Moje dokonalá žena

První kapitola (1)

První kapitola

Hausbót se objevil na obzoru a Addie se vzrušila ze sedmi na deset. Byla svolána mimořádná schůze, které se měli zúčastnit všichni kluci. Všichni do jednoho, včetně kluka, kterého toužila vidět už tak dlouho, že se skoro obávala, že jejich sporadické telefonáty, esemesky a zprávy jsou jediným způsobem, jak spolu ještě někdy budou komunikovat.

Addie zastavila vedle elegantního kompaktního auta, z něhož si bude muset později dělat legraci - teď to znamenalo, že Tucker Crawford je tu osobně a během několika minut tu bude i zbytek party.

Nebyla si jistá, proč Shep tu schůzku svolal, ale vrátilo ji to zpátky na střední školu, kdy tolik večerů a víkendů trávili tady na hausbótu Crawfordových.

Líná odpoledne a nesčetné partie pokeru; improvizované večírky, na kterých je většinou kvůli tomu či onomu přivedli na mizinu; a noci strávené oslavováním týmových vítězství nebo soustrastí nad prohrami, ať už šlo o středoškolský tým, za který všichni kluci hráli, fotbal War Eagle, nebo NFL, na které byli jako dům oddělený - to vedlo k některým z jejích a Tuckerových nejostřejších výměn názorů.

Když vylezla z otřískaného náklaďáku, kterým často jezdila, uhodila ji vůně cypřišů, bažinaté vody jezera a mechu, a protože doufala, že se svou nejlepší a nejstarší kamarádkou stráví minutu nebo dvě, než se objeví všichni ostatní, spěchala po cestičce. "Tuckere?"

"Addie?"

Slyšela jeho hlas, ale neviděla ho. Pak obešla přední část lodi, kde byly rozestavěné židle a gril, a byl tam.

Byl ještě vyšší a širší, než si pamatovala, měděně hnědé vlasy měl upravené nakrátko, než je nosil na střední škole, i když díky vlnám v nich vždycky pár pramenů dělalo své.

Unikl jí smích, když udělala několik dlouhých kroků a vrhla se na něj, rukama ho objala kolem krku. "Ať se propadnu, tentokrát jsi to opravdu zvládl."

Pomocí paže, kterou jí obtočil kolem dolní části zad, ji zvedl z nohou a stiskl ji tak pevně, že mu přes rameno vyrazila dech. "Omlouvám se, že jsem tě párkrát omylem postavil. Je hloupé, jak těžké bylo v posledním roce odejít."

"To se stane, když se staneš právníkem ve velkém městě."

Přestože v advokátní kanceláři pracoval téměř dva roky, stále patřil k mladším právníkům, což znamenalo, že nakonec dělal veškerý časově náročný výzkum pro partnery, a dokonce i jejich telefonáty a textové zprávy se zpomalily na minimum. Předtím ho právnická fakulta zaměstnávala dost, a i když obvykle nebyla typ, který by se rád objímal, nechtěla ho ještě pustit, pro případ, že by ho musela dalších pět nebo šest měsíců nevidět.

Odtáhla se, aby si ho znovu prohlédla, a všímala si jeho známých modrých očí, silné, čerstvě oholené čelisti a... "Do prdele, vole. Kdy jsi tak zmohutněl? Je zvedání objemných svalů legální? Jestli jo, možná bych to měl začít doporučovat jako součást terapeutických režimů svých klientů."

Jeho pohled přejížděl i po ní a nejspíš hodnotil, jak se změnila - nebo spíš nezměnila. "Není už čas na novou mikinu?" Zatáhl za jednu z roztřepených, kdysi černých šňůrek. "Tahle vypadá už od našeho prvního ročníku na vysoké škole dost ošuntěle."

Zalapala po dechu a strčila do něj. "Hater. Jen proto, že moji Falcons se v minulé sezoně dostali v play-off dál než tví Saints. A ani se mi nesnaž tvrdit, že jsi zahodil svou otlučenou baseballovou čepici, která se ti na střední škole prakticky naroubovala na hlavu. Nebo už ji nenosíš, aby ses mohl pochlubit svým luxusním účesem právníka za čtyřicet dolarů."

Natáhla ruku a prohrábla mu vlasy, čímž uvolnila gel, který mu na nich držel.

Bylo to mnohem lepší.

Byl to ten kluk, kvůli kterému jednou skončila po škole, protože se odvážil namazat superlepidlem fixy na tabuli, zatímco on odváděl učitelovu pozornost otázkou. Kluk, který ji na městské slavnosti vyzval na soutěž v pojídání vajíček a pak se rozčiloval, že ho porazila - dodnes se jí při pohledu na vajíčko nebo jeho vůni zvedá žaludek.

Usmíval se, každým coulem byl zase tím pohodářem Tuckerem Crawfordem, se kterým vyrůstala, a právě tak se zdálo, že v Uncertainty v Alabamě je všechno v pořádku.

"Crawford? Kde jsi?" Shepův hřmotný hlas je zasáhl několik vteřin předtím, než on, Easton a Ford zašli za roh a vyšli na zadní palubu.

"Murph!" vykřikli, když ji uviděli, a pak si vyměnili pětky, údery do ramen a několik bratrských objetí na cestě za Tuckerem, aby mu věnovali stejnou péči.

Addie se se zbytkem kluků tu a tam vídala po městě, ale teď, když měli všichni kariéru a jiné povinnosti, bylo těžší se sejít.

Bylo zvláštní, jak se na střední škole nemohli dočkat, až zestárnou, aby si mohli dělat, co chtěli, a místo toho nakonec měli méně volného času než kdy dřív.

Shep postavil dvě šestipaliva Naked Pig Pale Ale, nejlepšího piva v celé Alabamě, na velký květináč, v němž byla jen hlína, protože zanedbané rostliny už dávno uschly a uhynuly. "Než tuhle oslavu zahájíme, asi bych ti měl říct, co slavíme."

Náznak obav, které Addie cítila od chvíle, kdy obdržela naléhavou zprávu, se vypařil. Zpráva byla tak neurčitá - typicky chlapská, i když ji máma se sestrou obviňovaly ze stejných věcí.

Addie se posadila na kraj stolu, a když do ní Tucker narazil bokem, odstrčila se. Stůl se zakymácel a Tuckerova ruka vystřelila a chytila ji za horní část paže, když se snažila znovu získat rovnováhu.

Uchechtl se. "Asi jsme těžší než dřív."

Zamračila se na něj. "Hej! Mluv za sebe."

"Jasně. To musí být těmi mými nabušenými svaly."

Addie vykulila oči. To má za to, že mu náhodou složila kompliment.

Každý z jejích kluků měl ego velikosti pickupu a spousta holek, které se po nich za ta léta pídily, tomu nijak nepomohla.

První kapitola (2)

Shep zvýšil hlas a promluvil nad hlukem. "Možná si vzpomínáte, že se už skoro rok scházím se sexy Lexi."

"Jak jsme mohli zapomenout?" Addie se ušklíbla. "Pořád o ní mluvíš." Podívala se na Tuckera, který se se Shepovou přítelkyní díky nabitému programu a poslednímu zrušenému výletu ještě nesetkal. "Vážně, jdeme na pivo a koukáme na zápas, a je to Lexi sem, Lexi tam."

Shep se na ni nemračil, jak očekávala, a místo toho se usmíval tím svým cvrlikavým úsměvem, který v posledních dnech často nosil.

"Je vlastně moc hezká," dodala a pak si zakroutila rukama kolem stolu. Zatímco jeho přítelkyně s jižanskou krásou se snažila udržet na uzdě, Addie si nemyslela, že by Lexi byla její největší fanynkou.

Nesnášela, když musela vždycky zlehčovat své přátelství s kluky, aby nenarušila rovnováhu jejich vztahů. Doufala, že bude stačit trochu víc času a vzájemného poznávání, a Lexi pochopí, že Will Shepherd je pro ni spíš bratr než cokoli jiného.

Takoví byli všichni kluci, a díky tomu, že v posledních letech zůstali oba blíž k domovu, byli se Shepem ještě sourozenější než ostatní.

Nebylo to poprvé, co si na ni přítelkyně jejích kamarádek dávaly pozor, a pochybovala, že to bylo naposledy. Někdy se bála, že ji nechají na holičkách jen proto, že měla tu drzost narodit se jako holka.

Být jedinou dívkou ve skupině kluků však byla pouhá formalita. Nešlo o to, že by neměla kamarádky nebo že by neznala spoustu skvělých žen; šlo o to, že s těmihle kluky vyrůstala a kovala vzpomínky a oni rádi dělali stejné věci jako ona.

Proto si častěji říkala "Murph" než Addison Murphyová nebo jiná její variace. Díky své lásce k pohodlnému sportovnímu oblečení byla na střední škole zvolena "nejpravděpodobnějším kandidátem na založení vlastní řady mikin".

Na tento titul byla mimochodem hrdá.

Easton byl zvolen "nejpravděpodobnějším, kdo skončí ve vězení", a ironií osudu byl nyní policistou, kvůli čemuž si ho všichni dobírali.

Což jí připomnělo...

"Ať si nezapomenu udělat legraci z tvého prudérního auta, až tahle schůzka skončí," pošeptala Addie Tuckerovi.

Ten otevřel ústa, předpokládal, že se bude bránit, a Shep si odkašlal.

"Každopádně jsem minulý víkend požádal Lexi o ruku." "To je pravda," řekl. Na tváři se mu rozlil obrovský úsměv. "A ona řekla ano."

To Addie vůbec nečekala.

Manželství bylo tak velkým krokem, že jí trvalo jeden nebo dva údery, než to zpracovala.

Ale štěstí ze Shepa vyzařovalo ve vlnách, chlapík, který kdysi koulel očima nad "šlehačkovými frajery", už byl dávno pryč.

Byla ráda, že si někoho našel, i když malá část jejího já chtěla tuhle noc pozastavit, dokud byli všichni spolu, než se v jejich skupině zase všechno změní.

"Můžeš do konce života šukat sexy Lexi?" "Ne," odpověděl. Ford zvedl ruku a plácl si s ní. "Brácho, pamatuju si, jak ses musel snažit, abys získal její číslo v tom baru v Opelice, a jak jsme se s Eastonem vsadili o to, jestli je její úžasný stojáček pravý."

"Brácho, to bude jeho žena," řekla Addie.

"Jo, měj trochu úcty," řekl Shep. Pak si přiložil ruku k ústům a scénicky zašeptal: "Jsou stoprocentně pravé. Už jsem vám to říkal, ne?"

"Jenomže jako na sto procent o ní mluvíš." Addie se usmála.

Tohle byla jediná nevýhoda toho, že je jediná holka. Někdy to s těmi ženami, se kterými spaly nebo doufaly, že se vyspí, bylo až příliš TMI.

Všichni pokračovali v gratulacích a po několika poplácáních po zádech a povinných vtipech o koulích a řetězech Shep řekl: "Chci, abyste byli na mé svatbě. Abyste mi šli za svědky."

Addie klesl žaludek.

Slovo "vy" ji obvykle zahrnovalo, ale věděla, že slovo "ženichové" ne. "Ha! Všichni budete muset nosit vycpané obleky tučňáků a nafotit stovky fotek. Tak si to užijte."

Shep se na ni podíval a na kůži ji bodla předtucha. "Než začneš moc slavit, jsi taky na svatební oslavě, Murphe. Řekl jsem Lexi, že tě chci za jednoho ze svých svatebčanů." "Ahoj.

Jeho přítelkyně - tedy snoubenka - byla sice docela trpělivá a chápavá k Shepovým bláznivým a nezvyklým nápadům, ale zároveň byla nesmírně holčičí.

"Jsem si jistá, že to šlo asi tak dobře, jako když se uprostřed nedělní večeře přiznáte k veganství."

"Chápe, že jsi jenom jeden z kluků," řekl Shep a v jeho tváři se objevil náznak naděje.

Nenáviděla, že se okamžitě cítila odstrčená, stejně jako kdysi, když se v baru objevila skupinka holek a ona najednou byla sama, nikdo jí nepomohl s komentářem hry.

"Ale ona je taky tradičnější, její rodina ještě víc," pokračoval Shep.

"Já to chápu," řekla Addie. "Stejně si myslím, že bych ve smokingu nevypadala moc dobře, a moje vlastní matka by kvůli tomu nejspíš dvakrát umřela."

Protože Addie už depresivně dlouho nebyla na rande, máma jí také nedávno přednesla celou tuhle větu o tom, že se má občas obléknout a že muži se chtějí cítit potřební, takže si mají dávat pozor, aby se nechovali pořád tak asertivně a dominantně.

Jako by se nechtěla cítit potřebná?

Prostě by byla radši, kdyby ji případný protějšek chtěl takovou, jaká je, a ne proto, že si oblékla šaty a chovala se bezmocně.

"A proto..." Shep se narovnal a jeho oříškové oči se na ni upřely. "S Lexi jsme vymysleli kompromis. Budeš ženichem podle jména a pokud jde o všechny obvyklé předsvatební věci, ale abys mohl být součástí svatební party, budeš muset mít stejné šaty a boty jako družičky." Zbytek slov ze sebe dostal v rychlé šmouze, jako by doufal, že když bude mluvit dost rychle, mohla by je přehlédnout. "A možná se budeš muset obléknout ještě jednou nebo dvakrát."

Kluci vyprskli smíchy.

"Murph v šatech a na podpatcích," řekl Easton. "To bude ten den."

Addie zvedla nejbližší předmět, který našla - podtácek zkřivený počasím -, a hodila mu ho na hlavu. Odrazil se od něj, a jestli ho něco rozesmálo, tak jenom víc.

První kapitola (3)

Stůl se otřásl, a když se podívala na Tuckera, ten si pěstí zakryl ústa ve snaze potlačit smích.

"Ty taky?" Trestala ji karma? Dostala tohle za to, že byla většinu svých sedmadvaceti let pohodlná?

"Prosím, Addie," řekl Shep. "Vím, že to není tvoje parketa, ale nedokážu si představit, že by ses toho neúčastnila." Střelil po skupince vyzývavým pohledem. "A ušetři mě vtipů o tom, že se vlastně starám o svou svatbu. Nikdy jsem si nemyslel, že budu takhle šťastný, ale jsem a potřebuju, abyste při tom byli se mnou."

Tentokrát mezi "vás" rozhodně patřila i ona.

O to snazší bylo říct: "Jdu do toho. Udělám všechno, co budete potřebovat."

...

Páni, bylo fajn být zpátky ve městě, i když jen na krátký víkend.

Tucker pracoval hodiny a hodiny v kuse a myslel si, že nakonec bude mít dost zkušeností a vlivu, aby trochu zvolnil. Nikdy však nezpomalil, jeho pracovní náplň se množila tempem, které se nedalo udržet.

Teď, když seděl u pokerového stolu se svými přáteli, se však všechno zdálo být v pořádku.

"Ty blafuješ," řekla Addie, když Easton hodil do banku několik žetonů. Vyrovnala jeho sázku a pak vyložili karty, přičemž její full house snadno porazil jeho pár es. "Přečti si je a zaplač, cucáku."

Když se nakláněla nad stůl, aby si vybrala výhru, vyhrnula si rukávy své o dvě velikosti větší mikiny s kapucí. Její důvěrně známé pohyby byly téměř druhou přirozeností, stejně tak pro něj jako pro ni. Sklopila se na židli a sáhla do sáčku Lay's pro jiný druh chipsů.

Kolenem se opřela o stůl, čímž vše na něm zarachotilo a posílilo efekt stroje času, a než sáhla po nově rozdaných kartách, otřela si konečky prstů o roztřepené džíny. Její neonově barevné gelové tenisky, jediná novinka v jejím outfitu, mu připomněly všechny její přednášky o tom, jak je správná obuv a její časté střídání důležité pro klouby.

Znovu se pousmál při představě, jak se v šatech a na podpatcích s kyticí v ruce usmívá. Ta představa mu stále nešla dohromady. Bylo to něco jako zvířata v lidských šatech.

Prostě to nebylo správné.

Nešlo o to, že by Addie nikdy neviděli nosit šaty, ale o to, že je nenáviděla s nenávistí, kterou on skrýval kvůli věcem jako papírování a slepí rozhodčí, kteří ničili zápasy.

Jednou ho praštila do ramene za to, že se na svatbě její sestry zmínil o tom, že nosí šaty. Sukně byla dlouhá a pytlovitá a skutečná tragédie spočívala v tom, že si nemohla házet s prasátkem.

Takže tam pak museli oba sedět s rukama složenýma v klíně snad celou věčnost a byla to pekelná nuda, což byl pocit, který v její blízkosti zažíval jen zřídka.

"Tvůj poker face je na nic, Crawforde. Vím, že přemýšlíš o tom, jak je legrační, že jsem právě souhlasila s tím, že si vezmu podělaný šaty pro družičku, a jestli nechceš, abych ti to pivo, co piješ, ucpal tam, kam slunce nesvítí, tak ti radím, aby sis ten úšklebek z tváře smazal." Ukázala prstem kolem stolu. "To platí pro vás všechny."

"Oceňuju, že s tím souhlasíš," řekl Shep. "Říkal jsem Lexi, že bys mě nejspíš praštila jen za to, že jsem to navrhl."

"Naštěstí pro tebe jsi byl příliš daleko a měl jsi na sobě ten zamilovaný úsměv, který mě nutí se nad tebou slitovat."

"Když ti někdo v podstatě poděkuje, možná bys na to neměl navazovat urážkami." Shep položil tři karty lícem nahoru doprostřed stolu. "Jen návrh."

"Proto se tě tolik chlapů ve městě bojí," řekl Easton se smíchem.

Kvákla na něj jazykem. "Nejsou."

Druhá polovina stolu přikývla.

Tucker se přistihl, že přikyvuje, přestože ve městě už skoro dva roky nebydlí. Bylo to tak už od střední školy, kdy Addie zastrašovala každého, kdo se jí odvážil zkřížit cestu, a sobecká část jeho já byla ráda, že nikdo nepřišel a nesmetl ji ze stolu.

Ne že by někdy nechala nějakého chlapa, aby s ní zametl. Pár se jich o to nejspíš pokusilo, přičemž ona si toho vůbec nevšímala. S jejími tmavě hnědými vlasy, které měla věčně stažené do culíku, rozesetými pihami na nose, velkýma hnědýma očima a faktem, že byla zatraceně cool, bylo překvapivé, že zůstala většinou sama.

Ford ji přišpendlil pohledem. "Addie, když za tebou přijdou chlapi na fyzioterapii, řekni jim, ať přestanou brečet kvůli něčemu, co dokázala tvoje babička."

"No, mohla! Moje babička je tvrdší než většina těch ubrečenců, co sem chodí a fňukají, že si musí dát tu práci, aby se dostali ze zranění. Říct jim, že to moje babička zvládne, je motivující."

"Ne proto, abych tě pozval na rande," řekl Ford a kolem stolu se rozlehlo chichotání.

"Velmi vtipné. Mít ze mě strach a být neranditelný jsou dvě různé věci."

"Těžko jsi neranditelný," řekl Tucker a ta slova se podobala výměnám názorů, které spolu vedli předtím.

"Jo, ale je skoro nemožné najít někoho, kdo toho o mně - nebo já o něm - ještě moc neví, a i když se mi to podaří, pak ho seznámím s vámi a pak se to rychle rozuzlí."

"Možná, že když se jeden z nás sbalí, nebudeme tak zastrašující." Shep rozdal karty a začali kolo sázek.

"Jsem si jistá, že jsem to já," zamumlala Addie. "Tak co, chcete se bavit o mém ubohém seznamovacím životě, nebo chcete, abych vám doplatila peníze?"

"Páni, to jsou skvělé možnosti," odtušil Tucker. "Nevím, proč by se tě měl někdo bát. Nemohou to být všechny ty výhrůžky."

Obrátila na něj ty hnědé oči a nakrčila obočí. "Poslouchej, měšťáku. Tam, kde žiješ, se možná můžeš blýsknout nablýskaným autem a nějakými benjamínky, ale tady pořád žijeme a umíráme podle stejného kodexu."

Naklonil se k němu, v žilách mu vystřelila výzva. "A to je...?"

"Poražený si příště koupí pivo. A/nebo dělá určeného řidiče."

"A spí na snídaňovém baru," dodal Easton a škubnul bradou směrem k lavici z tvrdého dřeva, na které se střídavě rozvalovali. V hausbótu bylo jen tolik míst na spaní. Vítěz a druhý v pořadí dostali postel a třetí místo připadlo gauči.

První kapitola (4)

"Ach jo." Shep si třel spodní část zad. "Myslím, že jsem se ještě nevzpamatoval z toho, jak jsem tam naposledy omdlel." Vyložil poslední kartu, odhalil river a Tucker sledoval reakce všech.

Chlapi složili poté, co zdvojnásobil sázku, a pak už to zbylo jen na něj a Addie.

"Poker je mnohem lepší, když jsme tu všichni," řekla.

"Snažíš se mě rozptýlit?" Tucker se zeptal. "Protože to nebude fungovat."

Zasmála se. "Ne, jen říkám pravdu. Zkoušeli jsme hrát s lidmi z jednotlivých zaměstnání nebo s nějakými dalšími povaleči, kteří se chtěli zapojit, když slyšeli, že hrajeme poker, a vždycky to stálo za houby. A ve čtyřech to nikdy není tak zajímavé."

Ford se na sedadle posunul dopředu. "Pamatuješ si Bucka? Ten nikdy nezavřel hubu."

"A díky tobě" - Tucker strčil do Fordova ramene - "už máme místo hlásné trouby obsazené."

Ford ho odbyl a pak si hlasitě říhl. "A taky se drbe na koulích ještě víc než Easton."

"Hele," řekl Easton. "Když máš takhle velké koule, vyžadují neustálou úpravu."

Addie si lokla piva. "Buck nebyl tak špatný jako ten Amík, co ho přivedl Shep. Ten chlap ani nevěděl, jak se hraje."

"Ten Amík je náhodou můj bratranec," řekl Shep. "A není to tak, že bych ho chtěl přivést. Máma na tom trvala a bylo jednodušší ho tahat s sebou, než se s ní hádat."

"Pořád dokola jsme mu vysvětlovali pravidla," - Easton se natáhl přes stůl pro brambůrky - "a ten frajer pořád nevěděl, jestli si má kontrolovat zadek, nebo se drbat na hodinkách."

Kdykoli Tucker přišel domů, všiml si v hlase svých přátel extra přízvuku - nemluvě o barvitějších rčeních - a věděl, že do konce večera ho zase nabere, jeho vlastní přízvuk bude pár dní silnější, než ho město trochu vyhladí.

"Tak jo, podíváme se, co máš," řekl Tucker a spolu s Addie položili karty na stůl současně.

Pak se pustila do posledního z jeho žetonů.

Hráli, dokud všichni opět nevystřízlivěli a Addie je pěkně nevyčistila. Jeden po druhém odcházeli, až na ně dva.

"Zůstáváš dnes v noci tady na hausbótu?" zeptala se, když sbírala klíče ze stolu venku. "Protože víš, že mám vždycky otevřené dveře, a dokonce mám i postel, která se nehoupe."

To byl Addiein způsob, jak mu nabídnout místo k přespání, aniž by se cítil jako bezdomovec.

Jeho rodiče se rozvedli v prvním ročníku střední školy, což bylo v malém městě, kde o tom všichni drbali, mimořádně zábavné. Další rána přišla, když mu banka zabavila dům z dětství, takže se cítil úplně vykořeněný, což přiznal jen Addie.

Nepomohlo ani to, že táta prodal skoro všechno, aby se mohl přestěhovat do jiného města, a Tucker ho musel prosit, aby s prodejem hausbótu počkal.

V polovině právnické školy táta prohlásil, že potřebuje peníze příliš nutně na to, aby dál čekal, a tak Tucker odjel do Uncertainty, vzal si půjčku na malý pozemek po dědečkovi a hausbót koupil sám. Už ho skoro splatil, i když už viděl opravy, které bude potřeba provést, až najde volný čas - tedy nejspíš tak za tři roky.

"Líbí se mi tady na jezeře," řekl, "a nevadí mi, když se moje postel trochu houpe."

"Špinavá," škádlila ho a on se zasmál.

I když teď přemýšlel o tom, jak dlouho už to bylo. Práce se mu pletla do cesty ve všech aspektech společenského života. Kdyby svou práci miloval, byla by to jedna věc, ale vzdával se hodně kvůli budoucnosti, kdy bude vydělávat hodně peněz - teď měl ještě spoustu účtů a studentských půjček, o které se musel starat.

Addie zkřivila rty úsměvem, když přejela rukou po zábradlí paluby. "Miluju tenhle minidům a všechny naše vzpomínky tady."

"Jo, to byly určitě staré dobré časy."

Opřel se předloktím o zábradlí a zadíval se na vodu. Už je to dlouho, co se mohl opřít a vtipkovat s lidmi, kteří mu rozuměli. Už dlouho se necítil tak uvolněně. Být s celou partou byla sice paráda, ale Addie byla vždycky tím, za kým chodil, když potřeboval poradit nebo se chtěl dostat do reality.

Některé věci se nedaly sdělit po telefonu, a ať se snažili být v kontaktu sebevíc, nebylo to prostě stejné jako osobně, a teď už vyšel ze cviku.

Takže zůstal u jednoduchého. "Dnešní večer byl nejzábavnější za poslední dobu."

"Já taky. Jak jsem říkal, bez tebe už poker není jako dřív. Stejně jako fotbalové zápasy, ať už v sobotu oba fandíme Auburnu, nebo když trávíš neděle jako otravný blbec, který pomlouvá můj tým." Nastavila čelist. "Dokonce i ty musíš uznat, že Falcons měli loni dobrou sezonu."

"Já nic nepřiznávám."

"Tvrdohlavý," zamumlala. Jako by nebyla stejně tvrdohlavá. Povzdechla si a lehce ho udeřila do paže. "Dobrou, Crawforde."

Opětoval gesto. "Dobrou, Murphe."

Otočila se k odchodu, ale pak se prudce otočila a objala ho kolem pasu. "Chápu, že tvá práce je náročná, ale nebuď cizí."

Stiskl jí záda a všiml si, že její vlasy voní po ovoci, možná po jahodách nebo malinách, každopádně po něčem bobulovitém.

"Aspoň máš díky tomu, že se Shep žení, další záminku, abys přijel a strávil tu víc než jen víkend," řekla a něco hluboko v jeho nitru se zachvělo.

"Jo, je dobré mít záminku." On chtěl hlavně výmluvu, aby se nemusel vracet do svého studeného, generického bytu a do myšlenkově nudné práce.

Zpátky do svého seriózního života, kde by musel cítit samotu, o níž se ze všech sil snažil předstírat, že neexistuje.

Ze všeho nejvíc se chtěl vrátit ke svým přátelům a do města, které miloval, a nebyl si jistý, jak by se mohl vrátit a být spokojený se svým starým životem poté, co mu dnešní večer ukázal, co všechno mu v něm chybí.

Kapitola druhá (1)

Kapitola druhá

O čtyři měsíce později

Addie vyhazovala oblečení ze svého starého prádelníku a marně se snažila najít něco na sebe. Z hektického dne v práci, kdy její šéf řádil, se vydala rovnou do domu svých rodičů, aby zkontrolovala babičku, a teď neměla čas jít se domů převléknout.

Už napsala Lexi a požádala ji, aby ji vyzvedla i tady, a vzhledem k tomu, že jela na svou úplně první svatební oslavu a neměla tušení, co ji čeká, byly její nervy napjaté k prasknutí.

Kalhoty na jógu jí a jejím klientům stačily, ale protože věděla, že netradiční rozhodnutí pozvat ji jako ženicha z ní už udělalo problémové dítě svatebčanů, snažila se, aby byla Shepova nastávající spokojená.

Nebyla si jistá, proč si myslela, že bude mít větší štěstí se svým středoškolským šatníkem. Byly to samé džíny, stará pytlovitá trička a útulné mikiny.

Ooh, tady je moje mikina AU Tigers.

Její matka se jí několikrát pokoušela zbavit díky skvrně od bělidla na přední straně, ale bývala její oblíbená. Na dnešní večer nebyla dost slušivá, ale šla na hromádku, kterou si vzala domů.

Až se Tucker příště vrátí do města, ukážu mu, že vlastním víc než jednu mikinu.

Samozřejmě byla stejně ošuntělá jako ta její od Falcons a nevyvolala by v něm takový rozruch, takže na druhou stranu možná ne.

Tyhle džíny jsou na té hezčí straně. Addie shodila kalhoty na jógu a vsunula nohy do nohavic džínů. Zatahala za ně, dokud nebyly v polovině stehen.

Kde by mohly zůstat navždy.

Jedno bylo jisté, že si je neoblékne, aniž by džínovinu roztrhla a ztratila schopnost dýchat.

Když se ohnula, aby si je stáhla, svázané nohy způsobily, že se zavrtěla. Upadla dozadu, narazila do postele a pak se s žuchnutím svezla na podlahu.

"Au."

Dveře se otevřely a ona popadla přikrývku z postele, aby se co nejlépe přikryla, pro případ, že by to byl táta a oba skončili s jizvou na celý život.

Místo toho vešla dovnitř její sestra a podívala se na ni se svraštělým čelem. "Co to proboha děláš?"

"Dostávám drsnou připomínku, že už nejsem tak velká jako na střední," řekla Addie. "Kdy ses dostala do města?"

"Jen tak tak." Alexandria natáhla ruku a pomohla Addie z podlahy a ta sestru rychle objala.

Alexandria byla o šest let starší, a i když toho neměly moc společného, byly pokrevní a záleželo jim na sobě, přestože byly tak protikladné.

Například kdyby se jí někdo pokusil říct Alex, zmrazila by ho svým ledovým pohledem, zatímco Addie by udělala zhruba totéž, kdyby někdo použil její celé jméno.

Alexandrie byla samozřejmě ta dívčí, hezká. Ta, které se učitelé ptali Addie, proč nemůže být víc jako ona, stejně jako to nesčetněkrát předtím dělala její máma.

Její sestra se řídila typickým životním plánem. Vysoká škola, manželství, mateřství. Alespoň to poslední znamenalo, že Addie nedostávala od mámy a Nonny Lucie tolik tlaku, že chce vnoučata. "Jak dlouho se zdržíš?"

"Jen na víkend."

Jediná výhoda, kterou Addie měla oproti sestře ve všem, co "by měla", pramenila z toho, že ona stále žila v Nejistotě a její sestra se přestěhovala o celý stát dál.

Její rodina byla tak naštvaná, ptala se, jestli neudělala něco špatně, protože jak bys nemohla chtít zůstat v Uncertainty v Alabamě, kde každý každého zná, a to je nějak opravňovalo k tomu, aby se ti pletli do věcí?

Addie se posadila na postel a zatahala za džínovinu obepínající její nohy. "Kéž bych věděla, že přijedeš. Možná bych se pak mohla vyhnout téhle svatební oslavě, na kterou musím jít."

Alexandria na ni zírala, jako by jí najednou narostl roh jednorožce. "Ty jdeš na svatební hostinu?"

Konečně se kalhoty uvolnily a Addie si úlevně povzdechla. "Je to pro Shepovu snoubenku a já jsem jeden z ženichů, takže..."

"Vždyť jsi ani nešel na mou svatební oslavu, i když jsem... Počkej. Ženichové?" Obavy v Alexandřině tváři jen vzrostly. "Ty jsi ženich?"

Addie předpokládala, že jí to máma řekne, nebo že jí to řekne někdo jiný z města, protože v těchto končinách se to šíří jako máslo na sucharu.

Když se to dozvěděla starší pošťačka, povzdechla si a řekla Addie, že žádný kluk ji nikdy nebude považovat za holku, pokud se tak nebude alespoň snažit chovat. Byla tam fakta o jeskynních lidech a o tom, že některé věci mají muži v DNA, ale po části o mentalitě lovce a sběrače bobulí se Addie odmlčela.

Už se dokázala dobře odladit, i když se vždycky objevilo pár poznámek, které ji popíchly.

"Neboj se, na svatbu si vezmu šaty družičky."

"No, je dobré vědět, že tě Will Shepherd dokáže přimět k něčemu, co já nikdy nedokážu." Ačkoli ta slova měla jemnou žebravou atmosféru, pod povrchem plaval náznak upřímného rozhořčení.

Uraženost štípala Addie v břiše, zvlášť poté, co obětovala své pohodlí v den, kdy Alexandria kráčela k oltáři. "Na tvou svatbu jsem si vzala šaty."

"Ne, měla jsi sukni a ušpinila sis ji při hraní míče s tím Crawfordovým klukem, než jsme stihli pořídit všechny fotky, které jsem chtěla."

Máma se snažila, aby ona i Tucker seděli jako hodné sošky. Chvíli to fungovalo, ale když jí Tucker řekl, že už to nevydrží, odplížili se do parku na chytání a objevil se zbytek kluků.

Dobré časy.

"Každopádně," řekla Addie a nechtěla znovu připomínat, při kolika příležitostech všechny zklamala, "nemám co na sebe. Nějaké návrhy?"

Ve skříni ji zaujaly kombinézy s náprsenkou a odtáhla je od zbytku oblečení. Pohodlí bylo král, takže to byl jeden z módních trendů, kterému zcela propadla. Škoda, že nevydržel, i když někdo říkal, že se montérky vracejí. "Možná se správnou košilí..."

Alexandria plácla rukou do kilometrů pytlovitých džínů. "Proboha, mám šaty, které si můžeš půjčit."

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Moje dokonalá žena"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️