#Kapitola 1 Zrada
Fiona Spěchala jsem chodbou k Baronovu hotelovému pokoji a táhla za sebou těžké svatební šaty. Podráždění se mi valilo z kůže jako hustá mlha. Kdo zmizel před svatební zkouškou? Zvlášť když svatba přilákala tolik hostů. Nestávalo se každý den, aby si dcera alfy ze smečky Rudého měsíce vzala syna alfy ze smečky Modrého měsíce. Došla jsem do Baronova hotelového pokoje a k mým citlivým uším dolehl ženský hlas. "Zlato, jsi úžasná. Budu těhotná s tvými mláďaty!" "Ahoj! Zmateně jsem zamrkala. Byla jsem ve špatném pokoji? Vyhrnula jsem si šaty, vytáhla z hedvábného podvazku na stehně telefon a zkontrolovala e-mail se všemi hotelovými pokoji a s tím, komu byly přiděleny. Podívala jsem se na zlatou tabulku s tlustými černými číslicemi s nápisem 505 na dveřích. Byl to Baronův pokoj. Položila jsem telefon zpátky a p stlačila kliku a k mému překvapení se dveře otevřely bez karty. Nakoukla jsem dovnitř a na pohovce tam můj snoubenec vášnivě provozoval svou vášeň s jinou ženou. Vlasy měla v dlouhých vlnách barvy slunečního světla a její pleť byla hladká a nepoznamenaná jako karamelová pochoutka. Baron ji hltal. Nevěřícně mi poklesla čelist. Den před naší svatbou měl milostný poměr. Zrada mi zchladila krev od hlavy až po chodidla. Stěny, které zadržovaly mé emoce, padly a krev v žilách mi rozžhavil vztek. Zaťala jsem pěsti, stiskla čelist a narovnala páteř, ze všech sil se snažila zadržet vztek. Byla jsem Luna. Baron a já jsme patřili do rodinného manželství, nebo jak někteří říkali, do domluveného manželství. Vyrůstali jsme spolu a já jsem velmi brzy věděla, že budu jeho ženou. Jako dcera Alfy bylo mé manželství nástrojem k vytvoření silnější smečky. Stejně jako mnoha aristokratům se mi dostalo elitního vzdělání bez zábavy a přátel. Přesto jsem byla dokonalá Luna. Ve skutečnosti jsem předčila mnoho samců ve škole, ve třídě i v boji. Pro Barona to očividně znamenalo jen málo a nepřinášelo mi to žádný respekt. Svého ženicha jsem si nevybrala, ale chystala jsem se mít dokonalou svatbu a Baron se mi to snažil vzít. Probírala jsem všechny detaily téhle svatby, abych se ujistila, že bude dokonalá. A on to kazil tím, že se vytratil, aby si mohl hrát s jinou ženou. Nedělám scény; na svatební zkoušku v hlavním sále chodí příliš mnoho hostů. A tak jsem tiše zavřela dveře, aniž by mě někdo viděl. Podívala jsem se na chodbu, abych zjistila, kdo se mísí poblíž hlavního sálu. Nikdo tam nebyl. Kdybych s Baronem brzy nedorazil, lidé by se vyptávali. Pohrávala jsem si s horním volánem šatů a snažila se vymyslet, co udělám, až se otevřou dveře. Pustila jsem volán a zkřížila ruce pod prsy. Opřela jsem se do pravého boku. Můj snoubenec byl nahoře bez a jeho tělo pokrývaly modřiny, kousance a škrábance. Černé vlasy měl rozpuštěné a splývaly mu na ramena. "Nemyslíš, že bys mi měla něco vysvětlit?" zeptala jsem se. Řekla jsem chladně a klidně a zvedla na něj tenké obočí. Ukázala jsem na stopu po kousnutí na jeho rameni. "Ale přiznejme si to. Pro tohle neexistuje žádné dobré vysvětlení."Baronovy černé oči se na mě znechuceně podívaly a jeho tón byl netrpělivý: "Už mě unavuje tvůj chladný přístup ke mně. Známe se od dětství. Myslel jsem, že teď, když máme zítra svatbu, projevíš vůči mně nějaký náznak náklonnosti. Ale podívej se na sebe. I teď," přejel rukou po stopách, "když máš před sebou tohle, jsi chladný robot bez emocí. Hnusí se mi to." "Chceš, aby mi na tobě záleželo? Abych po tobě toužil, když jsem nikdy neměl na výběr." Přejedu si rukou po stříbrných vlasech sepnutých do loken. "Jak mi na tobě může záležet, když máš den před naší svatbou poměr?" "Svatbu?" Baron se ušklíbl: "Žádná svatba nebude. Já si tě nevezmu. Lily je ta, kterou miluji. Ne tebe." Vybuchl jsem vzteky a udeřil Barona do obličeje tak silně, jak jen to šlo, aniž bych ho naplno praštil. "Ty hajzle!" Zuby se mi zaťaly. "Tohle mi nemůžeš udělat. Udělá mi to ostudu. Tahle svatba je o tom, aby se naše smečky posílily. Ne, když se milujeme." Jeho oči se zakulatily a užasly. Ztěžka jsem si vyhrnula dlouhou sukni a otočila se k odchodu. Svatba upoutala tolik pozornosti kvůli síle, kterou svazek přinese, ale teď by o ní šlechtici mluvili z úplně jiného důvodu. Zadržela jsem slzy, které mě bodaly do očí, zachovala klid, prošla kolem hlavního sálu a konečně se vrátila do svého hotelového pokoje. Popadl jsem whisky, kterou hotel poskytoval pro každý pokoj, a napil se. Nejdřív mě pálila v krku a pak v žaludku. Nikdy jsem nepil. Nevěděl jsem, jak se postavit k otci. Ležela jsem na posteli v moři volánů a sledovala, jak se pokoj pomalu otáčí. Noha mi několikrát zavibrovala, než jsem si uvědomila, že je to můj telefon v podvazku. Mrkla jsem na telefon. Byl příliš jasný a sotva jsem na něj dokázala zaostřit. Byla to textová zpráva od mé jediné kamarádky Niny. Posadila jsem se a přečetla si její zprávu. Nina: Kde jsi? Všichni tě hledají. Snažila jsem se, aby moje palce fungovaly správně. Já: Opilý ve svém pokoji. Nina: Beze mě! To není v pohodě. Proč jsi opilý? Já: Baron zrušil svatbu. Nina: Proč? Já: Jsem chladný a bezcitný. Nina: To je ale blbec. Stejně jsem ho neměla ráda. Bez něj ti bude líp. Vydrž. Musím rychle napsat někomu jinému. Pustila jsem telefon a podívala se na sebe do nástěnného zrcadla v pokoji. Polovina kadeří mi spadla kolem obličeje. Stříbro mých vlasů způsobilo, že mi modře zářily oči. Podívala jsem se na šaty, které mi příliš tiskly tělo. Vyšvihla jsem se na nohy a zakymácela se. Prsty jsem vyhledala ten pitomý zip a škubla jím dolů. Šaty spadly na zem a já je odkopla. "Stejně ses mi moc nelíbila, tak vidíš." Povzdechla jsem si a znovu se na sebe podívala. Proč se o mě Baron nezajímal? Copak nejsem žádoucí? Moje tělo bylo štíhlé, s pevnými provazci svalů. Každý den jsem cvičila a bojovala se samci ve své smečce. Každý den jsem jim ukazovala, že jsem hodna být jejich Lunou. Přejela jsem si rukou po několika svých jizvách. Moje tělo nebylo hladké a nepoznamenané jako u ženy, která byla s Baronem. Telefon mi zavibroval a rozsvítil se.Nina: Zavolala jsem ti kluka na zavolání? Má osmičky a kůži barvy pšenice. Může ti dát všechno, co chceš! Je přímo tady v hotelu. Pokoj číslo 705! Běž si to užít. Na rozdíl od ostatních šlechticů byla Nina deviantka a já ji za to miluju. Obvykle bych tuto zprávu ignoroval. Ale po tom, co dnes řekl Baron, jsem zvedl telefon a na zprávu odpověděl. Já: Dobře. Oblékla jsem si sexy šaty, které mě Nina donutila vzít si s sebou, a šla jsem k pokoji 705. Tu a tam jsem narazila do zdi a pak do stolu a konečně jsem se dostala do pokoje Call Boye, kde byly dveře částečně otevřené. Ze zvědavosti, jak vypadá zlatý bůh, jsem otevřela dveře dál a strčila hlavu dovnitř. Dřevěné dveře hlasitě zavrzaly a já se zarazil. O chvíli později se objevil polonahý muž zabalený do ručníku. Jak řekla Nina, ten muž byl velmi pohledný. Byl o metr vyšší než já a mohutně stavěný. Tělo mi zahučelo touhou. Páni. Je mnohem víc sexy než Baron. Usmála jsem se a po špičkách mu zajela prsty na tvrdou hruď, abych je zašněrovala do zacuchaných zlatých vlasů. Jeho oči byly stejně zlaté jako zbytek jeho těla, jako teplý med, který bych chtěla olíznout. Nedokázala jsem odolat své rostoucí touze a zatlačila jsem ho hlouběji do místnosti. "Je čas na tvou práci, chlapče, udělej mi radost."
#Kapitola 2 Chlapec na zavolání
Fiona Dveře se za mnou s cvaknutím zavřely. Tuhá deska svalů pod mými prsty se prohnula a zápěstí mi pevně sevřely velké ruce a odtáhly je od krásného těla, které jsem chtěla olíznout. Hluboký sytý hlas způsobil, že mi rozkoší zahučela krev. "Vydrž. Kdo jsi?" Call Boy mi držel ruce doširoka rozpažené a jeho teplý medový pohled pomalu a svůdně klouzal dolů, prodléval na mých prsou a pak na bocích. Do vzduchu se plynule ozvalo hvízdnutí a já se zachvěla. "Je se na tebe na co dívat, viď. Ale myslím, že jsi ve špatném pokoji." Instinktivně jsem se zkroutila proti jeho sevření, uhnula mu stranou a strčila ho zpátky přes nohu. Překvapeně se zapotácel na podlaze a vykoukl na mě. Na ostrých rovinách jeho tváře se rozlil pohledný úsměv, díky němuž vypadal mladě a hravě. Zalapala jsem po dechu a zakryla si ústa. "Omlouvám se. To jsem nechtěl udělat." Slova ze mě vyšla v neurčitém škytnutí a já zamrkala. Páni. Jsem opilá. Zachichotala jsem se sama pro sebe a pak si odfrkla. Zavrtěla jsem hlavou, zbylé sponky se uvolnily a vlasy mi spadly na záda. Call Boy se na podlaze zvedl na loket. "To je ta nejvíc sexy věc, jakou jsem kdy slyšel a viděl." Natáhl velkou ruku k mému stehnu a pohladil ho. Sexy? Baron mi nikdy neřekl, že jsem sexy, a ani se mě nepokusil přitáhnout. Kdykoli jsem mu chtěla dát najevo zájem o sex, odmítl mě. Dívka může být odmítnuta jen tolikrát, než si začne myslet, že s ní něco není v pořádku. Call Boyova ruka zajela pod okraj krátkých modrých flitrových šatů od Niny. Jeho drsná ruka způsobila, že se mi rozbušilo srdce a rozbušil tep. Prohrábla jsem si rukou vlasy a olízla si rty. Můj vlk mi těsně pod kůží naléhal, abych jednala. Povzbuzoval mě, abych všechno cítila. Odstrčila jsem volajícího chlapce bosou nohou na podlahu. Nebránil se. Položil si ruku za hlavu a pozoroval mě. Líbilo se mi to. Klekla jsem si a objala ho kolem pasu. Šaty jsem si vyhrnula nahoru. "Nevím, kdo jste, ale rád vám pomůžu, jak jen to půjde." Chlapcův úsměv se zvětšil a zabral celou jeho tvář. Zkroutily se mi z něj prsty na nohou a trochu jsem roztála. Dotkla jsem se jeho rtů a přemýšlela, jestli jsou tak jemné, jak vypadají. V jeho očích vzplál oheň a já ho chtěla cítit celého. Sklonila jsem se a dala mu polibek na hruď. Pak jsem si uvědomila, že jeho hruď a trup jsou posety jizvami připomínajícími stopy po tesácích a řezných ranách. Zrovna když jsem začala přemýšlet, jak k takovým zraněním přišel, stáhl si ručník a pak mě chytil za boky a třel se mi silou své touhy mezi nohama. Všechny myšlenky se rozplynuly, jen aby se objevil žár vášně. Pohupovala jsem boky proti němu. Posadil se, rozepnul mi šaty a přetáhl mi je přes hlavu. Prsa uvolnil, položil na ně lehké polibky. Pak mě přetočil na záda, kde mi jemně stáhl kalhotky. Opřel se a znovu mě pozoroval. Mé tělo se k němu prohnulo, potřebovala jsem ho. Pomalu přikryl mé tělo svým. Chtěl mě políbit a já otočila hlavu, takže mě pak líbal na krk a postupoval stále níž a níž.Zasténala jsem, když mi pod kůží zanechával ohnivé stopy. Mé nitro se sevřelo a já se k němu přitiskla, protože jsem potřebovala víc, než mi dával. Chytila jsem ho za boky a přiložila špičku jeho vášně tam, kde jsem ho potřebovala nejvíc. Pomalu vnikl do mého vlhkého tepla a já zasténala. Zpočátku byl rytmus pomalý a svůdný, ale touha se rychle a násilně zvyšovala. Držela jsem se jeho širokých ramen, když mě zvedl z podlahy a opřel o zeď a hluboce přirážel. Nehty jsem se mu zaryla do kůže a pevně ho držela na místě. Vstříc jeho přírazům jsem vyrazila s vlastní touhou. Společně jsme se převalili přes okraj extáze a uvolnění. Se zatajeným dechem jsem se o něj opřela, veškerá moje energie byla vyčerpána. Odnesl mě na velkou postel pokrytou zlatým hedvábím. Byl to opravdu zlatý bůh. Natáhl se vedle mě a usmál se. "Splnilo to očekávání?" "Ach ano." Oči mi ztěžkly a do spánku chyběl jen dech, když mi do mysli pronikl slabý hlas. "Jak se jmenuješ?" Koutek úst mi zkřivil úsměv. "Fiona." Sluneční paprsky mě koupou v kůži a já se zavrtím do prostěradla. Každá část mého těla na mě křičí, abych se nehýbala. Zamrkala jsem proti světlu a snažila se probrat mlhou v hlavě. Kde to sakra jsem a proč jsem nahá? Opatrně jsem se posadila a protřela si oči. Když se místnost zaostřila a vedle mě stál velký zlatý muž, kousla jsem se do rtů a vzpomněla si na naše společné chvíle. Chtěla jsem natáhnout ruku a dotknout se ho, abych se ujistila, že včerejší noc byla skutečná, ale zasáhla mě tíha dne. Můj svatební den. Rodičům jsem o tom, že Baron svatbu zrušil, neřekla. Modlila jsem se, aby to řekl všem a já nemusela. Kde je můj telefon? Všichni budou vyšilovat. Co jsem si myslela, že sem přijdu? Aha, to je pravda, nemyslela. Sklouzla jsem z postele, po špičkách došla do koupelny, umyla se a oblékla. Když jsem vyšla ven, zmocnil se mě povzdech. Byla to skvělá noc. Na malý stolek u dveří jsem položila hromádku peněz a vzkaz. Stálo na něm: "Díky za všechnu zábavu. Spropitné si nechte." Opatrně, aby mě nikdo neviděl, jsem došla do svého pokoje, kde jsem našla Ninu ležet na posteli a číst si časopis v upnutých džínách a crop topu. Její krátké modré vlasy teď byly ohnivě rudé. "Tak jak se ti líbil ten kluk na zavolání, co jsem ti domluvila?" zeptala jsem se. Do tváří se mi vkradl nechtěný ruměnec a já hledala svůj telefon. Přes padesát pět esemesek od mé rodiny a od Barona. Sakra. Spěchala jsem do koupelny, svlékla se a skočila do sprchy, nechtěla jsem rozebírat svá špatná rozhodnutí. Víko záchodu spadlo a ozval se Ninin hlas. "Tvůj smutný, ubohý snoubenec dnes ráno na svatební snídani řekl balíčkům Modrého a Červeného měsíce, že svatbu ruší. Všem řekl, že je zamilovaný do nějaké Omegy, Lily. Věřila bys, že si opravdu myslí, že může svatbu odvolat?" Nakoukla jsem za sprchový závěs. "Aspoň to všem řekl, takže jsem to nemusela dělat já. Můj otec mě stáhne z kůže zaživa." Ninin srdceryvný obličej zvážněl. "Tak jaký byl ten nejlepší mužský doprovod, kterého jsem vybrala? Chtěla jsem pravý opak Barona, velkého a svalnatého, ne vysokého a hubeného?" "Ano," odpověděla jsem.Vybavil se mi obraz vypracovaného těla volajícího chlapce a já si povzdechl. Byl nádherný. Najednou se zvenčí hotelového pokoje ozval rozruch. Nina vyskočila, aby se podívala. Otevřela dveře pokoje, aby se podívala, co se děje. S ručníkem omotaným kolem sebe jsem se podíval na chodbu za ní. Kolem spěchal ředitel hotelu a vypadal dezorientovaně. Nina se opřela o rám dveří a zašeptala: "Zajímalo by mě, jestli je to Alfa Alexander. Slyšela jsem, že tu bydlí." "Vážně? Myslela jsem, že je pryč a bojuje s upíry, kteří se snaží ovládnout vnější okraj Královské smečky. Nikdy ho není vidět na veřejnosti, pokud zrovna nebojuje se svými vlky. Je prý divoký, groteskní a děsivý." "Anebo ti pro jednou tvůj otec kryje záda a mlátí Barona za to, že zrušil svatbu." Sklopila jsem oči. "Zbožné přání," řeknu. "Včera jsem v hale potkala jednoho sexy kluka a on se náhodou nechal slyšet, že je Alexandrův beta a nejlepší kamarád. Král alfa stárne a slábne. Takže Alfa Alexandr oznámí, že se vrací, aby se ujal trůnu." "To je pravda. Nina zavřela dveře a já se prohrabala pro převlečení. Potřebovala jsem si přečíst všechny texty a zjistit, v jakém jsem průšvihu. Nina držela v ruce telefon. Byla tam fotka bočního profilu velkého muže, která byla hodně rozmazaná. Zírala jsem na ni a měla pocit, že jsem toho člověka už někde viděla, ale měla jsem příliš velký strach o svou rodinu, než abych se o fotku zajímala.
#Kapitola 3 Najdu tu dívku
Fiona Převlékla jsem se do elegantních černých kalhot a bleděmodré halenky a posadila se, abych si přečetla všechny své texty. Mnohé z nich hovořily o ostudě, kterou jsem si přinesla z balíčku Red Moon. V hrudi se mi zkroutil vztek. Neodvolala jsem svatbu, kterou měl Baron. Byla jsem připravená a ochotná splnit svatební smlouvu, kterou stanovil můj otec s Baronovou smečkou. Jestli by se měl někdo stydět, tak Baron. Mohl si Lily nechat jako milenku, jako to dělala většina alfů, ale místo toho dal přednost lásce před závazkem vůči své smečce. Vůbec jsem to nechápal. Nikdy se nestalo, že by mě nějaký samec sváděl k tomu, abych se odvrátila od své povinnosti Luny. Asi po dvacáté zprávě od otce jsem přestala číst, cítila jsem se prázdná a otupělá. Nasadila jsem si nadměrné sluneční brýle a klobouk s rozevlátou krempou a rozloučila se s Ninou. Když jsem se odhlašovala na recepci, měla jsem sklopenou hlavu. Velký přijímací sál, který jsem včera tak zručně vyzdobila hedvábím, krajkami a světly, se vyprazdňoval po jednom tulipánovém květinovém aranžmá. Srdce mě zabolelo z té práce, kterou jsem si s návrhem sálu dala, a stiskla jsem rty. Rozhlížela jsem se kolem a doufala, že na nikoho nenarazím, ale k mému překvapení byla hala prázdná a chladná jako moje hruď. Když jsem se vrátila domů, v obývacím pokoji na mě čekali rodiče a mladší bratr Liam. Spěchala jsem kolem nich a mířila rovnou do svého pokoje, ale otec mě chytil za ruku ve svém masitém sevření. Upustil jsem tašky. "Neběhej kolem mě, mladá dámo. To je nepřípustné. Jsi Luna. Máš co vysvětlovat," říká přísně můj otec. "Co je třeba vysvětlovat? Baron zrušil svatbu." Škubla jsem rukou, abych se osvobodila. Už se mi na ní tvoří rudé stopy. Nasadila jsem si na tvář masku lhostejnosti. Nedovolím mu, aby viděl, jak mě jeho slova zasáhla. "Zmizel jsi před svatební zkouškou. Všichni se začali vyptávat. Takové chování poškozuje pověst rodiny i tvého bratra. Jsem Alfa, musím mít svou rodinu pod kontrolou." "Cože?" zeptám se. Vyrovnaným tónem říkám: "Otče, Baron se na zkoušce neukázal, nebo sis toho nevšiml? Šel jsem ho najít. Jak to může vypadat špatně na Liama nebo na tebe? Když jsem Barona našla s jinou ženou, řekl, že svatba se ruší. Tak jsem šla do svého pokoje. Co jiného jsem mohla dělat?" "Měla jsi přijít za mnou. Neměla jsem se to dozvědět v den svatby u snídaně s ostatními. Jako bych byla nějaká Omega." "Otče, on si mě nechce vzít. Prosím, nech to být. Můžeme si najít jinou smečku, se kterou uzavřeme spojenectví." Otcova tvář potemněla odporem. Udělal jsem krok zpět. "Nemluv se mnou o vytvoření jiného spojenectví. Nemáš ani ponětí, co tohle spojenectví pro naši smečku znamená. Žádná nízká Omega toto spojenectví nezruší." Oči se mi zúžily. "Ty už jsi věděl o poměru Barona a Lily?" "Ano," řekl jsem. Otočil se ke mně zády a sepjal za nimi ruce. "Věděl." "Někteří alfové mají mezi šlechtici jednoho nebo dva milence. Je to normální věc. Jestli ses o něj nechtěla dělit, měla sis ho lépe hlídat." "Aha," řekl jsem.Zatnul jsem zuby. "Je mi jedno, jestli má milenku. Znám svou povinnost vůči smečce. Ale Baron ji miluje. Vůbec mě nechce. Ani jako milenku, ani jako Lunu. Nemůžu s tím nic dělat." "Můžeme si najít jiné spojenectví," křičí máma přes celou místnost. Tlačí se na nohy, aby se postavila vedle mého otce. "Ne, to nemůžeme. Musí si vzít barona." Prošel kolem mé matky. "Bez podpory smečky Modrého měsíce si Liam nemůže udržet svou pozici nového Alfy." Matka zbledla a posadila se zpátky na pohovku. Nevydala ani hlásku. Můj bratr se při zprávě o otcově přiznání zamračil. "Vezmeš si barona. Už jsem mluvil s jeho otcem. Pokud si tě nevezme, bude odvržen ze smečky Modrého měsíce a ty si pak vezmeš jeho sestřenici." Otec se otočil a pohlédl na mě. Moje modré oči se mu zabořily do stejných. "Ne." Myslí mi projede ječivá bolest a já se nemůžu nadechnout. Zapotácím se a chytám se za hlavu. Věděla jsem, že je to otcova kontrola Alfa. Pokusila jsem se s ním bojovat, ale přineslo to jen další bolest. Nemělo to smysl. Nedokázala jsem jeho moc nad sebou vytlačit. Stál nade mnou a tiše vrčel. "Vezmeš si Barona, ať už miluje někoho jiného, nebo ne. Svatba už je přeložená na dva týdny. Takže tam budeš stát u oltáře a budeš vypadat vyrovnaně a dokonale." Matka stála po otcově boku. Položila mu ruku na předloktí, ale neřekla ani slovo. Otcova alfa kontrola se uvolnila. A já se nadechl. Tehdy poprvé použil svou moc proti mně a mně puklo srdce. Bylo mu jedno, že mě Baron nechce ani jako milenku, ani jako Lunu. Nezáleželo mi na tom, abych byla Baronovou milenkou. Ale byla jsem jednou z nejsilnějších Lun mezi šlechtici. Udělala jsem všechno pro to, abych zajistila své smečce blaho, a to, že to rodiče nepochopili, mě zklamalo tak, že jsem se z toho nemohla vzpamatovat. Sebral jsem svá zavazadla a odešel do svého pokoje. Nemohl jsem si vážit těch, kteří neviděli mou hodnotu. Už jsem přestal poslouchat svou rodinu. Třetí osoba V prezidentském apartmá v nejvyšším patře hotelu si manažer utíral studený pot z čela, zatímco se omlouval muži sedícímu na pohovce před ním. Pohledný muž měl na stole hromádku peněz a držel manažerovi před obličejem bankovku. "Nechci slyšet omluvu. Chci jen vědět, kdo byla ta holka, co včera přišla ke mně na pokoj," řekl a vypadal podrážděně. Ukázal na peníze. "Myslela si, že jsem kluk na zavolání." "Prohledal jsem hotelovou databázi a našel jsem jednoho hosta jménem Fiona. Byla tu na svatbě," řekl manažer. "Svatba," zvolal pohledný muž. "Ano, pane, je ze smečky Červeného měsíce a měla se vdát do smečky Modrého měsíce." "Jak to myslíš, že se měla vdát? Stalo se něco?" Správce si odkašlal a upravil si motýlka. Přistoupil o krok blíž k pohlednému muži. "Svatba byla dnes ráno zrušena, ale pak byla o několik hodin později přeložena na dva týdny.""Aha. Děkuji, můžete jít." Po odchodu vedoucího vstoupil do místnosti štíhlý, vysoký muž. Vlasy černé jako noc, uprostřed se táhl válečnický cop, po stranách zastřižený až na kůži. "Tak co teď, Alexi?" zeptal se muž a opřel se o stěnu a zakousl se do jablka. "Chceš se tak brzy pomstít smečce Rudého měsíce? Jsme doma teprve pár dní. Doufal jsem, že si užijeme trochu zábavy, než vypukne další válka." Znovu se zakousl do jablka. "Na betu, Kaydene, jsi pěkný fňukal." Alexander se odstrčil a přečetl si vzkaz podesáté. Vdechl vůni, která se na lístku držela. Jeho tělo ztuhlo jako skála. Jediné, na co dokázal myslet, byla včerejší noc a ta žena, která se mu vloupala do pokoje a vypadala v těch šatech a se stříbrnými vlasy zatraceně sexy. Jeho vlčí podoba se mu tlačila do kůže a chtěla se přemístit. Alexander potlačil své vlčí nutkání. Rukou si promnul obličej. Alfa smečky Rudého měsíce se spikl s milenkou králova otce, Scarlet, aby přesvědčil Alexandrova otce, krále Alfu, aby ho poslal bojovat proti upírům. Aby zemřel a Alexandrův nevlastní bratr Lucas mohl získat trůn. Poté, co byl Alexandr poslán pryč, zemřela jeho matka, královna Luna, a on se s ní nestihl rozloučit. Alex si naposledy přivoněl ke vzkazu a veškerá naděje, že se s tou dívkou ještě setká, se mu zmačkala s papírem v ruce. Hodil ho na zem. Fiona byla Luna Rudého měsíce.
#Kapitola 4 Těhotná pro chlapce na zavolání
Fiona Dny před svatbou jsem trávila urovnáváním stížností mezi smečkou nebo bojovým výcvikem s Ninou. Zoufale jsem se snažila vybít svou frustraci z toho, že jsem byla nucena vzít si muže, který nerespektoval můj status Luny. Vystřelila jsem Nině nízko do boků a zvedla ji ze země na záda. Kroužila jsem kolem ní a přišpendlila ji rameny k podložce, ale cítila jsem se slabá. Zavrtěla se a vykopla z mého sevření. Otočila se do kulatého kopu a dopadla mi přímo na čelist. Šel jsem tvrdě k zemi. Svět kolem mě se mihl. Třel jsem si čelist. Au. Nina mě nikdy předtím nepustila. Byla jsem rychlejší a silnější než ona, tak proč jsem ležela dezorientovaná na žíněnce? Snažil jsem se vzpomenout, jestli jsem snídal. Ne, bylo mi špatně. Posadila jsem se. Je mi špatně! Vlkodlaci málokdy onemocněli. Vzpomněl jsem si na několik posledních dní a uvědomil si, že moje energie pomalu klesá. Přejela jsem si rukama po vlasech. Co se to děje? Nina ke mně přiskočila a posadila se vedle mě. Strčila mě do ramene. "Přibila jsem tě. Ani jsi neuhnul, ani ses o to nepokusil. Co to má znamenat?" "I . . . Já nevím. Cítím se strašně unavená. A ... Myslím, že jsem nemocná." Nininy šedé oči se zakulatily. "Nemocná. Vlkodlaci nebývají nemocní." Nina chvíli mlčela, pak se otočila a posadila se přímo proti mně. Vzala mě oběma rukama za ramena. Výraz obav v její tváři mě přiměl zamračit se. "No tak, Nino, já přece neumřu. Jsem jenom mimo. Určitě je to kvůli té svatbě." "Nevyšiluj. Ale... nepoužila jsi náhodou ochranná opatření u toho kluka na telefonu?" "Samozřejmě," řekla jsem. "Možná. Byl jsem opilý." Ztěžka jsem polkla, když jsem si vzpomněla na události té noci. Zabořila jsem obličej do dlaní. "Ne, to jsem neudělala. Co je to se mnou? Vím, že je to lepší. Ach, Bože. Myslíš, že bych mohla být těhotná?" Strach udeřil tvrdě a rychle. Nina mě pohladila po zádech a odvrátila pohled. Šlechtici usilovali o čistou krev a nepřipouštěli existenci nemanželských dětí. Neplodné těhotenství bylo považováno za hanebnou existenci. Pouze děti narozené manželským párům, které prošly obřadem označování, mohly být považovány za požehnané Měsíční bohyní. Nemohu být těhotná, zničilo by mě to. Žádný status Luny by mi nepomohl. Srdce mi rychle tlouklo a vlk se mi tlačil pod kůži. Chtěla jsem se přemístit. Chci utéct. Ale neudělám to. Musela jsem zůstat klidná. Jsem Luna. Ještě nic nevím, takže není důvod k panice. Nina se zvedla a strhla mě s sebou. "Tak pojď. Musíme jít k doktorovi." "Jak? Otec mě hlídá. Myslí si, že každou chvíli uteču a zneuctím ho." Šly jsme s Ninou k hlavnímu domu vily. "Je den před svatbou. Řeknu mu, že si jdeme nechat udělat nehty. Luna musí ve svatební den vypadat dokonale, ne?" "Ano," řekla jsem. Abych se vyhnula podezření, oblékla jsem si volné šaty, stáhla si rozpoznatelné vlasy do vysokého drdolu a nasadila si na ně velký klobouk. Nina udělala totéž. Než jsme vyšly ze dveří, nasadila mi na obličej také brýle. Otec seděl na pohovce v obývacím pokoji a četl si noviny. Nakoukl přes jejich horní okraj a tázavě se zadíval. Sladce jsem se usmála a spěchala ven, překvapilo mě, že nás nezastavil.Pro jistotu jsme s Ninou vstoupili na území smečky Půlměsíce, která na východě sousedila s územím mé rodiny. Naplánoval jsem si schůzku a použil falešné jméno, abych mohl navštívit lékaře. Sama v místnosti o velikosti skříně jsem seděla na stole a nemohla dýchat. "Gratuluji, jste těhotná," řekl doktor s úsměvem. Nevzhlédla jsem. "Udělejte ještě jeden test." "Ale my už jsme udělali dva testy?" Vzhlédl jsem a sevřel prsty na okraji stolu. "Udělejte to znovu." Doktor přikývl a odešel. Tohle dítě jsem si nemohla nechat. Jakmile by to otec zjistil, vyloučili by mě ze smečky. Moc smečky Rudého měsíce byla veliká, a kdybych otce urazil, žádná smečka by mě nepřijala. Doktor se vrátil dovnitř. Tentokrát z něj nadšení vyprchalo. "Jsi těhotná." Po tváři mi stekla slza a já ji setřela. "Chceš to dítě potratit?" Pokusila jsem se odpovědět "ano", ale nebylo možné ze sebe to slovo dostat. Věděla jsem, že bych to měla udělat. Musela jsem to udělat, přesto jsem nemohla vzít život dítěti, které neudělalo nic špatného. "Ne, to dítě si nechám. Děkuji." "Můžete se obléknout," řekl lékař a odešel. Musel existovat způsob, jak utajit těhotenství na tak dlouho, abych mohla dítě porodit a odnést ho někam do bezpečí, kde najde domov a já budu moci být součástí jeho života. Ale jak jsem to mohla udělat? Když jsem vyšla do čekárny, Nina vyskočila ze svého místa. Zadívaly jsme se na sebe a ona ke mně přispěchala a objala mě. "To bude v pořádku. Nějak to vyřešíme," řekla. Cestou zpátky k autu jsem zahlédl někoho, kdo nás zřejmě sledoval. Nastoupil jsem do auta. "Nino, tam vzadu." Ukázal jsem jí přes rameno. "Ta blondýnka. Podívej se, jestli nás sleduje. Jistě, když jsme vyjeli z parkoviště na silnici, ta žena ji následovala. Nina zahnula doprava, pak projela dvěma světly a zahnula doleva. Auto s tou ženou bylo pryč. "Kdo myslíš, že to byl?" Zeptala se Nina. "Nevím. Ale ať to byl kdokoli, věděl, že jsem u doktorů. Musíme jít do hotelu. Chci si promluvit s Call Boyem." Zvedl se mi žaludek a já bojovala s nutkáním udělat se mi špatně. Stáhla jsem okénko, abych se nadýchala čerstvého vzduchu. "Proč? Jak mi to pomůže? Je to chlapec na zavolání. Nemůžeš si ho vzít. Jsi přece Rudá měsíční Luna." Hlava mi klesla dozadu a já zavrčela. "Já to vím. Ale kdybych si to dítě nechala a někdo to zjistil, už bych nebyla Rudá měsíční Luna. Nezáleželo by na tom, koho bych si vzala. Musím mít plán B. Možná je jím on." Nina se na mě zadívala a já věděla, že ví, že mám pravdu. "V hotelu budou známí, které známe. Zítra je svatba," řekla a tvářila se zachmuřeně. "Musím si s ním promluvit." "Dobře. Ale myslím, že je to špatný nápad." Na recepci Nina požádala o stejného chlapce na zavolání, jakého si vyžádala předtím. Když spolu šli do pokoje, začala jsem se třást. Co jsem to vlastně dělala? Mluvit s tím chlapem ničemu nepomohlo. U dveří Nina hlasitě zaklepala a dveře se otevřely. "Dobrý den, dámy. Jak vám mohu posloužit?"Mladík měl zlaté vlasy, ale byl stejně vysoký jako já. Na horní části těla neměl vůbec žádné jizvy a jeho oči byly tmavě hnědé. Ohromeně jsem se odmlčel. Nina šťouchne muže do hrudi. "Poslouchej, kámo, nepoužíváš ochranu, když jednáš s opilými ženami?" "Ne," řeknu. Sundala jsem její prst z jeho hrudi. "To není on." "Jak to myslíš? To není on. Tohle je on. Podívej, břišní svaly, zlaté vlasy, pěkná ramena. Přesně jak jsem říkal." Posunul jsem Ninu za sebe. "Moc se omlouvám, že jsem tě obtěžoval. Přeji ti hezký den." Chlapík pokrčil rameny a pak zavřel dveře. "Jestli to není on, tak kdo?" "On ne," řekl jsem zmateně. Šli jsme k výtahům a já si třela spánky ve snaze vzpomenout si, jak jsem se dostala do pokoje Call Boye. "Musel jsem jít do špatného pokoje." "Skvělé. Co chceš dělat? Nemůžeme se jen tak potulovat. Jeden z hostů na zítřek nás uvidí." Frustrovaně jsme nastoupili do výtahu a já vyjel do dalšího patra. "Musím najít něco známého." Teprve když dojeli do nejvyššího patra hotelu, zdálo se, že výzdoba odpovídá mým vzpomínkám na onu noc. "Vzpomínám si, jak jsem narazil do toho stolu. Narazila jsem si palec u nohy, protože jsem neměla boty." "Cože?" zeptala jsem se. Konečně jsme stáli před tmavými dveřmi. Číslo pokoje bylo 905 a pak mi to došlo. "Omylem jsem si spletl devítku se sedmičkou." Zhluboka jsem se nadechla, snažila jsem se ze všech sil zůstat klidná a pak jsem zaklepala na dveře. "Už jdu, počkejte chvilku!" ozval se hlas zevnitř pokoje a klika se začala otáčet. Dveře se pomalu otevřely.
#Kapitola 5 Kdo je otec
Fiona Když se otevřely dveře, zatajil se mi dech. Stál v nich malý kulatý muž v uniformě hotelového personálu. "Jak vám mohu pomoci?" Nemohla jsem mluvit. Nina mě odstrčila stranou. "Hledám svého přítele. Bydlel v tomhle pokoji asi před dvěma týdny?" "Ano," odpověděla jsem. "Tohle je obytné apartmá. Nepronajímáme ho. Asi jste si spletl patro." Zaměstnanec začal Nině zavírat dveře před nosem. Vystřelila ruku, aby ho zastavila. Potřebujeme si promluvit s tím, kdo tu bydlí?" Zaměstnanec odstrčil její prsty ode dveří. "Nemůžu zveřejnit osobní informace. Můžete se zeptat na recepci, jestli vám mohou pomoci." "Ano," odpověděla. Dveře se s cvaknutím zavřely. Dlouho jsem stála na hotelové chodbě a cítila se otupěle. Nina vypadala, jako by na ní vybuchla bomba. "Skvělé. Prostě skvělé." "Nino, to je v pořádku. Něco vymyslím," řekla jsem, zhluboka se nadechla a snažila se zůstat klidná, ale místnost se mi točila před očima. Nina mě pevně objala, když jsme se vraceli k výtahu. Opřela jsem si hlavu o její rameno a obě jsme si povzdechly. Cena za jednu bezstarostnou noc byla mnohem větší, než jsem si kdy dokázala představit. Vyspala jsem se s cizím mužem a teď jsem s ním čekala dítě. "Jak to může být v pořádku?" Nina nevěřícně rozšířila oči. Být svobodná a těhotná byla pro šlechtu velká ostuda, a kdyby se to někdo dozvěděl, můj ješitný otec by mě nejspíš vykázal ze smečky, jen aby si zachoval tvář. Kdybych se stala tulákem, mé nenarozené dítě by nemělo šanci přežít. Položila jsem si ruku na ploché břicho a dala si předsevzetí, že udělám všechno pro to, abych toto tajemství udržela v tajnosti. Druhý den jsem seděla před zrcadlem a nezaujatě sledovala, jak mě vizážistka připravuje na svatbu. Otec převzal kontrolu nad mou myslí i tělem. Nedokázala jsem mu vzdorovat. Byla jsem jen loutka vydaná mu na milost a nemilost. Se stříbrnými vlasy opět sepnutými do volných loken a dokonale nalíčenými. Vizážista zvolal: "Vypadáš nádherně. Baron je šťastný pes." Laskavě jsem na ni kývla a vyšla z místnosti směrem k nejkrásnější zahradě v celé Královské smečce. Se všemi těmi rozkvetlými třešněmi v bledě růžové a bílé barvě byla po celé generace ideálním místem pro svatbu každého šlechtice. Vrstvy mých šatů šustily na trávě a vánek mi chladil rozpálenou kůži. Když si pomyslím, že teprve před několika týdny jsem v těchto šatech mířila právě sem, abych si nacvičila odříkávání slibu, když se Baron objevil nezvěstný. Za tak krátkou dobu se toho tolik změnilo. Svatba byla zrušena, přeložena a teď jsem byla těhotná s jiným mužem. Dívka, která měla naposledy na sobě tyto šaty, se zdála být na milion mil daleko. Teď jsem tady a procházím se kolem Barona ve fešném smokingu, který v temném koutě zahrady drží jinou ženu. Lily plakala, vypadala žalostně a bezmocně a Baron ji s bolestným výrazem utěšoval. Když si mě Baron všiml, tvářil se uraženě. S jeho manželstvím souviselo i jeho postavení dědice. I když mě Baron nechtěl, neodvážil se odporovat svému otci.Baron byl v rozpacích a jeho výraz se zkřivil hněvem. Lily se však podivně usmála a mne zaplavila nevolnost. "Nemysli si, že jsi ještě vyhrál. Jen počkej, to pravé představení teprve přijde," řekla a její hlas zněl pevně a chladně. Cítila jsem, jak mě zaplavuje pocit úzkosti, ale v příští vteřině Lily táhla Barona za sebou a odešli. Snažila jsem se potlačit pocit neklidu a se svraštělým čelem jsem kráčela ke konci cesty, kde měl začít obřad a kde na mě měl čekat můj otec. Otec se objevil a přetáhl mi přes obličej svatební závoj. Když zazněla hudba a já s otcem jsme začali kráčet k řadám hostů, všude kolem se ozývaly údivné výkřiky. Otec si lichotky ostatních užíval a potěšeně mi stiskl ruku. Nemohla jsem si pomoct, ale připadalo mi trochu ironické, že jen na veřejnosti, jako je tato, byl otec ochoten projevit mi nějakou náklonnost. Když jsem zaujal místo naproti Baronovi, otec i Baron pronesli krátké proslovy o spojení těchto dvou smeček a o tom, jak to spolu bude lepší. Lily se najednou vřítila přes zahradu přímo před mého otce. "Ne, ne, Fiona si nemůže vzít Barona. Není způsobilá stát se příští Lunou ze smečky Modrého měsíce." "To je pravda," řekl jsem. Baron natáhl ruku a odtáhl ji od Alfů. "Fiona je těhotná, ale to dítě není Baronovo. Mám důkazy! " "......！" Srdce mi vyskočilo až do krku. Slyšel mě? Ne, to není možné! Všechno jsem si ověřila a vím, že mě Nina nezradí. Tělo se mi začalo bezděčně třást a dlaně se mi potily. Ztěžka jsem se kousla do spodního rtu a snažila se uklidnit a zachovat klid. "Nevěřím ti," řekl můj otec. "Barone, odveďte Lily pryč." "Možná mi nevěříš, ale doktor, který ji viděl, je tady. Může vám to říct." Lily ukázala na muže v zadní řadě. Otec luskl prsty a dva z jeho betů dotyčného muže uchopili. Najednou jsem všechno pochopil. Byl to doktor! Lily ho musela podplatit! Ztěžka jsem polkl, když se otcova moc nade mnou napjala tak, že jsem je nedokázal zastavit. "Přišla za tebou moje dcera? Je těhotná?" Otcův hlas se rozlehl nad hosty. Doktor se zakuckal a vypadal vyděšeně. "Ano." "Je to dítě Baronovo?" dožadoval se otec. Lily objala Barona kolem ramen a tvářila se spokojeně. "Já si Fionu nevezmu," řekl Baron. "Už dlouho jsme spolu nespali. To dítě není moje." Vypukl rozruch, jak si všichni hosté začali povídat. Otec se na mě rozzlobeně zadíval, tvář mu zkřivily vystouplé žíly. "Je pravda, co se říká?" dožadoval se. Otevřela jsem ústa, abych promluvila, ale nemohla jsem promluvit, jeho sevření bylo příliš silné. Jeho hněvem mi málem praskly kosti. Otec odmítl slyšet mé vysvětlení a tvrdě mě udeřil do tváře. Jeho síla byla obrovská a já jsem na tváři ucítila ostrou, trhavou bolest. "Kdo je otec?" Zařval na mě, skoro jako by mě chtěl roztrhat."Ptám se, KDO je otcem toho zatraceného dítěte?" Zavřu oči. Věděl jsem, že je konec. Odhalí mě a vyloučí ze smečky. "To jsem byl já." Hlas přerušil otcův stále šílenější řev a pak do zahrady vešel vysoký, pohledný blonďák ve špičkovém obleku s rukama v kapsách a bez zájmu o svět. Po jeho boku stáli další dva muži. Tento muž bezpochyby upoutal pozornost všech v místnosti, zejména jeho pohledný vzhled přiměl několik hostů ženského pohlaví k obdivu. Překvapeně jsem zírala na muže, který se ke mně stále více přibližoval, a téměř jsem nevěřila vlastním očím. Byl to on! Byl to ten chlapec, který mě tehdy volal, a otec mého dítěte. Jak tu mohl být? Chtěla jsem se ho zeptat, ale otcova moc mě potlačovala a i dýchání mi připadalo obzvlášť obtížné. "Kdo jsi?" Lily se otráveně zeptala, když přistoupila blíž. Věděla jsem, že se mě Lily sama snažila stáhnout do pekla, a skoro se jí to podařilo. Ten muž před námi ji však vyrušil. Ten muž se však na Lily ani nepodíval, ale hleděl přímo na mě. V očích se mu zračila bouře a tlak vyzařující z jeho těla ztěžoval dýchání. "Hej, ty hulváte..." Lily se ho pokusila zastavit, ale otec na něj šokovaně ukázal. "Ty jsi... Alfa Alexander!" Hosté propukli ve zmatek. "Cože! On je ten Alexandr!" "Královský korunní princ Alfa Alexander!" Alexandr ke mně nenuceně přistoupil, velký a zamyšlený. Chtěla jsem o krok ustoupit, ale nemohla jsem. Alexander posměšně povytáhl obočí. "Kluk na zavolání?"
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Chlapec na zavolání Alpha King"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️