1
Evelyn Brightwoodová se podepřela na loktech a prohlížela si okolí. Písečná pláž, rozlehlý oceán, jachta a vzdálené ostrovy měly vytvořit dokonalou malebnou scenérii. V tu chvíli však sloužily jen jako kulisa její osobní tragédie. Vyplivla z úst plná ústa písku a pohlédla na svou nesmyslně zářivě oranžovou záchrannou vestu, kapitánskou vestu, která se rozcházela s okolím. Holé nohy měla omotané nějakými chaluhami nebo řasami, které se na ni při útěku z vln nalepily. Byla si jistá, že za celých třiadvacet let svého života se nikdy necítila tak poníženě. Když si Evelyn sundala záchrannou vestu, zavrávorala, jak se jí na hrudi rozlévala známá bolest. Když se podívala dolů, všimla si živě červené skvrny na kůži v místě, kde ji tlačila ramínka šatů. Zrovna když přemýšlela, jak se dostala do tohoto žalostného stavu, ticho za ní přerušil tichý, unavený hlas. "Jsi vzhůru." Monotónní tón se sotva změnil, ale pokud se člověk zaposlouchal pozorně, byl v něm slyšet podtón úlevy. Evelyn sklopila oči. Samozřejmě že byla vzhůru - co si myslel, že si hraje na mrtvou? Znovu pevně zavřela oči a znovu si potvrdila hořkou pravdu: ona a hlas patřící siru Cedriku Langleymu spolu neměli vycházet. Sir Cedric si sice všiml jejího mlčení, ale předpokládal, že se stále vzpamatovává z děsivého tajfunu, který se přes ni právě přehnal. Ve skutečnosti Evelyn jednoduše litovala svých rozhodnutí. Jakou smůlu mohl mít někdo, kdo se dostal do situace, která vypadala jako vytržená přímo ze špatné thajské telenovely? Kdyby tak na tomto opuštěném ostrově uvízla s někým jiným než se sirem Cedrikem Langleym... Zhluboka se nadechla a neochotně se otočila, aby zhodnotila muže - jediného člověka na tomto opuštěném ostrově kromě sebe a své babičky. A navzdory svým vysokým nárokům musela uznat, že sir Cedric je nepopiratelně pohledný, takový, který by se dal označit za zádumčivého ledového prince. Ale k čemu to bylo dobré? Vždyť se nedali zařadit ani mezi přátele. Když už, tak to byli rivalové - dva soupeři, kteří na sebe sotva snesou pohled. Sir Cedrik, zdánlivě nevšímavý k jejímu pohledu, se vrátil pohledem k vlnám a její přítomnost zcela ignoroval. V Evelyn vzplál vztek a divoce se štípla do stehna. Jak se vůbec mohla nechat přemluvit, aby se nalodila na "pirátskou loď"? Evelyn věděla, že její pocity vůči siru Cedrikovi nejsou zrovna fér. --- Evelyn Brightwoodová přijela na Glass Manor v jihovýchodní Asii na pozvání lorda Richarda Ashforda, s nímž ji díky jeho ženě lady Eleanor pojil dobrý vztah. Navíc se blížila zima, a tak chtěla na chvíli utéct do tepla. Pozváno bylo také několik obchodních partnerů lorda Richarda. Když se blížila k panství, spatřila na pláži zakotvenou jachtu - sotva mladou - a srdce jí zaplesalo. Všichni věděli, že sir Cedric Langley, dědic Langley Enterprises, nikdy necestoval letadlem. Ne, raději se plavil po moři. Evelyn kdysi spekulovala, jaké tajemství by mohl skrývat. Právě tehdy, když si u bazénu povídala s Henrym Ashfordem, ucítila ve vzduchu chlad, který ji vyrušil z hřejivých slunečních paprsků nad hlavou. Když vylezla z vody, spatřila sira Cedrika, jak stojí sám vedle palem u prosklených dveří. Když si všiml lidí uvnitř, krátce ji přejel očima, aniž by ji vzal na vědomí, a místo toho zdvořile kývl Henrymu. To setkání Evelyn podráždilo; její dobrou náladu narušil tento švihák, který ji však frustroval. Čím si zasloužila jeho tak chladné zacházení?
2
Když se skupina loučila, někdo se zeptal na nejbližší plány Evelyn Brightwoodové. Náhodně se zmínila, že má namířeno do Kambodže, kde se má setkat s přáteli, kteří se zabývají investicemi do těžby. Lord Richard Ashford se uchechtl a řekl: "Zdá se, že mladý pan se neustále chystá odplout zpět do Kambodže. Koneckonců létání může být monotónní. Proč to trochu nezměnit? Všichni přítomní se vědoucně zasmáli; nebylo žádným tajemstvím, že Evelyn a sir Cedric Langley měli bouřlivý vztah. Poté, co Evelyn předloni absolvovala prestižní Vysoký kupecký cech ve Francii, vrátila se k práci u rodiny Greyových, kde se rychle vyšplhala na pozici ředitelky pro vztahy s vládou v největší nové mediální společnosti pod jejich záštitou. Ztělesňovala kvintesenci západního přístupu a chovala se s kosmopolitním nadhledem, který jí umožňoval zachovávat zdvořilost i vůči konkurenci. Tedy kromě případů, kdy šlo o sira Cedrica Langleyho. Evelyn Cedrica znala už delší dobu. Ještě když studovala na univerzitě v Paříži, byl jedním z pozoruhodných výměnných studentů z londýnské obchodní školy. Shodou okolností po jejím návratu domů oba nakonec pracovali pro konkurenční společnosti ve městě Alder a často se potkávali na akcích rodiny Greyových. Sir Cedric byl mužem několika slov, vyzařoval odtažitost, která by se dala snadno zaměnit za aroganci, přesto si zachovával jistý gentlemanský půvab. Každému, včetně Šedé rodiny, však bylo brzy jasné, že když se tyto dvě výrazné postavy potkají, chovají se, jako by ten druhý neexistoval - dost na to, aby si přihlížející mysleli, že kdysi tvořili pár, který se rozešel ve zlém. Ve městě se šuškalo, že Evelyn přetáhla Langleyovým několik obchodních partnerů, což si myslela i sama Evelyn. Původně doufala, že se jí podaří urovnat vztahy, a na společenském setkání podala olivovou ratolest. S vřelým úsměvem přistoupila k siru Cedrikovi, v ruce držela dvě sklenice šampaňského a hodlala mu jednu nabídnout. Jen co před něj předstoupila, vzhlédl od rozhovoru a jeho výraz se okamžitě změnil na strnulý a nespokojený, jako by čelil něčemu grotesknímu. Rozzuřená Evelyn ho málem polila svým nápojem; připadalo jí to jako nehorázná urážka. Ještě nikdy se jí nestalo, že by ji muž tak neomaleně odmítl, a představa, že by chladně usilovala o podání ruky, byla přinejmenším směšná. Ten okamžik zpečetil jejich osud, a tak začalo jejich soupeření. Když tedy lord Richard Ashford žertoval o tom, že by se mohla nalodit na jachtu sira Cedrika, Evelyn, když si všimla nepříjemného pocitu vyrytého do Cedrikovy tváře, se rozhodla souhlasit a držela se myšlenky způsobit si vzájemnou újmu v jejich pokračujícím sporu. Evelyn si byla dobře vědoma toho, že rodina Greyů se snaží posílit své partnerství s rodinou lorda Ashforda, a byla si jistá, že sir Cedric neodmítne. A tak se stalo, že Evelyn Brightwoodová vstoupila na onu nešťastnou loď a nevědomky se vydala na cestu poznamenanou smůlou.
3
Kdyby Evelyn Brightwoodová věděla, že je po pěti minutách plavby zastihne náhlá bouře, s radostí by pozvání na toto dobrodružství na jachtě odmítla, i kdyby to znamenalo, že přijde o roky života. Ještě před chvílí odpočívala v kajutě a blaženě nevnímala blížící se chaos. "Evelyn Brightwoodová!" ozval se v kajutě hlas. Evelyn, stále ještě grogy, se zvedla z pohovky a snažila se setřást tíhu v hlavě. Zdálo se, že se jachta houpe prudčeji než jakýkoli taxík, kterým kdy v Čchung-čchingu jela. "Evelyn Brightwoodová! Hlas se ozval znovu. Když se dezorientovaně postavila, nejprve si myslela, že ji sir Cedric Langley možná jen poprvé volá jménem. Ale pak ji znepokojivý pohyb jachty vrátil do reality. "Co se děje? Proč se tak třese? Evelyn se zeptala a srdce se jí rozbušilo. Sir Cedrik si sundal sluneční brýle a zachoval se klidně, ale z jeho slov byla cítit naléhavost. "Dostali jsme se do bouře. Evelyn se rozšířily oči, když tu zprávu zpracovala. 'Takovou zprávu přece nemůžeš předat, jako bys mluvil jen o koupi hlávky salátu! Aniž by reagoval na její protest, sir Cedric jí nařídil, aby si oblékla záchrannou vestu a zajistila telefon ve vodotěsném pouzdře. Velitelský tón, který použil, jí drásal nervy, přesto mu vyhověla. Koneckonců měla s mořem minimální zkušenosti. Pršelo a černé mraky se nad nimi vznášely jako obrovský tlak, který hrozil, že je celé pohltí. A jako by se proti nim osud ještě více spikl, motor jachty začal prskat. Byla už jen několik set metrů od břehu, když byla nucena opustit loď. Když ji začaly intenzivně svrbět nohy, Evelyn se vrátila do tvrdé reality. Její oblečení, vlhké od předchozího deště, už dávno uschlo na slunci. Odlepila si chaluhy, které se jí přilepily na nohy, a nebyla si jistá, kdy ztratila vědomí. Zcela vyčerpaná cítila jen nepřekonatelný hlad. "Kde jsou zásoby z jachty?" zeptala se. Sir Cedrik se na ni chladně podíval. "Jsou na jachtě. Evelyn střelila pohledem po lodi, která se stále pohupovala na vlnách, a zpátky na sira Cedrika, jehož slova jí připadala jako dýky, které ji frustrovaly. 'Člověk by si myslel, že rodina Greyových patří mezi špičku v oboru. Je snad příliš mnoho žádat o slušnou jachtu? Všichni říkají, že máte flotilu luxusních lodí, ale já trčím na téhle rozbité. Sir Cedric mlčel. Původně cestoval do Kambodže kvůli obchodu a teď mu osud nadělil tuto nešťastnou ruku. Kapitán onemocněl, a tak zůstal na řízení jachty sám. Myslel si, že to bude bezproblémová cesta - jen obyčejná plavba trvající deset mladých minut - a přesto byli tady. Vždycky si zakládal na tom, že je pečlivý a opatrný. Pokaždé, když se vydal sám na loď, provedl důkladnou prohlídku. Ale dnes, rozptýlen nepředvídanou nutností této cesty s Evelyn, zanedbal mnoho důležitých detailů. Jeho předchozí zkušenosti z moře ho měly varovat před nebezpečím i bez varování meteorologické služby. Nyní svou nedbalostí vystavil tuto ženu nebezpečí vedle sebe a tíha odpovědnosti spočívala na jeho bedrech. Odolal nutkání dát jí pocítit své podráždění a nechal ji, aby bez přerušení vyjádřila své stížnosti. Než Evelyn vystoupila z letadla, zastrčila si telefon pevně do šatů a doufala, že se jí podaří najít záchranné lano. Když se přehrabovala v oblečení, zjistila, že její podprsenka drží jen její hruď a pár nálepek určených pro skromnost. S blížící se bouří jí situace připadala stejně zoufalá jako kdykoli předtím. Když se jí začala vybavovat realita jejich pustého ostrovního prostředí, nemohla se zbavit naprostého kontrastu mezi vzrušením z plánovaného dobrodružství a drsným bojem o přežití, kterému nyní čelili.
4
Sir Cedric Langley zřejmě pochopil, co hledá, a řekl: "Je to za vámi. Evelyn Brightwoodová sáhla dozadu a skutečně našla, co hledala. Bez váhání zvolala: "Díky bohu! Musíme okamžitě zavolat policii. Už je tma, a jestli to neuděláme teď, uvízneme tu na celou noc! Sir Cedric Langley neodpověděl; jeho pohled se upíral na temnou plochu oceánu. Z moře postupně vystupoval ubývající měsíc a vrhal stříbřitou záři na vodu, která vypadala jako tmavomodré hedvábí - hladká a klidná - jako by bouře vůbec neexistovala. Měla pocit, jako by tam bouře nikdy nebyla, a Evelyn cítila, že z něj vyzařuje zvláštní klid. Podívala se na telefon, jen aby zjistila, že nemá žádný signál - ani čárku. Zaplavila ji vlna bezmoci. Koneckonců, nikdy předtím ničemu takovému nečelila. Přikrčila se a přiblížila se k siru Cedrikovi. "Co teď budeme dělat? V jejím hlase zazněly obavy. Bylo jasné, že sir Cedrik si na Evelyninu náhlou blízkost stále ještě zvyká, ale chápal, že strach může lidi přimět k neobvyklému jednání. Na rozdíl od ní přečkal bouře při plavbě v Pacifiku a měl přímou zkušenost s tím, že uvízl na moři na celé dva dny. Tohle mohla být její první zkušenost s takovou krizí. Snažil se udržet si odstup a připomínal si, že musí zůstat klidný. "Počkejme, až nás najde záchranný tým. Podařilo se mu vyslat nouzový signál svou jachtou, než signál zmizel. Co by mohlo uškodit, kdyby s ní prohodil ještě pár slov? Přesto bylo Evelynino trápení zřejmé; jeho chladná odpověď ji neuklidnila. Nevěděla, co má dělat, otočila se a začala se modlit. Ačkoli byla ateistka, našla v tomto úkonu jistou útěchu. 'Prosím, ať nás někdo brzy najde. Jakmile budu doma, věnuji třicet procent svého letošního výdělku dívkám v nouzi po celém světě. Amen. Sir Cedrik byl překvapen, když ji slyšel mumlat takovou modlitbu. "Tento region se většinou řídí buddhismem, možná něco provokujete. Evelyn si nemohla pomoci a střelila po něm pohledem. "Buď zticha. Na okamžik však zaváhala, nakonec zmírnila tón a pokračovala: 'Buddho, Buddho, prosím, požehnej nám, abychom se bezpečně vrátili k Šedým. Jakmile se vrátíme, tenhle chlapík nám věnuje polovinu svého letošního příjmu. Pokud to nedodrží, můžeš si to vzít sám. Prosím, prosím, Amitábho. ... Sir Cedric Langley sotva věděl, jak na její rozmarné prosby reagovat.
5
Před ní se rozprostírala nekonečná plocha oceánu, zatímco za ní stál pustý a prázdný Pustý ostrov. Tedy, ne úplně prázdný; jen kousek od něj se rozprostírala hustá, děsivá džungle, která se zdála táhnout donekonečna. Evelyn Brightwoodová si po vyslovení svého přání objala kolena a mlčky seděla. Právě když se sir Cedric Langley obával, že se zhroutí, náhle se zvedla na nohy. "O čem to mluvíš? Sir Cedrik byl zmaten jejím náhlým přívalem energie. "Kdy se můžeme vrátit na jachtu? Musím si vzít kameru na vlog o přežití na Pustém ostrově! Bude to mít tolik zhlédnutí,' vykřikla Evelyn a v očích se jí rozzářila jiskra nadšení. Pak si rychle zakryla ústa a vrhla na něj opatrný pohled. 'Tenhle nápad byl první můj; jestli ho použijete u vás ve firmě, ztratím k vám veškerou úctu.' Sir Cedrik po ní střelil chladným pohledem. 'Váš respekt pro mě nemá žádnou cenu. Spousta společností už okopírovala naše strategie. Oba věděli, že to, zda je záchranný tým najde, je stále záhadou, a přesto Evelyn už plánovala další kroky. Než stačila opáčit, sir Cedrik se zadíval na temný oceán. "Můžeš si vzít všechno. Nebudu s tebou soutěžit. Evelyn byla zaskočena jeho neobvyklou velkorysostí, což ji přimělo přemýšlet, zda nebyla příliš panovačná. Prohlížela si okolí a hledala inspiraci. "Co třeba tohle? Vezmeš si nějaké dobrodružné téma - třeba hledání hlubokomořských pokladů nebo tak něco. Možná to bude působit trochu vážně, ale vsadím se, že to upoutá pozornost mužů. Nebo bys mohla lovit ryby u pobřeží, nebo dokonce lovit na Pustém ostrově. Vzhledem k tomu, že tam není signál, streamování nepřipadá v úvahu, ale v postprodukci bys mohla dát dohromady něco, co by se mohlo stát virálním. Evelyn věřila, že má dobrý plán, ale poznala, že ji sir Cedrik ladí. Opravdu si měl vzít sluchátka s potlačením hluku. Když ho viděla, jak si zachovává nevzrušený výraz, cítila se zklamaná, její dobré úmysly se dostaly do slepé uličky. Upřímně řečeno, vždycky si myslela, že někdo jako sir Cedric do nových médií nepatří; hodil by se spíš jako právník nebo soudce. Evelyn si ho poprvé vybavila z debatní akce v jejich školní aule, když jí bylo pouhých osmnáct let. Pořádala ji její škola a London Business School a on byl čtvrtým řečníkem opozice. Většina Evropanů, s nimiž se setkala, byla vřelá a výrazná, ale tvář sira Cedrica zůstala po celou dobu kamennou maskou. Jeho přízvuk byl čistá přijatá výslovnost, a když Evelyn zavřela oči, měla pocit, že poslouchá soundtrack z filmu Jane Austenové - dokonalou ukolébavku. Tehdy ještě nevěděla, že je Číňan; rysy, které byly ve srovnání s většinou Asiatů výraznější, spolu s jeho světle jantarovýma očima a tenkými rty ji nechávaly hádat. Později zjistila, že sir Cedric Langley je skutečně Číňan, ale v žilách mu koluje osminová britská krev. Co na tom, že byl pohledný? Neustále nosil ten otrávený výraz, jako by mu někdo dlužil tisíce dolarů. Evelyn se zamyslela: "I když teď vypadá jeho linie vlasů dobře, za pár desítek let může skončit plešatý. Kdyby se to stalo někomu jinému, nejspíš by se děsil luceren a hrozícího soudu Šedých. Ale Evelyn takové břemeno nenesla. Když byla na střední škole, vzala si hospodyně dovolenou a rodičům neřekla, že u Šedých zůstala tři dny. Teprve když se vrátila, někdo na to přišel. A samozřejmě byli bezradní, když přeskočila střední školu a odjela rovnou studovat do Francie.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Za stíny pustého ostrova"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️