Kapitola 1
**"Desátý rok po mé smrti" od Y. Chai** **Synopse** Příběh o znovuzrození a neopětované lásce, v němž vystupuje něžná, ale houževnatá hrdinka a ovdovělý muž s dlouhým stínem citu. **Kapitola 1** Sedmnáctiletá Serafina Cleveová nikdy nečekala, že zemře. Když však znovu otevřela oči, ocitla se v úzké ulici, zmáčené prudkým lijákem. Na konci ulice stál na volnoběh elegantní černý Maybach. Z auta vystoupil důstojný muž, vysoký, oblečený v černém obleku, a v ruce držel černý deštník, jako by se účastnil pohřbu. Jeho chladný, pronikavý pohled se upřel na ni. Serafína zaklonila hlavu a zamžourala přes déšť. "Jsi bratr Williama Ashforda... Ale William nemá bratra. Proč na mě tak zíráš? Děsivé, pomyslela si. Po chvíli ticha se muži sevřely rty, když konečně promluvil, ale zvuk přehlušily kapky deště šplouchající o deštník a zakryly jeho téměř šílený pohled. S pocitem nezdvořilosti odešla. "Hnusák," zamumlala si pod nosem. Když se kolem sebe protáhli, neodvážil se ji zavolat zpátky. Bylo to dlouhých deset let - kdykoli se mu o ní zdálo, kdykoli promluvil, zmizela. **Kapitola 2** Kdysi zaniklá společnost Ashford Holdings se během několika málo let vzchopila a William Ashford se stal bezohledným průmyslovým titánem. Byl známý svým ledovým chováním a nekompromisním přístupem a málokdy nechal emoce zasahovat do podnikání. Přesto se kolem něj začalo šuškat o přítomnosti mladé dívky. Často ji vídali v jeho autě, jak se ohání jeho kreditní kartou, chodí k němu do kanceláře bez objednání a říká mu prostě "Williame". Mezi zaměstnanci Ashford Holdings se začaly šířit spekulace. "Slyšeli jste to? Naposledy jí pan Ashford řekl, aby se soustředila na středoškolskou matematiku, a ona mu opáčila, že je idiot! 'Kolik jí vlastně je? Vážně si myslíš, že je jen jeho vedlejšák? 'Ani náhodou, on takový není. Myslím, že je to jeho neteř. "To ji neomlouvá, aby se chovala tak neuctivě! Pak jednoho dne vtrhla do kanceláře se šibalským úšklebkem, jedno obočí zvednuté, pohled hravý. "Promiňte, že nevím, co znamená 'respekt'," řekla a z jejího tónu kapal sarkasmus. 'Ale technicky vzato jsem starší než on... Musí mi říkat 'sestro'. Kolem ní ohromení zaměstnanci zírali na její mladistvý lesk, sotva překročila osmnáct let, a zpracovávali absurditu jejího tvrzení. **Kapitola 3** Jednou, ve vzácné slabé chvilce, se William Ashford ocitl v naprostém opojení. Jeho přítel mu pomohl do pokoje, kde vedle postele našli přilepenou dvoupalcovou průkazovou fotografii. Dívka na obrázku měla na sobě světle modrou školní uniformu, vlasy stažené do culíku a jasné, výrazné oči, které jako by zářily i na pouhém obrázku. William se lehce pohupoval na nohou, neohrabaně upravoval rámeček fotografie, hlas měl skřípavý od chlastu a rozlévala se z něj vlna bolesti srdce. "Všechno nejlepší k narozeninám... Jeho přítel zamrkal a ve tváři se mu zračil zmatek. "Kdo je to? '... Moje zesnulá žena. Přes mraky smutku a láskyplných vzpomínek se odvíjí jemný milostný příběh - o lásce z dětství, znovuzrození a stále se ozývajícím šepotu kdysi ztraceného, nyní propleteného srdce. **Témata:** - Pouto z dětství / Znovuzrození / Neopětovaná láska / Uctívaná hrdinka / 1v1 / Šťastný konec 1. Divoká, světem unavená divoška se setkává s hrdým, ale rozporuplným gentlemanem. 2. Před svou smrtí byla Serafína o rok starší než William; nyní je o devět let mladší a skutečně prožívá život znovu, bez fantastických prvků.
Kapitola 2
Deštivého rána 8. listopadu 2012 se svět Seraphiny Cleveové zhroutil spolu s nebesy nad Northvale, kde město zasáhla vzácná bouře. Serafina byla vytržena ze spánku, když ji něco těžkého udeřilo do hlavy. Instinktivně zvedla ruce, aby si chránila obličej, a převalila se na záda, přičemž zamumlala: "Zbláznila ses? U nohou její postele stál Henry Fairchild a zlostně jí třásl batohem vzhůru nohama. Padaly na ni učebnice, papíry a psací potřeby, a když jí prázdný batoh dopadl na obličej, popadl ji za límec a vytrhl ji z teplého kokonu přikrývek. "Kde mám peníze? Kam jsi je schovala?" křičel a hlas mu puchýřoval vztekem. "Co jsi udělala, snědla jsi moc nezdravého jídla a zničila si mozek? Serafína se ohradila. "Ztráta tvých peněz není můj problém. "Jdi mi z cesty! Henry se zamračil a smetl její deku a polštář na podlahu. Převrátil její matraci, hrabal se pod ní a frustrovaně chrlil nadávky. 'Tyhle karetní hry se nedají vyhrát, je to všechno jen podvod, stejně jako tvoje matka, vždycky mě to stojí peníze! Serafína protočila oči, rychle popadla ze židle bundu a kalhoty a spěšně se oblékla, když vpadla do obývacího pokoje. Malý byt byl zadušený pachem kouře a zvětralého piva od Henryho a jeho kumpánů, kteří strávili noc hraním karet. Konferenční stolek byl v nepořádku, poházený prázdnými lahvemi od piva a obaly od jídla s sebou, takže na něm bylo jen málo místa k orientaci. Henry v jejím pokoji stále ještě házel flintu do žita. Poté, co předchozího večera prohrál celé jmění, se zoufale snažil získat zpět své ztráty a převracel přitom její osobní prostor vzhůru nohama. Prohrábla kapsy několika bund visících u dveří. Přišla k padesátidolarové bankovce, dvěma dvacetníkům a několika mincím z kalhot, plus nějakým drobným ze stolu, a všechno si to nacpala do kapes. S úsměvem Serafína odkopla židli a tvrdě dupla na Henryho oblečení, čímž za sebou zanechala stopu otisků bot. Když uslyšela hluk, Henry vyběhl z ložnice a tvář se mu zkřivila vztekem. "Ty malý spratku! Zastav se tady... Vrhl se po láhvi od piva u zdi a chtěl ji po ní vystřelit. Serafína se nacvičeným pohybem sehnula a nechala láhev, aby se rozbila o zeď za ní a roztříštila se na kousky. S ledovým pohledem na něj vzdorovitě vztyčila prostředníček, pak vyrazila ze dveří a utíkala po schodech dolů, zatímco za sebou nechávala doznívat jeho zuřivé výkřiky. --- Když v půl sedmé ráno dorazila na Northvalskou akademii, Serafina žasla nad svým štěstím - pro jednou nepřišla pozdě. Vrhla se na toalety, aby si rychle opláchla obličej a napila se vody, a nasadila si kapuci, která ji chránila před světem. U svého stolu se schoulila, opřela si hlavu o ruce a byla připravená znovu upadnout do spánku.
Kapitola 3
Ještě než zazvonilo na první zvonění, šťouchla do ní jemně spolužačka z lavice. "Serafino Cleveová." Sera si protřela oči, stále ještě napůl rozespalá, a přikývla a posunula se, aby se mohla posadit. "Přinesla jsem peníze, které jsi tu nechala," zašeptala Sophie a posunula po stole úhledně zavázanou černou igelitovou tašku, jako by byly tajnými agentkami na tajné schůzce. "Mám to všechno spočítané, je to devět set třicet dolarů." Serafína ještě nebyla úplně při vědomí. Zamumlala rychlé 'děkuji' a strčila tašku do kapsy, aniž by se obtěžovala podívat dovnitř. Peníze ve skutečnosti patřily Henrymu Fairchildovi a Sera je od něj vyloudila. Henry by je stejně nedokázal vystopovat, protože doma peníze nikdy neschovávala - částka, kterou si vzala, byla celá na Sofii, která jí je přinesla do školy. Když skončila první hodina, Serafina s penězi v ruce došla do kabinetu třeťáků. Jejich třídní učitel, pan Thomas, stál naproti jinému studentovi, zátylek otočený ke dveřím, což na pozadí matného, zamračeného podzimního ranního světla působilo dojmem impozantní postavy. Už podle jeho zátylku poznala, že je to William Ashford - nejlepší student jejich třídy. "Běžte zpátky, není proč se rozčilovat, " řekl pan Thomas a jeho tón byl téměř sirupovitý. "V mých očích jsi jako čistá bílá lilie, která se vynořuje z bahna neposkvrněná." William se otočil a protáhl se kolem Serafiny. Ta se kousla do jazyka, aby potlačila smích nad poznámkou o "bílé lilii". "Serafíno Cleveová, nesnaž se skrývat své výrazy," pan Thomas bouchl rukou do stolu a pohlédl na ni. 'Buďme upřímní, jak moc ho vůbec nemáš ráda, když ho přirovnáváš k lilii?" zeptala se. Sera vykulila oči, položila na stůl černou igelitovou tašku a posunula k němu nedávno nabyté peníze. Tisíc dvacet jedna - školné a poplatky za knihy," řekla Serafína. "Jen si to spočítej." 'Hele, říkala jsem ti, že školné je naléhavé...' 'Zaplatila jsem před dvěma měsíci.' "Já jsem tě kryl! Vím, že jsi v těžké situaci s bydlením, a když budeš potřebovat, můžeš mi to prostě příští semestr vrátit. Pan Thomas změnil tón, ale pak se zamračil a dodal: 'Ale všiml jsem si, že jsi zase spala v hodině angličtiny. Viděl jsem tě přes okno. První hodina, a ty už kýváš hlavou. Nemůžeš přece spát během hlavní výuky! Proč sis do školy vzala batoh? 'Jen si to spočítej,' přerušila ho a její hlas byl strohý. 'Nech mě jít.' '... Dal jsem ti povolení jít?" Pan Thomas se po ní natáhl a ona instinktivně ucukla. Pravdou bylo, že nepoužil velkou sílu, ale rychlý pohled na její rukáv odhalil tmavou modřinu na zápěstí. Rychle si stáhla rukáv zpátky dolů, bez výrazu. Pan Thomas si tiše povzdechl. Věděl o jejím domácím životě - matka brzy zemřela, otec propadl závislosti na hazardu, byl zřídkakdy k zastižení, nikdo se neúčastnil ani měsíčních schůzek opatrovníků. 'Vím, že je to pro tebe těžké. Jen vydrž, je to teprve rok. Podívej se na své známky z poslední zkoušky... Serafína se na něj podívala a pomyslela si: Ne, jsem jen unavená. Když konečně zazvonil zvonek, pan Thomas se uvolil a nechal ji odejít. Když vycházela z kanceláře, zahnula za roh a spatřila na chodbě stát chlapce.
Kapitola 4
Když studenti spěchali do třídy, hrnuli se po schodišti jako rychle tekoucí řeka, strkali se navzájem a pak se rozdělili do svých tříd. Uprostřed chaosu stál chlapec, vzpřímený a nehybný, s rovnými zády a dokonale upravenou školní uniformou, nápadně elegantní jako ladný jeřáb na pozadí shonu. William Ashford zvedl pohled a na krátký okamžik ji zahlédl, jeho tmavé oči byly klidné a vyrovnané. Přihlížející si mohli myslet, že na ni čeká. Serafina Cleveová nechápavě svraštila obočí. "Co tady ještě děláš? "Právě se chystám vyrazit," odpověděl William Ashford. Serafína na něj dál netlačila a přidala do kroku za ním, když kráčeli k pokoji 37. Když se blížili ke dveřím, chodba se téměř vyprázdnila. William zpomalil krok a podíval se na ni zboku. "Máš na dnešní večer nějaké plány? Jeho otázka zůstala nedokončená. Z dálky někdo volal Serafinino jméno. Naklonila se přes zábradlí, aby se podívala dolů, a spatřila pohledného kluka v jasně červené bundě, který na ni mával s basketbalovým míčem zastrčeným pod jednou paží a lákal ji, aby se k němu přidala. Bez váhání se otočila a zamířila po schodech dolů. "Kam jdeš? William zavolal za ní. "James mě volá dolů. "Jdeš tam jen proto, že ti to řekl? "Je to můj... Serafína zaváhala a prstem si promnula nos: "Můj přítel. William se na chvíli odmlčel a jeho hlas se mírně prohloubil: "Začíná hodina, víš, že brzy zazvoní. Stál u vchodu do jejich třídy a jeho výrazné oči se do ní vpíjely, v hlase měl náznak chladu. Serafína se zmateně zastavila, protože ji zajímalo, co v něm vyvolalo rozčilení. Možná právě tohle znamenalo být jedničkářem. Jeho morální kompas byl očividně na vysoké úrovni. Když spolužáci vynechávali hodiny, cítil opravdový smutek. Hodina angličtiny, to není žádná raketová věda,' odpověděla mu Serafína nenuceně, ,Starému Thomasovi to neříkej, díky, že jsi takový dobrák.' Jakmile slova opustila její rty, propukla v chichot, odhalující malý ostrý špičák, a zář jejího úsměvu prořízla pochmurný den. Zamávala Williamovi na rozloučenou a seběhla dolů. ... Ve skutečnosti s ní James neměl nic důležitého k projednání. Při hodině tělocviku chtěli kluci z jeho týmu, aby se jejich přítelkyně přišly podívat na basketbalové zápasy, ale Serafína předchozí noc sotva spala, její odpočinek přerušily zvuky mahjongu, a tak na tribuně usnula a přišla o údajně působivou podívanou, když dribluje kolem tří obránců. Když se Serafína vrátila do Učebny vědění, ranní vyučování už bylo téměř u konce. Její kolegyně z lavice, Sophie Rowanová, ji zatahala za rukáv. "Ahoj, pan Ashford tě předtím hledal. "Proč by mě hledal?" zeptala se. "Ptal se, jestli máš dnes večer čas. Jestli ano, chce se sejít v sedm, víš kde. Sophie ztišila hlas. "Jak to mám vědět... Serafína se zarazila a uvědomila si, že je to pravda. Pomalu dodala: "Teď už to vím.
Kapitola 5
"Víš, co se děje," řekl Jonathan Hawthorne, otočil se a v očích mu tančila zvědavost. "Odkud vůbec znáš Williama Ashforda? 'Chodí s námi do třídy. Ty ho znáš,' odpověděla Serafína Cleveová, její tón byl nenucený. "Znáte ho? Myslím tím, že ho opravdu 'znáš'? Jonathan zdůraznil slovo 'zná', jako by mělo nějakou nevyřčenou váhu. William Ashford byl na Northvalské akademii něco jako legenda. Od svého prvního dne si v jejich třídě nárokoval první místo a druhého v pořadí za sebou neustále nechával se solidním náskokem třiceti bodů. Bylo tradicí, že nejlepší student přednášel během slavnostního vztyčování vlajky po hlavních zkouškách, a pokaždé to byl on - jeho přítomnost byla stejně předvídatelná jako každoroční průvod na Den díkůvzdání. Ale kvůli nedávné restrukturalizaci ministerstva školství nebylo možné, aby Serafina byla ve stejné třídě jako on. V tabulce hodnocení stáli od sebe jako dva světy - jeden nahoře, druhý dole. Jonathanova zvědavost byla sice upřímná, ale nesla v sobě i náznak výsměchu. Serafína rychlým pohybem kopla do opěradla jeho židle, což stačilo, aby se vymrštil dopředu. "O to, že ho znám, nejde. Řekni ještě slovo,' pohrozila mu a řasy se jí zatřepetaly, když po něm blýskla poloúsměvem, který tančil mezi pobavením a výzvou, ,a donutím tě, abys mě poznal taky. * Toho večera po vyučování visela nad Northvale těžká a temná obloha. Zlověstné mraky se táhly jako tlusté závěsy a studenti se hrnuli ze školních vrat, batohy obtížené domácími úkoly a denní výukou. Serafina se podívala na hodinky a uvědomila si, že má dost času na to, aby si vzala večeři, než se vydá za Williamem. Rozhodla se zastavit v malé uličce za školou, kde na ni čekala Fairchildova jídelna. Jídelna byla malá, jen se dvěma úzkými stolky a několika modrými plastovými stoličkami, které se tam tísnily. Vedl ji čilý pár; žena přijímala objednávky a spravovala peníze, zatímco muž vařil a myl nádobí. U jednoho ze stolků seděl jejich malý syn Hvězdička a s velkým odhodláním dělal domácí úkoly. Když uslyšel Serafininy kroky, chlapec vzhlédl a zacvrlikal: "Sestro!". Jako pravidelná návštěvnice Serafína hladce vhodila peníze do kbelíku na placení a zavolala zpátky do kuchyně: "Teto Mary, dám si dvě porce vegetariánských nudlí s arašídy." Serafína se usmála. "Serafíno! Jsi tady! Teta Mary vykřikla, když se vynořila se zástěrou uvázanou kolem pasu. "Hvězdička právě říkal, že má problém, se kterým bys mu mohla pomoct. "Jaký problém? Podívám se,' řekla Serafína, posadila se a zaujala autoritativní postoj, když vytáhla Little Starovi z rukou domácí úkol a pečlivě si ho prohlížela. '...Do které třídy chodíš?" zeptala se nakonec po chvíli přemýšlení. "První třída. "Ty děláš funkce v první třídě? 'To zadává paní učitelka. Je to soutěžní práce z matematiky pro základní školy,' odpověděl Little Star, zavřel sešit a odhalil obálku učebnice matematiky pro pokročilé, oči měl doširoka otevřené nevinností. 'A tohle je graf zrychlení králíka při běhu.' Serafina ztratila řeč. '...To si ze mě děláš legraci. "Už jsi na to přišla, sestro? "Ne. "Aha. "Tohle je tak jednoduchý problém, odpověď vidím na první pohled," prohlásila s posměšnou přísností. 'Ale nebudu podporovat tvůj strach z výzev.' Pohladila Hvězdičku po vlasech: 'Přemýšlej sama. Little Star vážně zamyšleně svraštil čelo. Zatímco diskutovali, teta Mary zavolala, že jim došly šalvěje a koriandr, a slíbila, že brzy doplní zásoby. Hvězdička se bez váhání nabídla, že pro ně zaběhne na nedaleký trh. Serafíniny nudle dorazily právě ve chvíli, kdy se nad obzorem přehnal hrom. "Opravdu bude pršet? Teta Mary se zeptala s obavami ve tváři. "V předpovědi se o tom nezmiňovali. Serafína vzala hůlky, zamíchala nudle a ohlédla se na tetu Mary. 'Přidala jsi vajíčko, že ano? Zaplatila jsem za vegetariánské, ne za přídavky navíc.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Deštěm a odrazy"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️