Mezi tichem a stíny

Kapitola 1

**Název: Tichý přívěšek**

**Autor: Autor: Shen Ling'an**

**Kapitola 1: Neslyším tě**

"Ty na to přijdeš a uděláš mi radost."

**Slap!**

Na tváři Cecilie Wintersové přistála elegantní černá karta. Nebolelo to, ale zanechalo to mravenčení, které působilo podivně důvěrně.

Neodvážila se podívat na muže, který se rozvaloval na plyšové pohovce v prezidentském apartmá. Místo toho rychle sklopila pohled, aby zvedla prestižní kartu, která symbolizovala majitelovo bohatství a vliv. Matný černý povrch zdobený příznivými číslicemi 888 jí v rukou připadal luxusní - stejně jako jeho majitel.

Ceciliiny dlaně byly kluzké potem, když kartu uchopila, a zvedla oči, aby se setkala s pronikavým chladným pohledem Adriana Claye.

Srdce se jí rozbušilo a hlas se jí chvěl směsicí strachu a naléhavosti. "Promiňte, můžete zopakovat svou žádost?" Ukázala si na ucho a tiše zašeptala: "Já... já jsem hluchá."

Adrianovou pohlednou tváří se mihl zájem. "Vy jste hluchá?"

Cecilie cítila, jak se jí rozpálily tváře a zrudla až ke kořínkům vlasů. Bolestně si uvědomila jeho nepochopení a rychle si znovu ukázala na ucho a zamumlala: "Jsem Hluchá, neslyším. Není to schválně."

Adrianovy ledové oči si ji prohlížely a dávaly si na čas, aby posoudily její tvrzení. Po chvíli se ušklíbl: "To je nějaký trik?"

Cecilie upřeně sledovala jeho rty, aby zachytila každé slovo, což byla dovednost vybroušená za léta odezírání ze rtů v tichosti. Rychle odpověděla: "Je mi líto, pane. Když jsem byla mladší, uměla jsem slyšet a naučila jsem se díky tomu odezírat ze rtů. Pokud jsem špatně pochopila, co jste řekl, opravte mě, prosím. Se slovy to umím."

Jak se mezi nimi rozprostíralo ticho, Cecilie cítila tíhu jeho pohledu. Byla opravdu jen hračkou?

"Co chceš, abych pro tebe udělal?" Adrian vstal a jeho tmavá silueta se nad ní tyčila.

Celý život byla Cecilie "malá hluchá". Vždycky tu byla jen jako pěšák v mnohem větší hře. Nečekala, že se zamiluje do Adriana Claye, princova dědice, který ji vzal ze zoufalé ulice a nabídl jí šanci vyšvihnout se jako talentovaná scenáristka známá v Hollywoodu svými scénáři, z nichž padá čelist.

Když ji však zrada zaplavila jako mrazivý příliv, jas, který si společně vybudovali, v okamžiku pohasl. Když došlo na žhavý plagiátorský skandál, který šokoval celý průmysl, Adrian se odvážně postavil za Lunu Whiteovou - dívku, kterou kdysi zbožňoval.

Cecilie tehdy pochopila, že ji nikdy doopravdy nemiloval.

Té noci držel Luně Whiteové nad hlavou deštník, jeho hlas byl vřelý a důvěrný. "Malá, cokoli si přeješ, může být tvoje. Dokonce i smrt je jednou z možností."

Luna, křehká a jemná, odpověděla: "Lord Matthew říkal, že má tuhle Hluchoučkou rád. Měla bys ho nechat, aby ji vychovával.

Cecilie Adrianovi nikdy neprozradila, že její hluchota není absolutní; byly chvíle, kdy dokázala zachytit útržky jeho hlasu, byť slabé.

Když stáli v dešti, temné mraky odrážely zmatek v jejím nitru. Adrian se podíval dolů, v jeho hlase zazněla rezignace. "Dobře."
Té deštěm zmáčené noci se Cecilie rozhodla, že ukončí svůj život - necítila žádný odpor proti chladnému objetí ledových vln, které ji pohltily, a smích Hluchavky navždy umlkl.

Od oné osudné noci uplynuly dva roky.

Při udílení cen za nejlepší scénář to v sále šumělo, jak se pozornost davu obracela k pódiu. Proslýchalo se, že Starý mistr Clay v záchvatu zuřivosti odskočil od Luny Bílé směrem k pódiu.

Proč? Protože oceněný se jeho Malé hluché podobal tak překvapivě, jako by osud jejich cesty opět spletl dohromady.

Tento příběh o vzájemné záchraně a mučivé lásce byl vetkán do samotné struktury jejich životů - syrový, nefiltrovaný pohled do světa zábavního průmyslu.

**Další pokračování...**

Kapitola 2

Adrian Clay se pozorně zadíval na křehkou tvář před sebou a zaujaly ho živé oči mandlového tvaru, které jiskřily nevinností tak čistou, že téměř vybízely ke zkalení.

Cecilia Wintersová cítila, jak jí pod tíhou jeho pronikavého pohledu přebíhá mráz po zádech. Na čele jí vyrazil pot, když ztěžka polkla a suchý, svíravý pocit v krku jí připomněl její úzkost.

Visela na každém jeho slově, příliš se bála, aby jí neunikla jediná slabika.

A pak si všimla, jak se Adrianovi na tváři rozlil šibalský úsměv, když řekl: "Pojď sem.

Cecilie ztuhla a její tělo zareagovalo, jako by do ní uhodil blesk. Chvíli jí trvalo, než našla odvahu se pohnout, a nohy se jí třásly, když se vydala k Adrianovi.

Upřeně se na ni díval, tenhle 'Hluchavka', a ona si všimla, jak se jeho rty rošťácky zvlnily, když na nich spočinul její pohled. To, jak se dívala na jeho ústa, v obou zažehlo něco prvotního.

Jakmile se k ní přiblížila, Adrian si ji prohlédl od hlavy až k patě, jeho pohled byl tak intenzivní, že měl pocit, jako by ji obnažoval a pátral po všech nepatřičných myšlenkách ukrytých hluboko v její mysli.

Cecilii se rozbušilo srdce a po tváři jí stékal pot. Bojovala, aby se zbavila všech nečistých myšlenek, bála se, že cokoli, co si představí, ho pošpiní.

V jejích očích Adrian zdaleka nebyl poskvrněný - byl ztělesněním čistoty a půvabu, zcela odtržený od špinavé reality života.

Koutkem oka zahlédla, jak se Adrianovy rty znovu pohnuly, a srdce jí poskočilo, dychtivé jeho slov.

"Prosím tě. Ať k tobě něco cítím,' přikázal.

Adrian rychlým pohybem otevřel zásuvku konferenčního stolku, vytáhl malou krabičku a vložil ji do límce Ceciliiny košile.

Opřel se o pohovku, zašklebil se a v očích se mu ďábelsky zablýsklo. "Použij to všechno. Jestli dneska ušetříš byť jen jednu, veškerá tvoje snaha přijde vniveč a nevyděláš ani cent.

**Kapitola 2: Trochu ubohý**

Cecilia Wintersová se druhý den vypotácela z postele a snažila se vstát, když pozdně odpolední slunce pronikalo oknem a osvětlovalo místnost, která se zdála být prázdná.

Když se konečně posadila, projela jí bolest a donutila ji zalapat po dechu. Vrávoravě sáhla po oblečení u postele, aby si uvědomila, že si oblékla jednu z Adrianových nadměrných košil.

Zahalila ji jeho vůně, připomínka toho, jak se nad ní ještě předchozí noc vznášel.

Pokoj zůstal neuklizený, tichý důkaz žhavého chaosu předchozí noci, zbytky vášně rozházené po podlaze.

Cecilie si protřela oči a nevěřícně počítala. Šest, sedm...

Zahlédla krabičku na nočním stolku, dychtivě ji popadla a obrátila dnem vzhůru. Vyvalilo se z ní několik rozbalených předmětů.

Jak je možné, že už jsou pryč? Rychle prohlédla obaly a spočítala je - bylo jich celkem patnáct.

Cecilii se v očích zaleskly slzy, jak v ní propukla panika. Musela bratrovi brzy zajistit peníze na operaci; každý další okamžik ho přibližoval k trvalé slepotě.

Kapitola 3

Clay Holdings.

Další nudná schůzka. Adrian Clay se opřel na židli a s nezájmem se podíval na hodinky.

"Už všichni odešli?" obrátil se na svého asistenta.

Asistent se mírně uklonil, jeho tón byl uctivý. "Před chvílí. Odhlásili se z hotelu a rozhodli se vrátit pěšky. Z recepce jsem se dozvěděl, že jeden z nich kulhá."

"Způsobili nějaké potíže?"

"Ne, chovají se dobře."

"Dobře."

Adrian přikývl a nenabídl žádný další komentář; neměl žádné další plány. Vrátil pozornost ke schůzce.

Asistent ho pozoroval a všiml si, jak Adrianovi nevadí, že je někdo v nepohodlí. Připadalo mu to trochu divné, vzhledem k tomu, že poplatek za operaci Cecilie Wintersové se sotva rovnal ceně lahve vína pro něj.

To bylo trochu přehnané.

Ve vlhkém a ponurém bytě se Cecilia Wintersová vrátila s nákupem.

V kuchyni se svítilo a Oliver Stone se hrbil nad elektrickým hrncem a měl v něm téměř zabořený svůj pohledný obličej.

Kvůli zhoršujícímu se zraku se Oliverův zrak den ode dne zhoršoval. V současné době už rozeznával jen rozmazané tvary.

Naklonil se, protože ho napadlo, že mu do rýžovaru možná spadl šváb, ale nebyl si tím úplně jistý. Potřeboval se podívat zblízka.

Cecilie se zastavila u dveří a do očí se jí draly slzy; bratrův stav se zhoršoval a ona stále nesehnala dost peněz na jeho operaci.

Nechtěla plakat, a tak se odvrátila a vykročila zpátky ven.

Oliver zvedl švába z květináče za tykadlo, hodil ho na podlahu a prudce na něj dupl.

"Hah!" Malý škůdče, i kdyby ses proměnil v popel, pořád bys byl k poznání. V hrnci na rýži jsi příliš nápadný."

Poté Oliver znovu opláchl rýži a vůbec si neuvědomil, že šváb, o kterém si myslel, že ho zabil, mu skotačí od nohou.

Předpokládal, že je mrtvý, a smetákem zametl okolí a jeho obsah vyhodil do odpadkového koše.

Zametl vzduch a jediné, co se dostalo do kanálu, byl šváb, který by mohl dále plodit další šváby.

Cecilie stála venku a utírala si slzy.

Vytáhla telefon a poslala Oliverovi hlasovou zprávu: "Ahoj, brácho. Mám dneska noční směnu, jen mi schovej nějaké jídlo." Oliver se na ni podíval.

Pak napsala zprávu The Plastic Brothers: "Máte ještě nějaké vystoupení? Chci se přidat. Potřebuju peníze."

V deset hodin večer,

Cecilie vyběhla ze soukromé kabinky a podvakrát se převrátila přes umyvadlo, aby se osušila.

Telefon jí neúnavně bzučel zprávami od The Plastic Brothers.

"Proč jsi utekla? Kvůli tobě jsem tam vypadala špatně! Co je s lordem Matthewem? Je trochu obtloustlý, trochu plešatý a ne zrovna přitažlivý, ale má peníze!" "Cože?" zeptala se.

Cecilii se okamžitě udělalo špatně, jen si vzpomněla na štiplavý tělesný pach lorda Matthewa. Ještě víc se osušila a pak si na obličej stříkla studenou vodu.

Opřela se o zeď na chodbě, požádala kolemjdoucí servírku o cigaretu a půjčila si zapalovač.

Nekouřil často a neměl to rád, vždycky se mu z toho dělalo špatně.
Než si stačil potáhnout, někdo mu cigaretu vytrhl, rozdrtil ji pod nohama a poplácal ho po hlavě.

Cecilie vzhlédla a spatřila chladný výraz Adriana Claye, který na ni zíral.

Kapitola 4

Cecilia Wintersová se opřela o zeď a cítila se trochu ztracená, pohled upřený na tenké rty Adriana Claye. Co se chystal říct? Zdálo se, že je jí lhostejný.

Adrian se podíval na Malou hluchou, dokonale nevinný, ale přesto svůdný pohled. Ať už to bylo záměrné, nebo ne, tenhle kluk v něm hluboko uvnitř zabrnkal na strunu, která zažehla svrbění jako škrábnutí kočičí tlapky.

Adrian natáhl ruku a jemně uchopil Hluchánkovu bradu. Než stačil cokoli říct, kluk se zvedl na špičky a přitiskl své rty na jeho.

Tohle bylo pro Adriana Claye poprvé - takhle zaskočený. Chtěl ho odstrčit, ale zarazilo ho, že ho Malý Hluchý pevně svírá, mírně se chvěje, jejich rty se sotva setkávají a klepou o jeho zuby.

Hotelový pokoj.

Cecilia ležela v čele postele, přehrabovala se v zásuvce, až vytáhla malou krabičku a přisunula ji k Adrianovi.

Klekl si na postel a vzhlédl k ní, v očích se mu třpytila stopa vlhkosti, tak jasná a čistá, že v Adrianově duši cosi hluboko vzbudila.

Hlasem protkaným touhou naléhal: "Použij to.

Adrian pozoroval Cecilii s tím svým zranitelným srdíčkem a zasáhlo ho to jako vlna.

Jemně se usmál a odhodil krabičku stranou. "Tentokrát zaplatíš ty.

Cecilie vypadala na okamžik zaraženě, než se jemně zeptala, oči zamlžené: "Ale, nechceš to použít?

'Nespěchej s tím,' řekl Adrian a přitáhl si ho k sobě.

Druhý den.

Cecilie se probudila brzy, možná z neklidného spánku, nebo prostě proto, že předchozího večera nevynaložil mnoho energie. Vstal v sedm hodin, jen aby zjistil, že postel vedle něj je prázdná.

Na nočním stolku ležela lesklá černá karta, částečně uvězněná pod jeho telefonem.

Cecilie štíhlými bledými prsty zvedla strukturovanou kartu a pomalu ji stiskla v ruce. Okraje byly ostré na konečcích prstů a nabízely mu prchavý pocit reality, jako když sluneční světlo proniká tmou a zahání šero.

Adrian to myslel vážně.

Zaplatil.

Jaká úleva.

Výdaje za bratrovu operaci mohly být konečně vyrovnány.

Cecilie neztrácela čas a spěchala se osprchovat a převléknout, než vyrazila ven.

Než nastoupil do výtahu, otevřel WeChat, aby objevil nový kontakt - černý avatar s anglickým jménem, kterému tak docela nerozuměl.

Ačkoli jeho angličtina nebyla nijak skvělá, měl dobrý pocit z identity osoby, která se za ním skrývala.

Poznamenal si ji tedy: "Adrian Clay.

Když nastoupil do výtahu, ocitl se ve smyčce, kdy otevíral chat jen proto, aby z něj opakovaně vystoupil. Pouhý pohled na to jméno v něm vyvolal nečekanou vlnu úzkosti, už jen to, že ho viděl, mu stačilo k tomu, aby byl rozladěný.

Bylo snadné si představit, jak rychle by se mu v Adrianově přítomnosti rozbušilo srdce, jak citlivě by se jeho tělo cítilo ve společnosti toho muže.

Kapitola 5

Cecilia Wintersová přistoupila k recepci a odhlásila se stejně jako předchozího dne.

Pokladní se podívala na její pokojovou kartu a pak jí ji s uctivým pokývnutím vrátila. "Pokoj 8088, prezidentské apartmá, je rezervován na další měsíc.

Cecilie mu chvíli hleděla na rty a pak se zeptala: "Znamená to, že můžu zůstat další měsíc?

Když viděla, jak personál recepce přikývl na potvrzení, vzala si klíč od pokoje, tiše řekla: 'Děkuji,' a nezdržovala se. Prošla otáčivými dveřmi hotelu a zamířila k autobusové zastávce.

Kráčela vpřed po čisté ulici, na níž vycházelo ranní slunce, a kontrolovala jízdní řád na telefonu.

Ulice v tuto časnou hodinu bzučely životem, ale pro Cecilii Wintersovou bylo všechno stejné - byla hluchá. Její svět byl děsivě tichý.

Jak se dalo očekávat, všechny termíny u očního specialisty už byly obsazené; bylo téměř nemožné se tam dostat. Všechna inzerovaná místa byla obsazená.

Bude muset počkat do příští středy a doufat, že se jí podaří získat termín dřív než překupníkům.

Ale to nevadí, říkala si Cecilie. Adrian Clay si nějak poradí.

Bude ho muset poprosit.

Když Cecilie nastupovala do autobusu, zastrčila si telefon do kapsy.

Jakmile se vrátila do svého bytu, odložila snídani a otevřela dveře.

V telefonu jí zazvonila nová zpráva z WeChatu od Adriana Claye.

**Kapitola 4: Pořád to bolí?

Cecilie se na ni nespěchala podívat.

Místo toho položila snídani na stůl.

Oliver Stone už byl v koupelně a připravoval se; vždycky vstával brzy a nepatřil k těm, kdo by se flákali.

Když zaslechl pohyb, otočil se a podíval se na ni, jak se snaží pověsit ručník zpátky na věšák.

Oliver vyšel z koupelny a přistoupil k Cecilii. "Rýže v hrnci je ještě teplá.

Cecilie rozuměla jeho slovům odezíráním ze rtů, což ji Oliver pečlivě naučil.

Když byla mladší a poprvé přišla o sluch, odmítala Cecilie s kýmkoli komunikovat a uzavřela se do svého tichého světa.

Byl to její bratr, kdo ji pomalu přemlouval, aby vyšla ven, bez ohledu na to, kolikrát se zhroutila ve snaze uhádnout slova z jeho rtů. Láskyplně ji přitahoval zpátky ke cvičení, přičemž používal jemnost i tvrdost.

Oliver byl vždycky tak silný a laskavý a nesl v sobě naději na těžký život, který ji čeká.

Cecilie tento názor nesdílela. Dlouhou dobu se cítila naprosto poražená.

V poslední době se ten pocit plíživě vracel, ale na rozdíl od doby, kdy byla mladší, kdy jí byli otec a bratr oporou, teď byla tato záchranná síť pryč.

Její otec nečekaně zemřel a bratr se necítil dobře, takže jí nezbývalo nic jiného, než...

Dospělá.

Cecilie položila snídani na stůl a tiše řekla: "Ahoj, přinesla jsem ti z tvého oblíbeného podniku housky na páře a smažené těsto. Pojď se nasnídat.

Oliver se posadil ke stolu. "To už jsem dlouho neměl. Chybělo mi to.

Zakousl se do housky a pak se natáhl, aby se dotkl Ceciliiny ruky. Mluvil pomalu, nechal ji odezírat ze rtů: "Chci bílou hůl.
Cecíliin výraz se mírně změnil, když zpracovala jeho slova. "Proč to chceš? Po operaci budeš mít zrak v pořádku.

Ale Oliver byl otevřenější než Cecilie. Podíval se na svůj telefon a poslal jí zvukovou zprávu, aby ji převedla do textu.

Dlouhé zprávy byly pro Cecilii vyčerpávající na odezírání ze rtů a porozumění se mohlo snadno zkreslit; stále dávala přednost textu.

"Doktorovy instrukce z minula jsou jasné a já jim rozumím.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Mezi tichem a stíny"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️