Začněte textovou zprávou

Kapitola 1 (1)

Kapitola 1

Banner

"Není to tak, že bych mu poslala fotku svého úžasného poprsí nebo něco takového, takže není třeba, abyste se rozčilovala, paní Frances."

Moje sousedka odnaproti, které bych hádala, že je starší než brány pekelné, si zacpe uši a zavře oči jako batole.

"Tak to je vážně dospělé. Já se tu snažím vnést trochu barev do tvé černobílé-tiché-filmové-staré-paní existence, a ty mě budeš ignorovat? Pěkné. Fakt pěkný."

Upřímně řečeno, je mi úplně jedno, že Myrna Frances nechce slyšet o tomhle mém vztahu, kdy si píšu, ale nemám sex, protože jsem se dostala do bodu, kdy to musím někomu říct. Moje nejlepší kamarádka je v dezolátním stavu, a proto mi nezbývá nic jiného než to vyklopit tady.

Vlastně je to lež. Stejně bych tím Myrnu mučila, jen abych z ní dostala právě tuhle reakci. Považuji to za svůj dnešní dobrý skutek. Bez mých každodenních dávek barev by mohla umřít nudou.

Naše byty zabírají každý polovinu nejbližšího posledního patra v naší manhattanské budově, a zatímco já každý den bez ohledu na cokoli odcházím, i kdyby to mělo být jen proto, abych si doplnil zásoby vodky nebo šel do práce, ona se málokdy dostane za chodník do vnějšího světa.

Myrna spustí ruce z uší a otevře oči. Vrásky kolem úst se jí prohloubí, když se na mě zamračí. "Proč jsi pořád tady? A proč mi sakra nechceš vrátit klíče?" ptám se.

"Protože mě tvoje dcera před pěti lety požádala, abych tě zkontrolovala, a z nějakého důvodu, který si nedokážu vysvětlit, mě opravdu baví to tvoje obloukovité povytažení obočí, když předstíráš, že jsi šokovaná tím, co říkám. To je od tebe velmi zlověstné. Můžeš to přiznat - díváš se na ten film a trénuješ, že?"

Myrna se při zmínce o své dceři zamračí na úroveň padoucha. "Nevděčné dítě. Nikdy nepřijde na návštěvu. Příliš zaneprázdněná svým povrchním životem, než aby si vzpomněla na ženu, která ji porodila." Neříká to poprvé, dokonce ani podvacáté.

"Jo, je fakt povrchní, když je členkou Kongresu a tak."

"Jsem si jistá, že se na vrchol dostala, když se vyspala."

Au, Myrna je dneska obzvlášť naštvaná. Stejně si s ní hraju, protože takhle aspoň vím, že se jí zvedá tep. To, že je naštvaná, je asi tak blízko kardio cvičení, jak to jen jde.

"Víš, budu to muset zkontrolovat. Je pravděpodobné, že to opravdu udělala - s každým mužem, ženou i transsexuálem ve svém kongresovém okrsku. Bude potřebovat operaci, aby se jí zpevnila ta její buchta."

"Vypadni!"

Myrnin tón přešel do ječivého, ale vidím, že bojuje s úsměvem. Ta stará netopýrka nakonec uzná, že se jí líbí, jak moc ji obtěžuji. Nakonec.

"Ne, dokud si nerozbalíš dárek."

Naše výměna posměšků neskončí, dokud Myrna neuvidí, co jsem jí přinesla. Ještě jsem jí žádným ze svých dárků nepřivodila infarkt, takže jsem si celkem jistá, že dneska do sebe nekopne.

Zamumlá si pro sebe něco o tom, že svět půjde do háje, pokud budu příkladem kvality generace, která zůstala v čele, roztrhne růžový papír (k mému zklamání si nevšimne ještě slaběji růžových penisů na něm) a odklopí víko krabice.

"Co to sakra je?" Z krabice zvedne černo-stříbrný silikonový falus.

"Minule jsi mi řekla, abych snědl pytel ptáků - mimochodem, dobře jsi použila Urban Dictionary, tak jsem ti přinesl velký černý péro. Dokonce i vibruje. Přísahám, že ta věc tě dokáže i vzrušit."

Nejsem si jistý, jak popsat zvuk, který se jí vydere ze rtů staré dámy, ale změní se v pronikavý bojový pokřik, když ke mně mrští nádherným umělým falusem. Jordana, Myrnin pes, seskočí ze svého růžového princeznovského polštářku a vrhne se směrem k vibrátoru.

"Chceš mě tou věcí zabít?"

Myrna couvne, když se penis neškodně kutálí po podlaze a čínský chocholatý pes bez srsti, oblečený do zeleno-růžového argylového svetru, ho očichává. Upřímně řečeno, dělá na mě dojem, že přihrádka na baterie nepraskla.

Je dobré vědět, že je odolný.

Zvedám se z mučidla, kterému Myrna říká židle, zatímco Jordana mi olizuje ptáka.

"Jordano, neopovažuj se... Uf, Banner! Dej to od ní pryč! Ona se udusí..."

"Pinďoura? To by bylo pro slečnu Jordy smutné." Moje slova jsou upřímná. Tedy, přes můj smích jsou.

Seberu vibrátor z podlahy dřív, než pes stihne zabořit své bezzubé dásně do silikonu, a hodím ho Myrně zpátky na klín.

"Dobře, vážená stařeno světa. Přeji ti krásný den při plánování mé smrti."

"Vypadni! A tohle si vezmi s sebou!"

"Ne. Ty potřebuješ dobré O víc než já. Zítra ve stejnou dobu?"

Pohlédne na mě s takovou silou, že jsem trochu v šoku, že necítím, jak mi dýky drásají kůži.

"Samozřejmě, ty hrozné dítě."

"To jsem si myslela." Drze jí zamávám a mrknu na ni.

Sofia, Myrnina pečovatelka, se vynoří z kuchyně s odpoledním čajovým servisem sestávajícím z chlebíčků s řeřichou bez kůrky, peprmintového čaje a fíkových Newtonů, zatímco já mířím ke dveřím. Nepříjemná kombinace, ale stejně si z podnosu vezmu Newton a strčím si ho do pusy.

"Radši mi nekraď sušenky," křičí Myrna z obýváku.

Sofie zakoulí očima. "Proč se obě tak rády mučíte? To je záhada vesmíru, kterou nikdy nepochopím."

Na Sofiiných slovech ulpívá východoevropský přízvuk, přestože vím, jak moc se ho snažila zbavit. Statná brunetka vypadá, jako by sestoupila z přehlídkového mola, ale dvaadvacetiletá dívka pochází z mnohem drsnějších začátků.

"Dáme si zítra večer drink?"

Sofii se rozzáří oči. "Ano, prosím."

"Dobře. Přijď, až ti skončí směna. Měla bych být doma z práce."

Než stihnu utéct z bytu, vyjde Myrna z obývacího pokoje a ztěžka se opře o hůl, aby mi předala poslední moudro.

Kapitola 1 (2)

"Víš, co je s tvou generací špatně, Banner? Vůbec nerozumíte vztahům. Všichni si píšete esemesky a sextujete. Nesetkáváte se s lidmi osobně a nemluvíte s nimi. Dáváte se dohromady a plížíte se ven. Muži se neptají na povolení zavolat si, protože už dostali, co chtěli. Nedržíte se zpátky a nutíte je, aby se o to snažili."

"Říkáš mi snad lehce, Myrno?"

Pokrčí křehkým ramenem. "To jsi řekla ty, ne já."

Její prozření mě bodne, ale udržím úsměv přišpendlený na místě.

"Užij si toho velkého černého ptáka. Možná ti to změní názor na to, jak dobré může být dostat nějakého ptáka."

Mávne mi prostředníčkem a já uniknu jejím perlám moudrosti a úsudku.

Myrna je ta nejmrzutější stará ženská, jakou jsem kdy potkal, ale z nějakého důvodu se mi v její blízkosti líbí. Její dcera a zeť se u ní zastaví maximálně třikrát do roka a po zbytek dní je odkázána na placené pečovatele, jako je Sofie, kteří jsou sice milí, ale rodinu jí stejně nenahradí.

Myrna je v podstatě přesně taková, jak se bojím, že bude vypadat moje budoucnost - stará a osamělá, bez nikoho, komu na ní záleží, kromě lidí, kteří ode mě pobírají výplatu. Její pes je alespoň věrný. Kdybych nebyla pořád stoprocentní sobec a dokázala si udržet naživu zlatou rybku, možná bych si ji pořídila. Ne. Příliš velký závazek.

A právě jsme přešli do depresivní části odpoledne.

Když zaseknu klíč v zámku u dveří svého bytu, zavibruje mi mobil s textovkou. Ztuhnu, vzrušení ve mně šumí. Nemůžu uvěřit, že jsem se nechala vtáhnout do tohohle podivného esemeskového vztahu s mužem, kterého jsem nikdy neviděla. Ale nemůžu přestat.

Tedy, přestala bych, ale pak mě přemohly mé investigativní (dobře, říkejme jim stalkerské) schopnosti a našla jsem jeho fotku.

Logan Brantley, oblečený v montérkách, ženské mikině a bojových botách, vypadá jako jeden z těch obrázků, které si ženy dávají na nástěnku na Pinterestu, ale vědí, že se s nimi v životě nesetkají, leda snad na jevišti nějaké striptýzové show Magic Mike. Až na to, že Logan je skutečný.

Ale my si nepíšeme. Neposíláme nahé fotky. A nemluvíme sprostě. Vlastně jsme se za posledních pár týdnů stali přáteli a jeho zprávy naplňují jakousi potřebu v mém životě, o které jsem nevěděla.

Manhattanská královna známostí na jednu noc, což je můj samozvaný titul, se najednou spřátelila s klukem, který žije stovky kilometrů daleko. A čím víc si píšeme, tím víc si uvědomuju, že muži z New Yorku, se kterými jsem chodila na jednu noc, možná nejsou ty nejmužnější exempláře široko daleko.

V podstatě pokaždé, když jdu na rande, skončí to tak, že Loganovi napíšu stejnou otázku, ale v několika obměnách. Byl by opravdový muž... a já bych doplnila prázdné místo.

Nosit růžovo-šedou kašmírovou šálu?

Spojil by motýlka s vyžehlenými džínami?

Objednal by si martini s bezovým květem?

Myslím, že můžu s jistotou říct, že názor Logana Brantleyho na muže z Manhattanu, alespoň na ty, se kterými jsem v poslední době chodila, se potápí rychleji než Titanic.

Vytáhnu telefon a očekávání mě pohltí. To očekávání rychle umírá, když na displeji není Loganovo jméno. Místo toho je to kluk, kterého jsem potkala na chodníku před kanceláří, když jsem čekala, až přijede moje autoslužba. Žádná kašmírová šála, motýlek ani nažehlené džíny. Takže možná je to lepší sázka?

Přejedu prstem a přečtu si zprávu.

BRANDON SIDEWALK: Co kdybychom zašli v osm na drink? Můj kamarád zítra otevírá nový bar a dnes večer pořádá předpremiéru.

Prsty mám položené na klávesnici, abych řekla ne. Jediné, co teď chci, je úžasný orgasmus, a už teď vím, že ho od Brandona z Bokovky nedostanu. Mám na tyhle věci cit.

Ale... možná bych si tam mohla dát martini. Na extra oplzlosti si potrpím.

BANNER: Kde?

BRANDON SIDEWALK: Na 8. a 43. ulici. Bar se jmenuje Olivesque.

Vytáhnu Google a rychle hledám. Je tam několik článků o chystaném otevření Olivesque a spousta dobrých recenzí. Brandon Sidewalk má zřejmě nějaké fajnšmekry, protože se předpokládá, že do Olivesque se nebude možné dostat nejméně tři nebo čtyři měsíce po otevření.

Jako rodilý Newyorčan se zálibou v exkluzivitě nemohu říct ne.

Jdu jen na martini, říkám si.

BANNER: Sejdeme se tam v osm.

BRANDON SIDEWALK: Skvělé! Už se těším.

Kapitola 2

Kapitola 2

Banner

Jsem vděčná, že se mi pach kouře nelepí na oblečení, když se pouštím do svého bytu. A taky že jsem utekla před příliš přátelským Brandonem, aniž by mi strčil ruku pod sukni. To jsem nečekala. Myslela jsem si, že bude přehnaně zdvořilý, ale místo toho se choval jako pěkný kokot. To je na Manhattanu asi normální.

S bzukotem dobré vodky, který mi spolu s rozhořčením pulzuje v žilách, vytáhnu telefon.

BANNER: Pokusil by se opravdový muž osahávat ženu v baru, když je jasné, že nemá zájem a říká mu, aby si nechal ruce pro sebe? Ptá se na kamaráda.

Zamířím do koupelny a pustím si sprchu a vanu. Nejdřív ze sebe musím smýt ten film hnusu a pak se jdu na hodinu namočit a vyřídit si to. A tou prací myslím, že si jdu pro ten vražedný orgasmus, po kterém jsem celý den toužila.

Už jsem víc než v polovině sprchování, když mi na lince zavibruje telefon. Jestli je to Brandon Sidewalk, který mě zve na další schůzku, moje odpověď bude epická.

Opláchnu si z vlasů kondicionér a ukončím sprchu dřív. Říkám si, že je to jen proto, že se bojím, že vana přeteče, když nezkontroluju hladinu vody.

Jasně. Nemá to nic společného s textovkou, která čeká na mém telefonu, a s tím, že doufám, že je to Logan. Nic.

Vyskočím ven a neobtěžuju se utírat ručníkem, než seberu telefon z pultu.

LOGAN REAL MAN BRANTLEY: Koho mám zabít?

Měla by mi ta alfa-jeskynní odpověď způsobit mrazení ve všech mých nejlepších částech? Ne, protože jsme jen přátelé. Ale to nic nemění na tom, že mi ztvrdnou bradavky a po pažích mi naskočí husí kůže.

BANNER: Zeptám se kamaráda.

LOGAN REAL MAN BRANTLEY: Nech si ty kecy, BANNERE. Žádný opravdový muž se nedotkne ženy, když řekne ne.

BANNER: Skutečný muž by ji nechal, aby ho prosila, ne? Já vím, že bys to udělal.

Vteřinu po stisknutí tlačítka ODESLAT ztuhnu.

Sakra. Oficiálně jsem překročil hranici.

Zatajím dech a čekám na odpověď. Jsou věci, o kterých přemýšlím, že je Loganovi řeknu, zvlášť když si ho představím nahého, zatímco ležím v posteli, ale zatím jsem byla tak hodná, že jsem mu je do telefonu neříkala. Řekla jsem si, že tohle s ním dělat nebudu. Že ho budu držet v bezpečné zóně, abych všechno nepokazila a nepřišla o to, co mezi námi je.

Ale stejně jsem to udělal, protože jsem na nic.

Vypustím dech, opatrně a rozvážně položím telefon zpátky na linku a nahá a kapající dojdu do kuchyně, abych z mrazáku vytáhla láhev vodky. Vyklopím dva prsty do sklenice a hodím do ní pár kostek ledu, než se v klidu vydám zpátky do koupelny a do své parní vany.

Co když neodpoví?

Co když mi už nikdy neodpoví?

Pak vypiju další vodku a budu truchlit nad ztrátou toho směšného spojení s mužem, kterého jsem nikdy neviděla.

Co mě na něm vlastně fascinuje? Odpovědi přicházejí v rychlém sledu.

Je přímočarý a věcný, a když se ho na něco zeptám, nikdy mi nekecá do života. Vůbec se nepodobá mužům z Manhattanu, se kterými chodím. Je bezpečný a z úplně jiného světa, sedm set mil daleko, a já si říkám, že tohle nemůžu nijak pokazit, když se s ním vyspím.

Není to poučné?

Když se vracím do koupelny, doznívá ocasní vibrace a mně se okamžitě zrychluje tep.

Vytrhnu telefon z pultu.

LOGAN REAL MAN BRANTLEY: Jestli neprosí, dělá něco špatně. Dámy jsou vždycky na prvním místě. Chci znát jméno.

Ruka se mi třese, když nesu telefon a pití k vaně a obojí položím na okraj, jakmile vklouznu do parné vody.

Poté, co si otřu mokré prsty o ručník srolovaný v koši po mé levici, vyťukám odpověď.

BANNER: Brandon Sidewalk, nikdy se to nebude opakovat.

Otočím telefon lícem dolů na římsu kolem vany a ponořím se do vody.

Logan by mě rozhodně dokázal přinutit škemrat. Ježíši, tohle je ten nejhorší nápad, jaký mě kdy napadl. Proč jsem si myslela, že to nezkazím?

Když mi poprvé přišla esemeska z Loganova Brantleyho čísla, ve skutečnosti to bylo od mé nejlepší kamarádky Greer, která byla bez mobilu kvůli nějakému opravdu šílenému průseru. Greer, jako úžasná kamarádka, našla dobrého samaritána, který jí dovolil použít svůj telefon, aby mi napsala, a já se přestala zbláznit.

Ale místo Greer, když jsem jí odepsala, jsem dostala Dobrého Samaritána - Logana Brantleyho, bývalého amerického mariňáka, stoprocentního burana z Kentucky a pravý opak všech mužů, které jsem kdy potkala. Jakmile jsem dokončila své online stalkování a uviděla jeho fotku, je nějaké překvapení, že jsem mu psala dál?

Sáhnu pod hladinu vody a přeji si, abych si vzal nějakou hračku, která by mi pomohla dostat Banner k orgasmu opravdu, ale opravdu rychle, ale zvládnu to i bez pomoci.

Upravím se do pohodlnější polohy a nechám nohy spadnout na boky vany. V žilách mi bzučí rozkoš, když si představím to zakázané: Logan je nade mnou a buší do mě pořád dokola.

Z římsy mi zavibruje telefon. Setřesu ze sebe vodu a znovu si otřu prsty o ručník.

LOGAN REAL MAN BRANTLEY: V pátek tam budu. BRANDON SIDEWALK by měl mít skutečné jméno, než tam dorazím.

Bušící srdce se mi rozbuší, buší v zrychleném rytmu, když mi telefon vyklouzne z prstů a sklouzne na podlahu, klouže po travertinových dlaždicích a je mimo dosah. Nehybně na něj zírám ve vaně a strašně se děsím.

Ne. To není možné. Logan nemá důvod být v New Yorku. Dělá si legraci. To je v pořádku. Moje fantazie se neprobudí k životu jen proto, aby se rozbila, jakmile ho potkám. Nic se nestane. Můžu ho udržet v bezpečné zóně. Už žádné oplzlé esemesky. Jen sprosté myšlenky. To je v pořádku.

Zůstávám ve vodě, dokud nevychladne, bez orgasmu v dohledu, protože můj mozek nepřestává vířit možnosti.

Musí si dělat legraci. Není možné, aby Logan Brantley z Gold Havenu v Kentucky přijel do New Yorku. Tady se není čeho bát.

Když konečně vylezu z vany a zabalím se do nadýchaného ručníku, odměřenými kroky přejdu po podlaze, abych si vzala telefon. Ruka se mi netřese, když ho zvedám, nebo si to alespoň namlouvám.

Se zběsilým tlukotem srdce, který se blíží k životu nebezpečné úrovni, zírám na displej, který se probouzí k životu.

Jaká je vaše adresa?

Svatý. Do prdele.

Kapitola 3 (1)

Kapitola 3

Logan

Loknu si buda, popadnu klíč a nakloním se nad motor auta, na kterém pracuji. Můj stisk se silně prohne proti oceli při pomyšlení, že by se nějaký chlap opovážil dotýkat se ženy bez jejího souhlasu. Co to s těma newyorskejma kreténama kurva je? Takhle jsem Bannerovi neplánoval říct, že budu ve městě, ale kurva, jestli mě ta ženská nějak nesvazuje.

Banner.

Co je to sakra za jméno pro ženskou?

Po jednom setkání s její kamarádkou Greer přesně vím, co to musí být za ženskou - taková, která je tak mimo moji ligu, že bych na ni neměl ani pomyslet.

A přesto tady trávím čas, který bych měl využít k přeměně aut na peníze, tím, že si s ní píšu.

Kdybyste se mě zeptali před měsícem, vysmál bych se představě, že se pustím do něčeho se ženou, kterou jsem nikdy osobně neviděl. Nikdy jsem ani nepomyslel na to, že bych zkusil tu katastrofu online seznamování. Ale nakonec jsem se nějak nechal vtáhnout do něčeho, co ani nevím, jak vysvětlit, se ženou žijící stovky kilometrů daleko.

Ale sakra, zaujala mě. Její otázky, jestli by byl skutečný muž, mě nikdy nepřestanou rozesmívat. Co to tam nahoře sakra žije za muže? Ježíšmarjá. Díky těmhle blbečkům je tak hloupé si z nich dělat legraci.

Na druhou stranu, ti samí chlapi by se na mě podívali a viděli by ve mně bývalého zavařovače, celoživotního vidláka a teď profesionální umaštěnou opici, která se snaží vydělat si na živobytí ve městě s jednou světelnou křižovatkou. Ti z Wall Street by mi ani nepodali ruku. Seru na ně.

Tak proč se táhnu až do New Yorku, abych doručil Road Runnera, místo abych ho předal autodopravci?

Protože se s ní musím setkat. Potřebuju jednou provždy zjistit, že ve skutečnosti není tak vtipná a roztomilá, jak se tváří v těch zatracených esemeskách. Nejlepší způsob, jak zničit fantazii, je setkat se s realitou, ne? Určitě se na mě podívá a ohrne nos.

Ale co když to neudělá?

To, že mi ještě neodpověděla na esemesku, se mi nelíbí. To je všechno v pořádku, protože skutečný muž se nebojí bojovat za to, co chce - a já se chci z téhle fascinace vyléčit.

Alespoň si to říkám. Kdybych měl přiznat pravdu, tak se mi zdá, že její zprávy mi pokaždé vykouzlí úsměv na tváři, i když se dívám na termín z pekla, jako tomu bylo na této přestavbě. Nějak mi to, co se mezi námi děje, připomíná, že v životě jde o víc než o vydělávání dolarů.

Odhodím klíč stranou a vezmu si z pracovního stolu hadr, abych si utřel ruce. Pro dnešek jsem skončil.

Za uši drásajícího zvuku Metallicy někdo zabuší na dveře garáže.

Co to sakra je?

Je tři čtvrtě na deset a celé tohle ospalé městečko je zalezlé, až na chcípáky, kteří popíjejí v bowlingové hale na středeční lize. Jediný důvod, proč jsem vzhůru, je stihnout tenhle směšný termín, abych mohl zítra naložit auto na přívěs a vybrat zbytek peněz.

Dojdu ke dveřím servisu, otočím zámkem a otevřu je.

"Sakra, Logane. Co musí holka udělat, aby si získala tvou pozornost?" Julianne Lieferová stojí u dveří s pětilitrovým pivem Wild Turkey a kýblem smaženého kuřete od Cluck You.

"Nepotřebuješ něco?" Zeptám se, když mě do nosu udeří vznášející se vůně tuku.

"Myslel jsem, že bys potřebovala něco k večeři. Právě jsem dokončila superdlouhou schůzku, na které jsem jedné klientce proměnila vlasy v zatraceně mistrovské dílo, a když ji vyzvedával její manžel, nechala mi přivézt smažené kuře a chlast. Viděla jsem tvůj náklaďák, tak jsem si řekla, že se s tebou podělím. Jsou tam taky bramborové klínky, sušenky a salát."

Juliannin salon sídlí hned naproti mému opravářství a navázaly jsme snadné přátelství. Obyvatelé Gold Havenu jejímu salonu žertem říkají Cut a Bitch, nikoliv skutečný název Cut It Best. Cut a Bitch je přesnější, pokud jde o to, jak se chová k lidem, kteří ji naštvou.

Julianne se nedávno rozešla s mým kamarádem Grangerem a já vážně doufám, že se nerozhodla, že bych byl skvělý odrazový můstek.

V žádném případě bych do toho nešel, i kdyby nebyla jako většina ženských v tomhle městě - prostě hledá chlapa, který se o ně postará. Julianne pracuje stejně tvrdě jako já.

"Už jsem večeřel."

Podívá se na mě pohledem, který říká: "Opravdu? "Hot Pocket se nepočítá jako opravdové jídlo." Prosmýkne se kolem mě, kbelík s kuřecím masem se mezi námi drolí.

"Když si nedáš pozor, určitě se umažeš."

Ohlédne se a mrkne na mě. "Pravé ženě trocha tuku neublíží. Ráda se ušpiním."

Bannerův přímočarý vzkaz se mi vrací. Skutečný muž by ji místo toho nechal prosit, ne? Já vím, že bys to udělal.

Nazvala to správně, protože nic nemám radši než ženu vydanou na milost a nemilost, která prosí o úlevu.

Podívám se na místo, kde v krabici s nářadím čeká můj telefon, a přemýšlím, jestli Banner odpověděla s její adresou, nebo jestli se na mě vykašle.

Nemám čas o tom dlouho přemýšlet, protože Julianne upustí kbelík s kuřetem na pracovní stůl a přitáhne k sobě dvě stoličky. Odklopí vršek z Divokého krocana a lokne si, než mi ho podá.

"Dnešek byl na hovno. Jedna z mých stylistek se dostala do sporu s mým nehtovým technikem a obě odešly a nechaly mě, abych se vypořádala s nepořádkem, který měly naplánovaný. Mohla jsem jít domů a sníst smažené kuře sama na gauči, ale to bych se dostala do ještě horší nálady, než mám teď, takže mě prostě kurva bav, Logane."

Vezmu si od ní láhev a otočím uzávěrem zpátky, než si z kbelíku vezmu kousek kuřete.

"Aspoň se nemusíš bát, že se tě pomocí jídla snažím lapit do ringu jako Emmy Harrisová. Chci jen společnost."

Při zmínce o Emmy Harrisové, manažerce Home Cookin', která do obchodu nosí jablečné knedlíky a broskvový koláč snad pravidelně, se málem zadusím prvním soustem kuřete. Začalo to nevinně asi před devíti měsíci, když jsem měla tak strašně moc práce, že jsem neměla čas chodit domů a vařit si sama, a skončila jsem v Home Cookin' skoro každý den v týdnu.

Kapitola 3 (2)

Emmy mě párkrát přemluvila, abych ji vzal do kina, a jednou na večeři někam jinam než do Domácí kuchyně, ale když mi začala naznačovat, že se chceme vídat výhradně spolu, a mluvit o tom, že dům, který staví, by byl skvělý pro rodinu, vycouval jsem. Myslela jsem, že jsme kamarádky, ale zdá se, že ona má jiné představy. Pomáhá mi, že jsem byl stejně příliš zaneprázdněný, abych šel na rande, takže moje výmluvy vůči ní nebyly úplné BS.

Zvlášť když jsem raději pracoval na zadku a dělal náhodné přestávky, abych psal ženě, kterou jsem nikdy neviděl.

Jo, nemám pro to žádné vysvětlení.

Čím víc o tom přemýšlím, když balím mastné kuře, rozhodnu se, že je se mnou něco vážně špatně. V Gold Havenu mám ženy z masa a kostí, které přesně chápou, jaký jsem muž, ale místo toho se tu chystám na cestu do New Yorku, protože potřebuju ukojit svou zvědavost ohledně Bannera. Je z úplně jiného světa a nebudeme mít ani za mák nic společného, ale ani tohle vědomí mi nebrání v tom, abych to udělal.

Julianne do sebe klopí dalšího panáka Wild Turkey, aniž by očekávala nebo čekala na mou odpověď, což je chytré. Nemám moc co říct, když se mi myšlenky motají kolem Bannera.

Proč na ni tlačím?

Protože je na ní něco, co nemůžu dostat z hlavy.

Jeden výlet. Jedna schůzka. Víc nepotřebuju a budu přesně vědět, jak směšné to od začátku bylo.

Můj telefon zabzučí z místa v otevřeném víku mé skříňky s nářadím a já i Julianne se k němu podíváme.

"Někdo, kdo mi bude závidět, že tu sedím?" ptám se.

Že by Banner žárlil? To nemám ani páru. Otřu si ruce a natáhnu se pro něj.

Místo adresy, o kterou jsem žádala, se mi objeví jiná zpráva.

BANNER NYC: To myslíš vážně?

Dávám jí za pravdu.

Ano. Pátek. Je čas, abychom se setkali osobně.

Chvíli čekám, ale když její odpověď nepřijde hned, vrátím telefon na místo a odpovím Julianne.

"Přítel."

"Ví, že tě takhle rozpaluje? Nebo že je kvůli tomu šťastná mrcha?"

"O tom se s ní nedá mluvit."

Julianne hvízdne a chňapne po dalším kousku kuřete. "Ví Emmy o své konkurenci?"

"Tohle není Emmy nic do toho, co se jí týká."

Julianne zvedne obočí. "Takže... kdo je ta tajemná žena? Znám ji?"

Nakonec popadnu láhev Wild Turkey, odklopím uzávěr a vyliju trochu do prázdného hrnku od kávy, který ještě leží neumytý od posledního odpoledního plnění. "Ne."

"Fajn, tak to bude těžké. Jsem si jistá, že na to tak či onak přijdu." Odmlčí se a hovnocuc v ní ožije. "Řekneš jí, že jsi teď s jinou ženou?"

Tvrdě se na ni podívám. Jestli si nedám pozor, Julianne roznese můj obchod po celém městě. Je to královna drbů a já se jí nepotřebuju účastnit.

"Není co říkat. Sama jsi to řekla - tohle je lepší alternativa než jít sama domů a uvědomit si, že ses právě rozešla s tím nejlepším, co tě kdy potkalo."

Juliannina ramena ztuhnou. "Granger Ryan nebyl to nejlepší, co mě kdy potkalo. Já jsem byla to nejlepší, co ho kdy potkalo. Jen nedokázal vytáhnout hlavu ze zadku na tak dlouho, aby si vážil toho, co měl, a tak o to přišel."

Můj kamarád Granger, velitel hasičů v tomhle malém městě, je pořád naštvaný kvůli tomu, jak napochodovala na stanici a řekla mu, že je konec - před všemi jeho dobrovolnými hasiči.

Každopádně téma, kdo mi píše, se uzavírá.

Teď už jen musím zjistit Bannerovu adresu, abych ji mohl vystopovat, jakmile se tenhle Road Runner dostane do rukou svého majitele.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Začněte textovou zprávou"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️