Ztraceni v noci ve Springfieldu

Ve Springfieldu je začátek září a je takové horko, že i půlnoční vánek má nádech horka. Počasí působilo na většinu lidí letargicky, ale u některých byl opak pravdou.
V tuto chvíli bylo na springfieldském letišti už po dvanácté hodině v noci. Mladý muž, vysoký asi 180 cm, s bronzovou pletí, kráčí s proudem lidí k výdeji zavazadel, připraven vyzvednout si svá zavazadla. Tento mladík je Alex Hunter, kterému bude příští rok devatenáct let. Momentálně má na sobě šortky a košili s krátkým rukávem a třemi rozepnutými knoflíky, na rtech rošťácký úsměv a očima bloudí po letištní hale.
"Tohle provinční hlavní město je opravdu jiné, i na letišti je vidět spousta rozzářených krásných žen. Nejsou sice tak krásné jako holčičky na střední škole, ale jsou mladé, zralé, kostnaté a smyslné, jsou jich opravdu všechny druhy. Všechny ty dráždivé křivky, a jsou oblečené do posledního detailu." Alex se zamyslel. "Podívej se na ty krátké sukně, dost krátké na to, aby jim byly vidět zadky, a s těmi průhlednými podvazky, to je tak svůdné! Styděl bych se vyjít z domu, kdybych neviděl skrz jejich spodní prádlo." "A co ty?" zeptal se.
Ačkoli Alexin hlas nebyl nijak silný, mnoho lidí kolem ji slyšelo. Buď zrychlovali krok, nebo zpomalovali, všichni se snažili udržet si od toho ošuntělého kluka odstup. Koneckonců většina lidí by si to jen v duchu pomyslela, neřekla by to na rovinu.
"Páni, tenhle je tak dobře oblečený, tak elegantní!" Najednou Alexovy oči upoutala sexy mladá žena, která k němu kráčela. Její ňadra, viditelná přes poloprůhledné haleny, se při krocích jemně pohupovala a zdálo se, že skrývají nějaké nevyslovitelné tajemství.
Rozostřený pohled, Alexovy oči se zvětšily, úplně si nevšiml, že okolí vrhá opovržlivý pohled ...... dlouhé nohy, štíhlý pas, hladká záda, opojně nízká ňadra, obličej, který hromádka "červeného masa", Alex spolkl slinu, srdce Alexe se zalykalo a vzdychalo: "Ach, tady je tolik krásných nohou! Pracují ve Springfieldu? Ne! Spíš cítí hlad po svobodných mužích ze Springfieldu! Je to tak krásné!"
Zrovna když se ztratil ve vlastní fantazii, ucítil náhle tělo, které se mu jemně vnořilo do náruče a přitisklo se mu na hruď. Jemný dotek a slabá vůně na jeho hrudi prozradily, že je to dívka.
"Možná jsem hezký, ale dívka ze Springfieldu by se na mě tak horlivě nevrhala, že ne?" "Ne," řekl. Pomyslel si, nevěděl, jestli je mladá, nebo zralá, krásná, nebo obyčejná, ale takový okamžik, kdy se objevila nabídka, se nedal ignorovat.
Alex sklopil zrak a přemýšlel, jak vypadá dívka, která nemá ani ponětí, jak vypadá, a aktivně běží k ohni.
"Omlouvám se, omlouvám se." Dívčin jemný, ostrý hlas vyvolal v Alexovi záchvěv nervozity. Byla o půl hlavy menší než on, ale měla dlouhé lesklé černé vlasy a krásný obličej. Nedalo se to nijak poznat, ale už jen podle hlasu Alex věděl, že jde rozhodně o velmi krásnou dívku.
Dívka se vyprostila z jeho náruče a zrudla v obličeji.
V tu chvíli Alex konečně spatřil její vzhled, okamžitě se mu zrychlil tep, jako by mu vyskočil z hrudi. Dívka nevypadala na víc než dvacet let, nebo dokonce ještě mladší, a na sobě měla jasně červenou plisovanou sukni, bílou jako sněhová vločka, vyšívanou elegantními květy a uprostřed zdobenou třemi modrými knoflíky ve tvaru půlměsíce, což bylo tak akorát. Dlouhé vlasy jí jemně spadaly na ramena, ofina před čelem rámovala jemný obličej a náznak lehkého líčení dodával pocit svěžesti.
Její pleť je jako sníh, její oči jsou jako voda, ty oči jsou nevinné a živé, nechávají člověka bolet srdce, ale nepůsobí bezmocně, zdá se, že je v nich jakási tichá síla. alex cítil, že její šaty jsou květy stejně jako její osoba, lidé si nemohou pomoci, ale chtějí se přiblížit, aby si trochu přičichli. Jediné, co ho zklamalo, bylo to, že byla v tak horkém dni tak pevně zabalená, lákavá, ale nebylo vidět dovnitř. Když ji viděl tak čistou a půvabnou, Alexovo srdce stále odpouštělo.
"Hele ...... měl bych se jako první omluvit jenom správně, já se jenom soustředil na přemýšlení o životě, vlastně jsem se zapomněl podívat na cestu, nesrazil jsem tě, že ne?" Řekl, předstíral, že se stará zvednout ruku, aby zkontroloval, kdo zná dívčí tvář paniku, okamžitě stáhnout malé nohy běžet dopředu.
"Krásko, neběhej tak rychle, ať mě nesežerou!" V tu chvíli se za ním ozval oplzlý hlas, Alex uviděl čtyři muže v černých košilích přímo kolem sebe, směrem k dívce pronásledované, za nimi asi třicetiletý holohlavý muž, plný arogance a nestydatého úsměvu.
Při pohledu na auru několika lidí okolní lidé náhle zpozorněli a rozhodli se jim vyhnout.
Čtyři muži v černých košilích dívku obklíčili.
"Do prdele, na co čekáte, rychle ji odveďte do auta, chce ji poslat domů." Všichni se na ni podívali. Holohlavý muž přistoupil k dívce, blahosklonně ji štípl do hladké tváře a okamžitě odhalil samolibý úsměv.
Dívka ho očividně velmi potěšila.
"Vždyť mě ani nezná, jestli ji nenecháš jít, tak si někoho zavolá!" "To je pravda," řekl. Dívka byla obklíčena, panika v její tváři byla stále zřetelnější, sbírala odvahu k hlasitému křiku.
"Někoho zavolat? To je tady tolik slepých lidí? Mám někoho zavolat? Do prdele, nevypadám špatně, už mě nebaví hrát si s obyčejnými ženami, nedělejte mi naschvály." "Cože?" zeptala se. Plešounův obličej se okamžitě zhnusil.
Na letišti, jak si dovoluješ tak bezohledně tyranizovat ženy, to je zřejmě plešounova závislost.
Dívka po rozzlobených slovech ještě více zbledla v obličeji a očima se rozhlížela po okolí v naději, že se někdo přihlásí, aby jí pomohl. Avšak navzdory tomu, že tato situace je běžná, lidé kolem ní se rozhodli mlčet, a přestože někteří z mužů viděli, jak je tak krásná dívka obtěžována, nedokázali překonat svůj strach.
Lidé často očekávají, že spravedlnosti bude učiněno zadost, ale kolik lidí je tváří v tvář reálné situaci ochotno riskovat svůj život pro někoho, koho ani neznají?
"Vezmi s sebou kufr té malé krásky, když tě to baví, nech ji u něj ještě chvíli sloužit, třeba si vydělá nějaké peníze, hahaha!" Maniakální smích plešatého muže byl v tichu letiště obzvlášť pronikavý.

Dívka měla oči bez života, po tvářích jí nepřestávaly klouzat slzy a celé její tělo jako by ztratilo sílu. V tomto dusivém prostoru už ztratila vědomí, naštěstí ji zachytila drobná ruka muže v černém, takže nespadla dolů. Nicméně ta ruka, kterou cítila, byla tak špinavá, že nechtěla dopustit, aby se jí dotýkala.
V tu chvíli ji zalarmovali dva členové letištní ochranky. Ačkoli mnoho lidí očekávalo, že zločince potrestají, otočili se a odešli na druhou stranu letiště, jako by nic neviděli.
"Pomoc!" Dívka zoufale vykřikla.
"Co čumíš, vypadni odsud, nebo tě to přivede na mizinu, nebo jestli se něco stane, nevyčítej mi, že jsem tě nevarovala." Holohlavý muž hlasitě pohrozil.
V tu chvíli oba členové ochranky za šokovaných pohledů davu odešli.
Kdyby šlo jen o obyčejné vyrušení, možná by zakročili. Avšak tohoto holohlavého muže znají jako své boty, pracují na letišti už mnoho let, je to v okolí známý vůdce gangu, bezohledný, často páchá nějaké nepřístojnosti. Teprve před deseti dny mu ochranka poradila, aby neshromažďoval lidi k bití, ale cestou z práce ho málem zabili a on se stále zotavuje v nemocnici. Ať už to nahlásíme na policii nebo vyšetřujeme, nemůžeme najít žádné důkazy, které by s ním souvisely.
Každý, kdo se odváží běhat po letišti, je blázen, pokud nemá nějakou páteř. Kdo by zaručil, že takového místního hada nejen ochranka, ale dokonce i skutečná policie dokáže chytit?
Dívčino srdce je jako popel, kouše se do rtů, vnitřní slabost ji jako můru do plamene, bezmyšlenkovitě se vrhá na plešatého muže.
"Věř tomu nebo ne, ale teď se o tebe postarám!" Plešatý obličej plný hněvu, zuřivě přešlápne.
Několik přihlížejících se na tuto scénu nemohlo dívat, avšak uši rvoucí výkřiky, které se ozvaly vzápětí, zmrazili dav na místě.
Teprve pak uviděli, jak si plešoun rukama chrání rozkrok, bolestivě padá na zem a celý se třese. Z jeho kalhot rychle vytékala krev, ale holohlavý muž skutečně vytáhl z rozkroku zakrvácenou minci!
Při této scéně dívku úplně zamrazilo. V tu chvíli si uvědomila, že silný muž, který se jí předtím zastal, jde pomalu.
"Hledala jsem svůj dolar, proč se chováš jako zloděj a schováváš si ho v kalhotách, vážně, to nemůžeš být ambicióznější?" Alex pronesl nesmírně pohrdavým tónem, přistoupil k dívce a shlédl na ni shora, přičemž si bezděčně všiml, že jí na šatech odpadly knoflíky a odhalily růžovou podprsenku, což ho mírně zarazilo.
Nečekal, že ho ten dráždivý pohled zaujme pouhým pohledem, a pak rozzlobeně řekl: "Na takové erotické chování nejsem zvyklý. Měl bys mít alespoň nějaké vychování a základní etiketu, úplně horší než zvířata!" "To je v pořádku," řekl.
S tím Alexova ruka sáhla po dívčině límci sukně.
Dívka si nemohla pomoct, ale udělala malý krok zpět.
"Ehm ...... pospěš si a zapni si knoflíky, ať tě ti malí lidé nezneužijí." Alex to řekl zcela vážně.
Dívka náhle zrudla.
"Na co čekáš, dej mi toho kluka roztrhat!" V tu chvíli se plešounova silná bolest mírně zmírnila a on byl tak rozzlobený, že na tu scénu zařval.
Čtyři muži v černém se okamžitě vrhli k Alexovi, plešounovo zranění bylo v jejich očích pouhou nehodou, aby se ujistili, že je vše v pořádku, rozhodli se ho přesto obklíčit.
"Čtyři proti jednomu!" Někdo zašeptal varování.
Tváří v tvář těm čtyřem gangsterům se Alexovi v koutku úst objevil tajemný úsměv, ruce zaťaté v pěst nabíhaly vzhůru. Ačkoli nebyl tak mrštný jako legendární mistři bojových umění, mezi útokem a obranou vypadal docela čile.
Ani ne za minutu byli všichni čtyři muži v černém sraženi k zemi a nemohli vstát.
Alex hrdě stál uprostřed a lehce tleskal rukama, jako by právě dokázal něco banálního.
Létající lidé se rozprchli po celém sále a přitahovali udivené pohledy. Dívce se ústa otevřela do tvaru písmene "O" a pak si uvědomila, že se přestala ovládat, spěšně si zakryla ústa rukou a překvapeně otočila hlavu k Alexovi.
"Skvělé?" Alex vítězoslavně pozvedl obočí, v koutku úst se mu objevil šibalský úsměv. Nikdo jiný než on nemohl předvídat další možné důsledky toho všeho. Holohlavý muž by bezpochyby už nikdy v životě nemohl na dívku vztáhnout ruku a jeho muži by byli v tuto chvíli jen dočasně neschopní.
"Uh-huh!" Dívka nadšeně přikývla, ulevilo se jí.
"Přesně tak, magii ukazující prstem se nedá jen tak poslouchat, pokud jsem v minulosti byla, byl to prostě velký mistr v bojových uměních. V dnešní době, kdy jsou tu samé zbraně a atomové bomby, se z mých schopností stal odpadní olej." Alex naříkal v nevhodnou chvíli.
"Aha!" Dívka opakovaně přikývla, předchozí zoufalství se okamžitě proměnilo v nic, rovnou zatnula zuby a odhodlaně řekla: "Taky se chci něco naučit, můžeš mě naučit, jak se bránit?"
"Velká sestro, magie ukazování prstem je čínské kung-fu." Alex náhle svraštil obočí, líný vysvětlovat, a pak natáhl ruku: "Běž, doprovodím tě pro něco."
"Dobře." Dívčina tvář konečně rozkvetla do úsměvu a hladce kopla holohlavého muže do pasu.
"Táhni k čertu, padouchu!"
Dívka pak ignorovala Alexovu nataženou ruku a rozběhla se k právě odhozenému kufru.
"Vážně!" Alex otráveně stáhla ruku a zaťala zuby: "Ani mi nedáš ruku, abych tě držela, zapomeň na to, když vidím, že jsi hezká, odpustím ti, až pochopíš moje výhody, pros mě, abych tě držela za ruku každý den."
Přišla ke kufru, dívka kufr vytáhla, zhluboka se nadechla, doufala, že to všechno je jako noční můra co nejdřív, jinak to ovlivní její veselou náladu.
"Krásná dívko, dovol mi, hezkému muži, abych ti pomohl se zavazadly!" Alex k němu sebevědomě přistoupil.
"Díky, jsem Emily Brooksová, poprvé." Dívčin hlas byl znatelně ochablý a natáhla k němu štíhlou bílou ruku.
"Ta malá kráska se ujala iniciativy, aby ke mně byla milá, můj šarm je opravdu pozoruhodný, proč mám pořád takovou vražednou sílu?" Alex zalamentoval a také natáhl ruku: "Já jsem Alex Hunter, Emily, kam jdeš?" "Kdepak," odpověděla Emily.
"Jdu do školy, samozřejmě, pozítří se musím hlásit na své nové škole, je to začátek mého vysokoškolského života!" Emily zářily oči, očividně plné očekávání do budoucna.
"A co ty?"

"On!" Alex Hunter ztuhl: "Ještě se nerozhodl, na kterou vysokou školu půjde, pořád to visí ve vzduchu. Nemá to jisté a ve hře je ještě několik dalších vysokých škol, takže je to na vážkách."
"Ty se chlubíš!" Emily Brooksová se skepticky ušklíbla.
"Malá Emily, proč jsou s těmi kufry tak pomalí, vždyť je tu auto mojí tety." Vtom se z dálky ozval hlas ženy středního věku, její hlas byl příjemný a působil docela vzdělaně a nezdálo se, že by změnil rýpavý zvyk starších žen.
"Aha, už jedou." Emilyina tvář okamžitě rozkvetla do šťastného úsměvu, ušla dva kroky, ale uvědomila si, že Alex ji nenásleduje, otočila se a uviděla, jak na sebe nechápavě zírá, nemohla si pomoct, ale tep se jí zrychlil, zpanikařila a odvrátila pohled. Na tváře se jí vkradl ruměnec a její stydlivost jí dodala ještě nevinnější a dojemnější výraz.
Jaká nevinná dívka!
"Můžu jít s tebou do centra města? Teta mě vyzvedne v autě a můžeme jet spolu." "Cože?" zeptala jsem se. Emily ji pozvala.
"Na setkání s rodiči je ještě příliš brzy, mohl by se stydět." Alex si vždycky připadal hubeňour.
"Smraďochu, jestli tam nejdeš, tak na to zapomeň." Emilyina tvář se okamžitě zachmuřila .......
"Pojďme, máme odvoz a s námi krásnou ženu, byla by hloupost nejít, počkej, až si vezme zavazadla." Alex se rychle rozběhl k výdejně zavazadel. Neuvědomil si, že si nevšiml, Emily byla vážně vzdělaná žena středního věku, neodvážila se zvednout oči a pak ...... její auto odjelo.
......
"Cože, ať si počká na telefon! Mobil a peněženku má v kufru, tak jaký má smysl čekat na hovor? Je možné, aby si do naší práce vzal špatné zavazadlo?" "Ne," odpověděl jsem. Alex úplně oněměl, přišel do zavazadlové haly, jen aby zjistil, že tam zbylo jen jedno zavazadlo, a co je nejtragičtější, jeho oblíbený kufr, v němž měl všechny své věci, zmizel společně s ním!
"Pane, je nám to velmi líto, můžete nechat svým přátelům nebo rodinným příslušníkům telefon, jakmile najdou váš kufr, budou vás okamžitě kontaktovat. Pokud se opravdu ztratil, po patnácti pracovních dnech proběhnou příslušné kompenzační procedury ......" vysoká a krásná letuška se začala mechanicky usmívat a vysvětlovat, ale Alex se v tu chvíli nedokázal soustředit na její krásu.
"Dobře, dobře, venku na mě čekají krásné dívky, tohle nechci slyšet jako první." Po těchto slovech Alex znovu spěšně vyběhl ven, ale krásná postava před letištěm už zmizela.
Po několikerém hledání sem a tam musel Alex čelit realitě...
"Emily, já jsem tak krásný, nemůžu uvěřit, že jsem mu to vydržel, mám zlomené srdce!" Alex křičel do nebe!
Odpovědí mu bylo pár tupě se tvářících očí všude kolem.
"Vážně, co je na něm špatného, když je jenom hezký? Bůh je tak žárlivý!" Od uspokojení z pohledu na krásnou dívku až po depresi ze ztráty všeho, rychlost této proměny je opravdu příliš rychlá. Deprimovaný Alex nepřemýšlel, rovnou do taxíku.
"Jeďte na East End a někde se zastavte." Alex řekl nešťastně.
"Zaparkuju ti tedy u nějakého rychlého hotelu." Asi čtyřicetiletý řidič na otočce se na Alexe divně podíval a pak nastartoval.
Springfieldské letiště nebylo daleko od města, a když auto jelo půl hodiny, vjelo do temné země nikoho. Bylo už pozdě v noci, když si Alex uvědomil velmi vážný problém - neměl žádné peníze.
V kapse měl jen šest jednodolarových mincí, ale právě ty použil jako skrytou zbraň.
Zda to bylo štěstí, nebo zásah osudu, se můžeme jen dohadovat.
Ve druhém ročníku střední školy byl ještě nevinným chlapcem, který se uprostřed noci budil, aby si odskočil na záchod, a bláhově si přál padající hvězdu v naději, že se dostane na dobrou vysokou školu. Nakonec se přání nesplnilo, ale padající hvězda ho přímo zasáhla.
Alex se dal na útěk, ale nedokázal běžet dost rychle. V tu chvíli spatřil paprsek šedého světla propletený s paprskem zlatého světla, paprsek mu pronikl do srdce a podivný obraz záblesku světla ho připravil o vědomí dřív, než ho mohl jasně vidět.
Když se probral, byl v bezvědomí už tři dny a tři noci. Na srdci mu vyrostlo napůl černé a napůl červené mateřské znaménko. Vypadalo trochu jako diagram tai-či, jen nebylo úplně symetrické. Od té doby Alex zjistil, že jeho síla a rychlost postupně narůstají, reflexy jsou daleko za normálem, a dokonce i původní 350stupňová krátkozrakost se postupně obnovovala, až teď vůbec nepotřeboval brýle.
Kdo ví, jak to je, na každém školním sportovním setkání je nejsilnější on, bojovat je také stále silnější, co nůž, pistoli, klacek, ruku dokáže ovládat. Nejvyšší rekord je, že snadno porazil třináct pankáčů z jiných škol.
I tak Alex rád používal mince jako zbraň, myšlenka, mezi prsty může uvolnit silnou energii, okamžitě mince zasáhnout, malé pohyby, mocné, nenápadné a tiché, opravdu zákeřné!
Je tohle ta legendární síla lusknutí prstů? Alex si často povzdechne, že kdyby byl v dávných dobách, byl by velkým mistrem bojových umění. Bohužel se narodil v době, kdy bojová umění nebyla tím nejdůležitějším.
Za normálních okolností je to dobrá věc, o které si každý může nechat jen zdát, je to jako koláč padající z nebe. ...... Ne, je to superschopnost padající z nebe! Nedlouho po získání této schopnosti si však Alex uvědomil, ...... že tato moc nepřichází bezdůvodně.
Od té doby, co meteorit zasáhl jeho samotného, se vždycky najde den, kdy ho bude pronásledovat tajemná nejasná postava. Takový stav je nesmírně iluzorní, okolní scenérie je rozmazaná, téměř bez smyslu pro realitu.
Zpočátku si Alex myslel, že se mu to zdá, a s myšlenkami na hru, které se má vyhnout. Při pronásledování mu však rozmazaná postava na lýtku vyškrábala pět hlubokých krvavých stop. Když se probral, uviděl krvavé rány po celých nohách. Poté si uvědomil, že to není žádný vtip.
Od té doby Alex zažívá stejné trápení jednou za měsíc. Stín je nesmírně přesný, dokonce přesnější než ženský cyklus, a nikdy nevynechá jediný úder, což Alexovi způsobilo velkou frustraci.
Tato situace pokračuje, dokud se jednou nevrátí domů ....... Alexův domov na venkově, škola v okrese, daleko. Po návratu do rodného města Alex náhle zjistil kouzelnou věc - postava se zpozdila o celé dva dny, než se objevila!
Od té doby Alex zahájil svou vlastní únikovou kariéru. Pokud se rozběhne blízko, bude nalezen za den či dva. Rozhodne se tedy utéct dál, a to letadlem do Springfieldu. co se týče účinnosti útěku daleko, Alex si není jistý, podle zdravého rozumu se měl stín objevit už dávno, ale po cestě přes všechny věci, ale stále žádná stopa, účinek útěku před životem není příliš zřejmý.
Druhým důvodem, proč Alex přijel do Springfieldu, bylo samozřejmě vyřizování otcových záležitostí, což mu vehnalo slzy do očí, jen když na to pomyslel.

4 Neshody v noci
"Ehm, můžu ti být dlužen jízdné? Dostanu ho někdy jindy?" Alex Hunter si odkašlal a konečně upřímně řekl, co chce.
Bratr řidič zaslechl Alexova slova, jeho tvář se okamžitě zachmuřila, pomalu otočil hlavu a řekl: "Brácho, já jsem opravdu nepřijel z letadla."
Alex vážně přikývl.
"Vlastně jde jen o dvě stě dolarů, nebuď takový, nechám si u něj věci, zítra mu zavolám, ať přijde a vymění mi je zpátky, co ty na to?" Řidič zjevně skrýval lehkou iluzi.
"Nic tam nemá a nemá ani co zastavit." "To je pravda. Alex zůstal upřímný: "Stačil by dolar? Můžu dostat šest, prosím?"
Po těchto slovech Alex zalitoval, protože zřejmě ucítil, že auto zpomaluje, a řidič se okamžitě zatvářil ironicky.
"Bratře, laskavosti jsou cennější." Alex se také zatvářil dost ošklivě.
"Bratře, peníze jsou to nejdůležitější, nemluv nesmysly, čekal jsem celé dopoledne, není snadné získat kšeft, nečekal jsem, že narazím na rváče, který se živí jídlem." Auto úplně zastavilo, řidič už byl očividně naštvaný, přejel pohledem Alexovu výšku metr osmdesát a odhalené svaly, neváhal a otevřel ústa: "Jestli se budeš takhle chovat dál, tak pojedu rovnou na policejní stanici."
"Vlastně ...... by měl říct, že na místě už žádné peníze nedostane. Nebo si najděte řidičku, prodat kousek čistého těla." "A co?" zeptal se. Když Alex ucítil před autem zápach nafty, cítil se velmi frustrovaný. V tu chvíli dostal další skvělý nápad, švihl nohou a hnal se za ním: "Hele, jak se dostanu do města? Do prdele!"
V reakci na zaprášenou oblohu se Alex otočil a pokračoval po silnici.
"Do prdele, já jsem aspoň mistr bojových umění, budoucí naděje vlasti, ale vlastně nedej bože se tvářit!"
Právě když Alex kráčel, ozval se velmi nesouhlasný hlas: "ah, síla malé sestry je opravdu velká ah? Haha, my nejdřív ve straně dobře střílíme, velký bratr nejdřív v pohodě skončil, a pak střílí za nás, možná bude moct prodat CD-ROM, aby něco vydělal."
Než Alex stačil zareagovat, ozval se zvuk trhání oblečení. Hned nato se zachvěl ostrý ženský hlas s pláčem a vykřikl: "Prosím, prosím, nechte ho jít, dal nám všechny peníze, to není zločin, zničí nám to život. Prosím."
Hlas byl slabý, nesouhlasná scéna byla nejméně tři sta nebo čtyři sta metrů od hlavní silnice a v okolí bylo ticho, ale Alexovy smysly byly mnohem lepší než smysly normálních lidí, ale slyšel to jasně.
"Pop!" Ženin výkřik náhle skončil, zřejmě ji někdo zasáhl.
"Sakra, ty děvko, zítra tě zabiju! Zítra tě zabiju! Jen mi řekni o tom zákoně, řekni mi to, zítra budu mít skvělé záběry od svých kumpánů, zločin? Ty drogy, co jsem právě dostal, ty zaručeně udělají z holky za deset minut holku, která o to bude prosit. Něco ti řeknu, zkus to zítra znovu, třeba je zažaluju." Znovu se ozval hlas z dřívějška.
Ženin hlas se vytratil a zůstalo jen zoufalé kňučení.
"Hej, krasavice, pár bratrů udělalo takovou věc ne jednou nebo dvakrát, s drogou naprosto zapomenout na všechno, jen aby si užili, kdo mě nechá příliš dobře vypadat, několika bratry z národní dálnice na provinční dálnici, a pak z provinční dálnice honit sem, jen aby našli příležitost. Taková hezká holka se dá prodat za spoustu peněz, a my se na to spoléháme, že nás to uživí."
"Zatraceně, krásu Čchüan-čchengu zničili tihle kreténi." Když to slyšel, oheň v Alexově srdci náhle vzplál, konečně našel místo, kde si mohl vybít vztek, a nemohl si pomoci, ale trochu zrychlil kroky.
Právě když se Alex přiblížil na méně než padesát metrů, ozval se další hlas.
"Bratře Černý tygře, ta dívka má opravdu dobrou kůži."
"Jo, ta tvářička má teprve dvacet let, tak hezká."
"Přestaň kecat, vezmi foťák, posviť si, sakra, taková hezká tvářička, to je škoda fotit po ránu. Nejdřív si to pořádně užiju!"
V tu chvíli, když slyšel ženin nešťastný výkřik a nestydatý smích, se Alexovi zahalil celý obličej vztekem.
"Slza!"
Ozval se další zvuk trhání oděvu.
"Uhni mi z cesty, nezdržuj mě!" Ten předchozí hlas znovu zlostně zaklel.
Okolí bylo zcela zahaleno touto špinavou atmosférou.
"Zatraceně, moje skupina lidí vyšla ven, aniž by zapálila kadidlo, a vrazila do mě." Alex náhle uskočil a objevil se na té osvětlené mýtině.
"Kdo?!" Pankáči s baterkami okamžitě posvítili paprsky na Alexe a ostatní kluci byli také překvapeni.
V tu chvíli si dva pankáči právě sundali kalhoty a chystali se na ženu vztáhnout ruce, ale vyrušil je Alex, takže byli samozřejmě krajně nešťastní, ale nezaútočili hned. Koneckonců je tu spousta lidí, když je chytí, započítají se i věci, které dělali předtím, je to trestný čin; ale když vidí Alexe samotného, sice vypadá silně, ale myslí si, že dokud půjdeme spolu, šance na vítězství je pořád velká.
"Sakra, já mám se svou přítelkyní den v poli. Radši si hleď svýho a vypadni, nebo ti dám nůž." "To je v pořádku," řekne Alex. Jeden z dlouhovlasých gangsterů, který byl úplně nahý, pohrozil a vytáhl z odpadkového koše mačetu s chladným světlem.
"Zachraň ho, prosím ......"
"Děvko, nenuť mě křičet!"
Když viděla záblesk naděje, že se objeví Coco, krásná žena, jejíž hlas už chraptěl, okamžitě sebrala všechny síly, aby požádala o pomoc, ale to, co ji přivítalo, byl kopající černý stín, který jí po tváři přenesl vítr z dlaně, takže nedobrovolně zavřela oči.
V tu chvíli však pomyslná facka nepadla, místo toho dlouhovlasý gangster zařval jako prase.
Kráska opatrně otevřela oči a byla ohromena. Ostatní tři pankáči, a dokonce i dlouhovlasý grázl byli omráčeni.
Protože v tu chvíli se dlouhovlasý gangster ohnal dlaní plnou krve, podíváte se blíž, ale je to dolarová mince, která mu prostřelila nohu, a více než dvě třetiny mince se mu zabodly do masa!
Alex využije příležitosti, přiblíží se k ženě a ignoruje překvapené pohledy, odhodí dlouhovlasého grázla jako kus smetí.
Pak otočí hlavu, žena, celé šaty má roztrhané, zoufalý a bezmocný výraz, chvějící se tělo plné pokušení, znamenitá tvář je bezvadně krásná, ani Alex tak čistého člověka nemůže nepřitahovat.
Krásná žena byla překvapena náhlým příchodem tohoto muže, stejně neuvěřitelného jako hlavní hrdina v románu, a zapomněla na současnou situaci. Alexova noha ji naprosto šokovala.

"Sakra, proč čekáš, udělej to, zabij ho pro mě!" Dlouhovlasý gangster zařval, zakryl si ruku pořezanou sekacím nožem a v obličeji se mu objevila divoká barva.
"Slečno, ať se nenastydnete." Alexi Hunterovi se podivně zablesklo v očích, očima bloudil po útlé postavě Emily Brooksové, pak si rychle svlékl košili a hodil jí ji, dokonce i knoflíky měl utržené.
Emily nereagovala, jen košili spěšně chytila a zakryla dráždivé křivky.
Při zvuku blížících se kroků se Alex ohlédl a uvědomil si, že čtyři gangsteři na druhé straně ulice mají každý v ruce lesklou mačetu a nemají v rukou zbraně. V koutku úst se mu objevil chladný úsměv a pomyslel si, že pokud druhá strana nemá zbraň, nemusí se ničeho bát.
"Dneska jsem potkal dvě sady šmejdů, Springfieldovo dobro bude v rukou vás, kreténů, zničeno!" "To je pravda," řekl. Alex si okamžitě připadal jako ztělesnění spravedlnosti a zdálo se, že zapomněl na chtivý pohled, který předtím věnoval Emily.
Než cokoli řekl, vrhl se k nejbližším dvěma pankáčům, a než stačili pozvednout nože, jeho kop z boku zasáhl jednoho z nich solidně do životních funkcí a nebohý pankáč vyletěl čtyři nebo pět metrů do vzduchu, než se skácel k zemi a vypadal, že je v hrozném stavu.
Druhý pankáč viděl, jak jeho parťáka odkopávají, a uvědomil si, že se s Alexem nemůže měřit, a tak vztekle zvedl nůž a sekl po něm. Alexova ústa se zkroutila do chladného úsměvu, natáhl ruku a chytil pankáče za zápěstí. Gangster vykřikl bolestí a nůž mu vypadl, Alex si ho přitáhl k sobě a kolenem ho udeřil pod hlavu, na místo, které měl Alex jako čistý člověk vždycky slabé, zvlášť v takových chvílích.
"AHHHHHHH!!!" Pankáčovi se protočily oči v hlavě a s výkřikem omdlel.
Tato scéna dlouhovlasého gangstera i posledního gangstera zcela omráčila! Byli hlavou gangu a zažili mnoho dní krveprolití, ale místo, kde Alex pokaždé zaútočil, v nich vyvolávalo nesrovnatelný strach.
Dlouhovlasý gangster si to uvědomil a s pláčem se rozběhl dozadu. Pomyslel si: "Když to nedokážeš, tak to nedokážeš. Ale pak zakopl o kalhoty.
Gangster, který byl s ním, viděl, jak upadl, a rychle ho zvedl a oba ve spěchu utíkali, aniž by se starali o své kolegy gangstery. Stačili však uběhnout jen pár kroků, když uslyšeli dva zvuky, jako když šíp prorazí noční oblohu, a po nich dva žalostné výkřiky, protože jim něco roztrhlo spodní část těla!
"Honit a znásilňovat, ale ještě to chtít natočit, abyste prodali peníze, vy šmejdi opravdu nemáte žádnou spodní hranici." Za padlým dlouhovlasým gangsterem se náhle ozval přízračný hlas.
"Velký bratře, prosím, nech mi způsob života ......" Dlouhovlasý gangster se otřásl, už inkontinence, pokrývající rozkrok pronikání krve, klečel, aby požádal o milost.
Při pohledu na jeho zubožený vzhled se v Alexovi ozvaly vnitřní smíšené pocity. Tihle lidé jsou sice horší než zvířata, ale koneckonců nikdy nikoho nezabili, dokonce ani pořádně neplýtvají lidmi. A tentokrát už možná nikdy nebudou mít chuť na ženy. Bylo to poprvé, co se Alex musel vypořádat s takovou těžkopádností.
Po několika minutách však Alexův vražedný záměr postupně opadl, už nic neřekl, otočil se a chtěl odejít. V tu chvíli se však dlouhovlasý gangster, který klečel na zemi a prosil o milost, náhle zatvářil tvrdě, vytáhl z kapsy nůž na ovoce a prudce bodl Alexe do zad.
"Jdi do prdele, chci tvůj život!" Šílený vykřikl spolu s náhlým útokem.
Alex okamžitě vycítil náznak nebezpečí, jeho rychlost se okamžitě zvýšila a uhnul do strany. Vzdálenost mezi nimi však byla příliš malá a nečekaný útok propukl, ačkoli se vyhnul nesmírně rychle, přesto ho nůž pořezal a z ruky mu vytekla krev.
"Vypadni!" S rozzlobeným řevem Alex dlouhovlasého gangstera odkopl. V tu chvíli byl tak rozrušený, že neovládl svou sílu, a tentokrát se dlouhovlasý gangster bál, že bude vážně zraněn.
Při pohledu na tuto scénu se zbývající dva pankáči tak vyděsili, že utekli do dálky, protože se báli, že je Alexův hněv zasáhne.
"Při jednání s touhle skupinou šmejdů opravdu nemůžu být milosrdný." Alex sebral kus látky na zemi, jednoduše si obvázal zraněnou ruku a v duchu si tajně připomněl tuto lekci.
Když znovu přistoupil ke krásné dívce, našel Emily schoulenou pod stromem, s pevně zavřenýma očima, zakrývající si uši a vypadající velmi vyděšeně. Oblečení měla rozcuchané, horní část těla dokonce roztrhanou na cucky, jen aby se ochránila, polaroid byl sice roztomilý, ale ať člověka bolí srdce.
"Hej, krasavice, chránit si předek neznamená blokovat si záda!" "Hej, krasavice," řekl jsem. Alex si ji dobíral.
Dívka na zvuk hlasu zareagovala, zrudla jako jablíčko, spěšně se otočila k Alexovi zády, honem si oblékla krátké tričko, sice se nezdálo, že by jí sedělo, ale nakonec zakrylo tělo.
"Děkuji." V tu chvíli se Emily vzpamatovala. Vzpomněla si, co se právě stalo, srdce měla plné strachu, původního nesrovnatelného zoufalství, pod Alexovou ochranou se jí samozřejmě ulevilo, její mysl se postupně uklidnila. Při pohledu na Alexova silná nahá záda se jí tvář znovu rozpálila.
I když v noční tmě nemohl jasně vidět její rysy, podle obrysů si byl Alex jistý, že je to ohromující kráska. Navíc její hlas zněl jako nebeská hudba.
"Znáš cestu do centra? Jak dlouho ještě? V téhle pekelné díře nemůžeš zůstat ani jednu noc!" Když viděla, že Emily nic neříká, zeptala se Alex zdánlivě mimochodem.
"Nejsem si úplně jistá, jak je to daleko, ale v autě mám navigaci." Emily odpověděla.
"Ty máš auto?" Alex vypadal trochu překvapeně.
"No, jela jsem do Springfieldu a zastavila jsem, když jsem uviděla auto, které mi blokovalo cestu. ...... " Emily se hlas vytratil, opět se zalykala strachem.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Ztraceni v noci ve Springfieldu"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈