Kapitola 1
Oliver Mercer se domníval, že je obdařen nevídanou pýchou, a příliš pozdě zjistil, jak zásadně se před svým předčasným skonem mýlil. Nyní, když dostal druhou šanci na život, se rozhodl snášet ponížení a skrývat svou skutečnou sílu, odhodlán získat zpět to, co mu právem náleží - počínaje nelítostným otcem a zlou macechou. Přísahal, že na své cestě za pomstou nenechá kámen na kameni. Aby podpořil své cíle, vyrval své nevlastní sestře snoubence a uzavřel spojenectví s vlivným Nathanielem Greyem. Toto manželství, původně zrozené z manipulace, se nečekaně změnilo a rozkvetlo v opravdový a blažený svazek. To, co začalo jako politicky motivované partnerství, se proměnilo v mocné spojenectví zakořeněné v lásce. Jedná se o příběh pomsty zabalený do romantiky, která vzkvétá navzdory okolnímu dramatu z vyšší společnosti! Ve světě zámožných rodin se to rivalitou jen hemží; přistupujte k němu opatrně! --- Oliver byl ve své rodině vždycky smolař. Kdysi byl váženým synem významného rodu Mercerů, ale stal se vedlejší škodou hořkého rodinného konfliktu, odmítnut a zapomenut těmi, kteří měli stát při něm. Minulost však byla přízrakem, který nyní mohl nechat za sebou. Zhluboka se nadechl, když pohlédl na velkolepé sídlo rodiny Greyů, sídlo s nádhernými mramorovými sloupy a rozlehlými zahradami, kde se tajemstvím dařilo stejně jako růžím. Dnes byl den, kdy měl změnit běh svého života. Když vstoupil do sídla, každý kout šeptal o bohatých očekáváních a skryté zášti. Nathaniel Grey byl v tomto třpytivém světě vybroušeným klenotem - bystrý intelekt s výraznýma modrýma očima, které jako by pronikaly skrz něčí fasádu. Jejich výměna názorů začala profesionálně, strategickým tancem slov a záměrů. S každým dalším setkáním se však mezi nimi pohnulo něco hlubšího. Jsi si jistý, že tohle chceš, Olivere?" Nathanielův hlas byl tichý, plný obav, ale jeho pohled byl pevný. "Tohle není normální... Je to všechno trochu šílené. 'Já jsem si tenhle život nevybral, on si vybral mě,' odpověděl Oliver a oči mu potemněly tíhou jeho odhodlání. "Ale já to zvládnu. Sázky byly stále vyšší, plné nebezpečí číhajících těsně pod povrchem. Dynamika jejich svazku je postaví nejen proti sobě navzájem, ale i proti nemilosrdnému světu, který je obklopuje - ambiciózním frakcím soupeřícím o moc, manipulativním příbuzným z jejich minulosti a zášti, kterou chová každá z jejich rodin. Dny se změnily v týdny a jejich životy se propletly způsobem, který nikdy nepředpokládali. Jejich partnerství, jehož kořeny tkvěly v užitečnosti, se stalo zásobárnou šeptaných rozhovorů, které se táhly dlouho do noci, a výzev, které je sbližovaly. Čelili společné nepřízni osudu a rozplétali propletené osudy své minulosti. Mezitím se neúprosně vynořovaly stíny z Oliverova starého života. Jeho nevlastní matka Isabella Larková, žena bystrého důvtipu a lsti, proti němu intrikovala s lstivostí hada. Neodpočine si, dokud ho nedrtí pod svou patou, a Oliver to věděl až příliš dobře. S tím, jak stoupala sázka, rostla i vřelost, kterou Oliver k Nathanielovi cítil. Už nebyl pouhým prostředkem k dosažení cíle; stával se někým mnohem cennějším - důvěrníkem, partnerem, láskou. Když Oliver přehlušil drsný smích minulosti, často se ztrácel v Nathanielově útěše a uvědomoval si, že uprostřed zmatku rodinných sporů a pomsty existuje něco hlubokého - pouto nečekaně vzniklé ze sváru. V podhoubí bohatství a ambicí se objevila láska jako nepředvídatelně mocná síla, která se vzpírala samotným základům, na nichž byly jejich životy postaveny. Společně měli napsat novou kapitolu, která slibovala vykoupení a naplnění. Ale na každý okamžik štěstí zůstával stín. Cesta před Oliverem byla plná nebezpečí, protože se připravoval na konečné zúčtování s těmi, kdo mu ublížili. Nic ho nepřipravilo na oběti, které bude muset přinést, ani na překvapivá odhalení, která prověří jeho rodící se pouto s Nathanielem. Jejich svět se točil v závratném tanci loajality, zrady a vášně, a jak Oliver přijímal svůj nový život, konečně začal chápat: skutečná síla někdy pramení ze zranitelnosti, kterou lze nalézt v lásce. Cesta byla teprve na začátku.
Kapitola 2
S hlasitým šplouchnutím se na muže v bezvědomí vylilo vědro ledové vody. O chvíli později se probral. Když Julian Windrider viděl, že se probral, zasadil mu tvrdý kopanec do břicha, po němž následovala jedna rána za druhou, dokud už muž nesebral sílu se bránit a nakonec se nehybně zhroutil k zemi. Oliver Mercer ležel schoulený na studené podlaze, obličej zkřivený bolestí, z koutku úst mu vytékal pramínek krve. Julian se sklonil, chytil Olivera za vlasy a jejich oči se střetly v posměšném pohledu. "Olivere Mercere, obvykle jsi tak plný sebevědomí. Proč to mlčení teď? Ztratil jsi hlas?" Oliver zaťal zuby proti nesnesitelné bolesti a jeho tón byl ledový. "Dneska jsem ti padl do rukou, nemám ti co říct." Juliánův výraz se po vyslechnutí Oliverových slov rozjasnil. Na tvář se mu vkradl zlověstný úsměv. "Nebyl jsi vždycky nafoukaný? Co tě teď nutí přiznat porážku?" Oliver si samolibého Juliana prohlížel s opovržením a na rtech se mu mihl slabý úšklebek. Cítil, že je zbytečné se s ním dál bavit. Juliánův úsměv ochabl, jak v něm vzkypěla frustrace. Oliverův postoj se mu hnusil. Co byl koneckonců zač? Jen odhozený čokl, který si dovoluje chovat se nadřazeně. Zvedl nohu a brutálně Oliverovi dupl na obličej. "Nejsi nic jiného než pes, kterého táta opustil." Kdysi by taková slova možná bodla, ale teď se v Oliverových očích odrážela jen klidná lhostejnost, nezasažená Julianovými posměšky. Ve chvíli, kdy ho Cedric Windrider vyhodil z domu, bylo jejich pouto zpřetrháno. Julián se s tím nespokojil a kopl ho ještě několikrát, i když s menší silou, nejspíš si uvědomil, že Oliver ztratil vůli se bránit, takže to ztratilo smysl. "Mimochodem, táta říká, že jsi tak otravný, že bych tě měl poslat pryč, aby ses znovu spojil se Starým Mercerem a svou ubohou matkou, abyste se všichni sešli v podsvětí." Při těch slovech klid v Oliverových očích vystřídala surová zuřivost a nenávist. Jeho oslabeným tělem projela nevysvětlitelná energie, vyskočil na nohy a zasadil Julianovi mocnou ránu. Julián, zaskočený Oliverovým oživením, klopýtl a s žuchnutím se zřítil na podlahu. Oliver chytil Juliana za límec a zasazoval mu prudké údery do obličeje. Poté, co se Julian vzpamatoval, zablokoval Oliverovy ruce a silou strhl vyčerpaného Olivera k zemi a vyštěkl na muže čekající venku: "Pojďte sem." Hromotluci se vrhli dovnitř, zaskočeni tou scénou, rychle odtáhli Olivera pryč a přišpendlili ho k zemi. Julian si ve stoje zakryl obličej, otřel si krev z úst a oči mu zářily zlobou. Oliver se pod nemilosrdným zacházením Julianových goril kousal do rtů a odmítal křičet. Dokud neměl hlavu zkrvavenou a rozbitou, Juliánův vztek začal slábnout. Podíval se na Olivera, který byl nyní na pokraji smrti, a přikázal: "Bodejte ho dál, ať pomalu umírá." "Rozumím." Julian se pohrdavě ušklíbl na muže ležícího na podlaze, a když se otočil k odchodu, vytvořil se mu zlý úšklebek. Jakmile vyšel ven, zločinci střídavě bodali Olivera noži, záměrně se vyhýbali životně důležitým místům a s každým úderem se nořili hlouběji, až krev tekla proudem. Oliver ležel v kaluži krve a cítil, jak z něj pomalu vyprchává život, pokoušel se křičet, ale zjistil, že je naprosto bez hlasu. Umírat takhle mu připadalo tak nespravedlivé; ještě nezískal zpět dědečkovu společnost, ještě se nepomstil Cedriku Windriderovi a těm bestiím - ještě ne... Ale bez ohledu na to, jak moc se mu ta situace hnusila a jak moc ji nenáviděl, jeho dech slábl spolu s rozšiřující se kaluží krve, až nakonec ustal. Když mu přestalo bít srdce, Oliverovy oči zůstaly doširoka otevřené a plné vzteku. Jeho tvář se zkřivila nenávistí a proměnila se v masku hrůzy. Věčně neklidný. ... V mlze cítil, jak ho obklopuje teplo, jako by ho zalévalo sluneční světlo. Sluneční světlo. Nezemřel snad? Proč cítil teplo? Nebo se osud nad jeho tragickým koncem slitoval a dopřál mu vstup do ráje? Jak směšné. Než aby litoval své smrti, raději by se stal pomstychtivým duchem a pomstil se Větrným jezdcům. "Olivere, probuď se. Jeho mlhou pronikl známý, ale vzdálený hlas. "Hej, Olivere, jak dlouho ještě budeš spát? Hlas se mírně zvýšil v naléhavosti. Plný zmatku si Oliver myslel, že zemřel; proč ho někdo volá? Když Rufus Blackwood viděl, že se Oliver neprobouzí, zhluboka se nadechl a vykřikl: "Olivere!" "Olivere!" zeptal se. Rufusovo hlasité volání Olivera probudilo a on reflexivně otevřel oči. Když viděl, že je Oliver vzhůru, Rufus se spokojeně rozzářil. "Konečně ses probudil, ty uličníku."
Kapitola 3
Oliver Mercer se podíval na osobu před sebou a nedůvěřivě zvolal: "Rufus Blackwood." Rufus, zaskočený Oliverovým přízračným výrazem, se usmál a zeptal se: "Proč ten pohled?" Rufus se na něj chvíli díval a pak natáhl ruku, aby se dotkl Oliverova čela. "Nehoříš." Oliverův pohled se upíral na Rufuse, který vypadal podivně mladě, ne jako zralý sedmadvacetiletý nebo osmadvacetiletý, ale spíš jako někdo, komu je kolem dvaceti. "Kolik je ti let?" zeptal se a vkrádal se do něj strach. Proč Rufus najednou omládl? Rufus zvážněl. "Olivere, jsi v pořádku?" "Kolik ti je?" opáčil Oliver stejně vážně. Rufus si pomyslel, že se Oliver chová trochu divně, ale když viděl jeho naléhání, ustoupil: "Je mi dvaadvacet." Při Rufusově odpovědi se Oliverovi stáhly zorničky, jak mu došlo děsivé poznání. Dvaadvacet. Rufus si všiml, že Oliver mlčí, a čelo se mu svraštilo obavami. "Olivere, vážně, jsi v pořádku? Nerozbil sis hlavu, když jsi to přehnal s pitím, že ne?" Oliver, kterého obvykle tížily problémy doma, se často obracel k alkoholu, aby si ulevil, ale takhle se ještě nikdy nechoval. Oliver se zhluboka nadechl, aby potlačil šok, setkal se s Rufusovým pohledem a hlas se mu mírně zachvěl. "Jaký je rok?" "Dvacet čtyři," odpověděl Rufus. Oliverovi se zatočila hlava. Bylo skutečně dvacet čtyři let. Vrátil se do doby před šesti lety. Absurdita toho všeho v něm vyvolala přílivové vlny emocí. Oliver náhle odhodil přikrývku a vrhl se do koupelny. Když se podíval do zrcadla a uviděl tu známou, ale vzdálenou mladou tvář, přemohla ho vlna emocí a hrozilo, že se mu vylijí slzy. Ne kvůli slunečním paprskům, které ho zalévaly, ani kvůli čerstvému vzduchu, který dýchal, ale kvůli možnosti začít znovu. Byl zpátky. Ti, kteří mu ublížili... Nenechal nikoho z nich uniknout. "Hahaha..." Oliver náhle propukl v maniakální smích. Když Rufus uslyšel ten šílený zvuk, polekal se. "Olivere, co se děje? Děsíš mě!" Oliver se opřel o umyvadlo a dál se smál. "Hahaha..." Byl zpátky ve čtrnácti, zpátky v roce, kdy se ve dvaadvaceti vrátil ze studií v zahraničí. Právě když se Rufus chystal zavolat doktora, Oliverův smích utichl. Místnost se teď koupala v nepříjemném tichu, a tak se Rufus nejistě zeptal: "Je ti dobře?" Oliverovi se podařilo uklidnit, vzrušení vystřídala jasnost. "Jsem v pořádku." Lehce přikývl. Rufus skepticky pozvedl obočí. "V pořádku? Máš vůbec představu, jak děsivě jsi před chvílí vypadal?" Pohled na přítele, který se smál jako šílenec, ho skutečně vyděsil. "Tak prostě řekni, že jsem se zbláznil." Oliver se zatvářil netečně. Rufusovi se nedostávalo slov. "..." Oliver si prohlédl neznámou místnost. "Kde to jsme?" "Tohle je Token Hall," vysvětlil Rufus, "dostali jsme tu pokoj po včerejším večírku. Víš, poté, co jsme všichni oslavovali tvůj návrat ze studia v zahraničí. Už je to moc dlouho, co jsme se takhle ve třech bavili, a možná jsme to trochu přehnali." Oliver se snažil vzpomenout si a postupně se mu to vybavovalo. "Co se stalo Lawrencovi?" zeptal se a do hlasu se mu vkradly obavy. "Dnes ráno musel do práce," řekl Rufus a v jeho tónu přetrvávalo pobavení. Najednou Olivera zasáhl ostrý pocit hladu, až se zašklebil. "Mám hlad. Pojďme se najíst." Rufus přikývl. "Až se najíme, měli bychom vyrazit do nemocnice." Oliver se otočil k Rufusovi a svraštil obočí. "Co je s tebou?" Rufus na přítele vykulil oči. "Já nejsem ten, kdo potřebuje prohlídku." "Jsem v pořádku, doktora nepotřebuju." "Právě ses psychicky zhroutil! Myslím, že nechat se vyšetřit by neškodilo." Oliver ignoroval Rufuse a vyšel z pokoje s úmyslem zamířit dolů na jídlo. Když viděl, že ho Oliver propouští, Rufus se za ním rozběhl. "Vážně, měl bys mě nechat, abych tě vzal k doktorovi." Token Hall byl luxusní podnik, kam Rufus a jeho přátelé chodili pravidelně. Když je personál uviděl vycházet, okamžitě šel připravit oběd. Zatímco Oliver jedl, listoval novinami. Požádal obsluhu o výtisk dnešního ranního vydání. Najednou se vrátil o šest let zpátky a cítil potřebu dohnat, co se děje. V novinách se objevil titulek o tom, že New Haven vyhrál výběrové řízení na velký projekt výstavby největšího městského muzea, což byl projekt, který se těšil značné pozornosti vlády a konkurenčnímu zájmu mnoha firem. Když si všiml fotografie Cedrica Windridera s klidným úsměvem, Oliverovi se zatmělo před očima. Pohledná tvář se mírně zkřivila, prsty svírající noviny zbledly. Vztek vřel těsně pod povrchem a hrozil výbuchem. Cedric Windrider. Jeho otec. Ve světě, kde by otec nikdy neublížil vlastnímu dítěti, ho Cedric vyhnal a poslal lidi, aby ho zabili kvůli jeho obchodu. Tohle byl muž, který si říkal otec. Když mu osud dal druhou šanci, Oliver se rozhodl, že si vybere každou křivdu ze svého minulého života. Cedric Windrider, Julian Windrider, Eleanor Windriderová, Isabella Larková... New Haven pečlivě vybudoval jeho dědeček a tentokrát byl odhodlán získat ho zpět a zajistit, aby se Cedriku Windriderovi jeho plány nikdy nepodařily.
Kapitola 4
Oliver Mercer potlačil prudký vztek, který v něm doutnal, a postupně se vzpamatoval. Ještě se nemohl rovnat Cedriku Windriderovi a prozatím musel vyčkávat. Nemohl dopustit, aby jeho nenávist přitahovala pozornost; potřeboval se vyhnout opakování chyb svého minulého života. S touto myšlenkou se Oliver cítil klidnější. Znovu se soustředil na jídlo a noviny před sebou. Když si Rufus Blackwood všiml Oliverova soustředění na noviny, nenuceně se zeptal: "Co to čteš?" Otočil noviny na jinou stránku a Oliverovu pozornost upoutaly tučné titulky: "Léčebné rehabilitační zařízení Healing Grove bude otevřeno příští měsíc osmnáctého". Healing Grove byla významná síť nemocnic, která se pyšnila více než tisícovkou poboček po celé zemi. Společnost Healing Grove, proslulá svými lékařskými službami, vyráběla také zdravotnické vybavení a nedávno začala zřizovat rehabilitační zařízení. Tato zařízení se v podstatě podobala letoviskům, ale byla určena speciálně pro pacienty. Rufus se naklonil, zaujat Oliverovým zaměřením na Healing Grove. "Slyšel jsem, že jejich rehabilitační centrum je hotové a otevírá se příští měsíc. Měli bychom se tam podívat." Oliver se podíval na nadšeného Rufuse a s úsměvem odpověděl: "Musíš na tom být špatně, abys takové místo potřeboval." Rufus vykulil oči: "To ty jsi nemocný! Jasně, je to zaměřené na pacienty, ale můžou tam chodit i zdraví lidé. Pokud máš peníze, nemusíš se ničeho bát." "To je v pořádku," řekl Rufus. Pro Olivera byla myšlenka na rehabilitační zařízení málo zajímavá. Jeho zvědavost spočívala ve spojení Léčivého háje s Domem šedých. Vzpomínal si, jak se Cedric Windrider ve svém předchozím životě snažil posílit vazby s rodem Greyů tím, že navrhl sňatek mezi svou cennou dcerou Eleanor Windriderovou a druhým synem rodu Nathanielem Greyem. Bohužel Nathaniel o Eleanor neměl zájem, což vedlo k neúspěchu tohoto spojenectví. Rod Greyů byl staletý rod se značným postavením v Eldermere. Říkalo se, že jejich předkové byli královskými lékaři a od pradávna se zabývali lékařskou profesí, která měla i dnes obrovskou finanční moc. Rufusův výraz se náhle změnil ve zvědavý, když si na něco vzpomněl. "Olivere, před několika dny jsem v nemocnici viděl tvou sestru Eleanor Windriderovou, jak navštěvuje Nathaniela Greye." Rufus šel do Healing Grove na kontrolu a nečekal, že by tam na Eleanor narazil. Při pouhé zmínce Eleanořina jména se Oliverovi zkřivil obličej odporem. "Já žádnou sestru nemám." Rufus si uvědomil, že vstoupil na citlivé území, a rychle se omluvil. "Moje chyba." Zapomněl, jak moc Oliver tuhle dvojici bratra a sestry nesnáší. Kdyby byl na Oliverově místě, cítil by se stejně. Odložil noviny a Oliverův ostrý pohled se upřel na Rufuse. "Rufusi, potřebuju s něčím pomoct." Když Rufus viděl Oliverovo vážné chování, rychle odhodil svou obvyklou bezstarostnou fasádu. "Co se děje?" Oliver ztišil hlas a svěřil se: "Potřebuji, abys pro mě prověřil společnost Valor Investment LLC." Valor Investment LLC byla společnost, kterou Cedric Windrider vedl v utajení. V minulém životě Cedric odklonil téměř všechny prostředky New Havenu do Valoru, což vedlo k finančnímu krachu New Havenu. Dokud nedošlo ke krachu, nebyl si toho vědom. Rufus zmateně svraštil čelo. "O té společnosti jsem neslyšel." Oliver se usmál: "Nejspíš je to teď ještě malá firma." Pokud si dobře pamatoval, Cedric už začal přesouvat peníze na účty Valoru. Vyšetřování teď by jim mohlo zabránit ve vysátí New Havenu. Když Rufus viděl chladný pohled v Oliverových očích, když se zmínil o Valoru, uvědomil si, že musí jít o něco nekalého. "Co se děje s Valorem?" Protože Rufus s Oliverem vyrůstal, považoval ho spíš za bratra. Naprosto Oliverovi důvěřoval a neměl v úmyslu se držet zpátky. "Za Valorem stojí Cedric Windrider." "Tvůj táta?" Rufus šokovaně rozšířil oči a ztišil hlas. Oliver lehce přikývl. "Cedric založil tuhle společnost, aby vykrvácela New Haven." Měl podezření, že Cedric to plánoval už nějakou dobu, proto založil investiční firmu. "To si děláš legraci?" Rufus slyšitelně zalapal po dechu. Při vzpomínce na příhody z minulého života Oliverovi ztvrdl výraz. "Cedric Windrider má v úmyslu prostřednictvím Valoru pomalu odčerpávat majetek New Havenu." Rufus se zamračil. Rufus se napřímil a všechny známky šoku nahradila vážnost. "Řeknu svým lidem, aby se na to podívali." "Ať vaši lidé proniknou do Valoru." Aby Valor zničili, museli by začít zevnitř.
Kapitola 5
Rufus Blackwood okamžitě pochopil a zářivě se na Olivera Mercera usmál. "Nebojte se, o všechno se postarám. Oliver Rufusovi naprosto důvěřoval. "To rád slyším. 'Nemůžu uvěřit, že je tvůj otec tak zlomyslný, on chce skutečně vysát New Haven, který od základů vybudoval starý lord Mercer.' Od té doby, co se Rufus s Oliverem sblížil, se jeho opovržení Cedrikem Windriderem jen prohloubilo. "Cedric je teď předsedou New Havenu; proč se pořád snaží společnost vykrást? V Oliverových očích se objevil náznak sarkasmu. "Protože New Haven nese jméno Mercer, ne Windrider. Navzdory Cedrikovu titulu bude New Haven vždy patřit rodu Mercerů. Cedrik měl ambice odvrhnout dědictví Mercerů a chtěl, aby rod Windriderů zaujal místo prominentního rodu v Eldermere. Rufus se zlostně zamračil: "To je ale podlý člověk. Typická nevděčnost; dnes ji konečně poznal na vlastní kůži. "Mimochodem, potřebuji, abys pro mě vyřídil ještě dvě věci. "Tak do toho. Oliver se naklonil blíž a zašeptal Rufusovi do ucha několik slov. Poté, co si vyslechl Oliverovu žádost, se Rufusovi na rty vkradl tajemný úsměv. 'Tihle dva jsou snadní, postarám se o ně, jakmile se vrátím. Oliver se vděčně usmál. "Děkuji. Ať už v tomto, nebo v minulém životě, byl nesmírně vděčný, že má po svém boku přátele, jako byli Rufus a Lawrence Reed. V minulém životě, když ho Cedric Windrider vyhodil a přerušil jejich vztah otce a syna, mu právě Rufus a Lawrence nesmírně pomohli. Rufus se usmál. "Za co mi děkuješ? Jsme bratři. Oliver mírně zvedl koutky úst. "Jo. Po obědě se oba chystali vyrazit domů, aby si odpočinuli. Od té doby, co se Cedric Windrider oženil s Isabellou Lark, pouto mezi Oliverem a Cedricem ochladlo. Aby se vyhnul konfliktům, odešel Oliver během střední školy studovat do zahraničí. Teď, když se vrátil, se bude muset postavit rodině Windriderových, což Rufusovi dělalo starosti. "Olivere, co kdybys místo toho přišel ke mně? Oliver pochopil Rufusovy obavy a povzbudivě se usmál. "Zatím nemůžu Windriderovy opustit, nechci je varovat příliš brzy. Kvůli pomstě musel snést ponížení, které mu pobyt u Windriderů přinesl. Dokud Cedrik Windrider nebude chtít jeho krev, bude prozatím v pořádku. Rufus přijal Oliverův plán a přikývl. "Jen buď opatrný. "Neboj se, mám to pod kontrolou. Prozatím se soustředil na to, aby napravil 'otcovsko-synovský vztah' se Cedrikem a získal si jeho důvěru. "Dobře, tak já vyrazím. Dám ti vědět, až budu mít nějaké novinky. "To zní dobře. Oliver se díval, jak Rufus odjíždí, a nespěchal domů. Místo toho zamířil do nedalekého květinářství. Lily Mercerová zbožňovala lilie, zatímco lord Mercer měl rád švestkové květy. Zima byla v plném proudu a v obchodě měli náhodou na prodej švestkové květy. Když Oliver vybíral květiny, otevřely se dveře obchodu a dovnitř vstoupil mladý muž v černém kabátě. Když spatřil Olivera, který se věnoval výběru švestkových květů, muž překvapeně vytřeštil oči, když ho tam uviděl. Oliver, který se soustředil na svůj úkol, si nevšiml mužova pohledu a soustředil se na hledání dokonalých švestkových květů. Mužovy oči hořely obdivem, když Olivera pozoroval, a na rtech mu hrál jemný úsměv. Vrátil se. Oliver ucítil, že se na něj někdo dívá, otočil se a zjistil, že za ním stojí švihácký mladík. Oliver pocítil záblesk povědomosti, jako by toho člověka už někdy viděl, ale prozatím si nedokázal vybavit kde. Ze zdvořilosti Oliver na muže kývl a vrátil se k výběru květin. Když Nathaniel Grey viděl neznámý pohled v Oliverových očích, nemohl se ubránit pocitu hořkosti. Oliver si ho samozřejmě nepamatoval. Když Oliver přemýšlel, kdo by ten člověk mohl být, vynořilo se mu v hlavě jméno. Není to Nathaniel Grey, druhý syn rodu Greyů? Oliver se otočil zpátky k pohlednému muži a opatrně se zeptal: "Jste Nathaniel Grey, druhý syn rodu Greyů? Když si Nathaniel uvědomil, že ho Oliver poznal, cítil, jak z něj mizí hořkost. "Ano, to jsem já. Opravdu to byl Nathaniel. Ve svém minulém životě se Oliver s Nathanielem setkal jen jednou. Pamatoval si, že to bylo během večeře pořádané Cedrikem Windriderem, jejímž cílem bylo sjednat svazek mezi Eleanor Windriderovou a Nathanielem. Tehdy se však Oliver o jejich sňatek nezajímal a nevěnoval mu velkou pozornost. Dočasně opustil švestkové květy, Oliver přistoupil blíž k Nathanielovi a natáhl k němu pravici. "Olivere Mercere, těší mě. Nathaniel na okamžik ztuhl při pohledu na dlouhé elegantní prsty a výrazně kloubnatou ruku, která se k němu natahovala, než jí s úsměvem rychle potřásl. "Slyšel jsem o vás, zmínil se o vás můj otec i bratr. Oliver pocítil záblesk překvapení. Byl už léta v cizině; jak o něm mohli Šedí vědět? Nathaniel, který si všiml Oliverova zmatku, nabídl vysvětlení. "Můj otec a lord Mercer kdysi spolupracovali na jednom projektu. Oliverovi svitlo pochopení. "Aha, to dává smysl. Vzpomněl si, že jeho dědeček skutečně spolupracoval s rodinou Greyových, ačkoli konkrétním okolnostem nevěnoval příliš pozornosti. S pohledem upřeným na Olivera Nathaniel mírně zaváhal, než se zeptal: "Takže ty ses vrátil z ciziny? "Ano, vrátil jsem se před pár dny. Nathaniel otevřel ústa, aby řekl něco dalšího, ale vtom k němu přistoupila prodavačka se zabalenou kyticí lilií a švestkových květů a s úsměvem řekla: "Pane, vaše květiny jsou připraveny. Oliver se usmál a vzal si květiny. "Děkuji. Když viděla, jak se Oliverova pohledná tvář rozpadá v okouzlující úsměv, asistentka se začervenala a stydlivě odpověděla: "N-ne, není zač... Po zaplacení květin se Oliver otočil a zjistil, že ho Nathaniel stále pozorně sleduje. Rozhlédl se kolem sebe a v ruce držel květiny. "Takže, Nathanieli, ty jsi tu taky kvůli květinám? Při pohledu na lilie a švestkové květy v Oliverově náručí pocítil Nathaniel záchvěv žárlivosti. Komu je chtěl Oliver dát? Při pomyšlení, že Oliver dává květiny někomu jinému, se mu v žaludku zkroutil uzel. "Jo. Oliver neměl v úmyslu rozhovor prodlužovat a omluvně se na Nathaniela usmál. "Promiň, ale musím kvůli něčemu odejít. Nathaniel pokrčil rameny. 'To je v pořádku, jdi napřed.' "Můžeme si popovídat jindy. "Jistě. "Nashledanou. "Sbohem. Nathaniel stál ve dveřích květinářství a sledoval, jak Oliver nasedá do taxíku a odjíždí. Jakmile nastoupil do taxíku, Oliver mu přikázal: "Odvez mě na hřbitov Spirit Hill. "Jistě. Teprve když taxík s Oliverem zmizel z dohledu, Nathaniel konečně stáhl pohled. Nečekal, že na Olivera v květinářství narazí, ani že na něj Oliver promluví. Nathaniel vytáhl telefon a na displeji se rozsvítila fotografie dvou mladých chlapců. Byli tváří k tváři, šťastně se usmívali a ukazovali palce do fotoaparátu. Jeden byl mladý Nathaniel a druhý mladý Oliver. Při pohledu na zářivý úsměv na tváři malého Olivera Nathanielův výraz změkl a vnesl do jeho rysů teplo. Když si vzpomněl, že na něj Oliver zapomněl, Nathanielovy oči pohasly s náznakem zklamání. Myšlenky na budoucí příležitosti být s Oliverem v něm však zažehly plamínek naděje.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Druhá šance Pomsta"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️