První kapitola (1)
======================== Andrius Otírám si krev z rukou kapesníkem s monogramem a nevšímám si kaše před sebou, která kdysi bývala obličejem. Povzdechnu si, když vidím cákance na svých sedmisetkilových botách Ferragamo. Věřte mi, že v den, kdy dostanu příkaz přijít a dát lekci jednomu z franšízantů Sergeje Alljova, si obuju hnědé. Ten člověk už přes rok odčerpává zisky, je to už druhý idiot, který to udělal. Viděl jsem důkaz. Vždycky chci vidět důkaz, a možná je to nad mé postavení nájemného vraha, ale jako nejchladnokrevnější a nejúčinnější zabiják v Allyovově arzenálu nehodlám ustoupit a začít se chovat jako posera. Přesto existují pravidla, která je třeba dodržovat. Možná mám svůj morální kodex, ale nepřeháním to. Pracoval jsem pro různé organizace jako nájemný vrah, ale v těchto dnech se čím dál víc zaplétám se Sergejem Alljovem a jeho operací. Což mi vyhovuje, protože je důležitou součástí mého plánu. Vyhrnu si rukávy a zapnu si bundu Boss. Říká se, že šaty dělají člověka, a pokud je to tak, jsem chodící, mluvící billboard bohatství. "Skončili jsme?" Johnny, moje pravá ruka v dnešním malém dobrodružství, se usměje. V těchto kruzích je neobvyklý, protože je rodilý Brit, ale prošel těmi nejbrutálnějšími pouličními gangy a získal si pověst, která zaujala východoevropské rodiny řídící syndikáty organizovaného zločinu, stejně jako italskou mafii ze staré školy a některé turecké skupiny. Pracuji s ním na takových zakázkách. Práce, kde jde o to dát bolestivou a ošklivou lekci. Takovou, kterou budou ostatní lidé ještě týdny vidět na Leonově potlučené tváři. Ty ostatní práce, ty, kde se cíl nedočká toho, aby světu ukázal své chyby, ty práce dělám jen se dvěma dlouholetými důvěryhodnými kolegy. "Ano, skončili jsme." Strčím si kapesník do horní kapsy, přeložený tak, aby krev byla na vnitřní straně. Tenhle idiot má štěstí, že odnesené částky byly malé, a Allyov byl ve velkorysé náladě poté, co mě jen před pár dny nechal zabít jiného zloděje. Vyjdeme ven do nočního vzduchu. Dnes večer je chladněji, což mám raději. Dávat někomu lekce slušného chování je dřina a já se nerada potím. "Dobře, já už půjdu. Možná se brzy uvidíme." Johnny si vyhrne límec a zamíří ulicí. Je známý jako Dárce bolesti. Vážně. To je jeho přezdívka. Myslím, že si ji vymyslel sám a rozšířil ji mezi lidi. Já žádnou přezdívku nemám. Moje křestní jméno stačí na to, aby v každém vyvolalo strach z Boha. Dostaneš na můj seznam sráčů za výprask a já ti tu nechám památku - tvůj potlučený obličej - jako připomínku toho, co nemáš dělat. Jestli se odvážíš mluvit s někým z orgánů činných v trestním řízení o tom, proč tvůj obličej připomíná shnilý banán, zařadím tě na svůj druhý seznam. Dostaneš se na můj druhý seznam a jsi pryč; nebude tě se mnou nic spojovat. Žádná vizitka ani hloupá přezdívka, která by mě spojovala s mými zločiny. Jeden pitomý sráč si říkal Zabiják a u každé vraždy nechával vizitku. Rozšířil to jméno široko daleko a pak se divil, proč šel na doživotí ke dnu. Vsadil bych se, že to bylo nejjednodušší odsouzení, jaké koruna za poslední roky měla. Allyov má nejlepší trestní právníky v Británii na smlouvu a já lidi děsím tak, že většina z těch, kterým dám schovat, nikdy nepromluví. Jsou vděční, že jsou naživu. Strčím si ruce hluboko do kapes a zamířím domů. Na ulicích už je pár hlučících lidí, i když noc je teprve mladá. Nechci nic víc než jít domů a uvolnit si uzly ve svalech dlouhou horkou sprchou a sklenkou skotské a pak se ponořit do dobré knihy, ale mám večírek. Jeden Allyov pořádá u mě doma. Mluvím o tom, že jsem se kurva pochcal, jak by řekli Britové. Zřejmě je to něco jako uvítání do rodiny, i když tomu vlezlému zmrdovi pořád říkám, že se nehodlám stát čestným členem rodiny. Řekl jsem své hospodyni Justině, aby na noc najala další pomocníky a přivedla zásobování. Ne že bych věděl, koho čekat. Možná to budou muži a jejich manželky, v tom případě to bude spousta drbů, vydatného jídla a staré dobré pohody. Nebo to budou jenom muži, a v tom případě budu naštvaná, protože nechci mít doma drogy ani děvky, a očekávám, že se večer zvrhne do té míry, že obojí bude na pořadu dne. Neberu drogy, neplatím za sex a kromě občasné skleničky skotské nebo vodky nepiju. Po několika blocích chůze zahnu doprava, vjedu na parkoviště místního supermarketu a zamířím ke svému mercedesu. Když procházím pod ostře bílou pouliční lampou osvětlující parkoviště, míří kolem mě mladá brunetka žonglující s pěti taškami. Jedna se rozdělí a její obsah se vyvalí na zem. Trochu zděšeně vykřikne a snaží se položit ostatní tašky na zem, aniž by se jejich obsah také vysypal. Otočím se, udělám dva kroky zpět a sehnu se, abych jí pomohl posbírat rozsypaný nákup. Vzhlédne, setká se s mým pohledem a zčervená, když se usměje. Podávám jí citrony a limetky, které se kutálely po zemi, a v okamžiku, kdy uvidí porušenou kůži na mých kloubech a cákance krve, zazvoním. Olízne si rty; nervy, ne vzrušení, ten rozdíl dobře poznám. Popadne své věci a strčí je do rozbité tašky. Sevře tašky pevněji v rukou a rychle se ode mě odlepí a vystřelí po mně děkovný pozdrav. Nevadí mi to, jsem na tu reakci zvyklý. Některé ženy se mě bojí, jiné se se mnou chtějí válet v pytli, ale všechny reagují na násilí v sobě. Podle toho mě posuzují a připadám jim žádoucí... lákavý. Ale žádná z nich mě nechce, to pravé já; nikdy ne on. Vidí jenom grázla ve značkovém obleku, se kterým se buď chtějí projít po divoké straně, nebo se od něj vzdálit. Mám dvě kamarádky s výhodami, se kterými se přátelím, a po zbytek času jsem zasranej mnich. Nepotřebuju se trápit tím, že nějaká šmírácká milovnice násilí chce slyšet všechny špinavé detaily toho, co se děje, když mám práci. O práci nemluvím, nikdy, ale to jim nebrání, aby se ptali. Mohl bych ukojit žízeň s některou z holek ve striptýzových klubech, které Allyov provozuje, ale neseru si na vlastní práh. Takovýhle kecy se vždycky zvrtnou. Nepotřebuju, aby striptérka měla ublížené, doširoka otevřené oči, protože jsem nikdy nezavolal. Nebo aby o mně holky mluvily.
První kapitola (2)
Usedám na měkké kožené sedadlo řidiče a konečně se uvolňuji. Pak si vzpomenu na večírek a jsem zase naštvaná. Cesta domů mě zavede kolem jednoho z Allyovových legálních podniků, restaurace, kterou vlastní a která mě poslední dobou čím dál víc přitahuje. Můj pohled zalétne k oknům a já vím, koho doufám zahlédnout. Violet. Drobná blondýnka. Úplně mimo, protože pracuje pro Allyova, a navíc je to tak trochu záhada. Natolik, že jsem ji onehdy sledoval, abych zjistil, jestli nechystá něco nekalého, například špehování Allyova, aby o tom podala zprávu orgánům činným v trestním řízení. Nezdálo se, že by to dělala, a taky jsem si její malý a dusný byt pořádně prohlédl, ale nevyplácí se být příliš opatrný. Něco mi na té dívce nesedělo. To, jak se vždycky líčila, aby se vlastně snažila vypadat méně atraktivně, než je, až do nedávna, kdy se začala víc snažit. To, jak se motá kolem Allyova stolu, když je tam on, a myslí si, že je nenápadná, i když je všechno jinak. Zavrtím hlavou a soustředím se na cestu. Než dorazím domů, třeští mi hlava a jsem nadmíru unavená. S povzdechem zamířím po příjezdové cestě ke svému domu se sedmi ložnicemi a čtyřmi koupelnami, kde bydlím sama se svou hospodyní. Když vylezu z auta, zabouchnu dveře. Žádné parkování s obsluhou pro mě není, takže mám v plánu za chvíli vyjet a uklidit tu bestii do jedné ze tří samostatných garáží. Miluju bohatství a moc, které tohle místo znamená. Ještě víc se mi líbí, že žiju mezi bankéři, finančníky a právníky, kteří by se zděsili, kdyby věděli, že se v jejich vzácné části města na očích skrývá nájemný vrah mafie. Ale já jsem prostě poctivější forma zločince. Oni ničí životy stisknutím tlačítka na klávesnici; moje značky si to přinejmenším zaslouží. Když otevírám dveře a mačkám kombinaci na svém luxusním bezpečnostním systému, volám na Justinu. Vychází z kuchyně s lopatkou v ruce. "Ach, Bože. Dnes večer přijdou na večírek." Tváře jí zčervenají. "Spolupracovala jsem s dodavateli jídla, myslela jsem, že by se hodilo jídlo. Donnu jsem neviděla tak dlouho." Odkazuje na Sergejovu manželku. "Ale pak mi zavolá Donna a řekne mi, že se omlouvá, ale dnes večer se zúčastní jen muži." Vypadá nervózně. Jak by také měla. Muži jsou zvířata, když se dostanou sami do skupiny. Když se tu objevili naposledy, jeden z nich Justinu osahával tak silně, že jí zanechal modřinu. "Až skončíš s organizací s cateringem kvůli jídlu, dej ho na jednu stranu přikryté, aby si lidé mohli pomoci sami. Pak jdi na noc ven. Zajdi si na film nebo za kamarádkou. Zavolám ti, až budou pryč. Pošli domů i dodavatele jídla." Vděčně se na mě usměje, ale zavrtí hlavou. "Donna říkala, že Sergej tvrdí, že dnešní večer bude klidný. Zůstanu, ale jestli se to vymkne kontrole, budu se snažit, aby mě nikdo neviděl." Bydlí tady, v pokoji nahoře, a ne v blbé služebně. Justina je v podstatě moje jediná opravdová kamarádka a jediná, kdo o mně ví polovinu pravdy. Teď už jsem unavená, adrenalin je pryč a náladu mi zkazil nechtěný večírek, a tak se plahočím po schodech nahoru, abych se převlékla. O půl hodiny později jsem osprchovaná, vlasy mám nagelované a na sobě ležérnější oblečení. Pořád je to drahé jako prase, ale ne můj obvyklý oblek. Vrzavé cinknutí zvonku mě přiměje naposledy zkontrolovat svůj vzhled a nasadit si hodinky, než se vydám dolů po schodech. Být chytrý je součástí hry, součástí postavy, kterou jsem si vybudoval. Na oblečení kašlu, jde mi jen o mystiku, kterou mi pomáhá budovat. Polovinu času ve Spetsnaz jsem strávil v tom samém smradlavém oblečení celé týdny. Justina vítá muže u dveří, pouští je dovnitř a vede je do salonku, kde nalévá pití. Udělá jim pohodlí a pak už se o sobě nedává vědět; objeví se jen proto, aby otevřela dveře a přinesla pití všem novým hostům. Někdy v průběhu večera dorazí dívky a drogy už budou tady. Nepotřebuju tyhle zasraný sračky. Doufám, že má Donna pravdu a dnešní večer bude klidnější než obvykle. "Andriusi, můj dobrý muži." Vchází Gregory, jeden ze starších členů rodiny, a jeho tlusté břicho ho předchází. Na obou malíčcích nosí zlaté prstýnky a prošedivělé vlasy má vyčesané do účesu ledabylého biče. Ještě dnes večer mu bude nějaká čubka kouřit v koutě jeho péro. Pokaždé, když si na nějaký svůj večírek přivedou holky, dostanu hromadu keců za to, že se ho neúčastním. Zdá se, že pravidla žádné drogy, nic moc pití akceptují, ale mezi těmi chlápky se táhne silná vlna homofobie. Jakýkoli náznak, že nejste červenokrevný muž, je vyděsí. Naštěstí jsem tak kurevsky smrtící, že mě v tom otevřeně nevyzývají, ale naplňuje mě hrůza při pomyšlení, že se jednou budu muset zúčastnit. Mám osobní důvody, proč nechci využívat ženy, které na tyto akce přivedou. Pravidlo... víc než to - slib. Slib, který byl učiněn krví a zpečetěn smrtí. Neubližovat ženám, neubližovat dětem - nikdy. To zahrnuje i sex se ženami, které o to nestojí. Ten slib jsem dal dávno předtím, než ze mě stát udělal zabijáka, a teď si myslím, že můj kousek morálního kodexu je to jediné, co mi brání stát se úplným zvířetem. Držím se ho tak striktně, protože upřímně řečeno nevím, jestli mi zbyla nějaká celistvá morálka. Jsem nájemný vrah, člověk, který má na svědomí tolik mrtvol, že pochybuji, že by mě něco šokovalo. Takže ano, na mém slibu a kodexu mi záleží. Protože záleželo na nich jí, ženě, které jsem je před mnoha lety ve tmě pošeptal. O tři hodiny později a noc je v plném proudu. Vše je klidné, jak Donna slíbila, i když Sergej ještě nedorazil. Je tu pár holek, ale ne tolik jako obvykle, a většina z nich se zdá být spíš z mileneckého spektra než z řad koupených šlapek. Je tu několik párů, které si užívají, ale žádný otevřený sex na veřejnosti, k jakému obvykle dochází. Ani drogy nejsou v kurzu. Na jednu stranu je to dobře, ale moje pavoučí smysly se z toho chvějí.
První kapitola (3)
Sergej mě celý týden pozoruje s malým úsměvem Mony Lisy a já přemýšlím, o čem přemýšlí. Ten hajzl po mně už dlouho chce, abych pro něj výhradně pracoval, a já jsem podlehl jeho vlezlým prosbám. Prozatím. Koneckonců to slouží i mým záměrům. Když na to přijde, možná pro ty lidi pracuju, ale řídím se vlastním plánem. Právě teď se zdá, že se můj plán sbíhá s touhou Sergeje Alljova mít mě jen pro sebe. Popravdě řečeno, chce mě mít v rodině, skoro jako adoptivního syna, ale já takovou míru závazku odmítám. Částečně proto, že nepotřebuju průšvihy, které by to přineslo s jeho skutečným synem Romanem. A hlavně proto, že se nechci zaplést s těmi sráči. Řekla jsem mu, že pro ně budu exkluzivně pracovat tady v Británii, a nic víc. Právě teď chci vědět, kde ten hajzl je a na co si hraje. Slyším zvonek u dveří a jsem tak nedočkavá, že se skoro zvednu, abych mu sama otevřela, ale nedám najevo nic z toho, co se děje uvnitř. Zůstanu sedět, tělo uvolněné, pití v ruce. Od vchodu, kde Justina přivítala hosta, se ozývá tiché šumění hlasů a já se připravuji na Allyovův vstup, ale ten nepřichází. Možná nejdřív zamířil do kuchyně, aby si naložil talíř s jídlem. Po době, která se zdá být nepřiměřeně dlouhá, se otevřou dvoukřídlé dveře do obývacího pokoje a Allyov vejde dovnitř, jako by to byl jeho dům, a ne můj. "Pánové," zatleská Sergej. Vejde do místnosti, jen aby můj pohled upoutal pohled za ním. Servírku, tu sexy s pěknými prsy a podivínskou osobností, drží za ruce mezi sebou Alexej a Míša. Violet. Servírka, kterou jsem si kvůli jejímu podivnému chování vyhlédl, je tady u mě doma. Ta holka, která se snažila skrýt, jak je krásná, umným líčením, aby měla tmavé kruhy a příliš bledou pleť. Holka, která mi byla tak podezřelá, že jsem ji jednoho dne sledoval a prohlédl si její byt. Ta nová servírka v restauraci, kterou nikdo neznal a která nemá žádné přátele. Zapůsobila na můj radar a zjevně zapůsobila i na Allyovův. Já jsem viděl možnou hrozbu, on viděl čekající oběť. Vypadá... špatně. Má podělané oči, rozšířené a zamlžené, a myslím, že ji zdrogovali. Pro jednou jsem tak šokovaná, že se mi na tváři musí něco objevit, a snažím se svůj výraz uhladit. Co to, kurva, sakra je? "Andriusi. Jsi cenný člen naší... společnosti. A všichni jsme tě chtěli pořádně přivítat, když teď nebudeš pracovat pro nikoho jiného tady ve Spojeném království. Tohle je příznivý den, začátek krásného partnerství." Čekám, až bude pokračovat. Aby mi řekl, co tahle holka sakra dělá zdrogovaná a oblečená jako nevěsta o svatební noci v mém zatraceném domě. "Chtěli jsme ti na oslavu tohoto okamžiku pořídit něco opravdu nádherného. Dárek, na který nikdy nezapomeneš. Láhev skotské by prostě nestačila." Odmlčí se a z místnosti se ozve nervózní smích několika mužů, kteří těkají očima mezi mnou a Allyovem. Mají právo být nervózní; Allyova bych teď klidně uškrtil, protože mi začíná být jasné, co se děje. Usměje se, když se kolem mě zavře past. "Nerad si zahráváš s děvkama, to si všichni uvědomujeme." Rozhlédne se rukama po místnosti, včetně všech mužů v ní. Někteří z nich se určitě bavili o mé sexualitě. "Teď jsi naší součástí a dobrý muž potřebuje za sebou dobrou ženu. V tomhle ohledu si dáváš na čas. Rozhodl jsem se ti pomoct a místo alkoholu jsem ti sehnal tohle." A tak jsem se na něj podíval. Jeho ošetřovatelé hodí Violet dopředu a ona přistane u mých nohou na rukou a kolenou. Muži v místnosti vyprsknou smíchy a mě škrábne v žaludku kyselé pálení. Musím se semknout, abych se teď nepostavila a nezabila Allyova, ale tím bych si podepsala rozsudek smrti. Ani já nedokážu zlikvidovat tolik mužů, kolik jich tu je. Navíc by to Justinu vystavilo obrovskému nebezpečí a malé Violet by to tady taky nijak nepomohlo. Na okamžik zvedne hlavu a její obrovské oči se vyděsí. Je jako laň zamrzlá na lovcově mušce a čeká, až ji zasáhne kulka. "Nepotřebuji servírku, ale děkuji, Sergeji. Vážím si tvé myšlenky, ale může se vrátit k práci v restauraci." Alljov se na mě usměje a úsměv mu pobaveně svraští oči, jako bych byl jeho nezdárný syn, který zkouší jeho trpělivost a selhává. Přisedne si ke mně a muž, s nímž jsem mluvila, se vytratí a uvolní místo Alljovovi. "Ne, nemůže," řekne Sergej se smutným povzdechem. "Není tu zrovna z vlastní vůle. Nemá nikoho, je to ztracená ovečka." Je ztracená. Vidím jí to na očích. Ať už se Violet děly jakékoli podivnosti s tím, jak maskovala svou krásu a pak ji pomalu nechávala vyniknout, tohle nebylo součástí jejího herního plánu. Třese se mi u nohou. Jestli je to policistka, tak ne zkušená, a pochybuju, že je strážkyně zákona, což z ní dělá ještě větší záhadu. Rozkošnou, krásnou, záhadnou. "Podíval jsem se na její minulost. Je to nula. Kromě restaurace, s čímž si poradím, se o jejím zmizení nikdo nedozví." "To je pravda. Allyov to říká, jako by to všechno napravovalo. Mýlí se však, tím mě vystavuje nebezpečí. Ohrožuje nás všechny. "Každý někoho má," řeknu tichým hlasem. "I kdyby to byl jen číšník, kterého znají, nebo oblíbený barista. Souseda. Domácí, který chce nájem. Někomu bude chybět. Nech ji jít; ví, že má držet jazyk za zuby. Je to tak, Violet?" Snažím se jí pohledem vyjádřit, v jakém je průseru, a ona to pochopí, protože se jí rozšíří oči a přikývne tak silně, že vypadá jako jedna z těch bobulí. Allyov si znovu povzdechne. "Ty ji nemáš ráda? Je mi to líto. Chtěla jsem, aby to byl skvělý dárek. Dárek, který nás spojí, abychom byli jako bratři ve všech důležitých ohledech. Žádný problém, v neděli ji pošlu se zbraněmi na Blízký východ. Tam se jí to bude hodit i s tím jejím zbarvením."
První kapitola (4)
Violet vydá tichý kvílivý nářek a já ji přiměju, aby zmlkla, protože místnost ztichne. Kurva, takovýhle sračky. Tohle nemám zapotřebí. Nemůžu ale udělat nic, co by to změnilo. Jestli ji pošle na Blízký východ, cokoli se jí stane, je na mně. Nevěřím ani jemu, ani jí. Už tak se mi dostala do hledáčku svým podivným chováním a teď je tady, v mém domě. To mi nesedí. Napadne mě myšlenka. Mohla by pracovat pro Allyova? Je to všechno jenom hra? Ne, pokud pro něj pracuje, je to zjevně pod nátlakem. Žádná herečka nedokáže tak dobře předvést, že je k smrti vyděšená. Je pokrytá jemným leskem potu a její třes je opravdový. "Neřekl jsem, že není podle mého gusta, Allyove. Prostě jen nepotřebuju to horko, které by z toho mohlo plynout. Je to špinavé." Ukážu na ni. Moje tělo je stále uvolněné, ale mysl mi vypočítává všechny různé možnosti, které tu jsou. Způsoby, jak by se to mohlo zvrtnout. Co by pro Violet znamenalo, kdybych Allyovovi řekl, aby ji poslal pryč. Co to bude znamenat pro mě, když to neudělám. Co by to mohlo znamenat i pro mě, kdybych ji odmítl. Nebude to dobře dopadnout. Vůbec ne. Muži se mě bojí, ale část jejich strachu pramení z toho, že mě považují za nadlidského alfa-samce. Muže, který zabíjí a mrzačí s chladnou účinností otrlého vraha. Pokud začnou věřit, že jsem gay, část mého mystéria se rozpadne. Je to špatně, ale tak to ve východních zločineckých rodinách, v nichž se pohybuji, chodí. Možná jsou dnes někteří přijatelnější, modernější, ale ne Allyov a jeho rozvětvená rodina. Když ji nepřijmu, budu vypadat slabě, ne silně. Mám svá pravidla a ta pravidla slouží jen k tomu, abych vypadal silnější, ale když tenhle... dar odmítnu, udělá to pravý opak. Přinejmenším v jejich podělaných očích. "Věř mi, nebude to špinavé. Nikdo neví, že je pryč." Allyov teď začíná trochu trucovat, což je jisté znamení, že začíná být nasraný. "Vyřešíme její nájem s majitelem domu. A co se týče číšníků nebo baristů, ti přece nepůjdou na policii kvůli bezdomovci, se kterým si občas popovídají." "Je hezká." Přinutím se na Allyova usmát. "Jestli si ji vezmu, tak chci být ten, kdo vyřeší jejího domácího a případné další problémy." Držím Allyovův pohled, aby viděl, že to myslím smrtelně vážně. "To mi vyhovuje, mám o jednu práci navíc. Takže... líbí se ti? Víš," - Alljov se nakloní blíž a ztiší hlas - "někteří muži si mysleli, že jsi možná, víš... že máš ráda kluky. Ne že by mě to zajímalo." Alljov se opře a zvedne ruce. "Jsem moderní člověk, ale pěšáci... ti mluví. Na holky v klubech nesaháš, s Justinou nešukáš a je nádherná. Jsi jako mnich. Ale Donna, zeptala se jednou Justiny a Justina se zasmála a řekla, že máš rád ženy, ale máš je rád nevinné. Nedotčená. Proto si nezahráváš s holkama v klubech. Viděla jsem, že sis všiml tady malé Violet. Muž jako ty, který si nikoho moc nevšímá, si jí všiml. Ano?" Tiše a tiše se zasměje. "Jsme si podobní víc, než jsem tušil, stejný vkus na ženy. Myslím, že bych ji možná chtěl pro sebe, kdybych už neměl v záloze nějaké chutné sousto. Ale... máme je rádi stejně. Určitě bratři, pod kůží." Poplácá mě po zádech. Pomalu se usměju. "Bratři, co?" Sakra, svým způsobem se mu dostává toho, co chtěl, mě do rodiny. To mě k němu poutá. Spojuje nás strašlivým tajným způsobem, který je usvědčující víc než všechny rány nebo výprasky, které jsem mu uštědřil, a on to ví. Protože Violet je živý, dýchající svědek, který může mě i jeho dostat za mříže, kdyby se někdy dostala k policii. Není součástí jeho organizace a je to někdo, kdo si nechá líbit a bude mlčet, pokud ví, co je pro něj dobré. Není to idiotka, která si odskočila nahoru, dostala nakládačku a teď už to ví líp. Je to divoká karta. Zkurvená neřízená střela v mém uzamčeném, opatrném životě. "Ano, a tahle krásná mladá dívka je můj dar pro tebe, bratře. Dělej si s ní, co chceš. Až s ní skončíš, dělej si, co chceš. Pokud tě omrzí a nebudeš se jí chtít... zbavit sám, nech mě, abych ji za tebe poslal na Blízký východ." "Ty holky nevedeš," řeknu. To je jedna z věcí, která mě na tom štve. Allyov a jeho parta nevedou holky. Je to jedna z oblastí, do které nejsou ochotni jít. Ne proto, že by byli princové mezi lidmi, ale protože, jak Allyov jednou řekl, stěhování dobytka je špinavé. "To je pravda," odpoví Allyov. "Ale pro tentokrát to nebude na škodu. Mám kontakty. Pošlu ji pryč, pokud nebude podle tvého gusta; uvítá ji jeden můj společník." Nastane chvíle ticha. Pak se Allyov skloní a zvedne Violet za vlasy. "Zvedni se z kolen, ty hloupá holko, a pojď pozdravit svého nového majitele." Violet se vymrští do stoje, ale nohy se pod ní podlomí. Nepohnu se. Sedím a dívám se, jak se vzpírá, tvář mám zaškatulkovanou do chladné masky. Míša protočí oči, strhne ji z koberce a hodí mi ji do náruče. Najednou mám v náručí drobnou, teplou holčičku s obrovskýma očima, velkýma prsama, plnými rty a vlasy tak hebkými na tváři, že by mohly být hedvábné. Kurva. Nevím, proč Justina Donně vykládala ty sračky o tom, že mám rád nevinné panny. Já ne. Nebo jsem si to spíš myslel, ale moje tělo na Violet reaguje tak, jak reagovalo jen na málokterou ženu předtím. Posunu se a přiměju svého ptáka, aby se choval slušně. Nechci ji vyděsit víc, než už je. Je potřeba hodně, aby se mi zatočila hlava. V každém z barů, které vedou Rusové a kam chodím, se po mně ženy vrhají. A ukrajinské a ruské dívky jsou nádherné. Opravdu krásné. Tahle holka má ale něco do sebe. Něco jiného. Něco jemného. A taky je vyděšená. Je to vidět v jejích širokých, divokých očích, které pátrají po místnosti. Je tak štíhlá a éterická se svou bledou pletí a popelavě blond vlasy. Přirozené, pokud se dá říct, že její obočí je přirozené. Vlasy, které se tak dlouho snažila skrývat. Proč začala nechávat svou krásu vykukovat až v posledních týdnech? Něco na ní není v pořádku. Znovu si říkám, jestli to není policajtka, která sledovala Allyova a nás všechny, kdo pro něj pracujeme.
První kapitola (5)
Možná se nedostala daleko a rozhodla se, že se pokusí upoutat pozornost. Využít své sexuality, aby z nás dostala informace. Zašel by policista tak daleko? Možná pracuje pro britskou rozvědku? Některé z těch žen jsou známé tím, že svedou muže, aby získaly potřebné informace, nebo ne? Jistě, v minulosti to národy určitě dělaly. Pokud je to rozvědka, špionka, je to splněný vlhký sen. Nemohli si vybrat lépe. Navzdory její hrůze, navzdory slibům, které jsem dal sám sobě a svému kodexu, se můj penis znovu vzruší, když držím její třesoucí se postavu v náručí. Gregory přejde přes místnost, zašklebí se na ni a olízne si rty. "Je k sežrání, podívej se na ty kozy. Ježíši." Natáhne ruku, aby ji chytil za ňadro, a Violet se od něj odhrne a přitiskne se blíž ke mně. Nevím proč, ale z jeho počínání se mi dělá rudo před očima. Dřív než se zastavím a začnu přemýšlet, plácnu ho přes ruku. Na totemovém sloupu je výš než já. Starší člen rodiny a syndikátu, ale já ho od sebe odháním jako otravný hmyz. Tihle muži si z téhle holky nedělají hračku. "Najdi si vlastní hračku, se kterou si budeš hrát," řeknu mu. "Je moje, a to znamená, že nikomu jinému není přístupná. Já se o ni kurva nedělím." Tvrdě se na něj podívám a Allyov taky, ale on souhlasně přikývne. Chce, abych si tu holku vzal. Ať už proto, že pro něj pracuje, nebo proto, že si myslí, že mě to k němu váže, nebo prostě proto, že je to zvrácený zmrd, který si myslí, že se mi tenhle dar bude líbit. Ať už jsou jeho důvody jakékoli, chce, abych ji učinil svou. Hotový s tím, že před všemi těmi muži sedí jen ve spodním prádle, se s ní v náručí lehce postavím. Musí vážit jen asi sto deset kilo. Přejdu ke dveřím a zadívám se na Míšu, která mi otevře. S mrknutím a posraným úsměvem hozeným přes rameno těm zmrdům v místnosti stoupám po schodech. Na schodišti odbočím do pokoje pro hosty a odnesu ji tam, kde ji hodím na postel větší silou, než mám v úmyslu. Zírá na mě obrovskýma očima, hrudník se jí zvedá a dýchá v rychlých malých nádeších. Je víc než vyděšená, ale její strach napodobuje vzrušení a já nemůžu lhát - temná, zvrácená část mého já chce vylézt na tu postel a vzít si ji. Zamknu ji a zírám na ni, jak kroutí hlavou. Je to zasraná přítěž. Pokušení, zkouška a otrava, kterou nepotřebuju, to vše v jednom chvějícím se, smyslném balíčku. "No, nejsi ty ten příslovečný klíč v práci?" Nemluví, jen na mě zírá a její hrudník se stále rychle zvedá a klesá. Musím se jí na něco zeptat, ale ne teď. Ne, když je tu Allyov a ostatní. Taky ve mně doutná dávka paranoie, a přestože nábožně prohledávám dům kvůli odposlouchávacím zařízením a kamerám, vím, že zítra budu muset udělat další prohlídku. Nemůžu s tou holkou mluvit, dokud si nebudu jistá, že ji nikdo neodposlouchává. Vlastně si myslím, že se vydám na venkovské sídlo, svůj pravý domov. Vezmu ji tam, kde si můžeme promluvit. "Musím se vrátit na večírek," řeknu jí. "Zdá se, že je ti zima; poprosím Justinu, aby ti na dnešní večer přinesla oblečení. Její věci ti budou velké, ale zatím to bude muset stačit." "Cože?" zeptám se. Přikývne a kousne se do rtu. Oči se jí zalesknou, jak je zaplní slzy. Chytím ji za bradu tak jemně, jak jen to jde. "Neplač. Neublížím ti." Na rtech má růžovou rtěnku, kterou jí určitě nanesl Allyov. "Přesto potřebuju pusu," řeknu jí. Posunu hlavu dolů, ale ona se vyškrábe zpátky. Mám svá pravidla, přísahu danou jinému, ale jsem rozený dravec a její snaha uniknout ve mně jen podnítí touhu dát se do pronásledování. Dravec v ní trhá řetězy, kterými jsem ho omotal. Divoká šelma uvězněná v těle civilizovaného člověka. Ruský stát tu šelmu v sobě viděl a vycvičil mě jako jednoho ze svých nejlepších. Elitní stroj na zabíjení, který jim dobře sloužil v Čečensku a na dalších místech. Alljov a jeho lidé si myslí, že mě znají, ale nevědí nic. Zabil jsem tolik lidí, že jsem to přestal počítat. Viděl jsem své bratry ve zbrani umírat těmi nejstrašnějšími způsoby. Viděl jsem, jak muži na obou stranách konfliktu přišli o rozum a dělali věci, kterým by nikdo nevěřil. Strávil jsem noc za nocí spaním v dírách vykopaných v mrazivé zemi. V podmínkách, ve kterých by většina lidí zemřela. Prostě by to vzdali, schoulili se a zemřeli. Já ne. Já jsem to všechno přežil. A celou tu dobu jsem získával informace o lidech, které jsem chtěl, a pracoval na svém plánu. Čekal jsem na čas. Teď. Jsem na dokonalém místě, chystám se do země zarazit největšího zmrda ze všech, a tohle sousto mi to všechno zkazilo. Donutila mě vypnout myšlenky z jednosměrné smyčky mého hit listu a soustředit se na ni. Je tak rozkošná a její vůně mi vrtá hlavou. Zamykám tu sračku a znovu jí říkám: "Violet, já ti neublížím. Políbím tě, ale to je všechno." Než se mi stihne vzdálit, sevřu jí vlasy v pěst a přitáhnu si ji k sobě. Využívám svého sevření, nakláním její hlavu a přibližuji svá ústa k jejím. Potřebuju, aby ten polibek byl vášnivý, ne pouhý dotyk rtů. Potřebuju mít její rtěnku po celém obličeji, až půjdu dolů. Má to být cvičení v omezování škod. Něco, co mužům dole ukáže, jak moc se mi můj dárek líbí. Ve chvíli, kdy se mé rty setkají s jejími a já vdechnu její vůni a ochutnám jahodu v lesku, stane se z toho něco úplně jiného. Tělo mi ztuhne až k bolesti. Vím, že bych to neměl dělat, že nemusím, ale stejně to udělám. Strčím jí jazyk do úst a jsem šokován, když se mi s tichým zaúpěním rozestoupí. Její ruce se mi stočí kolem ramen a na okamžik mě přitáhne k sobě. Políbíme se a celý můj podělaný svět se změní. Zavřu oči, když mi za víčky vybuchnou barvy. Její vůně a chuť, to malé, nepatrné zakňučení, které ze sebe vydá, a já ji lačně pozřu. Je to všechno tak kurevsky lahodné. Chci, aby se udělala. Víc než na čemkoli jiném na světě mi v tuhle chvíli, v téhle místnosti, záleží jen na tom, abych slyšel, jak křičí moje jméno, když ji přenesu přes okraj. Pak jako by se vzpamatovala, její ruce zkroucené na mých ramenou se přesunou na mou hruď a ona mě vší silou odstrčí. Kdybych nechtěl, nestačilo by to, abych se od ní odlepil, ale okamžitě ji pustím. Ustoupím a otočím se k ní. "Dneska můžeš jít klidně spát. Řekl jsem ti, že chci jenom pusu, a nelhal jsem. Justina ti přinese oblečení. Zamknu tyhle dveře zvenčí a ty se nikam nedostaneš, protože celý tenhle zasraný dům je alarmovaný a napíchnutý na klíč." "Ahoj," řekla jsem. Znovu se roztřese. "Violet, poslouchej mě. Justina, ta ti přinese oblečení a jídlo a dneska v noci pak můžeš spát, jasný? To je všechno, co se stane." "Dnes večer," řekne. "A co zítra a pozítří?" Nedokážu ji ujistit, jak si přeje. Nevím, jestli tenhle rozhovor někdo slyší. Nemám ani páru, co se tu vlastně děje. Nevím, jestli to všechno jenom hraje a pracuje pro Allyova. Usměju se na ni. "To se ještě uvidí, ne?" Vím, že to není zrovna uklidňující, ale snad jí to napoví, že se jí nehodlám vnucovat. Nemůžu jí to říct přímo, kdyby Allyov poslouchal. Vyjdu ze dveří, zamknu za sebou a sejdu dolů. Musím najít Justinu, ale nejdřív zamířím do obýváku a udělám divadlo, že vytáhnu kapesník a otřu si z úst jasně růžovou rtěnku. Muži jásají a já se ušklíbnu, pak si naliju obrovskou sklenku zasrané whisky a jdu hledat svou hospodyni.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Zlomený dar"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️