Ztraceni ve stínech

2

Chloe Frostová seděla u počítače dvě hodiny a stihla napsat jen prvních pět set slov knihy, na které pracovala tři dny. Pocítila závrať a praštila se do hlavy o počítačový stůl.

"Uf, nemůžu uvěřit, že jsem poslechla jejich výběr oboru," zamumlala Chloe, vstala a na dokument se nedívala.

Otočila se v malém pokoji, který se s množstvím nepořádku zdál ještě stísněnější. Chloe nakonec vzala mobil a peněženku a odešla z bytu.

Byt, který si pronajala, se nacházel ve staré čtvrti, v šestipatrové budově bez výtahu, a aby se dostala na hlavní ulici, musela projít uličkou. Proslýchalo se, že tohle místo bude brzy zbouráno, ale takové zvěsti se šířily už sedm nebo osm let, ale k žádnému posunu nedošlo. Bylo tu klidně a nájmy byly levné; jednopokojové, plně zařízené byty stály pouhých šest set dolarů.

A co je nejlepší, bylo to jen čtyři stanice metrem od její školy. V sousedství sice nebyly žádné obchody, ale v blízkosti její školy jich bylo spousta, což bylo velmi výhodné.

Chloe si prohlédla ceduli vyvěšenou u vchodu do čtvrti, na které stálo, že v poslední době bylo vykradeno několik domů, a připomínala všem, aby si dávali pozor na vloupání. Ačkoli byla Chloe trochu obezřetná, rozhodla se jít do školní ubytovny, aby se dozvěděla z papírů svých spolužáků.

Procházela uličkou, na šedých stěnách bylo načmáráno slovo "Demolice", betonová podlaha byla mokrá a Chloe opatrně našlapovala tam, kde nebyly louže. Zezadu se ozval šoupavý zvuk, ztuhla, zastavila se a zvuk zmizel.

Nervózně udělala několik kroků dopředu a zvuk se ozval znovu. Chloe trhla hlavou dozadu právě včas, aby viděla, že za ní jdou dva špinaví pobudové - dospělý muž a malé dítě.

Zalapala po dechu a ostražitě se zadívala na oba muže, kteří od ní byli vzdáleni asi pět nebo šest metrů. "Chystáte se odejít?" Chloe promluvila s náznakem nervozity v tónu, náhle si vzpomněla na oznámení u vchodu do její čtvrti a spekulovala, že ti dva by mohli být zloději.

Ti dva dotázaní nevydali ani hlásku. Chloe se zrychlil tep, opatrně ustoupila o několik kroků, intuice jí napovídala, že s tím vysokým bezdomovcem není snadné jednat. "Co chcete?" vyhrkla, uvnitř trochu neklidná, ale nechtěla vypadat příliš vyděšeně.

"Krásná sestro?" Jeden z bezdomovců konečně promluvil, jeho hlas byl měkký a nejistý: "Jste Pěkná sestra?"

"...... "Chloe měla pocit, že se jí něco stane, může jí někdo říct, proč slyší cizí rozčilení!

"Ty jsi opravdu Krásná sestra!" Malý muž zjevně považoval Chloeino mlčení za souhlas, vzrušeně stiskl ruku vyššímu muži vedle sebe: "Strýčku, našli jsme Krásnou sestru!"

Chloe si nechtěla připustit, že ona je ta "Krásná sestra", o které malý muž mluvil, ale zdálo se, že v uličce jsou momentálně jen oni tři.
"A vy jste?" bojovně se zeptala.

Malý muž setřásl ruku vyššího muže, v druhé ruce něco držel a přistoupil přímo k Chloe, které se náhle rozšířily oči a která se nemohla pohnout, jako by měla nohy přibité k zemi, ale mohla jen sledovat, jak k ní malý muž přibíhá a drží něco, co vypadalo jako obrázek: "Podívej, ty jsi ta krásná sestra na obrázku."

Chloe si pomyslela: "Jak je to možné, vždyť se už léta nefotila, a kde ji ti dva pobudové vyfotili? Ale nemohla si pomoct, oči jí padly na fotku a ona ztuhla. Když se podívala blíž, byl to její vlastní zářivý úsměv a ona si nepamatovala, že by někdy takovou fotku měla.

"...... To jsem opravdu já!" "Kde jsi vzala mou fotku?" Chloe pocítila chvilku bezradnosti, zírala na fotku s úsměvem a srdce jí tápalo.

Drobný muž, když viděl, že se přiznala, rychle schoval fotku do batohu, s velkým úsměvem na tváři, která byla šedivá, ale působila mile.

"Ahoj, krásná sestro, jmenuji se Jakub Novák." Malý muž se začal představovat: "Letos v únoru mi bylo šest let, už chodím do první třídy, to je ......".

"Přestaň!" "Proč máš moji fotku?" Chloe ho přerušila a udělala znamení pauzy.

Jakub zamrkal a ve vodnatých očích se mu objevil náznak rozčilení: "Už se k tomu dostávám, donutila jsi mě přestat."

"...... "Pořád je to její vina?" Chloe škublo v ústech: "Dobře, dobře, pokračuj." "A co ty?" zeptala se.

Vtom Jakub ukázal na vysokého muže za sebou, který nic neříkal, a zavolal: "Je to můj strýc, jmenuje se Pavel Novák."

Vysoký muž zvaný strýc konečně přistoupil k Chloe, dlouhé vlasy měl rozcuchané, téměř mu zakrývaly obličej, na sobě měl přes vybledlou vestu roztrhanou kostkovanou košili, v kalhotách měl několik děr a na nohou krátké boty. Ačkoli vypadal ležérně, byl podivně módní.

Chloe se na Pavla podívala a byla překvapená. Vzpomněla si na jméno Pavel Novák, nebyla to ta známá tvář, kterou měla v paměti?

Oči se jí zaleskly, odhrnula vlasy, které mu zakrývaly obličej, a zadívala se přímo do pohledné tváře. Vysoké lícní kosti, hluboké oči, stejně jako Jakubovy, jako by dokázaly z lidí vysát duši. Všechno jí na něm bylo povědomé - až na ten hloupý úsměv!

"Jsi opravdu Pavel Novák?" Chloe se na Jakuba podívala a poněkud ztratila řeč: "Jsi si jistý, že je to tvůj strýc?"

Jakub přikývl a držel Pavla za ruku: "Ano, je to můj strýc."

Chloe si nemohla pomoct, ale hlasitě se rozesmála a ukázala Pavlovi na čelo: "Pavle Nováku, ty máš dneska svůj den!"

3

Pokud jde o zlou krev mezi Chloe Frostovou a Nathanielem Grantem, ta se táhne už více než deset let .......

Chloe bylo teprve sedm let a do té doby žila bezstarostným životem bez jakýchkoli starostí. Její otec však ze dne na den přišel o všechny peníze při burzovních spekulacích, rozhodl se skočit na smrt a zanechal po sobě obrovský dluh sirotkům a dvěma starým lidem.

Chloeina matka musí začít pracovat jako dělnice na částečný úvazek, aby získala další práci, a Chloe je nucena přerušit školu, aby mohla pracovat s dospělými.

Po šesti měsících je Chloina matka představena bohaté rodině a pracuje od 10:00 do 12:00. Je to dlouhý, ale dobře placený den a Chloe doprovází matku, oblečenou v nadměrných montérkách, aby podávala čaj skupině malých dětí.

Chloe netuší, že tento večírek změní její život k lepšímu. Na večírku se její matka setkává se sestrou, kterou neviděla deset let, a hostitelkou večírku je paní Edwardsová, manželka Yanovy firmy, která je dojata jejich těžkou situací a po projednání situace se svým manželem se rozhodne podporovat Chloe a její matku, která je schopna pracovat pro Yanovu rodinu za několikanásobně vyšší mzdu než za hodinovou práci a která ji podporuje až do její dospělosti. Chloina matka byla schopna pracovat pro rodinu Yanů za několikanásobek platu hodinového poslíčka a Chloe jimi byla podporována až do dosažení dospělosti.

V době desetiletého rozhodování byla Chloe šikanována některými dětmi a situace byla beznadějná. Bohaté děti, které zřejmě již v raném věku poznaly svět dospělých, sedmiletou Chloe slovně obtěžovaly. Vlasy měla stažené dozadu, bledý jemný obličej zrudlý od náročného programu a v uniformě vypadala jako panenka.

"Usměj se, a my tě necháme odpočívat." "Ahoj. Mladík zastoupil Chloe cestu a naléhal, aby se na něj usmála.

Chloe tížila otcova smrt a její rušný život způsobil, že zapomněla, jak se usmívat. Kousla se do rtu, ale tvář měla stále zachmuřenou. Chlapec viděl, že se odmítá usmívat, natáhl k Chloe ruku s několika skleničkami nalitými na hlavu a zachrčel: "Ať se odmítáš usmívat!"

Poté se otočil a šel si najít nového partnera na hraní. chloe byla oslepená nápoji, otřela si kapky vody z obličeje, ale viděla jen záda toho kreténa. Rukávem si setřela pití z obličeje a z očí jí vyšlehl oheň tvrdohlavosti. Vzala sklenici s vodou a následovala rváče daleko za sebou. Když byl s dalším chlapcem, pomalu se k němu přiblížila.

"Ty jsi taky ubohý tyran." "Cože?" zeptala se. Jen co se přiblížila, Chloe zaslechla, jak ten druhý říká: "Týrání vyžaduje metodu, a ty na to jdeš špatně." Chloe se usmála.

Chloe zaťala zuby a pomyslela si, že jsou to všichni špatní kluci! Škoda, že měla v ruce jen sklenici vody. Bylo jí jedno, jestli ti lidé mají pozadí, nebo ne, vylila sklenici vody v ruce na hlavu prvního kreténa, který ji šikanoval, a když vykřikl, vrhla se do náruče kluka, který stál za ní a mluvil, a tvrdě ho kousla do hrudi a druhého kluka přitom potřela džusem.
Pokousaný byl Nathaniel Grant, který netušil, že se chystá na večírek, který povede k takovému incidentu, a co bylo nejhorší, jeho rodiče si mylně mysleli, že to byl on a kluci z Waywardu, kdo v první řadě šikanoval nebohou, křehkou, ale statečnou holčičku, a musel se omlouvat za to, že byl pokousán, nemluvě o tom, že byl pokousán sám!

Chloe ho kousla pěkně tvrdě, nevěděla, jak moc, ale Nathaniel si to pamatoval naprosto jasně, trvalo sto devadesát jedna dní, než stopy po zubech zmizely, takže se bál podívat na svou hruď pokaždé, když se sprchoval.

Nathaniel byl vždycky malomyslný člověk a vždycky si bude brát zpět to, co vytrpěl. Tak se stalo, že Chloe, které se ujala rodina Yanů, chodila do stejné školy jako on. Nathaniel se jako muž hodiny začne k nové Chloe plížit a nasazovat jí špatné boty.

Když si však Chloe uvědomí, jak tvrdě se o to všechno snažila, odmítá se do malicherného Nathaniela pustit a jen si v duchu udržuje jeho chování a kreslí si človíčka, který ho ušťourá k smrti! Nathaniel už dva roky nedělá lumpárny a pak mu to přijde nudné, zvlášť poté, co ho sestra zatahá za ucho a poučí ho, že není hoden být mužem, a ještě navíc nemá sílu dělat lumpárny Chloe.

Nathaniel si však neuvědomil, že od té doby si za sebou nechal problém - tajně Chloe pozoruje a tajně si předsevzal, že ji jednoho dne přistihne a dá jí najevo následky!

Rok co rok se Chloe o Nathanielovi vždycky dozvídá z boku, dokud se nedozví, že odjíždí ze země, a už o něm nikdy neuslyší. Nathaniel naopak chce s každým dalším rokem vědět o Chloe víc a víc, a dokonce požádá svou sestru, aby po dobu dvou let, kdy je v zahraničí, vedla denní záznamy o Chloeině životě.

Nathanielova sestra jednou zažertovala: "Bráško, nepřipadá ti strašidelné, jak moc se ti to líbí?" Nathaniel se na to podívá a řekne: "Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne.

Nathaniel se ušklíbl: "Vtip, že by se mi líbila barbína jako Chloe? Vždyť na světě už žádné ženy nejsou!" "A co?" zeptal se.

Než stačil dokončit větu, Nathanielovi se zdála řada snů o tom, že on a barbarka Chloe spolu mají vášnivý vztah, a sny se nikdy nevymkly kontrole.

Postupně se začal smiřovat s tím, že si za všechno může sám, a jeho srdce skutečně začalo k této drsné dívce chovat city. Zvláště poté, co byl mladý pán rodiny Weiů, namočený v minerální vodě, při pronásledování Chloe zbit, si byl Nathaniel jistý, že nebude snadné se s Chloe sblížit, natož ji pronásledovat.

Nathaniel plánoval počkat, až Chloe oficiálně opustí rodinu Yan a přestěhuje se na vysokoškolskou kolej, právě když dosáhne plnoletosti. Nečekaná smrt jeho sestry však zanechává rodinu Grantových ve stavu truchlení a teprve dvouletého Connora v nouzi.

Věci se vlečou, dokud Connor konečně nenastoupí na základní školu a Nathaniel nemá čas Chloe přehodnotit. Nathanielův synovec je dost chytrý na to, aby viděl svůj pokoj plný fotek budoucí tety a strýce Chloe, a nakonec na věc upozorní své prarodiče.
Manželé Grantovi jsou otevření a po ztrátě dcery si uvědomují, že pokud je jejich dítě v bezpečí, je vše v pořádku, a plně podporují syna v jeho úsilí o vlastní štěstí. Poté, co se domluvili, Nathaniel nečekal, že Connor bude trvat na tom, že pojede s ním.

"Strýčku, jsi si jistý, že svou budoucí tetu a strýčka dostaneš, když budeš předstírat, že jsi žebrák?" "Ano," odpověděl Connor. Connor se zvědavě zeptal.

"Kdo řekl, že budu pronásledovat tvou budoucí tetu! Chci jen pomstít to kousnutí, které jsem tenkrát dostal!" "Cože?" zeptal se. Nathaniel to rázně odmítl.

Connor to smetl ze stolu s tím, že jeho strýc je pěkný hochštapler a zjevně potřebuje takovou postavu, jako je Chloe, aby mu vše urovnala.

Nathaniel koupí dům naproti Chloeinu pronájmu a po několika dnech špehování konečně uvidí Chloe, jak odchází z domu. Hloupě se usmál a po Chloeině posměchu rozevřel náruč a objal druhou stranu: "Obejmi~".

4

Chloe Frost: "!!!"

Je v šoku a na chvíli zapomene bojovat.

Connoru Grantovi spadla pusa, když se podíval na Chloe, kterou pevně držel její strýc, a tiše zvedl palec svému statečnému strýci.

"Nathanieli Grante, proč se chováš tak hloupě, slez ze mě!" Nathaniel Grant se na ni podíval. Chloe se konečně vzpamatovala a začala se zmítat ve špinavé Nathanielově náruči, ale nedokázala se z jeho sevření vymanit.

Pak dupla nohou na Nathanielův nárt a zlostně se zadívala na pohlednou tvář v jeho blízkosti: "Pustit, nebo ne?" "Ne," odpověděla Chloe.

Nathanielův obličej se náhle změnil v bolest, ale naštěstí měl při odchodu z domu tvář umazanou od prachu, takže si Chloe nevšimla rozpaků v jeho tváři.

Pomalu pustil jeho ruku a smekl rty: "Ty jsi tak zlá~".

Chloe byla tak rozzlobená, že se z ní málem kouřilo, a nevěděla, co na to říct.

Connor si tiše povzdechl a pak Chloe vysvětlil: "Milá sestřičko, můj strýc měl předtím autonehodu, takže má rozbitý mozek a není teď tak chytrý jako já." "To je v pořádku," odpověděla Chloe.

Chloe se podívala na dítě a polohlasně řekla: "Opravdu ho srazí auto a stane se z něj hlupák? Myslíte si snad, že jsem hloupá?"

Connor spěšně vysvětloval: "Je to pravda, po té autonehodě strýček poznal jen tebe a mě, pořád říkal, že chce hledat svou krásnou sestru, tu fotku mi dal strýček."

Chloe udělala půl kroku dozadu, měřila si ty dva lidi, najednou se zasmála a zavrtěla hlavou: "Nathanieli, myslíš, že můžu věřit takové lži? Nejmladšího člena rodiny Gu srazilo auto a on se nevrátil domů hledat mě, toho s osobní záští? Opravdu si myslíš, že nejsem vzhůru?"

Zdálo se, že Nathaniel nepochopil Chloein sarkasmus, a zasmál se ještě radostněji.

Chloe pozvedla obočí a měla pocit, že Nathaniel je trochu divný.

Connor ztratil hlas a řekl: "Protože strejda nemůže jít domů, babička s dědou strejdu nepustí zpátky." Connor se zasmál.

"Cože?" "Jak to myslíš?" Chloe se na dítě překvapeně podívala.

Connor si oddechl, konečně se dostal k věci.

Žalostně se podíval na Chloe, držel Nathaniela za ruku, zakuckal se a řekl: "Děda říkal, že strýčka vykopnou z rodiny Gu, protože neodvedl dobrou práci, a už s nimi nikdy nebude mít nic společného."

"Co je to za věc, kterou rodiče neudělali dost dobře, aby svého syna vyhodili?" Chloe byla zmatená.

Connor zamrkala průzračnýma očima a zavrtěla hlavou: "Nevím, dědeček to neřekl." "Nevím," odpověděla.

Chloe se mírně zamračila, jediné, co o rodině Gu věděla, byl tenhle Nathaniel, co se týče starého muže rodiny Gu, její dojem stále utkvěl v elegantním muži středního věku, kterého viděla, když jí bylo sedm let.

"A co ty? Taky tě vyhodili z dědečkova domu? Ty nejdeš za rodiči, ale za strýcem jako tulák?" ptala se. Chloe stále nebyla přesvědčená o tom, co říkají, a v jejím hlase zazněl tázavý tón.

Když to Connor uslyšel, neodpověděl hned, ale jen sklonil hlavu, aby Chloe neviděla jeho výraz.
"Chloe uviděla, jak se na zemi zavlnila malá loužička vody, překvapeně nadskočila a mírně se sehnula, aby viděla Connora, jak tiše pláče.

Od té doby, co přišla o otce, Chloe téměř vůbec neplakala, a když teď viděla, jak polodospělé dítě tak moc pláče, ztratila slova: "Neplač, nic jsem tím nemyslela." "Neplač," řekla Chloe.

Connor zvedl ruku a utřel si slzy, zakuckal se a řekl: "Máma mi umřela, když mi byly dva roky, táta mě neměl moc rád, protože se jmenuju Grant, před třemi lety se znovu oženil a má mladšího bratra, takže za mnou chodil ještě míň. Vychovával mě strýc a byl jsem všude, kde byl strýc." A tak jsem se rozhodl, že se vrátím do rodiny.

Chloe si vyčítala, že se tolik vyptává a rozdmýchává v dítěti smutek.

Při pohledu na plačící dítě už Chloe nebyla tak tvrdá jako před chvílí, její tón se nemohl nezměkčit: "Tak to tě prarodiče ani nevyhodí, ne? Nebudeš chodit do školy?"

Connor zavrtěl hlavou a řekl: "Dědeček mě nevyhodil, to já jsem chtěl jít za strýcem, byl nemocný a mně nebylo příjemné, že se o něj nemá kdo postarat. Děda řekl, že když půjdu za strýcem, nebudu členem Grantovi rodiny a že mi už nebude dávat žádné další životní náklady, kromě toho, že mě nechá dál chodit do školy."

Chloe byla trochu skeptická, vždycky si myslela, že rodiče nenechají své děti jen tak trpět venku. I kdyby si to Nathaniel zasloužil, co bylo špatného na šestiletém dítěti a jak mohl být tak krutý?

"Hezká sestřičko, hledali jsme tě se strýčkem, on si pamatuje jenom tebe, pomoz mu, ano?" Connor opatrně natáhl svou malou ruku a snažil se Chloe chytit za paži.

Chloe nic neřekla, zvedla hlavu, aby se setkala se slunečním světlem, uviděla Nathaniela, jak tam stojí s prázdným obličejem a rozhlíží se kolem sebe, jak se má cítit, že jeho hloupý pohled jako by předstíral.

Nechtěla být tak rychlá, aby byla hodná, nebo se jasně zeptat, jestli se tenhle Nathaniel bude zase jinak škádlit, pak bude muset určitě hodit žlutou řeku.

"Odkud se ta fotka vzala?" Chloe se klidně zeptala.

Connor jí to upřímně vysvětlil: "Strýc mi ji dal, nevím. Našel jsem ji ve strýcově batohu, když jsem ho sledoval, a je to jediná fotka, kterou jsem našel."

"Jak dlouho jste tam byli jako takoví flákači?" "Ano," zeptal se.

Connor počítal na prstech od chvíle, kdy odešel z Grantova domu, do chvíle, kdy se dostal sem: "Asi měsíc."

Chloe vstala, půl vteřiny se dívala Nathanielovi do tváře, a když viděla, že se setkal s jejím pohledem, slunečně se usmála.

Neříkal snad, že ho z Grantova domu vyhodili, nebo ne, hlupáku? Ráda by se přesvědčila, jestli ji opravdu vyhodili z domu.

"Něco ti řeknu, nejdřív tě vezmu zpátky ke Grantům, třeba po tom všem tvůj děda a ostatní tvému strýci odpustili." Chloe to řekla dětem, ale oči měla upřené na Nathaniela.

Nathaniel nezměnil tvář, jeho oči byly upřímné a úsměv zářivý.

Chloe však neviděla, co se děje mezi Nathanielovými a synovcovými rukama.
"Vážně, opravdu dědeček strýčkovi odpustí?" Connor nadšeně vyskočil, naklonil hlavu k Nathanielovi a řekl: "Strýčku, už můžeme jít domů!"

Nathaniel slyšel, jak synovec volá jeho hlas, a usmál se na něj.

Chloe trochu zaváhala, tak se těší, že půjde domů? Je pravda, že ho vyhodili z domu?

Nevypadá, že by to předstíral .......

Rychle zavrtěla hlavou, vytěsnila tuhle možnost z hlavy a podívala se na Nathaniela jiskrnýma očima.

Chloe se k němu naklonila blíž a ztišila hlas: "Nathanieli, jestli se hned teď přiznáš, že to na mě hraješ, nevezmu tě ke Grantovi domů, abych před dětmi rozebírala, kdo ve skutečnosti jsi." Chloe se naklonila k Nathanielovi a ztišila hlas.

Nathaniel se nafoukl a sklopil zrak, najednou políbil Chloe na tvář, dvakrát se plácl do pusy a křivě se usmál: "Milé!"

Chloe s temným výrazem ve tváři couvla a pomyslela si, že když byla malá, dělala jenom lumpárny, jako že si sypala sůl do polévky nebo si nechala zkrátit sukni, ale teď tady skutečně dělá lumpárny!

"No, v tom případě půjdeme ke Grantovi!" "To je v pořádku," řekla. Chloe se na Nathaniela tvrdě zadívala.

5

Chloe Frostová se vzdala chození do školy, ale bylo jasné, že pěšky na Grant Estate to nepůjde, je to přes celé město a autobusy jsou nepohodlné.

Když si vzaly taxi, několik řidičů je odmítlo vzít. Při pohledu na ty dva špinavé žebráky jim Chloe asi nevadila.

Po téměř půlhodinovém čekání byl konečně jeden taxík ochotný vzít Nathaniela a Connora juniora. Chloe řekla řidiči adresu, kterou jí dal Connor, a řidič zastavil, ale nehnul se z místa.

"Proč nejedete vy, pane?" zeptala se. Chloe si sedla na místo spolujezdce a podívala se na řidiče.

"To místo je moc daleko, je to skoro až na předměstí, žádný metr." Chloe se usmála. Řidič se zamračil na dva žebráky na zadním sedadle, jeho tón nebyl příliš přátelský.

Chloe tuto situaci dlouho očekávala, chvíli přemýšlela, přikývla a řekla: "Dobře, žádný taxametr na žádném taxametru, pán to cituje."

Řidič viděl, že její postoj je dobrý, řekl nenuceně: "Osmdesát."

Chloe v duchu mlaskla, osmdesát dolarů může jet tam i zpátky!

Ohlédla se na Nathaniela, který zvědavě vyhlížel z okénka, a bolestným tónem řekla: "Dobře, osmdesát dolarů je osmdesát dolarů!"

Kdyby věděla, že si ji Nathaniel schválně dobírá, muselo by se těch osmdesát dolarů zdvojnásobit desetkrát, než by je mohla zaplatit.

Na cestě si řidič nemohl pomoci a ještě několikrát se podíval na dva žebráky na zadním sedadle.

Chloe se zamračila: "Pane, můžete se soustředit na řízení? Nehoda, nehledě na to, že osmdesát, dokonce osm bodů je pryč".

Řidič byl jejími slovy poškozen, ale také se nezlobil, řekl s úsměvem: "Říkám, krásko, ty si vezmeš dva žebráky, aby šli na tak luxusní místo, aby udělali co?"

Chloe obrátila oči v sloup a náhle se zeptala: "Mistře, každý den venku běhat, také muset poslouchat nějaké drby zprávy to."

Řidič se rozpovídal: "Víceméně vždycky je potřeba něco vědět, někdy je cesta příliš nudná."

"Slyšel jste o rodině Grantů z Legacy Corporation?"

Řidič se zasmál: "Jak bych mohl ne, nejbohatší muž v Greenportu. To místo, kam jedete, musí být panství Grantů." "Aha," řekl.

Chloe se zasmála: "Ano, na zadním sedadle sedí nejstarší Grantův syn a vnuk, vezmu je domů." "Ano," odpověděla Chloe.

Řidič okamžitě udeřil do volantu a neuvěřitelně překvapeně se ohlédl na zadní sedadlo, kde seděli dva žebráci: "To není možné, že by se rodina Grantových dostala do takového stavu? Kráska si opravdu bude dělat legraci."

Chloe otočila hlavu a mírně zúžila oči, zkoumavě si prohlížela zmateného Nathaniela a významně řekla: "Taky jsem si myslela, že žertuju, ale oni říkali, že je vyhnali z domova, a já to udělala pro dobrou věc. Mistře, neslyšel jste o tom něco od rodiny Grantů tam venku?"

Řidič se na chvíli zamyslel a nepřímo odpověděl: "Nikdy jsem o tom neslyšel, ale někdy si člověk musí dávat pozor na lidi, kteří úmyslně lezou po žebříku."

Chloe si to nemyslela, každopádně měla pocit, že se dějí obzvlášť podivné věci, a nevěřila by tomu ani slovo, kdyby se nikdy nesetkala se starší generací rodiny Grantů.
Nathaniel tiše seděl na zadním sedadle, pozoroval Chloeino chování před sebou a přemýšlel, jak o tom předem informovat rodiče.

Rodiče se samozřejmě na jeho hru neptali, ale rozhodně je nemohl nechat, aby se hry zúčastnili. Původně si myslel, že Chloe nebude příliš vychytralá, kdo ví, že chce ve skutečnosti přímo najít dveře, že by to opravdu bylo tím, že ji v minulosti příliš šikanoval, a teď si to všechno zavinila sama?

Nathaniel se pohnul, natáhl ruku a ovinul ji kolem synovcovy paže, bláhově s ní zatřásl a bez skrupulí promluvil: "Chci se vyčůrat." "Cože?" zeptal se.

Connorova mysl se pohnula, zaneprázdněná ozvěnou: "Krásná sestro, strejdo a já chci čůrat, můžeme nejdřív zastavit auto, ah?"

Chloe se v duchu chladně usmála: "Hm, chceš čůrat? Říkala, že chce utéct, ale bála se, že ví, že bude odhalena!

Na jejích rtech se však objevilo vzácné pochopení: "Pane, můžete na chvíli přestat? Zaplatím ještě deset dolarů."

"Dobře, před námi jsou veřejné lázně." Řidič viděl, že je ochotná zaplatit, taxík zastavil u krajnice a ukázal na místo před ní: "Stačí tudy projít, je to jen pár kroků, neplatí se."

Connor poděkoval, otevřel dveře a odvedl strýce do koupelny.

Chloe se podívala na čas a zamumlala si pro sebe: "Počkám tady deset minut, uvidíme, jaké triky budeš vyvádět.

Jakmile vstoupila do koupelny, Connor se spěšně zeptal: "Strýčku, co budeme dělat? Ta krásná sestra najde své prarodiče, nebude odhalena?" "Ne," odpověděl Connor.

Nathaniel pohladil synovce po vlasech, rychle prohlédl malou koupelnu a uvědomil si, že jen jedny dveře jsou zavřené.

"Proto musíme přijít najít telefon, abychom ho mohli použít," řekl klidně.

Connor: "????"

Zatímco mluví, zavřené dveře koupelny se otevřou a vyjde z nich muž středního věku s mírným vypadáváním vlasů, zatímco si zapíná zip, uvidí oba žebráky a v očích se mu mihne záblesk znechucení.

"Zavři ty dveře." Nathaniel chladně pronese.

Connor okamžitě pochopil, rychle ke dveřím, dveře se "bouchnutím" zavřely.

Muž středního věku, který právě vyšel ven, na okamžik ztuhl a pak rozzlobeně řekl: "Hej, co to děláš? Co chceš, zavři ty dveře!"

"Nic, jen si půjčuji telefon." Nathaniel řekl a už se blížil k muži středního věku.

Dlouhé vlasy mu zakrývaly obličej, takže mu nebylo vidět do tváře a do výrazu.

Při pohledu na žebráka, který byl o hlavu vyšší než on sám, dostal muž středního věku strach, protože si myslel, že to znamená, že bude okraden?

Podíval se na malého muže, který hlídal dveře, uvědomil si, že je to ještě dítě, a nezbylo mu než sebrat trochu odvahy a vší silou do Nathaniela vrazit.

Nathaniel byl bezbranný, což ho srazilo na nohy, a s tím se muž středního věku natáhl po Connorovi u dveří.

Nathanielovi se zachmuřeně zablesklo v očích, udělal šípovitý krok vpřed, přiskřípl muži středního věku pravou ruku za záda, druhou rukou mu sevřel rameno a praštil s ním o zeď dřív, než ten druhý stačil vykřiknout.
Muž středního věku narazil čelem do zdi a okamžitě omdlel.

Nathaniel tleskl rukama, přikrčil se, aby se podíval po telefonu, a povzdechl si: "Říkal jsem, že si telefon jen půjčím, ale ty mě k tomu musíš nutit!"

Z kapsy mužových kalhot nahmatal mobilní telefon, Nathaniel vytočil číslo a brzy to zvedla osoba na druhém konci telefonu.

Řekl: "Tati, ona nás chce vzít zpátky, vy říkáte, že jsem byl vyhoštěn z domu, odmítl jsem se sejít, tenhle telefon je dočasný, nezavolá zpátky. Sbohem."

Nathaniel zavěsí, vymaže číslo, chvíli přemýšlí a vytočí číslo 120. Řekne jim, že je tu muž v bezvědomí.

Pak položí telefon zpátky a mávne na synovce: "Jdeme." "Tak jdeme," řekne.

Connor nakloní hlavu, aby se podíval na muže v bezvědomí, a zeptá se: "Strýčku, umře?" "Ne," odpoví.

"Ne, maximálně otřes mozku na pár dní." Nathaniel držel synovce za ruku a pomalu odcházel, na tváři se mu postupně objevoval prostý úsměv, když stál čelem k zaparkovanému taxíku.

Chloe zamrkala... vrátila se? Překvapivě neutíká!

Connor vesele nastoupí do auta a pobídne ji: "Tak pojď, domů, domů!"

Chloe má čelo svraštělé tak pevně, že by se na něj dala chytit moucha, ale v srdci má zmatek.

6

Telefonát od Gu Chuan Shenga pana Granta staršího zmrazil, ani si neuvědomil, že ho ve hře zabila jeho vlastní žena.

Paní Grantová šťouchla do manžela klikou a zeptala se: "Čí to byl telefonát, že ses zbláznil?" "Čí?" zeptal se pan Grant.

Pan Grant starší si otřel tvář a hlubokým hlasem řekl: "To je od jeho syna." "To je od syna?" zeptal se pan Grant.

Paní Grantová, která se chystala hrát další hru, zaslechla manželovu poznámku a se zájmem se zeptala: "Co se děje? Dohnal naši budoucí snachu?" "Ano," odpověděla.

Pan Grant starší s lítostí vysvětlil: "Syn říká, že ho ta dívka pošle zpátky, a navrhuje, abychom se spikli a řekli, že byl vykázán z domu."

Paní Grantová byla zmatená: "Vypovězena? Co ho to proboha napadlo, jít za tou dívkou?" "Ne," odpověděla.

Pan Grant starší si vzpomněl, co mu vnuk řekl, a pokračoval v diskusi se svou ženou: "Zdá se, že to bylo předstírání žebráka. Ale jestli to vyšlo, znamená to, že náš syn má velké charisma a ta dívka není špatná."

Paní Grantová se ušklíbla: "No tak, to já jsem tě honila. Když vidíš holku, jsi tak nervózní, že nevíš, kam sáhnout, tak kde je to kouzlo?"

Pan Grant starší se zasmál a vzal svou ženu za rameno: "S jinými ženami jsem byl nervózní, ale s tebou ne."

Rodiny pana Granta staršího a paní Grantové pocházely z dlouhého rodu přátel a zpočátku si ti dva moc do oka nepadli, ale poté, co je rodiče nedali dohromady, se přirozeně sblížili.

Paní Grantová byla v mládí malá rachejtle a zahrávat si s ní přinášelo smůlu, zatímco pan Grant starší byl vždycky měkota a příliš se styděl, než aby věděl, co si počít s každým, koho potká.

Až jednou byla paní Grantová málem napadena, když se zastala svého přítele, pan Grant starší se pustil do nepřítele a snadno ho porazil.

Paní Grantová si pak uvědomí, že pan Grant starší je ve skutečnosti silný muž, rozhodnější než její otec.

Když se paní Grantová dvořila panu Grantovi staršímu, nepoužívala ty dívčí taktiky, jako je dávání obědů, čokolády, šátků a podobně. Prostě si stoupla před třídu pana Granta staršího a aniž by se starala o lidi ve třídě, řekla přímo: "Pane Grante, jsem do vás zamilovaná, vezmete si mě?" Pan Grant starší si ji vzal za ženu.

Jakožto slavné mladé dámě na téže škole se jí pro její vyznání takové velké dívky většina chlapců vyhýbala, zatímco dívky jí záviděly a žárlily.

Tehdy se nejraději zasmál pan Grant starší z rodiny Gu a odpověděl jí praktickým činem - přitiskl vyznávající se dívku ke zdi a tvrdě ji políbil.

Třicet let manželství, hádky, ale vždy do deseti minut usmíření, láskyplnost i děti záviděly.

Paní Grantová nejvíce litovala toho, že si neuvědomila, že si její dcera vybrala manžela kvůli Grantovým penězům. Na penězích jim nezáleželo, ale záleželo jim na štěstí jejich dětí.

"Myslím, že uděláme, co si náš syn přeje." Paní Grantová po chvíli mlčení řekla manželovi: "Vždycky jsem se kvůli dceři cítila trochu nesvá. Jestli je dívce jedno, jestli je Nathaniel bohatý, nebo ne, je to pro mě úleva."
Pan Grant starší s tím nesouhlasil: "Obávám se, že se na nás dívka bude zlobit, až se dozví pravdu. Kromě toho jsem od Edwardsových slyšel, že ten chlapec je velmi samostatný a na školné si vydělává vlastní prací, takže se obávám, že má velmi vysoké sebevědomí."

Paní Grantová byla na rozpacích: "Co máme dělat?"

Pan Grant starší si povzdechl: "Co jiného můžeme dělat, nezbývá nám než syna poslechnout, jinak ho ta holka prostě pošle zpátky!"

Paní Grantová si vzpomněla na to, co jí předtím řekl její vnuk, a rozzlobeně řekla: "Ten spratek si to zasloužil! Vždyť ho jenom pokousala ta druhá holka, jak může být tak omezený, a ještě si dělat legraci z jiných lidí, vždyť je opravdu po někom zděděný!"

Pan Grant starší mlčky zmlkl, nic neřekl, v duchu si tajně pomyslel, není vaše dětství takové?

Zatímco mluvil, přišel k němu komorník s ustaraným výrazem ve tváři: "Pane, paní, u dveří stojí dáma jménem Chloe se dvěma tuláky, kteří vás prý chtějí vidět, a myslím, že ti dva tuláci vypadají jako mladý pán a mladá paní Sunovi, kteří už dva měsíce nejsou doma."

Pan Grant starší a paní Grantová se na sebe podívali a v duchu pochopili, že se před nimi objevila tato záležitost.

"Nechoďte ven, ani jeden z vás, paní Grantová a já budeme v pořádku." "To je v pořádku," odpověděla paní Grantová. Pan Grant starší vzal svou ženu za ruku a odešel.

Chloe Frostová chvíli čekala u dveří, zavřené dveře se opět otevřely a pan a paní Grantovy vyšli ven, ruku v ruce.

Chloe měla z toho páru ještě patnáct let starý dojem, a i když uplynulo víc než deset let, nezdálo se, že by se nějak výrazně změnil.

Paní Grantová se na Chloe jemně usmála: "Ty musíš být Chloe Frostová, já si tě pamatuju." "Ahoj," odpověděla Chloe.

Chloe se hloupě usmála, když si uvědomila, o čem paní Grantová mluví, a moudře neodpověděla.

"Kdo je to za tebou?" Pan Grant starší se zeptal hlubokým hlasem.

Chloe okamžitě vystrčila Connora: "To je váš vnuk a to je váš syn, když jsem je předtím potkala, nezdálo se mi, že by se jim dařilo moc dobře, tak jsem je přivezla zpátky."

......

Vzduch okamžitě ztuhl.

"Kdo jsi říkal ......?" Paní Grantová se znovu neochotně zeptala.

Chloe se znovu představila: "Nathaniel Grant, Connor Grant, váš syn, váš vnuk."

Pan a paní Grantovi nečekali, že jejich syn a vnuk budou takto oblečeni, a pocítili úlevu.

Nathaniel stiskl synovci ruku, Connor se opatrně zeptal: "Dědečku ....... Babičko ...... můžeme už jít domů?"

Pan Grant starší se vzpamatoval, odkašlal si a zvážněl: "Vaše vykázání z domu v žádném případě nemění mé rozhodnutí. Od této chvíle je jedno, jak jste dobří nebo špatní, s naší rodinou Grantů to nemá nic společného!"

"Ale Nathaniel se uhodil do hlavy a je teď hloupý," mírně překvapila Chloe.

Paní Grantová, která se o svého syna trápila, se zeptala: "Cože? Uhodil se do hlavy? Kdy se praštil do hlavy? Jak se ti to stalo? Je to vážné?"

"To bych taky ráda věděla," usmála se lehce Chloe. Po těchto slovech se podívala stranou na Nathaniela, který se stále ještě chichotal.
"Madam!" Nakonec se pan Grant starší ovládl, stáhl svou ženu, která chtěla jít dopředu, aby zkontrolovala jeho syna, jeho tón byl nevlídný: "Slečno Chloe, mohl bych vám také říct, že Nathaniel byl mnou vyloučen z rodiny pana Granta, od této chvíle nemá s naší rodinou pana Granta nic společného, jestli bude žít nebo zemře. Pokud byste nás chtěla navštívit tady v domě Grantových, jste srdečně vítána, ale pokud byste chtěla ty dva strčit zpátky do domu Grantových, není to nutné."

Paní Grantová si to zřejmě také uvědomila, utřela si neexistující slzy a povzdechla si: "Slečno Chloe, vím, že je pro vás možná těžké to říct, ale přesto doufám, že se o ně dokážete postarat, jsou to pořád moje děti, já ...... bohužel!"

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Ztraceni ve stínech"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️