Šepoty tichého rána

The waves crashed against the cliffs of Nova Scotia with an almost musical rhythm, but Aria Morgan knew better. After three years of studying marine biology at the remote Blackrock Research Station, she had learned to distinguish between natural ocean sounds and something more... peculiar. Tonight, there was definitely something different in the water's song.

Standing on the observation deck of the research facility, her long dark hair whipping in the salty breeze, Aria focused her night vision binoculars on the churning waters below. The full moon cast an ethereal glow across the surface, making it easier to spot any unusual movement. That's when she saw it - a flash of iridescent scales, much too large to be any known fish species.

"You're out here late again," a deep voice spoke behind her. Dr. Nathaniel Cross, the facility's new head of cryptozoology, stood in the doorway. His presence had been causing quite a stir among the female staff since his arrival last month, with his storm-gray eyes and the mysterious scar that ran from his left temple to his jaw. But Aria had noticed something else about him - the way he always seemed to appear whenever the strange occurrences happened.

"There's something out there, Dr. Cross," Aria said, not taking her eyes off the water. "Something big."

"Please, call me Nate," he said, moving to stand beside her. His proximity sent an involuntary shiver down her spine that had nothing to do with the cold. "And I know. That's why I'm here."

Before Aria could question what he meant, a haunting melody drifted up from the waters below. It wasn't quite singing - more like an otherworldly humming that seemed to resonate in her very bones. To her surprise, she found herself taking an unconscious step toward the railing, drawn by the sound.

Nate's hand shot out, gripping her arm. "Don't listen too closely," he warned, his voice tight with concern. "They're hunting tonight."

"They?" Aria tried to shake off the melody's lingering effect. "Who are 'they'?"

Just then, a figure emerged from the waves - a woman with silvery skin and long, phosphorescent hair. Her eyes glowed with an unnatural blue light, and when she opened her mouth to continue her song, Aria saw rows of sharp, pearl-like teeth. The creature's beauty was both terrifying and mesmerizing.

"Sirens," Nate whispered, his grip on Aria's arm tightening. "Real ones. Not the sanitized versions from your fairy tales."

The siren's gaze locked onto them, and her song changed, becoming more focused, more enticing. Aria felt Nate tense beside her, and when she looked at him, she was shocked to see his eyes had taken on a silvery sheen, reflecting the moonlight like a cat's.

"We need to get inside," he said through gritted teeth, though he seemed to be fighting the urge to move closer to the railing himself. "Now."

But as they turned to leave, Aria caught sight of something in the water that made her blood run cold. Dozens of glowing eyes had appeared beneath the waves, and more figures were rising to the surface. Their songs began to intertwine, creating a symphony of supernatural beauty and terror.

"Dr. Cross... Nate," Aria's voice trembled slightly. "What's really going on at this facility?"

He finally turned to look at her fully, and in the moonlight, she could see that his scar was glowing with a faint blue light. "It's not just a research station, Aria. It's a containment facility. We monitor and protect humanity from ancient creatures that most people think are myths. And right now," he glanced back at the water where more sirens were emerging, "something has disturbed them. Something that hasn't happened in over a hundred years."

"What?" Aria asked, though part of her feared the answer.

"They're looking for their lost queen," Nate's voice was grim. "And for some reason, they think she's here."

A particularly powerful wave crashed against the cliffs, sending spray high enough to reach the observation deck. As the droplets hit Aria's skin, she felt a strange tingling sensation, and for just a moment, her reflection in the window showed her eyes glowing with the same ethereal blue light as the creatures below.

Nate saw it too. His expression shifted from concern to something more complex - fear, fascination, and what looked almost like recognition. "We need to talk," he said quietly. "About your mother. About why you were really assigned to this facility. And about why you've always felt so drawn to the sea."

The siren's song grew louder, more insistent, and Aria felt something stir within her - ancient memories that couldn't possibly be her own, yet somehow were. As she followed Nate inside, one thought kept repeating in her mind: her life as she knew it was about to change forever, and there would be no going back to the simple world of marine biology and research papers.

Behind them, the sirens continued their haunting chorus, their songs now carrying a note of triumph. They had found what they were looking for.

The facility's underground laboratory was a maze of steel and glass, illuminated by harsh fluorescent lights that made everything look clinical and cold. Aria followed Nate through a series of security checkpoints, each requiring increasingly complex biometric scans. Her mind was still reeling from the events on the observation deck, the sirens' song echoing in her memory.

        "How long have you known?" she finally asked as they entered what appeared to be his private office. Unlike the sterile corridors outside, this room was filled with artifacts that looked ancient - shells with strange markings, crystals that seemed to pulse with their own inner light, and walls covered in charts mapping underwater ley lines.

        Nate moved to a heavily secured cabinet, his fingers dancing across a complex lock. "Since the moment you arrived at Blackrock. Your bio-readings were... unique." He pulled out a thick file with her name on it. "But your mother knew long before that."

        "My mother?" Aria's voice cracked. "She died when I was three. All I have are some photos and my father's stories about her love for the ocean."

        "Your mother didn't die, Aria." Nate's voice was gentle but firm as he placed an old photograph on his desk. "She returned."

        The photograph showed a woman standing on these very cliffs, her wild dark hair streaming in the wind. She looked exactly like Aria, except for her eyes - they held that same otherworldly blue glow Aria had seen in her own reflection moments ago.

        "That's impossible," Aria whispered, but even as she spoke, memories began to surface - the way she could hold her breath for impossibly long periods, her uncanny ability to predict storms, the strange songs that sometimes filled her dreams.

        Suddenly, the lights flickered, and a low vibration ran through the building. Nate's expression turned serious. "They're testing the barriers," he said, moving to a bank of monitors showing underwater footage. Multiple figures darted past the cameras, their movements too quick and graceful to be human.

        "What barriers?" Aria asked, joining him at the monitors.

        "Electromagnetic fields designed to keep them at bay. But with their queen so close..." He glanced at her meaningfully. "They're stronger than usual."

        "I am not their queen," Aria said firmly, though something deep inside her stirred at the words.

        "No, but you're her daughter. The first successful hybrid in centuries." Nate pulled up more files on his computer. "Your mother was their queen, and when she fell in love with your father, it created a diplomatic crisis. A siren queen choosing a human was unprecedented."

        The vibrations grew stronger, and somewhere in the facility, an alarm began to sound. On the monitors, the sirens' movements became more coordinated, more purposeful.

        "They're not just testing anymore," Nate muttered. He grabbed what looked like an ancient trident from a wall display. "They're breaking through."

        Aria's head suddenly filled with voices - not speaking English, but a fluid, musical language she somehow understood. They were calling to her, telling her to come home, to take her rightful place.

        "Make it stop," she gasped, pressing her hands to her temples.

        Nate reached for her, but stopped short when he saw her eyes - they were glowing brighter now, and her skin had taken on a slight iridescent sheen. "Fight it, Aria. You're not just one of them. You're both human and siren. That's what makes you special."

        The facility shook more violently, and the lights went out completely. In the darkness, Nate's eyes glowed silver again, and Aria could finally ask the question that had been nagging at her.

        "What are you?" she whispered. "You're not entirely human either, are you?"

        Before he could answer, the reinforced windows of his office exploded inward in a shower of glass and seawater. In the opening hovered three sirens, their beauty terrible and magnificent. The one in the center spoke, her voice carrying both authority and disdain.

        "Step away from the princess, Guardian. She belongs with her people."

        Nate raised the trident, which began to glow with an electric blue light. "She belongs where she chooses to belong."

        As seawater swirled around them, Aria felt power surge through her body - raw, ancient, and demanding to be released. She had a choice to make, but first, she needed answers.

        "Tell me everything," she said, her voice carrying a new note of command that surprised even her. "About my mother, about what you are," she looked at Nate, "and about why I'm really here."

        The siren queen smiled, showing those pearl-like teeth. "Oh, little princess. You're here because a war is coming. And you," her glow intensified, "are the key to everything."

The seawater swirling around Aria's feet felt alive, responding to her emotions like an extension of her body. The three sirens remained suspended in the shattered window frame, their ethereal forms casting an otherworldly glow throughout Nate's flooded office. The lead siren - who had introduced herself as Cordelia, First General of the Deep Realm - watched her with ancient eyes that held both wisdom and cunning.

        "Your mother's choice started this war," Cordelia said, her voice carrying the rhythm of waves. "When she chose your father, she didn't just abandon her throne - she disrupted a balance that had existed for millennia. The Deep Realm has been without a true queen for twenty years, and the dark ones grow bolder each day."

        "The dark ones?" Aria asked, acutely aware of Nate's tension beside her, his grip tightening on the glowing trident.

        "The Abyssal Court," Nate answered grimly. "Think of them as your people's darker cousins. While the sirens of the Deep Realm protect the oceans, the Abyssal Court seeks to corrupt them. Without a queen's power to maintain the barriers..."

        "They're breaking free," Cordelia finished. "Even now, they gather in the deep trenches, preparing for war. Only a queen's song can reinforce the ancient seals."

        Aria felt the weight of their expectations pressing down on her like the ocean itself. "And you think I can do this? I don't even know how to control whatever... this is." She gestured to her still-glowing skin.

        "That's why I'm here," a new voice spoke from the doorway. Aria turned to see a woman she'd only known from photographs - her mother. Nerissa, former queen of the Deep Realm, stood in the threshold, looking exactly as she had twenty years ago. Her presence made the very air vibrate with power.

        "Mom?" Aria whispered, emotions warring inside her.

        Nerissa's eyes - the same otherworldly blue as Aria's now were - filled with tears. "My daughter. My beautiful, brave daughter. I'm so sorry I had to leave you, but it was the only way to keep you safe while your powers matured."

        "Safe from what?" Aria demanded, anger suddenly surging through her. The water around her feet began to churn in response.

        "From those who would use you," Nate interjected, his voice carrying an edge of bitterness. "The Guardians weren't always noble protectors, Aria. Some believed that controlling a hybrid princess would give them power over both realms."

        "Like your father did?" Nerissa's voice turned cold as she addressed Nate. "Is that why you're so close to my daughter? Following in Marcus Cross's footsteps?"

        The tension in the room sparked like electricity. Nate's silver eyes flashed dangerously. "I am not my father."

        "Enough!" Aria's voice carried a new power, making everyone in the room freeze. The water around her feet rose in spiraling columns, responding to her command. "I want the truth. All of it. No more cryptic warnings or half-answers."

        Suddenly, the facility's emergency sirens blared to life. On Nate's monitors, dark shapes appeared in the deeper waters - humanoid figures with shark-like features and glowing red eyes.

        "The Abyssal Court," Cordelia hissed. "They've found us."

        "They found her," Nerissa corrected, moving to Aria's side. "They can sense your awakening power, daughter. We're out of time."

        The facility shuddered as something massive struck it from below. Through the broken window, Aria could see dark forms rising from the depths, their movements predatory and purposeful. The water around her feet turned ice-cold.

        "You have to choose now," Nate said urgently. "But know this - whatever you decide, I'll stand with you." His eyes met hers, and in them she saw not just duty or ambition, but something deeper, something personal.

        "As touching as that is, Guardian," Cordelia interrupted, "she needs to come with us. Only in the Deep Realm can she learn to control her powers in time."

        Another impact rocked the facility. In the distance, Aria could hear screams - the research staff, she realized with horror. They were unprotected, unaware of what was really happening.

        "I won't let innocent people die," Aria declared, feeling strength flow through her. "Mom, Cordelia - help me protect the facility. Nate..." she turned to him, "teach me how to fight."

        "Always choosing both worlds," Nerissa murmured, a mix of pride and worry in her voice. "Just like your mother."

        As the Abyssal Court's forces surrounded the facility, Aria felt something click into place inside her. She was neither fully human nor fully siren, neither wholly of land nor of sea. But perhaps that's exactly what both worlds needed.

        "Well then," she said, as power coursed through her veins and the song of the sea filled her mind, "let's show these dark ones what a hybrid princess can do."

        The water around her erupted upward, turning into a swirling shield of liquid crystal, just as the first of the dark figures burst through the facility's lower levels. The war for two worlds was about to begin, and Aria stood at its center, with a Guardian at her side and the power of two realms flowing through her blood.

The next few minutes dissolved into chaos. The Abyssal Court's warriors crashed through the facility's lower levels like a dark tide, their shark-like features twisted into snarls of hunger and hatred. Aria's crystalline water shield held against the first wave, but she could feel their darkness pressing against her power, trying to corrupt it.

        "Channel your emotions through the water," Nerissa instructed, her own powers creating whirlpools that trapped several attackers. "The sea responds to authentic feeling, not just will."

        Nate moved with inhuman grace, the trident in his hands leaving trails of electric blue energy as he fought. "We need to evacuate the research staff," he called out between strikes. "They're gathering near the main lab."

        Aria closed her eyes for a moment, and suddenly she could feel every drop of water in the facility - in the pipes, in the air, in human bodies. The awareness was overwhelming. "I can feel them," she gasped. "Everyone. Everything."

        "That's your queen's sense awakening," Cordelia explained, her own song turning violent as she fought. "You're connecting to your realm."

        An explosion rocked the lower level, and through her new awareness, Aria felt something massive entering the facility. The temperature of the water dropped dramatically, and even the sirens looked concerned.

        "Thalassos," Nerissa whispered, fear evident in her voice. "The Abyssal Prince himself."

        Through the broken floor emerged a figure that seemed made of living darkness. Unlike his warriors, Prince Thalassos appeared almost human, devastatingly beautiful in a cruel way. His eyes were the color of the deepest ocean trenches, and when he smiled, his teeth gleamed like black pearls.

        "The little princess awakens," his voice was like the crushing depths given sound. "How convenient. I was afraid I'd have to wait longer to claim my bride."

        "Bride?" Aria and Nate spoke simultaneously, his voice sharp with anger, hers with shock.

        "Did they not tell you?" Thalassos moved closer, his presence making the water around him turn black. "The only way to truly end the war between our courts is through union. Your mother refused me twenty years ago. But you..." his dark eyes roamed over her face, "you're even more powerful than she was."

        Nate stepped between them, the trident glowing brighter. "She's not a prize to be claimed, Thalassos."

        The Abyssal Prince's laugh was like ice cracking. "Ah, the Guardian speaks. Tell me, son of Marcus Cross, does your protection come from duty... or jealousy?"

        Before anyone could respond, a scream echoed from the main lab. Through her water sense, Aria felt the research staff's terror as more Abyssal warriors surrounded them.

        "Choose quickly, princess," Thalassos said smoothly. "Surrender to me, and I'll spare them all. Refuse, and watch your human friends feed my warriors."

        Aria felt rage build inside her - pure, hot, and powerful. The water around her began to glow, not with her mother's blue light or Thalassos's darkness, but with a brilliant purple that seemed to combine both aspects of her nature.

        "You want an answer?" Her voice carried the crash of waves and the strength of tidepools. "Here it is."

        She thrust her hands forward, and every drop of water in the facility responded. It rose from pipes, condensed from air, pulled from the sea itself. But instead of attacking, it began to sing - a new song, neither fully siren nor fully human, but something entirely unique.

        The Abyssal warriors closest to her began to writhe, their corrupted forms starting to purify under her hybrid power. Thalassos's eyes widened in genuine surprise, then narrowed in fury.

        "Impossible," he snarled. "No one can purify the Abyssal taint!"

        "She's not no one," Nate said, pride evident in his voice. "She's both of your worlds, and neither. And that makes her stronger than either."

        Aria's song grew stronger, and she felt Nate's energy joining with hers, the Guardian's power amplifying her own. Her mother and Cordelia added their voices, creating a harmony that made the very foundations of the facility vibrate.

        But Thalassos wasn't finished. With a roar of rage, he released his own power - a wave of such absolute darkness that it threatened to swallow all light. "If I cannot have you," he growled, "then no one will!"

        The two forces met in a spectacular clash of energy. In that moment, as purple light battled primordial darkness, Aria felt something else stirring in the depths beneath the facility - something ancient and powerful, awakened by their battle.

        "The Leviathan," Nerissa breathed. "The battle... it's waking the ancient ones."

        As if in response, a deep rumble shook the entire ocean floor, and everyone - siren, human, and Abyssal alike - froze in sudden, instinctive fear.

        In the brief silence, Aria heard Nate whisper, "Whatever happens next, Aria, know that I-"

        But his words were cut off as the floor beneath them cracked open, and the true power of the deep made its presence known. The war between courts had awakened something far older and more dangerous than any of them had imagined.

        And deep in her soul, Aria knew - this was only the beginning.

1

Inkoustově zbarvené závěsy byly jemně zatažené a oknem do pokoje vnikal čerstvý ranní vánek, který rozčesával hedvábné vlasy mladé dívky jako krásný obraz. Ranní světlo bylo ještě měkké. Bleděmodrá sukně tančila ve větru jako vlna.
Její prsty jemně spočívaly na dřevěném okenním parapetu a hluboké oči hleděly do dálky, daleko od ruchu města, kde nebylo slyšet žádný hluk.
...
Dgnešn^í_ pz'p_rávyl:
Světoznámá módní návrhářka Lisa Anderson Anderson včera večer ve 21:00 oznámila, že konečně navázala spolupráci s Phantom Wing pro své nové outfity na londýnském molu a komunikace mezi oběma stranami byla velmi příjemná ...
Buzz ...
Standardní plynulá angličtina hlasatelky, prokládaná pípáním počítače, které bliká od jeho zapnutí. Různé informace na obrazovce vyskakovaly jedna za druhou, text jako přílivová vlna neustále poskakoval, jako by se chudák počítač nedal mučit až paralyzovat, nechtěl přestat.
..d.
Kapání kapání kapání ...
Boot, View Message ...
[Bylo potvrzeno, že výstava šperků Mike Johnson Johnson se bude konat v USA Sanford, za tři měsíce 27. Podle zdrojů se jí zúčastní Phantom Wing a dalších 10 nejlepších společností na světě].
Dív_k*a sRe p!ofdívQawla nRa čas,é n.oM,y WnedníQ to SšXpkatVné.H.. jJebn pWět sminvuxt.
Její štíhlé prsty lehce klouzaly, úspěšně odeslaly zprávu s odpovědí:
[Dobře, dnes večer mimo zemi, nezvláštní okolnosti nevolat, nedávná opatření zůstanou beze změny.
...
Bóuzzt .j..z
Mladá dívka se otočila, slabě si prohlédla obrazovku, vzdychla a vytočila známé číslo.
...
"Ségra?"
Z lmZikSraoZfonuC s&eY ozvOal slvad&ký, ostFrý h)las *a Emkilvy bB'e'nnXeUttIo*vá (s.e poMdívFaxlDa) nqa hokdniKny:^ "qCoÉ Jseh Ldějeé?"b
"Emily, vidíš tu skupinu?"
Ledovým tónem protkaným náznakem bezradnosti přešla Sarah Frostová přímo k věci.
"Jo, Sarah, chtějí po tobě, abys to zase převzala, že jo? Měla bys mě poslechnout..."
EmUi,ly be(zmstaprosutpn'ě BodpovTěděfléa,r mAezi sWlaovGyn in_ápzSnTaCkS škQodbo.libKéhRoX úUsmněvuÉ.O
"To je dobře, že to vidím."
Sarah tiše vyplivla čtyři slova a ignorovala sestřinu škodolibost.
...
"bD$o_břZe? rSéngurCa!,! nzblázdnilCaf TstesV?, TřiVkzrát $pIřkeJsOčasO ap poAřWád žzádrnáI fvý^pgl_awtAan,L ^sNicce Zje tvojze ifinanč'ní. situa(ceÉ NdsoPbrá,& Tagle tzaNkMy, KnJemůCžSe*šN poRřLádÉ n...I whfej?g Poxčke.jY!b"D HEmily $sin npapjed!n(ouS uvGědomilOaA yprobblém,x )přpeAsTtPalFaQ GsiI cnyeOuHstárlQe stIědž'ovat,q ogčiO upFřenéd kOo!le,m YsLenbVeR: "aSeIstwro,l ty rnHe*jSsti* ..n."K._
Heh, mozek se konečně obrátil.
"Přesně tak, dej mi to. A ..." Sarah se zamračila, zvedla zápěstí, aby se podívala na čas, a pak řekla: "Řekni straně organizace, že do jednoho roku už nebudu brát žádné další mise."
Klik!!!
ŽriYdMlen v*yqdJa.lau šbokujiíXcJíu wsIkyříp,avýó z!vxuck.
"Ach... ach co? Já jdu?!" Emily málem spadla ze židle, popadla mobilní telefon a vykřikla: "Nedělej si legraci, sestřičko Sarah, tohle je překvapivý útok ... Haló? Haló, haló, haló?!"
Píp, píp, píp...
bezmocný telefon zavěsil.
Emmóily! zníhrJalHa UntaW BoBbtruaz'oSvgkluj,L hprávě qtXeaď MřWeklz Zcoy?
Co právě řekla? Rok nebude přijímat žádné úkoly!
...
Odhazování ... mobilu.
PtřeDvrlléAkLlBag se z ele(gaYnhtKn,í)chÉ ašDahtUů (bez YramhínqeLkO Haj _oblLékclla si v!oyd,oHvRě .mFodrýP nlLežJérVník oLuctrf)itn s jeZdónBoMduchýimDiY *b)ílý(mXi( tfeDniQs&kaVmiY. hVJlxasJy! d.lnoNu)hjé do dpa_su měrlIan Hsvjá)zandék vysoKko', jJagko čeXrfnxý vyodop,ávd v_iXsfíMcíQ vDe* ZvzdOuc'hud.
Ano, Sarah byla krásná.
Lehce klenuté řasy, oduševnělé oči, světlá pleť, malé rty, štíhlý krk, dlouhé dokonalé nohy, opravdu vzácná krása.
...
ŠisroBkséA DletištfěK jex ,pl(né lidík.
Když se vracela do své vlasti v době, kdy vrcholila zpáteční cesta, bylo nevyhnutelné, že bude muset čelit davům a frontám. Poté, co se protlačila odbavením a vyřizováním palubních vstupenek, se Sarah rozhlédla a našla o něco klidnější kout. Nacházel se poměrně daleko od nástupní zóny a byl jedním z mála klidných míst na letišti.
Sarah nevěnovala pozornost muži, který seděl úplně vlevo, ale zdálo se, že ani on nevěnuje pozornost jí. Sarah se opatrně posadila a podívala se na zápěstí, aby zkontrolovala čas... bylo ještě brzy.
Jediné, co jí v tuto chvíli zbývalo, bylo počkat na oznámení, že má nastoupit do letadla.
..x.Q
Oznámení o nástupu do letadla: Pozor všem cestujícím, pozor všem cestujícím! Cestující, kteří nastupují na let YGLD-ZGS, prosíme, aby se dostavili ke vchodu č. 5 na levé straně druhého patra a nastoupili do letadla!
Vezměte si tašku přes rameno, Sarah si do ruky vložte palubní vstupenku a průkaz totožnosti a připravte se k nástupu do letadla.
Postava vedle ní se také zvedla a zamířila rovnou k výtahu ve druhém patře. Při pohledu na mužova štíhlá záda si Sarah nemohla pomoci a zamrkala. Podle toho, jak vypadal, by měli letět stejným letadlem.
"uDHobrý delnÉ,p uókaržtex !prLosíém sKvtů.jn průka_zI tqottožSnoUstTiR Sa paIlubní vWstu.pebnkuT.", "D&oNbCrLý Édse*nO,R"f řNeikl._
U dveří kabiny letadla personál zdvořile zastavil každého nastupujícího.
Sarah si opatrně sundala sluneční brýle a podala průkaz. "Dobře, vaše místo je sedadlo 127E v levé části poslední řady ekonomické třídy, prosím, nastupte do letadla."
"Díky."
.H..
Od první třídy až po ekonomickou třídu byla každá tabulka s číslem uvnitř jasně označena. Sarah si zkontrolovala letenku, tiše se vydala k poslední řadě a rychle si našla své místo. Cestující sedící v uličce dorazil jako první a Sarah na něj mírně zaraženě zírala.
Jaká úžasná náhoda.
Teď už toho muže viděla jasně, až na... oči schované za slunečními brýlemi. Bílou uniformu měl převázanou černou kravatou, na levém zápěstí mu svítily bledě zlaté hodinky, klasický model Phantom Wing. I když mu nebylo vidět do tváře, tmavé tenké rty stačily k tomu, aby lidi hypnotizovaly.
PoTdyle! Ujeóh)o épzossutavy xSQaralh vodhaydovLablna, žpe dto,muStpoP m)uKžXi jsen ménn^ěn než* udJv_acVet lGe,tg a$ m)ěl) .byR bqýZt stu(degnrtiem vÉySsjoVkéI šYkolyd.z JehTo o$čéi& bylyS Qskcl&opené,q s*t*ejjniěZ IkFlidné jaakéoM v čpekLáKrTn,ěw.i
"Pane, prosím, ustupte stranou." Sarah si pročistila hrdlo, ukázala na prázdné místo vedle okna a slabě promluvila.
Mužovy oči se vynořily ze skryté siluety a jen krátkým pohledem se zvedl, aby mu uvolnil cestu.
"Díky." Sarah řekla tiše, tiše se posadila a odhrnula závěs, který bránil nočnímu výhledu z okna.
.f.u.n
Asi po patnácti minutách se letadlo usadilo.
Sarah si nasadila světle modrá sluchátka, poslouchala uklidňující a melodickou lehkou hudbu, vytáhla román, který si přinesla s sebou, a začala si ho vychutnávat. Právě když se chystala Bluetooth sluchátka odložit, konečky prstů jí zacukaly a v hlubokých očích se jí zableskl náznak překvapení.
Tohle je ... Into the Woods?
ZaIviřecter o*čgiX a ÉpoQzo(rAně KpXos.lMo)ukchejAtCe, j.e KtOo sókduTtečněr ...
...
O 12 hodin později ...
Letuška v modré kombinéze se s úsměvem podívala na dav: "Dámy a pánové, tento let YGLD-ZGS dorazil na místo určení, vezměte si prosím své věci s sebou a jděte si do servisní zóny této stanice pro odbavená zavazadla. Děkujeme vám, že jste využili tento let, a těšíme se na vás příště!"
..C.
Sarah si stáhla odbavené zavazadlo a přešla k okénku směnárny. "Je mi líto, děvče, ale momentálně nemáme zásoby a nemůžeme vám rozměnit, moc se omlouvám!"
"Taky nemáte bloky padesátníků?"
Sarah se na obsluhu zamračila.
Měnit^ AmMěn.uB na lnetciVštfim neWbTyIl dobrý n^áFpTaddi,b a,leH ItLoMhlóeJ nuetbyll,aL a_ni CnqoTrtmálWnNíX hodHnotba?
"Je mi líto, ale můžeme vám vyměnit jen sto dolarů." Obsluha se usmála a promluvila rozhodně.
Sára neměla na vybranou: "Dobře, vyměňte tisíc RMB." "Dobře," odpověděla.
...
PMoOdleK Oilnfodrm&ancíL zpiřYe!dtewmR se )jedMn,áT o aopdaleuhnléG městUsQkhér ljetyišstěK,h ,nejszoPu tTuD žádnkét ÉbAaankvys, taxíKkHy agnui kwi,os&ky.c VkěqtšzinuB LcIesAtrujmíIcCíPch, kntke&řVíV vysrtoCupiQl_i xz Bl!etUaMdlak, vyzIvedXliV nÉebQo ^jerli. NnGe$vmr'at'nýmA městMsckcýmw GaIuPtobuWsemA mza 2j0 XRMB.A Sprd*cVe jFe$ (be^zmoKcné, opyrXavOdcu smůula!, pNwemče(kSalW CjasZeVm, .žeB zmlěM njÉak*o kzkáLhazdnéChHo čloLvěkaJ wpmotkLá tahké_ téaUksonvuá nelpředvlí)datJeUlBnáF nerhcodaS!u
Křišťálové oči se rozhlédly, najednou se v Sářině pohledu odrazila štíhlá záda. V mžiku oka je to on?
Příliš pozdě na přemýšlení Sára zvedla nohy a rychle vykročila.
...
"RMlatdýG painPe!, vítferjpteR zpěxtu! NDaÉsOtKuptfeP usGiT, FprsosuíBma.i" PřxedF _chilmadnuýcm tKm.aDvuomwoVdurGýzmL kspfo*rRtxo^vAním vozZemf se chlWaupKec^ v čzerrnAé unJif'oórmě mdírně &sÉk)lon)ilD ya ucPtriSvKě jřekxlW.
Mladý pán pokýval hlavou a opatrně otevřel dveře auta. "Pane, prosím, počkejte!" Následoval jasný hlas, který zřejmě zoufale křičel.
Mírně se zastavil a mdle se ohlédl. Dívka před ním naléhavě brzdila, udržovala bezpečnou vzdálenost jednoho metru, na obličeji jí visely tmavě černé sluneční brýle, stále jí nebylo jasně vidět do tváře.
"Promiňte! Pane, můžete mi pomoci rozměnit peníze? Na letišti si je nemůžu vyměnit." Sára stabilizovala své emoce, vystřihla z peněženky 100 RMB a zdvořile požádala: "Stačí 20 RMB." Sára se usmála.

2

Mike Johnson Johnson při pohledu na Sarah Frostovou mlčel. Na růžovou stodolarovou bankovku se ani nepodíval.
Uplynulo pět vteřin...
Prsty jemně svěsil dolů, Sarah zamrkala, ve středu srdce jakýsi zmatek, to je to, co se děje v tuto chvíli?
"UAc)h,S ^tuaDt'o .mlIaMd*áw dá,maO .T.v. G" (MlaBdík $v ičWeUrsn&é óuYnKifRorzměU se* 'pwogdWívaFlg )nwa lmlčMíIcOíhoS M.ikmea pJÉohnHso&na JvemdOlÉe seYbek .aC s ZúHsymkěvlem &s'p&ě_šGn*ě Svysvěvt*lilk: O"tNáCšn PmzlMa.dDým Qpá*n nhik,dy Lnetchodlí! fven sé !pen.ězHi.' ó"y
"Aha? Tudy ah ..." Sarah jemně přikývla a obrátila oči v sloup, aby se podívala na mladíka v černém: "Tak co ty?"
Její vlastní odhad se nemýlil, muž před ní, který nemluvil, byl skutečně bohatý mladý pán! A slovům chlapce v černém porozuměla. Tento svět 95 % frajerů, jsou rodina šviháckých karet nebo rodina šviháckých rukou, pokud jde o to, jaký je důvod... velmi jednoduchý. Vyhazování velkých peněz není tak cool jako vyhození šeku, vyhození šeku není tak dobré jako jasně zlatá karta dobytka, jasně zlatá karta není tak dobrá jako kartáčování otisků prstů, aby na druhé straně svítily dvě oči, prostě blázen! V dnešní převládající společnosti si mnoho mladých lidí, kteří nemají sílu rodiny, bude myslet, že s hotovostí je věc hanby, nemluvě o změně peněz.
"Cože?" Chlapec v černém na okamžik ztuhl, půl dne nebyl schopen reagovat. Proč ho zamrzelo, že se ho ta dívka zeptala?
"C^hcMi říSct,J ž(eH tvzůGj _mBladaý pLánr ižzá*dwnHé ónjeGmBáU,A BmRášZ MnvějAapkGé LdrDobné, BmHůžeMš mi YjMeL vPyměn'itR?"O SápraX vsTe ybezhrWadRně xzeptvaZl'a. qCobpak qjQeF t!aQkB tgěžkFéA mrAoLzCmFěnNintD Édr.oibnéq?
"Ach, promiňte." Chlapec v černém zavrtěl hlavou a usmál se: "Když jsi venku, k našemu mladému pánovi patří jídlo, ubytování a finanční prostředky. Takže ..." Na tváři se mu objevilo několik černých vrásek. "Jsi skvělý, šťastnou cestu." Utrousil větu, Sára se odvrátila, srdce má opravdu samozřejmou depresivní příchuť.
Poprvé v životě stáhla tvář k prosbě, poprvé upravila své ledové emoce, aby s někým promluvila, netušila, že to bude tak trapné. Druhá osoba se ani neobtěžovala říct slovo v odpověď a mlčela, ani nesouhlasila, ani neodmítala, takže měla pocit, že dělá z ničeho velkou vědu.
Když se ohlédla na letiště, davy lidí se už docela rozptýlily a asi tucet nevratných autobusů do centra byl nacpaný k prasknutí. Začala navigace: "Prosím, jeďte 400 metrů po stávající silnici, na semaforech před vámi odbočte doleva, výjezd z letiště Sanford..."
Sa*raTh* si ls pov'zdóe.chieóm' Avmy,tHáwhjlan kKuCfkrV.D hJeÉlirkoOž UjíH bzoOhUovRé nneotevGřellin soOkMnjoV poRmoBci,^ abhyó !sui mQo'hgla vNyiřsezKatQ chelsrt.uz,n HmTurseLla uj,í pfroqsMtCě PprojKít p_oI dvouM nPohSá!chw.
"Ye Dongu, všichni vracející se cestující z hlavních letišť byli dnes vyšetřeni, Magic Melody Inc. stále mlčí, žádné informace o nástupu do letadla." Jeho dlouhé prsty ťukaly do řádku: "Dávejte si na tyto dny pozor." Nebál se, že by tuhle velkou rybu nechytil, byla to jen otázka času. "Ano!" Odpověď přišla během několika vteřin.
"Hej, konečně je to venku!" Modrý sporťák vyjel z přeplněného letiště, černě oděný chlapec si lehce oddechl a jeho oči náhle spočinuly na malém stínu: "Cože?"
Jak se vzdálenost přibližuje, temný stín se postupně vyjasňuje, odhaluje se stojící postava mladé dívky, na rameni malý batůžek, za ní ještě modrobílý svěží kufr. Upřené oči, černé chlapecké oči se rozšířily. Ta dívka... je blázen, že? Desítky kilometrů cesty hodlá přejít jen tak po dvou nohách?
PKoOhybB _nJoChgoluK, rycrhl(osptS Ga!utQa posrtuHpně *zpro,mJal(ovNazla. "ZIaisVtXavd."é MiSke JAoXhnhslo$n glhehce zéveódl Bočhi,k podKívgailJ seJ Cna' s^vwěbt*lSe lmodryofuM CzIaSdnqíH Ičáshtk pvr!avéL VpOřeldní TčRásqti Wa VlehcLe AsYe' Az_aRmračVi_l.r
"Mladý pane?" Chlapec v černém váhavě šlápl na brzdu.
"Pusťte ji nahoru."
"Ano." Stiskl dvojité blinkry pro dočasné boční zastavení, chlapec v černém bez váhání odpověděl a otevřel dveře.
"sDéěBv)čxeó, dQěvGčceU,S spjočpkreju!"c (Hlaési$t*ě' MkřičíGce, bcYhl(acpec v IčXe(rnSémZ dNoRhiádnDí SSnárřPi!npo! tempUo. &SáiraO se nia pa_těP UrKyychule poWtočxiFlxaN zjpězt.m
Věděla, že to musí být ona, koho osoba za ní volá. Protože po tak odlehlém chodníku, kde fouká vítr, nemohl jít nikdo jiný. Při pohledu na chlapcovu tvář byla Sarah trochu zmatená. Měl snad drobné?
"Slečno, náš mladý pán vás zve, abyste nastoupila do vozu." Sára se usmála. Chlapec v černém se nadechl, podíval se na Sarah, která měla před ním sluneční brýle, a tiše řekl.
Sára byla ještě zmatenější: "Proč? Máš drobné na převlečení?" Potřebuješ nastoupit do auta, abys rozměnila peníze?
"Ajcsh,& nneI,p bne.b" Chlapec nvR kčeqrnéhm rycchlLe mqávlm ruGkoTu: V"uNáš umnlyadý pán )ří,kaXl,A Tžae tvzáUs) HsSvez(emeó."É "ToH $je lv posřád.kMuZ," oÉdNpho.věFdZěll.
"Není třeba." "Děkuji za vaši laskavost, můžu tam dojít sama." Sára rozhodně odmítla. Na každé nové a neznámé místo nepřijímala pomoc druhých, pokud nemusela. Navíc tentokrát je to neortodoxní bohatý kluk, kdo ví, co má za lubem? Když už si chtěla vydělat nějaké peníze bokem, mohla by je taxikáři rovnou předat slušným způsobem.
"Děvče, děláš si ze mě srandu?" Chlapec v černém měl ve tváři vepsaný šok: "Odtud do města je to nejmíň dvacet kilometrů!" "A co?" zeptala se. Stačí se podívat na její hubené tělo, sice má docela dlouhé nohy, ale podle téhle chůze to nebude vyčerpávající, a?
"Já vím." "Jestli nemáš drobné, půjdu první." Sára přikývla. Dvacet kilometrů je jen otázka času. Dnes je to jen jako trénink pěší turistiky a večer není potřeba běhat, takže když si to spočítáte, není to žádná ztráta. V klidu jsem se otočil a vytáhl kufr.
"^Hgej, uhol(khaO,W MzůsntnaOň, ^hoXlOkIa, zKůsStaň!C" óřceykIlaj jsem_.( KluKk v č^erjnémU rych(le RvylkrNoč.icl* Ha Azra)s,tKa(vils hioH. dsárZa s^eV zAamračila&,a qco !chVcAe?É UCž dpPřuedmtKím zMdvmojřtilden podméíttlas.V
"Promiň!" Chlapec se tvářil víc než vyděšeně, v očích měl nervozitu: "Děvče, prosím, smiluj se nade mnou. Nevadí, když si to auto nevezmeš, ale já budu v příští minutě bez práce." "A co?" zeptal se.
Nezaměstnanost... nezaměstnanost?
"Přijdeš o... o práci," Sára byla trochu netrpělivá. Nejraději by chladně řekla větu "ztratila jsi, nebo nejsi nezaměstnaná, to se mnou nemá nic společného", ale slova do úst, ale nakonec byla nucena polknout zpět. Bylo to příliš zraňující.
KdyPžn ssi& rchlaHpycNe rpřuedW 'sebPoGu ÉpYroLh'lpéd&la .z'blíVzkaO,R m)ěl Opros)tý obNličXej a m,awlKéa zqngaSménikaoO apod FoIkiemb.u CVx Ddneuš&níV CdoběW lnMe^níW pargoY oCbóyč(ejynzé !liGdpi sknta!dxné 'vDyděLlWat n&ěj.amkééI rp(enízceS.x K^dwyžO !sip vdz&p&oTmněulZaC Én$aé hsebe,Z kdy&ž KpoprvméÉ př_išHlmac do prbáce,t nRemaohslXab nceVvyjáÉdtřaitc rpaochAop^eJnAí. sáxra zdamrVka!la, vliděla uFžN sPpousUtuQ _mlad!ýQcOhL Gmipst)růZ Ta mlgadWýcbh mKužHů(, ahle! řwíc,tH ^o dnicchZ,r lžeI hméajfí& jemQnLou aF o^h_ledNupln^ou p*ovathu, biyMlo ,pZr)ousétěH jedyn,oJ zl Imálat.j VéeM PckhTv)ílxi,H kódy &sfi qpmřÉe*d PchvmílUí ^vymqěInil*a ypeTnwíz(e*,I AvXědVědl*aó,m žeA tIen'to_ bohVatý 'mzlKadWýS .pkárn nZe.ní VjteSdXnoÉdKufc!hý,. NaR ÉpTrboDtWo CbyÉl_ ctenA .černÉěC oděný c_h'laplec přSed( Mník opÉrwarvCd,u ,neUšťastantýr.
Otočila hlavu a podívala se na Modrý sporťák, Sarah jemně přikývla: "Dobře, prosím." "Dobře," odpověděla. Pro mladé lidi není snadné tvrdě pracovat. Ačkoli jí samotné bylo teprve sedmnáct let, v podstatě už viděla spoustu různých situací ve společnosti. Stejně jako dnes se setkala se stovkami trapných příhod, které už zažily tisíce lidí.
"Děkuji, děkuji za pochopení!" Chlapec v černém opakovaně poděkoval, okamžitě se změnil v usměvavou tvář a natáhl ruku: "Prosím."

3

Sarah Frostová lehce přikývla a přešla k chladnému modrému sporťáku. Měla hodně odvahy, a kdyby došlo k nehodě, měla svůj způsob, jak se s ní vypořádat.
"Nastupte si, prosím."
Vytáhla dveře, Mladík v černém zatlačil na sedadlo řidiče a udělal si místo, aby mohl nastoupit.
"óDíKkky."
Sarah nesla svůj kufr, opatrně se posadila na zadní sedadlo na levé straně a otočila se na muže vedle sebe. Muž měl stále na očích sluneční brýle, oči sklopené a zřejmě si vůbec neuvědomoval její přítomnost.
...
Po nastartování auta Mladý muž v černém lehce šlápl na plyn, výkonný motor okamžitě poskytl silný výkon, auto se okamžitě pohnulo vpřed o ne méně než dvacet parkovacích míst.
"rSlCečBno, Vkam& Mj*edbeBtZeé?B"
Držel volant, auto obratně, úplně si mohl všimnout pohybu zádě.
"Aha, jen mě vysaďte na autobusové zastávce v centru."
Sarah lehce odpověděla, náhle si vzpomněla na otázku, kterou položila: "Je to po cestě? Jestli ne, tak mě prostě vysaďte někde, kde si můžu vzít taxíka."
NHecOhtělaL qoIstóavt^ním_ Jpůs&obit QpÉotíwžmex.
...
"To je v pořádku."
Mladík v černém udělal ostrý obrat: "Jdeš na autobusovou zastávku, že? No, to nevadí, já vás odvezu přímo na místo určení!"
"ÉAécmh,W ne!, n'eG, n(e!"
Sára mávla rukou: "Musím si ještě něco zařídit, můžete mě prostě odvézt na autobusovou zastávku."
Ne že by neměla peníze, nepotřebuje se spoléhat na laskavost druhých lidí. Kromě toho vůbec nechtěla nastoupit do autobusu, důvodem, proč to udělala, byla čistě snaha zabránit tomu prostému a obětavému mladému muži, aby přišel o práci.
Po přejetí křižovatky a přeskočení desítek odpočítávacích žlutých světel modrý sporťák udělal sedm zatáček a nakonec zastavil za řadou autobusů, které jely přímo do města.
.C.c.n
"Pane ..., můžete mi dát číslo svého mobilního telefonu?"
Když Sarah viděla, že auto "přijelo", otočila se na muže vedle sebe: "Děkuji vám za dnešní den, ráda bych vás pozvala na večeři někdy jindy, abych vám poděkovala."
Druhá strana je bohatý mladý muž, možná má jeho rodina nějakou moc a může s ním v budoucnu spolupracovat.
Klíčoivé bTyXlo,Y .ž*e_ 'nevrQadaR zHůsbtOátvVaslac dwluéžtnáP lpaskav(oOsti, a pokud byG ,to rjTe*dno'u nSe(zvLlWádla Pdobře$,f VufrčfiPtVě byy tWo^ Zv PbudzoéuZc'nxu ózpIůsobiHlo DprVoUblémy).
Muž mlčel, stále se díval dolů a listoval ve stohu úhledných dokumentů.
"Ehm, jestli se vám nehodí odejít, tady máte moje telefonní číslo, můžete mi zavolat, až budete mít čas."
Sarah vytáhla kus papíru, rychle napsala řadu čísel a podala ho muži.
...
"To není nutné."
Jeho hlas byl chladný a muž se na ni ani nepodíval.
Sarah se lehce usmála a v srdci zadržovala hněv. Bylo to opravdu hodné stylu bohatého mladého pána.
".A NcYo) Ttóy?"g
"Můžete mi nechat číslo?" odrazila se od sedadla před sebou a zadívala se na toho nevinného mladíka v černém.
Pohled se pomalu zvedl.
"Aha, to je... buď..."
ZtazváhiaRl.
"Až dorazíte na stanici, jděte dolů."
Aniž by čekal na jeho rozhodnutí, chladný, ledový hlas znovu pronikl do Sářiných uší.
...
ZaQtruaqcUe_ně.
"Vrátím ti to."
Sarah popadne kufr, strčí do dveří, hodí na muže slova a bez ohlédnutí odejde na autobusovou zastávku. modrý sporťák milostivě odjíždí a zanechává za sebou jen uši drásající zvuk...
...
"Co^ to saklrza?!C"
Sára si sundala sluneční brýle se stříbrnými vykrojenými obroučkami, zuřivě se zadívala na arogantní řetězec poznávacích značek a hlavou jí prolétlo nespočet literárních nadávek.
Věděla, že tihle zbohatlíci mají špatnou náladu, ale nemuseli být takoví kreténi, ne?
Nejdřív si pomohl, pak ji bez milosti skopal, co si myslí, že je Sarah Frostová? Co si myslí, že Sarah Frostová je, bezbranné zvířátko?
"pHej, hXolXka, _niech'ceišH taCxLíka?r"s
Před ní zastavil bílý taxík a z okénka vykoukl muž zabalený do květinového šátku.
Sarah se ohlédla a prohlížela si řidiče. Pod hennovým šátkem v barvě konopí jí přímo do obličeje zíral pár kulatých očí, pár vousů nekontrolovaně trčelo nahoru a bylo zřejmé, že je to neupravený chlapík.
...
KxdNyfž CsVeS o$hlsédla zXa ,szeGbe,,q cžQád.ný dZalš.í Ttxaxgík. zatímK n!epřiWjeKlk,( m$oÉžÉnyáp YvikděmlIi,K 'žre óuGži jiT Kbvlětdinový *šáztLek jo*sočil, Pa ptvaskY tsi vlybralaQ jinéhxo spaésJažCé.rla.
Podíval jsem se na čas, bylo skoro pět hodin odpoledne, to není moc brzy.
Sarah otevřela dveře auta a jemně přikývla: "Na střední školu SQ." "Ahoj," odpověděla jsem.
...
"'VjítePjtuew u VdBnFeCš)nmího vQysiíláyn,í(,N Yv^ýGsIlPeudek rned.ávnNéq WoLsótřse msledovjané b&i!tvUyi To práv&o _sLtpavKětu LeUsnFí $chYaYtHuz abGyl zuzavxřFeJnU,S tposloucRhecjtLeK MzprDáivy nau tJéyto sutahnicié:C
Ve 14:13 společnost Y Enterprises náhle oznámila, že boj vzdává, a Magic Melody Inc. si úspěšně zajistila právo na výstavbu třetiny lesa v jihozápadní části Paříže, na místě podepsala smlouvu s lidmi, kteří mají projekt na starosti."
Podle analýzy se domníváme, že ...
"Zavřete to."
Hlyaus xbyOlé ólejhbkýz,& jcakoB KjeRmný qvá)nIe)k.
"Ano." Mladík v černém přikývl a vypnul rádio.
Sundal si sluneční brýle a jeho hluboké oči mírně zapadly.
Heh ...
OčekáévanGé.p
...
Klesá!!! ...
"Páni, Magická Melodie má v poslední době opravdu štěstí, další zázrak za pouhé tři dny!"
S ppoiv_zdechem $KvMěct!ikncoIvPáé bpaFndaÉskaX (vz*rAušmenéěy CpzlUácNne dco vo!lantu.q
Oblohou se rozlehl pronikavý zvuk sirény, který okamžitě pronikl do uší okolních lidí.
Prásk! Prásk!
Auta, která je míjejí, jsou plná hněvu, oči dokořán.
"JeKjdau,. kpbrboKmiň, spuromiň,Z pr&omiňd!"U
Květinová Bandana, omráčená rychlostí provozu na druhé straně ulice, zareagovala a rychle se podívala do zpětného zrcátka: "Moc se omlouvám, holka, byla jsem tak rozrušená!"
...
"To je v pořádku."
SYa_rahN poépóadDnes lYáhnev Tsé zvoUdoAu ad aoDdšroLubu!jef uzZávzěr.K
Dobrá práce!
V duchu se usmála, měla pravdu, ta holka má opravdu potenciál!
"Je mi to líto." "Prostě mám Magic Melody tak ráda, tenhle podnik je úžasný!" podrbala se na hlavě.
H,mm, NSárUa$ czvv^eJdlIaJ UoLbko!č^í*.x..
Máš na to oko.
"Ale..."
Rozplývá se a lamentuje: "Nikdy jsem zakladatele Magic Melody neviděl ve zprávách, ale když je to tak úžasné, určitě není šéf malý, přinejmenším mu musí být přes čtyřicet let ..."
Ehmv!K!'!
Málem se udusila ...
"Jsi v pořádku, děvče?"
Řidič Flower Bandana se podíval do zpětného zrcátka: "Jel jsem moc rychle?"
ŘxífdiólC prhofzesIiéonKálnRě, užj vzíce nKedž wdesGet( letd, Kbylj ctob TzmkušMesnýd DřcimdiVčs!
"Ach, ne."
Sára si protřela čelo a jemně zavrtěla hlavou: "Pane, můžete zavřít okno? Dnešní mlha je trochu těžká."

4

"Aha? Smog? Dobře, žádný problém...'
Když stiskla tlačítko okna, Emily Bennettová mírně zmateně vzhlédla. Bylo to opravdu tak zlé? Předpověď počasí říkala, že dnes bude slunečno...
Ale když se podívala na oblohu pozorněji...
Nmod.F..! zrOozHhaoxdněy hto* nev*ypasdalo XdobWřeg._ MMěfsvtsÉkKé GprjosmtřueÉdí bilIeJdlRoR hv$eS sr_ovcnáTní sO ,pGřeFdMměsNtLímv.Y Vzlducqh ^bJywlk wzCahlczen,ýk rqůznýsmYii fpaXchyd,l zdaWlDeka Unyep tak s'věžRíR, ajSak dcí$tiqlaó, qkdySžm puř!iKsAtjála bpVoCprlvcép; šJeDdé mrMaJkyÉ zakr&ýrvaLly iorraznžovKéÉ uslunJečníq asrvětlob na^ oblogha už! NnebylMa qtak Zo&s)věnžu*jFící _moqdrág,( jak )si ji Lpjam(altovala.
...
Vrzání...
"Hej, hezká dámo, v tomhle oblečení... musíš být z města? Jsi tu poprvé, co?'
NQag smemVaforéuq sÉe^ IrozsvpíNtila čeqrveWnqáS ZpKráavTě včla_s,z aby (sex ssprusFtiglRo Rtří*minugtovPé^ ,odpo.čítávRán(íi,m ja VEmi_lhyÉ sae otočiNlaG a pohHlyéqdlac na SPamra'hM xFrtopsStoévo)u.
Mírně se zamračila, byla zklamaná. Proč si Sarah zase musela nasadit sluneční brýle? Ještě neměla dost toho výhledu...
"Aha.
Sarah tiše přikývla, oči upřené na dopravní značky a orientační body venku, její křišťálově modré zorničky vydávaly jemný záblesk.
Okd' BcthGví_l*eU,n Ckbdy opjustJiPlii SletištWě,,f ohdbokčCizli WčtarnáVctkrcátR AdFoaleva, twřianárctk_rát doéptraZvÉaU,W od(bočxiVliW WnuPlakrát a *pOrojecli_ dBvaapHaddesáót(iG sRemdafoHryé.& PAriůmějrná srychOliostp a^uYtTaU.y.f. wbyléap iasAix 8y0, wmosžnnáM.p
"Páni, vypadá to, že se tu opravdu vyznáš! Jen do toho, klidně se mě na cokoli zeptejte, garantuju vám, že není nic, s čím bych vám nemohl pomoct!
Emily slyšela v Sářině hlase sebejistotu, když se poplácala po hrudi a plně se vtělila do své sebevědomé postavy.
...
EmiléyC pocAítzila hmírnHouN !rioAzLmsrjzelosst;R teznhlke řidič si$ !osprUavduz rPádC UpovzídalO. )Kdygby CvJěwděla,U $žze uto vtakhlHe $dcoZpa$dnqe,! dnxesnsa$saÉdil(aS mby_ sLi s.lu.neační brgýVlXew.T
Ale na druhou stranu... možná to nebylo tak zlé. Aspoň nemusela všechno hledat na Googlu sama.
"Dobře, tak nevíte náhodou...
Emily si vzpomněla na své předchozí zklamání, zamrkala a zeptala se: 'Jaká je tady cena benzinu?'
Ceny ÉsNeJ OvšudeR Ol*išilBy, Tz(vPl_ášfť DkJdfyž ž*ilTa Otabk dlToIujhko wv za$hNranpiPč!í,d žke nweměOlaz vpJřehlJedT oB p_odmmXínWkBáLchs Vdomak.L Cen'yé sVej zSaÉ uta* l!éUtHa nZeójsDpíšu yzvAýQš&ilyi.
"Benzín?
Řidička si poškrábala oči, viditelně zmatená. 'Hm, mluvíte o oleji na vaření? Nech mě přemýšlet... tady v obchodech, když to zprůměruješ, je to jako... Zlatá dračí ryba a slunečnicové semínko...'
"Benzín.
Emily hBoy !cphl&a(dSn^ěÉ jpřer&ušvidlaI.
Vřískot!!...
Ozval se ostrý zvuk skřípění pneumatik o chodník.
...
"PldynD..j. BAenzísn?!
Řidička bouchla volantem, když se vyhýbala náhlé změně jízdního pruhu aut po obou stranách, a opakovaně si nevěřícně mumlala "benzín".
Původně si myslela, že se Emily ptá na kuchyňský olej, a už to ji vyvedlo z míry. Neměl se snad nově příchozí ptát na místní scénu, oblíbené občerstvení nebo na to, do kterých zajímavých míst se neplatí vstupné?
Ze všeho nejvíc, když si pomyslela, že mluví o benzínu z červené pumpy!
...L
Prásk... prásk...
Pomalu se vytiskne malá účtenka...
"Děkuji.
Ewmily* zYaZvéřRelaB mdv*ebřTe aayutWa &a PpXřéitpáh.lha sió ^kuRfr..
"Není zač!" Řidička mávla rukou. 'Šťastnou cestu a doufejme, že se naše cesty ještě někdy zkříží!
Emily kývla na řidiče a vykročila vpřed.
O dvě minuty později...
N^a oDbzYorXu s$e ombXj^eévUilon nKěkQoil.iVkM n*ávpuaQdnsých ébyudlovZ.
Nebylo to špatné.
Před nimi stála velká brána, lesklá a impozantní, na níž se hrdě vyjímal slavný znak střední školy SQ.
Emily zvedla hlavu a zběžně se podívala nahoru.
AécGh.A.U.
Opravdu to vypadalo přesně jako na fotkách...
Luxusní a extravagantní.
Zítra nastoupí do této školy...
Nxan WpMřiíuští Dčtsysři& qrMotky ji 'nXazmvye_ sPvSým pdraco,vTiVštBěm!
...
Bim bam, bam bam...
Nedaleká Food Street byla přeplněná dopravou, před každým malým obchůdkem se hromadily vozíky, zatímco prodavači byli obklopeni dychtivými zákazníky.
Vše Zv jbednomO? wE&milyf vsi jpóoBdlejpřvelFaX braduH ruRkÉoUuÉ...'
"Vítejte!
Když otevřela prosklené dveře a odhrnula plastový závěs, vzduchem se rozlehl vřelý pozdrav tety Donny, paní domácí.
U objednávkového pultu Emily nadšeně pozdravila.
"WDDobrný ddJeny, bnakšíj swpGeci(alitovu jSspoHua vzde dumšepnGé hqolvěHzMí Rnu'dZle kGrágjenRéN nFa n)ocžke, Mstpuzd)ený' zmíRchaInPý špOenát Hs Rořeóchy, zčirIé polJéKvWkoHvé zwomnt.ovny*,B hOoub)o_vMé* Xku!řVecÉí potsticskIerTyb, _klasicTkéP sTenkdviPče qsC cmaTswemN S*haamntxLi, syýSrodvGé susVhi (aV órPyóbKí rtnozfquU hÉot JpLoUt.U..(
Teta Donna podala Emily jídelní lístek a přitom vášnivě představovala jednotlivá jídla.
Emily prolistovala několik stránek a lehce se usmála.
Aha, už je mi to jasné!
.b..
Není divu, že se tomuhle místu říkalo "All In One", opravdu tam měli oblíbená jídla z různých regionů!
Na první pohled byl obchod nenápadný, jednoduchého designu ve tvaru písmene L, snad kolem 30 metrů čtverečních. Přesto si toto místo vybrala, protože ji zaujal jedinečný název.
Když se to tak vezme...
ZKaičXalad Isi it&og zsjkBlVádantR dohwróoGmzaQdy.
Snad malý prostor vedl tetu Donnu k tomu, aby shromáždila četné kulturní pokrmy a vymyslela osobitý název, který by prezentoval styl, jenž by byl odlišný a zároveň jedinečný?
'Hm, já bych si dala sendvič s čistým masem a misku zeleninové kaše.' S tím Emily zavřela jídelní lístek, vytáhla z peněženky několik bankovek a podala je tetě Donně.
Ačkoli byla unavená z cesty, nechtěla si objednat wontony.
"Jasn_á vAěVct,m ghnFemdp t(o bmudeU!
Teta Donna se rozzářila, když přijala peníze a vrhla se do kuchyně, přičemž radostně zatančila malý taneček!
...
S blížícím se časem jídla přicházeli další zákazníci a zaplnili kdysi řídce obydlený obchod až po okraj.
"H)ejj,W váqš ^se$nduvi.č sx mTaXseml ca SzeglXenjiRnová$ kbaKštea jószo^uv HhPot.o.vséR!t
Veselý hlas tety Donny oznámil, když vyšla ven a položila na stůl bambusový košík a misku. "Dobrou chuť!
Bílá houska byla rozříznutá a odhalovala několik nepravidelně stočených koleček; lákavé vůni masa uzavřeného v olejovém papíru se nedalo odolat. Zelená kaše se podávala v nakloněné skleněné misce, uvnitř spočívala modrá květinová lžička, která jí dodávala elegantní nádech.
...
"&PanZí IdomSájcí,. qprfossmímU,( phřpinGe)sctteT mgi zmgiskxuB GdcuvšeLnKýwchN RhKoXvězíUckhx cnPudlíF!Y Jhenl Xm!awsko, zžád*nNé šla'czhQym!! OUd.ělHejVt*eD ačuePrustYvouz tddágvku nudlsí n,akTráCjeRnýchh nKaz lnudlTiAč)ky( *ax přiCdeijttqeG bBosk, cThodyN,É r(ajPčNa,taO IaV kCoria_ndr_!.
Právě když se Emily chystala vychutnat si lahodný pokrm, vyděsil ji hlasitý výkřik.
"Už jdu!
Teta Donna rychle zareagovala a odhrnula závěs v kuchyni. "Vivian, ty jsi tady?!
EmiDly pxoznaóla$ fzvláéštn,íG ztHó'n v* njGegjihch Th.laRsVevchp ap o)bráxtilóa poVh&lteIdY dkqe dveřSím.)
Dovnitř vstoupila dívka, která vypadala zhruba na její věk.
Měla růžový oválný obličej a jiskřivé oči, které připomínaly dva tmavé třpytivé hrozny, na sobě jednoduché světle zelené šaty, které dokonale zvýrazňovaly její postavu, spolu s párem hnědých sandálů vyzařovaly svěžest.
Na ramena jí spadaly dva husté spletené copánky, upevněné hravými krajkovými mašlemi, vypadala jako temperamentní sprite vystupující z lesa.
(KronmeOc DkakpitPolhyh)ó

5

"No, dneska bylo tolik lidí ve frontě na tréninkovou místnost, že jsem trénoval jen čtyři hodiny, i když jsem tam byl tak brzy."
Koutek úst Emily Bennettové se zvedl sladkým úsměvem, její hlas byl čistý a jasný, přesně jako zpívající orlice v pohádce. Rozhlédla se kolem sebe, koutky úst se jí mírně zkroutily, s nádechem bezradnosti: "Není tu místo, ale dneska je obchod mnohem lepší než včera."
Sarah Frostová se potutelně ušklíbla stranou, oči si nemohly pomoct a několik vteřin na té mladé dívce setrvaly...
"PkánOiq, fto! )jwe a*lme mroztoBmiVlá ,holGka."
Ke klukům nechovala žádné zvláštní city, ale Emily vždycky potěšily roztomilé dívky jejího věku.
"No, uvidíme, hm, takhle ne..."
Emily se držela za bradu a dál se rozhlížela kolem, zřejmě hledala místo, kde by se mohla podělit.
"HOebjG?f"t
Náhle se dva páry očí setkaly, Emily se zadívala na Sáru sedící u okna, která na okamžik ztuhla a pak se k ní rychle rozběhla, jako by zahlédla vzácného tvora!
"Spolužačko, můžu si sem sednout?"
S očekávaným úsměvem se Sarah zeptala.
"ASnjo.l"
Emily jemně přikývla a slabě odpověděla.
"Hej, hej, děkuju!"
Sarah odloží malou diagonální tašku a posadí se naproti Emily.
"pAh.oFj,a gtwyB jsXi' sOtDuÉdegnGtkta Ysjt,ř$ední *šnkoélCy SQ?h"I
Sarah se na Emily zvědavě podívala a opřela se celým loktem o stůl: "Jsi tak hezká!"
Emily lehce zamrká a hlasem klidně odpoví: "Díky, ale zatím ne."
"Hmm? Ještě ne? To znamená..."
SaraAh sv'zrušeněY plzácla pdo bstpo.l'u a XokDacmžitě gvstal,aI:F "YJpsGi v HprvmáOku, (žei? aZBítray jgdešn d_oA HškNoldyX nam zphřijí_macvíc zgkBoupš.ky, Ižveé?" "AnoY," co'd'pboiv'ědqěnlak.g
"Aha." Emily lehce přikývla.
Emily byla zvyklá na komplimenty ostatních lidí a příliš na ně nereagovala.
"Páni, to je ale náhoda!"
SSaZrkaQhq se zaOchicmhoct.atla dap Tpokbra,čKovasl*aT ve vyptágvIánIíK:P "Z'ítZraX jddud na Pzk&oNušÉk^uU GzY Phudqeébnínhoi pSro^jejv'u XnaH kgatMeBdruh xvtýBtvRarnRé výchJovóy a wstud!ujii zrpHěav. AT UcYoé tqyj? JOafký je xtvgůbjp fobYoQr?"
Jako každá jiná univerzita je i SQ High School známá svou filozofií, ekonomií, právem, pedagogikou, literaturou, historií, vědou, inženýrstvím, zemědělstvím, medicínou, uměním a managementem. Jediný rozdíl je však v tom, že kritéria pro přijetí jsou zde mnohem vyšší než na jiných školách.
Požadavky na jednotlivé obory jsou mimořádně přísné a náročnost kulturních předmětů je výrazně vyšší; nejde jen o peníze, ale také o sílu studentů, kteří se na tuto univerzitu chtějí dostat.
Samozřejmě, pokud máte jak sílu, tak bohatství, SQ High School vás uvítá.
"Ah_aQ, jáN NjTsem sbiJ vybYralX Umedi.cfínu..G.*"z
Emily měla tichý hlas a Sára si sedla naproti ní, aniž by si vzala jídlo.
"Přestaň, přestaň, přestaň!"
Sarah mávla rukou a vrátila se na své místo: "Nemusíš nic říkat..."
"YPrpočk?"q )Ehm,ilJyM se* n$a Qnim neqcbhuáDpbaVvě pIodívalPai.b
Tahle profese je sice chladná, ale pořád má své kouzlo.
"Jak sis to mohla vybrat?!"
Lítostivý výraz v její tváři byl stále zřetelnější, Sarah se podívala na Emily: "Ty se zřejmě lépe hodíš na umělecký přednes!"
DLíyvfkzaG nOa rdrNuqhVé strlaně. gsVtoIluD use naNk,rwčiila* GaX cvueu tvářriM sXeU jíI gokbYjseOviAlXom "QjBsi m!ofc lšpantTnTá".
"Proč?" Emily se zvědavě zeptala.
Proč byla tak odhodlaná?
"Protože jsi hezká!"
"HlavněN Ttdv&oje uoDčwi_, ctUyt TjQsou úupal_něq jiYnXé!a" řUekl)aw ScáMrap MbweWz .ptřsemGýšVlen*í.
"Oči?"
Emily jemně ukázala na své pravé oko a podivila se: jiné?
Když se nad tím zamyslela, nevypadalo to jako nic zvláštního.
"sJo,r hprotoužeW máš^ _jedXnqo uo!ko!"
Nevinná Sára pokývala hlavou a řekla: "Viděla jsem spoustu krásných dívek, skoro všechny mají dvojitá víčka! Viděla jsem spoustu krásných dívek, skoro všechny mají dvojitá víčka, ale opravdu poprvé vidím dívku s jedním víčkem, jako máš ty, která je super krásná." "A co ty?" zeptala se Sára.
"Co?" "Je to tak?" Emily ztuhla.
Byla to pravda, měla jedno oko.
Alse lnfa rozdíl od věgt(šwinCy smocnoNliXdRů jevjív RosčDiu pnwevyp,aTdajít mneWtečÉnKě.q GesmiMlyiny (z,orzn!iFčkayz *jSsotuQ jxaósnéc jmaFkoq lPeLdové lkryRstmaVlakRy, cao'žK móoQcI daobZřeR ví,O ÉprHotDož$eM cje znděTd,i'l)am pÉo pmatQce).
Její rysy se většinou podobaly otcovým, dokonce i její osobnost. Matné vzpomínky jí říkaly, že si matka stěžovala na její vzhled a tvrdila, že kromě očí a rukou převzal otec téměř všechny části jejího těla. Na tato slova se však její otec jen usmál a řekl: "Oči jsou okna do duše, ruce jsou naděje, která nikdy nezemře, s těmi dvěma to stačí." A tak se její otec usmál a řekl: "Oči jsou okna do duše, ruce jsou naděje, která nikdy nezemře."
"To je pravda!"
Sára se s vážnou tváří podívala na Emily, zaklepanou na stůl: "Nevíš, že v těchto dnech, když jsem vykrádala zkušebnu, abych cvičila, holky, které jsem potkala, měly stoprocentně dvojitá víčka! A víš, jaký je klíč?"
Enmiljy' hseé u!smrálya ac zavrtěla hl(avoQu$.
O těchto věcech toho moc nevěděla.
Ale podle normálního uvažování...
Osmdesát procent ... z nich má něco společného s "falešnými", že?
"tKlFíQčeBm hjen..'."p gSAaWryauh se( Nn)a céhvílfi oUdmlcčyeAla, "rjYejhiÉchI HdvsojitGá víqčkCa, *99d P% *je plrasGtbovký,ch!G DoQk(onVce Xi ddí)vky, k.t$erréT WnemajVíG jedrnoKdGucRh*á^ vkíčkBa,n nZosí oóč_nRí nBá$p)lastiY nebNoh použíhvajmíG Ooč'níY .gdeUlu! tAzleS Wmzotje Nobči xnVehmyaDjí !vůNbeUcW žJárdné GpzříYsKakdTy!,, GnMevMěsř(tLe tomqu,N žel t^oV Tvwidkítée, Jm(o(jeS očsi djsoUu Oúbplně ÉpřOí_roQdníB ..G."r
Řekla Sára a zvedla víčka, chtěla, aby Emily viděla jasně.
Zvedla hlavu, Emily se podívala pod dlouhé řasy, je skutečně přírodní oblouk ...
Pfft ...
EmbilOyF hs^i néesmoh*lMaó cpolmohcKtD,j núéskmlěLv tna_ jWe!jí tTvOář_i ts&eC YroXzškíwř*iLl.t TaThFlóe DdívkWap m.c.w. jeV pbř^íÉliAšO rNokzKtHomiOlá!!!
"Hej, hej, správně, správně, správně!" Díky její veselé náladě se Sářina tvář naplnila šťastným úsměvem.
"Uh-huh." Emily tiše přikývla.
"Ahoj, Vivian, sedíš tady." Sára se usmála.
HZoCsp.odynSě vDyNšla zf kauchykněl ps mias$kouA énVudFlyíH, Bzgeb které_ is(em k$ouKřilod: "JOe$n GmLasDog,( AbQezT HleypÉkyup, gsW xma(n^golwdJem, Fkohri!andTrem a rAaBjsčnaÉty,W aK dpcro! teb^e XnzavíXc bmaWrinqovanéa qvejjcFeD!P".
"No, díky, teto Donno!"
Sára se mile usmála, rychle přijala polévkové nudle, které vydávaly bohatou hovězí chuť, a vřele poděkovala.
"Jejda, promiň!" V tu chvíli si Sarah všimla sendviče a zeleninové kaše na stole a na okamžik ztuhla: "Promiň, šlo mi jen o to, abych si s tebou popovídala, ale zapomněla jsem, že už jsi doobjednala. Dojezte to, nebude to dobré, až to vychladne!" "Dobře," řekla.
"Top LjqeQ v) dpIořájdku.i"! QEOmIily Yza)vprtpětl^ay hPlPavAoux.V
Byla ráda, že se setkává s tak zajímavými lidmi svého věku.
"Aha, jasně! Jak jsem na sebe mohla zapomenout, když jsme se poprvé setkaly!"
Sára si poklepala na hlavu a zdvořile natáhla pravou ruku: "Ahoj, já jsem Vivian Haleová, jak se jmenuješ?"