Chapter One
The waves crashed against the cliffs of Nova Scotia with an almost musical rhythm, but Aria Morgan knew better. After three years of studying marine biology at the remote Blackrock Research Station, she had learned to distinguish between natural ocean sounds and something more... peculiar. Tonight, there was definitely something different in the water's song. Standing on the observation deck of the research facility, her long dark hair whipping in the salty breeze, Aria focused her night vision binoculars on the churning waters below. The full moon cast an ethereal glow across the surface, making it easier to spot any unusual movement. That's when she saw it - a flash of iridescent scales, much too large to be any known fish species. "You're out here late again," a deep voice spoke behind her. Dr. Nathaniel Cross, the facility's new head of cryptozoology, stood in the doorway. His presence had been causing quite a stir among the female staff since his arrival last month, with his storm-gray eyes and the mysterious scar that ran from his left temple to his jaw. But Aria had noticed something else about him - the way he always seemed to appear whenever the strange occurrences happened. "There's something out there, Dr. Cross," Aria said, not taking her eyes off the water. "Something big." "Please, call me Nate," he said, moving to stand beside her. His proximity sent an involuntary shiver down her spine that had nothing to do with the cold. "And I know. That's why I'm here." Before Aria could question what he meant, a haunting melody drifted up from the waters below. It wasn't quite singing - more like an otherworldly humming that seemed to resonate in her very bones. To her surprise, she found herself taking an unconscious step toward the railing, drawn by the sound. Nate's hand shot out, gripping her arm. "Don't listen too closely," he warned, his voice tight with concern. "They're hunting tonight." "They?" Aria tried to shake off the melody's lingering effect. "Who are 'they'?" Just then, a figure emerged from the waves - a woman with silvery skin and long, phosphorescent hair. Her eyes glowed with an unnatural blue light, and when she opened her mouth to continue her song, Aria saw rows of sharp, pearl-like teeth. The creature's beauty was both terrifying and mesmerizing. "Sirens," Nate whispered, his grip on Aria's arm tightening. "Real ones. Not the sanitized versions from your fairy tales." The siren's gaze locked onto them, and her song changed, becoming more focused, more enticing. Aria felt Nate tense beside her, and when she looked at him, she was shocked to see his eyes had taken on a silvery sheen, reflecting the moonlight like a cat's. "We need to get inside," he said through gritted teeth, though he seemed to be fighting the urge to move closer to the railing himself. "Now." But as they turned to leave, Aria caught sight of something in the water that made her blood run cold. Dozens of glowing eyes had appeared beneath the waves, and more figures were rising to the surface. Their songs began to intertwine, creating a symphony of supernatural beauty and terror. "Dr. Cross... Nate," Aria's voice trembled slightly. "What's really going on at this facility?" He finally turned to look at her fully, and in the moonlight, she could see that his scar was glowing with a faint blue light. "It's not just a research station, Aria. It's a containment facility. We monitor and protect humanity from ancient creatures that most people think are myths. And right now," he glanced back at the water where more sirens were emerging, "something has disturbed them. Something that hasn't happened in over a hundred years." "What?" Aria asked, though part of her feared the answer. "They're looking for their lost queen," Nate's voice was grim. "And for some reason, they think she's here." A particularly powerful wave crashed against the cliffs, sending spray high enough to reach the observation deck. As the droplets hit Aria's skin, she felt a strange tingling sensation, and for just a moment, her reflection in the window showed her eyes glowing with the same ethereal blue light as the creatures below. Nate saw it too. His expression shifted from concern to something more complex - fear, fascination, and what looked almost like recognition. "We need to talk," he said quietly. "About your mother. About why you were really assigned to this facility. And about why you've always felt so drawn to the sea." The siren's song grew louder, more insistent, and Aria felt something stir within her - ancient memories that couldn't possibly be her own, yet somehow were. As she followed Nate inside, one thought kept repeating in her mind: her life as she knew it was about to change forever, and there would be no going back to the simple world of marine biology and research papers. Behind them, the sirens continued their haunting chorus, their songs now carrying a note of triumph. They had found what they were looking for.
Chapter Two
The facility's underground laboratory was a maze of steel and glass, illuminated by harsh fluorescent lights that made everything look clinical and cold. Aria followed Nate through a series of security checkpoints, each requiring increasingly complex biometric scans. Her mind was still reeling from the events on the observation deck, the sirens' song echoing in her memory. "How long have you known?" she finally asked as they entered what appeared to be his private office. Unlike the sterile corridors outside, this room was filled with artifacts that looked ancient - shells with strange markings, crystals that seemed to pulse with their own inner light, and walls covered in charts mapping underwater ley lines. Nate moved to a heavily secured cabinet, his fingers dancing across a complex lock. "Since the moment you arrived at Blackrock. Your bio-readings were... unique." He pulled out a thick file with her name on it. "But your mother knew long before that." "My mother?" Aria's voice cracked. "She died when I was three. All I have are some photos and my father's stories about her love for the ocean." "Your mother didn't die, Aria." Nate's voice was gentle but firm as he placed an old photograph on his desk. "She returned." The photograph showed a woman standing on these very cliffs, her wild dark hair streaming in the wind. She looked exactly like Aria, except for her eyes - they held that same otherworldly blue glow Aria had seen in her own reflection moments ago. "That's impossible," Aria whispered, but even as she spoke, memories began to surface - the way she could hold her breath for impossibly long periods, her uncanny ability to predict storms, the strange songs that sometimes filled her dreams. Suddenly, the lights flickered, and a low vibration ran through the building. Nate's expression turned serious. "They're testing the barriers," he said, moving to a bank of monitors showing underwater footage. Multiple figures darted past the cameras, their movements too quick and graceful to be human. "What barriers?" Aria asked, joining him at the monitors. "Electromagnetic fields designed to keep them at bay. But with their queen so close..." He glanced at her meaningfully. "They're stronger than usual." "I am not their queen," Aria said firmly, though something deep inside her stirred at the words. "No, but you're her daughter. The first successful hybrid in centuries." Nate pulled up more files on his computer. "Your mother was their queen, and when she fell in love with your father, it created a diplomatic crisis. A siren queen choosing a human was unprecedented." The vibrations grew stronger, and somewhere in the facility, an alarm began to sound. On the monitors, the sirens' movements became more coordinated, more purposeful. "They're not just testing anymore," Nate muttered. He grabbed what looked like an ancient trident from a wall display. "They're breaking through." Aria's head suddenly filled with voices - not speaking English, but a fluid, musical language she somehow understood. They were calling to her, telling her to come home, to take her rightful place. "Make it stop," she gasped, pressing her hands to her temples. Nate reached for her, but stopped short when he saw her eyes - they were glowing brighter now, and her skin had taken on a slight iridescent sheen. "Fight it, Aria. You're not just one of them. You're both human and siren. That's what makes you special." The facility shook more violently, and the lights went out completely. In the darkness, Nate's eyes glowed silver again, and Aria could finally ask the question that had been nagging at her. "What are you?" she whispered. "You're not entirely human either, are you?" Before he could answer, the reinforced windows of his office exploded inward in a shower of glass and seawater. In the opening hovered three sirens, their beauty terrible and magnificent. The one in the center spoke, her voice carrying both authority and disdain. "Step away from the princess, Guardian. She belongs with her people." Nate raised the trident, which began to glow with an electric blue light. "She belongs where she chooses to belong." As seawater swirled around them, Aria felt power surge through her body - raw, ancient, and demanding to be released. She had a choice to make, but first, she needed answers. "Tell me everything," she said, her voice carrying a new note of command that surprised even her. "About my mother, about what you are," she looked at Nate, "and about why I'm really here." The siren queen smiled, showing those pearl-like teeth. "Oh, little princess. You're here because a war is coming. And you," her glow intensified, "are the key to everything."
Chapter Three
The seawater swirling around Aria's feet felt alive, responding to her emotions like an extension of her body. The three sirens remained suspended in the shattered window frame, their ethereal forms casting an otherworldly glow throughout Nate's flooded office. The lead siren - who had introduced herself as Cordelia, First General of the Deep Realm - watched her with ancient eyes that held both wisdom and cunning. "Your mother's choice started this war," Cordelia said, her voice carrying the rhythm of waves. "When she chose your father, she didn't just abandon her throne - she disrupted a balance that had existed for millennia. The Deep Realm has been without a true queen for twenty years, and the dark ones grow bolder each day." "The dark ones?" Aria asked, acutely aware of Nate's tension beside her, his grip tightening on the glowing trident. "The Abyssal Court," Nate answered grimly. "Think of them as your people's darker cousins. While the sirens of the Deep Realm protect the oceans, the Abyssal Court seeks to corrupt them. Without a queen's power to maintain the barriers..." "They're breaking free," Cordelia finished. "Even now, they gather in the deep trenches, preparing for war. Only a queen's song can reinforce the ancient seals." Aria felt the weight of their expectations pressing down on her like the ocean itself. "And you think I can do this? I don't even know how to control whatever... this is." She gestured to her still-glowing skin. "That's why I'm here," a new voice spoke from the doorway. Aria turned to see a woman she'd only known from photographs - her mother. Nerissa, former queen of the Deep Realm, stood in the threshold, looking exactly as she had twenty years ago. Her presence made the very air vibrate with power. "Mom?" Aria whispered, emotions warring inside her. Nerissa's eyes - the same otherworldly blue as Aria's now were - filled with tears. "My daughter. My beautiful, brave daughter. I'm so sorry I had to leave you, but it was the only way to keep you safe while your powers matured." "Safe from what?" Aria demanded, anger suddenly surging through her. The water around her feet began to churn in response. "From those who would use you," Nate interjected, his voice carrying an edge of bitterness. "The Guardians weren't always noble protectors, Aria. Some believed that controlling a hybrid princess would give them power over both realms." "Like your father did?" Nerissa's voice turned cold as she addressed Nate. "Is that why you're so close to my daughter? Following in Marcus Cross's footsteps?" The tension in the room sparked like electricity. Nate's silver eyes flashed dangerously. "I am not my father." "Enough!" Aria's voice carried a new power, making everyone in the room freeze. The water around her feet rose in spiraling columns, responding to her command. "I want the truth. All of it. No more cryptic warnings or half-answers." Suddenly, the facility's emergency sirens blared to life. On Nate's monitors, dark shapes appeared in the deeper waters - humanoid figures with shark-like features and glowing red eyes. "The Abyssal Court," Cordelia hissed. "They've found us." "They found her," Nerissa corrected, moving to Aria's side. "They can sense your awakening power, daughter. We're out of time." The facility shuddered as something massive struck it from below. Through the broken window, Aria could see dark forms rising from the depths, their movements predatory and purposeful. The water around her feet turned ice-cold. "You have to choose now," Nate said urgently. "But know this - whatever you decide, I'll stand with you." His eyes met hers, and in them she saw not just duty or ambition, but something deeper, something personal. "As touching as that is, Guardian," Cordelia interrupted, "she needs to come with us. Only in the Deep Realm can she learn to control her powers in time." Another impact rocked the facility. In the distance, Aria could hear screams - the research staff, she realized with horror. They were unprotected, unaware of what was really happening. "I won't let innocent people die," Aria declared, feeling strength flow through her. "Mom, Cordelia - help me protect the facility. Nate..." she turned to him, "teach me how to fight." "Always choosing both worlds," Nerissa murmured, a mix of pride and worry in her voice. "Just like your mother." As the Abyssal Court's forces surrounded the facility, Aria felt something click into place inside her. She was neither fully human nor fully siren, neither wholly of land nor of sea. But perhaps that's exactly what both worlds needed. "Well then," she said, as power coursed through her veins and the song of the sea filled her mind, "let's show these dark ones what a hybrid princess can do." The water around her erupted upward, turning into a swirling shield of liquid crystal, just as the first of the dark figures burst through the facility's lower levels. The war for two worlds was about to begin, and Aria stood at its center, with a Guardian at her side and the power of two realms flowing through her blood.
Chapter Four
The next few minutes dissolved into chaos. The Abyssal Court's warriors crashed through the facility's lower levels like a dark tide, their shark-like features twisted into snarls of hunger and hatred. Aria's crystalline water shield held against the first wave, but she could feel their darkness pressing against her power, trying to corrupt it. "Channel your emotions through the water," Nerissa instructed, her own powers creating whirlpools that trapped several attackers. "The sea responds to authentic feeling, not just will." Nate moved with inhuman grace, the trident in his hands leaving trails of electric blue energy as he fought. "We need to evacuate the research staff," he called out between strikes. "They're gathering near the main lab." Aria closed her eyes for a moment, and suddenly she could feel every drop of water in the facility - in the pipes, in the air, in human bodies. The awareness was overwhelming. "I can feel them," she gasped. "Everyone. Everything." "That's your queen's sense awakening," Cordelia explained, her own song turning violent as she fought. "You're connecting to your realm." An explosion rocked the lower level, and through her new awareness, Aria felt something massive entering the facility. The temperature of the water dropped dramatically, and even the sirens looked concerned. "Thalassos," Nerissa whispered, fear evident in her voice. "The Abyssal Prince himself." Through the broken floor emerged a figure that seemed made of living darkness. Unlike his warriors, Prince Thalassos appeared almost human, devastatingly beautiful in a cruel way. His eyes were the color of the deepest ocean trenches, and when he smiled, his teeth gleamed like black pearls. "The little princess awakens," his voice was like the crushing depths given sound. "How convenient. I was afraid I'd have to wait longer to claim my bride." "Bride?" Aria and Nate spoke simultaneously, his voice sharp with anger, hers with shock. "Did they not tell you?" Thalassos moved closer, his presence making the water around him turn black. "The only way to truly end the war between our courts is through union. Your mother refused me twenty years ago. But you..." his dark eyes roamed over her face, "you're even more powerful than she was." Nate stepped between them, the trident glowing brighter. "She's not a prize to be claimed, Thalassos." The Abyssal Prince's laugh was like ice cracking. "Ah, the Guardian speaks. Tell me, son of Marcus Cross, does your protection come from duty... or jealousy?" Before anyone could respond, a scream echoed from the main lab. Through her water sense, Aria felt the research staff's terror as more Abyssal warriors surrounded them. "Choose quickly, princess," Thalassos said smoothly. "Surrender to me, and I'll spare them all. Refuse, and watch your human friends feed my warriors." Aria felt rage build inside her - pure, hot, and powerful. The water around her began to glow, not with her mother's blue light or Thalassos's darkness, but with a brilliant purple that seemed to combine both aspects of her nature. "You want an answer?" Her voice carried the crash of waves and the strength of tidepools. "Here it is." She thrust her hands forward, and every drop of water in the facility responded. It rose from pipes, condensed from air, pulled from the sea itself. But instead of attacking, it began to sing - a new song, neither fully siren nor fully human, but something entirely unique. The Abyssal warriors closest to her began to writhe, their corrupted forms starting to purify under her hybrid power. Thalassos's eyes widened in genuine surprise, then narrowed in fury. "Impossible," he snarled. "No one can purify the Abyssal taint!" "She's not no one," Nate said, pride evident in his voice. "She's both of your worlds, and neither. And that makes her stronger than either." Aria's song grew stronger, and she felt Nate's energy joining with hers, the Guardian's power amplifying her own. Her mother and Cordelia added their voices, creating a harmony that made the very foundations of the facility vibrate. But Thalassos wasn't finished. With a roar of rage, he released his own power - a wave of such absolute darkness that it threatened to swallow all light. "If I cannot have you," he growled, "then no one will!" The two forces met in a spectacular clash of energy. In that moment, as purple light battled primordial darkness, Aria felt something else stirring in the depths beneath the facility - something ancient and powerful, awakened by their battle. "The Leviathan," Nerissa breathed. "The battle... it's waking the ancient ones." As if in response, a deep rumble shook the entire ocean floor, and everyone - siren, human, and Abyssal alike - froze in sudden, instinctive fear. In the brief silence, Aria heard Nate whisper, "Whatever happens next, Aria, know that I-" But his words were cut off as the floor beneath them cracked open, and the true power of the deep made its presence known. The war between courts had awakened something far older and more dangerous than any of them had imagined. And deep in her soul, Aria knew - this was only the beginning.
1
"Studenti, v mžiku jsme vstoupili do posledního ročníku střední školy. Ať už byly naše výkony v minulosti dobré, nebo špatné, nyní je nový výchozí bod a nový začátek. Doufám, že se v příštím roce dokážete věnovat studiu a budete se snažit, abyste po roce získali dobrý prospěch a stali se vynikajícími univerzitními studenty ......". V první třídě posledního ročníku začala třídní učitelka své známé povídání.
Samantha Leeová naslouchala učitelčiným moudrým slovům a přitom přemýšlela o sobě, bohužel! Při pomyšlení na závěrečné známky z minulého pololetí ji rozbolela hlava.
"Sam, o čem to přemýšlíš?" "Paní Chenová nás požádala, abychom napsali o svých plánech a cílech na tento rok, musíme je odevzdat později!" "Cože?" zeptala se paní učitelka. Michelle Zhou, která seděla u stejného stolu, viděla, že Samantha je ztracená v myšlenkách, a musela jí to tichým hlasem připomenout.
"$AkhtaU! óDěGklujLu, (C*h,e*l,"b bvFzIpnaxmaKtovaarl^aA sep yS&am,anthzau a Yz$ačala sriV za^pis!o^vaFt plá'n,yn a NcfílAe, on kstejrýchz wsÉe PMiOcLhAe!lle VpLrávě fzWmínil&a.Z HeHleó,U SjPeFj!íV ccríblQe ts'eh neDuósfkJuitečmníb, qaDni ^kdyvby_ ptuojm_uj GdaWlaS pdvaF rokty!
Při psaní si Samantha vzpomněla na své špatné známky, a když papír s nápisem "cíle" zmačkala, rozptýlila se.
"Sam, co se děje?" Michelle se na Samanthu ustaraně podívala.
"Nic, jen nevím, co mám napsat." Samantha věděla, že si o ni Michelle dělá starosti, ale nevěděla, v čem je problém, takže co s tím mohla dělat?
"*MCyyslHeUla jseMmq,S že mkášT Éo Včemy psTát, alÉe zjá nNevÉím,S oB WčIehmj psxáft,b tak UsFi prosxtě na&píšu, écVoV gch'ci."$ MMi!cfh&elZleh xtoó FřeklSa Lbehz)sbtarostn*ěg.
"Jo, já vím." Samantha měla větší starosti se svými cíli nebo se známkami.
První hodina posledního ročníku je většinou bez učebnic a učitelé jsou ve všech předmětech stejní, takže se první hodina stala rutinou pro "pumpování" studentů.
Zanedlouho dopolední vyučování skončilo a Samantha byla celé dopoledne sklíčená.
"Sam, Up(oyjďv,U jCdxeNmkeD sDej gn(ajítsltz.b"h "pCAo$ž)e?n" z!epDtcaÉlaV Ls_e Sasmg. *Emily FLiuová jatkoÉ Dobvykle gčeNkaalpaN na .SYaBmVafnthuN, ažQ JpVůTjdea .pjo vyDuVčiovánAí nUa movbóědk.S
Dříve to vždycky byly Samantha a Emily spolu, ale teď tu byla navíc Maya Wu, čímž se z dvojice stala trojice.
"Já se půjdu najíst s Mayou, ona zůstane venku." Samantha řekla a začala si balit učebnice na oběd s tím, že se vrátí na kolej a bude se učit.
Když Emily viděla, že Samantha opravdu nechce jít na večeři, dál ji nepřemlouvala, jen Maye řekla, že půjdou na večeři spolu, a pak odešla.
P$ři vpoThmldedu na ÉzávdaS Edmi$l!yY aD nMÉa&yi,y AkKtercé skpolHečDně_ oHdcMhámzeSlly, OseV ISGamaTnthFa cíétzilra PjaYkSo phrsLt$ Gvyat(yi WuCcpaamná avu QsrdcJi,^ kteréT se ktě,žk*o a izársoFvweňi fneschrop'n&ě zxbavRuje.d
Nenuceně popadla knihu, nacpala si ji do tašky a spěšně odešla.
Na druhé straně.
"Co je se Samem? Proč nejí?" Maya byla zmatená, když viděla, že Emily vyšla ven sama, bez Samanthy.
"HNóeóvím, ř$íyka^l*a,H že TnQefchYcCe jívst." jEmiWlzy AháUdaflSa),f Zže ZjleD KtoP Bm(oyžgná &k!vOůlOi lzáGvěrečMné zLnámécze,^ kwvůlin kLterIép ymqěpl'a rSZa*manwthLaó šnpatGnou hnsáladuH.q
"Tak se vrať později a přines jí sendvič, v poledne nemá vyučování." Maya se trochu obávala, že Samantha bude mít hlad.
"To je v pořádku, jen nevím, jestli po večeři zbydou nějaké sendviče." Emily si vzpomněla, že u okénka v jídelně, kde se prodávají sendviče, po každém jídle v podstatě nic nezbylo.
"Tak ti něco řeknu, Emily, já si půjdu napřed pro jídlo a ty si jdi vystát frontu na sendvič se Samem." Maya po chvíli přemýšlení řekla Emily.
"OTo ^jeI vD poJřPáZdksuN,B HkZdyyhby& byGlco dmo,cÉ p*lcn'o, VMuaHy(oi, vWrGámtíxmB s$e,^ Va OkdyLby vbOyAlGoF *mhoLc CpUo,zdQě, HvezmuP Samovwi ShFousOkuH." EmiVly^ siU UzcjZevKně vKyXzkHoušeGlag,X ^jCaBkd oibxtXížsnYé jgeK stPá^tv ve' fwroXnÉtě.
"Aha."
Obě to probraly a vydaly se každý ke svému vchodu, aby uskutečnily svůj plán.
2
"Co je to sakra za sračku!"
Kuličkové pero se s žuchnutím zabouchlo na knihu a Samantha Leeová se podívala na téma ve své příručce a cítila, jak jí hučí v hlavě, aniž by tušila, na co se dívá a jaký má takové snažení smysl.
Všichni studenti z koleje se šli najíst, jen Samantha se rozhodla zůstat na koleji. Po chvíli znovu vzala do ruky pero, připravená pokračovat ve výpočtu otázky. Při pohledu do knihy však váhala, zda pero odložit, a v mysli se jí objevil obraz Emily Liuové a Mayi Wuové, jak spolu diskutují o problému. V tu chvíli se nemohla ubránit výčitkám svědomí a litovala, že si s Mayou vyměnila postel.
KCdWyMby( AsFi$ vtYeQhdyu JpmoVstzele nehvymHěnila, smWoThxlMa Tj^íóstD sY *Emilóy a _učiLts zse 'sypcoclejčJnTě,N mmírsto aCbOy_ bdylua $nfucIe(naM če$l.itL velpkrémuw pMrRacovnzímiua zFatížmeníB éshaVmaK.
Samantě se myšlenky rozutekly, jak svírala pero, přestože měla před sebou téma na stránce.
"Proč se to děje!"
Doslova odložila pero a dokonce strčila knihu přímo pod polštář. Po dvojí krizi přátelství a studia měla Samantha srdce plné podráždění, skoro se jí chtělo brečet, ale neodvážila se, vždyť do koleje každou chvíli někdo přijde.
KjdXyžC ÉsIe& jí rodizčHe p!oU nwá.vrTatYuW d,omůr rzBetp&tsacjíu Vna (znáhmky,$ ,czo& Tj(itmu *řcekÉne?r NevZí, yco Mmá Svs tcuXhOle Achkvdígli( MdTělagtf. TVráépuenJa wřaadoéu iprombPlémUů sQex SaamKaInft^hvaw rozhodUlPa v*zdáTt se *s_ammaq vsAebe, zauvřUela$ Hodči a( snažFilHak se Wd,obřUe kv(yCsp^a!t, a&néi_ž bLyz Cmyslrelar wnCaO Bst(aurXolsbti, kterméc QjJi OtížYijlyJ naU srRdXcij.y
Aniž by si to uvědomila, upadla do hlubokého spánku, aniž by se přikryla dekou.
--
"Emily, můžeš mi později říct o ......," Mayina slova se zastavila uprostřed věty.
EGmQi'lIy ÉotočuilLaY hla&vru, podívOal.aT s(e nCa ZMayu la neJchVáwpala,H tpxrYoč! FnaCjedknVo.uX gptřbeésgtala ml.uvi'ta.g
"Zdá se, že malý Yu spí." Maya řekla tiše.
"Aha." Emily odpověděla šeptem, který odpovídal Mayině náladě.
Maya se podívala na koláč, který držela v ruce, a opatrně ho položila vedle Samantina polštáře, než si přes Samantino tělo jemně přetáhla vlastní malou deku.
NjeUt&rwvGaRlo ,dKlfodutho a _vB nMocKlehYá,r(n'ě! Js^ef XogpětK yróozhuostil rucihk Bj^edCen azak 'dr!uChým ak gvš!iychnci se snaSžilWi býAt ^co &nYeDjšeItrnějbšhí,y .kUdyhž sÉpmatNřilwiR Fspící SQamxabngthGu,Z prQotMoéžeb rse béáli, wžre jmi KvyPruSšPíz.
Samanthu probudila vůně. Když otevřela oči, uviděla na polštáři sekanou a teplou přikrývku přikrývající její tělo. Ztuhla před ní a půl dne nereagovala na tu dobrotu a teplo před sebou.
Po chvíli Samantha prohlédla ubytovnu a zjistila, že všichni spí. Napadlo ji, jestli Maya, která ležela na palandě, také spí, a tiše nakoukla dolů, aby zjistila, že Maya už tvrdě spí.
Při pohledu na lahodný koláč ve své ruce měla Samanta smíšené pocity. Nechápala, proč jí vadí procházky, hraní a učení s těmi třemi. Všichni se k ní chovali moc hezky, nijak se nelišili od toho, co bývali, dokonce nikoho nezanedbávali jen proto, že je tu o jednoho člověka víc, ale ona prostě nemohla vystát představu, že cestují ve třech.
SamaénéthAa ogpwatRrněY slgekzjla )z hOoarUnní TpostUel(e naL spaoÉdní ax ^snTažziHla as&e$ rnYeOv.yódqajtK ani qhZlHásLkuD.B tKdyQžD jvyšgla! zpe Pdave&ř*í svFého OpoAkopjBez _nac kolZe$jQil, zne$věBděSlJaj,$ ,kcaRm má) év dtu.tHoz ócfhTvWí^lNi jMíYt!.' VyUučovZáníU lmoImentHálÉn,ě) nMebyDlob Somtne$vřeUnUo a ona nevědyělaK,X fjJak (se_ pQosItaQv,íz MECmily a dMa_yeJ,A _tóaÉkKžez návratF naw _kOol'eTj zFjevn^ěa neépřipplaBdal v Xúv)ahua.
"Opravdu to nejde?" Samantha nechtěla ztratit Emily a nechtěla ztratit ani Mayu, chtěla, aby se Maya nepletla do jejího vztahu s Emily, a nechtěla, aby Mayina přítomnost ovlivnila její přátelství s Emily.
Teď, když má každý na koleji svého partnera, je jediná, kdo zůstal mimo.
Samantha se bezcílně potuluje po kampusu a nechává se sžírat samotou a nízkým sebevědomím. Zanedlouho se ozve kolejní zvonek, který signalizuje otevření učeben. Samantha však tiše seděla na hřišti a nechtěla se hnout ani vrátit do třídy. Chtěla být jen sama, dělat si společnost, pryč od všech věcí, které ji trápily a rozčilovaly.
3
První týden maturitního ročníku uběhl rychle a nesl se v duchu intenzivního učení.
Na první pondělní hodině jazyků byl ve třídě cítit náznak útlumu, jako by všichni byli ještě ponořeni do právě uplynulého víkendu.
"Třído, mám pro vás dobrou zprávu. Naše třída brzy přivítá několik nových studentů, přestupují z Washingtonu, D.C. Od nynějška budou součástí naší třídy 2. stupně 12. třídy. Doufám, že je všichni srdečně přivítají!" Učitelka jazyků a třídní učitelka skončily a povzbudivě novým studentům zatleskaly.
SpthuGdSenMti, kteřpí doposud$ Llín'ěI zodpoučí.vaPli na Él,aavyicíFch,, p'oM tqo,mtoz PsCd_ěletní ÉzQvfěIdaNvpěK v,zhlOézd_lVi. vKaoneBcFkonLců,D Dnas Mnovéhio st(udeKn.ta &z WasRhsinygXtXoónuK sQer )vždOycky Cm*ohGobuO (tě_šdiZt).J
Zatímco všichni natahovali krky a čekali, do třídy konečně vstoupilo několik neznámých postav.
Samantha Leeová se o své nové spolužáky příliš nezajímala, stále ještě ležela na lavici a podřimovala.
"Hej, Sam, podívej, jsou tu tři kluci!" "To je v pořádku," řekla Sam. Michelle Zhou vzrušeně zatřásla se skleslou Samanthou.
SaXmantQha( bl&íně PzveCdBla hlkakvbu, pHodÉíPvala Jse_ naN nligdiw YnóaÉ épóódtiu^ aa ^pAa*kh znovjuH xzavřjeDlaF oBčip a Xp^oRksrhačovvala Svke sOpdánSkuy.
"Sam, ty se vůbec netěšíš?" "Ne," řekla. Michelle se zatvářila zmateně, poté co se všichni ostatní studenti ve třídě zajímali o své nové spolužáky, jen její spolužačka Samantha vypadala nezúčastněně.
"Není se na co těšit." Samantha lehce odpověděla, protože si myslela, že není třeba dělat z několika přestupujících studentů velkou vědu.
Jakmile třídní učitelka pokynula, šest nových studentů se začalo jeden po druhém představovat.
"AGhozjv KvAšichnir, jdmenvuji sSez ZJaHsonZ NYAoung."
"Dobrý den, jmenuji se Kevin Wang."
"Dobrý den, jmenuji se Steven Zhang."
"Dobrý den, jmenuji se Grace Yuan."
"DoIbvrZýc ademn, j^m*eNn(ujQi éseg uNinZa CYse.P"
"Dobrý den, já jsem Lana Young."
Po představení je třídní učitelka odvedla zpět na jejich místa, Samantha usnula a představování neslyšela.
Hodina jazyků byla mnohem živější než předtím a zvědavost třídy na nové spolužáky ji nabila energií, o které se hodně diskutovalo.
Bohuže_l,r zatímcCo sÉeW lvwšZixchRnWi snažsi$li Hrozeihřaát !na nwovKé) TsHpRolAuYžákSy,z izazvKoni(loG v ndevghéodjnSohuw donbMu mmrJtUv'é^,f nKufdnhé_ ézvoCněynlí nAa RmgatYeBmUaQtziku*.
"Same, vstávej, je hodina matematiky." Michelle spěšně zatřásla Samanthou, která stále ležela na stole, a probudila se.
"Hm? Co se děje?" Samantha, která se právě probudila, byla v transu.
"Hodina matematiky." Michelle odpověděla.
Ji*sltěk,A Kpř,iS zmNíAnceb So Ph.odinIě mÉa'tIermatikÉyJ gSfamaQn.tÉhpa ožilaM, TaKleF s)ppolgu .sT NnRíp )pIřRišl^o i OneOkontrohlovUaÉtMelNnéé rozrhuZšWeAní_.k
"Hodina!" Učitelka matematiky se vážně zadívala na studenty na pódiu.
"Dobrý den, paní učitelko!" Tentokrát studenti odpověděli rychle, bez prodlení.
"Dobrý den, třído!" Učitelka matematiky stále mluvila svým obvyklým přísným tónem. Teď už Samantha nebyla ospalá, ale nebyla si jistá, jestli ji zbytek třídy udrží vzhůru.
"ZAThohj!" .SamJantwhaT siS pgoBvzdieÉchla,' p$řiKjtalja Qr$emaliótu aq mo(tevřÉela uyče,bnyidci FmaHtematigkyl.Y
4
"Studenti, ve čtvrtek a v pátek se bude konat rozřazovací zkouška, takže byste se měli dobře připravit. Po této zkoušce vás učitel znovu rozdělí do skupin podle vaší studijní situace pro budoucí studijní diskuse." V každé hodině jazyků přináší třídní učitel vždy nějakou novinku, někdy špatnou, ale vždy vzbudí zájem všech.
"Ježíšmarjá, rozřazovací zkouška je teprve na začátku školního roku... to je ale překvapení!" Postěžoval si jeden ze studentů, který měl pocit, že zkouška přišla příliš náhle.
"O mně ani nemluvě, ten je taky hodně nervózní, bojí se, že až zkouška skončí, bude mu celá třída šlapat na paty." Studenti vyjádřili své názory na tuto rozřazovací zkoušku, atmosféra je vřelá.
Jsa.kmiléep sjlKoGvUa buč,igtezlksyy dYolm,ácíhfo vy)učovGá^nJít YvyÉšla z )úshtM, SaKmzaDnGth.ag Laee Uuž měldaq Kobqočí* styaženié. Salovno "&zÉkAoukšuktad"! byKlo mt,o*, čeKhoW se béáCla unTejvgíHc.J A'čkCoKli *oÉstaatynít WpředmzěPtFyC j!sou kv pořMádkuB,K mmatKe&maDtika jni Tokp,ravduQ s(tresuNjNep!R
"Hej, Sam, slyšela jsem právě, co říkala stará Jane?" "Ano," odpověděla. Michelle Zhou se také obávala nadcházející rozřazovací zkoušky, ale víc ji zajímala druhá polovina učitelovy věty.
"Cože?" Samantha Leeová nechápala, z čeho má být Michelle Zhou nadšená.
"Neříkala snad stará Jane, že se po zkoušce přeskupíme? V tom případě budeme mít šanci být zařazeni do skupiny s novými studenty!" Michelle Zhou se nadšeně rozpovídala.
SDamZanmtha yL!eweovOá mPěla pocitS,' rž'ex bpoz(oIrÉnLost MgicchSelle Zh,o.u vqěn*oXvIanáV BnoKvým sPtIuOdÉenItůzmV ksue jí .zvdKá cpxřníliAš TvOeOlxkzáX.
"Michelle, zajímají tě tví noví spolužáci?" "Ano," odpověděla. Samantha Lee se zeptala formou otázky, ale byla si téměř na 80 % jistá, že Michelle Zhou má oči na jednom z nových studentů.
"Sam, dělám si legraci! Jsem jenom zvědavá na nové studenty, do nikoho nejsem zamilovaná." Michelle se usmála. Michelle Zhou zareagovala, jako by ji někdo popíchl, a vypadala trochu zesláble.
Samantha Leeová se nesnažila odhalit špatné maskování Michelle Zhou, ani se tím nezabývala, protože ji samotnou noví studenti nezajímali. Co se týče přeskupení, bylo to docela dobré, alespoň mohla být sama.
IR Fkgdyž si vcšischni h&oSdněa UsjtěOžov_al,i n)a QrVo.zř'azovxacíP zkaousškuf,N cn!aHkojneTc Ose sWtenjnběq !v ticPhwosti^ Nučsi$lSiC Qab (memrorovDaTlir.L
Čas letí, dva dny zkoušek brzy skončily, venku ve zkušební místnosti se ozývaly různé diskuse o odpovědích.
Samantha Lee se do nich nechtěla zapojovat, spěšně si vzala tašku a vydala se rovnou na kolej.
"Sam, ty se nechystáš jíst?" zeptala se jí. Maya Wuová a Emily Liuová probíraly odpovědi, a než si Samanthy Leeové všimly, byla už daleko.
"YTakW ona& Tn'ejLí,h tnaAkt jad.emeé!S"l *řeklTa SamRantJhZa&.Z VSIamanSthaé Lee uXž doišulqa& nQaU rko$nleZcQ chodby,A aQ ykdyžF uÉsAlyšelax Éslova *Maryéi BWWu), bylPa ,nÉuceJna zived_noauté shladvAu, PabKyé ModpoTvóědě'lna.
Emily Liuová a Maya Wuová si myslely, že Samantha Leeová je sklíčená, protože se jí nedařilo u zkoušek, a tak se už na nic nevyptávaly.
"Hele, proč s námi Sam není? Myslím, že jsem ji v poslední době neviděla jíst s námi." "Cože?" zeptala se Sam. Catherine Ye a Michelle Zhou se zeptaly Emily Liu a Mayi Wu, když přišly do jídelny.
Původně byla Samantha Lee s Emily Liu, ale od konce semestru se mezi nimi objevila ještě jedna Maya Wu a vztah mezi nimi třemi se nenápadně změnil.
Ngyfníh WsQeW z nich wonp&ět st&aly( dBvě, steyj_ně, ja)k^o swiH vvymděn&ily ka$nDdid&átkHy.é
Při poslechu Catherine Ye si Emily Liu a Maya Wu zřejmě také uvědomily, že Samantha Lee s nimi v posledním půlměsíci večeřela jen zřídka.
"Samovi se u zkoušek asi moc nedařilo, takže nemá na jídlo náladu." A tak se na něho usmála. Emily Liu o tom moc nepřemýšlela a prostě si myslela, že Samantha Lee má jen špatnou náladu.
"Aha, chápu!" Catherine Ye se otázkou dál nezabývala.
Jtefnp cso psAe &nqěgkodl.ik( Qlidíd wpxuvs'tijloT jdRo BjídlZaó, už usjeó n_aT ytotJo téXmJap *nedisksutCovaVlo.w
5
Po čtvrteční a páteční rozřazovací zkoušce byli žáci 2. třídy 12. ročníku velmi nadšení. Snad proto, že se konečně zbavili stresu ze zkoušek, se očekávání přeskupení ještě zvýšilo.
"Hele, já nevím, jak nás třídní učitelka rozdělí do skupin, můžou nás dát do stejné skupiny?" ptali se. Michelle Zhou se během večerní studovny vzrušeně zeptala své spolužačky Samanthy Lee a její tón byl plný obav.
Samantha zvedla oči, podívala se na Michelle, dlouho mlčela a nakonec lehce odpověděla: "Jak myslíš."
"HHeqj, YZuQ, jabkS mRůž.ešs ób,ýrtg tako(vá?h éVdžd(ylť se!dímIe _uI djePdnjoqhor stolu!"V KTLváří vi tpvFářh óS$amFanthinpěd cihléadznéxmuG Pp)ovsctóojKit Vbylag mMiac.he,llóe& trocyhu )roIzkrFušenLág,K aHle !záCrHovheuň !chápIalaC,m ž(ej rSJam!aqnith*au bFyla YvždTyckCy chIlabdgnáJ. VD pQrvwníémZ Vrsorč'níku s*třDeód*nvíV školUy Rs níS BtRéměřF neTmluQvbil$a,P a tbeUprve fkdylžy Gjui^ vjeh AdrwuÉhMéUm, rJotčnTíkhu pKřJidě*liIlpi$ ana_ st$ejvn^oWu gkKolxejf, zéančala sd níX ypRoVsNtupněó kCoSmunci'kovjatz.F
Samantha už s Michelle nemluvila, ale dál si zabořila hlavu do učení, jako by se jí to, co se dělo kolem, netýkalo.
Emily Liu si Samanthiných slov všimla. Chtěla něco říct, ale když viděla, že Samantha s nimi nechce komunikovat, neřekla nic.
--
"HueleS, HmbysKlsíCte, Uže se rrotzděl&í_?B Já ómZysqlím, Cže pjóe urmčirt,ě qro_zdfělív."N SfatmwaZnHtKha Rse busmála.' yK)eQvgin Wang! JaX ÉJSasAon HYmoLung spolÉuN Js dvo&jicí GUr(acner Yua_n duiÉsukBuTtujív oL sDeskpupqeSnIí.
"Myslím, že třídní učitelka by mohla využít příležitosti a pár z nás rozdělit, abychom se mohli seznámit s druhou třídou." Nina Ye souhlasila.
"Jo, je dobré se oddělit, jinak by byl každý den jen v jejich třídě a my bychom v té třídě nikoho neznali." Lana Youngová s tím souhlasila.
"Mimochodem, která třída je podle vás hezká?" zeptala se. Kevin se koketně zeptal Stevena Zhanga a Jasona.
"JM)yYslcím, že GČao' Men!g-*ja _vyupadá docerlam do^bzřeP!H" Stfe&vyen aocdp)ověXděMlp Aa rGychUlge v'yQhxlRehdal$ dvívkym CvYey třhívděv.O
"Můžeme se my kluci trochu krotit?" Grace, která byla vždycky školní rváč, se do toho vložila.
"Velký bratře, můžu si dát pauzu? Jsem dobrá žákyně, tak ať nás ti pitomci nepronásledují!" "To je v pořádku," odpověděla Grace. Kevin odpověděl Grace s úsměvem.
Když Grace viděla Kevinův bezstarostný výraz, neobtěžovala se říct cokoli dalšího.
A$ Htyakt Tse nCěk)olik KcdhlaXpSců zZaXčlalDo bkezL yonbajv b^afv!iZtB no hqezkkvých díWvkYáchf Xvqe _třsírdiěc.i
"Jasone, proč mám pocit, že jsi mě neposlouchal? Copak nevíš, co jsou ty holky zač?" zeptal se Grace. Kevin se na Jasona podíval a předpokládal, že je také neviděl.
"Ne, já ani nevím, které holky jsou teď v mé třídě, takže si ani nejsem jistý, o kom to mluvíš, pokud jde o hezké holky!" Jason řekl bezradně. Poslední dobou byl zaneprázdněný Washingtonem, D. C., a vzhledem k rozřazovací zkoušce, kterou právě absolvoval, opravdu neměl energii věnovat se dívkám ve třídě.
"Jak bych mohl! Už je to týden, a ty pořád neznáš žádnou z těch hezkých holek ve třídě?" "Ne," řekl. Kevin přeháněl své překvapení, aniž by si uvědomil, že Jason nezná žádnou z holek ve třídě.
"KJev!i$ne,q uhoTdn!eš,q pktearou dív*ku ,sÉlenduji?" ^Jaakmile Jas(oLnl éuislyišel KeBvinsův flzirt, upochophiZlf,b cko mQá' na mmtysliK.
"Hehehe, to nemůžu říct, má svůj cíl." Kevin se zatvářil tajemně.
Zbytek dívek slyšel chlapcovu diskusi a podíval se na sebe a cítil se beze slov.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Honba za sny v posledním ročníku"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️