Mezi láskou a věrností

Kapitola 1

**Název**: The Inescapable Wedding: Hluboká láska generálního ředitele

Evelyn Whiteová popisuje svého manžela Jamese Sterlinga jako pohledného, bohatého blbce - rozzuřeného muže, který zradil její důvěru. O svatební noci se jí přiznal: "Cítím něco k jiné ženě, Evelyn. Než se plně oddáme, bylo by lepší, kdybychom si udrželi odstup. A tak se z nich na dlouhé tři roky stal pár jen podle jména.

Ale když už si Evelyn myslela, že se její manželství dostává do bodu zlomu, vpadl jí do života Dominic North, podmanivá přírodní síla. Dominic, miliardářský dědic, ji, rozvedenou, pronásledoval s odhodláním, které se dostalo na titulní stránky novin a vyvolalo smích v celém městě.

"Co si myslíte o této situaci, lorde Northi? Evelyn se zeptala s pozvednutým obočím a setkala se s jeho pronikavým pohledem.

Dominik se usmál: "Jen bota ví, jestli jí padne. A věřte mi, že vy mým požadavkům vyhovujete dokonale.

Evelyn na něj zírala a chvíli zpracovávala jeho slova. "To myslíš vážně? Zjevně nejsme na stejné vlně.

Dominic North byl v jejích očích záhadný muž - směsice půvabu a potlačovaných tužeb. Zahnaná do kouta a zoufalá se mu postavila. "Říkal jsi, že na ženy nebudeš tlačit.

"Gratuluji, stal ses mou výjimkou. Buď se mi podvolíš dobrovolně, nebo tě donutím. Jeho úsměv byl líný, ale dravý.

Tato okouzlující bouře jí do života vnesla sluneční svit a slíbila, že jí dopřeje měsíc. Ale jak se vrstvy jeho motivů odlupovaly, Evelyn si uvědomila, že to, co se zdálo být laskavé, je jen další odstín jemné, prolhané pasti.

Znovu a znovu platí, že nejhlubší bolest srdce nepramení z konce lásky, ale vzniká, když láska přetrvává dlouho poté, co se vše ostatní rozplynulo.

Kapitola 2

Tíha manželství jí připadala jako těžké břemeno, které ji zcela vyčerpávalo.

"Budu upřímná, pořád k Lydii něco cítím. Opravdu můžeš zapomenout na svou první lásku, Evelyn? Než se do toho příliš zamotáme, bude nejlepší, když uděláme krok zpět, " řekl James své nové ženě o svatební noci a jeho tón byl stejně vznešený jako samotná událost.

V Evelyniných očích se ta slova dala shrnout do pouhých dvou slov: nestydatý.

Když se nedokázal zbavit své staré lásky, proč si ji vůbec bral?

"Můžu ti dát čas, Jamesi, ale musíš si vybrat - buď já, nebo ona," řekla pevně.

Nechápala, jak těžká je pro něj ta volba, kvůli níž uvízli na dlouhé tři roky v nejistotě.

Tři roky žili jako pár jen podle jména.

Najednou oblohu protrhl blesk, následovaný valícím se hromem, který Evelyn vytrhl ze vzpomínek a vrátil ji do přítomnosti.

Stála u okna, bledé prsty tiskla na studené sklo a sledovala tenké pramínky deště, které klouzaly jako slzy po smutné tváři.

Evelyn se cítila naprosto vyčerpaná; tohle manželství ji skutečně vyčerpávalo.

Ozvalo se zaklepání na dveře, spíš symbolické gesto než cokoli jiného, když se dveře s postrčením otevřely. Otočila se a spatřila Vivian, jak si to štráduje dovnitř, oděná do vysokých podpatků a s odhodlaným výrazem.

"Co děláš tady, místo abys byla na place?" Evelyn se zamračila a v hlase jí zazněl náznak rozmrzelosti.

"Copak jsi to neslyšela? Tvůj manžel mě právě nahradil svou novou oblíbenou hlavní herečkou. Myslela jsem, že už to víš," odpálila Vivian.

Evelynino elegantně klenuté obočí se srazilo. Jak je možné, že jako producentka nebyla o tak významné změně informována?

Mlčky se otočila a odešla.

Rychlým výtahem rychle dorazila ke dveřím komnaty Jamese Sterlinga.

"Je mi líto, Evelyn, teď nemůžete dovnitř, " řekla sekretářka nervózně a její chování naznačovalo, že něco není v pořádku.

"Ustupte stranou a nenuťte mě, abych to řekla dvakrát, " odpověděla Evelyn, její hlas byl chladný, ale zároveň dostatečně velitelský, aby ho bylo možné brát vážně.

Zdobené mahagonové dveře zaskřípaly a odhalily výjev, který jí v mysli zamrzl. James se rozvaloval ve svém manažerském křesle a užíval si masáž od ženy, o jejíž smyslnou postavu se opíral a hlavu měl pohodlně položenou na její hrudi.

"Kdo jste? Copak jste před vstupem nezaklepal?" vykřikla žena a polekaně od Jamese odskočila.

James však zůstal nonšalantní a vrhl na Evelyn líný pohled, naprosto nevzrušený.

Evelyn zachovávala klid a ledovým pohledem hodnotila postavu v pracovním oděvu. "Máš padáka. Teď odejděte."

"Jakým právem to říkáte?" Žena, zcela bezradná z celé situace, se naštvaně otočila k Jamesovi: "Jamesi..."

James se mírně posunul a na rtech mu hrál úsměv: "Neslyšela jsi Evelyn? Řekla, ať vypadneme - mám zavolat ochranku?"

Žena se neochotně vyřítila ven. James se postavil a přešel k Evelyn, jeho dlouhé, okouzlující oči jiskřily zlomyslností. "Takže ses konečně rozhodla se mnou mluvit?"
Evelyn pomalu sevřela pěsti a připomněla si, že stále svádějí tichý boj.

Kapitola 3

Evelyn Whiteová zabouchla složku na masivní kancelářský stůl Jamese Sterlinga a zvuk se rozlehl elegantním moderním prostorem. "Jamesi Sterlingu, je mi jedno, na koho se snažíš udělat dojem, ale nepleť se mi do mého projektu.

Jeho úsměv byl lehký, téměř odzbrojující. "Chápu. Jen drobné nedorozumění, nic, co by stálo za to, abych se kvůli tomu rozčiloval.

Evelyn vykulila oči. Řekla, co potřebovala. Otočila se k odchodu a ucítila, jak ji za paži chytla jeho ruka, známé teplo smíšené s náznakem zlomyslnosti.

"Proč nezůstat na chvíli?" zeptal se hravě.

Vyškubla se mu z ruky a ledově se na něj podívala. "Co ode mě čekáš? Nebudu hrát tvoje hry ani tě následovat jako ty ostatní ženy.

Evelyn se podívala na hodinky. "Za pět minut musím stihnout exkluzivní rozhovor s Dominicem Northem. Pokud chci získat jeho zakázky, je nezbytné tomu chlapovi porozumět. North Enterprises uvažuje o investici do filmového průmyslu a já nehodlám dopustit, aby se té příležitosti chopil někdo jiný.

James pozvedl obočí a jeho tón se změnil v škádlivý. "Co když se zajímá o ženy? Plánuješ se do toho vložit?

Evelyn na něj vystřelila: "Možná mu místo toho pošlu do cesty tvou řadu ctitelek. Tam by byli užitečnější.

Jamesovi se rozšířil úsměv a její rozhovor mu připadal zábavný - alespoň pro tuto chvíli. Pak ale nečekaně vypustila bombu.

"Kdyby poslání Celesty Fordové do postele Dominika Northa zpečetilo dohodu s North Enterprises, souhlasil bys s tím, Jamesi?

Výraz v jeho tváři se okamžitě změnil, vřelost se vytratila a změnila se v něco ledového a nebezpečného. "O tom nežertuj.

Evelyn se držela pevně, zaujatá ostrými úhly jeho výrazné tváře. V tu chvíli pocítila v hrudi nezvyklou tíhu, jako by jí neviditelný nůž rozřezával srdce na kousky.

Vždycky věděla, že je jemný i krutý zároveň - vřelost si nechával pro ostatní ženy a chlad pro ni.

*

Jakmile se vrátila do své kanceláře, přímý přenos rozhovoru už začal.

Na obrazovce se objevil Dominic North, oblečený do černého obleku na míru, který zdůrazňoval jeho ostré rysy. Vyzařovala z něj kultivovanost, kterou bylo těžké ignorovat, pohyboval se s vytříbenou grácií, kterou bylo možné přisoudit pouze vyšší vrstvě.

Evelyn se léta pohybovala v drsných vodách zábavního průmyslu, ale nikdy se nesetkala s někým, jako byl on. Byl hluboký, záhadný a pod povrchem se skrýval náznak rebelství - gepard, který se snaží maskovat svou syrovou sílu.

Reportér se zeptal: "Slyšel jsem, že máte doktorát z medicíny, a dokonce jste financoval stavbu lékařské budovy na své alma mater. Proč jste se toho vzdal kvůli své současné profesi?

Na Dominicových rtech se objevil lehký úsměv, jeho hlas byl na jeho léta pevný a zralý. "Protože jsem ambiciózní. Kromě toho ne každý se může hnát za svými sny.

Novinář naléhal. 'A co vaše zasnoubení se Sophií Hartovou? Je to ambice, co vás žene do tohoto manželství zbaveného lásky? Opravdu si myslíte, že vám to vydrží navždy?
Dominik se nenechal vyvést z míry a odpověděl vlastní otázkou. "Jak můžeš vědět, že ji nemiluji?

'Je známá tím, že rozhazuje peníze a nemá žádnou podstatu. Co bys na ní mohl milovat?

Úsměv na Dominikově tváři se prohloubil, ale do očí se mu nedostal. 'Obecně se traduje, že moudrost se často skrývá pod rouškou jednoduchosti; žena s menším množstvím složitostí může být mnohem půvabnější.

Kapitola 4

Evelyn Whiteová vypnula televizi a instinktivně si protřela spánky, protože jí hlavou projela prudká bolest. Člověk jako on byl nebezpečný, ať už jako nepřítel, nebo jako spolupracovník. Stačil jeden špatný pohyb a on ji rozkousal a nenechal za sebou žádné kosti.

"Proč jsi to vypnula?!" Vivian Blytheová vykřikla, stále opřená o elegantní plochou obrazovku, s výrazem ohromené hvězdy, balancující na hraně slintání.

"Přestaň s tím poblouzněním! Muže, jako je on, žádná žena nezvládne. Nepřipravuj se na zlomené srdce," varovala ji Evelyn.

Vivian nad tou radou nakrčila nos, jako by patřily k jiným generacím. Zvedla ukazováček a zavrtěla hlavou. "Bůh, jako je Dominic North, není někdo, koho můžeš ovládat, je to někdo, o kom můžeš fantazírovat!" Evelyn se usmála.

"Ale já chci fantazírovat jen o penězích v jeho kapse," řekla Evelyn a v očích jí šibalsky zajiskřilo, zatímco se jí na rty vkradl šibalský úsměv.

Pokaždé, když se jí ten výraz objevil ve tváři, Vivian věděla, že Evelyn spřádá nějaký nehorázný plán.

Věrna své formě, Evelyn vytáhla z kufříku složku a podala ji spolu s fotografií. "Tenhle chlapík je Nathaniel Green, Dominicova pravá ruka. Dávám ti týden na to, abys ho přiměla prozradit všechno o Dominikově pobytu. Proslýchá se, že je to tvůj fanoušek, takže okouzlit ho by měla být hračka."

Vivian prolistovala spis. Muž na fotografii nebyl zrovna pohledný, ale měl slušnou vizáž. Objevil se na každém jejím setkání s fanoušky, přesto si ho sotva pamatovala.

"Dobře, budu tě informovat, " odpověděla a nadšeně Evelyn zvedla palec.

Ve světě posedlém efektivitou dokázala Vivian dělat věci rychle. Ani ne po týdnu byla s Nathanielem prakticky v jednom ohni.

Sebevědomě pozdravila Evelyn po telefonu: "Evelyn, moje milá nadřízená, rozhodně mi dlužíš odměnu. Nathaniel se právě nechal slyšet, že lord North bude dnes večer na královské šlechtické akci kolem...

Poté, co zavěsila, se Evelyn rozběhla ke Královské šlechtě a provedla důkladnou prohlídku, ale k jejímu rozčilení nebyl Dominik nikde k nalezení - ani stín.

"Fuj, Vivian, jsi čím dál tím nespolehlivější!" Evelyn se zasmála. Evelyn si odfrkla, když frustrovaně sklapla podpatky a s tvářemi zrudlými vztekem vešla na toaletu.

Když si u umyvadla myla ruce, náhle si všimla slabého vzlykotu z poslední kabinky. Bylo slabé a sotva znatelné, v tlumeně osvětleném, uzavřeném prostoru stále znepokojivější.

Ačkoli se Evelyn považovala za realistku, píchlo ji v nitru znepokojení. Pevněji sevřela kabelku a instinktivně se vydala směrem ke zvuku.

Z nejvnitřnější kabinky se ozývaly slzy. Zhluboka se nadechla, odvážně se natáhla a pomalu odsunula mírně pootevřené dveře.

K jejímu překvapení se do výhledu vřítil malý chlapec. Seděl tam na záchodovém prkénku, nevypadal na víc než čtyři nebo pět let, jeho cherubínská tvářička byla potřísněná slzami, velké černobílé oči na ni mrkaly s nevinným smutkem.
"Aha, takže tady brečíš jenom ty," vzdychla si Evelyn s úlevou a její napjaté tělo se uvolnilo. Klekla si před malého chlapce a jemně mu prsty otřela uslzené tváře.

"Chlapečku, jak ses tu ocitl? Ztratil ses? Pojďme společně najít tvou mámu, ano?" řekla vlídně a natáhla k němu ruku.

Kapitola 5

"Táta říká, že jsem byl bonusový dárek," zamumlal malý chlapec, v jehož hlase se mísila pýcha a osamělost, když položil svou hebkou ručku do dlaně Evelyn Whiteové. Nafoukl tváře a vypadal naprosto ztraceně bez typických obranných prvků, na kterých děti lpí.

Evelyn překvapeně pozvedla obočí. 'Nevěděla jsem, že v Americe existuje taková služba,' odpověděla napůl žertem.

Vyvedla chlapce z toalet uvnitř hotelu a zeptala se několika zaměstnanců, jestli ho poznávají. Bohužel nikdo neměl tušení, komu patří. Protože neměla jinou možnost, rozhodla se Evelyn zavolat policii a odvedla dítě do svého bytu.

Evelyn bydlela v útulném dvoupokojovém bytě v komunitě Golden Estate. Po svatební noci před třemi lety se stal jejím domovem.

Postavila před chlapce sklenici pomerančového džusu, usmála se a rozcuchala mu vlasy. "Jak se jmenuješ, chlapečku?

'Já jsem Finnigan,' odpověděl a s náznakem ostychu žmoulal brčko.

Rozkrájela ovoce a vyhrabala z kapsy svačinu. Finnigan neztrácel čas, aby se cítil jako doma, a žvatlal: 'Krásná paní, chci se dívat na pohádky!

'Dobře,' zasmála se Evelyn, zapnula televizi a uvelebila se na gauči vedle něj, aby se podívala na *Medvídky Bubáky*.

Po chvíli se Finnigan, sytý a spokojený, rozplýval na Evelyn a usínal.

Vivian Blytheová vpadla do dveří a při pohledu na ně, jak se k sobě tulí na gauči, se jí rozšířily oči. Skrz průsvitné závěsy proudilo sluneční světlo, které na ně vrhalo okouzlující obrazce a vytvářelo překvapivě malebnou scénu.

"Odkud se tahle malá vzala? Vivian se zeptala, stále ještě v šoku.

'Našla jsem ho,' odpověděla Evelyn a varovně po ní střelila pohledem. 'A málem jsem při tvém hledání roztrhala královskou šlechtičnu!'

'Hej, teď mi to nevyčítej! Na poslední chvíli se vyskytl problém s rodinou Northových; myslím, že se jim ztratilo jedno z dětí, a tak akci zrušili,' řekla Vivian a zvedla ruce v gestu odevzdanosti.

V tu chvíli se ozval zvonek. Vivian využila příležitosti a vesele odskočila otevřít.

Těžké bezpečnostní dveře se se skřípěním otevřely a Vivian ztuhla při pohledu na muže, který tam stál. Tvrdě si protřela oči a byla přesvědčená, že to musí být přelud.

"Dominiku... Dominic North?" zakoktala se.

'Haló, volala jste policii? Jsem Finniganův otec,' řekl svým hlubokým, magnetickým hlasem, hladkým a podmanivým. To podstatné sdělil v několika málo větách, žádná zbytečná slova.

'Ehm, ano, to dítě je uvnitř,' vyhrkla Vivian a klopýtla přes slova, naprosto zasažená jeho velitelskou přítomností.

Dominik North chladně přikývl a udržoval zdvořilý odstup.

"Vivian, kdo je tady? Evelyn zavolala a hlas se jí zadrhl, když do obývacího pokoje vstoupila vysoká postava.

Oblečený ve formálním černém obleku, s pečlivě učesanými vlasy a zlatými manžetovými knoflíčky, které se mu decentně leskly na zápěstí, Dominic zjevně právě přišel z nějaké významné události. Obklopovala ho slabá vůně tabáku smíšená se svůdným nádechem kolínské.
Když procházel kolem Evelyn na pohovce, jen lehce přikývl a vyzařovala z něj vrozená arogance a neochvějná sebejistota.

Zastavil se vedle spícího chlapce a pečlivě dbal na to, aby ho nevzbudil. Opatrně si sundal sako, přehodil ho přes Finnigana a pak ho bez námahy zvedl z pohovky. Srovnání jeho přísného chování a něžného jednání bylo fascinující.

Evelyn se zadívala na pohledného třicátníka a v žaludku se jí vytvořila výčitka. Kdyby věděla, že tenhle malý rošťák je synem Dominika Northa, věnovala by mu královské zacházení, místo aby ho nechala podřimovat na pohovce.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Mezi láskou a věrností"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️