Drama v hotelu Sunset

1

Sunset Hotel je pětihvězdičkový hotelový řetězec po celém světě. Jeden z nich se nachází v centru města Metro City a právě teď se před hotelem Sunset odehrává dramatická scéna, která přitahuje pozornost mnoha kolemjdoucích. Ti, kteří sem přicházejí, jako by nebyli zvyklí na diváky, ale prostě se zastaví a dívají se, zatímco ti, kteří jsou daleko, mohou drama stále sledovat.

Na hotelové parkoviště přijíždí stříbrošedé Ferrari z limitované edice. Uvnitř vozu viděl Vincent Summers přes čelní sklo s dobrým výhledem drama odehrávající se před hotelem.

"Ty jsi ta liška! Svádíš mého manžela! Podívej se na sebe, ty jsi ale coura! To se ti tak líbí být Megan?" Dáma středního věku hlasitě obvinila mladou ženu vedle sebe.

"Říkám ti to už podeváté! Já nejsem Megan! S Adamem Johnsonem nic nemám!" Žena odpověděla také rozzlobeně.

Adam Johnson, stojící v transu, se zdál být na pokraji pláče a nemohl zasáhnout. Stávalo se to každý den. Tentokrát však Vincenta znepokojilo, že žena měla na sobě uniformu hotelového poslíčka a muž byl ve skutečnosti manažer hotelu. A stalo se to přímo před jeho hotelem.

Vincent Summers, šéf hotelu Sunset, přijel do Metro City zkontrolovat, jak si hotel vede, ale nečekal, že uvidí něco takového. Tihle lidé své roční prémie nedostanou.

Netrpělivě zatroubil na klakson a parkovací muž zareagoval tak, že otevřel dveře a vzal si klíče.

Muži, který vystoupil z auta, se rozzářily oči, protože to byl úsměv pana Summerse, dokonalého pana Summerse, který byl vyobrazen na billboardu v nejvyšším patře každého hotelu Sunset, který byl vidět každý den.

"Ehm... pane Summersi..." bratříček se trochu zarazil. vincent nerad nosí oblek, koneckonců vyjíždět v obleku se nehodí. Dnes měl na sobě ležérní košili s dvěma rozepnutými knoflíky, které odhalovaly černý šperk na krku. Je vysoký metr osmdesát a má standardní postavu, takže lidé, kteří ho neznají, si myslí, že je to smluvní model jisté firmy, který se ubytoval v tomto hotelu.

"Zavolejte Adama a toho číšníka do kanceláře generálního ředitele." Vincent chladně přelétl pohledem tamní frašku.

"Ano." Bratříček si v duchu pomyslel: Adam tentokrát skončil, dvorek hoří a přední dvorek je taky špatný.

Vincentova návštěva vyvolala v generálním řediteli hotelu Sunset paniku. Po kontrole hotelového zařízení a krátkém nahlédnutí do účetnictví se ukázalo, že kancelář, která patří generálnímu řediteli Nelsonovi, může být Vincentovi pouze dočasně zapůjčena.

Vincent seděl na koženém otočném křesle v kanceláři generálního ředitele ve 36. patře a před ním stáli muž a žena. "Jestli nevíš, Adame, tak neznáš pravidla hotelu, že? Chceš si hrát na Megan, chceš jít za někým ven, nikoho v hotelu se nedotýkej." "Aha," řekl jsem.

Adam sklonil hlavu, ztratil řeč a zoufale kývl hlavou: "Pane Summersi... I ... Já opravdu nemám ah. Megan a já opravdu nic. Nevím, jak jsem ... moje žena se dozvěděla ty zvěsti ..."
"Dobře!" Vincent se líně opřel na židli, nohy měl položené na stole a mírně řekl: "Nemám zájem poslouchat o tvých záležitostech. Tenhle incident se stal u vstupní brány hotelu, jako prezident Sunsetu pouze uvedu své rozhodnutí. adame, budeš malým předákem. Co se týče toho... ehm..."

"Jmenuje se Megan," zarazil se Adam.

"Megan, jdi na finanční oddělení a vyřiď si výplatu, zítra už nemusíš přijít."

Jakmile Vincentovi vyšla slova z úst, Megan, která měla skloněnou hlavu, okamžitě vzhlédla a zadívala se přímo na upraveného Vincenta, který byl oblečený ve své standardní uniformě číšnice, čisté a ostré. V tu chvíli se překvapení v jejích očích změnilo v neklid: "Pane Summersi, já... se v tom vůbec nemýlím. Nevím, jak to Adamova žena ví. A já s Adamem opravdu nic nemám. Jde jen o to, že když jsem žádala o zálohu na výplatu, Adam se za mě přimluvil, a my opravdu nic nemáme. Ty jsi mě vyhodil, já..."

"Zálohu na výplatu?" Vincent se tentokrát tvářil překvapeně. Zálohy na výplatu byly v hotelech povoleny, ale obvykle jste museli být ten rok zvoleni nejlepším pracovníkem ve službách, abyste je dostali. Při pohledu na Megan bylo zřejmé, že tu nepracovala celý rok. "Jak dlouho tu pracuješ?" zeptal se.

"Tři měsíce. I ... Nemám peníze na splácení ..."

Vincent začal přehodnocovat finanční postupy hotelu poté, co jí těsně po zkušební době vyplatil zálohu na roční plat. Je zřejmé, že kdyby dostala výpověď, nebyla by schopna ji vůbec vrátit.

Vincent pevně stiskl v ruce podepisovací pero a po chvilce přemýšlení řekl: "Dobře, tak přestupte z tohoto hotelu. hotel ve městě A mi právě minulý týden oznámil, že chce přijmout novou skupinu zákaznického servisu, a vy už jste prošla zkušební dobou, takže nepotřebujete žádné další školení. Zkušební dobu jste již absolvovali, takže žádné další školení nepotřebujete. Zítra se hlaste v práci."

"Já nevím, o čem mluvím! Ale moje máma ..."

"Jestli to nechceš dělat, tak to vrať a odejdi!" Vincentova slova způsobila, že Megan okamžitě zavřela ústa.

V hotelu Sunset byl plat pokojské srovnatelný s platem elitního úředníka v zahraniční firmě, tak jak by se mohla vzdát této těžce vydobyté dobré práce?

Hotel Sunset se nacházel na nábřeží města, s výhledem na městský ruch a azurové moře.

Megan stála v kanceláři Evelyn Clarkeové. Její kancelář je velmi elegantní, všechno se zdá být v pořádku, dokonce i vzduch se zdá být těžký, Evelyn má na sobě bílý oblek, elegantně sedí na pohovce, v ruce drží šálek kávy a tiše pozoruje Megan.

2

Od úhlu kartáče na vlasy, poměru ofiny a obočí, drobných vrásek na oblečení, dvoucentimetrového vychýlení paže při stání, smítka prachu na svršku boty, to vše je vyjmenováno jedno po druhém.

"No, když tě Vincent pustil dovnitř, nemůžu ti bránit. Taky jsi přešel z hotelu k oficiálnímu personálu, školení není nutné, jen jsem řekl, že si všechno zapamatuj. Tohle je ústředí hotelu Sunset, to se nedá srovnávat s pobočkou. Jděte a hlaste se v oddělení služeb pro hosty, třetí dveře vlevo."

"Ano, slečno Clarkeová, " řekla Megan, mírně se uklonila a ustoupila z kanceláře. V okamžiku, kdy se dveře kanceláře zavřely, dlouze vydechla a pomyslela si: Tohle je vysoký tlak.

Jakmile vyšla z kanceláře, Megan si uvědomila, že tváří v tvář vysokému tlaku má v hlavě prázdno a na nic se neptá. Znovu tedy zaklepala na dveře, a když uviděla, že Evelyn drží v ruce šálek vychlazené kávy a polévá jím kaktus na stole, zeptala se: "Slečno Clarkeová, chtěla bych se zeptat na zařízení koleje?" "Ano," odpověděla Evelyn.

"Koleje?" Evelyn se mírně zamračila, odložila šálek kávy a řekla: "My tady pro naše zaměstnance koleje nezařizujeme, najděte si vlastní dům. Nechoďte příliš daleko od hotelu, není omluva pro pozdní příchod do práce. Zítra se můžeš hlásit na oddělení služeb pro hosty, takže odpoledne se můžeš poohlédnout po nějakém bytě."

Megan ztuhla na místě. Jen jedno odpoledne? Lidé hledali byty celé dny. Za jedno odpoledne měla mít tu smůlu, že zůstane přes noc v levném motelu?

Měla dost smůly na to, aby si ji Adamova žena spletla s Megan, dost smůly na to, aby na ni narazil Vincent, a dost smůly na to, aby ji sem přeložili. Jak se ukázalo, měla už hodně smůly.

Po odpoledni, kdy se snažila najít vhodný byt, Megan konečně jeden našla ve 20:00, aniž by se vůbec naobědvala.

Byl to komplex Premium Residence na jižní straně hotelu a pokoj s výhledem na oceán si nemohl dovolit jen tak někdo. Okolí je dobře vybavené a profesionálně spravované. Občas se tu objeví značkové auto, a když šla Megan kolem, zahlédla Charade, ale bylo to jen auto služebné, která si jela nakoupit.

Dům, který si Megan pronajala, byl samozřejmě ve skutečnosti malý pokoj v přestavěném skladu v prvním patře v sousedství. Pronajímatelka říká, že jí nezáleží na nájemném, ale že sklad je plný nepořádku, se kterým se těžko vypořádává, a že tam Megan zůstává, aby jí na to dohlížela, pokud se nic neztratí.

Když pronajímatel odešel, Megan si dům prohlédla zblízka. Vzduch v prvním patře nebyl příliš vzdušný a bylo tam trochu dusno. Vstupní dveře tvořila elektrická železná brána a obývací pokoj byl plný nepořádku. Ložnice byla místnost o rozloze asi patnácti metrů čtverečních, kde byla jen stará postel. I ostatní místnosti sloužily k odkládání věcí, opravdu nevím, proč mají bohatí lidé tolik nepořádku, proč ho prostě nedají lidem, kteří ho potřebují.
Megan se trochu usmála a pomyslela si, že by to byl dobrý nápad. Nebylo to moc peněz, bylo to pěkné místo a bylo to blízko hotelu. Otočila se a vyšla z kovových dveří, táhla s sebou velký kufr, právě včas, aby viděla, jak kolem projíždí stříbrný šedý sporťák.

Vypadalo, že právě vyjelo z podzemního parkoviště, a jelo pomalu, takže se staženými okénky si Megan dobře prohlédla řidičovu tvář.

Byl to majitel tohoto podniku a taky tu bydlel!

Když Vincent parkoval a odměřoval čas, podíval se do zpětného zrcátka a uviděl nedaleko stojící ženu, která ho zřejmě pozorovala. Podezřívavě se zadíval na postavu v zrcátku a řekl si: "To je ona." Vincent se na ni podíval.

Pokud si dobře pamatoval, jmenovala se Megan, nějaká Megan. nechápal, co ta žena dělá, když stojí na jeho podlaze. Nebyla tu přece proto, aby ho viděla, nebo ano? Hm! Po odchodu z Metro City se zdálo, že mužů, kteří by mu chtěli lichotit a stát se jeho Megan, ubývá, a taková žena se mohla rovnou nechat předělat, než ho přišla svést.

"Na co se to díváš?" Marcus, který seděl na straně spolujezdce, si zapalovačem v autě zapálil cigaretu a zeptal se: "Ženy?"

Vincent zavřel okénko auta a pak řekl: "Něčí Megan, momentálně tu není žádný muž. O takovou ženu se dá s trochou peněz snadno postarat. Nevypadá špatně, nechceš to zkusit?"

Marcusovy oči se rozšířily a zíral na Vincenta tak, že mu to bylo nepříjemné. "Co se děje? Proč se na mě takhle díváš?"

"Je ta žena pro tebe výjimečná?"

"Takové ženy mě nezajímají."

"Kdy ses stal tak vlezlým. Dokonce víš i o Megan jiných lidí, znáš všechny její atributy, takže bys měl vědět i to, jakou má bojovou sílu."

Osm padesát šest ráno, sluneční paprsky skrápěly krásnou budovu hotelu Sunset.

V hotelovém parkovacím pruhu zaparkoval černý Mercedes Benz a parkující chlapec okamžitě vyrazil vpřed a otevřel dveře auta. Ten, kdo vystoupil z auta, byl Vincent, který byl oblečen do stříbrošedého úzkého obleku a vyzařoval z něj zralý temperament.

Zaměstnanci pokojové služby na pravé straně recepce ve vstupní hale, kteří se zrovna střídali ve směnách, k němu shodou okolností obrátili svou pozornost a s úsměvem na tváři se snažili, aby tento mládenec spatřil jejich nejkrásnější stránku.

"Ta-da-da-da-da-da..." Zpoza Vincenta se ozvala série rychlých vysokých podpatků, mírně se otočil a spatřil přibíhající uniformu, přičemž měl na krku šátek Megan. Evelyn, si nevšimla, že vybíhá zpoza Vincenta.

Vincent si odfrkl a vykročil k výtahu.

Megan přistoupila k Evelyn a rychle zapózovala: "Omlouvám se, slečno Clarkeová, ale nejdu pozdě." Evelyn se usmála.

"Střídání směn je za pět minut, přijďte prosím v osm padesát pět v budoucnu."

"Ano, ano."

Evelyn, opět na vysokých podpatcích, blahosklonně řekla: "Tohle je David z pokojů a tohle je nováček Megan. vy se zaměstnejte, já budu nahoře."
Tehdy si Megan všimla Davida, ženy kolem třicítky, které to moc slušelo, jenže jak to, že... se na sebe dívá tak nevraživě? Nechtěla toho Davida správně urazit.

3

"Uh ...David Smith..."

"Máte na starosti oddělení služeb pro hosty v sedmém patře, máte padáka!" S tím se David Smith otočil k odchodu a pod nosem si zamumlal: "To je ono, jak by se mohla líbit mé šéfové Summersové?"

S rozkazem Davida Smithe se kolem shromáždila skupinka servírek a jedna z nich, blonďatá kráska, se zeptala: "Hej, vy jste tady s panem Summersem?"

"Co?!" Megan Hartová mírně ztuhla.

"No jistě, neviděla jsi je právě, jak spolu vcházejí do dveří?" "No jistě," odpověděla. Do toho se vložila další hezká dívka: "Zavázali jste si šátky, když jste vystoupili z auta... mmmmmm ...."

"Cože?" Megan Hartová byla čím dál zmatenější.

Třetí kráska se ušklíbla: "Hmf! Pořád ses nedostala dovnitř pomocí konexí."

"Cože?!" Zatímco Megan Hartová nechápavě zírala, několik krásek už nastoupilo do výtahu.

Jen mladá dívka, která vypadala poměrně zeleně, sladce zatahala Megan Hartovou za ruku a řekla: "Megan, já jsem Lily, právě jsem přišla a mám s tebou na starosti sedmé patro. To... no..."

"Ahoj, jen mi řekni, co se děje." Megan Hartová se celé dopoledne cítila roztěkaná a konečně se setkala s někým, kdo byl trochu normálnější.

"To je..." Lily na chvíli zaváhala, než pokračovala tichým hlasem: "Všichni říkají, že jsi Megan pana Summerse, pracovala jsi v jiném hotelu, a říká, že pan Summers je do tebe zamilovaný. Říkala, že se pan Summers do tebe zamiloval a přeložil tě sem. Vlastně chci říct, že být Megan není dobrý konec. Měla by ses s panem Summersem co nejdřív rozejít. Dělám ti laskavost. Pojďme nahoru."

Sluníčko svítilo, ale já cítila, že se blíží studený vítr.

Megan Hartová stála na místě a cítila, jak vítr vyje a nad hlavou skřehotají vrány.

V odpočívárně ve dvanáctém patře si šeptaly dvě pracovnice zákaznického servisu.

"Myslím, že bydlí v bytě pana Summerse. Nejeli jsme dnes ráno společně autobusem?" "Ne," odpověděla jsem.

"Jo, ale když vystupovala z auta, měla na sobě šátek, takže kdo ví, co se v tom autě doopravdy stalo."

V odpočinkové místnosti v šestnáctém patře se tichým hlasem bavila i další skupinka agentů zákaznického servisu.

"Jak se sakra Megan dala dohromady s naší šéfovou Summersovou?" "To je v pořádku," ptala se.

"Kdo ví, možná se něco stalo v posteli. Copak jsi neviděla, jak ráno vystoupila z auta, celá rozcuchaná?" "Ne," odpověděl jsem.

V odpočinkové místnosti v osmnáctém patře si dvě pracovnice zákaznického servisu dál šeptaly.

"Ten chlap říkal, že když auto zastavilo, dveře nešly otevřít. Když se otevřely a pan Summers vystoupil, spatřil Megan Hartovou ve spodním prádle." "Cože?" zeptal se.

V odpočívárně v sedmém patře Megan Hartová odložila vozík a dlouze vydechla. Byla už polovina dne a do konce směny zbýval ještě nějaký čas.

Lily si zatahala za šátek pod krkem a řekla: "Uf, v práci je pořád horko, přestože je tu centrální klimatizace." "A co?" zeptala se.

Megan Hartová si vějila rukou a zašeptala: "Zavaž si šátek, slečna Clarkeová to uvidí a požádá vedoucí, aby ti odebrala body, a pokud to udělá, nedostaneš prémie." Megan Hartovou myšlenka na paní Clarkeovou rozčilovala.
Lily, která očividně zažila sílu paní Clarkeové, rychle souhlasila: "Ano, už chápu, proč jí táhne na čtyřicet a pořád se nemůže vdát."

Obě dívky se zachichotaly.

Po několika okamžicích úlevy se však Lily posadila na židli v odpočívárně, přitom si uvázala šátek a zeptala se: "Megan, proč chceš být Megan?" "Ne," odpověděla.

"Já nechtěla, vážně! Ani nevím, jak se o tom začalo povídat." Megan Hartová si pospíšila s vysvětlením.

"Tak jak jste se sem s ním dnes ráno dostala?"

"Myslím, že jsem přišla kolem vchodových dveří." Po pravdě řečeno, Megan Hartová byla zmatená, zda muž, který jí stál v cestě, byl skutečně Vincent Summers.

"Víte, proč jsem přišla do hotelu Sunset?" "Ano," odpověděla. Lily zvedla samolibý úsměv: "Protože moje máma chce, abych byla přítelkyní pana Summerse. Jak si můžu nechat ujít takového vhodného mládence? Takže jsem ochotná pracovat jako pokojská." "To je pravda.

"Cože?!" Megan Hartová se na Lily podívala šokovaným pohledem, Lilyiny oči byly plné štěstí, zcela ponořená do vlastní fantazie, Megan Hartová se zvědavě zeptala: "Takže pořád říkáš, že není dobré být Megan, nechceš být Megan sama?"

"Chci být jeho přítelkyní a pak jeho ženou. Chci být jeho přítelkyní a pak taky paní. Hej, hej, to je tak sladké." Lily řekla se zasněným leskem v očích a Megan Hartová si bezmocně povzdechla.

Připustila, že ten kluk je pohledný a vskutku fundovaný, ale to nebylo ono. Ne, něco nebylo v pořádku, a tak Megan Hartová šťouchla Lily do židle a zeptala se: "Lily, proč já musím být Megan a ty přítelkyně? On není ženatý, a ty nemůžeš být Megan, když nejsi vdaná." "A co?" zeptala se.

"Ty tomu nerozumíš." Lily vyskočila a uspořádala si věci na vozíku, ale ve skutečnosti byla stále ztracená ve své vlastní fantazii. "Megan nikdy neměla být vdaná, nikdy to neměla brát vážně." Řekla.

Megan Hartová se nakrčila, zmatená tím, co ji definuje. Na tom ale nezáleží, protože ona a Vincent Summers spolu neskončí.

Ve dvacátém třetím patře, v salonku vedle konferenční místnosti, se Marcus Reed hrbil na koženém gauči, oči mírně přivřené, jak předstíral spánek. Několik posledních dní pracoval na plánech nového hotelu na ostrově, aniž by si uvědomoval, jak dlouho byl zaneprázdněný.

Vešly dvě servírky, zavřely dveře a zašeptaly: "Vážně?"

"O šéfově záležitosti, kdo se odváží drbat? Žádný vítr nefouká, tohle někdo viděl na vlastní oči." "A co?" zeptala se.

"V žádném případě. Viděl jsem jen Megan v sedmém patře, není tak hezká." "To je pravda.

"Kdo ví, ale nikomu to neříkej."

"Dobře, jdeme, musím uspořádat konferenční místnost."

Oba hlasy zanikly, než se Marcus Reed posadil z pohovky. "Hloupá ženská." Řekl tiše. Obě ženy si od chvíle, kdy vešly dovnitř, bez přestání povídaly a zdálo se, že si nevšimly, že v místnosti jsou další lidé.

"Megan?" zopakoval. "Poslední dobou hodně pracuju a nudím se, tak se pojďme pobavit." Marcus Reed našpulil rty a vyšel ze salónku směrem k výtahu do vyšších pater.

4

Sedmé patro, že? Včera jsem si uvědomil, že s Vincentem není něco v pořádku, možná proto.

Na chodbách v sedmém patře bylo ticho, nikde ani živáčka. V tuhle denní dobu je pokojová služba nejspíš v odpočívárně, Marcus přistoupil k otevřeným dveřím odpočívárny a matně viděl úhledně srovnané police a věci uvnitř, stejně jako ženu sedící na židli a hrající si s mobilem.

Marcus si falešně odkašlal, žena poplašeně vzhlédla a spěšně schovala mobil za záda: "Pane Summersi."

Lily se divoce rozbušilo srdce, první den v práci, ještě ve zkušební době, a už ji přistihl generální ředitel, jak si v pracovní době hraje s mobilem. Přece ji kvůli tomu nevyhodí, nebo ano?

"Věděla jsi, že jsem tady generální ředitel?" "Ano," odpověděla. Marcus se podezřívavě zeptal.

Lily ukázala na jmenovku na jeho hrudi, Marcus se lehce usmál, dnes ji měl na sobě schválně, protože na schůzku přišli lidé z jiných firem. Jeho oči také spočinuly na Lilyině jmenovce, nemohl si pomoct a svraštil čelo: "Nejsi ty Megan?"

"Co? Hledáš mě?" Když uslyšela své jméno, Megan vystoupila z regálu a v ruce svírala prostěradlo.

Marcus ztuhl. To byla ona! Ty zvěsti byly asi pravdivé, nebyla to ta žena, která byla včera večer dole u Vincenta? A Vincent se na ni chvíli díval a nazýval ji něčí paní. byla to jeho paní!

"Ehm... pan Summers mě hledá?" Megan se zeptala v mírné panice. Byla jen obyčejná zaměstnankyně a najednou ji oslovilo nejvyšší vedení, nebylo to dobře? Vždyť dnes ve své práci neudělala žádnou chybu.

Marcus odhalil drobný úsměv a řekl Lily: "Můžeš jít první ven? Chci si s Megan promluvit o samotě."

O samotě? Megan už se rozbušilo srdce a podívala se na Lily, která ji, světe div se, stále milovala. Podívejte se na ty srdíčkové oči, jak slintají. Poslala ji snad máma, aby svedla Vincenta? Proč je pořád všemi posedlá?

Megan strčila do Lilyiny paže, ta se vzpamatovala a s úsměvem řekla: "Vy si povídejte, já musím jít uklidit pokoj pro hosty." S tím vzala vysavač a odešla, přičemž nezapomněla na Megan mrknout.

Megan nevěděla, co Lilyiny oči znamenají, a nervózně se podívala na prostěradlo ve svých rukou a čekala na Marcusova slova.

Marcus se podíval na dívku před sebou a nemohl se vynadívat, jak je krásná. Jen dlouhé řasy a zahnuté rty, takových žen je vedle Vincenta spousta, proč ji musel přenést z Metro City? Kdyby opravdu chtěl být milenkou, mohl si ji nechat doma nebo z ní udělat sekretářku.

Megan si všimla jeho pohledu, ale neslyšela ho mluvit, zvedla hlavu, podívala se na Marcuse velkýma rozzářenýma očima a zeptala se: "Generální ředitel ...."

"Aha, vy teď bydlíte v Seaside Gardens?" zeptal se.

"Jo." Opravdu si pronajala byt v Seaside Gardens.

"Znala jsi Vincenta už dřív?" Ptal se dál.
"Ano, to Vincent mě sem převezl."

"Aha, vypadáš dobře, není divu, že si tě tu chce nechat. Kdybys chtěl někdy přestoupit, zavolej mi, pomůžu ti." "Dobře," řekl jsem.

"Cože?!" Když Megan tázavě vzhlédla, Marcus ji jemně podrbal na tváři a pak se odvrátil.

Megan ztuhla na místě a chvíli trvalo, než se vzpamatovala. Co to bylo? Proč jsi ji... takhle obtěžoval? Co se děje?

Když Marcus nastoupil do výtahu, vyčerpání z něj okamžitě spadlo. Zdálo se, že Vincent odvedl dobrou práci, když se mu podařilo udržet tajemství, ale schoval takovou roztomilou holčičku, a tak se to dozvěděl.

"Megan Hartová!" ozval se rozzlobený výkřik a za ním přispěchala podrážděná Lily: "Jak jsi mohla? Vždyť už máš BOSSa, proč musíš ještě... lákat Marcuse? Vždyť je tu tolik hezkých kluků, jak to, že..."

"Nemluv nesmysly! Pořád jsem zmatená. Co tím myslí?" Megan si třela tvář v místě, kde se jí dotkl, a dotek nechtěl zmizet.

"Jsi převtělená liška? Ty..."

"Lily Yangová!" jejich rozhovor náhle přerušil šepot. Nebyl hlasitý, ale oba je vyděsil.

Megan vzhlédla a okamžitě zaujala standardní pozici stojícího člověka, přičemž držela hlavu skloněnou. lily se pomalu otočila a uviděla, že před dveřmi výtahu stojí Evelyn.

Evelyn se usmála a postavila se vedle Megan.

Evelyn k nim pomalu přistoupila a začala je poučovat: "Co je s vámi? Co je to s vámi? Křičíte a řvete v pracovní době, co když rušíte zákazníky? Lily, podívej se na svůj šátek, je asi o pět stupňů rozhozený. Kolikrát jsem ti říkala, že ta šála..." "Cože?

Další na řadě byl Evelynin pětadvacetiminutový proslov.

Po skončení směny v 18:00 je čas na večeři. Firma poskytuje tři jídla a ve třetím patře hotelu Sunset je zaměstnanecká jídelna.

Personální jídelna je určena pouze pro zaměstnance, zatímco vedoucí pracovníci mají svůj vlastní salonek. V tuto dobu se zaměstnanecká jídelna hemží lidmi, kteří hledají místo, kam by si mohli sednout se svými talíři.

Byly to většinou dívky, shromážděné v malých skupinkách, a než Megan s Lily našly cestu do jídelny, bylo šest dvacet a mnohé z nich už byly plné a připravené k odchodu.

Jakmile vstoupily do restaurace, Megan cítila, že něco není v pořádku. Proč se zdálo, že na ni tolik lidí zírá? Spousta lidí si šeptala, když ji viděla, a potutelně na ni ukazovala... Museli být tak nápadní?

Jakmile se Megan otočila poté, co si vzala talíř, odstrčila ji ostrá síla stranou. Ztratila těžiště a spadla na vedlejší stůl, přičemž se jí jídlo rozsypalo po podlaze, jak jí talíř vypadl z ruky.

Bolelo to, ruka ji bolela.

"Promiň, jsi zraněná?" Z ucha se jí ozval sladký hlas, Megan vzhlédla, byla to žena v levandulovém kostýmku s dlouhými kudrnatými kaštanovými vlasy, vypadala jako vysoce postavená úřednice v hotelu.
Když Megan viděla, že už se omluvila, mohla jen zavrtět hlavou: "To je v pořádku."

5

"To je dobře." Kaštanovovlasá kráska se otočila, pak se složila a s úsměvem řekla: "Slyšela jsem, že jste milenka pana Summerse. Odneste to prosím do prezidentovy kanceláře ve 32. patře, pan Summers tam čeká." Po těchto slovech strčila Megan do ruky malou krabičku.

Megan se zmateně zeptala: "Já nejsem ... já ... tohle ...".

Ta krásná žena však už rychlým krokem odešla. Lidé kolem ní také vrhali na Megan posměšné pohledy, jako by sledovali divadlo. Protože to, co držela v ruce, byla ve skutečnosti krabička ... toho .... Durex, neboli růžová jahodová příchuť.

Zrovna když se Megan nechápavě rozhlížela kolem sebe, blondýnka jí malou krabičku v ruce odstrčila. Vlasy měla obarvené na oslnivou barvu, k níž se hodil zářivý úsměv.

Blondýnka se zamračila a řekla: "Tohle je nejnovější přírůstek do hotelu a pan Summers na něj čeká. Pospěš si a jdi, vylila sis talíř a stejně jsi po večeři. Jdi dřív a možná si dokonce užiješ večeři s panem Summersem."

Než jí ta slova vyšla z úst, krabička se Megan opět vrátila do ruky.

Megan byla v rozpacích. Kdyby nešla, přišla by o práci, kdyby se zdržela. Ale kdyby šla, zřejmě by ji to přinutilo trpět. Rozhlédla se po tvářích žen a v žádném případě nemohla požádat o pomoc.

Otočila se a uviděla Lily, která se usmála a řekla: "Tohle bys měla doručit spíš ty. Ostatně, nejsi ty náhodou... jedna z těch, co patří panu Summersovi?" "Ano," odpověděla.

"Nejsem! Proč mě všichni tak odmítají poslouchat?" "Ne," odpověděla. Megan přistoupila k Lily a ztišila hlas: "Copak ti máma neřekla, abys svedla pana Summerse? Tohle je příležitost."

Lily zavrtěla hlavou a potřásla jí tak silně, že by jí spadla. "Ráda bych tam šla a podávala jídlo a kávu, ale tohle... na tom nezáleží."

Megan se zhluboka nadechla a vypochodovala z restaurace. Nebylo to tak, že by se po ní chtělo něco trapného. Stejně by dala najevo, že byla požádána, aby to doručila, a pan Summers by nebyl tak nerozumný. Jestli se vyskytne problém, svede ho na tu hezkou holku s kaštanovými vlasy. Pospěš si a jdi domů na nudle.

Jakmile Megan vystoupila z výtahu, začala být nervózní. Třicáté druhé patro bylo úplně jiné prostředí než pokoje pod ním, nikde kolem nebyl nikdo, koho by se mohla zeptat na cestu.

Ze dveří z tmavého dřeva po její levici se ozval tichý zvuk. Opatrně k nim došla, ale jen co k nim došla, otevřely se a ven spěchalo několik vedoucích pracovníků.

Mohla se jen opřít o zeď a doufat, že si jí jako "květinky mnoha zdí" nikdo nevšimne. Jenže tak to nefungovalo a její nízký profil nezakryl skutečnost, že mnoho lidí mluvilo tichými hlasy, a přestože je neslyšela, měla Megan nejasný dojem, že mluví o ní.

"To je Megan?!" Marcus vyšel z konferenční místnosti v domnění, že ho polední krasavice dostala do dobré nálady a on na odpolední poradě neusnul.
Nemyslel si, že by se odvážila přijít sama, ale Marcus přistoupil k Megan a jeho pohled padl na malou krabičku v její ruce. Byla růžová a její tvar byl zvláštní. Minulý týden, když hotel nakupoval nové výrobky, mu zákaznický servis dal několik krabiček s tím, že jsou pro vedoucí, aby je vyzkoušeli. Když viděl roh malé krabičky, v hloubi duše to poznal.

Kdyby takovou věc dostal on, dostal by ji i pan Summers. Koutek úst mu zahalil špatný úsměv, řekl dozadu: "Vincente, přišla k tobě vyzkoušet nové zboží z minulého týdne." Poté poplácal Megan po rameni: "Přijďte zítra v poledne do mé kanceláře a řekněte mi jeho velikost."

Když Vincent vycházel z konferenční místnosti, viděl, jak Marcus s hlavou nakloněnou na stranu něco šeptá Megan do ucha, a pak odešel jako první.

Vincent si potutelně povzdechl a obrátil se k Megan: "Jsi docela schopná, jsi tu teprve jeden den a už jsi se dala dohromady s Marcusem. Tentokrát máš lepší zrak než minule. Jako prezident hotelu Sunset ti však musím připomenout, že se v rámci společnosti nesmíš pouštět do podobných vztahů. Pravidla společnosti to nedovolují."

Odešel rovnou do své kanceláře na konci chodby a Megan chvíli trvalo, než si uvědomila, co tím myslí, a zamumlala: "Jak mohou mít ti lidé takovou fantazii?" Pak ho následovala do jeho kanceláře. Vincentův vzhled se od minula lišil, předtím to byla košile, ale dnes to byl elegantní oblek, okamžitě vypadal mnohem dospěleji a postavu měl vynikající, nebylo divu, že byl ve všech reklamách hotelu Sunset, ušetřil náklady na najímání modelek.

"Co se děje?" Zeptal se Vincent, když ji sledoval, jak vchází dovnitř.

Bylo to podruhé, co Megan vstoupila do tak luxusní kanceláře. Poprvé to bylo v kanceláři generálního ředitele v Metro City, kdy dostala vynadáno, držela hlavu skloněnou a na nic se pořádně nedívala. Tentokrát, když vešla dovnitř, nemohla si pomoct, ale vyrazila dech.

Kancelář byla obrovská. Stál v ní rohový stůl a za ním kožené otočné křeslo. Za dveřmi měla být odpočívárna. Před okny od podlahy ke stropu stály ratanové židle, podlahu pokrýval jemný koberec a výhled byl široký, takže umožňoval nerušený pohled na moře. V tuto chvíli je třpytící se moře pod okny na podlaze obzvlášť okouzlující.

Vincent si protřel obočí, seděl na židli, dnes měl za sebou celý den jednání, vypadal trochu unaveně. Sice osobně přenesl tuto Megan, ale přece jen jde jen o malého zaměstnance, jeho kancelář není místem, kde by si malí zaměstnanci povídali.

"Jestli něco chcete, promluvte si se svým nadřízeným. Teď už můžete odejít." Vincent to řekl lehce.

Megan pak stáhla pohled, položila malou krabičku, kterou držela v ruce, na jeho pracovní stůl a tiše řekla: "V restauraci mě jedna paní požádala, abych vám to dala. Půjdu dolů jako první."

Vincent po ní nesáhl, v hloubi duše přesně věděl, co to je, a se zamračením okamžitě pochopil, co Marcus právě řekl.
Právě když se Meganina ruka dotkla kliky u dveří kanceláře, náhle se ozval Vincentův hlas: "Víš, co to znamená, když žena pošle něco takového muži z dobrého důvodu?"

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Drama v hotelu Sunset"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️