Mezi zvířaty a sliby

1

V Glenfordu, kousek od Riverside Estate, bylo sedm hodin večer. Lydia Tamsworthová kráčela po boku svého rázovitého huskyho Cyrila, zatímco Oliver Rivers nesl polstrovaný košík s buclatým zrzavým kocourem Henrym.

Lydia byla oblečená do fialových mini šatů bez ramínek, v pase stažených zářivě růžovou mašlí, a její růžové vlasy po kolena se jemně pohupovaly ve večerním vánku. Na hlavě měla pár plyšových růžových liščích uší a kreslenou masku s kočičíma očima. Její oblečení bylo poctou její oblíbené postavičce, charismatickému pejskovi z oblíbeného animovaného seriálu, a tato událost znamenala její poslední cosplay setkání před maturitou.

Když procházeli ulicí, kolemjdoucí si nemohli pomoci a její zářivý kostým si nevyfotili. Ačkoli měla Lydia sklony k dramatičnosti a pozornost si užívala, jako studentka tanečního umění zvyklá vystupovat pod světly reflektorů si zvykla být v centru pozornosti. Dnešní večer byl výjimečný; celé odpoledne věnovala tomu, aby byl její kostým dokonalý - bezchybné ztvárnění její postavy, a necítila strach, že by ji při tom někdo identifikoval.

"Dobrý večer, pane," pozdravila Lydie strážného Roberta, když dorazila ke vchodu do sídla Riverside.

Strážný vykoukl ven a na okamžik ji nedokázal poznat, dokud nespatřil Cyrila, a pak se mu rozjasnila tvář. 'Ach, to je sestra Světlonoše! Přišla jsi na oslavu!

Lydie přikývla a tvář jí rozzářil úsměv, když si vzpomněla na jméno svého psa, Světlonoše.

"Běžte dál. Kdybys potřebovala, abych na Světlušku dohlédl, dej mi vědět,' řekl strážný Robert a otevřel bránu. Dnes večer už viděl svůj díl jedinečně oblečených jedinců, včetně několika návštěvníků večírku z čísla 105, kteří ho předtím pozdravili.

'Záhadný jako vždycky, ale Lightkeeper je dnes večer také součástí mého kostýmu,' ušklíbla se Lydia a zamávala na něj, když vešla dovnitř. Bydlela v sousedním Yuralském háji a často tudy venčila svého psa, přičemž nakonec navázala přátelství se strážným Robertem, přestože se nikdy předtím nezúčastnila žádné akce na Riverside Estate.

Lydia se proplétala po cestičkách panství a dorazila k velkému vchodu do domu číslo 105. Všichni se na ni usmívali. Nápis ji utvrdil v tom, že je na správném místě. Na dvoře to hučelo energií; shromáždil se tu dav lidí s řadou cosplayů z různých anime, her, filmů a originálních postav. Lydia cítila, jak ji zaplavuje vlna známosti, a cítila se jako doma.

"Tamhle je Velký Joe!

"Páni, vypadá úplně jako Velký Joe ze hry!

"Ten pes je tak skvělý!

Jakmile Lydia vstoupila na dvůr, oči se k ní obrátily, následovaly výkřiky a zvuk vzrušeně cvakajících spouští fotoaparátů. Byli ohromeni; tenhle Velký Joe mohl vystoupit přímo z videohry.

V reakci na to Lydia zaujala klasickou pózu Velkého Joea a vyzvala všechny, aby si ji vyfotili. Zanedlouho se davem prodrala dívka v kostýmu nařasené služebné, která se při pohledu na Lydii rozzářila obdivem.


"Velký Joe, vypadáš úžasně!

Ethan Hawthorne, v jejich online kruzích známý jako Little Rain, byl stejně ohromen, protože ještě nikdy neviděl tak dokonalé ztvárnění této postavy. Vzrušeně natáhl ruku. "Ahoj, já jsem Malý déšť, jsem hostitel dnešní slavnosti.

Lydie si nejprve myslela, že služebná je další dívka, ale když promluvil, jeho hlas prozrazoval mladý věk, který se ocitl v rozpačité fázi mezi dětstvím a dospělostí. "Dobrý den, já jsem Hruška.

Vyměnili si tituly, které používali ve své komunitě, a mlčky uznali, že oba znají i skutečná jména toho druhého.

'Večírek právě začíná, klidně se tu procházejte,' řekl Ethan, když si všiml, že přicházejí další hosté, a rychle se vydal, aby je přivítal.

2

Lydia Tamsworthová se rozloučila mávnutím ruky a pak si našla prostorné místo na dvoře. Brzy poté se začali shromažďovat lidé, přemlouvali domácí zvířata a sdíleli své zkušenosti s cosplayem. Sdílení fotografií a povídání trvalo přes hodinu a pak přišla na řadu společenská část. S kočkou a psem v závěsu bylo pro Lydii mnohem snazší se vmísit do davu. Když zahlédla Ethana Hawthorna, přistoupila k němu.

"Hele, nemáte někde místo, kde bych si mohla na chvíli nechat kočku a psa?" zeptala se a podívala se na své společníky.

'Hledáte místo, kam byste odložil své domácí mazlíčky?' Ethan se zeptal a zamyšleně se podíval na Cyrila, jejího psa. 'Můžeš je dát do pokoje mého bratra. Je to ten poslední na chodbě v patře.

"Tvůj bratr? Lydii to překvapilo; celý večer v jeho domácnosti nikoho jiného neviděla.

'Jo, je tam nahoře. Taky ho baví cosplay, ale se zvířaty to umí skvěle. Prostě jdi nahoru, bude to v pohodě. Ethan se lehce zasmál.

Lydia neměla jinou možnost, uvázala Cyrila a kočku Ginger na vodítko a vydala se nahoru.

Na konci chodby stanula před zavřenými dveřmi a jemně na ně zabušila. Na druhé straně právě vycházel z koupelny Ethanův bratr Oliver Rivers s ručníkem v ruce. Když uslyšel zaklepání, otevřel dveře a očekával mladšího bratra, ale místo toho ho ohromilo, když se mu Lydia vypotácela do náruče.

Ruce mu zamrzly ve vzduchu, ještě mokré od sušení vlasů.

Přistižená při činu Lydie povolila sevření vodítka, a než stačila zareagovat, Cyril se kolem nich prohnal, vrhl se do místnosti a táhl ji s sebou. Ocitla se přitisknutá k Oliverově hrudi, rozrušená a s očima dokořán.

'Panebože, já se tak omlouvám!' vykoktala, ustoupila a tváře jí zrudly. "To byla nehoda!

Když vzhlédla, uviděla Oliverův překvapený výraz a rychle ho poznala. "Oliver Rivers?" vykřikla a vzpomněla si, že je kapitánem školního basketbalového týmu.

Oliverovi, který už byl podrážděný z toho, že jeho klid ruší něco, co považoval za nezvaného hosta, chvíli trvalo, než zaregistroval absurditu situace: nečekanou návštěvu Lydie, oblečené v přiléhavém fialovém kostýmku, jejíž šaty s hlubokým výstřihem nechávaly jen málo prostoru pro představivost.

"Mohu vám nějak pomoci?" zeptal se a snažil se zamaskovat svou nespokojenost a působit trpělivě.

"No jasně! Přišla jsem sem, protože Ethan říkal, že mi můžeš pohlídat zvířata, zatímco se budu poflakovat,' odpověděla Lydia a v ruce držela přepravku na zvířata. 'Tohle je Crow Callum a ten, co právě přiběhl, je Lightkeeper.'

Když ukázala na Cyrila, který se spokojeně vyhříval na chladném vzduchu v místnosti, její oči nechtěně přistály na otisku rtů přímo nad Oliverovou hrudí. Byla to stopa, kterou omylem zanechala, když se srazili, nepříjemně blízko místa, kam se nechtěla dívat.

Lydia si náhle ostře uvědomila jeho bosé nohy a tenké šortky, které měl na sobě, a cítila, jak ji pálí tvář. Uvědomila si, jak nevhodně ta situace působí, a rychle odvrátila pohled.

Oliver, který si všiml jejího zrudnutí, zmateně sklopil pohled. Jeho podráždění se změnilo v rozpaky a tváří mu projel záblesk uvědomění. 'Ehm, měla bys... mě nechat, ať to očistím,' řekl přísně.
Lydia se instinktivně natáhla k němu, aby otisk setřela, ale když si uvědomila, že má na rukou rukavice s kočičími tlapkami, zarazila se. Než si je stačila sundat, Oliverova velká ruka vystřelila dopředu a chytila ji za zápěstí.

"Nedotýkej se mě," řekl pevně a jemně ji odstrčil ze svého pokoje. S rozhodným prásknutím dveří ji nechal venku a zanechal ji rozrušenou a samotnou na chodbě.

Lydia tam chvíli stála a cítila směs zmatku, rozpaků a nedůvěry, jak se do takové situace dostala. Podívala se zpátky na zavřené dveře, napůl v pokušení znovu zaklepat, ale rozhodla se to odmítnout. Takhle svůj večer začít nehodlala.

3

Ethan Hawthorne za sebou zavřel dveře koupelny, pohlédl na otisk rtů na své hrudi a pak se otočil k umyvadlu. "To je ale otrava," zamumlal.

Postavil se před zrcadlo, namočil pod kohoutkem ručník a chystal se otřít znaménko. Když se na ni však zadíval, jeho počínání ztuhlo. Značka byla dokonale tvarovaná, dostatečně zřetelná, aby mohl rozeznat jemné linky jejích rtů. Ethan se přistihl, že se ztrácí ve fantazii, a představoval si, že značka dopadla jen o něco níž... na jeho bradavku.

"Sakra."

Frustrovaně praštil ručníkem o zrcadlo. Rozčilovalo ho pomyšlení, že fantazíruje o ústech té ženy na sobě. Než si to však stačil uvědomit, ta letmá myšlenka zažehla pod jeho pasem nečekanou touhu.

Podíval se dolů na rostoucí bouli v džínách a sevřel pěst. Ve svých sedmadvaceti letech ještě nikdy nezažil takové vzrušení. Kamarádi a mladší bratr si ho dobírali, nazývali ho asexuálem a naznačovali mu, že přichází o pudy, které si v pubertě zřejmě užívají všichni ostatní. Tiše s nimi souhlasil a věřil, že odolat takovým biologickým impulzům je dost jednoduché; i on se občas probouzel s ranním dřevem nebo pociťoval poloviční zájem při sprchování.

V tuto chvíli však toužil po uvolnění, po zážitku, který mu nyní připadal až šíleně nutný. Horko se stávalo nesnesitelným, napínalo se proti látce jeho kalhot. Po dlouhé chvíli váhání Ethan konečně rozepnul zip a vytáhl svou tvrdnoucí délku.

V odrazu zrcadla spatřil sám sebe - výraz byl směsicí váhání a nečekané rozkoše. Prsty lehce obkreslil stopu na rtech a k jeho překvapení vzrušení zesílilo a zrychlilo rytmus jeho pohybů.

"Ach... sakra.

Zamumlal si pro sebe, rozčilený a zároveň vzrušený představou, že by se snížil k takovému jednání. Ale obraz té ženy mu zaplnil mysl a podpořil jeho touhu. Ethan si přál, aby ji mohl přitáhnout zpátky, aby cítil její rty, jak ho líbají podél hrudi, možná ho dokonce uctívají.

Představil si, jak se zmocňuje jejího měkkého, vyzývavého těla, přitiskne ji k umyvadlu, nadzvedne jí sukni a prozkoumá, co se jí skrývá mezi nohama - vášnivé propletení, jistě vzrušující.

S esencí jejího polibku, která mu zůstala na prstech, si je přiblížil k ústům a ochutnal její přetrvávající vůni. Zcela přemožený se kousl do rtu a připravil se na blížící se vyvrcholení.

Vydal ze sebe tiché zavrčení rozkoše, po němž následovalo intenzivní uvolnění, které ho zanechalo bez dechu, zhrouceného na umyvadlo, jak lapal po dechu, jako by právě vstal z mrtvých.

Po několika okamžicích se sebral, setřel zbytky, které se rozstříkly po desce stolu, a očistil zrcadlo, než vyšel zpátky z koupelny.

Jeho temperamentní husky Cyril seděl a čekal u dveří s inteligentníma očima, zatímco oranžová kočka Ginger vzhlédla od košíku.

Ethan si klekl, aby odepnul vodítko z obojku domácích mazlíčků, a rychle se oblékl do trička. Zapnul televizi a usadil se na deku v nohách postele, aby se podíval na záznam herního turnaje.
Zázvorka mu vyskočila na klín, tlapky na něm měkce přistály, přitiskla se mu na hruď a jemně zamňoukala. V Ethanově hrudi se vzedmula vlna tepla, jak kočičí náklonnost rozpouštěla zbytky jeho předchozího napětí.

Natáhl ruku, podrbal Ginger za ušima a vychutnával si uklidňující mručení, které se ozývalo z jejího drobného těla. Tak snadno se jí zalíbilo, přesně jak naznačovalo její jméno - vskutku vraník Callum.

Cyril, který vycítil vhodný okamžik, se k němu přiblížil, svalil se vedle něj a položil si hlavu na Ethanovu nohu.

4

Ethan Hawthorne nemohl uvěřit svému štěstí, když se najednou ocitl s kočkou i psem, o které se musel starat. Pocítil nával štěstí, když oběma chlupatým společníkům, kteří se mu choulili v náručí, živě vysvětloval probíhající hru v televizi.

Dole se Lydia Tamsworthová cítila v pohodě, když svěřila své mazlíčky do Ethanovy péče. Po dvou letech na Akademii Three Oaks o něm neslyšela žádné špatné historky. Vlastně věděla jen to, že vynikal ve studiu i ve sportu, ale jeho povaha byla stejně záhadná jako jeho minulost. Bylo to pochopitelné, pomyslela si; každý by byl trochu nevrlý, kdyby ho někdo náhle štípl do hrudi.

Večírek pokračoval až do jedenácti večer a Clara se z ohleduplnosti k Ethanovým sousedům rozhodla, že vše ukončí dřív.

'Hele, Claro, mohla bys mi udělat laskavost a jít nahoru pro Lightkeepera a Crow Calluma? Zdá se, že se tvému bratrovi zalíbila,' požádala Lydia rozpačitě a stále se vzpamatovávala z toho, co se právě stalo.

'Jistě, počkej chvilku,' odpověděla Clara, zamávala hostům na rozloučenou a vydala se nahoru.

Dvakrát zaklepala na Ethanovy dveře. Nečekala na odpověď, otočila klikou a vstoupila dovnitř. Atmosféra byla překvapivě útulná, Ethan seděl na gauči, na klíně měl schouleného psa a kočku a sledoval televizi.

'Hele, brácho, Lydia je chce vzít zpátky dolů. Já jí jen pomáhám,' řekla Clara a zvedla vodítko pro psa a přepravku pro kočku.

Ethan se zarazil a zvedl obočí, když si prohlédl sestřino oblečení služebné.

Co to máš na sobě?' zeptal se a zamračil se na její oblečení. Když viděl, jak od něj zvedá kočku, tváří mu projel záblesk zklamání.

'Neměl by tu být majitel kočky, aby si ji vzal?' Ethan polohlasně zamumlal a roztržitě pohlédl ke dveřím, překvapeně si uvědomil, že doufal, že uvidí tu tajemnou ženu.

Zatraceně. Proč na ni zase myslel?

Clara si všimla bratrovy špatné nálady, ale byla na ni zvyklá a dál připínala vodítko kolem psa. "Lydie je dole. Říkala, že bys s ní mohl mít problém, tak mě poslala nahoru.

'Proč ji nemáš rád? Dneska jí to v tom cosplayi moc slušelo,' naléhala Clara a zvědavě přistoupila blíž k Ethanovi.

Ten se při pomyšlení na ni ušklíbl. Bylo pro něj příliš snadné po ní toužit způsobem, který nikdy předtím necítil.

'Vypadala směšně. Prostě jdi pryč," vysmál se jí a lehce ji kopl, aby ji popohnal.

Jakmile Clara odešla, Ethan vstal a přešel k oknu. Odhrnul závěsy a vyhlédl ven na ženu čekající na dvoře s domácími zvířaty.

Po tom, co se právě odehrálo v koupelně, se jeho pocity vůči ní nepříjemně zkomplikovaly. Znal ji dobře, ale nemohl se zbavit znepokojivé touhy, která v něm hlodala, když ji pozoroval, jak vytahuje psa a kočku z branky.

Popadl telefon a vydal se dolů.

Když ho Clara uviděla, vzhlédla od uklízení obývacího pokoje. "Kam jdeš takhle pozdě?" zeptala se.

Ethan chladně odpověděl: "Jdu si jenom pro jídlo." Aniž by přerušil krok.
Nechtěl jí říct pravý důvod; šlo o to, aby se ta žena dostala v pořádku a bez potíží domů.

Ano, správně.

Měl o ni strach - vlastně o ta zvířata.

Sledoval ji po ulici a viděl, jak mává strážnému u vchodu na rozloučenou, než odbočila k bytům v Yural Grove. Opravdu bydlela tak blízko?

Čekal u vchodu snad celou věčnost, a když se neobjevila, nakonec se otočil a vydal se zpátky domů.

5

První den posledního ročníku se Lydia Tamsworthová probudila brzy ráno. Převlékla se do školní uniformy, popadla svůj velký batoh plný letních úkolů, studijních materiálů, tanečního oblečení a bot a vyrazila ze dveří.

Stála před tabulí s rozdělením do tříd na Akademii Three Oaks a chvíli hledala, než konečně zahlédla své jméno - byla zařazena do osmé třídy přírodních věd.

Když vstoupila do rušné třídy, její pohled okamžitě spočinul na Ethanu Hawthornovi, který seděl u okna v zadní řadě a byl ponořený do myšlenek. Také on byl zařazen do osmé přírodovědné třídy. Lydia si nemohla nevzpomenout na předchozí víkend, kdy na něj náhodou narazila u něj doma. Při té myšlence se jí rozbušilo srdce a s pocitem trapnosti odvrátila zrak a rozhodla se sedět co nejdál od něj v naději, že ji nepozná.

Během dopolední hodiny čtení se všichni věnovali zabydlování v nových třídách. Když zazvonilo na první hodinu, dorazila většina studentů.

Do třídy vešel jejich nový třídní učitel, muž středního věku s ustupující linií vlasů. "Dobré ráno všem! Jsem Oliver Rivers, váš letošní třídní učitel, a učím angličtinu. Budeme spolu trávit hodně času, tak ať je to skvělý rok!" "Dobře," řekl jsem.

Po jeho představení začalo několik studentů jásat. Zdálo se, že jsou z předchozí třídy pana Riverse.

"Osmá třída je výjimečná a každý z vás byl loni na vrcholu svých sil, " pokračoval, "chtěl bych vyzdvihnout dva obzvlášť talentované studenty: Ethana Hawthorna, našeho hvězdného sportovce, a Lydii Tamsworthovou, naši výjimečnou tanečnici."

Pan Rivers se ostře podíval na Lydii. Ethana poznal, ale nebyl si zcela jistý, kdo je Lydia, a tak zavolal: "Lydie Tamsworthová a Ethane Hawthorne, prosím, vstaňte a pozdravte třídu."

Lydia byla zaskočena a cítila, jak jí rudnou tváře. Na okamžik zaváhala, zvlášť když vedle ní zavolal i Ethana. Sebrala však odvahu a vstala.

"Ahoj všichni, já jsem Lydia Tamsworthová. Studuji tanec, " představila se rychle a pohlédla na své spolužáky.

Ethan si její jméno ani nespojil s dívkou, kterou potkal před několika dny. Považoval ji za stejnou jako všechny ostatní studenty. "Jsem Ethan Hawthorne, sportovec, " řekl stručně a tímto jednoduchým představením vyvolal ve třídě vlnu šepotu.

Páni, školní srdcař!" vykřikl někdo a vzbudil zájem všech.

"Dobře, uklidněte se," řekl pan Rivers a zvedl ruku pro ticho. Pak ukázal na Ethana a dodal: "Lydie, ty a Ethan budete parťáci v lavici. Budete muset trénovat během studijní haly a vracet se zezadu by mohlo rušit ostatní." "Dobře," řekl Ethan.

Lydia se vnitřně zachvěla. Opravdu se mu teď mohla vyhnout? S rezignovaným povzdechem si vzala tašku, došourala se k Ethanově lavici a posadila se vedle něj.

Dopoledne uplynulo bez další interakce mezi nimi. Když přišlo poledne, Ethan zamířil domů, zatímco Lydia se rozhodla pro oběd ve školní jídelně, po němž následovalo tolik potřebné volno ve třídě.
Protože její bydliště bylo od akademie poměrně daleko, trvala jí cesta pěšky asi čtyřicet minut a ona raději chodila do školy i ze školy pěšky, aby byla aktivní. Dávalo smysl udělat si přestávku během oběda.

Když se Ethan odpoledne vrátil do školy, nesl si s sebou šálek bublinkového čaje. Vešel zadními dveřmi, posadil se a nohou šťouchl do Henryho Plumpa, který seděl před ním.

"Co se děje?" Henry se překvapeně otočil.

Ethan mu s úsměvem podal bublinkový čaj. Henry se zatvářil udiveně: "Počkej, to mi dáváš ty?" "Ne," řekl.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Mezi zvířaty a sliby"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️