Kapitola 1
**Název: "Rozvedená, když jsem zjistila, že jsem těhotná? "** **Souhrn:** Sir Cedric Ravenswood věnoval nespočet prostředků, aby lorda Alistaira Graye katapultoval na vrchol zábavního průmyslu. Po letech tvrdé práce konečně dosáhnou svého snu a dítě je na cestě, jenže Cedric objeví Alistairovu dlouho skrývanou lásku z minulosti, která ho zcela zničí. Ve víru hněvu a zlomeného srdce podepíše rozvodové papíry a odejde i s dítětem. Jen o několik dní později se s Alistairem znovu střetne. S mrazivým pohledem a hlasem, z něhož kape mráz, prohlásí: "Dozvěděl jsem se znepokojivé zprávy... zdá se, že dítě, které nosím, je tvoje?" "Ano," řekne. Alistair zůstane beze slova a uvědomí si, že situace je mnohem komplikovanější než pouhá amnézie. **Začíná vyprávění:** Vše začalo na rušném festivalu v Riverside Hamlet, když sir Cedric Ravenswood poprvé spatřil záhadnou postavu vystupující na pódiu. Lord Alistair Gray s oslnivým úsměvem a podmanivým půvabem měl auru, která okouzlovala davy. Cedric stál na okraji davu a srdce mu bušilo při pohledu na muže, jehož talent a šarm dokázaly strhnout potleskem celé domy. Cedric byl tehdy skromný podnikatel, který investoval vše, co měl, do svého snu - do prosperujícího zábavního podniku. V Alistairovi viděl potenciál a poznal, že ten pohledný mladík je předurčen k velkým výkonům. Postupem času jejich vztah rozkvetl v něco hlubšího, v partnerství ukované ambicemi a touhou. Ale se slávou přišly i trhliny v jejich dokonalém světě. Zpráva o Alistairově minulém románku se objevila právě ve chvíli, kdy se Cedric dozvěděl, že se brzy stanou rodiči. Toto odhalení podlomilo Cedrikovu důvěru, cítil se zrazen nejen Alistairem, ale i vzpomínkami, které pronásledovaly jejich společný život. V impulzivní snaze získat zpět kontrolu nad svým zničeným životem Cedric podepsal rozvodové papíry a odvedl jejich dítě, malou Elizu, od života, který si vybudovali. Útěchu našel v tichých zákoutích panství Ravenswood, panství, které se ozývalo smíchem a sny, mu nyní připadalo jako prázdná skořápka. Přesto mu Cedricův ústup nedopřál klid. Dny ubíhaly a šepot Alistairova smutku se v jeho mysli svíjel jako otrávená liána. Alistair, známý svým stoickým klidem, byl v případě Cedrika vším jiným. Když se jejich cesty znovu zkřížily, jako by samotný vzduch praskal napětím. "Myslel sis, že útěk něco vyřeší? V Alistairově hlase se mísila bolest a nedůvěra. Cedrik se setkal s jeho pohledem a doutnající emoce se uvolnily. 'Myslíš si, že můžeš jen tak tvrdit, že jsi nevinný, Alistaire? Už nemůžu věřit ničemu, co říkáš. Ne po tom, co jsem zjistil. Vzdálenost mezi nimi se zdála nepřekonatelná, plná nevyřčených výčitek a ukradených snů, které oba muži opustili. Přesto se pod hněvem při každém pohledu mihl záblesk pouta, které je kdysi spojovalo. V té vášnivé výměně názorů se Alistairova amnézie najednou nezdála být pouhým zapomenutím, ale spíš bolestným zvratem osudu. Pouto, které si vytvořili z boje a společných aspirací, teď leželo zpřetrhané, ale jiskřičky lásky stále vyzařovaly teplo, což svědčilo o jejich společných letech. Toho dne se v Cedrikovi něco změnilo, změna, kterou podpořilo vědomí, že Alistaira teď potřebuje víc než kdy jindy, i kdyby jen proto, aby si mohl utvořit budoucnost, která by zahrnovala malou Elišku. Tak začala jejich chaotická cesta za novým objevením - dva muži zmítaní ve víru vášně, zlomených srdcí a nepopiratelného pouta, které nikdy doopravdy nevyprchalo, dokonce ani uprostřed moře nepřízně osudu. Jak se drama rozvíjelo, smích a slzy se prolínaly v nepředvídatelném stylu, který začal definovat životy obou, a vedly je blíž nebo možná hlouběji do obrovské propasti, kterou si sami vytvořili. --- Příběh pokračuje, proplétá se spletí emocí a bojem dvou srdcí, která chtějí objevit lásku, o níž si myslela, že je navždy ztracená.
Kapitola 2
Křišťálový lustr v soukromém pokoji se jasně leskl a vrhal hřejivou záři na dva mladé majitele, kteří leželi na plyšové pohovce. Lord Alistair Gray k nim mezi davem instinktivně sklouzl pohledem. Dnešek byl dnem, kdy se účinkující z The Verdant Grove po akvizici setkali se svými novými šéfy. Atmosféra byla koktejlem nervozity a očekávání; všichni věděli, že je to příležitost udělat dobrý dojem, pronést společný přípitek a snad i navázat nějaký vztah. Většina umělců cítila směs obav - kvůli neznalosti nových šéfů - a vzrušení, protože tato nová kapitola naznačovala nové možnosti. Majitelé Crimson Fish Enterprises byli dva zámožní mladí muži s úzkými vzájemnými vazbami. Říkalo se, že jsou nejlepšími přáteli a jejich start-up byl podporován kapesným od obou jejich rodin. Finanční zdroje jejich rodin posílily podporu, kterou Crimson Fish mohla poskytnout svým umělcům. Přesto se starosti lorda Alistaira Graye vzdalovaly jeho kariérním ambicím. Místo toho se jeho myšlenky soustředily na jednu postavu: Lord Victor Ravenswood. Mírně sevřel prsty, nikdy nepředpokládal, že ho osud zavede do služby pod lordem Victorem Ravenswoodem. Když umělci střídavě zvedali číše na znamení úcty, lord Victor Ravenswood se tvářil zachmuřeně a vypadal, že ho to rozhodně nezajímá. Proslýchalo se, že mladý lord panství Ravenswood je nápadně pohledný, že může konkurovat i celebritám nejvyšší úrovně. Když ho však člověk viděl osobně, snadno pochopil, že svým šarmem a půvabem zastiňuje všechny hvězdy. Díky svým rysům, které přitahovaly pozornost, ztělesňoval lord Victor Ravenswood nenucenou vznešenost - privilegium, které si mohl dovolit pouze díky letům skvělého života. Už z dálky cítil lord Alistair Gray, jak se mu rozbušilo srdce. Za posledních deset let se tento chlapec, kterým v mládí pohrdal - jen aby se v době dospívání ocitl ve snu a zapletl se s ním -, stal jeho nadřízeným. Jeho emoce se zmítaly; zčásti v očekávání, zčásti ve strachu. Nebyl si jistý, zda se má chopit příležitosti a přiblížit se, nebo si udržet odstup. Lord Victor Ravenswood, štítivý ke všem umělcům, lorda Alistaira Graye ignoroval. V očích se mu mihlo zklamání; doufal, že na něj lord snad zapomněl. Místo toho ho zaplavila nostalgie - zjistil, že mu chybí jejich kdysi napjaté a posměšné výměny názorů. Už jen při té myšlence mu hřály tváře. Lord Jasper Hawthorne se svou přívětivou povahou zakročil, aby svého přítele ochránil před dalšími ústrky. Široce se usmál a dovolil umělcům vydechnout úlevou. Jakmile se postavili do řady, lord Alistair Gray, vysoký a nápadně urostlý, se postavil na její konec. "Sire Ravenswoode," začal. Přestože lord Victor Ravenswood měl bratra a otce, kteří nosili titul "sir", okolní svět ho láskyplně nazýval malým sirem Ravenswoodem. Po vstupu do Karmínové ryby se ho však nikdo neodvážil takto oslovit, protože dobře věděl, že lord Victor tím pohrdá. Jeho manažer je o tomto nařízení informoval předem. V říši Karmínových ryb se dalo lorda Jaspera Hawthorna urazit, ale zkřížit cestu lordu Victorovi Ravenswoodovi bylo něco úplně jiného. Jeho pověst záštiplného člověka byla dobře známá. Lord Victor se svou obvyklou lhostejností nevěnoval jeho pozdravu příliš pozornosti. Když se zklamání usadilo hlouběji v srdci lorda Alistaira Graye, uvědomil si, že vzpomínky na jejich minulé kontakty se staly zdrojem bolesti i nečekané touhy. Nikdy jsem neřekl, že někomu věřím,' poznamenal nakonec lord Victor, jeho pohled pronikl hlukem a přistál na pohledném profilu lorda Alistaira Graye. Slova v sobě nesla ostrost, která Alistaira rozechvěla a vyvolala v něm hořké i sladké vzpomínky. "Počkejte," přerušil hlas lorda Victora zdlouhavý rozhovor a přiměl všechny, aby se zastavili a zatajili dech v kolektivním očekávání.
Kapitola 3
Kdyby ho lord Victor Ravenswood poznal, s osmdesátiprocentní pravděpodobností by se dostal na černou listinu tohoto kruhu. Lord Jasper Hawthorne si byl dobře vědom povahy svého přítele a jeho obavy se zvýšily. V této skupině vkládal velké naděje do lorda Alistaira Graye; nemohl dopustit, aby Victor vyvolával potíže. 'Otočte se,' zazněl příkaz lorda Victora Ravenswooda. Lord Alistair Gray pevněji sevřel sklenku s vínem, klidně se otočil a střetl se s Viktorovým pohledem hlubokých tmavých očí. Ledový pohled lorda Victora pomalu přejel po jeho tváři a zažehl světlo intrik. Nebylo divu, že lord Jasper Hawthorne řekl to, co řekl; tenhle chlapík byl docela pohledný. Byl bezvadně oblečen v dobře padnoucím obleku, kravatu měl precizně uvázanou, jeho vyleštěný oděv nekazila jediná vráska. Dokonce ani tváří v tvář jemu a lordu Jasperovi nebyla ve Victorově obličeji ani stopa po poddajnosti; projevoval neochvějný klid, který by vydržel cokoli. Zdálo se, že ty černé oči skrývají nezměrnou hloubku. Chladné a odměřené. Lord Victor Ravenswood se lehce usmál; tato postava mu dokonale vyhovovala, ale předvádět se s ní před šéfem bylo rozhodně netaktní. Nenápadně zvedl bradu a řekl: "Nalijte mi pití. Následovala podívaná na lorda Alistaira Graye, který si nalil víno, aby ho pak polil od hlavy až k patě. Ostražitý a opatrný Alistair si dokázal zachovat vyrovnaný klid, když se blížil k lordu Victorovi, který ho pozorně sledoval. Náhle se Viktor ušklíbl: "Proč tak vážně? Nekousnu tě. Alistair mlčel, stále ve střehu před možností, že by mohlo dojít k šplouchnutí vína, které by mohlo zničit jejich rodící se kamarádství. Vzhledem k Viktorově povaze by se mu pak jistě vysmál a požadoval by za to neštěstí odstupné. Překvapivě však lord Viktor situaci nevyhrotil. Napil se ze sklenice, kterou mu lord Alistair nalil, a ušetřil ho tak dalších rozpaků. Ztraceného v myšlenkách Alistaira vytrhl zpět zmatený hlas lorda Jaspera Hawthorna: "Co to mělo znamenat? Lord Victor se naklonil blíž a zašeptal: "Máma mě otravuje, abych si našel partnera. "...," lord Jasper ho objal kolem ramen a ve tváři se mu zračilo zklamání. "Tak mě pozvi na rande! Viktor naklonil hlavu a s opravdovou pílí studoval Jasperovu tvář: 'Příliš známé, to nemůžu udělat. Jasperův rozzuřený výraz se změnil v nevěřícný, když ho Viktor hravě odstrčil. Jejich škádlivé chování ve spojení s jejich blízkostí neuniklo okolním účinkujícím, kteří instinktivně potlačili své ambice šéfa okouzlit a vyměnili si šeptem projevy zvědavosti. Lord Alistair Gray sklopil řasy a odvrátil pohled. Důvod dnešní nespokojenosti lorda Victora Ravenswooda pramenil z toho, že zaslechl, jak jeho rodiče vyjadřují obavy z jeho osamělého života. Dokonce se jeho staršímu bratrovi, lady Elinor Ravenswoodové, zmínili, že pokud Victor zůstane svobodný, měla by na svou budoucí manželku tlačit, aby mu pořídila další dítě, které by mu dělalo společnost. Lady Elinor ve spěchu sotva snědla sousto, než se odebrala do své pracovny, zatímco Victorova matka ho neúnavně nabádala ke konzumaci neurologicky prospěšných potravin. Trčel tam, nucen poslouchat a cítil, jak v něm narůstá podráždění. Když mluvil s lordem Jasperem Hawthornem, nebylo to proto, že by skutečně chtěl navázat milostný vztah s lordem Alistairem Grayem. Bylo to jen proto, že když viděl Alistairovu tvář, měl najednou pocit, že vyzkoušet lásku by možná nebylo tak špatné. Koneckonců věřil, že by bylo těžké najít někoho, kdo by pro něj byl dostatečně trpělivý, a přitom by mohl zaplatit za několik let společnosti. Navíc byl upřímně zvědavý, co se skrývá pod stoickou fasádou lorda Alistaira Graye. V hlavě se mu zrodil plán, a tak se do toho pustil. Toho večera pověřil svého asistenta, aby kontaktoval agenta lorda Alistaira. Po bezcílném telefonátu, který byl přerušen, se ozvalo zaklepání na dveře lorda Alistaira. "Ahoj, Alistaire. Tvoje příležitost je tady!
Kapitola 4
"Lorde Alistaire Grayi, co to proboha... Písař Gareth začal dychtivě zvedat ruku a potlačoval vzrušení. "Lord Victor Ravenswood se s vámi chce zítra večer setkat v hostinci The Grand Oak Inn. "Co se děje? Nemáš řeč? Gareth se rozjařeně uchechtl. 'Slyšel jsem, že sir Reginald Blackwood vystřelil ke slávě během pouhých dvou let, protože si ho lord Victor oblíbil. Lorde Alistaire Grayi, máte štěstí. To, že se o tebe zajímá někdo jako lord Victor Ravenswood, není žádná ztráta. Výraz lorda Alistaira Graye okamžitě potemněl. 'To je skvělá příležitost! Musíš se jí chopit! Gareth naléhal. Lord Alistair Gray se zachmuřenou tváří pevně zavřel dveře. Když lord Victor Ravenswood vyšel z koupelny, lord Alistair Gray stále nedorazil. Do jejich smluveného času zbývalo ještě deset minut a lord Victor pocítil záchvěv podráždění. Bylo to poprvé, co se zabýval myšlenkou vzít hvězdu pod svá křídla, a přesto, jak se lord Alistair opovažuje nechat ho čekat! Copak se nebál, že by si to lord Victor mohl rozmyslet? Že by to bylo... ponížením? Z toho, co viděl na Alistairově chování, ten chlap vypadal dost pyšně. V zábavním průmyslu však byla spousta lidí, kteří se chovali povýšeně. Lord Victor měl všechen čas na světě, aby tu vrstvu přetvářky odloupl. Byl hluboce ponořen do rytmické hry, když přesně v sedm hodin uslyšel tiché zazvonění u dveří. Aniž by vzhlédl, jeho počáteční rozmrzelost opadla, jakmile dovnitř vstoupil lord Alistair Gray. Pohled lorda Alistaira padl na Victorovy nohy, ležérně přehozené přes skleněný stůl, jehož řasy se v měkkém světle místnosti svůdně třepotaly. Ty nohy, dlouhé a bledé, se svůdně třpytily - bylo těžké nenechat se přitáhnout. Když lord Viktor dopil další rundu a konečně zvedl pohled, jejich oči se instinktivně setkaly. Lord Viktor měl velké jantarově zbarvené duhovky, průhledné, ale přesto lákavé, s tváří, která dokázala bez větší námahy přinést potíže - s nenuceným šarmem. "Na co tak zíráš? Dej se do pořádku,' řekl a jeho nelibost byla zřejmá. Lord Alistair se zamračil, stále měl podezření, že proti němu lord Viktor chystá nějaký zlověstný plán, ale soudě podle Victorova výrazu se zdál být přímočarý; ten chlap nepatřil k těm, kdo nich vymýšlí složité intriky. Když viděl, že lord Alistair je stále jako přikovaný, objevil se na Victorově tváři úsměv. 'Přijel jsi, a teď si hraješ na neviňátko? Nálada lorda Alistaira se ještě více zhoršila. "Co přesně tím naznačuješ? Lord Victor se zvedl ze židle a přistoupil k němu, jeho vytříbené rysy se nebezpečně přiblížily. Přestože byl menší než lord Alistair, vyzařoval zastrašující přítomnost, jako podmanivá kočka připravená k výpadu. "Na co narážím?" Jeho hlas byl protkán pobavením, když štíhlými prsty hravě naklonil lordu Alistairovi bradu a ve vzduchu se objevil flirt. "Chci tě. Ode mě vystoupáš do nových výšin. Lord Alistair na okamžik ztratil řeč. Poprvé měl pocit, že skutečně může uvěřit, že lord Victor Ravenswood naprosto a zcela zapomněl na člověka, kterého kdysi nenáviděl ze všeho nejvíc. Málem se rozesmál. Tohle bylo příliš dobré, než aby to byla pravda.
Kapitola 5
Lord Victor Ravenswood se se stoickým výrazem odvrátil, vytáhl si bradu z jemných konečků prstů a na rtech mu tančil šibalský úsměv, když sledoval lorda Alistaira Graye. Alistair byl nepopiratelně pohledný a Victor měl přirozeně rád atraktivní lidi. Bylo to poprvé, co vzal pod svá křídla nějakého muže, a reakce ostatních ho docela pobavily. Ponížená? Nemohl si pomoci, ale napadlo ho to. Že by odmítl? "To by byla opravdová škoda," zamyslel se Viktor tiše, protože si skutečně vážil výrazných rysů lorda Alistaira Graye. Alistair mlčky kráčel ke koupelně a choval se rozhodně vyhýbavě, což Viktora přimělo k tichému pousmání. "Tsk." Představoval si, že jeho protějšek je spíše hrdý hrdina, vznešený a neústupný. Viktor pocítil zklamání; v dnešní době bylo skutečně náročné najít někoho, kdo by odpovídal jak krásou, tak kvalitou. Z koupelny unikl tlumený smích, jako by Alistair nechtěl, aby mu unikl. Victor naklonil hlavu, aby se zaposlouchal zblízka, ale ten okamžik ho přešel - pokud to nebyla jeho představivost, znamenalo to, že Alistair byl tajně potěšen, že je v takovém uspořádání. "Samozřejmě, " pomyslel si samolibě. S Victorovými penězi a vzhledem by si ten, kdo by se dostal do jeho péče, jistě žil přepychově. Když Alistair vyšel z koupelny, jeho výraz byl jako vždy nevýrazný a neprozrazoval ani náznak radosti. Viktora to nezajímalo; řekl: "Župan, ukažte ho." "To je v pořádku," řekl. Alistair se zarazil. "...Cože? 'Přestaň zírat, řekl jsem župan, hned.' Alistair s lehkým cuknutím víček neochotně popadl vázání županu a vyhověl mu, čímž odhalil působivě vypracovaný trup, který Viktor na chvíli ocenil. Zaujatě kroužil kolem Alistaira, přejížděl prsty po hladké látce a nutil Alistaira kousat se do jazyka, aby potlačil své reakce. Alistaira stálo veškeré sebeovládání, aby se pod Viktorovým pohledem udržel v klidu. Nakonec Viktor s náznakem milosrdenství povolil: "Obleč si to." Alistair si rychle oblékl župan a hrdlo se mu stáhlo přívalem horka, když sledoval, jak Viktor kráčí k pohovce a v očích mu hoří nevyřčená slova. Viktor se pohodlně usadil, pak se otočil k Alistairovi a poklepal na sedadlo vedle sebe. "Proč tam stojíš? Pojď si sednout. Alistair se ztuhle posadil, čelo se mu mírně svraštilo. Když Viktor viděl jeho neklid, zkřivil rty do šibalského úsměvu. "Ten tvůj rezignovaný výraz prostě zbožňuju. '...' Alistair mlčel a vyrovnával své rysy. Viktor zvedl bradu: "Otevři to víno. Alistair poslušně udělal, co mu bylo řečeno, a jeho dlouhé řasy vrhaly stín na jeho emoce. Se sklenicí v ruce udělal Viktor odvážný krok blíž, čímž Alistaira překvapil. Jejich tváře se přiblížily na pár centimetrů; Victor se ušklíbl: "Proč se tváříš tak ostražitě? Slibuji, že tě nekousnu. Ustoupil a zavířil skleničkou. Alistair postavil láhev zpět na stůl. "Co ode mě ještě chceš? "Už jsi jedl večeři? Viktor se zeptal a pak bez ostychu pokračoval: "Zapomeň na to, nejedl jsem, tak mi musíš dělat společnost. '...' Číšník jim rychle přinesl jídlo a Viktor se uvelebil na malé pohovce a líně si prohlížel pokrmy před sebou. "Tenhle stůl je plný mých oblíbených jídel. Vezmi na vědomí, že pokud to pokazíš, budeš potrestán. Blýskl se škádlivým úsměvem a v očích se mu zaleskla zlomyslnost. Alistair se však na jeho provokaci nezmohl. Kdyby byl na zábavní scéně pouhým nováčkem, možná by se nad Viktorovým povýšeným chováním urazil. Ale Victor zjevně neznal Alistairovu minulost - a zapomněl na staršího muže z Alistairovy rodiny, který kdysi udělal všechno pro to, aby si lorda Homea získal.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Zlomené sny a skryté pravdy"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️