Druhá šance na slávu

Kapitola 1

Eleanor Hawthorneová takříkajíc vstala z mrtvých. V tomto životě byla rozhodnuta zbavit se své minulosti, zejména dusivého pouta, které ji pojilo s bývalým snoubencem Jonathanem Ashfordem. Ve svém předchozím životě se Eleanor utápěla v bolesti a bolesti srdce. Tentokrát se však rozhodla. Sundala si zásnubní prsten, sbalila si kufry a nechala Ashfordské panství za sebou. Byl čas vrátit se do nablýskaného světa Zábavního cechu a konečně zrušit zasnoubení.

Jonathan, který pocházel z prestižní rodiny, byl pohledný a okouzlující a měl obdivovatele na každém rohu. Přesto se rozhodl zasnoubit s Eleanor.

Když se ho přítel zeptal, jaké to je být zasnoubený, Jonathanovy rty se zkroutily do lehkého úsměvu, ale jeho hlas prozrazoval podráždění. "Je to otrava."

Když se objevila zpráva, že Eleanor chce jejich zasnoubení ukončit, jeho přátelé cinkali sklenicemi na oslavu. "Teď už se ti musí ulevit, že?" "Ne," ulevil si.

Jonathanův výraz potemněl. Kromě rozmrzelosti cítil, jak se mu v hrudi svírá úzkost.

"Ale my jsme byli zasnoubeni od dětství, " trval Jonathan na svém a snažil se znít rozhodně.

Eleanor jednoduše odpověděla: "To je zastaralá tradice. Sám jsi to říkal, chápu to."

"Pořád jsem tvůj snoubenec, " namítl Jonathan.

"Snoubenec nerovná se manžel. Řekl jsi to a já si to pamatuju."

"Nebudu souhlasit s odvoláním zasnoubení!" Jonathanova frustrace rostla.

Eleanor si vzpomněla na jeho slova z jejich minulosti: "Zasnoubení je pouhá dohoda, ne láska. Řekl jsi to - mám to přímo tady v hlavě."

Jonathan si podržel hlavu v dlaních a pomyslel si: Jak jsem mohl pohrdat tím naivním chlapcem, kterým jsem tehdy byl?

Jonathan brzy zjistil, že Eleanor to s ním myslí vážně, že už o něj nestojí. Ve skutečnosti se jí dařilo v zábavním průmyslu a stávala se senzací, která si získávala srdce fanoušků po celém světě.

Jeho bratr se ozval: "Nejsme rodina s jedním dítětem, víš. Sňatek s tebou je také záležitostí rodinného spojenectví." "To je pravda.

Jeho přítel dodal: "Nezahrávej si s malou Annie. Já se o něj dobře postarám - o to se neboj."

Jonathan, teď už zoufalý, opáčil: "Kdo říká, že ho nemám rád? Vždyť mluvíš o mé budoucí ženě! Drž si odstup!"

Eleanor se do toho vložila lehkovážným, ale pevným tónem: "Nebuď směšná. Už jsme se rozešli."

"Nikdy! My se nerozejdeme - nikdy! Udělám všechno, co řekneš, Eleanor! Jen prosím nezruš naše zasnoubení!" Jonathan ji prosil.

Jedinou Eleanořinou odpovědí byl výsměch.

---

**Synopse:** Eleanořina cesta za znovuzískáním identity se prolíná s rodinnými očekáváními, zářivými světly slávy a snahou zbavit se toxické minulosti, a to vše při zkoumání nově nabyté nezávislosti v podmanivém, ale chaotickém světě zábavy.

Tento příběh o znovuzrození a vykoupení slouží jako připomínka, že kariéra a touhy jsou nedílnou součástí životní cesty.

Kapitola 2

Eleanor Hawthorneová seděla na posteli, tupě zírala na datum na svém telefonu a cítila se naprosto zmatená.

Bylo pro ni těžké uvěřit, když otevřela aplikaci kalendáře na svém telefonu a uviděla stejné datum, stejný rok, 2019.

Byla znovuzrozená.

Eleanor zůstala chvíli jako omámená a pak náhle propukla v smích. Ten úsměv ale rychle zmizel, když vstala z postele, osvěžila se a začala si balit kufry.

Vytáhla kufr, který si přivezla, když se stěhovala do tohoto bytu.

Tehdy byla nadmíru šťastná; dva kufry plné věcí a překypující nadějemi do budoucna.

Ale teď, v novém životě, se všechna ta očekávání, která vkládala do Jonathana Ashforda, v mžiku rozplynula, když nečekaně zemřela.

Vzpomněla si na okamžik, kdy ji srazilo to auto, na to, jak se jí někdo hrabal v oblečení, aby jí sebral telefon, jak ho spěšně odemykala otiskem prstu a toužila o tom informovat Jonathana, který byl na prvním místě jejího seznamu kontaktů.

V tu chvíli se zmítala mezi životem a smrtí a v telefonu slyšela Jonathanův netrpělivý hlas. "Právě teď nemám čas. Nemůžu ti vzít telefon. Přestaň mě otravovat."

A právě tak zavěsil.

Bylo to naposledy, co od něj slyšela, a zamrazilo ji až do morku kostí.

Plánovala, že dnes zůstane doma, ale v Xtownu vystupoval Jonathanův oblíbený umělec.

Jednou se zmínil, že kdyby mohl, rád by si poslechl vystoupení svého oblíbeného zpěváka přímo před svým domem.

Eleanor byla příliš zaneprázdněná, než aby mohla navštěvovat jeho koncerty, a tak chtěla jít za něj, zavolat mu z koncertu a umožnit mu slyšet hlas umělce, kterého miloval.

Ale ještě než stačila dorazit, osud měl jiné plány.

V co doufala, přemýšlela.

Čekala na Jonathana Ashforda tak dlouho, milovala ho snad celou věčnost, a přesto od něj v posledních chvílích neslyšela ani jediné něžné slovo.

Na co čekala?

Kdyby se té lásky zbavila hned na začátku, o kolik lepší mohl být její život.

Zatímco jí tyto myšlenky vířily hlavou, zavřela oči a byla připravená přijmout smrt.

Když je však znovu otevřela, zjistila, že hledí na známou ložnici.

Nebyl to sen, uvědomila si s úlekem. Znovu se narodila, zpět do podzimu roku 2019, do třetího měsíce svého zasnoubení s Jonathanem Ashfordem.

Eleanor si klidně dál balila oblečení, když jí pohled náhle přistál na platinovém prstenu na prstě.

Byl to jednoduchý prsten, jen obyčejný bílý pásek, na jehož boku byl vyrytý malý tvar cukrátka.

Kdyby prsten sundala a podívala se zblízka, uviděla by uvnitř vyryté písmeno "G".

Byl to prsten, který sdílela s Jonathanem.

Nazývat ho společným prstenem však nebylo úplně přesné; společný prsten znamená, že ho nosí oba, a přesto měla tento prsten jen ona. Jonathan si ho nikdy nenasadil.

Když se rozhodli, že se zasnoubí, babička Ashfordová trvala na tom, aby vybrali pár prstenů společně.
Jonathan tuto myšlenku zavrhl se slovy: "Vyber si sám. Já nemám zájem."

Eleanor pečlivě prohledala nespočet klenotnictví a navrhla jednoduchou, ale jedinečnou sadu prstenů, která by se vzhledem k Jonathanovu slavnému postavení hodila k oběma.

Na jeho prstenu byla vyryta figurka cukroví a písmeno G. Jonathanův měl vyrytou sklenici s vínem a písmeno T uvnitř pásku.

Pro nezúčastněné to byl design na zakázku. Pro ně to mělo tajný význam.

Ona si ho vážila, ale Jonathan se její volbě vysmíval. Po výměně prstýnků před dědečkem se nemohl dočkat, až ho sundá a hodí do šuplíku.

Eleanor se s ním kvůli tomu několikrát pohádala, ale Jonathan zůstal lhostejný. "Nerad nosím prsteny, zvlášť na place. Vypadá to vhodně pro historické drama?" "Ano," odpověděl.

Eleanor postupně přestala na věc naléhat. Napadlo ji, že by mohla počkat, až jí Jonathan lásku oplatí, než začnou otevřeně nosit své společné prsteny.

Ale teď jí to připadalo zbytečné.

Eleanor si prsten sundala, a přestože to byly teprve tři měsíce, na patě prstu jí zůstala slabá bílá stopa.

Otevřela zásuvku a hodila prsten dovnitř, zrcadlově tak, jak to udělal Jonathan - bezstarostně, bez přemýšlení.

Eleanor vstala a naposledy se podívala na dům, kde strávila posledních několik měsíců.

S malým úsměvem oslovila prázdný pokoj: "Sbohem."

Sbohem, lásce, která ji omezovala.

Otočila se a vyšla ze dveří, klíče nechala v bytě.

Kapitola 3

Dům patřil Jonathanu Ashfordovi, stejně jako klíče. Přesto nikdy neměl klíč od jejího srdce, takže ani klíče od domu nebyly potřeba.

Eleanor Hawthornová si potřebovala vzít jen své věci, na ničem jiném nezáleželo.

Objednala si odvoz a během čekání poslala Jonathanovi textovou zprávu.

Eleanor Hawthorneová: [Promyslela jsem si to. Děkuji ti, že jsi souhlasil s našimi zásnubami, aby můj dědeček mohl v klidu opustit tento svět. Ale city se nedají vynutit. Vím, že mě nemiluješ, a proto odcházím. Klíč jsem si nevzala a ničeho tvého jsem se nedotkla. Také babičce Ashfordové všechno vysvětlím, až přijde ten správný čas. Díky, sbohem.]

Po stisknutí tlačítka odeslat pevně sevřela telefon a čekala na Jonathanovu odpověď.

Byl by překvapený?

Eleanor zavrtěla hlavou a sebemrskačsky si zamumlala: "Co si to vůbec myslím?".

Stála na nádvoří, dívala se na oblohu a uvědomila si, že už skoro zapomněla, jak podzimní obloha v jejich městě jiskří zářivou modří. Nálada se jí zvedla, když pohlédla nahoru.

Uplynulo několik minut a její telefon mlčel; Jonathan neodpovídal.

To se dalo čekat, pomyslela si. Kdyby Jonathan odpověděl rychle, bylo by to jako východ slunce na západě.

Koneckonců tenhle muž k ní nikdy nechoval ani tu nejmenší náklonnost.

S úsměvem zavrtěla hlavou a zamkla bránu na nádvoří.

Sbohem, Jonathane Ashforde. Kdysi jsem tě milovala, ale teď toho lituji.

Eleanor nastoupila do auta a okamžitě odstranila Jonathana ze seznamu oblíbených v aplikaci pro zasílání zpráv. Ze jména, které měla uložené jako [Hubby], se stal [pan Ashford].

Procházela své kontakty, změnila [Hubby] na [pan Ashford] a vymazala A, které bylo před ním.

Od této chvíle byl Jonathan Ashford jen dalším mužem, kterého znala - nic víc.

Cesta ubíhala rychle; ani ne za hodinu dorazila Eleanor ke svému starému domu, kde žila s dědečkem.

Po dědečkově smrti se přestěhovala k Jonathanovi. Tehdy Jonathana považovala za svou zbývající rodinu, za své jediné útočiště.

Ve své touze si přála být mu blíž, sdílet s ním jídlo, dívat se spolu na televizi, povídat si.

Ale Jonathan byl stále zaneprázdněný, plný závazků, a ve vzácných dnech volna se raději stýkal s přáteli, než aby se vrátil do domu, kde Eleanor žila.

Požádala ho: "Mohl bys přijít domů dřív? Nebo se k tobě mohu připojit a setkat se s tvými přáteli?

Jeho odpověď byla vždy stejná: "Není třeba.

V minulém životě byla Eleanor trpělivá a věřila, že její vytrvalá láska nakonec Jonathanovo srdce získá.

V tomto životě však Eleanor cítila, že trpělivost je zbytečná.

Nikdy nevíte, co přijde dřív: vytoužená láska, nebo nepředvídatelné okolnosti. A tak místo toho, aby se honila za láskou, která možná nikam nepovede, investovala do své kariéry.

Bez rodinných vazeb, které by ji tížily, byl ideální čas soustředit se na práci.

V dřívějším životě dala přednost Jonathanovi před kariérou, chtěla s ním mít domov, hnána láskou.
V tomto životě se však její priority změnily.

Eleanor seděla na pohovce a zavolala své agentce Isabelle Whiteové.

Když to Isabelle zvedla, byla zaneprázdněná, ale když uviděla identifikační číslo volajícího, zaplavila ji nedůvěra. "Malá Annie?

"To jsem já, Isabelle. Jsem zpátky a připravená pokračovat v natáčení.

Nastalo ticho, než si Isabelle zhluboka povzdechla. "Annie, já už nejsem z agentury. Minulý měsíc jsem se přestěhovala do Southern Star.

Eleanor se sevřelo srdce.

Isabelle pokračovala: "Předtím jsi chtěla odejít z branže tak moc, že když jsem odešla, nemyslela jsem si, že se budeš chtít někdy vrátit nebo že budeš potřebovat, abych tě vzala s sebou.

'Teď se k herectví určitě můžeš vrátit, ale budeš si muset najít jiného agenta.

Eleanor chvíli vstřebávala novinku. "Tak to je v pořádku.

Kapitola 4

"Nebojte se," uklidnila ho Isabelle Whiteová, "spojím se s dalšími agenty z agentury, aby vám pomohli najít někoho schopného a spolehlivého. Jen mi dejte chvilku, abych zjistila, co se dá dělat.

'Opravdu si to musíme říkat mezi čtyřma očima?' zasmála se, než zavěsila a ponořila se do svých kontaktů.

Martha Ashfordová právě probírala s jedním ze svých klientů nadcházející focení pro časopis, když Isabelle zavolala. "Co se děje?" odpověděla.

'Eleanor se chce vrátit, ale protože jsem právě odešla z agentury, zajímalo by mě, jestli by ses jí mohla ujmout.'

Martha byla zaskočená. "Eleanor? Ta samá Eleanor, kterou jste zastupovala?

"Přesně tak," potvrdila Isabelle. 'Vím, že to může být problém, ale Marto, znáš její potenciál. Stálo by ti to za to.

Martha rozhodně znala Eleanořin potenciál; byla nejslibnějším talentem, jaký za poslední roky viděla. Eleanor byla mladá a úžasná, sotva překročila dvacítku, když vstoupila do branže, a její oči zářily čistotou čerstvého sněhu.

Její krása byla nepopiratelná a měla dokonalou stavbu kostí a vzhled, který jí odpovídal. Stačil jediný pohled, jediné zachvění jejích řas, a měla pocit, že obraz ožil.

Proto když si Isabelle domluvila svůj první konkurz, bylo to do dobového dramatu. Zdálo se, že je pro Eleanor všechno v pořádku; její hvězda musela stoupat. Představení debutovalo uprostřed dokonalého načasování a kontextu a rychle získalo na popularitě.

Díky této roli Eleanor vystřelila mezi hvězdy a vyšplhala se na solidní druhou příčku, přičemž mířila přímo na vrchol.

Tehdy všichni netrpělivě očekávali zprávy o jejím dalším projektu a spekulovali, o jaké producenty půjde.

Fanoušci doufali, že přinese další trhák a dosáhne vrcholu slávy, zatímco několik odpůrců si přálo její pád a doufalo, že každý její další projekt propadne a stáhne ji do zapomnění.

K překvapení všech však Eleanor beze stopy zmizela a na více než dva roky zmizela z očí veřejnosti.

Později bulvární noviny tvrdily, že se chovala špatně, a proto byla zařazena na černou listinu. Jinde se šuškalo, že urazila někoho mocného, a někteří trvali na tom, že zablokovala cestu někomu jinému, což vedlo k jejímu odsunutí na vedlejší kolej.

Shoda byla jasná: byla uložena k ledu. Zasvěcenci, kteří znali celý příběh, chtěli vystoupit a vše objasnit, ale jejich agentura nebyla tak naivní, aby někoho posadila na lavičku hned poté, co dosáhl velkého úspěchu; to bylo absurdní.

Byla to sama Eleanor, kdo se rozhodl odejít od herectví, zcela chtěla mimo záři reflektorů.

Teď však byla konečně připravena se vrátit - kdyby jen...

Martha si vzpomněla na dobu, kdy Eleanor třikrát po sobě odmítla filmové role a zoufale chtěla z branže odejít, což způsobilo, že lord Chen vybuchl vzteky a prohlásil: "V téhle branži už nikdy pracovat nebudeš!".

Při té myšlence si Martha bezmocně povzdechla.

'Isabelle, ne že bych ji nechtěla přijmout, ale po tom, jak se s lordem Chenem rozešla, s jeho přetrvávajícími slovy, i kdybych chtěla, nemůžu nic dělat. Bylo by lepší, kdybyste si našla někoho, kdo je v agentuře výš.
Isabelle ji chtěla přesvědčit, ale po několika odmítnutích ze strany Marthy jí nezbylo než hovor ukončit a zkusit oslovit jiné agenty.

Byla to ošemetná situace. Eleanořina smlouva stále platila u Southern Star; tu jí Isabelle nemohla jen tak vzít. Pokud Eleanor neopustí Denní společnost, bude si muset najít jiného agenta v jejich řadách.

Ironií osudu si Eleanor znepřátelila majitele Daylight Society, což způsobilo, že se méně zkušení agenti báli zasáhnout, a zavedenější agenti neměli chuť se do téhle šlamastyky plést.

Netrvalo dlouho a v agenturních drbech se to rozkřiklo: Eleanor se chtěla vrátit a Isabelle pro ni hledala nového agenta.

"Hodně štěstí! Kdo by nevěděl, jak to mezi ní a Chenem vřelo?" posmíval se někdo. 'Řekl jí, že už nikdy nebude hrát, tak kdo by se jí odvážil dotknout?'

'Přesně tak, je to horký brambor. Kdo by o to stál?'

'Zvlášť po tolika letech. Většina jejích fanoušků se přes to přenesla. Kdo ví, jestli by vůbec mohla oživit svou kariéru?'

"Isabelle je opravdu něco jiného. Když chtěla Eleanor skončit, Chen ji nepodpořil, ale Isabelle ji chránila jako rytíř v zářivé zbroji. Teď, když je pryč, kdo by měl bojovat za její návrat?

'Je škoda, že má Eleanor takovou smůlu. Když je Isabelle pryč, možná by pro ni bylo lepší, kdyby se držela úplně stranou.

Ostatní se ozvali souhlasně.

Jejich povídání přerušil hluboký mužský hlas, který prořízl šumění. "Kdo říká, že ji nikdo nechce? Já si ji vezmu.

Skupina agentů se naráz otočila a všichni se zarazili do ticha.

Jonathan Ashford konečně dokončil svou práci a všiml si zprávy od Eleanor na svém telefonu. Vyhrkl na ni a opustil okno se zprávami, aniž by na ni odpověděl.

Byla to její nová hra? Snaha získat jeho pozornost? Jonathanovi to připadalo směšné. Kdyby se Eleanor opravdu podařilo pohnout se z místa, byl by to zázrak. I kdyby se jí to podařilo, vsadil by se, že by nevydržela ani týden, než by mu napsala a prosila ho, aby se vrátila domů.

Znal Eleanor až příliš dobře.

Kapitola 5

Muž, který vešel, byl starší čtyřiceti let, vytáhlý, s tenkým knírkem lemujícím rty, vrhal na shromážděné pohrdavý pohled.

Několik agentů si vyměnilo nervózní pohledy a jejich tváře odrážely rozpačitost okamžiku. Koneckonců muž před nimi byl jedním z nejlepších agentů Daylight Society a jeho klient, Lucas Green, byl vládnoucí superhvězdou společnosti.

"Williame, myslíš to vážně?" zeptal se někdo opatrně.

William Strong zvedl obočí a tvář mu zkřivil šibalský úsměv. 'Všichni se bojíte do toho jít, bojíte se, že byste mohli lorda Chena urazit. Ale já se nebojím. Mám o Eleanor Hawthornovou opravdový zájem.

S tím kolem nich prošel a zamířil do své kanceláře.

Dříve upovídaní agenti při jeho slovech ztichli. O chvíli později se s mumláním pro sebe ostýchavě rozešli. *Eleanor Hawthornová je vážně něco - nejdřív měla Isabelle Whiteovou, teď upoutala pozornost Williama Stronga. Zajímalo by mě, jakým kouzlem je očarovala? *

William, věrný svému slovu, se rychle natáhl k Isabelle Whiteové a nabídl jí pomoc.

Isabelle po přijetí jeho hovoru dlouho mlčela, než zprávu předala Eleanor.

"To zní skvěle," odpověděla Eleanor rozjařeně. "Zítra za ním zajdu do kanceláře."

"Páni, ty jsi ale horlivá, " poznamenala Isabelle překvapeně.

"Samozřejmě! Raději začnu, než abych jen tak seděla a nic nedělala."

"Jonathan není doma? Isabelle se zvědavě zeptala, protože věděla, že vztah mezi Eleanor a Jonathanem Ashfordem není všeobecně známý.

Eleanor se tomu zasmála. "Opravdu si myslíš, že je někde poblíž?

Isabelle trochu zabolelo u srdce. 'Je to přece filmová hvězda. Je normální, že je zaneprázdněný. Nebuď naštvaná, ano?

'Nejsem naštvaná,' prohlásila Eleanor klidně.

Možná kdysi bývala, ale po tom, co čelila životu a smrti, co jí zbývalo k rozčilování?

"Už jsem se posunula dál. Už ho nemám ráda.

Isabelle nevěřícně zalapala po dechu. "Děláš si legraci, že?

'Je to pravda,' odpověděla Eleanor. 'Pokud jsem ti lhostejná, nemám důvod zůstat v pasti. Nemám potřebu se omezovat.

Isabelle poslouchala a všímala si rozdílu v Eleanořině chování. Zdálo se, že se skutečně změnila.

"Jestli to myslíš vážně, pak jsem na tvé straně, Eleanor.

"Děkuji.

"Nemusíš se o tom zmiňovat.

Po delším povídání Eleanor ukončila hovor a dala se do úklidu svého prostoru.

O dvě hodiny později konečně skončila s úklidem.

Eleanor se cítila vyčerpaná a rozhodla se objednat si jídlo s sebou.

Jídlo dorazilo rychle. Když zvedla telefon, vyšla ven, aby si vyzvedla objednávku.

Roznášku prováděla mladá dívka, která se na ni překvapeně podívala, zaváhala a nakonec se zeptala: "Vy jste Eleanor Hawthornová?

Eleanor se zarazila a uvědomila si, že vyběhla ven bez masky.

Lydia Goldová si všimla jejího zaváhání a rozzářila se: "To jsi opravdu ty! Jsem taková její fanynka! Proč už nehraješ?

Eleanor se usmála, ale neodpověděla.

Lydia se přistihla a spěšně dodala: "Neměla bych vyzvídat - tady je vaše objednávka. Mohla bys mi něco podepsat?
Eleanor přikývla. "Jistě.

Lydia jí opakovaně poděkovala a pak sebrala odvahu a zeptala se: "Můžu si s tebou udělat selfie?

Oči jí jiskřily vzrušením.

Eleanor strávila ve fanouškovských kruzích dost času na to, aby pochopila, že pro mnoho fanoušků je jejich idol jako vzdálený sen - nedosažitelná hvězda, na níž by idol neměl mít ani smítko prachu. Pokud tam nějaký byl, fanoušci dělali všechno pro to, aby ho smetli.

Cítila, jak ji zaplavuje vlna laskavosti, a tak souhlasila: "Dobře.

Lydia vypískla radostí, když vytáhla telefon, zachytila ten okamžik a ještě jednou Eleanor poděkovala).

"Nemáš zač. Ale nezapomeň, že tohle je dům mé kamarádky. Já tu dočasně bydlím, takže si prosím nech adresu pro sebe. Nerada bych ho obtěžovala, ano?

'Jistě! Udržím to v tajnosti. Moc vám děkuji! Přeji ti všechno nejlepší, Eleanor!

"Děkuji.

Eleanor se vrátila do svého pokoje, posadila se k jídelnímu stolu a pustila se do jídla.

S podepsanou účtenkou v ruce se Lydii rozbušilo srdce vzrušením.

Poté, co dokončila své večerní dodávky, neodolala a podělila se o příspěvek na fóru.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Druhá šance na slávu"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️