Zničené sny a znovuobjevená naděje

Kapitola 1

Vchodem do nemocnice projela nosítka s pacientkou, která sotva dýchala a obličej měla zakrytý kyslíkovou maskou.

Isabelle Fairchildová se snažila dýchat a cítila, jak na ni doléhá tíha smrti.

"Isabelle, vydržte. Je to všechno moje vina... Měla jsem..."

Thomas Chen, její manžel, tam stál a tvářil se směšně. Nebýt jeho, nebyla by v tomhle stavu.

Isabelle se nedokázala přinutit otevřít oči a podívat se na něj. Pohled na něj ji naplňoval odporem.

Vzpomněla si na ten osudný den, kdy šla nakupovat a viděla Thomase s mladší ženou. Když je sledovala, zjistila, že má ještě jeden "domov". Ta žena dokonce nosila jeho dítě.

Isabelle věděla, že neschopnost mít děti Thomase už léta tíží, ale co s tím mohla dělat? Navrhovala mu adopci, a dokonce i umělé oplodnění, ale on to rezolutně odmítal.

Po konfrontaci s dvojicí se neuchýlila k násilí, ale prohodila na Thomase pár nadávek, než se rozzuřeně vyřítila ven.

Uplynulo téměř dvacet let manželství a Isabelle byla tou, která Thomase podporovala, když měl problémy.

A on tu byl a používal peníze, které ona bojovala, aby vydělala, na podporu své mladé milenky. I když nemohla mít děti, nebyl to pro Thomase důvod, aby ji zradil.

Po celém měsíci mimo domov, kdy se Thomas ani jednou neozval, ho Isabelle konečně kontaktovala. S tímhle životem už skončila, chtěla se rozvést.

Chtěla získat zpět svůj život a naplánovat si zbytek svých let, důstojně odejít.

Ale Thomasova rodina byla nerozumná, odmítala rozdělit jakýkoli majetek a zároveň vyjmenovávala všechna její selhání. Obviňovali ji, že ji nepodporuje - že nevaří nebo pořádně neuklízí - a dávali jí za vinu synovu nevěru.

Aby toho nebylo málo, Thomasovi rodiče tvrdili, že se během měsíční nepřítomnosti musela stýkat s jinými muži, a trvali na tom, aby odešla bez jediného centu.

Léta tolerance byla způsobena její úctou k jejich manželství, ale teď se zlomila a ostře se s Thomasovou rodinou pohádala.

Thomasova matka ukázala prstem a prohlásila: "Snacha musí být ctnostná a poslušná, bez ohledu na časové období. Ženy by měly zůstat doma a zvládat domácí povinnosti a péči o děti.

Isabelle to připadalo naprosto směšné. Rodina Chenových byla kdysi v zoufalé situaci; nebýt jí, neměli by to, co měli teď.

"Proč by se ode mě mělo očekávat, že zůstanu doma? Přemýšlej o tom - kdo myslíš, že ten podnik vybudoval? Já jsem to dotáhla z továrny, která se potýkala s problémy, na to, co je teď! Tvůj syn z toho jen těžil."

"Pfft! Teď, když máš úspěšný podnik, si myslíš, že jsi to všechno dokázal sám? Thomas vlastní část firmy taky, není to všechno tvoje." "Cože?

Isabelle se rozhodla, že se nebude dál angažovat. Vyčítala si, že se nechala nejistotou strhnout k Thomasovým manipulacím a nakonec obětovala vlastní finanční budoucnost.

Byla však přesvědčená, že společné vlastnictví znamená, že její nárok bude u soudu uznán.
Thomasův švagr se ozval a rozčílil se. "Všichni tu snachu moc rozmazlujete, musí vědět, kde je její místo! Dvacet let shovívavosti ji znemožnilo. Jestli ji nesrazíte na kolena, bude si myslet, že může všechno!"

Isabelle se té frašce zasmála. Oni ji nerozmazlovali, viděli v ní jen dojnou krávu.

"Nepřišla jsem sem, abych tě živila a živila. Pamatuj si moje slova: tohle manželství skončilo. Musíme se spravedlivě rozdělit."

"Na jakém základě? Thomasova matka vystřelila zpátky, ruce v bok. 'Myslíš si, že odsud můžeš jen tak odejít s polovinou všeho? Říkám ti, že jestli dneska nepodepíšeš tuhle dohodu, nikam nepůjdeš. Postarám se o to.

Při pohledu na smlouvu, která už byla opatřena Thomasovým podpisem, pocítila Isabelle směs vzteku a nedůvěry - takže to měli celou dobu naplánované.

"To si děláš legraci. Nejsem tak hloupá, abych odešla bez ničeho."

"Dobře. Pokud nepodepíšeš, tak se nediv, že podnikneme nějaké kroky.

Isabelle čelila náporu jejich chamtivosti a rozhořčení - bojovala nejen o svůj podíl, ale i o samotnou důstojnost, o kterou vehementně bojovala.

Kapitola 2

Isabelle Fairchildová přitáhla Thomase Chena blíž a zuřivě na něj ukázala. "Udeř ji. Udeř ji pořádně." Po dvaceti letech, co znala Thomasovu matku, se Isabelle naučila, že když jde o peníze, je krutá jako medvědí máma, která brání svá mláďata.

Nejen Thomasova matka, ale i ostatní členové rodiny z klanu Chenů se dožadovali, aby Thomas Isabelle zbil, a požadovali, aby si udržel svou mužnost. V tu chvíli se Isabelle upnula k záblesku naděje, že na ni Thomas skutečně nevztáhne ruku, že má alespoň nějaké zásady.

K jejímu šoku Thomas, povzbuzován svou rodinou, dotáhl vše do konce. Udeřil a kopl, až se Isabelle zapotácela, narazila do stolu a s odporným žuchnutím se udeřila do hlavy.

Ozvala se ostrá bolest a Isabelle ucítila, jak se jí něco zabodává do lebky. Když se ponořila do tmy, cítila, jak se pod ní hromadí krev a vsakuje se do prken podlahy. Teprve tehdy se začalo ozývat zběsilé volání o záchranku, neuspořádaný shon, jak se lidé kolem ní snažili přivolat pomoc.

Když ji odvezli na operační sál, Isabelle už sotva dýchala. V hlavě se jí točily sebemrskačské myšlenky; tohle manželství nikdy nechtěla, ale nechala se oklamat Thomasovou předstíranou náklonností. Myslela si, že ji miluje, a tak se mu oddala celým srdcem.

Dvě desetiletí plnila své povinnosti, jen aby zjistila, že toto manželství z ní vysává život.

Než mohla začít operace, Isabelle se vytratila a dech se jí zadrhl.

Zanedlouho jí hlavou projely výbuchy bolesti a začala kolem sebe slyšet hlasy.

"Mami, Isabelle je v kómatu, měli bychom konfrontovat rodinu Linových, ne obviňovat Thomase, že na ni nedohlíží. Kromě toho to není Isabellina vina, Linovi jsou nerozumní." "Cože?" zeptala se.

V ženském hlase propukl hněv. "Co chceš, abych udělala? Tvůj otec je upoutaný na lůžko a já jsem jediná, kdo naší rodině vydělává slaninu. Myslíš, že si můžu dovolit někoho v tomhle městě urazit?"

"Jestli na to přijde, tak si s nimi poradím. Měli zboží a najedli se, a pak si stěžovali, že přicházejí o peníze - to je prostě absurdní."

Isabelle ty hlasy poznala; postupně se dostávala zpátky k vědomí. Jakmile se jí zachvěly oči, setkala se se třemi známými tvářemi.

Její matka, Sophia Liu, drobná žena tmavší pleti, oblečená do roztrhaného domácího oblečení.

Její bratr Henry Fairchild, rovněž štíhlý a tmavý, vypadal vyčerpaně, energie z něj vyprchávala.

Pak tu byl její druhý bratr, Benjamin Fairchild, který na tom byl o něco lépe - vyšší než ostatní, ale stále hubený z nedostatečné stravy.

Bylo to už příliš dlouho, co je viděla. Před čtyřicítkou všichni zahynuli při požáru domu.

"Mami, " zalapala Isabelle nevěřícně po dechu, když je spatřila. Nikdy si nepředstavovala, že svou rodinu ještě někdy uvidí.

Sophia Liu se otočila, když uslyšela své jméno, ale měla přísný výraz, lhostejný k Isabellinu utrpení. "Děláš jenom problémy! Chodíš s bratrem trhat ovoce, místo abys zvládala své povinnosti. Není divu, že tě zbili.
"Mami, kdo je tady vlastně rodina? Isabelle byla omráčena lordem Linem. Proč obviňuješ ji a ne jeho?

Kapitola 3

Sophia Liuová se na Isabelle Fairchildovou zadívala a její frustrace byla hmatatelná. "Cože? Už o ní nesmím ani mluvit? Jakmile ji požádám o nějakou práci, uteče. Až se vdá, přinese nám jenom problémy. Ani nechápu, proč jsme se obtěžovali přivést ji na svět.

Zabručela si pro sebe a její tón byl protkán stížnostmi.

Ve vzpomínkách byla biologická matka Isabelle Fairchildové stejně krutá jako každá macecha; od malička o ní vždycky mluvila jako o přítěži. Nejenže Isabelle zakázala získat vzdělání, ale také jí přidělila nekonečný seznam domácích prací, které prakticky tvořily polovinu domácnosti.

Tato hluboce zakořeněná preference synů vrhala na dětství Isabelle Fairchildové stín, což, jak si nyní uvědomovala, byl pravděpodobně důvod, proč ji Thomas Chen tak snadno podvedl. Nedostatek citu způsobil, že se neuvěřitelně snažila přimknout ke každému, kdo jí projevil byť jen sebemenší laskavost, a byla ochotná rozdat všechno, co měla.

Ale nic v téhle situaci jí nepřipadalo správné...

Isabelle Fairchildová stála jako přimražená a zírala na své okolí. Jako by se ocitla v jiné říši, kde se setkala se svou rodinou, a přesto jí všechno bylo až bolestně povědomé. Přítomní lidé a slova, která říkali, odrážela události z roku 1979, kdy jí bylo pouhých patnáct let.

'Vstaň a začni pracovat, jestli nejsi mrtvá!' Sophia Liuová škubla Isabelle za límec a vytrhla ji z postele, než se s lopatou v ruce vyřítila ven.

Isabelle zůstala po celé ty tři dny omráčená, neschopná zpracovat, co se děje. Teprve když se pevně utvrdila v tom, že nezemřela a nějakým způsobem se vrátila v čase, začala novou realitu přijímat.

To, co začalo jako šok, se postupně proměnilo v jasnost. Isabelle došla k závěru, že bez ohledu na to, jak se ocitla zpátky v minulosti, musí tuto nečekanou příležitost využít.

Po dopoledni vyčerpávající práce po boku Sophie Liu se vrátily domů a zjistily, že u vchodu do Isabellina domu stojí Yvonne Zhao, manželka lorda Lina.

Julian Lin si tu scénu dokázal pěkně vybavit; zdálo se, že Yvonne Zhao je tu kvůli penězům.

"Vítej zpátky, Šaofene! Yvonne se široce usmívala, její výraz byl mírně úslužný.

Sofie Liuová byla Yvonninou nečekanou návštěvou zaskočena, ale poté, co se vzpamatovala ze šoku, se jí podařilo zdvořile se usmát. "Yanfangu, co tě sem přivádí?

'Jsem tu kvůli incidentu, který se stal před několika dny,' vysvětlila Yvonne. 'Slyšela jsem, že Henry Isabelle omráčil. Až do dneška to přede mnou tajil, ale teď mi to vypadlo, tak jsem si řekla, že bych se měla přijít omluvit.

Pokaždé, když Sophia Liu narazila na nějaký problém, přehodila vinu na Isabelle a opět hrála na stejnou strunu.

'Tohle vůbec není Henryho chyba! Může za to ta moje líná holka, která se prostě nedokáže vyhnout problémům. Sophia Liu postrčila Isabelle dopředu. 'Měla by ses omluvit hned teď!'

Ve skutečnosti tento incident neměl s Isabelle nic společného. Pamatovala si, že byla mladá a hloupá, pořád se táhla za svými dvěma bratry a byla omylem považována za 'komplice'.
V důsledku toho na sebe vždycky brala vinu, protože byla považována za bezcennou dceru.

Isabelle si však stála za svým a odmítala obvinění uznat.

Yvonne se na okamžik zatvářila zmateně, ale pak se na Sophii Liu rozpačitě usmála. 'Šaofen, nepřišla jsem se jen omluvit, ale také doufám, že tuto záležitost vyřešíme. Henry mě podvedl, abych mu dala divoké bobule z hory, a nevrátil mi to; dluží nám přes tři dolary. Jistě nám to může vrátit?

Tři dolary byly v té době na americkém venkově malým jměním, které stačilo na několik týdnů obživy pro rodinu.

Když se dozvěděla, že Yvonne žádá peníze, Sophia Liu předstírala podrážděný výraz. 'Yanfangu, nejde o to, že bych ti nechtěla zaplatit, jenže děti to všechno utratily za sladkosti. Znáš naši situaci, v posteli leží starý člověk, který nemůže vstát. Jsem na to úplně sám...

Při řeči se jí dokonce podařilo uronit pár slz.

Yvonne se mírně zamračila, když pozorovala Sophiino vystoupení. 'Jestli je to problém, dej mi dva dolary. Druhý dolar nechám jako dar tvé rodině.

Pravda byla taková, že Sophia už ty tři dolary dávno strčila do kapsy. Od chvíle, kdy Isabelle omráčili a přivezli domů, o tom věděla.

'Kéž bych mohla, ale kdybych je měla, myslíš, že bych je nedala?'

Kapitola 4

Sophia Liuová předstírala úzkost, když se otočila k Isabelle Fairchildové a zamumlala si pod nosem několik nadávek. "Musela jsem ti v minulém životě něco dlužit, když jsem tě porodila. Jen se podívej, jaké problémy jsi vyvolala."

Isabelle Fairchildová tuhle stránku Sofie Liuové nemohla vystát. Bylo jasné, že jí nechce předat peníze, přesto Sophia trvala na tom, že bude před ostatními hrát divadlo a ventilovat své stížnosti na veřejnosti.

Yvonne Zhao už prohlásila, že za to může Henry Fairchild, ale Sophia dělala, že si toho nevšímá.

Za mlada by Isabelle Sophii vyhověla, ale ty časy byly dávno pryč. Na venkově se všichni potýkali s problémy; kdo neměl nedostatek peněz? Henry někoho podvedl a vrátit mu je bylo správné.

Isabelle s výrazem čirého podráždění opáčila: "Nebylo to 3,50 dolaru, co sis dala stranou? Proč z toho obviňuješ zrovna mě?

Řekla to jen proto, že si vzpomněla, jak si Sophia naposledy kvůli stejné částce kopla; způsobilo to pořádný rozruch a vedlo to k problémům jejich rodiny s domácností starého Lina.

Sophia se zarazila, Isabellina slova ji zaskočila. "Ty drzá holko, co to plácáš za nesmysly?" Její hlas byl ještě ostřejší než předtím.

Isabelle předstírala strach a ukázala směrem k zadnímu pokoji. "Ty jsi to vzala! Je to v té dřevěné truhle!

Yvonne Zhao však Sophiinu hru prokoukla. Bylo jasné, že peníze vrátit nechce.

"Sophie, vídáme se každý den. Měli bychom se k sobě chovat čestně. Tři dolary nejsou nic moc, ale musíme se k tomu chovat férově. Kompenzace je pořád dlužná, souhlasíš?"

Sophia se ocitla zahnaná do kouta a rychle se snažila situaci zachránit. "Ach, moje paměť je příšerná! Ale tuhle jsem v Henryho kalhotách našla přes tři dolary. Říkal, že si je vzal, aby si koupil nějaké sladkosti, takže jsem si myslela, že to s tebou nemá nic společného. Dovol mi, abych ti je přinesl."

S tím se Sophia otočila a šla do domu pro peníze.

Když Yvonne peníze dostala, pozorně si je prohlédla - všechny tři dolary a padesát centů byly na účtu.

Přestože teď měla své peníze, Yvonne se netvářila příliš spokojeně. 'Dobrá, nechme toho. Vážně, přestaň se spoléhat na to, že tvoje dcera vyřeší tvoje problémy. Raději se soustřeď na svého nejstaršího syna, který se nedokáže vyhnout problémům.

S tím se Yvonne otočila a odešla.

Sophia se rozpačitě usmála, když sledovala Yvonne, jak odchází.

Jakmile Yvonne zmizela z dohledu, v Sophii se znovu rozhořel vztek a vrhla na Isabelle hrozivý pohled.

Isabelle pocítila znepokojivé mrazení. Sophiin pronikavý pohled naznačoval, že se chystá rozpoutat svůj hněv.

"Kdybych věděla, že jsi tak proradná, už dávno bych tě poslala do háje. Patnáct let jsem tě vychovávala, a takhle se mi odvděčíš?

Zatímco se rozčilovala, vytáhla Sophia zpoza dveří koště a chystala se Isabelle udeřit.

Isabelle zareagovala rychle. Spatřila koště a vyrazila ke dveřím.

V patnácti letech ji ani nenapadlo utéct; poslušně snášela výprask, protože věděla, že bez Sofie nebude mít co jíst.
Ale teď to bylo jiné. Isabelle žila desítky let, už nechtěla umřít hlady.

Kapitola 5

"Ten nevděčný spratek! Jestli se opovážíš utéct, přísahám, že ti zlámu nohy!"

Sophia Liu rozzlobeně křičela a pronásledovala Isabelle Fairchildovou, která dál sprintovala pryč, jak nejrychleji mohla.

Když se Henry Fairchild a Benjamin Fairchild vrátili ze školy domů, spatřili Sophii, jak se ohání koštětem a pronásleduje Isabelle. Henry se rozběhl vpřed, aby Sophii zadržel.

"Mami! Nemůžu uvěřit, že jsi to zase udělala! Benjamin vykřikl a ochranitelsky se postavil před Isabelle. "Co je to s tebou?

Isabelle, schovaná za bratrem, cítila směs vzteku a bolesti.

Vzpomněla si na svou bouřlivou minulost: na dětství plné bití z rukou Sophie, která se ji kdysi snažila přinutit, aby si vzala starého, zmrzačeného muže jen proto, že mohl nabídnout velké věno.

Nakonec Isabelle utekla a přestěhovala se do města, kde se kvůli nedostatečnému vzdělání musela vypracovat ze dna. Nezapomněla na své kořeny - za vydělané peníze koupila dům pro svou rodinu, podporovala své dva bratry a dokonce jim pomohla usadit se s vlastními nevěstami.

Navzdory svým těžkostem si myslela, že se Sophii odvděčila za to, že ji vychovala. Bohužel se Sophia a její bratři z nově nabyté stability dlouho netěšili, než je postihla tragédie a zemřeli.

Později Isabelle tvrdě pracovala, aby si vytvořila vlastní bohatství, a našla si někoho, kdo se k ní choval dobře - jen aby zjistila, že Thomas Chen není nic jiného než vlk v rouše beránčím. Vysál z ní všechno, co měla, a snažil se ji vystrnadit z jejich společného života s prázdnýma rukama.

Byl to docela tragický život, ale jedna část Isabelle obdivovala její houževnatost, s níž se dožila čtyřicítky.

Chápala zoufalou finanční situaci, v níž se její rodina nacházela, ale nikdy nedokázala Sophii odpustit její minulé zneužívání.

V záchvatu vzteku Sophia vykřikla: "Co to blábolíš? Nosila jsem tě deset měsíců! Málem jsem při tvém porodu zemřela! Je to tak špatné, když tě trochu proplesknu?

Z jejího ospravedlnění kapala zvrácená pýcha, jako by Isabelle přivedla na svět jen proto, aby snášela tíhu její frustrace.

"To není správné! Benjamin oponoval a stál si za svým. 'Jen se podívej na ty modřiny na ní! Kdo by snesl takové zacházení?

Pro Isabelle se stalo rutinou snášet bití - v pouhých šestnácti letech byla věčně poznamenaná zraněními, vždycky bojovala s novými ranami na starých.

Sophia, na okamžik zaskočená, neoplácela. Místo toho se jí něco mihlo v očích a začala plakat. "Můžu za to já? Jen se podívej na toho svého mrtvého otce! Od té doby, co jsem si ho vzala, kdy jsme měli dobrý den?

Jak jí tekly slzy, zklamaně odhodila koště.

Henry zasáhl, už se ji nesnažil krotit, ale jemně ji nabádal: "Mami, víme, čím procházíš, ale nemůžeš Isabelle každých pár dní mlátit. Zkus si s ní místo toho promluvit.

'Možná jsem se mýlila,' řekla Sophia a otřela si slzy. 'Když jsi tak chytrá, proč jsi se na školu nevykašlala? Jinak nemáš právo mě kritizovat.
Sophia se rozběhla pryč a z každého jejího pohybu byl patrný hněv.

Jakmile byla Sophia pryč, Benjamin si Isabelle přitáhl zezadu. "Jen ji doma neprovokuj, ano? Nestojí to za tu bolest.

'Pospěš si domů, než zase dostane záchvat,' řekl Henry a vypadal podrážděně.

Isabelle mlčela. Bylo to poprvé, co u Sophie viděla opravdové slzy.

Pomyslela si, že s trochou štěstí už dnes Sophia další ránu nedostane, a tak se vydala za bratry domů.

Když dorazili, našli Sophii skloněnou nad postelí v zadním pokoji a vzlykající. Nehybně tam ležel Isabellin otec Henry Fairchild.

Do tohoto stavu se dostal po loňském pádu v opilosti, který mu poškodil nervy a zanechal ho psychicky nemocného a ochrnutého. V nemocnici mu nedokázali pomoci, a tak ho přivezli domů, aby se o něj starali, ale protože měli málo peněz na léky, mohli ho krmit jen vývarem, aby ho udrželi při životě.

Všichni v rodině věděli, že už dlouho nevydrží; mimo dobu jídla se mu dostávalo jen málo pozornosti.

Isabelle měla na otce matné a vzdálené vzpomínky, protože se jí v dětství nikdy nedostalo jeho lásky ani péče. Když ho viděla teď, o desítky let později, vyvolávalo to v ní smíšené pocity, ale věděla, že s tím nemůže nic dělat.

Pokud ji paměť neklamala, Henry Fairchild už tu dlouho nebude.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Zničené sny a znovuobjevená naděje"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️