Mezi dvěma dveřmi

Tvar bobtnající, rostoucí erekce byl stále zřetelnější a vytvářel v přiléhavém bavlněném spodním prádle nápadný hrbol.
Obličej Juliana Winterforda byl zabořený mezi nohama Lea Goldsmithe a zřetelně vnímal vůni levandule z jeho čerstvě vypraného spodního prádla.
Tak velká erekce... přemýšlela, jestli ji její ústa vůbec dokážou celou pojmout...
Když o tom tak přemýšlela, najednou se přistihla, že má nutkání mu vlepit polibek. Její rty se setkaly s bavlněnou látkou a ucítila přes ni tuhou, lehce pružnou jeho tvrdost. Její tvář okamžitě zrudla, jak se vrátila do reality.
Byla tam, zabořená mezi nohama cizího muže, a uvažovala, že ochutná jeho erekci. Musela se zbláznit.
Leo Goldsmith zřetelně pocítil nával horka kolem rozkroku a už se chtěl zvednout, když náhle ucítil, jak mu na rozkrok přitiskla ruku, z níž málem ztratil nově nalezenou tvrdost.
'Hm, ty... měla by ses nejdřív obléknout, pak si můžeme promluvit,' vykoktal Julian a mluvil s ní zády k němu. Držela hlavu skloněnou a vlasy si chránila zrak před dalšími pohledy na jeho vypracované tělo.
Leo se posadil a zamračil se na svou stále ještě ztuhlou erekci.
Všiml si vlhké skvrny na tmavě modrém spodním prádle a vzpomněl si na ohnivý pocit, který mu právě pulzoval v rozkroku. Zvedl pohled k té cizí ženě, která k němu stála zády.
Nebyla to chyba. Ta žena, která k němu z ničeho nic vtrhla, mu olízla erekci přes spodní prádlo a on to rozhodně cítil.
"Pohni sebou. Budu čekat venku,' řekl Julian rozpačitě, než spěšně opustil teplou místnost.
Letošní rok pro ni znamenal jednu překážku za druhou a úplně zapomněla, že svůj dům pronajala.
Dům si pronajala kvůli své babičce Eldoře.
Eldora byla její jediná žijící rodina, ale v polovině února jí byla diagnostikována rakovina.
Julian ji přivezl do města, kde pracovala, aby se Eldora mohla lépe léčit v tamní nemocnici.
Tváří v tvář neúměrně vysokým účtům za nemocnici a léčení se Julian rozhodl pronajmout jejich starý rodinný dům. Jakákoli finanční úleva byla velmi potřebná.
Ale ještě než se jí podařilo najít nájemníka, koncem března Eldora zemřela. Její stav se zhoršil tak rychle, že Julian neměl čas připravit se na ztrátu posledního člena rodiny.
Týden poté, co se Julian vrátila ze zařizování Eldořina pohřbu domů, dostala zprávu, že si někdo pronajal rodinný dům. To ji zaskočilo.
Juliánův rodinný dům se nacházel ve Winterfordské vesnici v Údolí květů.
Jak už název napovídá, Údolí květů bylo proslulé broskvovými květy, které každé jaro pokrývaly jeho kopce, takže vypadalo jako ráj na zemi. A právě kvůli květům se z něj stalo oblíbené turistické místo.
Ačkoli údolí nebylo všeobecně známé, přitahovalo některé turisty z okolních měst, což pomohlo vesnici Winterford rozkvést v malé městečko.
Z většiny domů ve vesnici se staly moderní venkovské domy, některé dokonce ve stylu chalup. Ale dům rodiny Winterfordových byl stále starý, s doškovou střechou.
Když byla Eldora hospitalizována, Julian dal dům do pronájmu a doufal, že bude mít štěstí. Vzhledem k tomu, že se nacházel v malém městečku, jako je Winterford, bylo vzácné najít někoho, kdo by byl ochotný si takový dům pronajmout, aniž by snížil nájemné.

Julian Winterfordová nikdy nečekala, že její skromný domek s taškovou střechou bude skutečně pronajat - a to bez smlouvání - dokonce na celý rok. Když její babička Eldora odešla, pracovala v Xangstonu a rodinný dům byl prázdný, zdálo se logické pronajmout ho tomu nic netušícímu nájemníkovi. Koneckonců to byla šance, jak získat nějaké finanční prostředky, které by jí pomohly splatit dluhy za zdravotní péči, jež jí babička zanechala.
A tak Julian, který se s potenciálním nájemníkem nikdy nesetkal, pověřil pronajímatelskou agenturu, aby se o pronájem postarala. Nájemné by chodilo přímo na její bankovní účet. Když to bylo vyřízeno, vrhla se do práce a doufala, že ponoření se do svých povinností nějak zmírní smutek nad Eldořiným odchodem.
Ve víru práce jí skutečnost, že z rodinného domu udělala nemovitost k pronájmu, vypadla z hlavy - dokud nepřišel konec roku a její štěstí se opět neobrátilo k jihu.
Společnost Hartford Enterprises oznámila propouštění a hádejte, kdo byl na špalku? Julian dostala oznámení, že její poslední den bude na konci prosince. Jako by to nestačilo, majitel domku, ve kterém bydlela, měl jiné plány. Oznámil jí, že se bude muset vystěhovat, protože jeho syn se na jaře žení a oni pro něj připravují byt jako novomanželský domov.
Tváří v tvář těmto dvěma ranám se Julian rozhodla na pár měsíců uchýlit do svého domu z dětství. Měla vyčkávat, přečkat prázdniny a pak si hledat práci v Bunny Townu nebo Bunny City. Bydlení tam by jí ušetřilo nájem a známé prostředí by jí mohlo poskytnout trochu útěchy.
Když přijela, obtěžkaná taškami z Králíčího města, byla zaskočená. Jakmile vešla dovnitř, stál tam Leo Goldsmith a vykukoval z domovních dveří jen ve spodním prádle a žabkách. Julianu okamžitě napadlo, že do jejího rodinného domu vtrhl zloděj - i když docela drzý, který se tu chová jako ve svém.
Poháněna náhlým přívalem odvahy - nebo možná hlouposti - se na něj vrhla, připravená k boji. Potyčka se rychle změnila v chaotický pád hlouběji do domu. V zápalu boje zakopla a upadla, čímž se k němu zřítila.
Naštěstí hned za ním stála Postel s baldachýnem, která její pád zbrzdila. Jak klopýtala, byla méně připravená na elegantní přistání. Místo aby elegantně přistála nad ním, nechtěně ho odstrčila stranou, což způsobilo, že si před něj nešikovně klekla a její hlava přistála v naprosto trapné pozici opřená o jeho... no, mezi jeho nohama.
Julianovi se rozbušilo srdce a v jejím nitru se zavrtěla směsice ponížení a zmatku. Oba ztuhli, vzduch zhoustl nedůvěrou k jejich bizarnímu setkání.

Julian Winterfordová měla chuť vykopat si jámu a zahrabat se, když si vzpomněla, jak mu právě nešikovně olízla úd přes spodní prádlo. Bylo to ponižující.
Když vyrůstala, sledovala potají dost filmů pro dospělé. Pokaždé, když v nich viděla intenzivně uspokojovanou ženu, zatoužila zažít takovou intimitu na vlastní kůži.
Bohužel její život v Goldsmithe byl dost omezený. Kromě práce trávila většinu času doma a žádný muž ji nepronásledoval, takže neměla příležitost prozkoumat své vlastní touhy.
Byla chvíle, kdy uvažovala o tom, že si najme eskort, ale když viděla vysoké ceny, její odvaha vyprchala.
Bylo tu také tajemství, které Julian nikdy nikomu neřekla: o panenství přišla sama se sebou. Tehdy našla starou štíhlou baterku a napodobujíc to, co viděla ve filmech, se pokoušela prozkoumat vlastní tělo, roztahovala si intimní partie a snažila se do nich baterku zasunout. Zpočátku to šlo těžko, ale nakonec se jí to podařilo.
Jejím původním záměrem bylo použít baterku, aby pochopila, jaké to je být intimní, ale jakmile ji začala vytahovat, ucítila příval tepla. Když se podívala dolů, uviděla krev.
V panice si myslela, že se zničila. Výčitky svědomí, které měla při pohledu na zakrvácené prostěradlo, v ní vyvolaly strach, že někdo zjistí, že experimentovala s vlastním tělem.
Teprve když se umyla, uvědomila si, že krev musela pocházet z protržení panenské blány. Když vytáhla baterku, necítila žádnou skutečnou bolest.
Julian, stále ještě ztracená v myšlenkách na toto osobní tajemství, se náhle vrátila do reality, když za sebou uslyšela zvuk otevírajících se dveří. Otočila se a uviděla Lea Goldsmithe, jak vychází z koupelny, oblečený v bavlněném županu a volných kalhotách, které na něm téměř nic neodhalovaly.
Leo si všiml, že na něm Juliánin pohled ulpěl, a ona uhnula očima, jak se zuřivě červenala a zároveň se snažila zachovat klid. Uvědomění ho tvrdě zasáhlo: mokrá stopa na jeho spodním prádle nepocházela z jeho fantazie.
Jaké šílenství vede ženu k něčemu tak nehoráznému?
Navzdory Leovým odsuzujícím myšlenkám cítil, jak se mu vrací vlastní vzrušení a tlak v kalhotách se opět mění. Nemohl si pomoct, ale představoval si, jak se tlačí do úst této zdánlivě plaché ženy před sebou, aby jí dovolil si ho skutečně vychutnat.
Leo si pročistil hrdlo a zeptal se: "Kdo jsi?
Na okamžik mu zrůžověly tváře, ale rychle se vzpamatoval a byl připraven řešit situaci, která ho naprosto zmátla. Před několika okamžiky se chystal osprchovat, když se mu zdálo, že venku něco zaslechl, což ho přivedlo k tomu, že ve svém pokoji našel stát Juliana.

Julian Winterford stál před skromným domem a zíral na hromadu jejích věcí, nacpaných do velké tašky Bunny, a klíče od vchodových dveří jí visely z prstů. Cítila se zvláštně, jako by vstoupila do domu, který jí byl už důvěrně známý. Nemohla se však zbavit znepokojivé myšlenky, která se jí vracela: při uzavírání nájemní smlouvy pronajímatel jasně prohlásil, že se nevrátí. Takže teď musela přemýšlet - stála před skutečným pronajímatelem, který svůj slib určitě porušil, nebo se prostě stala obětí podvodu s pronájmem?
"Tohle je nedorozumění. Já jsem pronajímatel. Zapomněla jsem se zmínit, že jsem tenhle byt pronajala,' zakoktala se Julian a do tváří jí stoupalo horko.
Když pohlédla na Lea Goldsmitha, konečně si muže před sebou jasně prohlédla. I když byl oblečený v pomačkaném županu, s rozcuchanými vlasy, měl v sobě nepopiratelné kouzlo. V jeho vytříbených rysech byla patrná kultivovaná elegance smíšená s nádechem rošťáctví, která ji přiměla ukrást si další pohled.
Když si všimla, že podrážděně svraštil čelo, Julian rychle pokračoval: "Je to opravdu jen nedorozumění. Upřímně jsem zapomněl! Měl jsem nějaké věci na práci a myslel jsem si, že bych se mohl na chvíli zastavit doma - já...
"Tenhle dům je po dobu pronájmu můj. Zaplatil jsem nájem na celý rok dopředu a měsíční kauci. Pořád mám právo tu zůstat, ne? Leo se do toho ostře vložil.
Juliánova tvář zrudla a odrážela obavy v jejích očích. Připadala si jako vyplašený králíček, přistižená při jeho pohledu, když se jí znovu vybavily vzpomínky na jejich dřívější konfrontaci - jak se na něj vrhla v přesvědčení, že má něco za lubem, a zanechala mu na krku modřiny od svých nehtů.
"Já vím... Nesnažím se získat dům zpět. Ale nemám kam jinam jít. Jsi v tom pokoji, že? Můžu zůstat v tom druhém pokoji. Prostě si nebudeme překážet. Dostaneš zpátky dva měsíce nájmu. Ujišťuji tě, že ti nebudu rušit klid, můžeš tu zůstat, dokud ti nevyprší nájemní smlouva, Goldsmithe.
Julian téměř prosebně sepjala ruce, oči vytřeštěné zoufalstvím, když vzhlédla k Leovi.
Pohled na všechny její věci venku křičel o její naléhavosti - tohle neplánovala a trvalo jí příliš dlouho, než všechno posbírala zpátky. Ačkoli to nebyl zrovna okouzlující domov, měl své kouzlo. Díky dvěma pokojům s vlastní koupelnou působil překvapivě útulně a podobal se soukromé garsonce ve městě.
Srdce se jí rozbušilo při pomyšlení, že Leo, který je plně schopen udržet zášť, by ji nemusel nechat odejít tak snadno. Před pár okamžiky ji neváhal vyhodit; opravdu by teď uvažoval o sdílení prostoru?
K jejímu překvapení však Leo po krátkém mlčení pomalu přikývl. "Dobře. Tvoje věci venku... Chceš je pomoct přinést dovnitř?

Když Leo Goldsmith pomáhal Julianu Winterfordovi stěhovat její věci dovnitř, podařilo se jim to těsně před půlnocí konečně zabalit.
Julian naposledy otřel látku o povrchy kolem ní. Konečně vrstva prachu zmizela. Vyčerpaná, ale spokojená si oddechla.
Tohle byl její nový domov, přesně ten pokoj, kde kdysi žila její zesnulá babička Eldora.
K jejímu překvapení se v tomto prostoru ani po tak dlouhé době nic nezměnilo. Měla pocit, jako by sem nikdo ani nevkročil. Když konečně otevřela dveře a začala uklízet tlusté vrstvy prachu, trvalo to mnohem déle, než čekala.
Vzduch stále nesl přetrvávající tíhu, zatuchlý zápach, který se nechtěl rozptýlit. "Díky, ale odsud to zvládnu," řekl Julian spěšně.
'Dobře,' odpověděl Leo a jeho hlas zněl klidně. Po krátké chvíli se otočil a odešel.
Když Juliana sledovala, jak odchází z místnosti, cítila, jak ji zaplavuje vlna uvědomění - teď opravdu bude žít s mužem.
Alespoň je to lepší než být bezdomovec, pomyslela si. Možná se dokonce ukáže, že je to zlom, který letos zoufale potřebovala. Jen kdyby mu nemusela vracet nájemné za ty dva měsíce, to by bylo opravdové štěstí.
Ty dva měsíční nájmy, které dlužila, činily neuvěřitelné tři tisíce dolarů, a jí zbývalo jen pět tisíc na úsporách...
Při pomyšlení, že by se její úspory o tolik zmenšily, ji přepadla úzkost. Většinu roku se potýkala s problémy, sotva se protloukala s minimální mzdou, a navíc musela splácet dluhy za pomoc Eldoře s účty za léčení a plánování jejího pohřbu. Trvalo jí celou věčnost, než tolik našetřila.
Julian se zamračil, ale bylo to její vlastní rozhodnutí nabídnout Leovi vrácení nájmu. Až skončí s úklidem, plánovala mu peníze převést.
Když to konečně zabalila, Leo vyšel z koupelny, čerstvě osprchovaný.
Zvedl ruku, aby se popasoval s krkem, a ucítil lehké štípnutí od škrábanců, které mu před chvílí zanechaly Julianovy nehty.
Opravdu se do něj pořádně zabořila. Kdyby se předtím zakousla ještě silněji, mohl o něco přijít.
Leova mysl se vrátila k vlhké skvrně na jeho boxerkách, k prchavému teplu z toho, že jí byl tak důvěrně blízko. Byl to palčivý pocit, který přetrvával, dojem, na který jen tak nezapomene.
Pak tu byly pohledy, které mu Julian vrhala směrem ke klínu - to byly neklamné vzkazy, které nemohl ignorovat.
Leo nebyl typ, který by skočil do postele jen tak s někým. Po letech svobodného života se o své potřeby staral sám. Ale Julianovo dovádění v něm probudilo něco prvotního, co už dlouho necítil.
Možná to byl jen důsledek toho, že byl tak dlouho sám a konečně si uvědomil vlastní osamělost.
Cítil, jak se znovu probouzí, jak se v něm probouzí touha, když mu sklouzl ručník a odhalil, co se pod ním napíná. Se svraštělým obočím ji uchopil a začal pohybovat rukou nahoru a dolů.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Mezi dvěma dveřmi"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈