Uvízl se šesti sexy muži

Prolog (1)

"Všechno nejlepší k narozeninám! Všechno nejlepší k narozeninám! Všechno nejlepší k narozeninám, drahý BRATŘE! Všechno nejlepší k narozeninám!!!" Zpíval jsem a tleskal rukama.

"Klenote, nemusíš přidávat tolik důrazu, když zpíváš," zasmál se brácha a zvedl mě do náruče. Hystericky jsem se zachichotala, když se se mnou zatočil a pak mi dal pusu na tvář.

"Gabrieli, děláš z ní hyperaktivní." Matka se k nám otočila a zírala na nás. Zachichotala jsem se ještě víc a Gabriel si povzdechl. "Buď to, nebo našla skrytou skrýš Sour Patch Kids," zvážněl a podíval se na mě.

Široce jsem se na něj usmála a položila mu své malé ruce na tváře. "Byly vynikající," zašeptala jsem a znovu se zachichotala, jak jsem se v jeho objetí kroutila.

Matka s Gabrielem si povzdechli. "Nezáleží na tom, jaké kouzlo jsem na skříňku použila. Stejně zázračně najde způsob, jak ji odemknout. V tomhle je po otci," zamumlala matka a zkřížila ruce.

"Mami, brácha přijde pozdě do školy!" "To je v pořádku. Vykřikla jsem a rozhazovala rukama. Gabriel mě ještě jednou políbil na tvář, než mě postavil na zem. Začala jsem běhat kolem stolu, jak nejrychleji jsem mohla.

"Stejně do něčeho narazí," upozornil mě Gabriel.

"Ať si spálí ten nával cukru," odmítla ho matka, ale znělo to pobaveně. Na chvíli jsem se zastavila a sledovala, jak Gabriel matku objímá.

"Všechno nejlepší k narozeninám, můj drahý synu. Ať máš před sebou ještě mnoho šťastných let," usmála se matka láskyplně.

"Děkuji ti, mami," odpověděl.

Přiběhl jsem k nim a objal bratrovu nohu. "Další roky. Více let! Mami? Můžeme mu dát tu věc?!" Dychtivě jsem se zeptala.

"Hračku?" Gabriel se zvědavě zeptal. Matka se širokým úsměvem zavrtěla hlavou.

"Tvoje sestra neumí udržet tajemství," podotkla.

Zachichotala jsem se. "Říkala jsi, že mu to dáš před školou," bránila jsem se.

"To jsem udělala," potvrdila matka a přešla z kuchyně do obývacího pokoje. Bratr mě zvedl a následoval ji. Objala jsem ho kolem krku a tiše se chichotala vzrušením. Těšila jsem se, až si dárek rozbalí. Určitě se mu bude líbit!

Matka se vrátila se světle modrou krabicí s červenou stuhou. Předala ji Gabrielovi, který mě spustil na zem, abych jeho dar přijala.

"Kdysi patřila tvému otci. Šly jsme ji s Klenotem nechat vyleštit. Doufám, že si jí budeš vážit stejně jako on," zašeptala matka.

Podělily se o smutný pohled a já se zamračila a přála si, aby tu byl tatínek a viděl mě a Gabriela. Loni zemřel během kouzelnické výpravy. Maminka říkala, že jeho tělo nikdy nenašli, takže při pohřbu museli použít prázdnou rakev. Když jsme o tom mluvili, bylo mi z toho smutno a nechtěla jsem, aby byl bratr smutný v den svých narozenin.

"BUĎ ŠŤASTNÝ!" Požadovala jsem to a rozhazovala rukama. Matka i Bratr se na mě podívali a já se co nejlépe široce usmála. Gabriel se zasmál a natáhl ruku, aby mě pohladil po hnědých vlasech.

"Jsem moc šťastná. Pomůžeš mi to otevřít, Klenotko? Stuhu si můžeš nechat," nabídl Gabriel.

"ANO!" Jásala jsem a on si klekl, abychom mohli dárek otevřít oba. Pomohla jsem rozvázat stuhu a bratr otevřel krabičku a odhalil otcův vzácný majetek: náhrdelník s kouzelným kruhem.

Matka říkala, že ho tu nechal před výpravou, protože se bál, že ho ztratí. Matka říkala, že se dědil ze syna na syna po mnoho generací a obsahoval velmi starou magii. Nyní byl na řadě bratr.

"Mami... Klenot..." Gabriel zašeptal a udiveně se na náhrdelník zadíval. Vyndal ho z krabičky; zlatý řetízek se kymácel ze strany na stranu, jak visel. Kouzelný kruh byl zlatý a měl různobarevné drahokamy umístěné rovnoměrně po vnějším okraji kruhové části náhrdelníku. Uprostřed byl symbol slunce a nahoře malý měsíc; spodní část zdobily miniaturní hvězdičky.

Matka říkala, že síla uvnitř byla shromažďována z generace na generaci, každý muž do ní vložil malý kousek své síly, než ji předal dál. Zeptala jsem se matky, jestli ho mohou dostat i dívky, a ona řekla, že je to možné, ale protože bratr je starší dítě, může si ho nárokovat jako první.

"Líbí se ti to?! Budeš ho teď nosit?" Zeptala jsem se a poskakovala v očekávání.

"Do školy ho nosit nemůžu, ale potom ano. Chceš mi ho nosit, než se vrátím domů?" Gabriel navrhl.

"ANO! Můžu? Mami, můžu, prosím? Budu ho nosit bezpečně, slibuju!" Prosila jsem. Podívala se na nás a vřele se usmála. "Jistě, ale jen pro dnešek, protože ho budeš chránit pro Gabriela. Rozumíš?"

"Rozumím!" Řekli jsme jednohlasně a já vypískla.

Gabriel se zasmál. "Přestaň se hýbat, abych si ho mohl nasadit, moje hyper princezno."

Zůstala jsem naprosto nehybná a matka mi pomohla zvednout dlouhé vlasy, aby mi bratr mohl náhrdelník zavěsit na krk. Cítila jsem, jak mnou projelo zvláštní mravenčení, a zachichotala jsem se.

"Ta věc lechtá," pronesla jsem skrz smích.

"Myslím, že se tomu kouzlu líbíš," odpověděla matka.

Gabriel se postavil na nohy, zvedl mě a doprovodil nás ke stojícímu zrcadlu u vchodových dveří. Zadívala jsem se na svůj odraz, obdivovala náhrdelník a pak se zadívala na bratra v zrcadle.

Krátké vlasy měl pěkně upravené do školy a zlaté oči mu zářily štěstím. Měl na sobě školní uniformu, která byla tmavě modrá se zlatým lemováním a zlatou kravatou. Chodil do školy, která se jmenovala Brighten Magic Academy. Bylo to stejné místo, kde maminka pracovala jako profesorka a kouzelnická radová.

"Líbí se ti to, bráško?" Zeptal jsem se ho.

Přikývl: "Líbí se mi to. Zvlášť když ho moje sestřička tak hrdě nosí." "To je skvělé.

"Budu ji chránit a dohlédnu na to, aby mi ji žádná zlá příšera nevzala," prohlásil jsem slavnostně. Byl to bratrův majetek a já ho budu chránit za každou cenu.

"Jsem si jistá, že odvedeš skvělou práci, princezno Jewel. Teď je čas, abych šla do školy. Uvidíme se večer. Dáme si dort."

"Jahodový koláč!" Radostně jsem souhlasila.

Zasmál se a naklonil se, aby se otřel nosem o můj. "Samozřejmě. Buď pro mámu hodná holčička a dej pozor, aby Alice neukradla sousedce nějaký lesklý šperk."

Prolog (2)

Zachichotala jsem se, kroutila se v jeho sevření a chtěla, aby mě pustil. Spustil mě na zem a já se rozběhla k mámě, která se k nám blížila.

"Alice má vlastní rozum. WEEE!" Zpívala jsem a kroužila kolem maminky, která zděšeně vrtěla hlavou.

"Teď nechá Alici vzít dvakrát tolik šperků," okřikla mě maminka.

"Alice se chová spíš jako havran než jako sova," poznamenal Gabriel.

"HOUKAČKA!"

Zarazila jsem se, když jsem viděla, jak do místnosti vlétla moje malá soví známá. Přistála mi na rameni a já vypískla.

"Alice ti přeje všechno nejlepší, brácho!" Jásala jsem.

"Děkuji ti, Alice," promluvil Bratr konejšivě na mou známou.

"Houkni!" odpověděla a zatřepetala bílým peřím.

Matka zatleskala. "Jestli hned neodejdeš, přijdeš opravdu pozdě, Gabrieli. Já tam sice učím, ale nezakrývám tě," zabručela a Gabriel se na ni zakabonil.

"Mami, vždyť mám narozeniny. Buď hodná."

"Budu ve škole na schůzce u oběda. Sejdeme se potom, ano?" zeptala se.

"Dobře, mami. Už jdu. Uvidíme se, Jewel a Alice. Mám vás všechny ráda," usmál se Gabriel, vstal z místa, kde si obouval boty, a zamával na rozloučenou.

"MILUJU TĚ!" Hlasitě jsem prohlásila.

"HOOT!" Alice mě následovala.

"Miluju tě, zlatíčko. Bav se," povzbudila ji matka. Všimla jsem si změny v bratrově výrazu, která mě přiměla zaklonit hlavu, ale v mžiku ji vystřídal široký úsměv.

"Ahoj," zavolal, odešel z domu a tiše za sebou zavřel dveře.

"Mami?" Přistoupila jsem k ní a pohledem se setkala s jejíma zářivě zlatýma očima. Byly úplně jiné než moje rubínové, které jsem zdědila po otci.

"Co se děje, Klenote?" Matka si ke mně klekla, aby si se mnou promluvila.

"Bratr před chvílí vypadal vyděšeně. Copak jsi to neviděla?"

Můj bratr nikdy nevypadal vyděšeně, pokud nemusel zabít pavouka. Ty neměl rád. Já jsem si myslel, že jsou úžasní.

"Nejspíš je jen nervózní. Blíží se mu zkoušky. Chce si vést opravdu dobře jako kdysi otec a já. S některými druhy magie má potíže," vysvětlila matka.

"Musí se učit od profesionála, jako jsem JÁ!" Prohlásil jsem.

Matka se ušklíbla. "Souhlasím, můj malý zázraku. Jen už nezapaluj dům, ano?"

"Hurá!" Alice mi přitiskla hlavu k obličeji, když jsem se nervózně zachichotal. "To byla nehoda," přiznala jsem stydlivě.

Matka se usmála a vtiskla mi pusu na čelo. "Já vím. Teď se vykoupeš a převlékneš se do svých krásných šatů, které ti bratr koupil?"

"ANO!" "Půjdu s tebou do školy, abys bratra odvezla domů dřív, že?" "Ano," odpověděla jsem. Zeptala jsem se.

Přikývla. "Jo, moc chce jít na kouzelnické představení, které právě začalo. Nejdřív tam půjdeme a pak si dáme pěknou luxusní večeři."

"A do kina?!"

"Jasně," zasmála se matka mému nadšení.

"Bráška bude mít takovou radost, mami! Já se půjdu vykoupat!" Oznámil jsem a zamířil ke schodům, ale pak jsem se zastavil, otočil se a běžel zpátky k matce, která vypadala zmateně. Alice vzlétla, vznášela se ve vzduchu a pozorovala nás.

Zvedla jsem ruce. "Než odejdu, chci obejmout," oznámila jsem.

Její tvář změkla a přitáhla si mě do objetí. "K čemu to je?"

"Vím, že se ti stýská po tátovi. Mně se po něm taky stýská. Ale on má rád tebe, mě, bráchu i Alici! A já mám ráda tebe," zašeptala jsem a dala mamince pusu na nos. Zamrkala a vypadala šokovaná mými náhlými slovy.

"Děkuju ti, Jewel. Tatínek by byl na svého mini vzoru pyšný. Taky tě mám ráda," odpověděla přidušeným hlasem a vtiskla mi pusu na čelo.

"Pojďme ti napustit vanu," zašeptala. Radostně jsem přikývla a začala si zpívat písničku o koupeli, jak jsem to dělala vždycky před koupáním.

Nemohla jsem se dočkat, až uvidím bratrův šťastný obličej, až ho vyzvedneme ze školy.

* * *

"Mami, přijde zítra Logan?" zeptala jsem se. Zeptala jsem se a sevřela svou ruku v její, když jsme procházeli kolem vstupní brány do školy, která se leskla zlatou barvou.

"Chceš si s Loganem hrát?" Zeptala se máma.

"Ano. Chybí mi." Neviděla jsem ho od svých šestých narozenin, které jsem měla minulý měsíc, a jeho rodiče byli příliš zaneprázdnění, než aby ho přivedli.

"Promluvím si po tomhle s Loganovými rodiči a uvidíme, jestli ho můžeme vyzvednout. Může jet s námi a zůstat přes noc. Jsem si jistá, že ani jednomu z jeho rodičů to nebude vadit," uklidňovala mě matka.

"Nemůžu se dočkat! Bude mít radost," prohlásila jsem radostně a cítila se vzrušená, že uvidím svou nejlepší kamarádku. Znaly jsme se, co jsem si pamatovala.

Došly jsme k velké fontáně, která byla obklopená drobnými květinami různých barev. Kousek od ní stála žena, která měla na sobě stejnou uniformu dlouhého pláště jako maminka. Měla dokonce i podobný čarodějnický klobouk, ale ten maminčin měl vyšité symboly, což prý bylo kvůli jejímu postavení ve škole.

"Klenote, počkej tady chvíli. Potřebuji si promluvit se slečnou Landsfordovou jako dospělá," oznámila jí matka. Roztržitě jsem přikývla, příliš zaujatá zíráním na velkou hradní stavbu a kolemjdoucí studenty, kteří se na mě usmívali.

Někteří ke mně přistoupili a pochválili mi růžové nadýchané šaty, které měly na části sukně modré růže. Bratr měl rád modrou a já růžovou, takže jsem si je pro tuto zvláštní příležitost ráda oblékla.

"Dobře, mami. Zůstanu u fontány," odpověděla jsem. Přistoupila k ženě s dlouhými fialovými vlasy a začaly si povídat. Přešla jsem k lavičce, posadila se a spokojeně kopala nohama, zatímco jsem si broukala.

Alice se věnovala svým vlastním věcem, ale věděla jsem, že se před představením vrátí a bude se chtít účastnit aktivit s námi. Byla to známá s vlastní myslí. Byla jsem ráda, že mě alespoň poslouchá. Málokdy poslouchala bratra nebo matku.

Podívala jsem se na boční věž, která nám byla nejblíž, a zírala na nejvyšší balkon. Bratr mě tam vzal, když měl prohlídku školy, a říkal, že tam se trénuje používání levitační magie a dalších létacích kouzel. Byl tam magický kruh, který se aktivoval, pokud někdo nedokázal kouzlo provést, a ten vytvořil nějakou větrnou věc, která ho zachytila, aby nespadl.

Prolog (3)

Byla to jedna z mnoha skvělých věcí, které škola nabízela. Jen jsem si přál, aby to nebyla čistě chlapecká škola. Dívčí škola byla na druhé straně města, což znamenalo, že bych byla od Bratra daleko.

Chtěl se tu stát profesorem stejně jako matka, ale já tu chtěla být taky s ním. Dál jsem přemýšlela o situaci, když jsem viděla, jak několik studentů vyšlo na balkon.

"Hmm? Bratře!" Povzbudil jsem se, když jsem ho spatřil. Seskočila jsem z lavice a běžela k místu, kde byla máma. Začala jsem ji tahat za plášť, zatímco jsem dál zírala na Bratrovu postavu vysoko nahoře.

"Mami! Bráška," oznámil jsem.

"Vteřinku, drahoušku Klenote," odpověděla maminka.

"Dobré ráno, Jewel. Dneska ti to moc sluší," slyšela jsem říkat paní Landsfordovou. Odtrhla jsem oči od scény nad sebou, abych se jí zdvořile uklonila. "Dobrý den."

Znovu jsem se podívala nahoru a zmateně naklonila hlavu. "Mami?" Znovu jsem zavolala a cítila se trochu znepokojená tím, jak blízko jsou bratr a další muž s oranžovými vlasy na kraji.

Nevypadalo to tak bezpečně jako posledně, když jsme sem přišli. Rozhlédla jsem se po ostatních učitelích, kteří měli být během létání přítomni, ale nikoho dalšího v černých pláštích a kloboucích jsem nezahlédla.

Znovu jsem zatáhla za maminčin plášť, silněji než předtím, a nervózně jsem se kousla do rtu. Nevypadalo to, že by se tam nahoře bavili. Bratr a ten druhý kluk vypadali, že se hádají.

"Klenote, prosím tě. Ještě minutku," konejšila mě matka a mně se rozšířily oči, když oranžovovlasý muž strčil do Bratra, který se převrátil přes okraj.

"MAMI!" Vykřikla jsem, což způsobilo, že se všichni kolem nás podívali mým směrem, než jsem ukázala nahoru. Nečekala jsem, až mi někdo odpoví, a začala jsem utíkat, jak nejrychleji to šlo.

"VÍTR!" Křičela jsem a ze všech sil jsem se snažila vytvořit cokoli, co by zachytilo Brothera, a nasměrovala jsem ruce ven, když jsem sprintovala ke vchodu.

Vytvořil se malý vír větru, ale nebyl dost silný. Smykem jsem se zastavil a zdálo se mi, že se mi zastavilo srdce, když bratr dopadl na zem. Všechno jako by se zastavilo; zvuky křiku lidí a hlasitý hluk mi zněly v uších, jak jsem tam stála v šoku.

Matka a paní Landsfordová stály u bratra a já sklopil zrak ke krvi, která se pod ním začala hromadit. Nemohla jsem mu pomoci. Nezachránil jsem Bratra!

Začaly se mi drát slzy do očí, když jsem šla blíž a nevšímala si studentů, kteří začali pobíhat kolem a volat o pomoc.

Bratr ležel na zádech, zatímco matka a slečna Landsfordová se ho pomocí nějakých kouzel snažily uzdravit, ale hluboko uvnitř jsem věděla, že to nepřežije. Odešel by stejně jako otec.

Zvrátil hlavu na stranu a já viděla, jak mu tvář zbarvuje proud slz. Jeho zlaté oči se upřely do mých zoufalých očí a já se chtěla rozběhnout k němu, ještě jednou ho obejmout, ale nemohla jsem se přiblížit. Bála jsem se krve. A hlavně jsem se bála smířit s tím, že zemře a nechá mě a maminku samotné.

"Brácho," zašeptala jsem, můj hlas byl sotva slyšitelný. Zamrkal a otevřel ústa, která byla potřísněná krví, jež mu začala stékat po straně obličeje na zem.

Vypravil ze sebe něco, čemu jsem nerozuměla, a mně se na hrudi udělalo horko. Podívala jsem se na náhrdelník a ten se rozzářil jasným zlatem, než se na něm objevil třetí symbol. Vypadalo to jako srdce v modré barvě.

Ohlédla jsem se, abych viděla, jak se na mě usmívá, a do mysli mi vstoupil jeho hlas.

"Je mi to líto, Jewel. Nemyslím si, že můj náhrdelník můžu dostat zpátky. Chraň ho pro mě a pro otce, ano?"

Bratře! Ne, ne, neopouštěj mě a maminku. Mrzí mě, že jsem nedokázal udělat silnější vítr. Snažil jsem se! Udělám to lépe. Jen neumírej.

Oči se mu začaly zavírat, ale dál se usmíval. "Vedla sis dobře, Klenotko. Postarej se za mě o maminku. Mám tě rád."

Gabriel... Taky tě mám rád, bráško. Neodcházej! Bojuj. Prosím? Musíme se jít podívat na kouzelnickou show společně!

"Je mi to líto," zašeptal jeho slabý hlas a jen tak tak, že se pocit jeho přítomnosti v mé mysli vytratil.

"Bratře?" Zašeptala jsem chvějícími se rty. Dívala jsem se do jeho zlatých očí, které otupěly, a sledovala, jak naposledy vydechl. Jeho oči zůstaly otevřené a já slyšela jen matčin zmučený výkřik.

Nehýbala jsem se. Zůstala jsem stát jako přimražená a sledovala, jak se kolem něj shlukují lidé a snaží se ho probudit, ale jeho oči zůstávaly otevřené a hrudník nehybný. Zkoumavě jsem zírala, jak se kolem mě prohánějí lidé, až už jsem bratra neviděla, protože ho obklopil dav dospělých.

Pomalu jsem vzhlédla a z balkonu se na mě díval ten samý oranžovovlasý kluk. Místo toho, aby se tvářil šokovaně, se usmíval. Šibalský úsměv, který mu dodával zlý výraz. Zabil bratra! Mého bratra. Jak se opovážil? Vzal mi bratra. Ale on je šťastný. Šťastný, že už Bráchu nikdy neuvidím a maminka taky ne.

Jako by cítil můj pohled, jeho oči se setkaly s mými a já na něj zúžila pohled. Jestli mu to připadalo vtipné, možná by to měl zkusit sám.

Nevěděla jsem, kde se Alice vzala, ale vletěla přímo do Oranžových vlasů. Pokusil se ji udeřit, ale ona do něj stále znovu a znovu narážela. Viděl jsem, jak se mu ostatní kluci snaží pomoct, ale jako by se k němu nemohli dostat. Nebo to možná bylo proto, že jsem to nechtěla.

Alice vyletěla a znovu vystřelila do Oranžových vlasů, ale tentokrát ho síla úplně shodila z okraje.

"Klenot!"

Přede mnou se objevil chlapec se zlatýma očima, které mi připomínaly bratra. Zablokoval mi pohled a zabránil mi vidět tragický konec člověka, který zabil mého bratra. Vrátil se mi sluch a s ním se ozvaly četné výkřiky a pak hlasitá rána, jak chlapec dopadl na zem.

"Logane," zašeptala jsem a prodrala se skrz mlhu, abych konečně viděla, kdo stojí přede mnou. Sundal ruce a oba jsme zírali na oranžovovlasého chlapce, který ležel na zemi a křičel v mučivé bolesti. Zamračila jsem se a uvědomila si, že ho někdo zachránil. Nezasloužil si to však. Vzal si ode mě Bratra.

Logan mi sevřel hlavu v dlaních. "Klenot. Přestaň."

"Vzal mi bratra. Zabil ho," oznámila jsem monotónním hlasem a cítila se zbavená jakýchkoli emocí kromě hněvu a nenávisti, kterou jsem cítila k chlapci, který mi zabil bratra. Žena klečela vedle nás a já se pomalu setkala s jejíma růžovýma očima.

"Klenot, zlatíčko. To je v pořádku, pojď sem." Loganova matka si mě přitáhla do náruče a zvedla mě.

"Ne, to není v pořádku! Brácho! Zabil bratra!" Křičela jsem a snažila se odtrhnout. Chtěla jsem, aby za to zaplatil. Musel jsem, kvůli bratrovi. Začal jsem brečet a zmítal se v náručí Loganovy matky. Její paže mě pevně objaly a znemožnily mi útěk.

"Logane!" vykřikla. Otevřela jsem oči a zírala, jak Logan kráčí k davu, který se začal tvořit kolem Oranžových vlasů. Loganova máma mě tam nesla a snažila se Logana zastavit, ale on se tam dostal první.

"Logane Crossi, co to..." začal někdo, ale Logan ukázal na oranžovovlasého kluka u svých nohou.

"VRAH! ZABIL BRATRA JEWEL! ZAVRAŽDIL HO! VIDĚL JSEM TO!" oznámil nahlas, aby to všichni slyšeli.

"Cože?!" Podobné výkřiky se rozléhaly davem studentů a učitelů.

"Klenot. Strčil do tvého bratra?" Zeptala se mě Loganova máma. Přikývla jsem.

"ZABIL BRATRA," zvolala jsem.

Davem prošel muž s přísným výrazem ve tváři. Zadíval se na Logana a na mě, celou minutu se díval mezi nás a pak kývl hlavou.

"Oni mluví PRAVDU! Lark Huntlyová, jsi zatčena." "Cože?" zeptal jsem se.

Dav se dal do hysterie a Logan se na chlapce naposledy podíval, něco zamumlal a pak se otočil a přistoupil ke mně. Loganova máma mě spustila a já se rozběhla k Loganovi. Rozevřel náruč a pevně mě objal, když jsem začala plakat.

"Brácho!" Kvílela jsem v Loganově náručí a nedbala na nic jiného kolem sebe.

Můj bratr byl pryč a já budu muset navždy žít s lítostí, že jsem ho nezachránila.

1. Sweet Logan (1)

O PATNÁCT LET POZDĚJI...

"Mami, musím se připravit," oznámila jsem, dojedla poslední nádobí a položila ho na sušák. Popadla jsem růžový ručník, abych si osušila ruce, a otočila se k mámě, která si u stolu četla nejnovější knihu o kouzlech.

"Už? Jdeš za tou svou kamarádkou?" "Ano," odpověděla jsem. Zvedla oči, aby se na mě zadívala svýma zlatýma očima, a já jsem jí věnovala malý úsměv.

"Logan, mami. Vzpomínáš si? Můj kamarád z dětství," zdůraznila jsem a doufala, že si Logana Crosse pamatuje. Byl to můj kamarád, co jsem si pamatovala, a ležel mi na srdci.

"Je těžké si pamatovat všechny tvé přátele, Gabrieli. Ve škole jsi oblíbený," odmítla mě a vrátila se pohledem ke své knize. Povzdechla jsem si a můj úsměv se změnil v zamračený výraz.

"Mami," promluvil jsem přísněji. Podívala se na mě a vypadala zmateně, proč vypadám naštvaně.

"Cože? Proč se najednou tváříš tak smutně, Jewel?"

"Zase sis mě spletla s Gabrielem..." zašeptala jsem.

"Opravdu? Musela jsi něco zaslechnout. Nemáš se teď setkat se svým přítelem Loganem? Běž se připravit." Smetla ze sebe to uklouznutí, zavrtěla jsem hlavou a přešla k ní. Dala jsem jí pusu na tvář a pak jsem šla do lednice pro láhev vody na léky.

"Nezapomeň si vzít léky v devět hodin, než půjdeš spát, mami. Přijdu domů hodně pozdě. Logan se možná vrátí se mnou, nebo zůstanu u něj. Dobře?" Vysvětlila jsem jí, vrátila se ke kuchyňskému stolu a postavila na něj láhev s vodou, než jsem se natáhla pro organizér na léky.

"Já si to pamatuju, Gabrieli. Nemusíš mi to připomínat každý den. A taky, proč bys u Logana přespávala? Jsi snad gay, zlatíčko?" zvedla hlavu a tázavě se na mě zadívala.

"Mami, já nejsem... vlastně je to jedno. Přijdu pozdě." Nemělo smysl se s ní teď hádat. Až jí začnou účinkovat léky, snad jí zase pomohou rozlišit, co je realita.

Už jsem se chystala odejít z kuchyně, když mě matka zastavila a chytila mě za zápěstí. "Zlatíčko, počkej chvilku," požádala mě a já se otočila, abych jí věnovala malý úsměv.

"Ano, matko?"

"Jestli se ti ten Logan líbí, můžeš mi to vždycky říct. I když jsi gay, pořád tě budu mít ráda," ujistila mě a já se musela usmát jejímu uvolněnému výrazu.

"Díky, mami. Budu na to pamatovat. Jdu se připravit. Určitě ti dám vědět, až se budu chystat vyrazit, ano?" řekla jsem.

"Dobře. Mám tě ráda." Věnovala mi široký úsměv.

"Já tebe taky, mami." Dala jsem jí ještě jednu pusu na tvář, než jsem se otočila a odešla nahoru do svého pokoje.

Když jsem došla na horní schod, povzdechla jsem si. "Není to smutné, Gabe? Ona si vážně myslí, že jsem ty," zašeptala jsem bratrovi do nebe.

Za pár týdnů měl narozeniny a výročí smrti. Den, kdy jsem ho nedokázala zachránit. Od toho osudného dne se matčino duševní zdraví začalo zhoršovat. Byla jí diagnostikována Alzheimerova choroba a já jsem byl varován, že kvůli traumatu z bratrovy smrti a našemu podobnému vzhledu by si mě s ním máma mohla případně splést.

Během mých středoškolských let to nebylo špatné, ale vzhledem k mé sportovní stránce a tomu, že jsem dávala přednost teplákům a tričkům před růžovými šaty a make-upem, se zdálo, že to posiluje její blud, že jsem skutečně Gabriel. I díky tomu, jak jsem se oblékala, si všichni ostatní mysleli, že vypadám jako holka. Myslím, že bratrova smrt byla pro mámu příliš, zvlášť poté, co rok předtím přišla o otce, takže jí nemohla mít za zlé, že si mě neustále pletla s bratrem.

Prohrábla jsem si dlouhé hnědé vlasy. Uvědomila jsem si, že bych se měla připravit. Nechtěla jsem nechat Logana čekat.

Zamířila jsem chodbou ke své ložnici a rychlou dávkou magie odemkla růžové dveře. Zavřela jsem je za sebou a ještě jednou zamkla, než jsem se otočila k ženě rozvalené na mé posteli s knihou mangy v ruce.

"Než něco řekneš, doporučuji ti, aby sis aspoň začala upravovat vlasy. Logan má rád, když se mu v nich objeví ten náznak kudrlinek," ozvala se.

Vykulila jsem oči, ale usmála jsem se na fialovookou samici, která se posadila a zkřížila nohy. Byla vysoká, měřila metr osmdesát, její výška byla způsobena hlavně dlouhýma nohama. Měla dlouhé stříbrné vlasy s ofinou a zvýrazněné levandulově fialovou barvou. Její oči měly tmavší odstín fialové a její rty měly vždy dokonalý odstín červené, až se člověk divil, že vždycky nosí rtěnku, ale já věděl, že ne.

"Alice, co jsem říkal o čtení mangy?" Požádala jsem ho.

"No, neměla jsem nic jiného, čím bych se zabavila, když jsi vařila pro mámu. Nemůžeš nechat svou ubohou, neposkvrněnou známou samotnou bez ničeho. Ještě než to vytáhneš, už jsem přečetla všechny tři ty knihy kouzel, které máma včera koupila v obchodě s kouzly," řekla konejšivě.

Její hlas na mě vždycky působil dojmem někoho nesmírně inteligentního, ale její vzhled vzbuzoval dojem, že je to další topmodelka pro korejský časopis.

"Nechtěla jsem se ptát, ale jistě. Přečtu si je, až přijdu večer domů." Přešla jsem ke skříni, abych si našla něco na sebe.

"Přijdeš domů? Hm. To jste se s Loganem ještě nevyspali?"

Zadusila jsem se slinou a otočila se, abych se na ni podívala. "Promiňte, slečno Známá. Proč mě nabádáte k sexu? Pokud vím, jsi mladší než já. Neměla byste říkat takové věci!" Zdůraznila jsem. Pokrčila rameny a vypadala nevzrušeně, když vstala a šla mým směrem.

"Zaprvé bych mohla být starší než ty a ty bys to nikdy nepoznal. Existovala jsem dřív, než ses narodila, a za druhé, prostě si přiznej, že ty a Logan Cross spolu chodíte a už spolu chodíte. Je mučivě bolestivé se na to dívat," odtušila dramaticky a já zasténala.

"Od mé známé nevím, jestli mě to má bolet, nebo znepokojovat. Musím ti najít milence. Ano, měl bych ti vytvořit milence," navrhl jsem a ona se rozesmála.

"A zařídit, abych celý den trčela ve své soví podobě? Ne, díky. Jsem šťastná jako svobodná dáma a jsem ráda v této podobě. Když jdu do obchoďáku, všechny holky na mě žárlí," pochlubila se a pro větší důraz si pohodila dlouhými vlasy.

1. Sweet Logan (2)

"Ještě že nejsi opravdu holčičí holka, jinak bych se tě zřekl," poznamenal jsem a pomalu se na ni podíval. Obě jsme se zasmály a ona sáhla do skříně, aby si vybrala jedny z mých oblíbených červených šatů.

"Vezmi si tyhle. Opravdu ti sluší k opálené pleti. Měla by sis vzít víc příkladů ze své matky. Byla bys bledší," podotkla.

"Musím přiznat, že bych ráda měla její bezchybnou pleť. Myslela jsem, že matčina genetika má být silnější než otcova," zamumlala jsem.

Moje matka byla korejského původu, zatímco můj otec byl běloch. V naší oblasti nebylo mnoho mezirasových párů, ale díky síle a pověsti obou mých rodičů jsme neměli problémy s tím, že by nás lidé odsuzovali. Já jsem bohužel mnoho jejích korejských rysů nepřevzala, a pokud se mě nikdo nezeptal, nikdo by nepoznal, že jsem poloviční Korejka.

Alice však byla dokonalou představitelkou, od bezchybné pleti až po dokonalou barvu pleti a štíhlou postavu. Kolikrát ji požádali, aby nám dělala modelku, když jsme nakupovaly v obchodním centru, bylo ohromující.

"Ale prosím tě. Poté, co tě puberta praštila do obličeje, jsi v mžiku super sexy. Pamatuješ si na poslední rok školy? Každý kluk po tobě vyjel, jako bys byla poslední samice na planetě. Nechtěl po tobě jeden kluk, abys mu porodila děti?" Alice mi to připomněla a já zasténala.

"No jo, a pak ses mu pokusila vydloubnout oči. Ach, hezké vzpomínky." Zasmála jsem se a zavrtěla hlavou.

Podala mi šaty a já zkontrolovala stojící zrcadlo v rohu svého pokoje, jestli se hodí na naše setkání.

"Stojí to za to. Vážně si myslel, že ti budu tiše sedět na rameni, zatímco on se bude snažit dotknout tvého boku, jako by byl tvůj muž. Hm. Vážně jsem mu měla odstranit oči," zabručela Alice.

Zasmála jsem se. "Jsi příliš velká pro své vlastní dobro." Alicina osobnost se mi opravdu líbila.

"Jsem úžasná jen kvůli tobě," mrkla na mě. Oplatila jsem jí úsměv a pak položila šaty na postel. Přešla jsem ke svému černému šuplíku, otevřela ho a vzala si červenou podprsenku bez ramínek a odpovídající kalhotky. Vzhledem k tomu, že šaty byly bez ramínek, tahle podprsenka by byla ideální a sladěné kalhotky byly vždycky zábavné.

"Než odejdeš, přepnu se zpátky do soví podoby," ujistila mě Alice a posadila se zpátky na postel. Zkřížila nohy ve stylu jógy a protáhla se.

"To nemusíš. Moje mana je víc než dostatečná, aby tě udržela," přiznala jsem a ani trochu jsem se nenadechla. Mana bylo to, čemu jsme rádi říkali energie potřebná k vedení magie. Čím vyšší manu jste měli, tím snadněji se vám kouzla prováděla.

"To proto, že jsi PRODIGY! Tvoje magie je nekonečná," prohlásila hrdě. Zvedla jsem na ni obočí, když jsem si na postel pokládala podprsenku a kalhotky.

"Aha. Zázračné dítě, které chce chodit jen do normální školy," podotkla jsem, stáhla si tričko a oblékla podprsenku.

Všichni mi říkali zázračné dítě už od doby, kdy jsem uměla lézt, kvůli mé vysoké hladině many. Mana byla pro uživatele magie nezbytná, aby mohl provádět kouzla vysoké úrovně. Čím více many jste měli, tím silnější byla vaše kouzla. Také vám zvyšovala výdrž. Někteří lidé měli málo many, ale měli rychlou regeneraci a doplňovali manu rychlým tempem.

V mém případě jsem měl všechny výhody: velké množství many zděděné po matce i otci, rychlou obnovu many po matce a vysoký kalibr kouzel po otci. Dohromady jsem byl trojnásobnou hrozbou, což byl jeden z důvodů, proč Alice, moje známá, mohla zůstat ve své lidské podobě, jak dlouho chtěla.

Nezůstávala v ní sice ráda a často jednoduše proto, že ráda létala po našem městečku a kradla sousedům šperky, ale byla to úžasná společnice, zvlášť když jsem potřebovala poradit s módou.

Když jsem se převlékala, Alice mlčela a pozorně si mě prohlížela. "Opravdu nechceš jít do kouzelnické školy?" zeptala se nakonec.

Zamračila jsem se. "Jen mi to připomíná mého bratra," zašeptala jsem.

"Klenot. Ty jsi nebyla důvodem jeho smrti," připomněla mi.

"Já vím. Ale stejně mi to nebrání myslet na něj, kdykoli používám kouzla," odpověděla jsem, přešla ke svému toaletnímu stolku a zapojila kulmu.

"Takže ti nevadí, že kouzla nepoužíváš pro dobro věci? Kdybys ji používala, byla bys našemu společenství užitečná," uznala Alice. Mlčela jsem, zatímco jsem si pročesávala vlasy, a nechala její slova vstřebat.

Bydleli jsme v městečku Natala, které bylo nejblíže k Akademii kouzel Brighten. Matka s otcem se sem přestěhovali kvůli pohodlí a městečko bylo plné mnoha jejich přátel a spolubojovníků z řad mágů.

Mágové bojovníci byli jedinci, kteří byli vysíláni do různých zemí po celém světě ve snaze omezit zločinnost a rozbít velké organizace, které využívaly svou magii ke zlu. V každé větší zemi jsme měli vládu a Radu, ale mágové bojovníci byli součástí mezinárodní organizace a bylo nesmírně obtížné se jimi stát.

Přesně takový byl otec a všichni předpokládali, že vzhledem k mým magickým schopnostem budu následovat jeho příkladu. Škoda pro všechny, protože jsem o to neměl zájem. Nemohla jsem popřít, že jsem milovala pocit, když jsem používala svou magii, ale pokaždé, když jsem to udělala, mi to připomnělo, jak jsem Gabriela zklamala. Po všech těch letech jsem si stále vyčítala, co se tehdy stalo. Nezáleželo na tom, kolik terapeutických sezení jsem absolvovala nebo ke kterým psychiatrům jsem chodila. V hlavě jsem měla zafixováno, že je to moje vina a že s tím musím žít.

Alice si povzdechla, když si uvědomila, že jí neodpovím. "Jak se má máma?" změnila téma.

"Stejně. Dvakrát si mě během jednoho rozhovoru spletla s Gabrielem," prozradila jsem zamračeně.

Alice se zhluboka nadechla. "Ona se z toho nikdy nevzpamatuje, že ne?"

Podívala jsem se na ni a všimla si jejího smutného výrazu. "Hele, to nikdy nevíme. Třeba přijdeme na to, jak léčit nemoci pomocí magie," navrhla jsem.

"Člověk by si myslel, že už to budeme umět. Umíme léčit. Nechápu, jak se z té rovnice vylučuje léčení nemocí založených na duševním zdraví a nervech," zamumlala Alice.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Uvízl se šesti sexy muži"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️