Kapitola 1
**Synopse:** Julian Yue je hluboce zadlužený a upíná se k notoricky známému panu Quentinu Frogovi, aby ho podpořil. Kolují zvěsti o veliteli Leovi Chrabrém - bezohledném tyranovi, muži, který se vyžívá v chaosu a strachu. Julian Yue se třesoucíma rukama rozhodne, že se za něj provdá. V domnění, že jeho osud je zpečetěn - pravděpodobně ho čeká strašlivý konec v divočině -, je Julián překvapen, když zjistí, že obávaný velitel má překvapivě měkké srdce. ... Sir Rowan Green si všimne, že si impulzivně vybral mladíka, o kterého se bude starat, a jistě si myslí, že to bude snadné... ... O rok později. Sir Rowan Green: To je úžasné! ... Postupem času se slovo "rozvod" stává ve světě pana Quentina Froga tabu.
Kapitola 2
Julian Yue stál na střeše a noční vánek mu čechral vlasy. Frustrovaně si povzdechl, vytáhl telefon a zadal zoufalý dotaz do vyhledávače: [Jak rychle vydělat peníze?] Moudrost internetu je neomezená, a když Julian procházel návrhy, zredukoval je na čtyři možnosti: 1. Spáchat zločin, 2. Vyhrát v loterii, 3. Prodat sám sebe, 4. Reinkarnace. Chvíli váhal, než se otočil a vrátil se dolů. Po chvíli hledání našel stánek s loteriemi právě ve chvíli, kdy se jeho majitel chystal na noc zavřít. Julian si koupil dvacetidolarový tiket na losování Powerballu. Když rozpačitě odříkával svá čísla, prodavač, mluvící se silným přízvukem, se zeptal: "Mladý muži, jste si jistý, nebo si to chcete rozmyslet do zítřka? Julian rychle zavrtěl hlavou a malý chomáček vlasů na zátylku se mu komicky pohupoval. "Tak prostě půjdeme s 01 do 09. Strčil lístek do kapsy, jen aby si uvědomil, že do slosování zbývají tři dny a zítra vyprší poslední termín pro jeho přihlášení... Julian zůstal stát jako přimražený, zasažený uvědoměním, a pak vytočil číslo. O hodinu později se ocitl ve známém luxusním klubu v Autumnshiru. Tlumeně osvětlený bar žil bohatými návštěvníky v nablýskaných oblecích a honosných róbách a Julian se v něm cítil jako outsider ve světě, do kterého nepatřil. Přistoupil k němu muž v obleku a řekl: "Ty jsi ten, kterého sem poslal sir Rock. Julian rozpačitě přikývl. Muž se srdečně zasmál: "Vypadáš trochu naivně. Máš nějaký talent? "Umím... umím hrát na klavír? Počítá se to? Muž se na okamžik zarazil, pak se jeho tvář rozzářila širokým úsměvem a vrásky na tvářích se prohloubily. "Jistě, že se to počítá! Jak dobrý jsi? Proč nejdeš nahoru a něco nám nezahraješ - no, a radši bys měl vědět, co děláš. Jestli budeš znít hrozně, naši hosté budou požadovat vrácení peněz! Julian neprojevil paniku ani obavy, které muž očekával; místo toho vážně přikývl. "Umím hrát. Muž se ušklíbl, protože slyšel, že někdo si chce dnes večer zajistit dobrou cenu za toho kluka. Předvést ho byl jen první krok. Juliana pak podivně oblečené individuum doprovodilo do šatny, aby se převlékl - do svěží bílé košile a černých kalhot. Rozcuchané, červené vlasy sepnuté gumičkou měl pečlivě upravené a ozdobené lesklými diamantovými vlasovými doplňky. Julian se rozpačitě podíval na svůj odraz, zatímco stylista se uchechtl: "V našem malém světě budeš dnes večer hvězdou, věř mi. Nevědomky se Julianovi při té myšlence rozbušilo srdce o něco rychleji. Ať už se stane cokoli, jakmile noc skončí, bude mít peníze, které potřebuje k účasti v soutěži. Osvětlení v baru bylo tlumené, ale malé pódium nad ním osvětloval reflektor. Předtím po Julianovi střelila nepřátelským pohledem Dame Melodia s chraplavým hlasem a kytarou v ruce, když sestupovala z pódia. Julian se posadil ke klavíru. "Lorde Cedriku, co je to s tebou dneska večer? Nejsou naše dámy podle vašeho gusta?" ozval se jeden z mužů u vedlejšího stolu. V rohu si připíjela skupinka mužů, kteří se drželi nějakých dam, a skleničky cinkaly, jak se jantarově zbarvený alkohol třpytil v měkkém světle. Muž známý jako lord Cedrik zívl a líně stiskl pas dámy vedle sebe. "Ne že by se mi nelíbily, jen mi připadají... nezajímavé. Dívka se napjala, tvář jí zbledla a snažila se usmát. Ten pohled Cedrikovi jen ještě víc zkazil náladu, což ho přimělo odstrčit ji a nalít si skleničku. "Tahle krčma U Zlatého kalicha je čím dál horší. Dívky se nemohou odvázat; nebýt ochranky, vůbec bych se sem neobtěžoval chodit... Jeho přátelé se zasmáli a jeden z nich se přidal: "Správně, správně! Příště si najdeme jiné místo, co říkáš? Cedrik se jen ušklíbl. 'Jasně, všichni víme, co vlastně chcete... jen se mě strašně chcete zeptat na ten obchod s pozemky.' Ostatní muži u stolu zpozorněli a atmosféra se hmatatelně změnila. Než lord Cedrik stačil říct víc, místnost zahalila jemná klavírní melodie, která upoutala pozornost všech. Cedrik na okamžik ztuhl a byl překvapen.
Kapitola 3
Julian Yue přimhouřil oči, podíval se na pódium a snažil se vzpomenout na svou poslední myšlenku, ale ta se mu vytratila, když spatřil někoho nového. Okouzlující dámu Melodii, kterou předtím viděl, jak se kolébá s kytarou, vystřídal chlapík ve svěží bílé košili - Gandalfovy brýle, pomyslel si -, který měl vlasy svázané do rozkošného drdolu. Posadil se ke klavíru a začal hrát živou, tajemnou klasickou skladbu. Lord Cedrik v ní poznal něco, co už někdy slyšel, ale nedokázal to zařadit. Bylo to krásné. Na klavír uměla hrát spousta lidí, ale zaujmout uši posluchačů byl vzácný talent. Najednou lord Cedrik zjistil, že ho interpret zaujal. Soudě podle množství okouzlených tváří kolem něj nebyl sám. Rozhlédl se po přeplněném baru, zamumlal ke svým přátelům, že je dožene později, a vstal, aby si ji prohlédl zblízka. Mladý pianista měl na sobě standardní uniformu hostince U Zlatého kalicha, čímž dával najevo, že je zde poctivě na očích. Trpělivě čekal na okraji pódia, až Julian Yue skončí. Zdánlivě nenápadná melodie byla čím dál živější a vášnivější a brzy se Julian zcela ponořil a přitáhl k sobě pohledy poloviny baru, než dosáhl vyvrcholení. Když skladba skončila, tóny sladce doznívaly ve vzduchu a Julian na tři údery zaváhal, ruce se mu lepily potem. Pak vycítil, že chvíle ještě dozrála, a udeřil do dalšího akordu. Než však mohl pokračovat, přistoupil k němu někdo v úboru servírky a něco mu pošeptal do ucha. Julian odtáhl ruce od klavíru, kývl a odešel z pódia. V jeho nepřítomnosti se pohledy davu nenápadně rozptýlily, někteří se vrátili ke svým rozhovorům. Lord Cedrik sledoval mladíka, který teď vypadal trochu ztraceně, a nemohl si pomoci, ale pousmál se. Jeho výrazné přední zuby připomínaly králíka, a když je Julian zahlédl, málem se rozesmál nahlas. Ale držel se zpátky, protože věděl, že na to není vhodná chvíle. Bez pódiových světel na něm Julian působil plaše a nejistě. Lord Cedrik pozvedl sklenku whisky a škádlil ho, při nalévání svíral Julianovu ruku. Julian se pod tím pocitem zachvěl a v hlavě mu při pití vířily myšlenky. "To jsem si s tebou právě pohazoval jako s pytlem brambor?" Lord Cedrik se zasmál, protože věděl, že ho mohl snadno převrhnout. Jak je omýval hluk krčmy, Julianovi se po několika skleničkách zatočila hlava. Lord Cedrik se naklonil blíž a v očích se mu zaleskla zlomyslnost. "Jsi tu poprvé?" Julian přimhouřil oči a znělo to, jako by se vyprázdnil, když přikývl v odpověď. To lorda Cedrika potěšilo ještě víc. 'Když už jsi tu dnes večer se mnou, tak jestli dobře zahraješ, možná bych mohl uvažovat o tom, že ti dám malou prémii... víš, kopat do sebe a počítat si doma peníze zní jako sen, že? Julian neměl zájem o lenošení a počítání peněz; vyhrkl: "Kolik mi můžeš dát zítra? Lord Cedric, na okamžik ohromený praktickou otázkou, pozvedl obočí. "Jen na dnešní večer. Kolik chceš? '... Padesát tisíc. Lord Cedrik se napůl rozesmál, napůl naštval. "Páni! Krčma U Zlatého kalicha, to už je vážně něco! Padesát tisíc za noc? To prodáváš svoje tělo, nebo ledvinu? Julian odpověděl se suchým humorem: "Prodej ledviny by tolik nevynesl. Lord Cedrik ztrácel nit jejich rozhovoru a pak se jeho přátelé vesele ozvali: "Hele, kamaráde, lord Cedrik si tě vybral jen proto, že vidí tvůj potenciál. Chovej se k němu dobře a můžeš si vydělat padesát milionů! Julian našpulil rty a jeho nucený úsměv zmizel. "Zítra potřebuju padesát tisíc. Cedrik tvrdě kopl Juliana do stoličky. Hlasitá rána poslala Juliana na podlahu a jeho čelo narazilo do rohu stolu. Viděl hvězdičky a chvíli se snažil znovu získat rovnováhu. Rozruch upoutal pozornost lidí poblíž, ale nikdo mu nepřišel na pomoc. Jakmile se Julian konečně postavil a držel se za hlavu, lord Cedrik se s nenuceným tónem opřel o pohovku. "Někoho, kdo je ochotný za noc vyhodit padesát tisíc, není tak těžké najít, věř mi. Pokračoval s škádlivou libozvučností: "Už se v těchto končinách potloukám příliš dlouho. Tenhle podnik vítá každého, kdo má peníze. Ale lidé, kteří vydělávají velké peníze, nejsou hlupáci; vědí, za co utrácejí. Jestli chceš opravdu vytáhnout padesát tisíc za jedinou noc, nejlepší šance je... Julian se na něj podíval širokýma očima a visel na každém slově. "Pokud se nechceš přitulit k panu Quentinu Frogovi. Lord Cedrik spiklenecky ztišil hlas a na rtech mu hrál úsměv. 'Pan.... Frog? Julian zmateně zopakoval. "Jen vtip - neber to vážně."
Kapitola 4
"Kdo je pan Quentin Frog? Proč by se zajímal o něco tak triviálního?" vmísil se do hovoru jeden z kluků s rychlým smíchem. "Kromě toho se tu skoro vůbec neukáže - jak bychom mohli říct, že s někým flirtuje?" Než to stačil doříct, pohled mu zamrzl, oči dokořán. Pan Quentin Frog, o kterém se právě zmínili, procházel středem sálu s kamarádem a mířil k soukromému boxu. '... No, a co tohle, " zarazil se vtipálek a musel uznat náhodu. Julian Yue se napjal, aby ho zahlédl, a zachytil jen vysokou postavu v obleku, jak odchází pryč. Lord Cedrik se ostře zasmál a luskl prsty. "Tak to je zajímavé." Julian Yue našpulil rty a přikývl. "Proč nezahraješ další skladbu? Jestli bude znít dobře, můžu ti ukázat, jak upoutat pozornost pana Quentina Froga." Bar byl tlumeně osvětlený a Julian cítil, jak se mu do tváře vlévá teplo alkoholu. Odhodlaně vylezl zpátky na pódium a rozhodl se předvést honosnou skladbu - provedení "Hodin". Jestliže jeho předchozí skladba, "Impromptu Fantasia", přitáhla pár pohledů, toto vystoupení se dalo označit za strhující. Když Julian ukončil své vystoupení a chystal se vstát, na záda mu přitiskla pevná ruka. Cítil se trochu nesvůj, ale mlčel, protože za sebou slyšel hlas lorda Cedrika: "Kolik let už cvičíš na klavír?" Ucítil, že tlak mírně polevil, a narovnal záda. "Dvacet let. "Aha, takže si myslíš, že ti to dává právo zvyšovat svou vlastní hodnotu." Julian otevřel ústa, aby to vysvětlil, ale nenašel slova a místo toho zmlkl. Lord Cedrik se ušklíbl, držel si skleničku, a když se otočil, aby něco řekl, omylem si trochu vylil. Zlatavá tekutina stékala dolů. Julian instinktivně sáhl po rukávu, aby ji zakryl, a zároveň druhou rukou zablokoval lordu Cedrikovi pití. Cedrik podrážděně ucukl. "Není to tak, že by ten klavír byl tvůj! Copak nevadí, když ho vyleju..." Už to říkal, když vtom Julian ve zlomku vteřiny vyskočil dopředu a postavil se nad klavír. Klávesy se s těžkou rezonancí rozezněly. Alkohol mu prosákl zády, když nešikovně dopadl. Zatímco ostatní návštěvníci bez reptání sledovali, jak se podívaná odehrává, manažer si otřel zpocené čelo a spěšně se snažil rozptýlit napětí na pódiu. Cedric se během chvilky vzpamatoval a nezúčastněně poznamenal: "Zapomeň na to. Někdo jako ty mi nestojí za čas, i kdyby ses na mě vrhl. Juliánova košile se na něj lepila, kapala na něj, vlasy měl rozcuchané, jak sklonil hlavu a vypadal žalostně. Cedrik se nadechl. "Nemáš zájem se sblížit se sirem Rowanem Greenem? Pokud jsi ochotný riskovat, pan Quentin Frog by mohl být ochotný těch padesát tisíc vyplatit." Jeho úsměv se v tlumeném světle zkřivil a odhalil zlověstnější stránku: "Sir Rowan Green... má své vrtochy. Ředitel, který vycítil tón rozhovoru, se rychle stáhl a nechal jen skupinu u jejich stolu, aby s očima dokořán poslouchala, jak lord Cedrik rozvádí zvěsti, které obklopují tuto zlověstnou postavu. Julian ztěžka polkl. Lord Cedric pokračoval: "Pan Quentin Frog má zálibu v... jak bych to řekl, ve vybraných rozkoších. Nevadí mu trocha krve a možná by ses divil, jaké 'hry' hraje za zavřenými dveřmi. Jednou mu jeden jeho přítel přivedl malého chlapce a ten skončil na více než dva týdny v nemocnici." Jeden z chlapů u stolu nervózně dodal: "Je to pravda! Od té doby, co převzal Linden Enterprises, jejich akcie prudce stouply... ale sekretářkami prošel jako hedvábným papírem, nikdo si s ním neví rady. Jeho povaha je notoricky špatná. ... Chodili sem a tam, zatímco si Julian dával dohromady závěr: existuje pan Quentin Frog, děsivý vládce s bohatstvím, které mu odpovídá. Julian si upravil sebeovládání, pozvedl sklenku a snažil se dát najevo upřímnost navzdory přemíře emocí: "Děkuji vám všem. I... Jdu najít pana Quentina Froga." Zdálo se, že Cedrikova doutnající frustrace se rozplynula a nahradila ji upřímná zvědavost sledovat rozvíjející se drama. 'Těch padesát tisíc se nedá sehnat jen tak, možná nakonec zaplatíš vyšší cenu. Julian se napřímil, tvář měl bledou, ale odhodlanou, a vykročil ke kabince, kam odešel sir Rowan Green. Když se blížil ke stánku, jeden z pážat si všiml jeho neobvyklého postupu a přispěchal k němu. "Hej, počkej! Kde je lord Cedric... Ale Julian pokračoval v pohybu a odmítavě mávl rukou. Pážata bezmocně ustoupila a sledovala, jak Julian míří přímo k nejnebezpečnějšímu stolu - k tomu, kde se říkalo: "Nikdy nepouštěj neznámé tváře příliš blízko."
Kapitola 5
Sir Rowan Green zíral na svůj telefon a tvářil se nápadně odměřeně. Jeho přítel Gideon Cloud se k němu naklonil a zahuhlal: "Sňatek z rozumu? Proč ne? Jsi svobodný. Ta volba od Lindenů nemůže být špatná... Slyšel jsem, že je to mladší sestra Yvonne Graceové. 'Jistě, mohl by ses jim postavit, ale nebylo by jednodušší, kdybys měl partnera, kterého by sis mohl přivést domů? Stačí říct, že je to tvoje pravá láska, a budeš mít zlaté dno... Kromě toho, nemyslíš, že se tvá rodina začne divit, když to neuděláš? Sir Rowan přesto neustoupil. "Hele, když už jsme u toho, jaký je tvůj typ? Myslím, že jsem viděl Yvonninu mladší sestru. Je dost roztomilá. Nebo možná dáváš přednost starším, divočejším typům? Možná i nějaký jemný kluk... Ne, to si nechte ujít. Mladší kluk by mohl být zábavný. Jsou stejně roztomilí jako holky a nehrozí u nich riziko těhotenství... Sir Rowan s mlasknutím odložil svůj nápoj na stůl. "Dobře, dobře, ztiším se... Gideon mávl obranně rukou. Ledové chování sira Rowana bylo dnes silnější než jindy a Gideon vycítil jeho rozmrzelost. Rychle mu nalil další skleničku. "Zapomeň na všechno ostatní. Podpořím tě, ať se děje, co se děje. Nakonec sir Rowan přesunul pohled a oba si cinkli sklenicemi. Uprostřed veselého cinkání se ozval hlas. "Pane Quentine Frogu... Oba se otočili. Stůl nebyl velký, obsahoval jen dvě osoby, na rozdíl od strany lorda Cedrika, která se pyšnila hrstkou hostů a bavičů. Přesto intenzita těch dvou stačila na to, aby tuto část na míle zastínila. Tvář Juliana Yueho zbledla o odstín. Téměř si dokázal představit, jak je trhán na kusy jako mučedník v hrůzném historickém líčení. 'Ehm... Je tohle pan Quentin Frog?' vykoktal ze sebe. Sir Rowan svraštil obočí. Tento rohový stánek v hostinci U Zlatého kalicha byl vyhrazen jen pro něj - klidné místo stranou od davu, kde by byl každý, kdo by se přiblížil, odvrácen, a přesto mu dnes proklouzla malá ryba. Julian předtím upoutal Rowanovu pozornost okouzlujícím přednesem "Twinkle Variations". Teď však chudák vypadal, jako by ho zastihla dešťová bouře - promočený a páchnoucí alkoholem, jako by ho někdo šikanoval. Když se Julián nedočkal žádné odpovědi, vzmužil se, zavřel oči a vykřikl: "Pane Quentine Žabáku, nechcete si mě koupit? Jen padesát tisíc. Padesát tisíc pro sebe. To prohlášení udeřilo jako hrom. Dokonce i sir Rowan pozvedl obočí, zatímco Gideon propukl v smích a ukázal na Juliana a pak na sira Rowana. "Kdo tě poslal? Tohle je dokonalé komediální číslo! Vypíchl jsi velkého sira Rowana Greena! Krčma U Zlatého kalicha se s těmi novými obchodními strategiemi opravdu vytáhla. Ředitel se okamžitě vrhl k němu, ale Julian byl nehnutě na nohou a stál pevně, jako by nechtěl odejít, aniž by se přimkl k boku velkého muže. Pan Quentin Frog se svými výraznými rysy a chladným chováním vyzařoval hrozivou přítomnost. Julian se navzdory jeho vzhledu třásl, protože mu připomínal vyřezávanou panenku. Předchozí popisy jen přidaly další vrstvy k zastrašení, které pociťoval. Julian však cítil, že je na konci svých sil, protože se bál. Pan Quentin Frog si všiml, jak se ředitel přetahuje o Julianovy promočené šaty, a konečně promluvil. "Nechte ho jít. Manažer ho rozechvělého pustil, zatímco Julian si narovnal pomačkaný oděv a hrdě se postavil jako student přednášející projev pod vztyčenou vlajkou. "Pane... pane Quentine Žabáku... Konečně pan Quentin Frog poctil Juliána významným pohledem. Jeho pohled měl v tlumeném světle hospody mrazivý půvab, z něhož Julianovi přeběhl mráz po zádech, a vzbuzoval respekt. Po dlouhém, napjatém tichu sir Rowan promluvil. "Padesát tisíc. Juliánův výraz se rozjasnil. "Ano. "Na cokoli. Julian zatnul zuby. "Ano.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Mezi sny a zoufalými volbami"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️