Chvála pro Lexi Blake
========== CHVÁLA ROMÁNŮ LAWLESS ========== "Miluji Lexi Blakeovou. Přečtěte si Nelítostnou a uvidíte proč." -New York Times bestsellerista Lee Child "Chytrá, důvtipná, bystrá a vždy zábavná. To platí pro Rileyho Lawlesse, hrdinu románu Bezohledná, a stejně tak pro jeho stvořitelku Lexi Blakeovou. Oba jsou daleko před ostatními." -Autor bestsellerů New York Times Steve Berry "Nemilosrdný je plný napětí, žhavého sexu a postav, které stojí za to si přečíst! Lexi Blakeová je mistryní v sexy a napínavých romancích!" - Lexi Blakeová, autorka knihy -Autorka bestsellerů New York Times Jennifer Probstová "S románem Bezohledná si Lexi Blakeová postavila obchod na pomezí napětí a sexy a já už ho nikdy nechci opustit." - J. S. Ruthless -Autorka bestsellerů New York Times Laurelin Paigeová "Milostný příběh, který se rozvíjí, se dotkne srdcí fanoušků . . . Vítaný a uspokojivý vstup do světa Lawlessových."" -RT Book Reviews ========== CHVÁLA ROMÁNŮ LEXI BLAKEOVÉ ========== "Sex byl žhavý a emocionálně nabitý mnoha krásnými způsoby." -Scandalicious "Kniha, kterou si budete vychutnávat znovu a znovu... . Podmanivá." -Guilty Pleasures Book Reviews "Uspokojivá svačinka plná lásky, romantiky a žhavého, dusného sexu." - "Knížka, která vás nadchne." -Sizzling Hot Books "Žhavé a emotivní." -Two Lips Reviews ========== CHVÁLA SÉRIE DOKONALÍ GENTLEMANI OD SHAYLY BLACK A LEXI BLAKEOVÉ ========== "Žhavé a ostré příběhy ze série Dokonalí gentlemani, které jsou protkané nebezpečím, jsou právě takové - dokonalé." -Autorka bestsellerů New York Times J. Kennerová "Ačkoli na vrcholu této úvodní série jsou jistě zápalné sexuální scény, síla je v základní vraždě a politickém tajemství." - J. K. Hradec Králové -RT Book Reviews
Tituly od Lexi Blake
========== TITULY OD LEXI BLAKE ========== ROMÁNY O DVOŘENÍ SE SPRAVEDLNOSTI Řád ochrany ROMÁNY BEZ ZÁKONA Bezohlední Spokojenost Pomsta ROMÁNY O DOKONALÝCH GENTLEMANECH (se Shaylou Black) Skandál nikdy nespí Svádění na schůzce Velmi snadné pokušení
První kapitola (1)
========== ONE ========== MARTHA'S VINEYARD, MASSACHUSETTS Henry Garrison seděl na schodech zadní verandy a díval se na Atlantik. Vlny byly v tuto denní dobu klidné, nekonečný rytmus, který byl kdysi rytmem jeho dětství. Obloha se zatahovala, bouře přicházela s divokou rychlostí. Byla to jedna z věcí, které na tomto místě vždycky miloval. V jednu chvíli byla obloha dokonalá, pak se přihnala nějaká strašlivá bouře a za třicet minut byl svět zase bezchybný. Kéž by se tak rychle měnil i jeho život. Ach, posral se rychle, ale následný úklid vypadal, že by mohl trvat celý život. Nechal hrnek s kávou, který držel v ruce, zahřát a soustředil se na pláž. Když se podíval na ten písek, prakticky viděl svého dědečka, jak se prochází. Stařec, který ho vychoval, chodil po pobřeží každý den a pročesával pláž, kterou znal celá desetiletí, jako by tam měl najít něco nového. Vracel se s nějakou mušlí nebo písečným dolarem, jako by to byl poklad. Sakra, ale ten starý muž mu chyběl. Někdy se mu ale nestýskalo. Byl rád, že jeho dědeček nežil tak dlouho, aby viděl, jakou naprostou trosku Henry udělal ze svého života. Vedle každodenní procházky po pláži sedával Alistair Garrison každé ráno právě tady na verandě a četl si New York Times, zatímco popíjel své dva šálky kávy. Nikdy víc, protože to by bylo příliš shovívavé. Kontrola a disciplína, chlapče. To je klíč k životu. Jo, jeho dědeček nežil dost dlouho na to, aby viděl, jak jeho jediný vnuk, zlatý chlapec, upadá do nemilosti kvůli chlastu a aroganci. Nemusel se dívat, jak mu newyorská advokátní komora málem odebrala možnost vykonávat právnickou praxi. Nebyl naživu, aby byl svědkem pádu vnukova manželství, které bylo jako stvořené pro tabloidy, a Henry byl zatraceně rád, že nebyl naživu, aby se dozvěděl, že jeho drahocenný dům byl dán na trh, aby se zaplatila nekonečná řada účtů, které si nadělal, když byl ženatý. Koupil si auta, domy a další kraviny, které nepotřeboval. Většinu z nich už ani nevlastnil. Musel prodat téměř všechno, aby se udržel nad vodou. Všechno utratil za chlast, luxusní dovolené a oblečení s cenovkami, ze kterých by se jeho dědeček obracel v hrobě. Henry uchopil oběma rukama šálek s kávou a chtěl zůstat tady na verandě a nevrátit se do malého, ale krásně zařízeného bungalovu. To byla práce jeho babičky a on si připomněl, že je rád, že ani ona nebyla svědkem jeho tragédie. Zrovna balil skříň v menší ze dvou ložnic, když našel dřevěnou krabici s celoživotními fotografiemi. Byly černobílé i barevné. Některé byly profesionálně zhotovené - otcova fotografie z armády, dědečkův svatební portrét, Henryho portrét z promoce na Harvardu. Některé pocházely z různých fotoaparátů, které jeho dědeček v průběhu let používal. Byla tam také bible s vylisovanou bílou růží. Patřila jeho matce. Fotografie mrtvých. Obrázky lidí, kteří se usmívali a žili, a pak odešli a on zůstal pozadu. Ale tyto hořkosladké vzpomínky nebyly tím, co Henryho přimělo prakticky vyběhnout z domu. Ne. Byla to malá láhev skotské, kterou našel. Zbyla z ní skoro polovina. Díval se na to tekuté zlato a přesně věděl, jak bude chutnat, jak bude vonět, jak ho bude pálit v krku. Díval se na ni a usoudil, že by z ní mohl dostat tři slušné skleničky. Mohl by jít do kuchyně, vzít jeden z křišťálových pohárů, na které byla jeho babička pyšná, a sednout si a připít si na všechnu tu smrt. Upustil láhev na koberec a odešel z domu. Došel do malé kavárny dva bloky od pláže, objednal si velkou kávu a řekl si, že tu příšeru může nechat zavřenou v pokoji. Jednoduše by prodal obsah domu spolu se stavbou. Problém byl v tom, že příšera v láhvi nebydlela. Příšera byla s Henrym pořád. Jeho mobil zacinkal a on si prakticky oddechl. Práce byla něco, s čím se dokázal vypořádat. Práce byla závislost, do které se mohl ponořit. Odložil šálek a přijal hovor. "Tady Garrison." "Ahoj, kámo. Jak jde balení?" Na lince se ozval hlas Davida Cormacka, vyrovnaný zvuk, který Henryho uklidnil. Na bývalé hvězdě NFL, která se stala právníkem, bylo něco, co Henryho podivně uklidňovalo. David se nikdy neoháněl, nikdy se nerozčiloval ani necítil emoce, ale také nikdy nepůsobil chladně. Davidovi se celý svět obrátil vzhůru nohama, všechny jeho naděje a sny shořely na popel a on si jen našel nový sen. Henry by se vsadil, že se David ani jednou opilecky a s křikem nepohádal se svou ženou uprostřed manhattanské restaurace s falangou reportérů dokumentujících každý okamžik pro potomstvo. David byl samozřejmě vdovec. Se svou ženou se vůbec nehádal. "Už to zvládám. Dostal jsem se do toho teprve včera. Zabalím si všechno osobní a zbytek nechám na stěhovácích." "To je v pořádku," řekl. Nehodlal se s Davidem bavit o tom, že se na zadní verandě schovává před lahví skotské. David měl svých starostí dost. "Dostal se ten kluk v pořádku dovnitř?" Ten kluk se jmenoval Noah Lawless a byl jediným důvodem, proč Henry Garrison kurva ještě mohl vykonávat právnickou praxi na Manhattanu. Po katastrofálním rozvodu neměl vliv ani peníze na to, aby si udržel soukromou praxi. Z nejlepšího kriminálního právníka na Manhattanu se stal propadák a tentokrát ho zachraňovalo jen spojení s neuvěřitelně mocnou rodinou Lawlessových. Kdysi dávno obhajoval budoucí manželku Rileyho Lawlesse před obviněním ze zpronevěry a podvodu. Ne že by ji bylo třeba nějak zvlášť hájit, protože byla vlastně nevinná, ale tím, že Ellie dostal z vězení, si ho klan zjevně oblíbil, a když potřeboval pomoc, byli ochotní mu vyjít vstříc. Prozatím ho financovali. Byli také jeho jediným skutečným klientem.
První kapitola (2)
To ovšem znamenalo, že Drew Lawless, patriarcha rodiny a šéf jejich multimiliardové společnosti, musel prokázat obrovskou laskavost a přijmout svého mladšího bratra jako mladšího partnera. Ale zoufalý muž udělal, co musel. Noah nepřicházel jako společník, jak by měl. Na dveřích měl zatraceně své jméno. "Není na tom tak špatně, jak si myslíš." David věděl, jak neochotně Henry přijímá oprávněné dítě. Měl co do činění s tolika bohatými hajzly, že by to stačilo na celý život. Navzdory tomu, že seděl na jednom z nejbohatších ostrovů světa, nevyrostl v bohatství. Dům postavil jeho pradědeček, kapitán lodi, už ve dvacátých letech minulého století a dědil se po rodu. Jeho dědeček byl rybář a otec odešel do armády. Po otcově smrti tu Henry vyrůstal jako měšťan. Teprve později se z něj stal přehnaně privilegovaný kretén. "Myslím, že je na tom nejspíš dost špatně, takže mi moc důvěry nedodáváš." Henry si přál, aby nepřestal kouřit. Už žádné kouření. Už žádné pití. Už žádný náhodný, nesmyslný sex. Být ctnostný mu začínalo lézt krkem. Potřeboval pořádný případ vraždy, a to co nejdřív, jinak by nevěděl, co se sebou. "Ten kluk chodil na Creightonskou akademii. Všichni jsou to bohatí pitomci, kteří v životě nepracovali ani den." "Není takový, jak by sis myslel, a znáš jeho minulost. Prakticky se vychoval sám. Mám ho rád. A s počítači to zatraceně umí," řekl David a jeho nadšení se přelilo přes linku. "Řekl bych, že by měl být." Peníze rodiny Lawlessových byly postavené na technologiích. Společnost 4L Software byla známá svými inovacemi. "Nevím, proč nešel do technologií hned na začátku. Mohl by pracovat ve 4L." "Možná ho neznáš tak dobře jako já. Přečti si soubory, které ti občas posílám. Nebo to aspoň předstírej. Býval to hacker a dostalo ho to do problémů. Došlo k násilí a on se chce od toho světa držet co nejdál. Když šel na vysokou, líbily se mu hodiny práva, které navštěvoval, a tak je tady." "Ano, velký bratr mu koupil advokátní kancelář." A dva společníky. To se opravdu nedalo obejít. "Jsem si jistá, že má taky mnohamilionový penthouse. Jsem si jistý, že s ním bude snadné jednat." "Můžeš ten sarkasmus, prosím," napomenul ji David. "Jak jsem se snažil vysvětlit, má větší cenu než peníze, které přináší, a je velmi vstřícný. Vypadla nám síť a on ji zprovoznil dlouho předtím, než se do kanceláře stihl dostat ajťák, kterého jsem zavolal. Mimochodem, hodil by se nám vlastní ajťák." Hodila by se jim spousta věcí, které nehodlali sehnat. "Najdi mi jeho plat v našem rozpočtu a promluvíme si. Do té doby to zřejmě zvládne ten kluk z Creightonu. Jak proběhla schůzka s Keillorem?" "Ano," odpověděl jsem. Greg Keillor byl podnikatel z Wall Street obviněný z vraždy svého obchodního partnera. Policie se domnívala, že měl zatraceně dobrý motiv. Čtvrt miliardy dolarů stálo v myslích mnoha lidí za zabití. Byl to přesně ten typ případu, do kterého se Henry rád pouštěl. Významný případ, spousta hodin na účtu, klient, který mohl zaplatit jeho zatracený účet. Jo, chtěl se na tom podílet. Byl zpátky v New Yorku necelý rok a většina jeho případů byla malá. Udělal pár případů pro bono, mea culpa, I'm-still-a-beast, ale bylo načase vrátit se do hlavního proudu. "Je mi to líto, chlape. Keillor se rozhodl jít s Dustinem a Klausem." V Davidově tónu bylo cosi napjatého. "Co říkal?" Kdyby se to stalo před třemi lety, Keillor by prosil, aby mu Manhattanské monstrum dělalo advokáta. Henry Garrison by byl první číslo, na které by zavolal. Henry by byl tím, kdo by se ujistil, že mu ten případ stojí za to. Bohužel to bylo dnes. "Na tom nezáleží," trval David na svém. "Mně na tom záleží." Měl by to nechat být, ale nemohl. Teď to bylo skoro skutečnější než předtím, protože teď už nebyl jen Henry Garrison, Esquire. Byl členem advokátní kanceláře Garrison, Cormack a Lawless. Sám sebe přivedl na dno. O kolik těžší by bylo potopit je všechny? Koneckonců, napoprvé to nechtěl udělat. "Neměl zájem o právničku, která by byla skandálnější než on," odpověděl David a jeho tón se zkřivil. "Vidíš? Je to obrovský blbec, když si myslí, že rozvést se s tvou manželkou herečkou je skandálnější než umlátit jeho obchodního partnera k smrti paličkou na pólo. A taky bych mohl dodat, že byl mizerný hráč póla a tohle byla největší akce, kterou jeho palice kdy viděla. Nechci ho za klienta." To byl David. Podíval se na světlou stránku věci. "Musíš se nad tím zamyslet, chlape. Vím, že jsme kamarádi už dlouho, ale možná bys udělal líp, kdybys byl sám." Byl to argument, který spolu vedli už mnohokrát od té noci, kdy za ním jeho starý přítel přišel a nabídl mu, že si založí advokátní kancelář. Henry ho upozornil, že nikdo nechce mít za právníka narkomana, který si nedokáže udržet ani manželku. David podotkl, že nikdo nebude chtít za právníka vymydleného sportovce, který nebyl známý svou chytrostí. "Přestaň. Teď už není cesty zpět. Jsme v tomhle a jsme tým. A víš, že to není úplně špatný," zavtipkoval David. "Tahle kancelář je malá, ale velkolepá. Drew Lawless si umí vybírat nemovitosti. Výhled na každého udělá dojem. Už mám dva klienty a jeden z nich je Missiles. Brzy bychom se měli začít válet v penězích, protože víš, jací tihle sportovci dokážou být." S úlevou si povzdechl. David se už několik měsíců snažil dostat na Manhattan Missiles jako jejich externí právník. Bylo to tajemství, o kterém nikdo nerad mluvil, ale mnoho profesionálních sportovních týmů si pro jistotu nechávalo najaté právníky na trestní řízení. Nebudou se sice válet v penězích, jak říkal, ale díky tomu honoráři budou mít světlo. A pro jeho přítele to byla vážná výhra. "Dobře ti tak, chlape." "Jo, no, nový generální ředitel je můj starý přítel," přiznal David. "Ale to ty jsi mi řekl, že polovina tohohle byznysu je o tom, koho znáš. Když už mluvíme o tom, koho znáš... Kolují zvěsti, že se na konci léta na Martha's Vineyard potlouká skupina newyorských hvězd reality show. Žádné kamery. Prý je to čas dovolených, takže by mohly být ochotné mluvit."
První kapitola (3)
Zasténal. To nebyl svět, do kterého by chtěl vkročit. Zažil už elitu zábavního průmyslu a ta byla dost špatná. Reality show byly v podstatě dno. "V žádném případě." "Ale no tak. Víš, že je to zlatý důl," oponoval David a jeho hlas ztichl. Byl to stejný tón, jaký používal, když se snažil přimět porotu, aby pochopila, o co mu jde. Podívej, jak rozumně se chovám. Na fakta nehleď. Není můj hlas uklidňující? Musel to přiznat. David to uměl. "A je to reklama, Henry. To ty jsi mě naučil, že dostat tvé jméno do povědomí je polovina úspěchu. Tohle by byl skvělý způsob, jak oznámit, že jsi zpátky a ničeho se nebojíš. Je to práce, která jen čeká, až se stane. Vždycky se dostanou do problémů. Je to vlastně součást jejich kariérní dráhy. Když jim klesne sledovanost, nechají se zatknout a udělají omluvné mediální turné. Ta skupina funguje už víc než pět let. Všem jim brzy bude třicet, a to už je na jejich síti geriatrie. Proslýchá se, že ji brzy zruší. Jedno z těch děcek udělá nějakou hloupost a my bychom mohli být právníci, kteří dostanou zaplaceno za to, že ten nepořádek vytřou." Henrymu se při tom pomyšlení zvedl žaludek. Podíval se na pláž. Byl tam klid. Tak odlišný od jeho předchozího života. V tuhle večerní dobu už rodiny odešly na brzkou večeři a jedinou osobou, kterou viděl, byla žena, která k němu běžela z východní strany ostrova. Byla odvážná, protože ta bouře se blížila ještě rychleji, než si myslel. Nebylo toho moc, kudy šla. Žádné obchody, ledaže by odbočila a běžela do vlastního Edgartownu. "Já se do toho života nevrátím - ani jako údržbář," odpověděl Henry. "Navíc po tom, jak jsem odešel z L. A., si nemyslím, že by v okolí bylo studio nebo televize, která by doporučila něco s mým jménem." To byla skutečná chyba. Následoval svou manželku, herečku s bombou, do La La Landu, a tam to šlo všechno do háje. Nikdy neměl opouštět východní pobřeží. Bože, byly tam jeho fotky v debilních tričkách s výstřihem do V a v úzkých džínách. Co si to jen myslel? Vrátil se do New Yorku se staženým ocasem a s velkým rozhodnutím. Nechat si dům, ve kterém vyrostl, nebo byt na Manhattanu, který na potenciální klienty zapůsobil. Nakonec nebylo jiné logické volby. Nemovitost na Martha's Vineyard měla ještě větší cenu než byt, ale tady nemohl praktikovat. Ach, měl sice perfektní licenci pro praxi ve státě Massachusetts, ale tam toho moc dělat nemohl. Nejhorší věc, která se tady stala, bylo, že něčí maltipu porušil pravidla psího chování. Vražd bylo bohužel málo a byly daleko od sebe. "Přemýšlej o tom," řekl David s povzdechem. "Já vím, že se ti nelíbí, že musíš znovu šplhat po žebříku, ale tentokrát to nebude trvat tak dlouho. New York je jiný než L. A. a ty to víš. Ten titul z Harvardu tady něco znamená." Stejně jako jeho veřejné zhroucení. V L.A. to byly skandály, ale tady v New Yorku to bylo vážné. Newyorští právníci byli vážní. Nedostávali se na titulní stránky novin kvůli ničemu jinému než kvůli vyhraným případům. "Budu o tom přemýšlet." Nechtěl, ale Davidovi tu lež dlužil. Znovu se podíval nahoru a běžec se blížil. Z téhle dálky byla hezká. Ne taková, na jakou byl zvyklý v L.A. Díky bohu. Ta žena vypadala zdravě. Pěkná prsa, která ani sportovní podprsenka nedokázala přinutit, aby byla v klidu. Hýbala se způsobem, který mu dával najevo, že nejsou ze silikonu. Světlé vlasy měla stažené do culíku, takže její obličej byl odhalený. Nebyla samý úhel a rovina. I když běžela, byla v ní jemnost. Zaslechl první hřmění hromu a viděl, jak se podívala na oblohu. "Tak dobře," řekl David a dlouze si povzdechl. "Nechám tě jít, ale vážně přemýšlej o tom, co jsem řekl. Jen ta holka Brie Westerhavenová by mohla vydělat miliony, jestli je stejná jako její táta. A zdá se mi, že si vzpomínám, že tam byla nejlepší kamarádka. Nějaká superštíhlá dědička." "Jo, vím, o kom mluvíš," odpověděl. Jeho bývalá žena Alicia byla posedlá Kendalmirovou cestou. Byla to reality show o überbohatých a idiotských lidech. Jednou z "hvězd" byla žena jménem Taylor Winstonová. "Byla to miliardová holčička." Když se jachta Taylorových rodičů potopila v bouři na cestě na Bermudy, přežil jen jeden člověk - dítě nalezené na hladině v záchranné vestě. Noviny to označily za zázrak a Taylor Winstonová zdědila miliardové jmění ještě před dovršením dvou let. Škoda, že ho nepoužila na vzdělání. Věděl o ní jen málo a nechtěl vědět víc. Žena, která kolem něj běžela, byla nejspíš místní. Na to, aby byla modelka, byla příliš zdravá. Měla přinejmenším celou velikost šest a v tomhle světě by byla plus size. Ta prsa by se do značkového oblečení nevešla, a tak měla na sobě obyčejné tričko, ustřižené tepláky a staromódní Ray-Bany. Její tenisky nebyly nic zvláštního. Nebyla to žádná z těch blýskavých značkových blbostí, které nosili bohatí a zoufalí, kteří se chtěli stát viditelnými. A tohle byla klidná pláž. Žádné kamery ani čumilové. Kývl jí na cestu a přátelsky se usmál. Nepoznal ji, ale to už byl pryč skoro dvacet let. Možná by během těchto dvou týdnů mohl navštívit nějaké staré známé. Nebo by se možná měl vrátit do New Yorku. "Jsi si jistá, že ti nevadí, když si vezmu tenhle čas?" "Přestaň, Henry. Vezmi si ho. Tohle je naposledy, co můžeš být v tom domě, a budeš toho litovat, jestli si to nezabalíš sám," trval na svém David. A lítost byla jediná věc, kterou už nepotřeboval. "Už jsem ti řekl, jak moc si tě vážím?" Starý Henry si nevážil ničeho. Nový Henry nehodlal udělat stejnou chybu. "Nikdy. Ale až budeme příště hrát golf, mohl bys mě nechat vyhrát," navrhl David. "To bude ten den." Zavěsil a cítil se o něco lépe. A pak ještě lépe, protože blondýnka mu úsměv oplatila a on byl těmi sladkými dolíčky zatraceně blízko tomu, aby ho srazily k zemi. Byla jemná a sexy a ...
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Monstrum z Manhattanu"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️