Mezi říšemi a údery srdce

Kapitola 1

V online hře "Realm of Dreams" jí přátelé říkali "Královna".

Každý den žila rutinou plnou práce - přes den navrhovala a v noci bojovala s příšerami.

Upřímně řečeno, tento způsob života jí připadal docela snadný a necítila žádnou potřebu hledat si přítele.

Ale pak tu byl ten otravný kluk, který si neustále stěžoval na její vzhled, říkal jí "strejdo" a rýpal do ní kvůli jejímu nezdravému životnímu stylu.

Nečekala však, že kvůli němu skončí v sádře!

Sakra, jak si měla se sádrou na prstech hrát?

Frustrovaně se dožadovala, aby za to neštěstí převzal odpovědnost.

K jejímu překvapení ochotně souhlasil a slíbil, že se postará, aby se nikdy nenudila...

Ačkoli si to nerada připouštěla, ten muž toho měl opravdu hodně do sebe.

Pokaždé, když s ním přišla do styku, srdce jí poskočilo jako zamilované školačce.

A přesto, bez ohledu na to, jak očividné byly jeho city, odmítala uvěřit, že by o ni chtěl skutečně usilovat.

Koneckonců od jejich prvního setkání ji už tolikrát podvedl.

Kdyby mu naletěla i tentokrát, určitě by se jí vysmál jako hlupákovi...

Kapitola 2

"Ale ne, zase jdu pozdě. Musím kvůli tomu stihnout přednášku.'

Eleanor Langstonová kroutila klíči, aby otevřela vchodové dveře, a přitom si pro sebe něco mumlala.

Jakmile vešla do předsíně, rychle si zula malé, nařasené střevíčky, pověsila klíče na věšák na stěně a spěchala do obývacího pokoje.

"Eleanor," zavolala lady Constance Langstonová, když vyšla z kuchyně. 'Můžeš zaběhnout do obchodu a přinést mi láhev sójové omáčky?'

'Ach, ehm, dobře,' odpověděla Eleanor, sotva zaregistrovala žádost, jak se řítila do svého pokoje. Hodila tašku na vzdálený konec svého psacího stolu ve tvaru L, rychle zapnula počítač a modem a pak se otočila k toaletnímu stolku. Jediným pohybem zápěstí si rozvázala mašli, kterou měla připevněnou v pase, a šaty se jí svezly na zem jako cukrový kroužek. Nohou je odkopla stranou, pak si přitáhla židli k toaletnímu stolku a zhroutila se na ni.

Oběma rukama si nadzvedla lem nadměrně velkého trička spolu s tílkem pod ním a hodila je na židli. Pak z věšáku sebrala volné tričko velbloudí barvy, navlékla si ho a spojila s pohodlnými šortkami. Dlouhé vlasy si sepnula do drdolu a zajistila je žraločí sponou. Nakonec se posadila na židli u stolu a připravila se, jakmile se zapnul počítač.

Její štíhlé prsty tančily po myši a klikaly na živou ikonu s nápisem "Město v oblacích". Hra se okamžitě přihlásila a začala se načítat.

V tu chvíli jí zazvonila taška - zpráva z aplikace LINE.

Eleanor sáhla po bílém telefonu a uviděla, že je to zpráva od jejího herního "spoluhráče".

Kocour Mittens: Vaše Veličenstvo, máte pět minut zpoždění.

Dole bylo naštvané emoji.

Kocour Mittens byl její internetový známý, se kterým se seznámila prostřednictvím "Města v oblacích". Ve skutečném světě to byl statný čtyřicátník s hustým plnovousem, ale online nosil roztomilou postavu a často se rozplýval nad okouzlujícími LINE nálepkami.

Eleanor se nikdy neobtěžovala kupovat si samolepky sama, takže ho viděla jako muže s růžovým srdcem - opravdu pseudomuž. Hrál za ženskou postavu a utrácel spoustu peněz za nádherné oblečení, díky němuž připomínal postavičku z převlékací hry.

Kocour Mittens byl neuvěřitelně přísný na dodržování času; zpoždění byť jen o minutu vyvolávalo tirádu, zatímco pětiminutové zpoždění mu připadalo jako osobní zrada. Eleanor si představila, co by asi řekl, kdyby se opozdila o hodinu; možná by ji zablokoval úplně.

No, nebyla to tak úplně její vina; nový designový ředitel svolal schůzku na poslední chvíli před koncem dne. Zmínil se, že prodeje v minulé sezóně byly špatné a tato sezóna vykazuje stejné známky únavy. V důsledku toho nařídil všem návrhářům, aby do konce měsíce předložili sto návrhů, a očekával, že se prodej pro příští sezónu zdvojnásobí.

Sto návrhů, opravdu?

Zdálo se, že každý nový ředitel cítí potřebu prosadit se.

Eleanor s rozhořčeným povzdechem vyťukala odpověď.

Victoria Lancasterová: Vydržte!
"Victoria" bylo její anglické jméno a zároveň to bylo její herní ID. Protože se jmenovala Victoria, kočka Mittens jí samozřejmě přezdívala Královna.

Jen co stiskla tlačítko odeslat, objevila se herní obrazovka.

Město v oblacích byla 3D online hra pro více hráčů s pěti počátečními třídami postav - bojovník, mág, kněz, tulák a lučištník. Po dosažení devadesáté deváté úrovně se postavy mohly specializovat na pokročilé role.

Eleanor si vybrala kněze, který byl určen jako léčitel. Od začátku hry před třemi měsíci už dosáhla úrovně sedmdesáti a stala se jednou z nejlepších kněží na serveru.

Jakmile se přihlásila, kočka Mittens ji zatáhla do dungeonové haly.

Každý večer v půl sedmé se seskupovali na nájezdy pro více hráčů omezené na pět hráčů, které obvykle trvaly kolem třiceti minut.

Jakmile skončili nájezd, Eleanor ještě čekala hora úkolů, které musela splnit, což znamenalo, že nejspíš bude hrát až do zhruba jedné hodiny ranní, než konečně ulehne do polštáře.

Kapitola 3

Kromě toho se o víkendech konaly i další aktivity, zejména rozsáhlé nájezdy na dungeony s týmy osmi až dvaceti hráčů. Vzácná kořist a vybavení, které bossové upustili, se daly prodat za vysokou cenu a Eleanor Langstonová nikdy žádnou z těchto akcí nevynechala. To byl její hlavní zdroj financování herních dobrodružství, protože za ně nechtěla utrácet příliš mnoho vlastních peněz.

V kuchyni lady Constance Langstonová čekala, až její dcera půjde koupit nějaké koření, ale Eleanor si dávala na čas s počítačem. Když lady Constance vstoupila do dceřina pokoje, našla Eleanor, jak obratně ovládá klávesnici a myš a je plně pohlcena svým takzvaným "nájezdem".

S domácími financemi byla obeznámena, ale pojem nájezd na kobku pro ni byl stále záhadou.

Eleanor byla online hrami posedlá od chvíle, kdy je před více než třemi lety začala hrát. Jakmile přišla z práce, vrhla se k počítači a odskočila si jen na záchod.

Když lady Constance zírala na blikající obrazovku plnou závratných efektů, obočí se jí znepokojeně svraštilo; všechno se jí zdálo příliš jasné a křiklavé.

"Eleanor, můžeš mi pomoct koupit nějaké koření? Lady Constance znovu naléhala.

'Jistě, jen chvilku,' řekla Eleanor, aniž by otočila hlavu, soustředěná na intenzivní dění na obrazovce.

"Pospěš si! Lady Constance odpověděla a poklepala na opěradlo židle. "Potřebuju udělat guláš.

"Dobře..." Eleonora protáhla svou odpověď, takže nebylo jisté, zda matku vůbec slyšela.

Po dokončení několika nájezdů a splnění několika úkolů si Eleanor konečně vzpomněla, že ji matka o něco požádala.

Když vešla do kuchyně, uviděla tři talíře a polévku, které už byly připravené. Její mladší bratr William Langston, který ještě studoval, a jejich otec lord Henry Langston seděli u jídelního stolu a pochutnávali si na večeři.

Mami, nepotřebuješ něco?" zeptala se a strčila si do úst kousek studené chobotnice.

Lady Constance po ní střelila pohledem. 'Požádala jsem tě, abys koupila nějaké koření.'

'Počkej chvilku,' odpověděla Eleanor nonšalantně. Uplynula dlouhá minuta - přes třicet minut, které všechny nechaly bolestně čekat.

'Aha,' řekla Eleanor a podívala se na hodiny v obývacím pokoji. 'Zbývá ještě deset minut. Měla bych to stihnout.'

"Deset minut na co?

"Mám před sebou zápas PvP.

Jedním z úkolů byly bitvy hráč versus hráč, což v podstatě znamenalo "zabíjení" ostatních hráčů.

PvP aréna se otevírala v 19:30 a zavírala ve 20:30. Za vítězství proti jinému hráči získávala body cti, které bylo možné nasbírat a vyměnit za silnější zbraně. Každý den tedy musela 'zabíjet', a čím více zabití měla, tím více bodů cti získala. Jak se blížil čas, Eleanor Langstonová se vždy snažila připravit.

Když se vrhla k chodbě a vklouzla do střevíců, zezadu se chladně ozval hlas lady Constance. "Už jsem je koupila. Než si pro ně dojdeš, budou už všichni ostatní hladovět.
"Proč jsi mi to neřekl dřív? Eleanor se zarazila, zula si boty a vrátila se do jídelny bez náznaku viny ve tváři.

"Jé, ségra, ty jsi zase posedlá hraním her," poznamenal William, na kterého to neudělalo dojem.

'Hrála jsi na PS3 celé hodiny, že?' Eleanor opáčila a vzala si ze skříňky malou misku.

'Prosím tě, já mám štěstí, když zvládnu dvě nebo tři hodiny. To ty hraješ do půlnoci.

'To bys nepochopila, mám tolik úkolů, které musím splnit, a navíc mám práci - není možné, abych všechno dokončila, aniž bych zůstala vzhůru do noci.

Eleanor si naplnila misku do poloviny rýží a navršila na ni několik příloh ze stolu.

"Nemůžeš si někdy sednout k jídelnímu stolu a jíst s námi? Lord Jindřich se podrážděně ozval.

Eleanor se zdála být přilepená k počítači, jakmile přišla z práce, dokonce i jídlo jedla před obrazovkou. Jedinkrát ji viděl opustit židli, když šla na záchod.

Vždycky si myslel, že závislost na hrách je obvykle problémem chlapců, takže ho překvapilo, že jeho krásná dcera je do nich stejně ponořená. Víkendy netrávila na schůzkách, ale spíš přilepená k počítači také.

Celé roky si dělal starosti o její krásu, myslel si, že by mohla zdědit ty nejlepší vlastnosti po obou rodičích a přitahovat muže, možná se dokonce stane babičkou dřív, než přijde její čas. Ale teď, když bylo jeho dceři třicet a stále mu nedala vnuka, který by mu říkal "dědo", si uvědomil, že se to mění v tragédii.

'Tati, jdu na PvP zápas, je skoro půl osmé,' řekla Eleanor a konečky prstů se dotkla okraje horké mísy, když spěchala zpátky do svého pokoje.

Kapitola 4

"Znamená to, že někoho zabili," vysvětlil William Langston.

"Zabit?" Lord Henry Langston nevěřícně zamrkal. "Jak to myslíte, zabit?"

"Online hráči jsou zabiti, ale není to skutečné, mohou se znovu objevit," upřesnil William.

"Aha." Napětí lorda Henryho Langstona polevilo, ale nemohl si pomoct a zabručel: "Každý den je to samé střílení a bojování. Po práci se zavírá doma, o víkendech nechodí ven ani na rande a ve třiceti letech ještě neměla ani přítele. Ať ani nepomyslí na to, že by se tímhle tempem vdala."

"Už je nějakou dobu svobodná," dobíral si ji William.

"Co to má znamenat s tím 'svobodný'?" Lord Henry Langston se zamračil, stále zmatený.

"Tak říkáme lidem, kteří jsou celý den zavření doma a nikam nechodí. Říkáme jim 'homebodies' nebo 'single ladies'."

"Hraje si na to, myslím, že má s sebou i jiné lidi," řekla lady Constance Langstonová, která servírovala večeři vedle svého manžela. "Co když potká špatného internetového přítele? Nenechal se někdo napálit online známostí a neskončilo to útěkem z domova nebo něčím horším?"

"To se většinou stává naivním mladým lidem, myslím. Je jí třicet a nechce ani vyjít z domu, nemělo by být snadné ji napálit," řekl William a chroupal jídlo.

"Nechat se napálit ve třiceti by byl docela vtip, " ušklíbl se lord Henry Langston.

"Ale o starších ženách se vypráví spousta historek, jak se nechaly podvést," strachovala se lady Constance Langstonová. "Dávají mužům spoustu peněz - některé dokonce miliony."

"Neboj se, mami," zasmál se William. "Je super lakomá, podvést ji je těžší než ji z té hry vytáhnout."

"A co když ji jednou potká zvrat osudu?" "Ne," odpověděla. Lady Constance se stále necítila uklidněná.

"Pak bychom měli zavolat kněze na vymítání ďábla nebo tak něco, " řekl William nenuceně.

"Co je to za nesmysl s tím zvratem osudu?" Lord Henry Langston se na svou ženu ostře podíval. "Přestaň vytahovat ty své podivné pověry."

"Možná by si měla méně hrát a najít si přítele, se kterým se vdá. Podívej se na svého bratra, je o čtyři roky mladší a už má děti. Tvoje sestra už léta neměla přítele. Už tři nebo čtyři roky."

"Něco přes tři roky, " poznamenal William tiše, "Jestli to takhle půjde dál, začnou jí růst pavučiny."

"Pavučiny?" Rodiče se tvářili zmateně.

"To je jedno," zasmál se William a snažil se odlehčit náladu. "Pojďme se najíst. Jednoho dne, až ji ta hra přestane bavit, si najde někoho, s kým bude chodit, a přeruší tak sérii svobodných dam."

Ale kdy to bude?

Oba starší dospělí si při té skličující myšlence současně povzdechli.

Eleanor Langstonová mezitím tančila jemnýma rukama po kreslicím tabletu a její růžové rty se pohybovaly, jak si pro sebe mumlala.

"Křídla... Létám, létám vysoko... Přidáme leopardí skvrny... jedna skvrna, dvě skvrny, tři skvrny... dáme jazyku boty tygří hlavu... let, nebe, drak, tygr, leopard." Eleanor Langstonová obdivovala své dílo a dávala mu palec nahoru. "Křiklavé, ale silné, líbí se mi to."
Vtom jí na telefonu zazvonilo oznámení.

"Kdo mi píše?" zajímala se, když se natáhla po telefonu.

Isabella Sinclairová: Tvůj šéf je ti v patách a zuří.

Isabella Sinclairová seděla naproti ní, což znamenalo...

Eleanor se opřela a skutečně viděla, že se její šéf, sir Edmund Maverick, vrací. Měl zkřížené ruce a svraštělé obočí a upřeně se díval na její "mistrovské dílo".

"Alistaire, co si o tom myslíš? Super, že?"

Ostré tmavé oči sira Edmunda Mavericka se upřely na Eleanor a přistály v nešťastném úhlu.

Kolenem šťouchl do opěradla její židle.

Eleanor sebou trhla a málem spadla ze židle.

"Násilí v kanceláři! Volám policii."

"Voláš policii kvůli domácímu násilí? Takovou smůlu nemám, abych měl za manželku bezradnou ženskou," poznamenal sir Edmund Maverick a v jeho hlase bylo zřetelné opovržení.

Před sedmi lety byl sir Edmund konstruktérem ve stejné firmě. Poté, co si vzal čas na další studia v zahraničí, byl začátkem tohoto měsíce zlákán zpět do firmy. Při prohlížení personálních spisů zjistil, že tato žena, kterou znal už před sedmi lety, je stále konstruktérkou a nebyla povýšena. Její skromný plat se za ty roky téměř nezvýšil, a tak se na ni ze zvědavosti zeptal personálního manažera.

Manažerka mu prozradila, že před čtyřmi lety jí skutečně bylo nabídnuto povýšení, které přijala, ale skutečné důvody její neochoty k postupu zůstaly nejasné. Přestože ji společnost chtěla opět povýšit, důsledně odmítala opustit svou pozici základní návrhářky.

Kapitola 5

Vzhledem k tomu, že personální manažer nastoupil teprve před třemi lety, neznal aktuální situaci.

Sir Edmund Maverick prošel další složky a zjistil, že přítel Eleanor Langstonové, Alexander Worthington, také opustil společnost před čtyřmi lety.

V tu chvíli si byl jistý, že obě události spolu souvisejí, a následné vyšetřování jeho podezření potvrdilo.

'Pfft, to je jako kdyby si dal malou pauzu a zmizel,' ušklíbla se Eleanor Langstonová a vykulila oči. 'Proč mi nesponzoruješ cestu na studia do Francie a já se za tři roky vrátím a sejmu tě?" Při té myšlence se zasmála.

Sir Edmund Maverick jí položil těžkou ruku na hlavu a zatlačil ji do křesla.

'I kdybys strávila deset let v zahraničí, pořád bys jen skicovala portréty podél Seiny,' ukázal na obrazovku zobrazující návrh designu. 'Plánuješ si přivydělávat jako věštkyně nebo tak něco?'

Nedal Eleanor Langstonové příležitost k odpovědi, než se otočil a vykročil k ředitelově kanceláři na druhém konci.

Eleanor Langstonová sebrala ze stolu gumu a hodila ji po něm.

Bohužel její hod neměl dostatečnou sílu a zcela minul, což ji donutilo, aby ji s lítostí vzala zpět.

Sotva se posadila zpátky, obdržela další zprávu LINE od Isabelly Sinclairové.

Isabella Sinclairová: Můžeš mu prostě zavolat přímo Alistairovi. Nebude mu to vadit.

Victoria Lancasterová: Děláš si srandu? Jsem jeho starší kolegyně! Měl by mi říkat "sestro Eleanor".

Eleanor začala pracovat ve společnosti před sedmi lety, ve stejném roce jako sir Edmund Maverick. I když byl o tři roky starší, její dřívější nástup znamenal, že byla skutečně jeho starší.

Před pěti lety dal sir Edmund Maverick výpověď, aby mohl studovat v zahraničí ve Francii. Říkalo se, že po ukončení studia zůstal; jeho působivé výsledky vedly k tomu, že ho francouzská centrála přivedla zpět, aby získal zpět své místo vedoucího designu na jejím pracovišti, "Rem Shoeworks of Avalon, " když prodeje klesaly.

Isabella Sinclairová: Právě si pochutnávám na sýrové pizze.

Victoria Lancasterová: Jsi divná. Sedí přímo naproti mně. Nemůžeš si s ním prostě promluvit? Proč používáš LINE?

I kdyby byla LINE zdarma a šeptání přes stůl by mohlo být trapné, pořád existuje něco jako kancelářský telefon!

Isabella Sinclairová: Víte, zdi mají uši!

Victoria Lancasterová: Prosím tě, když sem minulý měsíc nepřišel sir Edmund Maverick, žádné uši na zdech nebyly.

Isabella Sinclairová: Je to zlatý mládenec s nejzářivější budoucností. Já jen sbírám informace pro ostatní oddělení!

Victoria Lancasterová: Nikdy jsem neslyšela o tom, že bychom si měli nechávat dobré věci pro sebe.

Isabella Sinclairová: Naše oddělení má osm designérů a ty jsi jediná vyschlá studna. Je jasné, že si ho chceš nechat jen pro sebe.

Victoria Lancasterová: zzz (beze slova).

Isabella Sinclairová: Ostatní oddělení jsou ochotna za jeho drby zaplatit nejvyšší cenu. Ty ho znáš nejlíp a pravé přátelství se projevuje v těžkých časech! Musíš mi pomoct, abys dokázala, že naše přátelství je pevné.
Opravdové přátelství v těžkých časech, co?

Jako by!

Eleanor si myslela, že Isabella Sinclairová je pěkná žvanilka, když říká takové nestydaté věci.

Victoria Lancasterová: Dělíme 60 ku 40. Já dostanu 60, ty 40.

Isabella Sinclair: To je nehorázné!

Victoria Lancasterová: Žádné vyjednávání.

Isabella Sinclairová: Řízení obchodní stránky je tvrdá práce!

Victoria Lancaster: 60-40. Ber, nebo nech být.

Její LINE zaplavil proud plačících emoji.

Eleanor Langstonová přepnula telefon do režimu spánku a pak se pustila do opravy svého návrhu "Pantera s tryskovým pohonem", dokud nevypadal jako skutečná bota.

Nedlouho poté poslala Isabella Sinclairová další zprávu na LINE.

Isabella Sinclairová: Dobře, vyhrála jsi. Půjdu s tím, co si vybereš.

Dokonce záměrně napsala "dobrý" jako "dobrý".

"Ha! Eleanor Langstonová se cítila vítězně a odpověděla emoji 'OK'.

Její pověst penzistky byla dobře známá, a kdyby nevyužila této příležitosti vyždímat trochu peněz navíc, nebyla by to prostě Eleanor Langstonová. Hehe.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Mezi říšemi a údery srdce"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️