Kapitola 1
========== 1 ========== Pro: Síť zaměstnanců Loveridge & McGowan Cc: Ana Loveridge-Herrera, River McGowan Olivia Langley Předmět: 12 dní prázdninové pohody! Bylo to v noci před Dnem díkůvzdání, když se po celé kanceláři nepohnul ani člověk, dokonce ani Alba z personálního oddělení, která se snažila ujít posledních deset tisíc kroků. Punčochy byly pečlivě rozvěšeny u chladiče vody v naději, že se tam brzy objeví Mikuláš! Pokud by mátová horká čokoláda na kohoutku v odpočívárně a absurdní fronty v Macy's (a téměř v každém dalším obchodě v tomto městě) nebyly dostatečně zřejmé, je to NEJKRÁSNĚJŠÍ ČAS V ROCE! Ale pokud jde o mě, Vánoce jsou tu už od 1. listopadu a já bych vám všem chtěla osobně poděkovat za to, že jste s humorem poslouchali mé playlisty - dokonce i tomu jednomu člověku, který je 11. listopadu ve 13:49 vypnul, když si myslel, že jsem opustila budovu. Nejsem naštvaná. Už se nezlobím. Asher. V duchu všeho svatého a veselého jsem si vzala za úkol naplánovat několik akcí, abych všechny naladila na sváteční atmosféru! 27. listopadu: Vánoční výkop! Po práci si vychutnejte nápoje a předkrmy, zatímco budeme vybírat tajné Santy. 29. listopadu: Vánoční stromek! Vezměte svou rodinu na náš speciální pohled na slavnostní rozsvícení stromu v Rockefellerově centru! 1. prosince: Vánoce: Rozšněrujte brusle! Vezměte svou rodinu opět do Rockefellerova centra na noční bruslení! Horká čokoláda, sušenky a brusle budou k dispozici! 4. prosince: Vánoční trivia! Připojte se k nám dole v Rose Tavern a zúčastněte se svátečních kvízů! Vítěz získá placený den volna na sváteční nákupy! 6. prosince: Je to pyžamová párty! Vezměte si do práce pyžamo a užijte si sledování oblíbených vánočních filmů na střeše! Deky, popcorn a zahřívací lampy jsou zajištěny! 8. prosince: Vánoční procházka! Popíjejte po městě! Pro bezpečnou cestu na saních domů bude zajištěna náhrada od Uberu! 12. prosince: Den ošklivých svetrů a rozsvícení menory! Vezměte si do práce svůj nejošklivější sváteční svetr! Ceny budou uděleny těm nejhnusnějším! A nezapomeňte zůstat na slavnostní rozsvícení menory! 14. prosince: Výměna sušenek! Přineste svůj oblíbený sváteční dezert a krabici, abyste si domů odnesli nějaké dobroty navíc! Ceny budou uděleny těm nejchutnějším! 16. prosince: Odpoledne plné dárků! Staňte se dobrovolníky na vánoční akci New York Children's Hospital's Christmas Extravaganza! 18. prosince: Zimní pohádkový galavečer! Užijte si večer v Metropolitním muzeu umění na našem každoročním svátečním večeru! Setkejte se se spolupracovníky, klienty a nejlepšími historiky! 22. prosince: Výměna tajného Ježíška! Vychutnejte si po práci nápoje a předkrmy, zatímco si budeme vyměňovat dárky! 31. prosince: Vítejte v novém roce! Rozlučte se s rokem 2019 a přivítejte rok 2020 ve střešním parku Gansevoort! Otevřený bar a předkrmy zajištěny! Globální kalendář byl aktualizován o jednotlivé události! Pro pohodlí všech! A abyste nemohli říct, že jste zapomněli! E-mailové upomínky budou zasílány také pracovní den předem! Přeji vám všem bezpečné a šťastné prožití Dne díkůvzdání! Užijte si prodloužený víkend! V pondělí se těším na Vánoční výkop! S pozdravem, O. Langley Stážista sociálních médií a Santův výkonný pomocník Loveridge & McGowan International 98 W 52nd St, New York, NY 10019 olivialangley@lmi.com * "Běž domů, Livi." Celeste do mě strčí igelitovou tašku a její tmavě hnědé oči se zúží do pohledu, který naznačuje, že bych měla raději udělat, co říká, než se opravdu naštve. Laskavě její nabídku přijmu, ale neochotně si povzdechnu. "Máš novorozeně a manžela. Měla bys odejít." "Zlato, tohle je pro mě dovolená," řekne. "Jsi tu od devíti ráno. Už je skoro půlnoc. Divím se, že ještě neležíš v bezvědomí na podlaze." "Dneska jsem si dala tři mátová latté se čtyřmi panáky." Ruce se mi pořád třesou. Jsem pod napětím. Myslím, že do nového roku už neusnu, což je ideální, protože toho mám moc na práci. "Není divu, že máš vytřeštěné oči," zasměje se. "Běž domů. Jdi si lehnout. Zítra si to všechno musíš zopakovat." Už ji není třeba přesvědčovat. Vezmu si v zázemí kabát a mávnu rychle na rozloučenou, když obcházím stoly Porcelánové slámy a vycházím do hotelové haly. Voní to tu svařeným vínem a perníčky. Projede mnou teplo, které si schovávám speciálně pro tohle roční období. Je to štěstí, veselí a ohromná radost, to vše v jedné dokonalé bublině. Mám závrať. Praskám ve švech. Pět vteřin před tím, než propuknu ve zpěv a tanec. Jsem vánočně opilá a vůbec se nestydím. "Přeji ti dobrou noc, Olivie." Bernard se na mě usměje, když otevírá dveře. "Ještě jednou díky za cukroví." "Ujisti se, že nějaké dorazí domů k té tvé ženě." "Nemůžu nic slíbit." Zasměju se. "Dobrou noc, Bernie!" Připravím se na zimu a přitáhnu si kabát těsněji. Pořád se usmívám. Dnes v noci v New Yorku mrholí a já si připadám, jako bych žila ve sněhové kouli. Jdu domů, přestože jsem od hlavy až k patě otupělá. Nesnesu pomyšlení, že bych o to měla přijít ve prospěch metra. Tohle je důvod, proč jsem se přestěhovala do města. Chystám se nasát každou vločku sněhu. Nikdo jiný nevypadá tak šťastně jako já. Mají krky zastrčené v šálách a ruce zastrčené v kapsách kabátů. Procházejí kolem mě bez jediného pohledu. Místa, kam se dá jít. Lidé, které je třeba vidět. Všichni spěchají. Já ne. Já si dávám na čas. Obdivuji výlohy a bílý poprašek, který pokrývá zem. Když dorazím domů, mám rozpraskaný obličej a třesou se mi rty. Stáhnu si bundu, šálu a palčáky a převléknu se do flanelového pyžama a županu. Joeyho dveře jsou zavřené, jako vždycky. Vím, že je doma, protože má puštěnou televizi, ale je pozdě, takže neklepu, abych zjistila, jestli je vzhůru. Místo toho se schoulím na gauči a sáhnu po dálkovém ovladači. Moje Díkůvzdání nikdy nebylo tradiční. Nebyly žádné luxusní večeře ani dýňový koláč. Žádná setkání širší rodiny ani fandění fotbalovým týmům. Některé roky jsem jedl den starou pizzu. Jiné roky jsem seděl v nemocnici na sesterně, zatímco máma pracovala. Byl jsem sám. Hodně. Většinu času jsem předstíral, že nejsem. Snažila jsem se ze své situace vytěžit co nejvíc. S plyšáky a panenkami jsem si vytvářela vlastní vánoční příběhy. A když máma skončila v práci, přehrávala jsem si všechny své oblíbené scény. Myslím, že to byla taková naše zvláštní tradice. Dnes večer sedím na gauči. Se zbytky z restaurace. Sleduji záznam průvodu, který se konal, zatímco jsem prostírala stoly. Další svátek o samotě. Jako vždycky.
Kapitola 2 (1)
========== 2 ========== Levi Booker je desettisíckrát víc sexy, když stojí pod jmelím a drží mě za ruku. Já jsem taky desettisíckrát víc sexy, když Levi Booker stojí pod jmelím a drží mě za ruku. Točí se mi hlava a mám závratě. Myslím, že bych mohla omdlít. "Ty, má drahá, jsi závan vánoční pohody." Přitiskne své rty na bělmo mých kloubů a já mám chuť tenhle okamžik schovat do sněhové koule a navždy si ji nechat na krbu. Já a Levi Booker. Pod jmelím. Jako v tom filmu, ve kterém hrál loni. Já jsem jeho hlavní hrdinka. Jsme zamilovaní. Chystá se mě požádat o ruku. Budeme mít svatbu v červnu a tři děti s jeho zasněně modrýma očima a mými blond vlasy. Dům v Connecticutu. S bílým plotem. A Range Rover. Naše vánoční přáníčka budou legendární. "Olivie? Můj bagel?" Nespustím z Leviho oči. Hodím po Asherovi bílý papírový sáček. Kvůli mému nedostatku koordinace rukou a očí mu přistane u nohou. Cítím, jak se mračí. "Doufám, že je to skořicový s rozinkami." "To je." "S dvojitým toustem?" "Samozřejmě." "Extra sýr?" "Celou vaničku." Levi Booker mě stále drží za ruku. Pod jmelím. Jako v zatracené romantické komedii. Kde je můj Oscar za nejlepší ženský herecký výkon ve vysněné roli? "Z místa..." "Ashere, je to stážistka. Ne servírka." Levi mi pustí ruku a podívá se mi přes rameno na Ashera. Cítím se prázdná, jako krabice, kterou někdo neopatrně otevřel o Vánocích ráno a už ji nemůže použít. Jsem zničená. Zničená. Vyhoďte mě do kontejneru na odpadky. "Jsem si toho vědom," odsekne Asher. "Ale když mi nabídneš, že mi doneseš snídani, nečekám, že mi ji hodíš, a raději bych, kdyby mi ji donesli dřív, než umřu hlady." "Vidím, že si někdo od dramatického kroužku na střední škole oprášil herecké dovednosti." Celá kancelář se rozesměje. Asher ne. Zabouchne dveře a věnec, který jsem ráno pověsila, spadne na zem. To je ale Grinch. "Některé věci se asi nikdy nezmění." Levi se zasměje a ohlédne se na River McGowana, spoluředitele a Asherova otce, který se také směje. "Pojďme do mé kanceláře," řekne. Naposledy se na mě Levi podívá a mrkne. "Bylo mi potěšením stát s tebou pod jmelím." Jediné, co mě napadne říct, je: "Děkuju." Odchází a já se nejméně pětačtyřicet vteřin nehnu. Pořád čekám, až se vrátí. Aby poklekl a vyznal mi lásku. Neudělá to. Toužebně si povzdechnu, když za sebou slepě hledám kliku a klopýtám zpátky do Asherovy kanceláře jako první. "Doufám, že ses mi přišel omluvit za to, že jsi mě napadl bagetou, která není ani dvakrát opečená, ani potřená smetanovým sýrem." "Promiň." "Jo, to zní dobře." Levi Booker mě držel za ruku. Pod jmelím. Kdybych měla blog - což rozhodně nemám, zvlášť ne ten o mimozemských konspiračních teoriích, které by mohly zajímat vládu -, nikdy bych o tomhle okamžiku nepřestala psát. Do konce života. Je to jediné, o čem budu kdy mluvit. Oficiálně jsem dosáhl vrcholu. "Levi Booker je zasraná ropucha." Zhluboka se nadechnu a napočítám do tří, což je způsob, jakým začínám každý rozhovor s Asherem. "V každé žábě se skrývá princ z pohádky." "Ne, je to jen zasraná ropucha," řekne Asher a na rtech má rozmazaný smetanový sýr. "Ale určitě ti okouzlil kalhotky." "To je neslušné." Pokrčí rameny. "Necítil bych se moc výjimečně. To samé udělal Harriet z účtárny, a to je jí asi tak osmašedesát." "Přestaň se mi snažit zkazit chvíli." Asher protočí oči. "V téhle branži potkáš spoustu Levi Bookerů a čím dřív si uvědomíš, že už zapomněl tvoje jméno, tím dřív se můžeme přesunout k důležitějším věcem, jako je tenhle výjimečně špatný bagel a tiskové zprávy, které jsem potřeboval mít na stole před třinácti minutami." "Právě jsem je sháněl." "Vážně? Protože si myslím, že jsi slintala nad trollem." "To je tak..." "Čas jsou peníze, Olivie." Asher cvakne propiskou a zastrčí si ji za ucho. "A zatímco jsi ze sebe dělala blázna s jedním klientem, jiný právě porodil další malou country hvězdičku Nashvillu. Ava Mae Rutlandová. Narodila se dvacátého sedmého listopadu ve 4:45 ráno ve Vanderbilt University Medical Center. Devět kilogramů. Šest uncí. Dlouhá 21 palců. Matka i dcera jsou šťastné a zdravé. Táta a starší sestra Maisie Laneová jsou z nejnovějšího přírůstku do rodiny unešeni - proč si neděláte poznámky?" "Aha, vy chcete, abych napsal tuhle tiskovou zprávu?" "Ano, Olivie. Jsem zaneprázdněný muž. Myslíš, že se dokážeš odtrhnout od severního pólu na dost dlouho, abys udělal nějakou skutečnou práci?" Zhluboka se nadechnu a znovu napočítám do tří. "S tímhle přístupem se nikdy nedostaneš ze seznamu zlobivých." "To opravdu není moje priorita." "No, to by měla být," řeknu, než mu ze stolu seberu štos manilových složek, a pak ho nechám o samotě, aby v zádumčivém tichu snědl svůj normálně opečený bagel. * Darius do sebe hodí doušek tequily a zažene ho perníkem. Usměje se na mě a pokrčí rameny: "'Tis the season!" Prostor přestávky v Loveridge & McGowan International se otřásá v rytmu písně Mariah Carey. Chci si začít prozpěvovat text, ale kousnu se do jazyka. Na choreografické vystoupení je ještě příliš brzy. Potřebuju, aby všichni byli podstatně méně střízliví. Ne že bych se styděla nebo tak něco, ale v zájmu mých spolupracovníků se na mé dramatické podání písně Christmas (Baby Please Come Home) musí dívat s brýlemi v barvě vodky. Později by mi poděkovali. "Olivie, připravila jsi mi tak krásný večer." "To je skvělé. Ana Loveridgeová-Herrerová stojí vedle mě a září jako vánoční stromeček, který je osazený tisíci drobných, jasně bílých světýlek. Kdybych nevešla do koupelny ve stejnou chvíli, kdy její těhotenský test vrátil slabé pozitivní znaménko, předpokládala bych, že její záře souvisí se svátky. Ukázalo se, že má Vánoce normálně ráda a že je jen nadopovaná všemi těmi blahodárnými feromony miminka.
Kapitola 2 (2)
"Děkuju, že jsi mě pobavil," řeknu a doplním tác s mátovými koláčky s horkou čokoládou. "Vím, že je toho hodně, ale já tohle roční období prostě miluju." "Nemusíš mi děkovat," zasměje se. "Je nejvyšší čas, aby někdo tuhle kancelář naladil na sváteční atmosféru. Pokračuj v tomhle nadšení a až ti skončí stáž, možná budeme mít stálého prázdninového koordinátora." "Vážně?" "Opravdu," řekne. "Řeknu své asistentce, aby ti napsala, jestli se chceš zapojit do zimní slavnosti. Myslím, že si zasloužíš místo v tom týmu." Počkám, až Ana odejde, a teprve pak vypísknu. Nestává se každý den, abyste prakticky dostali nabídku práce od nejzarputilejšího publicisty v New Yorku. Jednou vtrhla na plac živě vysílané ranní talk show, protože moderátor položil otázku, kterou neměl. Bylo to tři měsíce nejstreamovanější video na YouTube. "Máte záchvat? Mám zavolat záchranku?" Asher na mě mrkne, než se jeho oči změní v pohled. Žije ve věčně špatné náladě, což je podle mě škoda. Život je příliš krátký na to, abychom byli pořád nešťastní. A na vrásky je příliš roztomilý. Taky má podkrovní byt v SoHo a jeho přítelkyně je zatracená rockerka. Trefil životní loterii. "Samozřejmě, že nemám záchvat," řeknu. "A doufala bych, že kdybych měla, měl bys trochu větší naléhavost." "Je tu padesát dalších lidí," řekne. "Určitě někdo ví, jak vytočit 911." "Páni, ty jsi rozhodně člověk, kterého bych chtěl mít u sebe v případě nouze." "Když už jsme u toho," řekne a natáhne se pro dortík. Ukousne si a znechuceně se nakrčí. Urazí mě to. "Potřebuju, abys zítra moderovala autogramiádu na Union Square." "Považuješ to za naléhavou záležitost?" "Ani ne, ale už mě nebavilo to povídání a byl to důvod, proč jsem sem přišla, takže... buď ve čtyři hodiny v Barnes & Noble. Je to pro Emmy Raynardovou. Její kniha je o lacích na nehty, takže tam bude spousta puberťaček, které se budou ptát na tipy na líčení. Ty tam zapadneš." "Je mi líto, Ashere, ale nemůžu." "Nemůžeš?" Teď se tváří uraženě, jako bych právě urazila jeho drahé boty Gucci nebo přejela psa jeho babičky. "Když jsem tu stáž dostala, řekla jsem personálnímu oddělení, že nemůžu dělat v úterý, čtvrtek a pátek přesčasy. Řekli, že to nebude problém." "Samozřejmě že je to problém," odtuší a znovu se zakousne do mátového dortíku s horkou čokoládou. Tvář se mu znovu zkřiví. "Protože když to neuděláš ty, tak to musím udělat já, a já si radši nechám vytrhnout zuby moudrosti bez anestezie, než abych moderovala výklad o laku na nehty." "Je mi to vážně líto." "Nezní to tak, že by ti to bylo líto," řekne. "Co bys mohla dělat důležitějšího než tohle? Zpíváš snad vánoční koledy bezdomovcům v Central Parku?" "Ne, to bude až desátého prosince." "Samozřejmě." Převrátí oči v sloup. "Jsem hodně naštvaná." "Vypadáš hodně rozrušeně. Zvlášť s tou čokoládou na puse." Jeho tvář se zbarví do zvláštního odstínu červené, když se natáhne pro ubrousek, aby si otřel ústa. Cítím se špatně, protože, no, vždycky se cítím špatně, když lidi zklamu, a proto se hodně snažím to nedělat. Ale nemůžu vynechat směnu v restauraci. Za jeden večer vydělám na spropitném víc než tady za týden. Nemám svěřenecký fond ani bohatou pratetu, o kterou bych se mohla opřít. Mám nájem a studentské půjčky, které se samy nezaplatí. "Skončí to do sedmi?" "To bych doufal," řekne. "Jak dlouho můžou dospívající holky mluvit o make-upu?" "Hodiny. Dny. Vlastně měsíce." "Tak to asi bude trvat celou noc." Povzdechnu si. "Můžu zůstat do sedmi." Na směnu bych přišla jen o půl hodiny později. Mohla bych to stihnout po pracovní době. Zůstat v restauraci až do jedné ráno nebude žádná legrace, zvlášť když musím vstávat o čtyři hodiny později, abych to sem stihla do osmi, ale věděla jsem, že to nebude snadné, a jsem připravená ztratit spánek, abych dosáhla svého cíle. A na konci tunelu je světlo. Ana říkala, že když budu dál odvádět dobrou práci, vezmou mě natrvalo. Asi není v mém nejlepším zájmu se na tuhle autogramiádu vykašlat. "Dobře," řekne. "Tak tedy sedm. Jsem si jistý, že její manažer to pak zvládne." "Perfektní." Sním o čtyřech latté crème brûlée, které budu muset zítra vypít, když se kolem mě a Ashera prožene klobouk Tajného Santy. Zavrčí na ni jako Ebenezer Scrooge, kterým je. "Já se nezúčastním," řekne. "Ale ano, zúčastníš," řeknu mu. "Je tam tvoje jméno. Musíš." "Já jsem ho tam nedal." "Já ano." "To je padělání. Je to nezákonné." "Jako bych mohl padělat tvůj příšerný rukopis," řeknu. "Prosím, přestaň se snažit kazit ducha. Vyber si jméno a pak kup dárek za pětadvacet dolarů. Ale ne dárkovou kartu! To je bezohledné a neosobní. A myslím, že každý si zaslouží trochu času a úsilí, a ne něco, co se koupí deset minut před oslavou v Duane Reade." Zadívá se na mě a strčí ruku do santovské čepice, kterou drží Alba z personálního oddělení. Když si přečte jméno napsané na malém kousku složeného papíru, jeho tvář ztuhne. "Páni, to bude mít někdo fakt radost, až zjistí, že jsi je dostala." Zmačká papírek v ruce, než odcupitá směrem ke své kanceláři. Povzdechnu si a vyberu jméno. Eleanor McMannisová. Copywriterka s vízem z Irska. Právě se stala nejšťastnější osobou v kanceláři.
Kapitola 3 (1)
========== 3 ========== "Jaká je vaše druhá nejoblíbenější barva rtěnky?" Podívám se na hodinky a pak zpátky na tři stránky tipů na líčení, které jsem za poslední dvě hodiny získala. Je 18:58. Maminka Emmy už třiačtyřicet minut sedí na telefonu v sekci Válečné dějiny. Objevily se u mě nervové záškuby, které mohou, ale nemusí být způsobeny směšně vysokým množstvím zkonzumovaného kofeinu. "Můžeš mi doporučit nějakou dobrou paletu? A jaká je tvoje oblíbená technika míchání podkladových krémů? Protože kdykoli použiju štětec na roztírání, vypadá to jako koláč, ale koukala jsem na video o kosmetických mixérech a ty jsou fakt nehygienické." Hodinky ukazují 19:03 a já se zvedám ze židle. Nemám nechávat talenty bez dozoru, ale nejkontroverznější otázka, která dnes večer padla, zněla, kterému členovi One Direction dává přednost, což vyvolalo vášnivou debatu, kterou jsem nebyla připravená rozhodovat. Říkám si, že Emmy si pár minut vystačí sama. "Promiňte, paní Raynardová?" zeptala jsem se. Elizabeth Raynardová se opírá o polici s knihami z druhé světové války a hřbetem ruky mi zamává. "Jak jsem říkala," hlesne. "Chtěli mě posadit do obchodní třídy. Jakože, haló! Víš, kdo jsem?" "Promiňte, paní Raynardová?" Její oči se zúží jako dýky na moje. Z jejího pohledu mě zamrazí. "Telefonuju." "Já vím," řeknu. "Ale Asher ti řekl, že musím odejít do sedmi." "Nic takového mi neřekl." Napsala jsem e-mail. "Mrzí mě, že mi to neřekl jasně," začnu, "ale mám předchozí závazek, který vyžaduje, abych odešla hned." "A co mám podle tebe dělat s touhle místností plnou potácejících se puberťáků?" "Kladou neškodné otázky. Nemusel jsem zatím odvádět pozornost od žádného tématu. Vedoucí obchodu říká, že zákaz vycházení je v osm, takže to nebude trvat dlouho." "To je za hodinu," huhlá do telefonu. "Kathy, budu ti muset zavolat zpátky... Já vím... Je to směšné. Hádám se s nějakou nafukovací stážistkou." Podívám se na své nohy. "Je mi to opravdu líto..." "Neplatím Asherovi za to, aby pracoval na devadesát procent." Přistoupí ke mně blíž, její vytáhlá postava se tyčí nad mou. Je těžké nenechat se zastrašit ženou, která má u sebe pět telefonů a je o deset centimetrů vyšší než já. "Jestli bude takové chování pokračovat, budu uvažovat o tom, že si najdu profesionálnější zastoupení." "Už se to nestane," řeknu. "O tom vás mohu ujistit, paní Raynardová." "Neslibujte mi nic, co nemůžete splnit," zavrčí. "Promluvím si o tom s Asherem." Pokusím se znovu omluvit, ale ona zvedne ruku, aby mě umlčela. Když přejde k pódiu, kde Emmy odpovídá na otázku o barvách na rty a rtěnkách, dám se na útěk předními dveřmi. Je strašná zima. Na chodnících se tísní příliš mnoho lidí s příliš mnoha taškami. Proplétám se mezi nimi a ze rtů se mi třesou omluvy. Přes neustálé zvonění zvonků neslyším své myšlenky. Jdu pozdě. Tak strašně moc pozdě. Dnešní večer už nemůže být horší. Na patnácté ulici se mi zlomí podpatek. Kulhám po schodech dolů ze stanice metra na 14. ulici a kulhám na nástupiště. Kvůli technickým potížím čekám šestnáct minut a na 77. ulici se dostanu až těsně před osmou hodinou. Uběhnu tři bloky a protrhnu si díry ve spodku punčocháčů. Když proběhnu služebním vchodem hotelu, jsem už svlečená ze svetru. Elliot z údržby zrudne, když uvidí mou jasně modrou podprsenku. Celeste ke mně přiběhne s podpatky, které ukořistila od dívky pracující na check-inu, a společnými silami mi zapíná bílou košili a zastrkuje ji do sukně. "Mám hrozné zpoždění," řeknu. "Už si to uvědomil?" "Ano." "Chystá se mě vyhodit." "Ne, nevyhodí. Příliš rád zírá na tvoje prsa." "Skvělé." V tašce mi zabzučí telefon. Je to Asher. Volal mi už osmkrát. Vážně jsi odešla? Máš vůbec představu, s čím se teď potýkám? Maminka v menopauze ze sedmého kruhu pekla. Snažím se dívat na Hamiltona! "Olivie." Ivan stojí ve dveřích a poklepává nohou. Podívá se na mě a pak na horní knoflík mé košile, který je rozepnutý. "Nevíš, kde máme rozvrh?" "Ano." "Víš, jak se určuje čas?" "Ano." "Pak ti doporučuji, abys spojil oba talenty a dorazil, až ti začne směna." "Omlouvám se," řeknu. "Už se to nestane." "Doufejme, že ne." Nemám čas běžet na záchod a vybrečet se. Pozdravím první stůl a vezmu si od nich objednávku pití. Následující čtyři hodiny hraju roli poslušného servírky. Když přijdu domů, sotva se blíží dvě hodiny, neúnavně hledám klíče, a když se ukáže, že chybí, dvanáctkrát zaklepu na dveře, ale Joey neotvírá. Sklouznu na podlahu, příliš vyčerpaná na to, abych plakala. * Pro: Loveridge & McGowan Employee Network Cc: Ana Loveridge-Herrera, River McGowan From: Olivia Langleyová Předmět: Olivia Langleyová Rozsvícení vánočního stromu! Dnes večer se koná každoroční rozsvícení vánočního stromu v Rockefellerově centru! Společnost Loveridge & McGowan pro vás a vaši rodinu rezervovala speciální místo k prohlídce, abyste si mohli slavnost užít! Teple se oblečte a užijte si sváteční večer! Představení začíná přesně ve 20:00! Věřte mi, O. Langley Stážista sociálních médií a Santův výkonný pomocník Loveridge & McGowan International 98 W 52nd St, New York, NY 10019 olivialangley@lmi.com * Můj papírový kelímek s horkou čokoládou má na okraji červený polibek rtěnkou hodný Instagramu. Našpulím rty a rozšířím oči, pózuju pro Bree vedle dokonale osvětleného bílého stromku. Chystám se na to dát hashtag a získat tisíc lajků. Rockefellerovo centrum je těsně zaplněné davy lidí s drkotajícími zuby, čepicemi a stížnostmi na větrný chlad. V centru Manhattanu mrzne. Před patnácti minutami jsem ztratila cit v prstech na nohou, ale snažím se zůstat pozitivní. Jsou tu perníčky a snickerdoodle sušenky - snědla jsem jich sedm - a i když mám necitlivé rty a brní mě prsty, vypadám opravdu roztomile. Mám na sobě černé disko kalhoty s vysokým pasem, krémový zkrácený svetr a bundu z umělé kožešiny, kterou jsem našla v sekáči za sedm dolarů. Je těžké být naštvaná na počasí, když jsem ještě rozjařená z toho obchodu, který jsem dostala.
Kapitola 3 (2)
A možná i všechnu kávu, kterou jsem vypil. Opravdu to musím omezit. "Dokončila jsi ty tiskové zprávy pro Ashera?" Zeptá se Bree. "Samozřejmě, že ano," řeknu. "Potřebuju se mu zase dostat do přízně." "Potřebuje pořádnou ránu do obličeje." "Násilí nikdy není řešení," řeknu. "On je jen velmi... zvláštní." "Je to obrovský kretén s podělaným diplomem z dramatické literatury. Tuhle práci dostal jen proto, že mu ji dal táta." "Není tak špatný." Převrátí oči v sloup. "Já jen říkám, že tě nechává běhat po městě pro bagety a dělat všechnu jeho práci, zatímco on sedí u svého stolu a... já nevím... píše pasivně agresivní poezii na svůj tajný blog." "Svou pasivně agresivní poezii si nechávám na mnohem soukromějších místech, slečno Truongová." Asher má ruce zastrčené v kapsách svého dvouřadového námořnického kabátu. Upřeně se dívá na Bree, což je příjemný odpočinek od všeho toho dušování, které obvykle směřuje ke mně. Je těžké brát ho vážně, když má tváře a nos rozkošně červené. Mám chuť je štípnout. Ale neudělám to. "Tak dobře." Bree na mě rozšíří oči. "Tohle je teď mnohem méně veselé. Půjdu si najít něco k pití." Dívám se, jak Bree vbíhá do baru na druhé straně ulice, a napiju se teď už studené čokolády, než se otočím na Ashera. Usměju se. On se neusmívá. Už na mě není tak naštvaný jako včera večer. Myslím, že to má co dělat s tím, že jeho ranní bageta byla rozhodně dvakrát opečená a potřená smetanovým sýrem. Taky jsem Elizabeth "Menopauzální mamince" Raynardové poslala košík s vínem a sýrem, což muselo trochu zmírnit bolest. "Vypadáš jako pudl, který strčil jazyk do elektrické zásuvky." "Jak popisné." "Jsem pasivně agresivní básník." "A ani jsi o tom nevěděl." Asher protočí oči. "Tohle je mizerná účast." Bree a já jsme tu jediní z kanceláře. Šedesátiprocentní pravděpodobnost sněžení stačila na to, aby se mi všichni mumlavě omluvili, zatímco spěchali ze dveří do svých mnohem teplejších domovů. Bree přišla jen proto, že jsem jí slíbila, že jí budu týden kupovat kafe. "Ještě sušenky pro nás," řeknu. "Jsem ráda, že jsi přišel, ale mám podezření, že to není kvůli horké čokoládě a filtrům na Snapchatu." "Jsem tu, protože můj otec trval na tom, aby společnost zastupoval někdo, kdo nevypadá a nechová se jako pomatený elf." "Aha," řeknu. "Myslel jsem, že jsi tu kvůli Francesce." "Cože?" "Tvé přítelkyně? Dnes večer vystupuje." Asher se zatváří chladně jako kámen a zavrčí na dav pod sebou, což není reakce, kterou bych čekala od někoho, kdo chodí s italskou megabuchtou, která má právnický titul a nohy na celé dny. Měl by zářit jako sluníčko. "Už spolu nejsme." "Odkdy?" "Před pár měsíci." "Proč?" "Zřejmě mám citovou kapacitu jako kámen." Proto byl mrzutější než obvykle. Všechno to dává smysl. Nikdo nechce čelit svátkům jako čerstvě svobodný člověk, který se brání všem otázkám kdy, proč a jak. Musí to být deprimující, když si musí znovu vyprávět všechny ty krvavé detaily. A pak vidět všechny ty šťastné páry, jak si žijí ve zvonivém štěstí, zatímco vy se trápíte se zlomeným srdcem? Taky bych byla trochu nevrlá. "Promiň..." "To nemusíš," řekne. "A o svém osobním životě bych s tebou raději nemluvila. Ani tě nemám ráda. Jsi uječená a otravná a píšeš fialovým inkoustem." "Mám ráda fialový inkoust." "Je to nevkusné." Ze rtů mi unikne zabručení a odvrátím pohled od Ashera, když světla pohasnou a začne živé vystoupení. Musí existovat něco, čím bych mu mohla svátky trochu zpříjemnit. Poslední, co bych chtěla, aby se o Vánocích, kdy má být všechno svaté, veselé a s příchutí perníku, cítil smutně. Mohla bych ho vzít na sváteční trh v Bryant Parku. Nebo ho přihlásit na kurz pečení cukroví. Něco, co by ho vytáhlo ven a dělalo něco svátečního. Vsadím se, že ani nemá stromek, což je škoda, protože má nádherné okno, které přímo volá po jedli Fraserově. Zítra mu tam jednu pošlu. A věnec. A tucet krabic světelných řetězů. Bude žít v zimní říši divů. Francesca přichází poté, co zpěvačka R&B dokončí svou verzi písně Last Christmas. Asher se tváří nevzrušeně. Jeho rty se špičatě mračí a on se mračí stejně, jako když vstoupím do jeho kanceláře bez zaklepání. Dobře to skrývá. Pro každého kolemjdoucího je tu jen kvůli představení, ale já vidím, jak se jeho oči mění, když se Francesca pohybuje po jevišti jako nějaká rozmarná gazela. Jeho čelist a pěsti se sevřou. Vypadá naštvaně. I když si nejsem jistá, jestli na ni, nebo na sebe. Zajímalo by mě, co by se stalo, kdybych na ni promluvil. Zkusit jí vysvětlit, že Asher je v práci pod velkým tlakem. Možná by mu dala ještě jednu šanci. "Je krásná." Jsem z ní v úžasu. "Je bezcitná." Musí být pořád ve fázi vzteku. Zajímalo by mě, jestli už prošel fází, kdy snědl tři litry zmrzliny a nevylezl z postele. Potřebuju tyhle věci vědět, abych mohla odhadnout, jak daleko je jeho zotavování. Protože jestli ještě neplakal, tak nás čeká ještě hodně dlouhá cesta. Teprve když spadne první sněhová vločka a začne odpočítávání, uvědomím si, s čím mám vlastně tu čest. Protože Francesca je na pódiu přitulená k chlápkovi se zrzavým plnovousem a Asher se třese vedle mě. Ve vzduchu není jenom sníh, ale i žárlivost, která si vybírá svou ošklivou hlavu. Tohle všechno mění. Nemůže Ashera vidět takhle - smutného, naštvaného a osamělého - ne, když už se pohnul dál a vypadá zasaženě a zamilovaně. Od ztráty rozumu ho dělí jediná vráska na čele. Takže přemýšlím rychle, protože jsem v tom dobrá. Umím improvizovat a vystačit si s tím, co mám. Co všechno dokážu udělat s tubou lepidla a pár tyčinkami od nanuku.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Dárky zabalené do nejkrásnějších mašlí"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️