Mezi mlčením a tajemstvími

Kapitola 1

Pro Williama Kingstona, člena vyšší společnosti, bylo dohazování vždy jen povrchní rutinou.

Nyní se oženil s Edgarem Fairweatherem, mužem, kterého považoval za nevýrazného, a William si nedokázal vysvětlit, proč ho tolik dráždí, jak opatrně se k němu Edgar chová. Ta doutnající frustrace v něm bobtnala a byla živena nevysvětlitelným hněvem.

Ještě než dokázal pochopit příčiny svých podivných reakcí, musel čelit překvapivému zjištění: navzdory přesvědčení, že není schopen znovu otevřít své srdce komukoli, se William přistihl, že ho obyčejný Edgar nevysvětlitelně přitahuje. Zarazilo ho - jasné jako facka -, že mu na něm stále záleží.

Kapitola 2

Edgar Fairweather si pomyslel, že se nejspíš jedná o studenou válku. Přestali spolu nejen komunikovat, ale také se stýkat ve všech formách; nebýt toho, že každou noc stále sdíleli stejnou postel, Edgar by se upřímně domníval, že směřují k rozvodu.

William Kingston se zdál být touto situací stejně rozrušený, přesto z nějakého důvodu stále trval na tom, že bude každý večer chodit do postele, a nedával najevo, že by se chtěl přestěhovat do pokoje pro hosty.

Edgar se ho tedy rozhodl ignorovat a každý den se mu co nejdéle vyhýbat. Nejčastěji se stávalo, že když se vrátil do jejich ložnice, aby se osprchoval a připravil ke spánku, William už byl uložený. Edgar se spěšně umyl a vlezl do postele, přičemž mezi nimi nechal mezeru dostatečně širokou, aby se do ní vešel ještě jeden člověk.

...Toto uspořádání začínalo být k nerozeznání od odloučení. Dům byl příliš velký a on si vždycky mohl najít způsob, jak se Williamovi vyhnout. Dokonce i sdílení jedné postele mu za těchto okolností připadalo bezvýznamné.

V tomto znepokojivém rozpoložení se Edgar nedokázal na nic soustředit, myšlenky mu neustále odbíhaly jinam.

Kromě jediného případu, kdy zůstal venku celou noc, William od té doby už nepracoval dlouho do noci a každý večer se rychle vracel domů. Pokračovali ve své rutině a beze slova seděli naproti sobě v jídelně. Edgar měl sklopený pohled, mlčky jedl a Williamovi neušetřil ani pohled. Už nevěděl, jak se mu má dívat do očí.

Nikdy nepatřili k párům, které by otevřeně mluvily o lásce; prostě se vzali na přání rodičů. Možná Edgar kdysi pocítil k Williamovi záblesk přitažlivosti, ale ten pocit pohasl ve chvíli, kdy měl být jejich sňatek formalizován - vyprchal dřív, než si to uvědomil. Co se týče Williama... bez ohledu na to, koho miloval nebo po čem toužil, Edgar se cítil bezmocný zasáhnout.

Už dlouho cítil, že v jeho společenském kruhu páry obvykle udržují fasádu vzájemné úcty a zároveň se věnují milostným pletkám. Edgar se slabě obával, že pokud se tato situace bude nadále zhoršovat, buď se rozvedou, nebo upadnou do stejného vzorce.

...Jedinou otázkou bylo, že nechápal, co si William myslí.

William dal jasně najevo, že nechce, aby se Edgar o Catherine Windriderové cokoli dozvěděl, ani aby se s ním stýkala. Pokud však Williamovi na Catherine skutečně záleželo, proč mezi nimi snášel to tíživé mlčení a trval na tom, že se budou denně společně stravovat?

Ztratil přehled o tom, jak dlouho to trvalo - možná to bylo jen něco přes deset dní, možná déle. Edgar si to pečlivě nepočítal, ale jednoho dne se William nečekaně neobjevil, aby se k němu připojil ke snídani.

Edgar ho chvíli pozoroval, než opatrně natáhl ruku a dotkl se Williamova čela, které bylo horké. Zavolal na služebnou, aby zavolala rodinného lékaře, a pak se pokusil Williama vzbudit.

"Proč mě voláš? William zamumlal, pomalu otevřel oči a tiše vydechl.
"Jsi nemocný," odpověděl Edgar na rovinu. "Doktor tu bude brzy, zatím odpočívej.

Williamova tvář zrudla, obvyklé napětí a aroganci vystřídala neurčitá křehkost a nepohoda; možná ho nemoc učinila zranitelným, protože se mu lehce svraštilo čelo.

"Zavolejte Petera Nightingalea a požádejte ho, aby se zastavil," řekl William pomalu.

Edgar přikývl a vyšel ven, aby na svém telefonu vytáhl číslo a oznámil Peterovi, aby se zastavil. Na lince Peter nevypadal příliš překvapeně, když slyšel, že je William nemocný, jako by to bylo běžné. Řekl jen, že dorazí o něco později.

Po zavěšení Edgar zaváhal, než zavolal svým kolegům ve výzkumném ústavu, aby si za něj vzali nemocenskou.

Když lékař dorazil, provedl krátkou prohlídku a nakonec oznámil, že William je pouze nachlazený a má horečku; při pravidelném užívání léků, hydrataci a odpočinku se uzdraví.

Poté, co Edgar poslal lékaře pryč, požádal služebnou, aby mu do pokoje přinesla horkou kaši, a doufal, že William něco sní a vezme si léky. William však bezvládně ležel na posteli, naprosto nehybný a zdánlivě ve velké nepohodě.

Kapitola 3

Edgaru Fairweatherovi nezbývalo než fouknout na kaši, aby ji zchladil, a pak ji po soustech lžičkou vložit muži do úst.

Už je to příliš dlouho, co mezi nimi proběhla taková něžná chvíle. Edgar dokázal muže nakrmit celou miskou kaše a vyzval ho, aby si poté vzal lék s čistou vodou. Krátce nato muž znovu usnul a Edgar si konečně mohl oddechnout.

Když se blížil čas oběda, konečně dorazil Peter Nightingale.

Nejenže se objevil, ale přinesl s sebou i několik naléhavých dokumentů, které bylo třeba podepsat. William Kingston byl přivolán k vědomí, opíral se o čelo postele a podepisoval se perem, přičemž mezi údery bolestivě kašlal. Jakmile byly všechny dokumenty podepsány, Edgar pověřil služebnou, aby přinesla oběd.

Williamův pohled byl na Edgara pevně upřen, ale Edgar nejevil žádné známky kompromisu. Místo toho pociťoval zvláštní pobavení nad rozvíjejícím se dramatem. Když se William dokázal podepsat a projednat firemní záležitosti, jistě by bez problémů zvládl i jídlo. Edgar nechal vodu, léky a čínské jídlo s sebou, sešel dolů a narazil na Petera, který se v obývacím pokoji věnoval uspořádávání složek.

Petr se rozhlédl, aby se ujistil, že jsou sami, a pak ztišil hlas. "Vy dva jste se pohádali?

"Jo," odpověděl Edgar nenuceným tónem.

Petrovi se na tváři objevily obavy. "Ale ne, to nemohlo být kvůli tomu, co jsem tehdy řekl... že ne?

"To není tvoje vina. Edgar se posadil naproti Petrovi a pevně řekl: "To on lhal.

Petr si zklamaně prohrábl vlasy. 'Po tom dni jsem panu Kingstonovi řekl o našem rozhovoru, protože mi tvůj výraz připadal divný, a jeho tvář prostě... poklesla. Vypadal hrozně. Ale vrátil se do práce a choval se normálně, takže jsem si myslel, že se všechno vysvětlilo. Nečekala jsem, že...

"To nebylo nedorozumění, už není o čem mluvit. Edgar se lehce zasmál. 'Když ses o tom zmínil, vzpomněl jsem si, jak se nesnažil nic objasnit - nejspíš proto, že toho nelituje.

Petrovi se rozšířily oči, pak se přinutil ke smíchu. 'V každém případě, kdybych ti mohl s něčím pomoct, neváhej se zeptat.

Po Petrově odchodu zůstal Edgar v jídelně, aby poobědval, ale brzy vešla služebná a ohlásila návštěvu. Když Edgar vešel do obývacího pokoje, našel Nathaniela Crowleyho, jak si prohlíží obraz na stěně.

"Co tě sem přivádí? Edgar se na okamžik překvapeně zeptal a srdce se mu rozbušilo, protože se obával, že by s dítětem mohlo být něco v nepořádku.

Jeho podezření se však ukázalo jako neopodstatněné. Nathaniel se usmál a řekl: "Přišel jsem ho zkontrolovat. Odmlčel se, než dodal: "Předtím jsem volal do Kingston Enterprises, jestli má William dnes večer čas, ale slyšel jsem, že je nemocný. Protože jsem měl volno, řekl jsem si, že se zastavím.

"Dnes ráno tu byl doktor, je to jen nachlazení a horečka. Edgar odpověděl: "Chceš ho vidět?

"Samozřejmě.
Nathaniel následoval Edgara nahoru. William do té doby neklidně spal, krátce Nathaniela vzal na vědomí, ale nic víc. Nathanielovi to nevadilo, jen si přitáhl židli vedle postele a tiše se posadil. Edgar nechtěl rušit, a tak rychle zamířil zpátky dolů, aby požádal služebnou o přípravu čaje.

Po chvíli přinesl podnos s čajem zpátky nahoru. Dveře byly mírně pootevřené, a když se chystal vstoupit, zahlédl něco, co ho přimělo zastavit se. Nathaniel se díval na spícího Williama a jeho výraz změkl takovým způsobem, že si Edgar myslel, že špatně identifikoval emoce. Usilovně zamrkal a snažil se setřást pochybnosti.

Když uslyšel Edgarovy kroky, Nathaniel vzhlédl a blýskl se známým úsměvem. "Díky, už jsem měl trochu žízeň. Nathaniel si vzal z Edgarových rukou šálek čaje a nenuceně se napil, zdánlivě nezasažen předchozím okamžikem.

... To se mi muselo zdát, pomyslel si Edgar a usmál se na oplátku.

Nathaniel se před odchodem dlouho nezdržoval. Po rozloučení se Edgar vrátil do pokoje, aby Williamovi vyměnil ledový obklad, a usadil se na druhém konci postele.

Kapitola 4

William Kingston hluboce spal, tváře měl zarudlé, přitisknutou vrstvu tlusté peřiny a tenký lesk potu na spáncích naznačoval, že je mu příliš teplo.

Edgar Fairweather jemně otřel příteli čelo kapesníkem a snažil se zmírnit nepříjemné pocity.

Teprve během rozhovoru s Peterem Nightingalem si Edgar uvědomil, že vlastně doufá, že mu William poskytne jasné vysvětlení. Přestože věděl, že mu lže, část jeho duše si uchovávala naději. William však nic neřekl, rozhodl se zachovat jejich napjaté mlčení a odmítl dokonce přiznat lži, které předtím řekl.

Čas plynul a Williamovy oči se na chvíli otevřely, než se zase zavřely. Snad ještě v oparu spánku nečekaně objal Edgara kolem ramen, čímž ho zaskočil a vyrazil mu dech. Edgar se pokusil vykroutit, ale Williamovo sevření bylo příliš silné. Po marném boji se rozhodl uvolnit a opřel se do Williamova objetí.

...Nebylo to koneckonců poprvé, nebylo třeba se cítit trapně. Uklidňoval se a zvedl pohled, aby si prohlédl Williamovu spící tvář.

William vypadal klidně, jako by se nic nestalo. Když si ho Edgar pozorně prohlížel, pevně sevřený v jeho náručí, začal na okamžik pochybovat, zda jejich roztržka nebyla jen výplodem jeho fantazie. Ale jakmile ho ta myšlenka napadla, vrátil se do reality a pevně stiskl rty.

'...Nehýbej se,' zašeptal William, jeho hlas byl zastřený a tichý.

Edgar si uvědomil, že je William vzhůru, a rovnoměrně odpověděl: 'Pusť. Musím vstát.

"Ne. Williamovo odmítnutí bylo okamžité, jako by se bál, že to Edgar nepochopí. Pevně dodal: "Nikam nepůjdeš.

"Kdo říká, že nemůžu? Edgar oponoval a do jeho tónu se vkrádala podrážděnost.

William se odmlčel, zdánlivě ztratil řeč, než nakonec řekl: "Nezáleží na tom, proč. Já to prostě nedovolím.

Edgar pocítil nával hněvu. Nečekal, že se William bude chovat tak panovačně, i když je nemocný, a ignorovat jejich předchozí hádky, jako by jejich studená válka byla zcela neopodstatněná. Jeho výraz potemněl a hlas v reakci na to ochladl.

'Jestli pořád visíš na Catherine Windriderové, co to má znamenat?" zeptal se.

William se zamračil. "Kdo řekl, že jsem na ní visel?

Edgar byl zaskočen. 'Nelhal jsi, že jsi pracoval přesčas, jen abys ji poznal?'

Tentokrát William neopáčil ani neodpověděl; jen sklopil zrak, zřejmě neochotný nabídnout jakoukoli odpověď. V Edgarovi vřel vztek, když se snažil prozkoumat Williamovy záměry, ale slova mu zůstala viset v hrdle nevyřčená. I když věděl, že William nelže, jen to prohloubilo jeho zmatek.

Pokud William ke Catherine Windriderové skutečně nic necítil, proč by se s ní tajně scházel a tajil to před Edgarem? Čím víc o tom uvažoval, tím víc se jeho myšlenky zmítaly v chaosu.

Nakonec se už nedokázal déle držet zpátky. "Proč to nechceš vysvětlit? Je pro tebe jednodušší takhle mlčet a zůstat se mnou v konfliktu?" zeptal se.
Williamovo mlčení bylo jednoznačné.

Zklamaný Edgar pocítil směs hněvu a výčitek, že se vůbec ptá. Po chvíli řekl: "Dobře. Jestli mi nic neřekneš, tak jsem skončil.

Při jeho slovech Williamův hlas zostřil. "Co znamená 'skončil'?

'Doslova to, co to znamená,' odpověděl Edgar chladně. 'Jestli se jednoho dne rozhodneš rozvést, bez váhání ti vyhovím.

William dlouho mlčel. Když se Edgar pokusil uvolnit a chtěl vstát, William ho škubnutím vrátil na místo. Právě když se Edgar chystal požadovat to, co William zamýšlel, jeho rty zpečetil nečekaný polibek.

...Zdálo se, že už není třeba se ptát.

Edgar se pokusil Williama odstrčit, ale bylo to marné. Mužova síla byla ohromující. Jak byl přitisknutý k zemi, Edgar cítil, jak mu Williamovy spalující polibky sledují teplo po tváři a krku a zanechávají za sebou stopu nezaměnitelných stop, které vypovídaly o touze.

Kapitola 5

Edgar Fairweather odstrčil Williama Kingstona a snažil se vyprostit. Po několika marných pokusech v něm vzplál hněv. Zvedl nohu, aby kopl, ale William zůstal neústupný, rychle zachytil Edgarův kotník a odtáhl ho stranou. Jeho rty našly Edgarovu kůži, líbal každý odhalený centimetr, ale záměrně se vyhýbal jeho rtům.

Netrvalo dlouho a Edgar se ocitl převrácený na břicho, instinkt se v něm ozval, když se začal vzpírat. Bylo však pozdě; William mu už stáhl kalhoty, nesundal mu je úplně, a když si Edgar uvědomil, že mu mužův jazyk vklouzl do zadku, jeho odpor jen zesílil. William ho pevně držel, ten jazyk ho dráždil, zoufale olizoval s takovým zápalem, že Edgarovo tělo reagovalo i přes protesty jeho mysli.

Nakonec William jazyk stáhl, ale než Edgar stačil pochopit jeho další krok, ucítil zezadu známý vpád. William vnikl hluboko dovnitř, což způsobilo, že Edgar tiše zalapal po dechu a svět kolem něj se mu rozostřil. Nedokázal rozeznat, zda to byly slzy, nebo pot mísící se s bolestí, která jím pronikala a zahlcovala jeho smysly.

S obličejem zatlačeným do polštáře Edgar cítil bodavou bolest, ale nad tím vším v něm přítomnost muže, který na něm ležel, spolu s těmi nevítanými, ale energickými pohlazeními zažehla neochotnou touhu.

Edgara zaplavila hanba, ale Williamovy neúprosné přírazy se zrychlily a byly stále silnější. Nakonec se Edgarovo tělo začalo podvolovat a hladově reagovalo na Williamovy neomezené pohyby, jejichž tření bylo opojné.

Čas utíkal - možná to byly pouhé minuty - než Edgar vyvrcholil, jeho tekutiny zvlhčily jejich oblečení v palčivém uvolnění. William ho sevřel skrz látku a vyždímal z něj poslední zbytky rozkoše, než ho konečně pustil a posadil se na čelo postele, vypadal naprosto vyčerpaně a tvář mu zrudla směsicí vyčerpání a touhy.

Edgar lapal po dechu, snažil se vrátit do reality a bojoval s přílivem a odlivem uspokojení, které jím proudilo.

Nevšímal si toho, jak rozcuchaně vypadá, a otočil se k Williamovi, který byl vyrovnaný a oblečený, až na dolní polovinu těla, zjevně stále vzrušenou, stál pevně a naběhlý. Edgar se k němu naklonil a nic neříkal, když klesl na kolena a začal svého partnera lízat. William těžce oddechoval a napůl zavíral oči rozkoší.

Netrvalo dlouho a Edgar ucítil, jak tvrdost zesílila, prvotní potřeba ho popoháněla vpřed. Když jazykem přejížděl po citlivé hlavičce, pevně ji sevřel, pak se lehce zakousl a vychutnával si překvapené zachrčení, které uniklo z Williamových rtů, když jeho ostré zuby zanechaly nezaměnitelnou stopu.

Edgar si olízl rty, ignoroval kovovou chuť mísící se se slanou esencí v ústech a usmál se: "Cítíš se dobře?

Ta intimní oblast, tak silná a zranitelná zároveň, se stala Williamovou tichou zkázou. Dál lapal po dechu, naprosto ztracený ve slovech, hruď se mu zvedala s každým namáhavým nádechem, když si Edgar všiml, jak kdysi pevná délka pomalu měkne a mizí v kudrlinkách jeho ochlupení, což byl pohled, který podivně vyvolával lítost.
Edgar zaváhal, zvažoval, jakou emocionální daň si jejich vynucené setkání vybralo, a nakonec se rozhodl omluvu nenabídnout. Nešlo o to, že by se mu příčilo přiznat vinu, ale šlo o princip nebýt věčně ten, kdo se mýlí. Kromě toho si byl jistý, že následky zavinil William.

Uplynulo několik okamžiků, kdy William upíral pohled do země, a Edgar vycítil, že něco není v pořádku.

Muž svěsil hlavu, a přestože jeho výraz byl těžko čitelný, všiml si, že rudé oči zalité slzami prozrazují jeho trápení. I když se Williamův dech stabilizoval, zůstal nehybný, naprosto vyčerpaný.

Edgarovo váhání ustoupilo obavám. "Je to opravdu tak bolestivé?

William vzhlédl, v jeho tvářích se mihla nelibost a odevzdaně se mu po tvářích začaly valit slzy. S rozhořčenýma očima, které se stále leskly, odpověděl: "Ty... ty se pořád zlobíš? Hlas se mu chvěl s nádechem zranitelnosti.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Mezi mlčením a tajemstvími"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️