílel noční objetí - z těch myšlenek se mu dělalo zle.
"Vzdálenost? Co je to? Waverly, teď jsme partneři! Když budeš odtažitá, mohlo by mi být smutno,' odpověděl s předstíraným trucováním. Neměl v úmyslu ustupovat; hodlal pomalu rozbíjet její obranu, dokud ji nebude moci mít úplně.
Gideon jí věnoval okouzlující úsměv, když nechal svou paži klesnout.
Eleanor, která se cítila rozrušená jeho nadšením, se sama dokázala nesměle usmát. 'Nejdřív jsem byla nervózní z toho, že budeme parťáci od stolu, nebyla jsem si jistá, s kým budu muset zůstat, ale ty vypadáš... dost slušně. Pokusíme se, aby to fungovalo, ano, parťáku?
Sakra. Proč se musela tak sladce usmívat? Jen mu to ztěžovalo situaci.

Když zazvonilo na školní zvonek, Eleanor Waverlyová si nedočkavě přehodila malý batoh přes rameno. Je čas vyrazit domů na večeři!
"Hej, Gideone Ashforde! Škola skončila! Uvidíme se zítra! Než Eleanor odešla, nezapomněla svému novému spolužákovi z lavice zamávat na rozloučenou. Po společně stráveném dni si uvědomila, že Gideon není tak hrozivý, jak si o něm všichni myslí. Pravda, byl trochu moc nadšený, ale ona si na to začínala zvykat.
"Počkej chvilku...
Gideon chytil Eleanor za paži a v očích se mu něco neúprosně zablesklo. 'Svezu tě. Mám motorku.
Chtěl vidět, jak teď vypadá ten blbec ze sousedství, jak nestydatý dokáže být poté, co zradil někoho tak úžasného, jako je Eleanor. Při pomyšlení, že jí kvůli tomu chlapovi ublížil, ho rozbolelo srdce, a když ji vedl dopředu, musel potlačit narůstající emoce v hrudi. "V žádném případě tě nenechám odmítnout. Jsme přece teď dobří přátelé, ne?
Eleanor překvapeně zamrkala a náhle ztratila řeč. Odmítnutí jí opravdu nepřipadalo jako možnost.
"No... tak dobře," odpověděla a cítila směs ostychu a vzrušení. Podívala se na Gideona, který ji stále držel za ruku, a pokusila se jemně odtáhnout. Ale on jen pevněji sevřel ruku.
"Co to děláš? Jen se uklidni. Jeho hlas byl klidný, vůbec ne hrozivý, přesto se Eleanor přistihla, že začíná být poslušná, instinkt jí říkal, že je v něm něco autoritativního.
Než se ocitla na motorce, byla Eleanor trochu omráčená. Jak to mohlo dojít až sem? Seděla před Gideonem a ta blízkost jí nečekaně rozbušila srdce.
V mžiku ji Gideon přivedl na práh panství Waverly. Nejevil však žádné známky toho, že by chtěl odejít; místo toho ji objal kolem ramen a dal jí jasně najevo, že nikam neodejde.
"Jsem doma," připomněla mu Eleanor znovu a očekávala, že se konečně vzdálí.
"Počkej chvíli.
Ten blbec byl její soused a Gideon byl na něj zvědavý - chtěl pochopit, jak si ten chlap mohl získat Eleanořinu neochvějnou loajalitu navzdory všem skvělým chlapům, kterým se líbila. Bylo k zbláznění, jak se zdálo, že k němu zakotvila, jako by byl jedinou možností.
V tu chvíli se k nim přiblížil nápadný kluk v bílé košili, ztělesnění snu každé dospívající dívky. Jeho něžný pohled dokázal přivést do mdlob každou dívku a úsměv, který měl na tváři, měl potenciál přivést fanynky do hysterie.
"Eleanor.
Ale když na ni tato pohledná postava pohlédla, něco se změnilo. Jeho výraz se změnil v podivný, objevil se v něm záblesk nezpracovaných emocí, což ho přimělo zastavit se metr od ní, rozpolcený mezi touhou přiblížit se a tím, že ho něco zadrželo.
"Eleanor...
Zmateně ho pozorovala. Cassandra Thorneová bydlela hned vedle a byli sousedé už několik let. Byl však o dva roky starší a v současné době studoval na univerzitě ve městě. Obvykle se vracel, jen když byl poblíž jeho bratr Gideon. Proč tu byl dnes?
Bylo to zvláštní. Ačkoli byla Cassandra nepopiratelně přitažlivá a na střední škole byla lamačem dívčích srdcí, Eleanor nebyla ten typ, který by se obletoval po chlapcích. Vždycky si s ním jen nezávazně vyměnila pozdrav.
Tak proč se na ni tak díval? S pocitem viny, s touhou... bylo to znepokojivé.
Eleanor se nemohla zbavit nepříjemného pocitu, který se vkrádal, když se na ni díval. Podařilo se jí napjatě usmát.
"Cassandro, proč ses dnes vrátila?

Než Eleanor Waverlyová stačila promluvit, přerušil Gideon Ashford souboj upřených pohledů mezi ní a Cassandrou Thorneovou. S majetnickým výrazem se naklonil blíž k Eleanor a zašeptal jí do ucha: "Waverlyová, kdo je to?
"To je starší bratr mé sousedky. Jmenuje se Cassandra Thorneová. Taky chodil na naši střední školu, a když jsme byli v prváku, byl ve čtvrťáku,' odpověděla a její tón byl navzdory tíze představení lehký.
Když Gideon viděl, že Eleanor nechová ke Cassandře Thorneové žádné zvláštní city, pocítil nával úlevy - zaskočilo ho to. Rychle se napřímil a oslovil Cassandru povýšeným pohledem. "Aha, sousedka, co? Rád vás poznávám, jsem Waverlyin kolega od stolu. Co tu jen tak stojíš? Waverly, myslím, že se na tebe dívá trochu divně, měla by ses držet dál.
Ačkoli Gideonovi připadalo Cassandřino chování znepokojivé, pustil to z hlavy, protože si myslel, že Cassandra už se možná zamilovala do Eleanor. Jak ubohé. Přesně jak se říká, "děcko na hostině u staré krávy".
Cassandra cítila, jak v něm stoupá hněv. V minulém životě se Gideon držel Eleanor jako pijavice a bez ohledu na to, kolikrát se ho Cassandra snažila setřást, Gideon se vždycky vrátil. Myšlenka na něj v něm vyvolávala nesčetné frustrace.
"Waverly, jaký je přesně tvůj vztah s Gideonem Ashfordem? Cassandra se zeptala a nedokázala se ovládnout.
'Říkala jsem ti, že jsme jen přátelé! Viděla jsi nás někdy dělat něco nevhodného? Tvoje sestry ti zatím volají, když mají potíže, když vypadne proud, a dokonce i když se pohádají se svými kluky. Tak kdo si myslíš, že jsi, Cassandro Thorneová? Eleanor vystřelila v obraně.
Cassandra se stáhla ze vzpomínek a zatnula pěsti. Věděl, že Eleanor v minulosti zklamal. Teď, když měl šanci vše napravit, si přísahal, že už jejich pouto nezradí. Postará se o ni, bude se k ní chovat s láskou a úctou, jakou si zaslouží, a zajistí, aby od něj už nikdy nepocítila bolest.
Eleanor se kousla do rtu, vědoma si toho, že Gideonova slova jsou poněkud nezdvořilá, přesto se nedokázala zbavit nepříjemného pocitu, který vycházel z Cassandřina pohledu. Z nějakého důvodu na něj teď byla citlivější než dřív. Proč tomu tak bylo?
Opravdu jí připadalo špatné, jak se na ni Cassandra dívá?
"Cassandro, můj kolega od stolu umí být trochu neomalený. Nic tím nemyslel. Prosím, neurážej se,' omluvila se rychle, když si všimla, že Cassandřin výraz potemněl.
'To je v pořádku, je to přece tvůj kolega od stolu,' odpověděla Cassandra, i když se vnitřně ptala, jak je to možné. Neměla by být Eleanořinou spolužačkou v lavici Isolde Rainwaterová, dívka, se kterou ji vídal od začátku školy?
Cassandřin přátelský úsměv sotva držel pohromadě a z Gideonova vyzývavého pohledu cítil hrozící nebezpečí. Stýskalo se snad Gideonovi po Eleanor celé ty roky v minulosti? Dělal to ještě pořád?
V žádném případě. Eleanor byla jeho. Byla jeho. Rozhodně by nedovolil, aby mu ji někdo vzal.
"Gideone Ashforde, nechte mě jít. Chci jít domů," naléhala Eleanor a v jejím hlase se ozývalo zklamání. Dnešní den nebyl nijak bizarní - nejdřív jí písař Olden navrhl změnu místa, pak se ocitla s tak nadšeným kolegou od stolu, a aby toho nebylo málo, nepříjemně na ni zíral starší bratr její sousedky.
Chtěla jen jít domů a najít klid.

Po setkání s Cassandrou Thorneovou Gideon Ashford nesnesl pomyšlení, že by Eleanor Waverlyová a Cassandra sdílely stejný vzduch. Propustil ji a sledoval, jak spěchá dovnitř. Přesto neodešel; jeho pohled se upíral na Cassandru.
"Ty k Waverlyové něco cítíš," řekl a v jeho hlase se ozvalo opovržení. "Dám ti radu: drž se od ní dál. Podívej se na sebe - žádné peníze, žádné schopnosti. Proč si myslíš, že si ji zasloužíš? Z tvého neupřímného úsměvu se mi dělá špatně. Opravdu si myslíš, že nikdo neprohlédne tvou fasádu?"
Gideon se ušklíbl a vzpomněl si na svůj předchozí život, kdy navzdory tomu, že zastával manažerskou pozici a vydělával jen dva až tři tisíce měsíčně, měl hejno záletů. Pomyšlení na Cassandru Thornovou ho rozzuřilo; měl chuť se na ni vrhnout a hned ji zlikvidovat.
Jaký to byl bezcenný, nestydatý člověk!
S frustrací, která v něm vřela, si Gideon přál, aby mohl Eleanor vytrhnout z jejích bludů. Jak ji vůbec mohl někdo takový s její krásou a inteligencí přitahovat? Bylo to nepochopitelné.
Cassandra, zkušená v nemilosrdné hře firemní rivality, se v odpověď usmála. "Jsi přece jen jedna z Waverlyiných spolužaček, ne? Co tě opravňuje k tomu, abys se mnou takhle mluvila?"
Gideon si uvědomil, že ani s rozpadajícími se základy vlastního rodinného podniku se jí stále nemůže rovnat. Waverly by si ho v žádném případě nevybrala místo této dokonalé ženy. V žádném případě.
Cassandra tuto vnitřní pochybnost utišila. "A co ta 'spolužačka', na kterou jsi tak pyšný? Vždyť jsi jen bezvýznamná sousedka."
Napětí stoupalo, vzduch byl nabitý nevraživostí, když se oči obou mužů střetly v tichém souboji vůlí.
"Waverly..." Gideon si pomyslel, že ho přemáhá směs žárlivosti a zmatku. "Co bys mohl na Cassandře Thorneové vidět? Není ničím výjimečná. Proč místo toho nemiluješ mě? Proč za toho muže vyměnit celý svět?"
Jakmile se Gideon vrátil domů, naléval si jednu skleničku za druhou a utápěl se ve zmatku. Proč?
Nikdy předtím nebyl zamilovaný. Jediná žena, ke které kdy cítil vztah, byla Eleanor Waverlyová. Nedokázal pochopit, proč ji zdánlivě úspěšný muž přitahuje. Jistě si ji zasloužil víc.
I v minulém životě se po Eleanořině smrti uchýlil k alkoholu, aby se utěšil, a nakonec mu podlehl. Ale pak se stalo něco zázračného - probudil se, znovu se narodil.
Jeho první myšlenka, plná vzrušení, byla, že tentokrát bude ve třídě sedět vedle Eleanor. Jeho cílem bylo snadno získat její náklonnost, ale byl tu znovu - stále neznalý ženských srdcí, stále tváří v tvář věčně nepolapitelné Eleanor.
Teď, odhodlanější než kdy dřív, si přísahal, že se k ní bude chovat správně, věnuje jí veškerou svou trpělivost a vášeň a nechá Cassandru, aby se utápěla v porážce.
"Waverly... moje Waverly..." šeptal, když se ho zmocnil alkohol a vtáhl ho do snů, v nichž se mu tvář rozzářila uspokojením, kolébal svou milovanou a stále dokola volal její jméno.
"Oldene, tak moc tě miluju! Buď ke mně dnes v noci něžná..."
Její hlas byl sladký a příjemný, a když se usmála, vyzařoval z ní šarm a krása. Měl pocit, že by se v ní mohl ztratit.
"Waverly, zlatíčko, svlékni se."
V tomto mlhavém okamžiku mezi realitou a snem se ocitl v opojení, zcela ztracen blahem toho všeho.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Mezi stíny a tajemstvími"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈