Mezi láskou a povinností

Kapitola 1

Liam Chose, student připravující se na stáž, je zaskočen, když mu rodina oznámí, že se má ihned po ukončení studia oženit s Alaricem Whitem, dědicem prestižního rodu Whiteů. Pochází z rodiny, kde se cítí jako nechtěný syn, a proto tuto myšlenku nevěřícně odmítá.

Ještě téže noci Liam plný frustrace zavolá svým nejlepším přátelům, aby si vylil vztek. Večer se zvrtne, když to nakonec přežene s alkoholem a po probuzení zjistí, že se v posteli zapletl s tajemným mužem. Jak tam tak leží, napůl probuzený a dezorientovaný, pozoruje cizince, jehož zakouřená silueta ho svádí a zároveň vysává jeho schopnost jasně myslet.

Mezi oběma rozkvete přitažlivost, která zažehne jiskru, na níž se oba shodnou jako na nezávazném "vztahu", který začíná jen jako vzájemná potřeba zábavy. Uplynou však měsíce a oni svůj vztah nedefinují nad rámec fyzické přitažlivosti.

Když se u Liama začnou rozvíjet hlubší city k záhadnému cizinci, uvažuje o tom, že by jejich dohodu bral vážněji. Během zdánlivě nevinného pracovního pohovoru je však otřesen zpět do reality, když si uvědomí, že muž, s nímž se náhodně schází, není nikdo jiný než nový manažer Alaric White.

"Jaká je vaše minulost?" zeptá se tazatel hlasem, z něhož Liamovi přeběhne mráz po zádech.

Liam šokovaně vzhlédne: "Vy...?

Alaric si upraví brýle a klidně odpoví: "Právě jsem nastoupil na tuhle pozici. Není třeba se tak rozčilovat.

Liamův vnitřní dialog křičí nedůvěrou. Jejich kariérní dráhy se zdají být značně odlišné a on rychle zjistí, že Alaric není jen obyčejný manažer, ale mocná síla ve firemním světě - obchodní magnát s vysokými sázkami, který před Liamem tají svou pravou identitu. Liam se proto rozhodne, že se od sebe trochu vzdálí. Koneckonců je lepší vyhýbat se někomu, jehož vliv nedokáže zvládnout.

Když se Liamova stáž chýlí ke konci, je nečekaně povolán domů svou rodinou, která touží prosadit zasnoubení mezi ním a Alaricem. Jeho rodina se sejde na formální schůzce, aby ho přesvědčila, aby tento takzvaně výhodný sňatek přijal.

Náhle se u vchodu ozve rozruch a do místnosti vpadne vyrovnaný muž s kyticí květin. Je to Alaric White, nezaměnitelný chladný a vypočítavý dědic rodu Whiteů. Atmosféra v domácnosti Choseových je napjatá a všichni zatajují dech.

Liam zmateně poznamená: "Co tady děláš?" "Nevím," řekne.

Alaric jednoduše prohlásí: "Přišel jsem ho požádat o ruku.

"Ale vždyť jsme se právě rozešli?! Liam se vnitřně zamyslí, ohromen tímto nečekaným zvratem událostí.

Alaric zdánlivě nevzrušeně kontruje: "To, že jsme se rozešli, neznamená, že o tebe nemůžu usilovat.

"Tohle není zrovna moje představa o pronásledování," zamumlá Liam podrážděně.

Zatímco zbytek rodiny Choseových tuto výměnu názorů mlčky pozoruje, tiše vstřebává šokující odhalení: Alaric není jen dalším nápadníkem, ale tvrdým konkurentem, který zastupuje právě tu rodinu, s níž doufají, že se sňatkem spojí.


Pozdě ráno, když se Liam neochotně probouzí ze spánku, se setkává se smíchem svých spolubydlících. Skupina na kolejích debatuje o tom, kde se najíst, jejich hlasy jsou sotva tlumené, ale pocit kamarádství je hmatatelný.

"Proč o tom vůbec debatovat? Zřejmě na Commons,' navrhuje Edwin Stone, jeden z přátel, a vyslouží si souhlasné přikyvování.

'Proč?' ptá se další přítel a zní skepticky.

'Protože jsem chudý - další zdůvodnění není třeba,' zavtipkuje Edwin a vyvolá smích.

Z horního lůžka se ze závěsu vynoří ruka, bledá a jemná, a přitahuje zvědavé pohledy. Prudkým pohybem odhrne závěs a odhalí rozcuchanou hlavu s vlasy - Liam, která stále bojuje se spánkem. Mžourá proti světlu a polohlasně protestuje: "Vy si dáváte jídlo v The Commons, že? Přineste mi něco zpátky a já vám vyplatím peníze.

"Co chceš? Edwin se zeptá, stále pobaveně.

"To samé jako obvykle," zamumlá Liam a usadí se zpátky do útěšných záhybů své deky.

Atmosféra v Liamově ložnici je uvolněná, vyznačuje se vzájemným respektem. Když se sem nastěhoval poprvé, udělal dojem, když se objevil se špičkovými sluchátky a ležérním streetovým oblečením - nenápadná přítomnost uprostřed smíchu a rozhovorů.

Jak den postupuje, Liama znovu probudí, tentokrát vůně jídla, která se line vzduchem. Objeví vedle sebe nápoj a napije se, aby zjistil, že je nádherně vychlazený.

"Kdo to má? Liam se ze zvědavosti zeptá.

"Poslal mi to Rowan Goodwin," odpoví Edwin nonšalantně.

"Člověče! Nemůžu uvěřit, že jsem právě vypil něco, co vybral on,' vyplivne Liam zpátky do hrnku a obličej se mu zkřiví. "Myslel jsem, že umřu.

"Nemohl jsem ho odmítnout. Trval na tom, že ti to dá,' vysvětlí Edwin a pokrčí rameny.

Liam podrážděně odhodí přikrývky, vyrazí k Balkonu světla a zahledí se dolů. Jistě, na slunci se vyhřívá pošetilá tvář, která jako by čekala na Liamovo uznání.

Při pohledu na něj se Edwin a Gareth Liang pochechtávají, pobaveni tou podívanou. "Páni, ten se tu pořád drží.

"Odvážný tah," dodá Gareth.

'Liam zjevně nemá zájem. Člověk by si myslel, že si dá říct,' poznamenal Edwin a zavrtěl hlavou.

Rowanova osobnost upoutá pozornost - vytrvalý a téměř zoufalý ve svém úsilí o Liama, který s ním vedl nekonečné rozhovory, včetně Rowanova nechvalně známého výroku: 'Věřím, že vytrvalostí se ocel může změnit v jehlu.'

Liam se v myšlenkách vrací ke zvláštnímu vztahu, který udržuje s Alaricem. Je komplikovaný, zahalený do zmatku a rozpolcenosti; napětí, které nikdy nepředpokládal, že se přelije do jeho uspořádaného života.

Kapitola 2

Kdyby se chtěl Liam Chose vyhřívat na slunci, fajn - nechal by ho, ať se vyhřívá, jak chce. Liam pohrdavě hodil pití do koše, otevřel krabičku s obědem a pustil se do něj.

Jako třeťáci, kteří se blížili ke konci svého vysokoškolského života, měli do stáží už jen půl roku a s ubývajícím počtem hodin byl jejich rozvrh blaženě lehký. Měli spoustu volného času, stejně jako teď.

Během her ho nic nedráždí víc než bzučící notifikace z WeChatu nebo hovory, které přerušují jeho soustředění. Jen jeho štěstí, zdálo se, že někteří lidé zvládli obojí.

Liam bojoval s nutkáním rozbít telefon, přijal hovor a zachoval klidný hlas. "Cože?

Na druhém konci se ozvala krátká pauza a pak se ozval váhavý hlas. 'Letos jsi nepřijel domů na zimní prázdniny a máma s tátou si o tebe dělají starosti. Ptají se, jestli se stihneš vrátit na léto.

Liam zvedl obočí a podíval se na číslo volajícího - ano, byl to jeho starší bratr.

Vstal, přešel na Balkon světla a zamkl dveře. "Vyklop to.

Nešlo jen o to, že zmeškal zimní prázdniny; loni ani předloni nešel domů. Domov pro něj moc neznamenal.

Jako třetí dítě si Liam připadal bezvýznamný. Neměl velké úspěchy svých starších bratrů ani ocenění své sestry, která loni vyhrála mezinárodní soutěž. Pro něj byl jen rodinným smolařem.

Když si ho nevšímali, zdálo se, že je jim to jedno; a teď, z ničeho nic, si ho chtěli ověřit?

Při té myšlence se vysmál.

Ticho z druhé strany se protáhlo až příliš dlouho, než se ozval nový hlas: "Liame, tady máma.

Liam zamumlal bez zájmu: "Mm-hmm.

'Nedávno naše společnost investovala do nového projektu, ale naši firmu rizikového kapitálu zaskočily změny v politice a nám dochází čas, abychom získali investice zpět.

Liam nebyl naivní: "Chcete říct, že zkrachujete?" "Ne," řekl.

"...Ne až tak vážně, ale potřebujeme nějakou finanční podporu.

Liam ji okamžitě přerušil: "Nemám peníze.

'Tvoje kapesné nestačí, ale ještě před pár dny jsme dokončovali dohodu s Domem bílých. Vzpomínáš si na Silase Whitea? Jako děti jste si spolu hrávali.

Liam bezelstně odpověděl: "Nepamatuju si.

Clarissa Brightová pokračovala, jako by ho neslyšela: "No, každopádně jsi byl tehdy příliš mladý. Silas se brzy přestěhoval do zahraničí kvůli škole, takže je to pochopitelné. Ale příští rok se vrátí, právě v době tvé promoce. Nebylo by skvělé, kdybyste se vy dva mohli znovu spojit kvůli případné dohodě o sňatku...

Liamovi v uších vybuchla bomba. Nevěřícně zamrkal a přerušil ji: "Navrhuješ, abych šel do domluveného manželství?

Jistě, sňatky osob stejného pohlaví byly nyní legální, ale domluvený sňatek? To v žádném případě.

Liam se pustil do debaty: "Co mám dělat? Můj starší bratr je ženatý, můj druhý bratr není, a ty teď chceš, abych se oženil ještě předtím, než dostuduji? To nedává smysl!
"Do tvé stáže zbývá už jen půl roku. Říkala jsi, že nerada pracuješ, a tak se vdát do rodiny, která tě bude živit, zní jako dobrá nabídka.

Liam se hořce zasmál: "To snad nemyslíš vážně.

Clarissa byla neúprosná: "O tom se nedá diskutovat. Všichni doma s tím souhlasí. Až dostuduješ a vrátíš se, dostaneš oddací list." "To je pravda.

Než stačil odpovědět, Clarissa zavěsila.

Nemohl ani... co to sakra?

Už jen ta představa ho vyváděla z míry. Vtom dole zahlédl Rowana Goodwina, což mu málem způsobilo infarkt.

Potřeboval na vzduch. Po chvilce přemýšlení se podíval na telefon; byl pátek a před ním se rozprostíral víkend.

Spousta času.

...

V pátek v půl jedenácté večer v baru v Eldridge City.

Barevná světla se ovíjela kolem těl různých návštěvníků a vrhala po místnosti zářivé stíny, zatímco vzduch byl hustě cítit kouřem, alkoholem a příliš silným parfémem.

Na barové stoličce jeho nejlepší přítel Julian Greeves s vytřeštěnýma očima vstřebával domluvenou sňatkovou bombu. Po zpracování si zamyšleně třel bradu. "Silas White, co? O tom jsem už slyšel. Prý řádí na zámořské gay scéně.

Liam se napil dalšího panáka a svalil se na stůl: "Co to sakra je? A oni mě chtějí provdat za nějakého blbce? Jako by každý Chose byl prostě hrozný.

Julian zamrkal, aby ho zachytil. "Ty jsi taky Chose, kámo.

Ale Liam byl příliš daleko na to, aby ho to zajímalo. Byl víc než opilý, utápěl své starosti v alkoholu.

Přijel až ze Southshiru do Eldridge City jen proto, aby si s ním promluvil, a tady se s Liamem opíjel. Julian vrhl na přítele soucitný pohled a pak si nemohl pomoct, ale ještě chvíli se díval zpátky.

Oba měli nosy a oči, ale Liam měl prostě tu éterickou krásu - hladké rysy spojené s nápadnými lícními kostmi. Bez ohledu na úhel pohledu vypadal, jako by právě slezl z obálky nějakého časopisu.

Možná proto se ho snažili nastrčit; rozhodně přitahoval víc pozornosti než jeho bratři.

Liam se odstrčil od stolu a zvedl hlavu. "Na co zíráš?

'Podívej se na desátou hodinu,' odpověděl Julian a nenuceně tím směrem gestikuloval. "Podívej se támhle.

Naštěstí Julian ukázal na nepopiratelně atraktivního kluka.

Liam se otočil, ale viděl jen potemnělou kabinku, kde bylo příliš špatné osvětlení, než aby něco viděl.

'Nikdy předtím jsem ho neviděl,' dodal Julian, protože vycítil, že cizinec působí neznámým dojmem.

Liam vykulil oči: 'Je sexy, nebo co?'

Otočil se zpátky, ale stále si nedokázal ten obličej zařadit.

Julian, který mezitím vypil půl lahve, se na něj znovu podíval. I když mu byl neznámý, něco na něm bylo lehce rozpoznatelné - možná ho viděl v nějakém časopise nebo tak něco.

Že by to byla nějaká celebrita?

Po další skleničce Julian neodolal a znovu se napil. 'Ale vážně, ty musíš být první chlap, kterého znám a který se nezajímá o hezké chlapy. Co se děje? Jsi snad nějaká ledová princezna?
"Ehm, promiňte? Liam po něm střelil pohledem. "Myslím, že vidím rozmazaně.

Ke všemu, co se mu v životě nedařilo, ho tenhle fešák nehodlal zachránit před problémy.

Julian reagoval s přehnaným výrazem a s pokračující nocí ztrácel chuť se hádat.

Kapitola 3

"To nemůže být pravda. Kdyby to tak bylo, nemohl by zapomenout."

V tu chvíli přeletěla světla nad hlavou přeplněným salonkem a na okamžik spočinula na jedné konkrétní kabince.

Julian Greeves zahlédl mužovu tvář a zatajil dech.

Jak ho popsat? Těžko ho vyjádřit slovy.

Vypadal pozoruhodně vysoký, oblečený ve volném obleku bez kravaty, vyzařující ležérní atmosféru. Ačkoli postrádal zjevný luxus, bylo na něm něco hluboce podmanivého. Bylo zřejmé, že to není jen tak obyčejný chlap.

Zrovna když se Julian chystal podívat se na něj blíž, muž sedící v davu se najednou ohlédl.

"Liame, podívej se, rychle!"

Liam Chose, mírně omráčený, otočil hlavu a bezděčně se s cizincem zahleděl.

Muž se na něj jen podíval a zanechal v něm přetrvávající dojem, ze kterého Liamovi přeběhl mráz po zádech.

Liam si nemohl pomoct, ale vydal ze sebe trapné říhnutí a rozpačitě si zakryl ústa.

Julian se usmál. "Co myslíš? Hezký, že jo? Mám skvělý vkus."

Po chvíli Liam odtrhl pohled a zeptal se: "Vypadá líp než Silas White?"

Julian se odmlčel, zamyslel se a pak odpověděl: "Silase jsem poznal teprve před pár lety, ale rozhodně to byla desítka na desítce."

Liam, samozvaný milovník krásy, otráveně bouchl rukama do stolu. "Radši si užiju sex na jednu noc s nějakým hřebcem, než abych se zasekla s nějakým trotlem!"

Julian překvapeně vyplivl pití.

---

Adrian Rivers měl nevinný vzhled a okouzlující milou povahu, a proto byl vybrán, aby vyjednal sňatek s Cedrikem Showem, hlavou rodiny Shea.

Toho večera Cedric se svým chladným chováním stroze poznamenal: "Nemám o tebe zájem. Kromě peněz ode mě nic nezískáš. Co se týče kompenzace, mohlo by to být maximálně sto tisíc měsíčně. Nějaké otázky?"

Vzhledem k Cedrikově pověsti bezohledného a panovačného člověka se k němu nikdo neodvážil přiblížit. Adrian si všiml, jak intenzivní dokáže být.

"Ne, ne, ujišťuji vás!" odpověděl Adrian, vždycky ten ústupný.

Kdo by si s takovou hotovostí mohl stěžovat?

Po nějaké době strávené společně se Cedrikův dojem z něj mírně změnil, ale...

Adrian se často procházel po jejich domě jen v bílé košili a vystavoval na odiv své dlouhé nohy.

Nebo s ním nesměle flirtoval, dokonce zašel tak daleko, že mu uvařil.

Cedrik svraštil obočí a varoval ho: "Nech si své myšlenky pro sebe."

Adrianovy oči se rozzářily. "Ach, jen se mi stýská po mé nedosažitelné lásce, víš?"

Cedrik zůstal beze slova.

---

Adrian vycítil, že se k němu Cedrik v poslední době chová mimořádně mile, protože se zmínil, že nechce jíst sám. Od té doby se k němu Cedrik každý večer vracel, nosil mu pamlsky a dokonce mu ohříval mléko, aby se mu lépe usínalo.

Adrian si pomyslel: Tenhle chlapík za sto tisíc měsíčně ani nemrkne okem a ještě nabízí takový hvězdný poprodejní servis!

Zanedlouho mu Cedric začal vařit, i když jeho kulinářské dovednosti měly ještě co zlepšovat.
Ale přesto se bez ostychu zeptal: "Komu dáváš přednost, mně nebo tomu, koho obdivuješ?"

Adrian zvážněl, že měsíční kapesné činí sto tisíc: "Samozřejmě, že tvoje! Jsi nejlepší, můj drahý siláku!"

Ale poté, co měla jejich smlouva vypršet, se Adrian těšil, že si peníze dopřeje.

Cedrik ho dohnal, ve tváři měl výraz směsice nebezpečí a šibalského pobavení. "Obnovme naši smlouvu. Dám ti, co budeš chtít. Jsi jediný dědic rodiny Sheaových." Adrian se na něj podíval.

---

Julian Greeves nedokázal ta nehorázná slova pochopit. Pomalu pohlédl na Liama Chose, kterému se od nápoje zaleskly oči, a pocítil náhlou paniku. "Seženu ti pokoj, dneska můžeš spát tady."

Jako student Eldridgeovy univerzity, kde platil zákaz vycházení, tu běžně přespával, když bylo potřeba. Julian luskl prsty a řekl Liamovi, aby počkal, než najde správce.

Opilý Liam však zmínku o pokoji zaregistroval jen matně.

Když to přehnal s pitím a měl plný močový měchýř, opřel se o stůl a zavrávoral, když se zvedl, aby zamířil na toaletu. Když odcházel, zahnul za roh, aby ucítil, jak ho za paži nečekaně chytla ruka.

"Malý Le!

Známý hlas Liamem otřásl, trhl sebou, odskočil o tři kroky dozadu a přitiskl se ke zdi, jako by byl zahnaný do kouta. "Co to sakra je? Proč mě sleduješ?

Svědci se jen na okamžik zarazili a pak se vrátili ke svým záležitostem, zjevně zvyklí na podobné výpady.

Rowan Goodwin měl nevinný výraz. 'Měl jsem o tebe strach, tak jsem se přišel podívat. Je příliš nebezpečné, abys tu byl sám. Pojďme zpátky!

Liam cítil, jak mu klesá nálada, a nechuť z něj volně proudila: "Ztrať se! Jsem tu proto, abych se ti vyhnul! Jestli mě nepřestaneš pronásledovat, zavolám policii!" "Cože?" zeptal se Liam.

Rowanův výraz při Liamových ostrých slovech potemněl, ale věděl, že Liam je pod vlivem alkoholu, takže bylo ještě důležitější dostat ho odtamtud pryč.

Sevřel rty a vykročil vpřed s úmyslem odtáhnout ho pryč.

Vtom se mezi ně někdo vklouzl.

Byla to úzká chodba, veřejný prostor.

Rowan stáhl ruku a potlačil podráždění. "Promiň."

K Liamovi zavanul chlad, smíšený se studenou dřevitou vůní, vystupující uprostřed zakouřeného, alkoholického vzduchu.

V tom prchavém okamžiku, kdy muž proklouzl kolem, Rowan vzhlédl a zjistil, že Liam zmizel.

---

"Jsem tak rozzuřená!" Liam křičel a držel se Juliana Greevese.

Když se Julian vrátil a zjistil, že Liam zmizel, horečně prohledával okolí, dokud se nesrazil s Liamem, který mu klopýtl do náruče. Zběsile s Julianem třásl. 'Dobře, sehnal jsem ti pokoj. Běž si odpočinout a neboj se, slibuju, že tě Rowan nenajde. Zítra kolem poledne tě zkontroluju.

Liam měl v tu chvíli sto chutí rozbít láhev s alkoholem. Nehodlal sedět sám v hotelovém pokoji. "Pij! Neodejdu, dokud se nenapiju. Pojďme dál!

Kapitola 4

Liam Chose byl úplně rozcuchaný a v tu chvíli připomínal spíš hromadu bláta než opilého muže.

Julian Greeves měl původně v úmyslu Liamovi pomoci nahoru, ale Liam reagoval, jako by prožil těžké trauma.

'Dobře, dobře, nebudu se tě dotýkat. Sakra, tenhle Rowan Goodwin ti vážně udělal čáru přes rozpočet.

Liam unaveně zamžoural, snažil se udržet oči otevřené a odmítavě mávl rukou, očividně bez zájmu o té osobě dál diskutovat. "Jen mi dejte klíč od pokoje. Zvládnu to sám.

"Jsi si jistý, že se na to cítíš?

"Člověk nemůže říct, že toho není schopen, jasný?

Julian následoval Liama do výtahu. Byl pátek večer a hotel byl plný lidí. Julianův pokoj byl v šestém patře, zatímco Liamův ve dvanáctém - o polovinu pater dál.

Když dojeli do šestého patra, Julian řekl: "Uvidíme se později." Liam se na něj podíval.

Liam se opřel o stěnu výtahu, v odpověď zavrčel a vypadal netrpělivě, když Julianovi zamával.

V mlhavém opojení se podíval na kartu a rychle našel číslo svého pokoje. Ať však kartu zasunul jakkoli, nedočkal se žádné odezvy. Rozzuřený Liam kopl do dveří a k jeho překvapení se otevřely.

Liam se zasmál: "Konečně! Jsi dost chytrý na to, aby ses vzdal. Příště tě odměním.

S tím se odpotácel do pokoje a bez rozmýšlení se svalil na postel.

Vysoký muž, který se zdržoval u dveří, Alaric White, ho pozoroval hluboko posazenýma očima a zároveň nad Liamovým chováním mírně pozvedl obočí.

Liam se v posteli převalil na bok a chytil se za břicho, které bylo očividně trochu rozrušené.

Ještě se ani nestihl usadit, když se v jeho blízkosti vznášel slabý, studený pach. Snažil se udržet oči otevřené, podepřel se a instinktivně objal muže před sebou.

Unikl mu tichý vzdech, když našel útěchu.

Alaric se podíval na Liama, prsty se jemně dotkl mladíkovy hebké tváře a sledoval její obrysy až k teplé straně krku.

Do ticha se hlasitě rozezněl telefon a rozčeřil atmosféru. Alaric to zvedl.

"Lorde White, omlouvám se, že jsem vás vyrušil z odpočinku. Správce Deepworth Capital vám někoho zařídil do pokoje. Pokud nemáte zájem, můžete je jednoduše nechat odejít.

Manažer se po tomto telefonátu pořádně zapotil. Všichni v jejich kruzích věděli, že lord White podobné domluvy nesnáší, a přesto mu tady šlapali na paty.

'Rozumím,' odpověděl Alaric hlasem hlubokým a hladkým jako violoncello, takovým, z něhož Liamovi brněly uši. Než Alarik zavěsil, vydal ze sebe tiché zamručení na znamení uznání a probudil zmateného manažera.

Odhodil telefon na koberec a odtáhl se od Liama.

Liam, náhle zbavený tepla, zmateně zamrkal a jeho tvář na okamžik ztuhla, když zpracovával, co se právě stalo.

S náznakem něhy si Alaric otřel koutek Liamových úst a chladně se zeptal: "Co chceš?

Liam zaváhal a ztratil řeč. Co chtěl? Možná spát. Byl naprosto vyčerpaný.
"Jo, chci to. Dej mi ho.

Pak uslyšel tichý smích a než popadl dech, zahalila ho tma. Zaplavilo ho horko a pocit, který se mísil se vzrušením a nepohodou, se vrátil zpět.

Venku mezitím stál znepokojený chlapec a třásl se zimou: "...

Nedokázal říct, jestli to byla bolest, nebo rozkoš; věděl jen, že se Liam cítí naprosto vyčerpaný a pomalu se poddává temnotě.

Když se Liam konečně probral, všechno mu připadalo zamlžené. Otevřel oči a zjistil, že u postele sedí cizí člověk, který je otočený čelem k němu.

'...'

Julian Greeves? Nezdálo se, že by to byl on.

Dokud muž neotočil hlavu.

Liamovi se rozšířily oči, končetiny se mu zamotaly do přikrývky, když se vyškrábal nahoru, nyní schovaný v rohu.

Ten muž, oblečený do volně uvázaného županu, který odhaloval jeho svalnatou hruď zdobenou různými znaménky a škrábanci, držel v ruce cigaretu a vypouštěl do vzduchu líný obláček kouře.

Ve vířícím oparu vypadaly mužovy vytříbené rysy téměř omamně. Liam zamrkal a měl pocit, jako by ho někdo střelil přímo do srdce.

Tak krásný... tak neuvěřitelně krásný.

Počkat, počkat, počkat. Co se to děje?

Proč se u jeho postele najednou objevil nějaký muž?

Muž si všiml Liamova vyděšeného výrazu, svraštil čelo a promluvil chladným, odměřeným hlasem: "Necítíte se dobře?

'...' Liamovy myšlenky ustrnuly, jeho mysl se předháněla v naprosto upřímné odpovědi: "Bolí mě... bolí mě zadek.

Jakmile slova opustila jeho ústa, vzedmula se v něm veškerá touha vzít své prohlášení zpět.

Alaric típl cigaretu a zachoval si chladné chování, když škubl za přikrývku s úmyslem ho zkontrolovat.

Liam, vědom si toho, že je bez oblečení, zpanikařil a přitiskl se na přikrývku: "Co to děláš?

"Včera večer ses ke mně přitiskl. Chci to vidět."

Liama zasáhl blesk uvědomění; došlo mu, co se stalo, ale v tu chvíli dokázal myslet jen na to, aby se na něj ten muž přestal dívat.

'Už mě to nebolí,' namítl.

Alaric na něj krátce pohlédl.

'I... Včera večer se mi to opravdu líbilo,' přiznal Liam a srdce se mu rozbušilo.

Alaric pustil deku.

Liam úlevně vydechl. Mluvil pravdu; přestože byl opilý, jeho tělo se cítilo neuvěřitelně živé, ale nepříjemné pocity přetrvávaly, vzhledem k tomu, že to byla jeho první zkušenost.

Jak tam tak seděl a snažil se to všechno pochopit, zaslechl, jak se ho muž zeptal: "Jsi student?" "Ano," odpověděl.

"...Ano.

Alarikův výraz se ještě více stáhl.

Liam si uvědomil, že i když byl na přijímající straně, nemůže se tvářit jako úplný slaboch, a pokrčil rameny. "Pracuješ tady.

Vzpomněl si, že se Julian zmínil, že tento noční klub nabízí za určitý poplatek diskrétní služby, ale nic příliš okatého.

Čím víc o tom přemýšlel, tím víc mu začínalo připadat pravděpodobné, že se včera večer nechal unést a narazil na něco, co nečekal.

Kapitola 5

Alaric White, majitel podniku, lehce přikývl. "Jsem tu místní."

Liam Chose si náhle uvědomil, že tohle je skutečně místo, které hledal.

Páni, je neuvěřitelně pohledný a pracuje v tomto oboru. Konkurence musí být v dnešní době tvrdá.

Trapné ticho přerušila série tichého mlaskání z kuchyně.

Alaric zvedl telefon, vyťukal několik čísel a zeptal se Liama, co si dá k jídlu.

Liam viděl, jak dobře to tu Alaric zná, a tak mu vychrlil několik jídel.

Alaric se zasmál. "Ty si rozhodně umíš vybrat dobré jídlo."

Liam si to spletl s tím, že Alaric nikdy předtím nejedl tak skvělé jídlo, a tak rozpačitě dodal: "Já tě pohostím."

Alaric zvedl obočí.

Poté, co se osprchoval a převlékl do županu, se Liam usadil na pohodlnou sedačku a začal v klidném tempu jíst.

Byl to chlapík, který vypadá úplně jako on; Rowan Goodwin to prostě neměl v hlavě v pořádku. Liam ho tedy bez váhání odmítl, což Rowana jen přimělo k větší neodbytnosti.

Teď ale konečně našel úžasně hezkého kluka, jen aby zjistil, že pracuje na takovém místě.

Dům Chose měl v Northvale dobré jméno, i když měl nakročeno nejistě blízko k bankrotu. Liam viděl spoustu pochybných obchodů ve vyšších vrstvách společnosti; vztahy s cukrovými tatíky byly stejně běžné jako auta na ulici.

Když o tom Liam přemýšlel, přelétl pohledem k Alaricovi, který ho zaujal.

Liam se rozhodl hodit opatrnost do větru a odvážně řekl: "Vyměníme si kontaktní údaje.

Alaric okamžitě pochopil, co tím chtěl říct. "Myslíš rande? Jako že budeme randit?

Liam se začervenal; cítil se, jako by ho právě přistihli. '...Nemáš zájem.

Alespoň sloužit stejnému chlebodárci by bylo jednodušší než se pokaždé zabývat jinými lidmi, ne?

"Můžeš o tom přemýšlet, " odpověděl Alaric.

Přemýšlet o tom?

"Proč?

"Jsi ještě mladý.

'...'

Způsob, jakým mluvil, způsobil, že Alaric zněl jako stará duše z osmdesátých let.

Přesto, když nastal čas rozloučit se, mu Alaric podal lístek s kontaktními údaji napsanými úhledně tučnými, silnými tahy.

Liam na to jméno zíral.

Bílý.

Bílý.

To je ale hloupé jméno.

Jakmile s ním Liam začal chodit, rozhodl se, že Alaricovi dá umělecké jméno: "Stálice".

Liam zamířil do prvního patra, aby našel Juliana Greevese, ale obsluha mu oznámila, že Julian už čeká v hale. Spěchal tedy dolů výtahem.

Když se patra přepínala z šestého na první, dveře se otevřely a odhalily Juliana.

Julian zvedl obočí. "Myslel jsem, že budeš pryč jako blesk.

Liam, který se cítil trochu rozrušeně, si upravil kabát. "...Ani ne.

Jen jsem trochu sexuálně vyčerpaný, to je všechno.

Byl to duben. Počasí nebylo ani chladné, ani horké, ale vítr přinášel chladný kousavý vzduch.

Julian nezaznamenal nic neobvyklého a zamumlal: "Pojďme si dát snídani - ehm, oběd." "Cože?" zeptal se.

"Já už jsem jedl.

Julian zamrkal.

Liam si odkašlal a dodal: "Musím se vrátit do školy. Zavolej mi, kdyby se něco stalo.
Když chtěl odejít, Julian ho s nedůvěrou v očích strhl zpátky. "Je sobota. Jsi si jistý, že máš vyučování?

"Ať už mám vyučování, nebo ne, musím se vrátit. Pořád mi nejde počítání, musím to dohnat.

'To, že to říkáš, zní až příliš jako někdo, koho znám,' opáčil Julian a zadíval se na Liama.

Liam se cítil přistižený, vrtěl se. 'Už jsem skoro odmaturoval. Pořád ještě musím dohnat loňské neúspěšné předměty!

Julian si ho skepticky prohlížel a všiml si něčeho na Liamově krku, ale jejich rozhovor přerušil procházející uklízeč.

Slavík byl přes den zavřený kvůli úklidu a otevíral se až v pět hodin, takže tam bylo až děsivé ticho.

Julian na uklízečku mávl. "Teto Marigold, kde je oheň?

Julian byl štamgast, dobře se znal s vedoucím, takže ho tu všichni znali.

Uklízečka v masce odpověděla: "U vchodu někdo čeká už od rána. Určitě někoho hledají.

Brzy nato se přidal další obsluhující a podíval se na Juliana. "Ten člověk říká, že hledá Liama Choseho. Včera večer tu byli dlouho a po zavíračce odešli. Nečekal jsem, že se objeví znovu takhle brzy. Stojí tu už několik hodin, můžeme to nechat být? Když mi to pomůžeš vyřešit, pozvu tě večer na skleničku.

Personál se zdráhal hosty popohánět.

Julian, nespoutaný obvyklými protokoly o obsluze zákazníků, si vyměnil s Liamem zmatené pohledy a pak zamířil ke dveřím, aby vykoukl ven.

Nestál tam nikdo jiný než Rowan Goodwin.

Liam pocítil, jak ho zaplavil pocit strachu.

Rowan měl vlasy rozcuchané větrem a ve tváři odhodlaný hněv, když k nim kráčel. Julian ho spěchal dohnat.

Liam se zarazil: "Co tady děláš? Ty jsi nešel domů? Nemůžeš se ani vrátit do školy? Jsi snad bezdomovec nebo co? To, že mě hledáš, nemá smysl, nejsem tvůj rodič... Kdybych byl, už dávno bych tě pohřbil.

Juliana to zaskočilo.

Rowan zůstal bez výrazu, hlas měl chraplavý: "Čekal jsem na tebe celou noc. Nevyšel jsi ven. Měl jsem o tebe strach.

Liam upustil sevření svého kabátu a hlas mu vyšel jako sykot: "Cože, byl jsi dojatý svým vlastním vyváděním? Potkat tě muselo být to nejhorší štěstí v mém životě. Prostě zmiz, nebo přísahám, že se postarám, abys toho litoval.

Julian tu výměnu pozorně sledoval a náhle si všiml něčeho na Liamově krku.

Oči se mu nevěřícně rozšířily, když zahlédl stopy.

"Kdo ti to udělal na krku...

Liam se odmlčel, zpracovával situaci a pak se rychle vzpamatoval, mírně ustoupil a objal Juliana kolem ramen. "Minulá noc byla docela dobrodružná.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Mezi láskou a povinností"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️