Kapitola 1
**Autor: Lin Guangxi (překlad: [Vaše jméno])** Evelyn Riversová jako Omega udržovala dlouhých sedm let manželství bez sexu. Právě když se jeho ambiciózní manžel Alfa Lucas Sinclair rozhodne usadit a skutečně se věnovat společnému životu, zaskočí ho oznámení o rozvodu. Evelyn jako důvod ukončení manželství uvede hlubokou depresi po ztrátě dítěte a Lucas je z toho naprosto zmatený. Koneckonců si nemůže vzpomenout, že by někdy měl dítě. **Postavy:** - Lucas Sinclair: Chladný, panovačný ředitel známý svou železnou pěstí a magnetickou přítomností. - Evelyn Riversová: Evelyn Riversová: introvertní, zdrženlivá houslistka, která bojuje se svými vnitřními démony. - Henry Worthington: Worthington: Evelynin bratr a důvěrník, který ji podporuje. - Lydia Faulknerová: blízká přítelkyně s vazbami na umělecký svět. - Quentin Sinclair: Lucasův mladší bratr, který do rodinného chaosu vnáší nečekaný pohled na věc. --- **Kapitola: Rozštěpení** Jemná záře ranního slunce pronikala skrz průsvitné závěsy Sinclairského panství a probouzela Evelyn Riversovou. Ležel v posteli, stále zamotaný do vrstev přikrývek, srdce ztěžklé vzpomínkami na manželství, o němž kdysi věřil, že vydrží všechno. Dnes mu však tato víra připadala jako vzdálený šepot. Rozvodové papíry ležely na nočním stolku, strohé a nelítostné. Tučná písmena křičela o konečnosti a bolest v Evelynině hrudi se s každou další vteřinou vlnila. Sledoval linie na své dlani a cítil, jak jím rezonuje chvění úzkosti. *Co jsme to udělali? Ve vedlejším pokoji se Lucas pohnul a jeho hluboký, uklidňující hlas se líně nesl k Evelyn. "Evelyn, už jsi vzhůru?" Jeho tón byl protkán vřelostí, která kdysi uklidňovala Evelyninu duši. Teď však působil jako hořkosladká připomínka minulosti plné příslibů, která se nyní rozpadla. Evelyn se zhluboka nadechl a uklidnil se, než odhrnul přikrývku a odhalil vytesaný odraz jejich společného života. Všechny ty roky touhy a ambicí se teď zdály zastíněné osamělostí. Prohrábl si prsty vlasy a vstal, aby se mu chladný vzduch otřel o kůži a probudil smysly. Vešel do kuchyně a zjistil, že Lucas vaří kávu. Místnost naplnila sytá vůně, vítaný kontrast na pozadí bolesti srdce. Lucas zvedl hlavu a na tváři se mu rozlil úsměv, když se jejich oči setkaly - nevyslovené spojení překypující nevyřešenými pocity. "Evelyn, jsi v pořádku?" Lucas se zeptal a čelo se mu svraštilo obavami. "Vypadáš odtažitě." V jeho modrých očích tančily obavy, ale byly protkané náznakem netrpělivosti. Ambiciózního ředitele vždycky přitahoval úspěch, někdy i na úkor lidí kolem sebe. Právě ty vlastnosti, které ho činily přitažlivým, zároveň vytvářely bariéru, kterou Evelyn považovala za nemožné prolomit. Evelyn držela v ruce rozvodové papíry, jejichž rohy se v jeho sevření mírně kroutily. "Už to dál nemůžu dělat, Lucasi. Už jsem toho ztratila příliš mnoho." Hlas se mu mírně zlomil a odhalil zásobárnu bolesti, kterou pečlivě skrýval pod maskou vyrovnanosti. "Co tím myslíš? Můžeme to opravit. Můžeme to společně zvládnout." Lucas přistoupil blíž a jeho slova byla plná naléhavosti, která jen prohloubila Evelynino odhodlání. "Společně?" Evelyn zopakovala, že se hořce zasmál. "Jak bychom vůbec mohli být spolu, když ani nevíme, po čem truchlíme? Nemůžu pořád předstírat, že jsme rodina, když se cítím tak ztracená." Lucasův výraz potemněl, do rysů se mu vkradla frustrace. "Nemůžeš jen tak zahodit sedm let kvůli něčemu, co se stalo... co jsme oba..." "Něco, co se stalo?" Evelyn ho přerušil a zvýšil hlas. "Nebyl jsi tam ve chvílích, na kterých záleželo! Kde jsi byl, Lucasi, když jsem tě nejvíc potřebovala?" Prostor mezi nimi zaplnilo ticho. Hodiny na krbu vytrvale tikaly a připomínaly, že čas utíká. Lucas otevřel ústa, aby odpověděl, ale žádná slova nepřišla. Evelyn se odvrátil a bojoval se záplavou emocí, které ho hrozily utopit. Věděl, že musí být silný, ale tíha jejich zničených snů na něj těžce doléhala. Odhodlaným krokem se Evelyn vydal ke dveřím a srdce mu bušilo jako o závod. "Nemůžu tu zůstat. Ne takhle." Lucasův hlas se prodral mlhou, plný naléhavosti. "Evelyn, počkej! Dej mi šanci, abych to pochopil. I-" Ale prosba padla na úrodnou půdu. Když Evelyn vyšla ven, svět za ní se zdál chladnější, plný nejistoty, ale zároveň jaksi osvobozující. Potřeboval znovu získat svůj život, najít kousky sebe sama, které ztratil ve vztahu definovaném tím, co by mohlo být. Když za ním zapadly dveře, Evelyn se zhluboka nadechla a přijala neznámo. Tohle nebyl konec - jen nový začátek, aby si z trosek svých životů vytvořili novou cestu. --- **Konec kapitoly**
Kapitola 2
"Pane Riversi, chcete něco říct svým fanouškům o své crossoverové roli ve filmu Bouře povstává? Otázka se vznášela ve vzduchu, zatímco fotografové a reportéři otáčeli své kamery k jediné osobě, která po celou dobu tiskové konference mlčela. Byl oblečen do bílého obleku šitého na míru, tmavě vínového motýlka zdobeného stříbrnou sponou s růží na límci. Když zaslechl otázku, zvedl pohled a jeho zlatozelené oči jako by vyzařovaly teplo jako slunce. 'Nemám žádné předchozí herecké zkušenosti, takže doufám, že na mě budete mírná a shovívavá,' řekl s lehkým úsměvem. Jemné kouzlo v jeho výrazu bylo pro skupinu novinářů Beta sedících v první řadě jako závan čerstvého vzduchu. Jeden odvážný reportér se ozval a položil štiplavou otázku: 'Jaký je váš názor na to, že Lydia Faulknerová převezme hlavní mužskou roli? Proslýchá se, že si roli zajistil díky svým blízkým vazbám na vašeho manžela, ředitele Starého. Slyšela jste o tom něco? V tu chvíli se místností ozval zvuk dálkového ovladače bouchajícího o stůl a přenos z tiskové konference se náhle přerušil. Evelyn Riversová se podívala na muže sedícího naproti ní, který se upřeně díval na obrazovku, a nemohla si pomoci, ale tiše se zasmála. "Proč se tak zlobíš? Oba jsme věděli, že se to stane. 'Zlobím se na tebe, že jsi mi nemohl pomoct. Moc dobře víš, co by přineslo, kdybys souhlasila s tím, že budeš hrát v 'Bouři'. Proč by se oceňovaný režisér jako ty snižoval k tomu, aby hrál v takovém filmu? Bez tebe by Lucas Sinclair nebyl v zoufalé situaci, že ne? Henry Worthington zdatně vypil svou sklenici červeného vína, ale s pocitem neuspokojení přebral Evelyninu sklenici a vyprázdnil i tu. "Tohle byla laskavost pro jeho dědečka. Neměla jsem moc na výběr,' vysvětlila Evelyn a nalila mu z láhve další sklenku. Podívala se na hodinky a pak řekla: 'Už tě nebudu zdržovat, myslím, že Lucas by měl brzy přijet. Půjdu dolů, než se vy dva potkáte a vyměníte si nepříjemnosti. S tím vstala a oblékla si dlouhý kabát, který visel u dveří. Henry s chladným výrazem sledoval její štíhlou postavu. 'Kdo si chce povídat s tím přehnaným hercem? Nebýt tebe, už by se o něj dávno někdo postaral. Evelyn se mírně pootočila, na rtech stále hřejivý úsměv. 'Tak to udělej kvůli mně, Hugo.' Mrkla na něj a vyšla z místnosti. Když odcházela, Henry pocítil knedlík v krku. Když za ním cvakly dveře, něco si zamručel pod nosem, ale když spatřil svou sekretářku, dokázal se usmát. "Pane Riversi, mám vás doprovodit dolů? Henryho sekretářka, vysoká beta žena na podpatcích, už čekala u dveří. Ve výtahu ji Evelyn zaslechla, jak si s někým pracovně povídá, ale když vystupovali z výtahu, nechala ji rozhovor bez další asistence přerušit. Evelyn vyšla před Worthington Manor a stála na sychravém vzduchu asi dvacet minut, než zastavil elegantní černý natažený sedan. Řidič vyskočil a otevřel zadní dveře. "Pane Riversi. Evelyn se slabě usmála, strčila si ledové ruce do kapes a usadila se na luxusní zadní sedadlo. Sídlo společnosti Worthington Holdings se nacházelo v krásné zahradní čtvrti proslulé svým klidným prostředím. Svěží zeleň obklopovala vysoké budovy, kde přes den vzduch naplňovala sladká vůně rozkvetlých květin a zpěv ptáků, ale večer prostor nabýval podivného ticha. Když měkká jantarová záře pouličních lamp pronikala okny aut a obkreslovala další vysokou siluetu uvnitř.
Kapitola 3
Muž v obleku na míru měl safírové manžetové knoflíčky, které se v tlumeném světle jemně třpytily a při pohledu na Evelyn Riversovou se mihotaly jako malé hvězdičky. Jeho oči ve tvaru půlměsíce změkly a napětí, které ho předtím tížilo u srdce, výrazně polevilo. Ty manžetové knoflíčky byly dárkem, který dal Lucasovi Sinclairovi v den jejich zasnoubení. Výraz v Lucasově tváři však nebyl zrovna příjemný. Jeho hluboký hlas nesl nezaměnitelný náznak frustrace: "Šlápni na to, lord Sinclair čeká. Ačkoli byl mířen na řidiče, Evelyn Riversová pochopila, že se na něj Lucas zlobí, protože mu navrhl, aby se setkali na takovém místě. Evelyn se opřela v plyšovém koženém sedadle, ledové konečky prstů se jí zkroutily a navzdory jeho snaze se odmítaly zahřát. Díval se ven na klouzající ulice, které jako by se přetáčely jako filmový kotouč, a připadaly mu děsivě klidné, skoro jako kulisa. Lucas Sinclair se na něj nepodíval. Místo toho se věnoval ťukání do telefonu, pohlcený tím, co přitahovalo jeho pozornost, dokud nedorazili před Sinclair Estate. Když řidič otevřel dveře, Evelynino chování se změnilo. Něžně spojil ruku s Lucasem a ztělesňoval obraz blaženého Omegy, který se tiskne ke svému alfa manželovi. Lucas, který zřídkakdy dával najevo něhu, měl jemný výraz, když synchronizovaně kráčeli ke vchodu. Starý lord Sinclair seděl v obývacím pokoji a četl si noviny, když jim komorník otevřel dveře. "Vítejte doma, mladí páni. 'Děkuji, sire Yoeli,' odpověděla Evelyn, bez námahy pomohla Lucasovi z kabátu a svůj vlastní předala majordomovi. Pak přistoupil k pohovce, kde seděl Quentin Sinclair, a vřele ho objal. "Dědečku, omlouváme se, že jsme přišli pozdě. Quentin Sinclair se usmál a oči se mu zaleskly upřímnou radostí. Když vzal Evelyn za ruku, obrátil se na Lucase a předstíral přísnost. "Proč je ruka vašeho manžela tak studená? Copak si ničeho nevšímáš, synu? Lucas na okamžik překvapeně zamrkal, ale Evelyn zareagovala rychleji. 'Dědečku, víš, že mám tendenci snadno prochladnout. Lucas mě celou cestu jen držel za ruku, a i jemu mrznou ruce. S tím táhl Quentina k jídelně a dodal: "Úžasně to tu voní! Nemůžu se dočkat, až uvidím, co nám Margaret uvařila. Margaret, kuchařka známá pod láskyplným jménem 'teta Maggie', byla u rodiny Sinclairových už od dob vojenských tažení starého lorda Sinclaira, takže Lucas na jejích jídlech prakticky vyrostl. Proto se Evelyn před jejich svatbou půl roku zaučovala u tety Maggie a toužila připravovat jídla pro Lucase sama. Teta Maggie byla zrovna zaneprázdněná nandáváním posledního pokrmu, když uslyšela Evelynin sladký hlas, který se ozval. Aniž by vynechala jediný tón, nacpala mu do úst kousek smažené ananasovo-krevetové omelety. "Tak co myslíš? Je to dobré? Evelyn potěšeně přimhouřila oči a odpověděla: "Nic se nevyrovná tomu, co vaří teta Maggie. Ať se snažím sebevíc, nikdy se mi to nepovede. "Ruce mladého mistra Riverse jsou určeny ke hře na housle, ne k vaření," řekla teta Maggie žertovně, když dokončila přípravu jídla a šla do jídelny, kde už Quentin a Lucas zaujali svá místa. Evelyn se usadila vedle Lucase a naservírovala před ně dvě misky lanýžové polévky. Během večeře se Quentin vyptával na Evelyniny nedávné pracovní projekty. Odpovídal s důvěrou, ačkoli když Quentin zmínil "Tempest Productions", Evelyn se podívala na Lucasův výraz a zjišťovala jeho reakci. Přestože byli Quentin a Lucas dědeček a vnuk, měli společnou tvrdohlavou a svéhlavou povahu a nebylo neobvyklé, že se hádali, kdykoli se jim zachtělo.
Kapitola 4
Evelyn Riversová věděla, že Quentin Sinclair pravděpodobně viděl dnešní tiskovou konferenci, ale Lucas Sinclair mu výslovně neřekl, že se nesmí vyjadřovat, a tak nabídl jen to pozitivní. "Proč trváte na obsazení toho druhořadého herce? Quentinův hlas zaburácel, když zabouchl příbor a zadíval se na svého vnuka. 'Copak jsi neviděl, jak se styděl, když ho ten reportér dneska postavil před hotovou věc?' Lucas Sinclair, nevšímaje si napětí ve vzduchu, nabral Evelyn do misky kousek soté hovězího masa. 'Nebylo to jen moje rozhodnutí,' odpověděl. 'Lydia Faulknerová se k té postavě dokonale hodí. Tak v čem je problém? Evelynův pohled klesl na ohnivé hovězí v misce a najednou pocítil nepříjemný uzel v žaludku. Poslední dobou se mu zhoršily vředy a lékař ho varoval, aby se vyhýbal mastným a kořeněným jídlům. Nezmínil se o tom ze strachu, aby Quentina neznepokojil, ale Margaret, hospodyně, dnes večer připravila silně kořeněné jídlo. Quentin vstal a jeho židle hlasitě zaškrábala o podlahu. Evelyn vycítila blížící se tirádu, rychle mu strčila do úst kousek pálivé papriky a překvapeně vykašlala: "To je pálivé! Margaret mu spěšně nalila sklenici vody, oči vytřeštěné obavami. "Můj mladý pane, jak jste to mohl sníst? Vypij víc vody, nebo tě zase začne bolet žaludek! Evelyn vnitřně zavrávoral - žaludek ho už bolel -, ale nasadil statečný výraz. Zdálo se, že toto náhodné odvedení pozornosti Quentina vyvedlo z míry, protože přistoupil blíž s ustaraným výrazem ve tváři a zeptal se, jak se mu daří. Evelyn využil příležitosti, zatáhl Quentina do obývacího pokoje a zmínil se, že v galerii potkal jednoho ze svých kamarádů z války, který se na něj ptal a chtěl ho někdy navštívit. Ačkoli se to téma zdálo nucené, Quentin se uklidnil, přikývl a opustil svůj předchozí hněv. Lucas naproti tomu dál mlčky jedl. Jakmile dojedl, otřel si ústa, vstal a oznámil, že odchází. Evelyn se zmohla na strnulý úsměv, ulevilo se jí, že Quentin už není rozrušený. Když Lucas odcházel, Evelyn si tiše povzdechl a přitiskl si prsty na břicho, aby zmírnil nepříjemné pocity z té příšerné papriky. Quentin, který se chtěl vyhnout další konfrontaci s Lucasem, Evelynovi připomněl, aby na sebe dával pozor, a okomentoval jeho bledou pleť. Jakmile nastoupil do auta, Evelyn se k Lucasovi otočil zády a opět se ponořil do svého klidnějšího chování. Lucas po něm hodil pohledem, ale nic neřekl a pokynul řidiči, aby zamířil domů. Jako horký režisér bydlel Lucas v odlehlé oblasti, která mu poskytovala klid. Řidič projel půlku města, než zastavil na kopci na Roundabout Lane. Evelyn nečekala, až řidič otevře dveře, rychle vystoupil a bez ohlédnutí došel ke vchodovým dveřím. Lucas sledoval jeho vzdalující se postavu, jako by mu chtěl něco říct, když vtom mu zazvonil telefon. Podíval se na displej a okamžitě odpověděl: "Lydie Faulknerová, co se děje? Dveře auta zůstaly pootevřené a Lucas promluvil, aniž by ztišil hlas, a umožnil tak Evelyn, aby ho zaslechla. Evelyn si nevšímal rozhovoru a zrychlil krok přes zahradu lemovanou bílými růžemi. Nečekal, až ho služebná přivítá, zul si boty a s hlasitým bouchnutím se zamkl ve svém pokoji. Jakmile se ocitl uvnitř, obklopilo ho známé prostředí, opřel se o dveře a přitom se krčil a svíral si břicho. Bolest pulzovala jako ostří kroutící se uvnitř, ale jeho citové utrpení bylo ještě hlubší. V mysli se mu ozývala Lucasova dřívější laskavá slova - ty jemné tóny nikdy nebyly určeny jemu. Evelyn se narovnal, popadl ho za hrst vlasů a maskoval svůj úsměv zoufalstvím. 'To je ale blázen,' zamumlal a nebyl si úplně jistý, jestli obviňuje sebe, nebo někoho jiného. Vstal, spolkl antacid bez vody a svalil se zpátky na postel. S Lucasem spali od svatby vždycky v oddělených pokojích a tady nebylo třeba udržovat zdání. Schoulil se do klubíčka, držel se za břicho a upadl do neklidného spánku, dokud u něj druhý den ráno nezaklepala služebná. Probudil se ve stejném oblečení jako včera večer, otevřel dveře a tvář měl bledou jako někdo, kdo se zotavuje z kocoviny. Na jeho pleti vynikaly tmavé kruhy, což služebnou vyděsilo. "Pane Riversi, cítíte se dobře? Byla tam, aby ho zavolala dolů na snídani, kde už Lucas seděl u jídelního stolu a čekal na něj. Navzdory tomu, že měli oddělené pokoje, Lucas vždy trval na společném jídle, kdykoli byl doma, čímž plnil slib, který dal v den jejich svatby. Evelyn si protřela oči a odpověděla: "Jsem v pořádku. Můžeš jít napřed; já přijdu dolů hned, jak se připravím.
Kapitola 5
Evelyn Riversová vklouzla do pohodlného lenošky a sešla po schodech dolů. Sluncem prozářená rezidence byla navržena s rozsáhlými okny, která přes den umožňovala příliv přirozeného světla a v noci vytvářela klidnou atmosféru. V tuto chvíli se teplé sluneční světlo jemně rozlévalo na jídelní stůl, kde na rozhraní světla a stínu seděl Lucas Sinclair zabraný do svého telefonu. Oblečený do denního oblečení okusoval croissant, vzduchem se linula vůně čerstvě uvařené kávy a dodávala klidu okamžiku jemný nádech. Evelyn se přistihla, že je jím na okamžik uchvácena, zírala na něj, jako by byl součástí krásného, ale pomíjivého snu. Zastavila se na schodech a toužebně si prohlížela Lucasův profil. Lucas, který si všiml jejího pohledu, vzhlédl. Evelyn rychle odvrátila zrak a ovládla se, když se posadila naproti němu. "Ty jdeš ven? 'Mám sraz s kamarády na basketbal a večeři,' odpověděl stručně, otřel si ústa ubrouskem, pak popadl telefon a vstal. Tiché skřípání jeho židle o podlahu Evelyn otřáslo a zesílilo její potlačované emoce. "Chtěl jsi mi to říct.... 'Možná se dneska opravdu zdržím, tak nečekej na večeři,' vložil se do hovoru hlasem sotva přesahujícím šumění. Ať už ji neslyšel, nebo se rozhodl ji ignorovat, už vycházel z Krbu. Evelyn se kousla do rtu a sledovala, jak jeho vysoká postava odchází, zatímco mu komorník podával kabát a laskavě ho doprovázel ke dveřím. Jakmile za sebou cvakly vstupní dveře, Evelyn vydechla, aniž by si uvědomila, že je zadržuje, a zaplavila ji zklamání. Otočila se k elegantně naaranžované snídani před sebou, ale náhle pocítila vlnu nevolnosti. "Prosím, ukliďte stůl," poručila sluhovi, než vstala a vrátila se do svého pokoje. Prohrábla noční stolek a vytáhla malou žlutou krabičku na pilulky. Po vycvaknutí dvou pilulek zaváhala, pak si vzala další a nasucho je spolkla se zbytkem vody z nočního stolku. Pak se převlékla do vhodnějšího oblečení na cestu ven. Než odešla, zvedla telefonní hovor. Na druhém konci byl Lance Lockhart, její asistent, který se staral především o její pracovní záležitosti. "Slečno Riversová, vy a starý lord Sinclair můžete vyrazit, doktor Drake už čeká na klinice," Lanceův hlas se rozléhal po lince a kvůli statické elektřině byl poněkud zkreslený. "Nemůže to stihnout. Půjdu tam sama,' prohlásila Evelyn a sešla po schodech dolů. Přistoupil k ní komorník a zmínil se, že řidič už zaparkoval auto venku. Mávla na něj a naznačila, že dnes pojede sama. "On nejede, slečno Riversová. Vaše situace nepočká. Copak jste mu to neřekla? Lanceův tón byl stále naléhavější, když Evelyn vklouzla na místo řidiče, připojila si sluchátka a zapnula bezpečnostní pás. 'Je zaneprázdněný, nemůžu ho nutit,' odpověděla Evelyn a její výraz se nezměnil, když pohlédla na klikatou silnici z kopce a žaludek se jí bolestivě zkroutil. Možná to bylo z vynechání snídaně, ale už si na to zvykla. S hlubokým povzdechem sešlápla plyn a odjela. ==== Doktor Drake byl Evelynin osobní lékař, jeho klinika se nacházela poblíž wellness centra v Sunvale. Klidné prostředí plné přírody z něj činilo ideální útočiště pro pacienty hledající klid. Po příjezdu si všimla známého auta zaparkovaného před domem. Vystoupila a dveře řidiče se otevřely, když k ní přistoupil Lance Lockhart s kufříkem v ruce. Oblečený v břidlicově modrém knoflíkovém tričku a námořnickém obleku měl vážný výraz. "Co tady děláte? Evelyn se zeptala a zmateně se na něj podívala.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Zvuk rozplétajících se stínů"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️