Žádná dokonalá láska

Předmluva

==========

Předmluva

==========

Psát román z historického prostředí je ošemetné. Snažit se ho zasadit do země, kde jste nikdy nebyli, je ještě těžší. Proto doufám, že čtenáři budou shovívaví. Snažil jsem se co nejlépe zprostředkovat Skotsko, které jsem díky svému výzkumu poznal a zamiloval si ho (i když jsem ho zatím neměl možnost navštívit). Doufám, že se mi podařilo zachytit podstatu krásy Skotska, jeho obyvatel a milovaného přízvuku a zároveň ji udržet přístupnou pro čtenáře. Užijte si to!

"Bůh, který při stvoření učinil dva z jednoho,

sňatkem učinil jednoho ze dvou."

-Thomas Adams, Kázání XXIL

První kapitola (1)

==========

První kapitola

==========

Obr, který byl vévodou z Edinbane, stál u krbu velkého kamenného krbu, tváří k dohasínajícím plamenům. "Uděláš to, ať se ti to líbí, nebo ne."

Callumovi ztuhla páteř. Zvedl hlavu a chtěl na sobě nedat znát, jak hluboce se mu ta myšlenka hnusí. Dokonce se jí děsil. "Sňatek s úplně cizím člověkem? Myslím, že ne."

Vévoda stál nehybně jako socha. "Jako tvůj otec mám povinnost postarat se o to, aby ses oženil se ženou hodnou stát se vévodkyní. A tvou povinností je poslechnout."

Callum se vysmál. Otec? To sotva. Ten muž byl vždycky spíš vévoda než otec. "Matka se může sklonit před každým tvým nařízením, ale já ji následovat nebudu."

Otec se otočil a ukázal ostrost svých šedých očí, nelítostný profil, který Callum začal nenávidět. Jeho nárazově bílé vlasy svědčily o letech nespokojenosti v manželství se dvěma neplodnými ženami, než si vzal Callumovu matku. "Matku z toho vynech," řekl jeho otec s ledem v hlase. "Mluvíme o tobě, o tvém manželství. S tím budeš souhlasit."

Callum se natáhl po stole a zklidnil se. Nevěsta, kterou si vybral jeho otec. Věděl, že to přijde, a přesto na to nebyl připravený. Sebenenávist ho naplnila až po okraj, když si vzpomněl, jak se pokaždé podřídil vévodovi a přiměl tohoto diktátora věřit, že jeho nadvláda je absolutní.

Ach, Callum se otci vzpíral v maličkostech, symbolických projevech, které mu dávaly alespoň zdání kontroly. Většinou však polykal hořkost poslušnosti a držel se vědomí, že až otec zemře, bude moci žít svobodně, jak se rozhodne.

Ale sňatek s cizincem - jeho důsledky by sahaly daleko za otcův hrob. "A když to neudělám?" vyhrkl.

"Můj otec znal význam povinnosti. Vůči Bohu. Vůči králi a vlasti. Právě toto vévodství mu bylo uděleno, protože plnil své povinnosti, a je načase, abys i ty plnil ty své. Nastal čas, aby ses oženil. Potřebuješ dědice."

Otcovo přeřeknutí nezůstalo bez povšimnutí. Callum sevřel boky stolu a klouby mu zbělely.

Vévoda si neuvědomil, že se v jeho synovi vzbouřil neklid, a pokračoval. "Chodil jsem do školy s hrabětem z Hadleighu. V celé Anglii není váženějšího muže. On a já jsme doladili všechny detaily v dohodě mezi tebou a jeho vnučkou. Měla bys být vděčná, víš? Jen málo mužů by dobrovolně vyhnalo mladou ženu na toto opuštěné místo. Ale jak už to tak bývá, hrabě není daleko od smrtelné postele a jeho vnučka velmi potřebuje domov a manžela. Lady Kateřina přijede tři dny před svatbou, takže budete mít dost času se s ní seznámit."

Callum vydechl horkokrevně. "Mám být vděčný, že? Aby každý detail mého života byl vybrán podle vašeho přání?"

Vévodovo mlčení vypovídalo o hloubce jeho nespokojenosti, ale jeho chladnokrevnost Calluma jen dráždila. Chtěl svého otce vyburcovat, dotlačit ho k bodu zlomu. "A ty jsi byl spokojený s tím, co pro tebe tvůj otec vybral, chápu to správně?"

V otcově výrazu se mihly nějaké emoce. "Splnil jsem svou povinnost, jak jsem měl. To přece víš."

Blíže, ale ne zcela. "Dokud jsi to neudělal. Vybral sis mou matku."

Otci na krku pulzovala žíla.

"A dodal bych, že ne způsobem, který by se hodil na vévodu."

"Dost!" zařval vévoda. Vydal se ke Callumovi, hněval se, ruce se mu houpaly v bok. Naklonil se nad stůl a vystrčil tvář směrem ke Callumovi. "Už ani slovo," vyhrkl. "Domluvy jsou téměř u konce, stejně jako tato diskuse."

Otcův neústupný hlas, v němž chyběla jakákoli empatie, jakákoli starost o to, co by si jeho syn mohl myslet nebo cítit... vrazil do Calluma jako beranidlo a vyrazil jeho naděje do budoucna. Představa rodiny, kterou si vždycky představoval - žena s obdivnýma očima a něžným hlasem, hrstka dětí, hlučných a bezstarostných, šťastný domov plný lásky a něhy - se mu rozmazala v mysli. Bolest ze ztráty mu vyrazila dech. Na krátký okamžik se Callumovi sevřel žal a ubral mu sebekontrolu.

"To říkáte vy." Callum naklonil hlavu.

"Hotovo," procedil otec skrz zuby.

Calluma se zmocnil palčivý hněv. Jediným rychlým pohybem natáhl ruku a smetl všechno ze stolu. Papíry, nezapálená svíčka, otcův kalamář, to vše se rozletělo po místnosti silou jeho skotského temperamentu.

Aniž by se Callum podíval vévodovým směrem, vyrazil z místnosti a jeho boty se rozléhaly po rozlehlé mramorové hale, která sloužila jako vchod do panství Castleton. Otevřel vstupní dveře a těžké dřevěné starožitné dveře s cinknutím narazily do zdi, když překročil práh.

Callum se zastavil, opřel se o jeden z velkých sloupů, které zdobily průčelí domu, zhluboka se nadechl a zkřížil ruce na prsou. Potřeboval vzduch, odstup od muže, kterému říkal otec, ačkoli ten muž nikdy neudělal nic, čím by si to jméno zasloužil.

Prohlížel si nekonečné zelené kopce, zahalené v příkrovu fialového vřesu, daleký skotský výhled, který se snášel do soumraku. Země, která jednou bude jeho. Obloha se barvila do růžova a indiga, na níž se míhaly bílé chuchvalce mraků. Poklidný výjev byl v takovém rozporu s jeho vnitřním neklidem, že se otočil, zamířil po schodech na terasu a dlouhými kroky se vydal po dlažebních kostkách, které vedly k zadní části domu a k tmavnoucímu obzoru.

Pro jednou si přál být v Edinburghu. Špinavé, sazemi zanesené město s přeplněnými ulicemi a hlučnými nábřežími by jeho náladě jistě odpovídalo lépe. Malá zchátralá hospůdka by se hodila. A nějaká dobrá highlandská whisky. Dost na to, aby zapomněl, co se od něj očekává.

Callum kráčel po trávníku a jemný vítr mu čechral vlasy. Jakmile došel k úpatí kopce, svlékl si bundu a přehodil si ji přes rameno. Večerní vzduch provoněl čerstvý vřes a nad kopci se neslo známé bečení ovcí. Napětí v ramenou trochu povolilo a on zpomalil tempo. Měsíc pomalu vycházel a s přibývajícím tmavnutím oblohy nabíral světlo. Vrhal na krajinu záři a potok po Callumově levici se proměnil v tekoucí stříbrnou stuhu.

První kapitola (2)

Ať se snažil sebevíc, vlna hněvu opadla a vystřídala ji mrzutá hořkost. Miloval tuto zemi. Miloval zdejší lidi. A nenáviděl, že její vlastnictví znamená, že podléhá svému otci a chamtivým a všudypřítomným požadavkům jeho budoucího titulu. Callum si oddechl.

Jak si mohl vzít cizí ženu, kterou nikdy neviděl? Už jen samotné manželství mu způsobovalo nepříjemné píchání. Toužil po ženě, s níž by mohl vytvořit milující rodinu, tak odlišnou od domova, v němž vyrůstal, ale zároveň se toho obával, a to z dobrého důvodu. Callumův otec byl hrubý manžel a otec. Kdo mohl říct, že Callum nebude stejný? Proto se vždycky vyhýbal jakýmkoli romantickým pletkám.

Callum si vždycky myslel, že pokud se ožení, tak až bude starší a po dlouhých námluvách. V situaci, kdy si bude moci být jistý sám sebou a svým chováním.

Teď ne. A už vůbec ne se ženou, kterou nikdy neviděl.

Zvedl větvičku a hodil ji do vody. Proud nesl klacík po proudu, občas zpomalil ve víru, než se vydal dál. Callum kráčel podél proudu a sledoval klacek, ačkoli jeho konečný cíl byl nevyhnutelný: jezírko, které se nacházelo za obloukem kopce. Callum zvedl pohled a sledoval cestu potoka. I jeho cíl byl nevyhnutelný: sňatek s cizí ženou, život po boku někoho, koho si nevybral.

Když se podíval zpátky dolů, na okamžik ho napadlo, že ztratil hůl. Seskočil na záda, aby si ji lépe prohlédl, a s překvapením zjistil, že větvička uvízla v rákosí na okraji břehu. Voda plula kolem, ale větvička se nehýbala. Zadíval se na klacek zaklíněný v bahnitém okraji potoka a na dlouhé trávy, které se táhly ve vodě.

Ta myšlenka Calluma zasáhla jako blesk. Ne každý klacek skončil v jezírku. Pokud byla dostatečně pevně zaklíněná v rákosí a trávě na okraji potoka, mohla se větvička udržet. Nemohl by on udělat totéž? Měl na to měsíc. Kdyby dost chtěl, jistě by dokázal najít cestu z budoucnosti, která se k němu rychle blížila.

Možná by mohl otce jednou provždy naučit, že nemůže - nechce - mít v Callumově životě poslední slovo.

Úzký obývací pokoj představoval ideální cestu k procházení. A kdo by nechodil, když se dozvěděl tak šokující prohlášení? "Skot? Opravdu?" Kate se otočila čelem k dědečkovi a sukně jí zavlály kolem kotníků.

"Ano, Katherine, Skot. Skot, který se jednoho dne stane vévodou. To, co jsem řekl, jsem myslel vážně. Než odejdu, hodlám tě vidět usazenou." Jeho tón byl přísný, ale bleděmodré oči se mu třpytily, jako by se těšil z její reakce. Nejspíš to tak bylo.

"Proč se musím vdávat? Proč si nemohu vybrat, že budu váženou starou pannou?" Neměla v úmyslu si stěžovat, přesto její slova nesla plamenný tón.

Její dědeček si povzdechl, propletl prsty a položil si je na hruď. "Proč se chováš, jako by tě ta zpráva překvapila? Věděla jsi, že to přijde."

Kate se na srdci usadilo cosi těžkého. Věděla, že to přijde. Dokonce už týdny a měsíce. Ale ani to ji nepřipravilo na okamžik, kdy ten čas skutečně nastal.

Vrhla se na panickou obranu. "Ale určitě je tu někdo vhodnější" - chytala se toho správného slova - "vhodný." Ne že by se někdy setkala se Skotem, ale slyšela, že jsou trochu nezkrotní. Ne, možná to nebylo to správné slovo. Možná necivilizovaní? Kate neměla žádné informace z první ruky, o které by se mohla opřít, jen z doslechu, ale i to stačilo, aby to v ní vyvolalo obavy. "Vysočina je na hony vzdálená Hertfordshiru. Proč si nemůžu vzít někoho víc ...? Angličana? Někoho, kdo žije blíž k vám?"

Její dědeček se zasmál a uhladil si rukou pleš. "Koho, má drahá? S vévodou z Astonberry? Je skoro třikrát starší než ty. Nebo snad hrabě z Glastenu? V pětatřiceti má tak těžkou dnu, že ho musí vozit v sedacím křesle. Obávám se, že naše možnosti jsou poněkud omezené." Naklonil hlavu a přísně se na ni podíval. "Tvůj snoubenec, markýz z Rowandu, je jen o sedm let starší a je pohledný, nebo jsem to alespoň slyšel."

To mu bylo šestadvacet. Kate si tento poznatek uložila do paměti.

Dědečkovi se zvedl koutek úst. "Kromě toho. Vždycky jsi toužila po dobrodružství. Jsem si jistý, že Skotsko se jako takové osvědčí."

Kate se vrhla na místo na pohovce vedle něj. "Ale tak brzy! Za měsíc! Vždyť si sotva stihnu sbalit všechny barvy a plátna." Otřela si čelo, když ji napadla nová myšlenka. "Prodávají se vůbec tak daleko na severu výtvarné potřeby?"

"Vzhledem k tomu, jak rychle se ti ty tvoje vyčerpají, tak určitě budou, až přijedeš," řekl a koutky úst se mu nezkřivily ani náznakem úsměvu.

"Jak si mě můžeš dobírat v takovou chvíli? To je od tebe hrozné!" Obrátila na dědečka oduševnělé oči v naději, že ho obměkčí. "Nemohu uvěřit, že mě opravdu posíláš pryč."

Zavrtěl hlavou. Kate ho pozorně sledovala, jak jeho výraz vystřízlivěl. Už dávno si zapamatovala každou vrásku, každou linku jeho tváře. Naklonila se k němu a vdechla známou vůni brandy a santalového dřeva. Vůně domova. Jak by ho mohla opustit? Nedokázala si představit, že by jiného muže milovala alespoň z poloviny tak silně.

Položil zvětralou ruku na její a jemně ji stiskl. "Víš, že bych nesouhlasil s žádným sňatkem, kdybych nevěřil, že budeš dobře chráněná a zaopatřená. A doufám, že" - odkašlal si - "to bude víc než to."

Jednou, dvakrát si odkašlal, než se rozkašlal doopravdy. Sáhl do kapsy pro kapesník, aby si zakryl ústa. Kate mu položila ruku na záda a snažila se nedat najevo své rozrušení. Celé její tělo se však zachvělo při hekajícím kašli z hloubi jeho plic.

Když jeho kašel konečně utichl, celá dědečkova postava se vyčerpaně svěsila na pohovku. Jeho kapesník vypadal, jako by byl potřísněný šarlatovou barvou, ale snažil se ho nenápadně strčit do kapsy. Myslel si snad, že si toho nevšimla? Zdálo se, že každé zakašlání jí z něj ukradlo o něco víc.

První kapitola (3)

Když přerušil ticho, měl skřípavý hlas. "Nebyl jsem k tobě tak sdílný, jak bych měl, má drahá." Jeho pohled zářil lítostí. "Doktor říká..."

"Říkal, že sílíš!" Kate se zvedl žaludek.

Zavrtěl hlavou. "Znáš pravdu stejně dobře jako já. Zbývá mi maximálně pár měsíců, Katherine. Nebude to trvat dlouho a nebudu schopen opustit své lůžko." Zvedla ruku a zakryla si ústa ve snaze bránit se jeho slovům. "Mám v úmyslu tě do té doby dobře zařídit. Víš, že hrabství a veškerý jeho majetek je v zástavě. Tvé věno je nedostupné, dokud se nevdáš. Nepřeji si, abys byla vydána na milost a nemilost dobré vůli mého bratrance. Nebesa vědí, že jí má velmi málo."

Kate se zalily oči slzami. Dědeček je pryč? Nedokázala si to představit. Nechápavě zavrtěla hlavou.

"Žádné slzy, prosím," řekl, i když jeho hlas zněl mírně. "Doufám, že najdeš lásku, jako jsem ji našel já u tvé babičky. Naše manželství bylo domluvené, jak víš."

Kate polkla slzy a opřela si hlavu o dědečkovo rameno. "Já vím. Ale je spousta domluvených manželství, jejichž příjemci takové štěstí nemají."

"Advokát, kterého jsem poslal, aby to zařídil mým jménem, mě ujistil, že o tebe bude nejen dobře postaráno, ale že markýz z Rowandu je laskavý člověk. Stará se o své nájemníky a odpoledne se prochází s matkou po zahradách." Jemný úsměv mu zahřál vrásčitou tvář. "Je snadné tě milovat, Kate. A lásky máš na rozdávání. Nepochybuji, že stačí trocha času a úsilí, a budeš usazená a šťastná."

Dědeček zněl tak jistě. Snažila se v tom najít útěchu. Ostatně, když dědeček odejde, co jí tady zbude? Neměla by nikoho. Při tom pomyšlení se jí v krku udělal knedlík a ztěžka se jí dýchalo.

"Nemůžu s tebou zůstat, dokud ... . ?" Nedokázala se přimět k tomu, aby ta slova vyslovila.

"Ne, tomu tě nevystavím." Jeho tón byl pevný. "Kromě toho by se od tebe očekávalo, že budeš truchlit a tvá svatba se oddálí. Musíš se dobře vdát dřív, než naposledy vydechnu."

Dědeček začal znovu kašlat a tentokrát to bylo tak dlouhé, až se zdálo, že mu chrastí kosti. Než přestal, Kate se třásly rty. Měla co dělat, aby se nerozplynula v záchvatu pláče.

Dědeček upravil svou polohu, posunul paži a objal Kate kolem ramen. V posledních měsících značně zeslábl. Nemohla se o něj zakotvit jako kdysi. "Budeš muset odjet do konce srpna. To nám dává asi tři týdny na to, abychom se ujistili, že je všechno připravené. Už jsem mluvil s Helenou, která slíbila, že tě doprovodí a zůstane, dokud ji nenahradíš někým z nedaleké vesnice."

Její služebná? Považovala starší ženu samozřejmě za přítelkyni, ale Helen by rozhodně nedoprovodila Kate k oltáři, aby složila slib úplně cizímu člověku. Ani jí nedopřála alespoň malý pocit domova, když vyměnila jednu rodinu za druhou.

"Nechci toho moc, že ne?" Hlas mu zeslábl. "Chci pro tebe jen to nejlepší."

To nejlepší pro ni? Jak by to mohlo být nejlepší, když měla pocit, že se jí srdce rozskočí na dvě části při pomyšlení, že ho nadobro opustí? Kate se kousla do jazyka dřív, než stačila pozvednout hlas na protest. Dědeček se vždycky postaral o všechny její potřeby. Teď byla řada na ní, aby se postarala o jeho. Jeho přáním bylo, aby se před jeho odchodem mohla těšit z toho, že je zabydlená. Aspoň to mu mohla poskytnout. Jistě to věděl nejlépe. Vychovával ji od nečekané smrti jejích rodičů, když jí bylo pouhých pět let.

"Ne, dědečku, nežádáš příliš mnoho. Udělám, o co mě požádáš. Děkuji ti, že se o mě staráš, jako vždycky."

Pohladil ji po rameni. "To je hodná holčička," řekl hlasem protkaným přetížením. "A teď, zavoláš si na čaj?"

Přikývla a vstala, aby zazvonila. V hlavě se jí však točily myšlenky. Rozloučit se s dědečkem? A získat manžela, dokonce hezkého?

Obojí najednou jí připadalo téměř příliš těžké.

Kapitola druhá (1)

==========

Kapitola druhá

==========

Tři dny před svatbou uplynuly a po lady Kateřině nebylo ani památky.

Pak dva.

A teď jeden.

Callumovi se mělo ulevit. Místo toho se cítil vyloženě sklesle. A proč by neměl být? Měsíc se snažil a nebyl o nic blíž k tomu, aby našel způsob, jak se z nadcházejícího slibu vyvléknout, a přestože do slibu zbývaly už jen hodiny, jeho budoucí nevěsta pro něj byla stále neznámá. Měl plné právo být nervózní.

Dům byl plný svatebních hostů a darů a jemu se k smrti příčilo sedět u nezávazných rozhovorů a vymlouvat se na ženu, kterou ještě ani nepoznal. Jistě ji držel nad vodou nekonečný příval deště. Jediné další pravděpodobné vysvětlení bylo, že si to žena vzhledem k chybějícímu rodinnému doprovodu rozmyslela a nyní je na cestě do Brightonu nebo Bathu nebo kamkoli, kam v těchto dnech bohatí Angličané utíkají. Bylo možné, že by měl takové štěstí?

Nepravděpodobné.

Vyťukával si rytmus do stehna a díval se přitom z okna knihovny, kde se na všechny možné povrchy lily těžké dešťové přeháňky. Země už byla dávno nasáklá a proměnila pozemky v bažinaté mokřiny. Některé níže položené pozemky začaly zaplavovat a Callum rozeslal zprávy hrstce farmářů, aby v případě potřeby přivedli svá stáda na pozemky panství. Neozval se, i když popravdě řečeno, ani to nečekal. Muži pravděpodobně dělali, co mohli, aby ochránili svou úrodu a dobytek.

Ozvalo se zaklepání na dveře. Harkness vstoupil do místnosti a lehce se uklonil. "Můj pane, právě přišla zpráva. Nedaleko Stewartova pozemku se protrhla hráz. Celé stádo je v nebezpečí."

Callumovi se sevřel střed těla. Přehrada. A jeho strýc by byl přímo v centru dění, aniž by myslel na svou bezpečnost. "Ať mi Rory okamžitě osedlá koně. A ať mi Benson přinese můj plášť, boty a klobouk."

Když Callum o pár minut později spěchal po schodech dolů, málem si otce na schodišti nevšiml. Ten mu položil těžkou ruku na rameno. "Máš zakázáno odejít. Máme tu hosty, které musíme pohostit."

"Určitě to zvládneš," řekl Callum a odstrčil otcovu ruku. Kdyby okamžitě neodešel, zbláznil by se. "Jsou to koneckonců tví přátelé, ne moji."

Otcův obličej potemněl. "Je to nebezpečné a já nedovolím, abys ohrožoval svůj život. Jsi syn vévody." Pohrdavě mávl rukou. "Ne nějaký nájemníkův spratek."

Otřásl se mužovým tvrzením - Callum byl synem nájemníkovy dcery, což se jeho otec rozhodl neustále zapomínat. Callum si dal ruce v bok. Copak nestačilo, že si jeho otec vybral právě tu ženu, kterou si měl vzít? Musí mít prsty v každém rozhodnutí Callumova života?

Popravdě řečeno, bylo to jedno. Callum byl odhodlaný odejít a jeho otec si dvakrát rozmyslí, než udělá scénu před jejich hosty. Toto prosté zjištění zchladilo Callumovu náladu. Místo aby se na něj vrhl, načrtl krátkou úklonu. "Jsem vám vděčný za váš zájem, Vaše Milosti." Pak se otočil na podpatku a zamířil k východu.

Jeho otec za ním prskal, ale ani vévodovy protesty nebylo slyšet přes zvuk lijáku.

Navzdory opatřením proti nepřízni počasí byl Callum během několika vteřin promočený na kost. Pobídl svého koně Bayarda směrem ke Stewartově usedlosti a držel se silnice, místo aby se vydal rychlejší, ale zrádnější cestou přes pole. Cesty byly hustě pokryté blátem, ale byly záměrně vybudovány na nejvyšších místech pozemků, aby se v takovém počasí nevyplavily.

Normální desetiminutová jízda trvala Callumovi téměř půl hodiny. Přes závoj deště sotva viděl na chalupu. Přistoupila k němu sestřenice Olivia, šaty a zástěru měla promočené skrz naskrz a z dlouhého copu jí kapal déšť. Slezl z koně a podal jí otěže.

"Táta je tamhle!" křičela přes liják a ukazovala. "Dohlédnu na tvého koně."

Krátce přikývl a vydal se směrem, který mu ukázala, kolem zadní části chalupy. Snažil se udržet na nerovném a kluzkém terénu. Déšť visel jako těžká opona a zakrýval mu výhled, ale on se vydal za zvukem křiku.

"Ale tati!"

"Lea' tenhle! Není to bezpečné!"

Callum vyjel na vrchol a během několika krátkých vteřin zhodnotil situaci. Jeho strýc Blair Stewart stál po pás v rozvodněném potoce a snažil se dostat k shetlandským ovcím, které uvízly na protějším břehu. Malý Ewan, Blairův houževnatý syn, bojoval s proudem, když se vydal za jednou z mladších oveček. Několika rychlými kroky se Callum dostal ke stoupajícímu přílivu vody. "Poslouchej svého tátu!" varoval ho a vedl chlapce ven z vody. "Já ti tady pomůžu. Ty běž pomoct sestře s mým koněm."

Ewanovi bylo sotva jedenáct let a jeho úzká ramena se třásla jako list v podzimním větru. Ale uměl pracovat jako muž a postavil se do pevného postoje. "Tyhle ovce jsou naše živobytí. Chci jim pomoct." Právě tenhle duch, tohle odhodlání bylo důvodem, proč Callum miloval tuhle zemi a její lidi. Bez ohledu na to, jak těžký byl jejich život, bojovali za něj ze všech sil.

"Zůstaň tady nahoře a dohlédni na ovce, aby se dostaly do bezpečí, až je dostaneme na druhou stranu," řekl Callum a sklouzl ke svému brogue. "Tvůj táta a já budeme bojovat s proudem."

Ewan pevně přikývl. "Ano."

Kolie štěkaly z druhé strany přebroděného potoka a ze všech sil se snažily shromáždit panikařící ovce.

Callum se brodil a ledová voda mu během několika vteřin prosákla skrz vrstvy. Dostal se na druhou stranu, kde Blair zvedal těžkou ovci.

"Zatímco vy je budete sbírat, já je přenesu na druhou stranu," řekl Callum. "Ale dávej pozor na vodu. Jestli se zvedne o hodně, musíme je opustit a dostat se na vyšší místo." Natáhl ruce a čekal.

Blair nastavil ústa do nelítostné linie, přesto přikývl a předal ovci Callumovi, pak vyšplhal na bahnitý kopec a začal ovce hnát. Když se Callumovy svaly napjaly pod tíhou, děkoval nebesům, že shetlandky jsou menší než mnohá jiná plemena. Bohužel byly také o dost dražší na výměnu. V hlavě si udělal několik hrubých propočtů a snažil se odhadnout, kolik jich budou schopni zachránit, než se voda příliš zvedne.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Žádná dokonalá láska"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️