Závoj zapomenutých slibů

1

Patnáctého dne v měsíci se Eleanor Blackwoodová opět probudila pozdě. Tradičně měla navštívit Hlavní nádvoří, aby vzdala hold Julianu Archerovi, ale její dvě služebné ji nedokázaly včas probudit.

Jako jedna z níže postavených konkubín v domácnosti lorda Thaddeuse Westa měla Eleanor k dispozici pouze dvě služebné. Ironií osudu byly tyto služebné stejně ambiciózní a často za jejími zády intrikovaly, aby si získaly přízeň svého pána.

Eleonora, lhostejná k jejich intrikám, je obě propustila a ze své osobní truhly vytáhla složitě vyřezávaný nefritový artefakt připomínající falický tvar. Nanesla na něj balzám, roztáhla nohy a pomalu ho do sebe zavedla.

Mm... - vydechla tlumeně a ucítila mezi stehny ohnivou bolest. Lord Thaddeus West právě odešel a Eleanor cítila modravou bolest z předchozího nočního setkání. Obnažená a poznamenaná kůže nesla důkazy jejich důvěrného vztahu a i při sebemenším pohybu měla pocit, že by ji to mohlo roztrhnout. Bez balzámu věděla, že bolest bude přetrvávat několik dní.

Eleanor si dávala na čas, pečlivě se nalíčila a umně si zvýraznila rysy. S ukrytým nefritovým předmětem zamířila do Zahrady šperků princezny Felicity.

Když už jsme u lorda Thaddeuse Westa, byl to významný muž, který si svůj titul přivlastnil po zhroucení předchozí dynastie, když sir Victor Sable provedl překotný převrat a ujal se moci. Nový panovník, král Edmund Spravedlivý, nejenže upustil od potrestání Thaddeuse za to, že mu jeho bývalý pán neposlal blahopřejné dary, ale naopak ho poctil tituly a pozemky.

Pravá ruka lorda Thaddeuse Westa, sir Robert Highfield, velel ve West Vale silnému vojsku, takže Thaddeus byl mocnou osobností, aniž by potřeboval vznešený rodokmen, přesto se rozhodl vzít si za konkubínu pouhou služebnou.

Princezna Felicity a její doprovod, všichni z významného rodu, byli povýšeni nad Eleanor, která byla koupena zvenčí a s níž se zacházelo jako s pouhým objektem touhy. Její postavení bylo na hony vzdálené postavení princezny Felicity, která pocházela ze vznešeného rodu, zatímco Eleonora byla pouhým zbožím koupeným pro společnost.

"Princezno Felicity, omlouvám se za své zpoždění," řekla Eleanor a předstírala ostych, když stála u vchodu a mírně se ukláněla. Vlála broskvově zbarvenou róbu zdobenou zlatým vyšíváním a nosila složitě upravené vlasy ozdobené jednoduchými rubínovými sponami a třpytivými šperky, zápěstí jí zdobily nápadné zlaté náramky.

Ženy menšího postavení se obvykle tak extravagantně nezdobily.

Lady Isabella Fairchildová, která sloužila jako blízká společnice princezny Felicity, si Eleanor příliš nevážila a považovala ji za podřadnou. Připadalo jí pod úroveň Eleanor dokonce ponižovat, považovala ji pouze za služku, která je svému pánovi neustále k službám. Po noci strávené s vévodou Williamem Westem se tomuto tématu zcela vyhýbala a dovolila chůvě Violet, aby jí přímo přinesla léky určené k jeho uzdravení.
"Dobrá, když ti není dobře, konkubíno Blossom, vrať se a odpočiň si. Všichni se nyní vrátíme do svých komnat,' nařídila lady Isabella a pohrdavě mávla rukou.

Ačkoli se princezna Felicity rozhodla nezapojovat do hádek, ostatní ženy v domácnosti by jí stejnou zdvořilost nemusely prokázat. Příliš mnoho žen v tomto sídle nebylo požehnáním.

Když Eleanor opouštěla Klenotnici, najednou ucítila, jak jí někdo podrazil nohu, což způsobilo, že klopýtla dopředu a málem se srazila s lady Agnes Malloryovou.

Rychle získala rovnováhu, vzhlédla a spatřila služebnou lady Agnes, která stála opodál s úsměvem na tváři.

"Konkubíno Blossom, za trest za svou drzost tu můžeš dvě hodiny klečet," prohlásila chladně lady Agnes.

Eleonora se ani nedotkla rohu šatů lady Agnes, přesto beze slova protestu vyhověla a poklekla na rušné cestě, kudy často procházelo služebnictvo, nedbajíc na svou důstojnost.

Lidé v domácnosti chápali, že Eleonora sice vévodovi často slouží, ale její postavení je chatrné.

Lord Thaddeus West se k ní choval obzvlášť přísně; obdarovával ji sice řadou šperků, ale ty nesly jeho domácí insignie, takže byly neprodejné a ona se tak stala pouhým ozdobným kouskem v jeho sbírce, protože jí nikdy neposkytoval řádné kapesné.

Poté, co lady Agnes odešla, promluvila její služebná Klenot Měsíční kámen.

"Proč ji tak ráda trápíš, má paní? Je pod vaší úrovní a její hodnota je nižší než vaše,' poznamenala Klenot prostě.

Lady Agnes po ní střelila pohledem: 'Netrestám ji kvůli ní - dělám představení pro vévodu Williama Westa. Jen ta hloupá Isabella může být tak zaslepená a myslet si, že si zajistí jeho náklonnost.

Eleanor se po celých dvou hodinách klečení třásly nohy; podařilo se jí na chvíli si odpočinout na kamenné lavičce, než odkulhala do své kajuty.

Všechny tři konkubíny Blossomových se krčily na jednom nádvoří - lady Beatrice Ashfordová, vévodou Williamem nejdéle oblíbená, obývala hlavní dům, zatímco lady Serafina Hawthornová sídlila ve východním křídle a Eleanor zůstala v západním.

V severozápadním kraji panovalo dusno a dnešní vedro bylo obzvlášť úmorné; v Západním křídle bylo jako na parníku. Kdyby měl lord Thaddeus West v noci přijít na návštěvu, připraví se opatření, aby jí mohli poslat led, ale jinak bude Eleanor čelit neúprosnému vedru sama.

Večer opět sluha přinesl náklad ledu.

Přes to všechno Eleanor zjistila, že si není jistá, jak se má v této situaci cítit. Po letech bojového výcviku byl lord Thaddeus robustní osobností a jejich střety se podobaly urputným bitvám; včera v noci ze sebe vydala všechno, jen aby ho dvakrát přivedla do cíle, což ji stále bolelo a otékalo.

2

Eleanor Blackwoodová byla na zámku Westwood sotva šest měsíců, a přestože její tělo bylo stále ve slušné kondici, měla pocit, že její důstojnost byla sirem Robertem Highfieldem probodnuta víckrát, než dokázala spočítat. Často přemýšlela, jak jeho choulostivé ženy snášely jeho pozornost v minulosti.

Právě dokončila koupel a Eleanor, která se vždycky bála horka, pocítila úlevu, že nedostatek vody v okolí se nevztahuje na ženy lorda Thaddeuse Westa. Ležela půvabně rozvalená na posteli zahalená do průsvitné látky, která jí sotva zakrývala pas.

Gázovitá vrstva objímala její štíhlou postavu a zdůrazňovala krásné křivky její páteře až k bokům. Nohy měla mírně rozkročené a pohled zezadu byl docela velkorysý.

Dveře se otevřely a Eleanor zůstala ponořená do knihy, sotva zvedla oči. Dvě služebné, ačkoli ji často nesnášely, se neodvážily vstoupit do místnosti, aniž by ji pozdravily.

"Mějte trochu slušnosti, jak se můžete takhle oblékat?" zaburácel mužský hlas, hluboký a hrubý, když se k ní přiblížil a okamžitě jí zastínil sluneční světlo nad hlavou.

Eleanor se na okamžik zamračila, ale pak naklonila hlavu, aby se setkala s pohledem vévody Williama Westa, a změnila výraz v hravý úsměv. 'Nejsem právě taková, jakou mě máte rád, vévodo? Kromě toho to stejně brzy všechno shodíme."

Výraz lorda Thaddeuse Westa potemněl, což bylo v ostrém kontrastu s Eleanořiným hravým chováním. Sdíleli spolu už mnoho intimních chvil, přesto se v tu chvíli zdálo, že jejím drzým postojem pohrdá.

Eleanor vnitřně proklínala jeho pokrytectví. "A co slušnost, když jsi mě včera málem rozdrtila svou chutí na rozkoš? Tehdy jsi mi nadával do všelijakých sladkých jmen."

Elegantně sklouzla z postele, průsvitná látka sklouzla a odhalila její holou kůži. Přistoupila k siru Robertu Highfieldovi, který stál u postele, a odvážně mu obtočila ruce kolem krku, tělem se přitiskla k jeho županu, naklonila se k němu, aby ho dráždila na čelisti a jemně ho okusovala.

"Už vévoda William večeřel? Mohu ti potom pomoci s koupelí?" vrněla.

Sir Robert ji odstrčil, jeho hluboké oči se intenzivně upřely do jejích, než odpověděl tichým hlasem: 'Není třeba. Už jsem se umyl.

Než stačila zareagovat, vytrhl ji z postele.

Lord Thaddeus jednou rukou pevně objal Eleanor, zatímco druhou si nadzvedl župan jen natolik, aby uvolnil dolní polovinu těla. Roztáhl jí nohy od sebe a přitáhl si ji k sobě.

Eleanor tiše zalapala po dechu, když do ní vnikl; nemohla si pomoci, ale při tom náhlém vpádu se zachvěla.

Jeho velikost byla impozantní, daleko nadprůměrná, a Eleanor se často cítila napjatá. Ten pocit byl zdrcující, jako by ji tlačil až k hranicím jejích možností.

Sir Robert jí mozolnatýma rukama silně sevřel boky a pevně ji k sobě přitiskl, když začal hluboko, téměř zběsile, přirážet.

"Ne... vévodo Williame, vy mě zlomíte.... Já-já nemůžu!" Visela na něm, jako by se svět točil, jednou rukou se držela jeho ramene, zatímco druhá svírala její břicho, už cítila napětí.
"Prosím," zakňourala a hrozilo, že jí vyhrknou slzy, "bolí mě to... břicho... Nemůžu to vydržet.

Její tiché výkřiky naplnily vzduch, odrážely se od stěn a mísily se s drsnými zvuky jejich splývajících těl. Byl to okamžik extáze i zoufalství a v tom prostoru se jejich bouřlivá touha rozvíjela jako divoký tanec, poznamenaný naléhavostí poháněnou směsicí vášně a rivality.

3

Sir Robert Highfield přejel rukou po břiše Eleanor Blackwoodové a nahmatal jeho pevnost a mírný výstupek. Její kostra byla štíhlá a on do ní pronikl hluboko. Při dalším zatlačení by mohla omdlít.

Eleanor však byla odolná. Navzdory delší intimitě její tělo dál reagovalo. Siru Robertovi se ztěžka dýchalo, částečně i proto, že jeho tréninky byly v těchto dnech kratší, což byl důsledek jejich nočních setkání.

"Au, au. Buď jemnější," zašeptala Eleanor, chytila se jeho roucha a její rty se rozestoupily se střídavými výkřiky bolesti a tichým sténáním. Její tělo se smyslně zkroutilo a uvěznilo jeho ztvrdlou délku v pevném sevření.

"Vévodo Williame Weste, nemohu zavřít nohy. Vyplňuješ mě tak dokonale. Dovol mi, abych tě potěšila svými ústy, " prosila Eleanor a její tělo se chvělo náruživostí jeho přírazů. Její jemná ňadra se otírala o jeho svalnatou hruď.

Sir Robert, ačkoli vycvičený voják známý svou disciplínou, nemohl ignorovat, jak ho Eleanořina slova dráždila a probouzela v něm temné touhy.

"Ty malá slečinko, minule jsi půl noci klečela na kolenou, a přesto jsi pořád stejně pevná," zavrčel Robert, prudce stiskl měkké maso jejího zadečku a vnikl hlouběji. "Nemusíš mi sloužit, jen po mně dál volej."

"Vévodo Williame Weste... ty mě zničíš..." Eleanor zasténala, tvář jí zrudla touhou, natáhla se, aby mu olízla rty, a její hlas byl plný chtivých slov. "Je to tak příjemné, pro tuhle rozkoš bych i umřela."

"Dost bylo nesmyslů, " zavrčel Robert, zvedl její nohu přes své rameno a přidržel si její boky, aby zajel hlouběji. Eleanořina drobná postava se k němu přitiskla jako dítě a nekladla žádný odpor.

Znovu a znovu se díval, jak do ní vniká, tmavé vlasy zakrývaly téměř vše pod ní. Naproti tomu její bledá kůže, nedotčená drsným prostředím, byla hladká a jemná.

Jejich pohyby vyvolávaly rostoucí horko, pot stékal Robertovi po čele a Eleanořino tělo se lepilo. "Je příliš horko, vévodo Williame Weste, " vykřikla, drápala se mu na ramena a zoufale se držela, jak prosila o úlevu.

Robert volal po ledu. Brzy se ozval někdo zvenčí.

"Ať sir Galen White přinese další led, " nařídil.

Sir Galen White, který se nacházel na nádvoří, okamžitě splnil rozkaz a křikl na domácí personál. Rozruch kolem donášky ledu už byl známý, závěsy byly zatažené a místnost se naplnila podivnou vůní.

Navzdory pohotovosti stráží nemohli neslyšet něco z toho, co se odehrávalo uvnitř.

"Nenuťte mě klečet, když mě odvádíte. Ta paní mě dneska celé hodiny držela na kolenou, mám je oteklé, " protestovala Eleonora.

"Lady Beatrice Ashfordová," zakňourala. "Vévodo Williame Weste, namasírujte mi je, bolí mě."

"Hej, tam ne... ach...".

4

Šepot zpoza opony by stačil k tomu, aby se každý začervenal.

"Vévodo Williame Weste, stále jste mi neřekl, jak to hodláte napravit," zašeptala čerstvě znásilněná Eleanor Blackwoodová. Tváře jí zrůžověly a v očích se jí leskly neprolité slzy. Její hebká ňadra se chvěla při každém nádechu.

Její slonovinová pleť byla kolem kolen poznamenaná modřinami, což činilo výjev ještě znepokojivějším.

Eleanor se opřela o širokou vévodovu hruď a bezostyšně se mu otřela stehny o ruku, z jejíhož intimního místa se leskla vlhkost a smáčela mu prsty.

"Ty malá poběhlice. Neříkal jsi, že už nemůžeš? A tady jsi, stále mokrá," posmíval se jí sir Robert Highfield.

Vévoda William West se svým drsným zevnějškem vypadal ještě impozantněji, když mu dlouhé vlasy spadaly na ramena. Na jeho měděně zbarvené hrudi se rýsovaly jizvy z dávných bitev, což ještě umocňovalo jeho děsivý vzhled. Držel Eleanor u sebe a hleděl na její oteklé, karmínové tělo, zjevně zpustošené. Navzdory modřinám byla nuceně otevřená a odhalovala syrovou něhu.

Když do ní sir Robert Highfield pouze strčil, Eleanor se prudce zachvěla a ztuhla jako socha. Odhrnula mu paži a vyhrkla: "Vévoda William West."

Sir Robert ucítil v hrdle suchou žízeň, jeho již ukojená touha znovu vzrostla. Bezcílně se jí otřel mezi nohama a vyhrkl: "Pověz mi, co chceš?"

Eleanor mu lehce stiskla hruď. "Možná bys mi, vévodo Williame, mohl dát nějaké stříbro?"

V tomto zadním domě byla jediná, kdo neměl kapesné. Jídlo z kuchyně bylo vždycky studené, než se k ní dostalo, a ona neměla stříbro ani na spropitné na teplé jídlo, natož na další nezbytnosti.

Sir Robert Highfield se zarazil, jeho ruka se zastavila, když prsty roztáhl její jemné tělo a zcela ji odhalil. "Nikdy neopouštíš panství. Proč potřebuješ stříbro? Pokud vám něco chybí, zeptejte se princezny Felicity. Ona tě neodmítne."

Eleonora našpulila rty. "Jsi tak lakomá."

"Armáda potřebuje peníze. Hromadění obilí a zbraní vyžaduje každý kousek stříbra, " zamyslel se sir Robert a prohlížel si ji.

Eleanor zaváhala a pak rychle řekla: "Jen se mě snažíš uchlácholit. Tím, že mi nedáš pár drobných, nikoho nevyhladovíš."

Poslední dva roky panoval na hranicích klid, obchod mezi krajem Západního údolí a Tatarskou zemí se stal běžnou záležitostí. Kupci z Tatarské země byli ve městě běžným jevem.

Navzdory míru vévoda William West pokračoval v náboru vojáků, což vyvolávalo podezření. Přesto se jí to netýkalo. Taková tajemství jí nepříslušela, zvláště když se s nimi tak otevřeně svěřovala.

"Možná bych mohla požádat sira Galena Whitea, aby vám denně nosil led."

Eleanor se chystala něco namítnout, když se náhle zvedl a přitiskl ji k posteli.

"Pro dnešek to vydrž. Zítra večer si dobře odpočiň."

Je jasné, že příští večer ji nenavštíví.

Eleanořino oteklé tělo se bolestivě roztáhlo, aby se mu přizpůsobilo, její intimní místo se znetvořilo k nepoznání, jak obepínalo jeho obvod.
"Vévodo Williame Weste... prosím, to je příliš." Mladá dívka se přitiskla k jeho bokům a zakňourala.

"Tak oplzlé," zavrčel sir Robert Highfield a jeho ústa se snesla na její hruď. Tvrdý nápřah jeho boků vyvolával obscénní pleskance, které se ozývaly místností.

Eleanořiny tiché vzlyky se mísily s jeho drsným dechem a nesly se i za závěs.

Dvě služebné, Camellia a Lily, které měly noční službu, si vyměnily pohledy, ale nic neřekly. Ztichlým domem se rozléhalo sténání Eleanor Blackwoodové, její tělo se chvělo, jak svírala sira Roberta Highfielda a předčasně vyvrcholilo z toho ohromujícího pocitu.

5

Sir Robert Highfield se probudil brzy a Eleanor Blackwoodová vstala krátce poté, aby mu pomohla s oblékáním. Chůva Violet jako obvykle přinesla hořký bylinný odvar.

Hustý tmavý lék byl hořký a odporně páchl, až Eleanor nakrčila nos, když zadržela dech, aby ho spolkla. Rychle to zahnala douškem vody, aby tu chuť spláchla.

Eleanor měla podmanivě svůdnou postavu, díky níž i její neochota působila okouzlujícím dojmem, v jejím postoji byl náznak svádění. Když se otočila, aby zkontrolovala sira Roberta, zjistila, že se na ni upřeně dívá pohledem, který jí rozbušil srdce.

Po chvíli se usmála a řekla: "Vévodo Williame Weste, slyšela jsem, že dámy v Eleanor House mají vlastní metody, jak zvládnout tyhle strašlivé lektvary. Nemusí je užívat každý den a přesto je považují za účinné. Možná bych se měla zeptat sira Alistaira, zda by mi neobjednal pár dávek u doktora Henryho Wellse. Mohlo by to být jednodušší.

Už téměř šest měsíců trčela v konzumaci tohoto léku; ačkoli tvrdili, že je šetrný, byl stejně nepříjemný jako silnější prostředky.

Čtyřiadvacetiletý lord Thaddeus West ještě nezplodil dědice, pravděpodobně čekal na zprávy od princezny Felicity, která ho zřejmě držela na uzdě. Jejich vztah však nebyl nijak zvlášť přátelský.

Eleanor si myslela, že rozumí jeho náladám, ale k jejímu překvapení tvář sira Roberta při jejích slovech potemněla. Aniž by na ni vrhl další pohled, vyrazil ven a cestou omylem převrhl křehkou vázu s modrými liliemi.

Ani pak nevypadal spokojeně. S přísným výrazem zamířil na nádvoří, kde na něj čekala lady Beatrice Ashfordová, která vstala brzy, aby ho zahlédla.

"Vévodo Williame Weste," pozdravila ho už z dálky uctivým tónem.

Lord Thaddeus nonšalantně přikývl a obrátil se k siru Galenu Whiteovi: 'Lady Beatrice Ashfordová se nechová zrovna nejlépe. Dostala domácí vězení na dva měsíce.

Sir Galen překvapeně zamrkal a rychle odpověděl: "Rozumím.

Sir Robert se nenechal vyvést z míry; jeho prohlášení slyšela nejen lady Beatrice, ale i všechny služebné, které vymetaly nádvoří.

Sir Galén rychle předal rozkazy sira Roberta. Za normálních okolností by se v tuto hodinu Eleanor Blackwoodová stáhla zpět do postele, ale dnes tomu bylo jinak; zůstala sedět na lůžku.

Dvě služebné vstoupily jedna po druhé, aby uklidily pokoj. Eleanor se lenošivě rozvalovala na posteli a obdivovala své nalakované nehty. 'Taky jsi to viděla, viď? S vévodou Williamem Westem, tím pyšným dědicem Gregoryho Stonea, není tak snadné jednat. Ale ve srovnání s přepychovým životem po boku Gregoryho Stonea se ho není třeba bát. Nikdy vám nebráním, abyste se za ním hnali, ale viděli jste, jak jste se krčili jako myši před kočkou? Kdy se konečně vzpamatuješ? Teď, když jsem potrestaná, ti už taky nemůžu pomoct.

Její vzkaz byl jasný; v tomto uspořádání byli svázáni. S ní v domácím vězení by také museli zůstat na místě a vyhnout se jakémukoli setkání s vévodou Williamem Westem.
Zlatý náramek na Eleanořině zápěstí se třpytil, zamotaný do jemné látky jejího hedvábného županu. Byl to jen její noční oděv, zdobený vyšívanými pivoňkami, které vypadaly skromně, ale ve skutečnosti byly prošité zlatými nitěmi.

Obě dívky pohlédly dolů a zpozorněly.

Dívka Kamélie, vždy bystrá, rychle poklekla před Eleonorou a omluvila se: "Předtím to byla jen moje chyba, doufám, že to, milá lady Margaret Stoneová, necháte plavat.

Camellia vstoupila na panství spolu s Eleanor a jednoho dne dostala příležitost sloužit vévodovi, příležitost plnou rafinovaných intrik.

Proslýchalo se, že se ty dvě zapletly do tajné aféry hluboko v pracovně, a když Eleanor vyšla ven, sotva chodila, protože ji vynesl sám vévoda William West.

Dívka Lily, když viděla Kaméliino gesto, následovala jejího příkladu a také poklekla.

Eleonora chvíli obě služebné pozorovala, než nakonec řekla: "Dobrá, obě už můžete vstát. Je čas, abyste odešly.

S tím se panna Camellia a panna Lily uctivě zvedly a opustily místnost.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Závoj zapomenutých slibů"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️