Za zavřenými dveřmi se osvobozujeme

Usedlost už měla lepší časy za sebou. Kdysi okouzlující domek z dávných časů nyní chátral a nacházel se jen pár bloků od nablýskaných Gwen Towers, ale byl obklopen labyrintem zchátralých budov. Jedinou výhodou bydlení v něm byl nízký nájem. Bohužel se na domě začínalo projevovat jeho stáří, škvírami ve zdech se vkrádal průvan. Podzim se vytratil a do domu se vkrádal zimní chlad a usedlost neměla žádné topení.
Isabel Fairchildová strávila odpoledne pečlivým utěsňováním starých oken a dřevěných dveří ve snaze udržet chlad na uzdě. Když měla ruce konečně zbavené prachu, vzala košík s ovocem - dárky z domova - a zaklepala na dveře sousedky přímo naproti.
Usedlost byla stará budova bez výtahu, se dvěma bytovými jednotkami na patře, a z nedaleké kuchyně se linul výrazný zápach odpadků. Isabel znovu zaklepala a srdce se jí rozbušilo, jak čekala. Po chvíli se bezpečnostní dveře jen na škvíru pootevřely a odhalily ostražitou ženu, která nahlížela skrz kovovou síť.
"Ahoj! Jsem Isabel, vaše nová sousedka,' řekla s přátelským úsměvem a mírně se naklonila, aby vypadala přístupněji.
"Nová sousedka, co? Žena se ušklíbla a její hlas byl ostrý jako nůž. Když otevřela dveře víc dokořán, Isabel se naskytl pohled na čtyřicetiletou ženu s divokou hřívou kudrnatých vlasů.
"Tohle jsem přivezla z rodného města," nabídla Isabel a natáhla košík. 'Prosím, ochutnejte je, jsou opravdu čerstvé!'
'Ach, to jste moc hodná. Děkuji! Žena se jednou rukou držela rámu dveří, zatímco druhou přijímala ovoce. "To jste v tomhle velkém starém domě jen vy dva?
'Ano, já a můj přítel. Právě teď je v práci. Mimochodem, jak tady obvykle řešíte účet za elektřinu?
'Dneska se všechno platí mobilem. Je to super pohodlné! Nezmínil se o tom tvůj domácí, když jsi podepisovala nájemní smlouvu?
Isabel si pohrávala s lemem své nadměrné mikiny a cítila se mírně rozpačitě. 'Vlastně jsme v nájmu. Agentka mě o tom neinformovala.
"Aha, chápu... Žena si Isabel prohlédla zblízka a pozorovala její ležérní oblečení, k němuž patřily pytlovité kalhoty a chlupaté pantofle, a její držení těla rozpačitě stínilo břicho.
'Když už jsme u toho, zrovna včera jsem koupila na farmářském trhu tunu krabů; je jich moc na to, abychom je dojedli. Klidně si nějaké vezměte!" zvolala a otočila se, aby zamířila do svého bytu.
"Ale já-já nemůžu jíst kraby," vykoktala Isabel a její tón byl naléhavější, než zamýšlela. 'Právě jsem zjistila, že jsem těhotná, a doktor mi to nedoporučil.'
Ženě se překvapením rozšířily oči. "Ty jsi těhotná?
Isabel se přinutila k malému úsměvu a pocítila nepříjemný pocit, když uslyšela, jak se zevnitř ozývá hlas jejího přítele: "Zlato, hrnec se vaří!
"Musím běžet," řekla žena rázně, "musím zkontrolovat večeři.
"Samozřejmě! Těší mě! Isabel odpověděla a ustoupila, když se dveře s těžkým zaduněním zavřely.
Jakmile Isabel vešla dovnitř, položila ruku na chladnou kliku a překvapeně se zamotala, když se z druhé strany ozvaly tlumené hlasy.
"Kdo to byl?" zeptal se muž, v jehož hlase se mísila zvědavost a odsuzování.
"Jen nový soused. Věřila bys tomu? Mladá dívka, svobodná a už těhotná, žije se svým přítelem. Kam ten svět spěje? Doufám, že naše dcera nedopadne takhle.
Isabel sevřela prsty kolem kliky a ucítila známé bodnutí minulosti, vybledlé jizvy na dlani jí připomněly její boje. Po chvíli tichého napětí sklopila zrak a zhluboka se nadechla, než konečně tiše zavřela dveře.
Když se později propadala do spánku, cítila, jak ji tlačí tíha, která ji přiměla instinktivně si hlídat břicho. Na tvář se jí otřel lehký polibek z peří a probudil ji. Otevřela oči a spatřila Thomase, jeho jemný hnědý pohled zjemněný pobavením, zúžený jako kočičí - jeho úsměv byl lehký a hřejivý, omýval ji jako med.
"Usnula jsi před večeří?" škádlil ji, očividně spokojený sám se sebou.

Nic neřekla, roztáhla ruce, objala ho a zabořila tvář do tepla jeho krku.
"Zlato, jsem celý zpocený," zasmál se tiše.
'Cítím to,' zamumlala s náznakem stížnosti, která zněla roztomile.
Reginald Brightman objal její křehká záda rukama, přitáhl ji ke vzpřímené poloze a jemně ji poplácal po kůži, která byla až příliš kostnatá, jako by utěšoval dítě.
"Co se stalo?
"Chtěl jsem říct...
"Kdy jsi mi to chtěl říct? Můžeš mi to říct vždycky. Jsem tady. Jeho hlas klesl do svůdného šepotu, který rezonoval magnetickým klidem, takovou bezpečnou jistotou, která ji uzemnila.
Po něžné chvilce vstal, aby připravil snídani. Právě když se Isabel Fairchildová chystala vstát z postele, otřela se nohou o okraj matrace a strupovitou ránou projel záchvěv bolesti.
Prudce se nadechla a muž u dveří se k ní okamžitě otočil.
"Co se děje?
"Moje noha...
Reginald Brightman před ní poklekl a vyhrnul jí volnou látku kalhot, aby odhalil její hubenou nohu, poznamenanou hlubokými modřinami a fialovými skvrnami, seskupenými po celém těle. Zdrojem její bolesti byla syrová škrábnutí, která se znovu otevřela a přes obvaz prosakovala krev.
Přehraboval se v nedaleké zásuvce, aby našel lékárničku, šátral v ní, když ji otevíral, a prsty se mu mírně třásly. Teprve když se na posteli začala hromadit krev, podařilo se mu uchopit gázu a jemně ji přitisknout na ránu.
"Bolí to?" zeptal se tiše.
"Trochu," odpověděla.
Na noze měla příliš mnoho zranění, než aby věděla, kde začít; modřiny se jí rozprostíraly jako tapisérie po kůži, která kdysi mohla být jemná a čistá jako porcelán.
"Tohle všechno se stalo v Ponuré klenbě?
Isabel Fairchildová lehce přikývla a vycítila, jak těsně pod povrchem bublá jeho pocit viny. Přitiskla si gázu a poškádlila ho na čelisti: "Mám hlad, Reginalde Brightmane.
Podíval se dolů, jeho hlas zněl tiše: "Dobře, udělám snídani.
Když vstal, Isabel Fairchildová si nenápadně otřela oči. Věděla, že by si před ním neměla dovolit volně plakat; i lehký dotek jeho ruky nesl mozoly vyčerpání. Kdysi se pohyboval v říši privilegovaných, byl dědicem bohatství, než to všechno opustil kvůli jejich nejistému životu.
Příštího rána vstal Reginald Brightman brzy. Když Isabel konečně otevřela oči, uviděla ho v elegantním černém svetru, navrstveném pod vypasovaným tmavomodrým kašmírovým kabátem. Byl neuvěřitelně dobře stavěný, prakticky chodící manekýn, který si upravoval manžety rukávů, jako by patřil na obálku časopisu.
Když si všiml, že je vzhůru, blýskl se úsměvem a jeho dolíčky se okouzleně prohloubily. Sklonil se a dal jí jemný polibek na čelo.
"Ještě je brzy, běž spát. Jdu nakoupit nějaké potraviny.
Zámožný mladý muž tedy vstal ještě před svítáním, jen aby prošel místní trh a vyhledal nejčerstvější a nejdostupnější produkty dne.
Isabel Fairchildová se k němu na okamžik přitiskla, než ho neochotně nechala odejít; spánek ji táhl a vysával z ní sílu. Reginald ji vzal za ruku, vtiskl jí něžný polibek na prsty a ujistil se, že je pohodlně uložená.
Snídani tvořila ovesná kaše a dušená zelenina spolu s lehkým rybím pokrmem. Vzhledem k jejímu těhotenství toho k jídlu moc nebylo; snažila se najít něco, co by nebylo příliš rybí nebo příliš chladivé pro její organismus. Reginald věnoval přípravě ryby zvláštní péči, ujistil se, že nemá nežádoucí pachy, a lehce ji okořenil.
Každé jídlo připravoval pečlivě, což svědčilo o jeho neochvějné pozornosti.
"Kdybys chtěla něco sníst, řekni mi, a já to vezmu, až se večer vrátím," řekl.
"To je v pořádku, nenakoupil jsi toho dnes ráno už hodně?
Vždycky věřil, že toho může být víc: "Měl by sis dopřát trochu víc, tak mi jen řekni, co chceš.

Isabel Fairchildová věděla, že Reginald Brightman má starosti s jejími financemi. S úsměvem ho ujistila: "Slibuji, že vám řeknu, když budu mít opravdu na něco chuť.
"V hrnci by ještě měla zbýt nějaká ryba. Můžeš si nějaké zabalit do krabičky na svačinu a vzít si je do práce,' odpověděl.
Reginald ji láskyplně pohladil po vlasech. "Miluju ryby, ale tyhle jsou všechny pro tebe.
Po snídani měla v úmyslu umýt nádobí, ale on ji zastavil a místo toho trval na tom, aby si namočila nohy v kbelíku s teplou vodou, který připravil.
Zatímco Isabel sledovala, jak uklízí kuchyň, vysypal ze skříňky pár prášků a pak se převlékl z parádního oblečení Barnabyho Brighta do jasně žluté pracovní uniformy s nápisem jeho firmy. Doplnil ji černým kabátem. I takhle vypadal díky dlouhým nohám a sebevědomému postoji jako profesionální model.
Poté, co jí osušil nohy, Reginald připomněl pokyn: "Musíš mi zavolat, kdyby se něco stalo. Vzhledem k tomu, že máš v těchto dnech dovolenou, zůstaň doma a moc nevycházej ven.
"Dobře!
Když viděla, že se chystá odejít, Isabel se nakrčila a naklonila se pro polibek. V jedné ruce držel ručník, sklonil se a lehce se dotkl jejích rtů, jejich pohyby byly prodchnuty svůdným teplem.
Jakmile odešel, Isabel zvedla telefon, aby vyřídila zaplacení účtu za elektřinu, když vtom se ozval hovor ze školy.
"Slečno Fairchildová, kolik máte ještě dní dovolené? Byl to profesor Caleb Wainwright, který se stresoval nad jejich současnou personální nedostatečností.
'Pozítří se vrátím do školy, prosím, vydržte ještě jeden den,' odpověděla.
'Dobrá tedy, nezapomeňte informovat své studenty o stipendijních fondech ve své schránce,' řekl.
'Jistě. Děkuji za vaši tvrdou práci.' Právě když se chystala zavěsit, uslyšela z kanceláře smích: 'Profesore Wainwrighte, máte chuť na kaštany nebo co?'
Kaštany...
Po ukončení hovoru si Isabel olízla rty a vybavila si tu sladkou, lepkavou chuť. Její těhotenské chutě byly rozhodně nepředvídatelné, měnily se s náladami jako počasí.
"Reginalde!
Přiběhl k ní mladý muž se dvěma kbelíky ramenu v ruce a s úsměvem je předložil. "Tady máte. Právě jsem je udělal.
'Díky,' řekl Reginald, přijal ramen a položil ho na nízkou stoličku vedle sebe. Edmund Stark se posadil vedle něj a otřel si ručníkem pot z krku. Když otevřel kelímky s ramenem, začal si stěžovat.
'Věřil bys tomu? Jsme tu jenom pro náklad a Alden Duvall ještě ani nezačal vykládat. Zřejmě nás využívá jako bezplatnou pracovní sílu!
'Možná je továrna jen přetížená a on má moc práce,' pokrčil Reginald rameny a míchal vidličkou nudle.
"Kdo ví! Edmund zabručel, nabral pár nudlí a hlučně je slupl. 'Musíme se ujistit, že mu budeme dělat stín, dokud ten náklad nespadne. Reginalde, ať uděláš cokoliv, nebuď měkkosrdcatý. Myslí si, že jsme jen bezplatná pomoc.
"Proč bychom měli pomáhat s vykládáním jen tak? Už jsem se s něčím takovým spálil,' řekl Reginald a vydechl horko z úst, když si ukousl několik soust, a cítil, jak mu pálivé nudle skoro pálí jazyk.
Reginald rezignovaně zavrtěl hlavou a chystal se kousnout do dalšího sousta, když mu v kapse zazvonil telefon.
V jedné ruce držel ramen, vytáhl telefon a uviděl zprávu od Isabel: "Chci jíst kaštany.
Tvář se mu rozzářila širokým úsměvem, když rychle odepsal prosté "Jasně!".
"Reginalde, máš přítelkyni! Edmund si ho dobíral, zvedl obočí a ušklíbl se.

"Hej, Reginalde," zasmál se Edmund Stark, "s takovou úžasnou ženou jsi opravdu vyhrál jackpot. S Isabel se k sobě dokonale hodíte.
Reginald Brightman se chystal odpovědět, když si všiml zamčené obrazovky svého telefonu - jejího obrázku na jejich balkoně v odpoledním slunci. Měla na sobě jeho nadměrnou košili, pohodlně se rozvalovala v křesle, zlaté paprsky ozařovaly její zářivou tvář a jemně jí čechraly vlasy.
Edmund, šťouchající do hrnku s instantními nudlemi, si přehnaně povzdechl. "Podívej se na sebe, jak jsi šťastná. Musíš být ještě ve fázi líbánek. Máš na to vzhled i postavu - proč místo práce tady při vykládání nákladu neděláš modelku? Na tohle vypadáš příliš křehce.
"Nikdy bych nezvládla práci modelky - příliš mnoho papírování, víš? Tohle se vyplatí rychleji.
"Reginalde, ty jsi byl zvyklý...
"Pojďme se najíst, Edmunde. Později musíme něco vyložit. Musím se dostat domů dřív; Isabel se zmínila, že chce udělat kaštany, a já nechci, aby přišla o prodavače.
Reginald svraštil čelo a tiše si povzdechl, zatímco si nabíral jídlo.
"Dobře, dobře, ale příště chci ochutnat jídlo tvé ženy.
'Ona vařit umí, ale možná bys měl někdy ochutnat nějaké moje jídlo,' odpověděl Reginald a na tváři se mu objevil úsměv.
Poté, co dojedli své dodávky, hodiny odbily sedmou. Reginald spěchal na Tržní náměstí a vyhlížel prodavače kaštanů. Toho večera zde panoval čilý ruch a on se ocitl na konci dlouhé fronty.
Přiběhla k němu malá holčička, možná osmiletá nebo devítiletá, s očima vytřeštěnýma naléhavostí. "Promiňte, můžu si stoupnout do fronty? Chtěla bych koupit něco pro bratra, aby to snědl doma.
Reginald se podíval před sebe; před ním byli ještě dva lidé. Mírně se usmál a ustoupil stranou, aby ji pustil dopředu, a pak se opět připojil ke konci fronty.
Než dostal kaštany, bylo půl osmé. Pevně svíral igelitovou tašku a spěchal domů, ale když zahnul za roh, do ramene mu strčil někdo, kdo spěchal kolem a byl zabraný do telefonního hovoru.
"Dávej pozor, kam jdeš!" ozval se za ním podrážděný hlas.
Reginald otevřel ústa, aby odpověděl, ale do hlavy ho náhle udeřila ostrá bolest, až ztratil rovnováhu. Taška mu vyklouzla z rukou a dopadla na chodník, jak se potácel bokem.
"Uf... ah!" zasténal a zaplavila ho vlna nepohodlí, když si oběma rukama sevřel čelo.
Vidění se mu rozmazalo, jak klopýtal dopředu a byl připraven explodovat pulzující bolestí. Na čele a krku se mu objevily pulzující žíly, které signalizovaly jeho rostoucí frustraci.
"Pane! Pane!" ozval se vzdálený hlas, který se ozýval, jako by byl v jeskyni.
"Pane! Hlas byl stále hlasitější a zřetelnější a on se otočil, aby znovu spatřil děvčátko, které drželo v ruce rozsypané kaštany. "Upadly ti kaštany!
Reginald se zavrtěl a s prázdným pohledem upřeným na dívku se tiskl ke spánku.
"Pane?
'Jdi pryč,' vyštěkl a švihl ji po paži. Kaštany ze spadlého pytle se rozkutálely a rozsypaly se po zemi.
"Ach!" vykřikla a padla na chodník, když se rychle vzdaloval od přeplněného tržiště a oči mu zastínila těžká tma. Jeho výraz byl napjatý, pěsti pevně sevřené po stranách, v pohledu mu hořelo nelítostné odhodlání.

Isabel Fairchildová seděla u svého stolu s telefonem v ruce, rozesílala informace o stipendiích a zároveň odpovídala na dotazy svých studentů. Zapisovala si jména studentů, kteří se o stipendia ucházeli. Zrovna když přemýšlela, že si dojde pro vodu, ozvalo se hlasité bouchání na železné dveře.
Vzpomněla si, že Reginald Brightman odešel s klíči.
Isabel se rozbušilo srdce, když opatrně otevřela dveře do ložnice jen na škvíru, aby viděla na vchodové dveře. Uslyšela netrpělivý zvuk klíčů, které cinkaly v zámku, a pak se jí v zorném poli objevil on, stále ještě v pracovním oblečení.
Než se však stačila usmát, uviděla, jak se na ni jeho tmavé oči zužují jako dýky, když k ní kráčí a nechává za sebou dveře dokořán.
"Drž se zpátky! Uklidni se!" vykřikla a sevřela si břicho, když uslyšela jeho rozzuřený hlas, který prořízl vzduch jako nůž.
Kdo tě pustil z Ponuré klenby?" dožadoval se.
"Prosím tě... to ty jsi mě pustila ven. Jsem těhotná. Vy jste mě pustil ven!" zakoktala se a projel jí strach.
'Těhotná?" Jeho pohled padl do jejího středu a ze rtů mu unikl krutý smích. 'Kdo může říct, že to dítě je moje? Stejně dobře může být toho bastarda. Nebudu v tobě tolerovat cizí semeno.
'Tak ho prostě zabij,' zamumlal, mluvil sám k sobě, ale přesto z něj kapala jistota.
"Ne. Ne... Hrozba se vznášela jako temný mrak, jak postupoval vpřed, pěsti pevně sevřené po stranách. Isabelina tvář zbělela, klesla na kolena, chytila se jeho nohavice a celá se třásla. Zoufale si přála, aby se vrátil Reginald, kterého kdysi znala.
"Je to opravdu tvoje dítě! Nelhala bych ti, Reginalde, přísahám... Můžeš mi věřit. Přísahám na svůj život, přísahám! Její chaotické vlasy rámovaly strhanou tvář a ona zvedla ruku s prosbou.
"Jakou cenu má tvoje slovo?" Trhl jí za vlasy, stáhl jí hlavu dozadu, jeho smích byl chladný a odmítavý. "Kolik lží se ti už vysypalo ze rtů? Byla jsi poskvrněna jiným mužem, a teď máš tu drzost přísahat?"
Isabel na něj nevěřícně zírala a hlas se jí zadrhl v hrdle. Než stačila zaprotestovat, místností se ozvala dunivá facka.
Plácnutí.
Síla úderu ji srazila na podlahu, hlavou narazila na okraj stolu. Dobře věděla, jak děsivý dokáže být, když se rozčílí.
Omámeně, ale instinktivně se plazila do bezpečí pod stolem, i když věděla, že je to marné.
Kam si myslíš, že jdeš?" zavrčel, stoupl si na jednu její nohu a druhou jí hrubě zvedl. Měla pocit, že se jí snaží rozdrtit pravou nohu.
Isabel vykřikla, prsty škrábala po betonové podlaze a barvila šedý povrch bílými šmouhami od nehtů. Znovu a znovu vzlykala a prosila ho, hlasem se jí prořezávalo zoufalství.
"Nedělej to! Říkám pravdu! Nepodvedla jsem tě - přísahám, že ne!
"Reginalde Brightmane, pomoc! Reginalde Brightmane!" vykřikla a doufala, že se jí to nepodaří.
"Buď zticha! Myslíš si, že jsem slepá? Vidím všechno jasně, vlastníma očima. Viděla jsem všechno.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Za zavřenými dveřmi se osvobozujeme"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈