Zrada ve stínech

1

Elizabeth Greenová ležela na nemocničním lůžku, byla zesláblá a její oči hleděly přímo na jejího manžela Samuela Parkera a její nejlepší nejlepší kamarádku Jessicu Brownovou, která stála vedle ní.

"Když už je na tom takhle, mohli bychom jí rovnou vytáhnout hadičky a dát jí pokoj." Samuel, který byl manželem, si dlouze povzdechl.

Jessice se zvedl koutek úst a usmála se: "Samuel má pravdu, Elizabeth teď prostě trpí, když takhle žije, je lepší ukončit její trápení dřív než později."

Elizabeth se na Jessiku zlostně zadívala, její mysl byla přetížená. Pokusila se natáhnout ruku a odstrčit ji, ale její tělo nedokázalo pohnout ani svalem.

"Elizabeth, prostě v klidu odejdi. Já se o Samuela postarám." Jessica měla na tváři samolibý úsměv, když se naklonila k Elizabethinu uchu a zašeptala.

"Myslíš, že tě Samuel opravdu miluje? On tě jen využívá, osoba, kterou Samuel vždycky v srdci miloval, jsem já!"

"Myslela jsem si, že prostě umřeš, ale netušila jsem, že jsi tak houževnatá." "Ale na tom nezáleží, brzy půjdeš do pekla." Jessica zkřivila tvář.

Elizabeth se rozbušilo srdce, když na ni zděšeně zírala.

"Jessico, co s ní tolik mluvíš? Pojďme prostě pryč." Samuel, kterému zjevně došla s Elizabeth trpělivost, se odhodlaně zvedl a odešel.

"Samueli, až budeš venku, hned se s Elizabeth vrátím, až si s ní promluvíme." Samuel se na ni podíval. Jessica to řekla sladce.

"Co tady vidíš?" Jessica vytáhla darovací listinu.

"Až zemřeš, darujeme ti všechny tvoje ostatky, máš velké srdce, které by se dalo použít pro Samuelovu matku. Proč myslíš, že si tě jinak vzal? Jen proto, že to tvoje srdce má pořád nějakou hodnotu." Jessica řekla s úsměvem na tváři.

"Mně by se hodila tvoje děloha, náhodou jsem si ji při posledním potratu poranila a doktor říkal, že už možná do konce života nebudu schopná donosit dítě, tvoje je přesně to, co si můžu půjčit."

"Mimochodem, když ses mě minule ptala, čí dítě nosím, neřekla jsem ti to. Teď ti to prozradím, je to vlastně Samuelovo dítě, které nosím, jaká škoda ......" Třela si břicho a povzdechla si, dávajíc najevo svou ztrátu, vždyť to dítě nakonec potratila, a tím ztratila kvalifikaci být matkou.

Alžběta se v duchu rozzuřila, nemohla si nevzpomenout na dobu, kdy se o Jessiku dobře starala, v duchu se musela usmívat, ne?

"Ummmm-"

"Jdi v klidu, kdo ti řekl, abys tak rychle zjistila, co se stalo mezi mnou a Samuelem, jinak bych si tě mohla nechat pár let." Jessica vytáhla z kapsy bílou pilulku, přistoupila k Alžbětě, donutila ji otevřít ústa a pilulku do nich strčila.

Elizabeth se zoufale bránila, ale marně. Cítila, jak jí po celém těle začíná prudká bolest.

"Je to špatné, pacientka se začíná zhoršovat!"

Jessica vykřikla a rychle zazvonila na zvonek.

Lékařka dorazila rychle.

"Pacientka má nepravidelný srdeční rytmus a klesá jí krevní tlak, připravte se ji zachránit!" Jessica se na ni podívala.

Ať se však lékař snažil sebevíc, stále se mu nedařilo Elizabeth přivést zpět k životu.

"Pacientka zemřela, přijměte prosím mou soustrast." Doktor řekl Jessice a Samuelovi, když vyšel z oddělení.

Těm dvěma se ulevilo, Alžbětina smrt byla přesně to, co mělo skrýt jejich tajemství!

Elizabeth se vznášela jako duch a sledovala, jak Samuel podepisuje darovací listinu, než její tělo odvezli na operační sál.

"Ne!" Neochotně se pokusila jít za ním, ale zjistila, že je zcela neovladatelná, a začala se vznášet vzhůru.

Podívala se dolů, její ruce odrážely průhlednost, dav před ní ji vůbec neviděl, ona ...... byla mrtvá!

Náhle ji strhla mocná gravitační síla, která ji okamžitě připravila o vědomí.

O tři dny později.

Elizabeth vytřeštila oči a posadila se z postele, když jí mozkem projela ostrá bolest, jako by jí okamžitě vstříkla vzpomínku, která jí nepatřila.

"Ach..." Elizabeth zasténala bolestí a držela se za hlavu.

Náhle na sobě ucítila ostrý pohled.

Elizabeth vzhlédla a pár očí ostrých jako čepele nožů se střetl s jejíma.

Zděšeně zatajila dech a snažila se pohledu vyhnout.

"Evelyn Smithová, o jaký trik se pokoušíš tentokrát?" Muž vykročil vpřed a pevně stiskl Elizabeth bradu.

Elizabeth nechápavě zírala na muže před sebou, vzpomínky se jí v hlavě automaticky přeorganizovaly, když si vzpomněla na jeho jméno, byl to Robert Nelson!

"Evelyn Smithová, naposledy tě varuji, jestli chceš umřít, udělej to rychle a nesnaž se získat mou pozornost tímto způsobem, moje trpělivost je omezená a na takové triky nemám čas!" Robert znechuceně zúžil oči, s její trojí hrozbou smrti mu došla trpělivost.

"Jestli chceš umřít, vyskoč z okna, jestli ne, nech mě na pokoji!"

Elizabeth na rozzuřeného muže nechápavě zírala a nevěděla, jak reagovat.

Vůbec netušila, co se děje, nebyla snad mrtvá? Jak se tady ocitla a křičel na ni cizí muž?

"Kdo jste?" ......

Robert se setkal s jejíma zmatenýma očima, znechuceně je zúžil a ušklíbl se. "Přece nechceš předstírat, že máš amnézii, ne?"

"Tenhle trik už jsi použil, vymysli si něco jiného." Netrpělivě pokrčil rameny a otočil se k odchodu.

Elizabeth si náhle na něco vzpomněla, ztěžka vstala, rozhlédla se a uviděla zrcadlo poblíž koupelny. Přešla k němu.

V zrcadle se odrážela zvláštní, krásná tvář!

Elizabeth se dotkla své tváře a zrcadlo udělalo totéž. Okamžitě se jí rozšířily oči, co to sakra ...... stává jiným člověkem, znovuzrozeným?

"Ty jsi ještě naživu? Jestli nežiješ, tak vypadni z nemocnice, nemám čas se s tebou zdržovat!" Elizabeth se usmála. Robert se netrpělivě ozval.

"Jsem já ...... Evelyn Smithová?" zeptala se Elizabeth, ukázala na sebe a ptala se Roberta.

"Evelyn Smithová, snažíš se o další kousek? Prostě si dál hraj, nemám na tebe čas!" Robert se ušklíbne a odejde, aniž by se ohlédl.

Elizabeth se podívala na zavřené dveře a na několik okamžiků ztuhla, než se vzpamatovala.

Zvedla zrcadlo a opatrně si prohlédla obličej, natáhla ruku a štípla se, ucítila mravenčení, než se přesvědčila, že se skutečně znovu narodila!

Znovuzrodila se ...... Kolik je teď hodin?

Elizabeth si všimla bílého mobilního telefonu, který ležel na nočním stolku, a šla se na něj podívat a zjistila, že je třetí den po její smrti v soukromé nemocnici ve Springfieldu.

Zamračila se, žila ve městě třetího řádu N City, Springfield byl metropolí číslo jedna v Z. V minulosti sem cestovala jen několikrát, bylo tohle tělo ze Springfieldu?

A jak se tu najednou objevila z tisíce kilometrů vzdáleného města N? I kdyby se znovu narodila, obvykle by se nenacházela na tak vzdáleném místě, ne?

Elizabeth byla tak plná otázek, že nemohla přijít na to, co se děje.

2

Dveře oddělení se otevřely a dovnitř vešla žena s kulatou postavou, která viděla, že se Elizabeth Greenová probudila, a oči jí zčervenaly vzrušením: "Mladá dámo, konečně jste se probudila!"

"Já don ......?" Elizabeth se podívala na malou tlustou ženu a mírně se zamračila.

"Mladá paní, já jsem teta Summer, copak si mě nepamatujete? Jsem chůva, která se specializuje na péči o tebe." Teta Summer zvedla na klíně termosku a položila ji na stolek vedle nemocničního lůžka.

"Mladá paní, už tři dny jste v kómatu. Příště nedělejte takové hlouposti, jako že Samuela málem vyděsíte k smrti." Teta Summer otevřela termosku a vyndala z ní již připravenou kuřecí polévku.

"Vařil tu kuřecí polévku celé dopoledne, než ji dojedl, mladá paní, vypijte ji, dokud je horká, a vyživte své tělo ještě víc." Teta Summer podala misku polévky a podala ji Elizabeth.

Elizabeth si ji vzala a napila se: "Teto Summer, právě jsem ho oslovila Mladá paní, tak kdo je jeho manžel?" "Ano," odpověděla Elizabeth.

To přece nemůže být ten nevychovaný muž, ne?" mumlala si Alžběta tiše v duchu. Když si vzpomněla na Samuela Parkera ve svém předchozím životě, jak to, že se v manželství vždycky setkala s takovým šmejdem? Ten muž právě teď vypadá, že zřejmě nebude mít jednoduchou povahu, to jen skáču z ohně do nové jámy?

"Mladá dámo, já přece nemluvím nesmysly! Váš manžel je náš Robert Nelson z korporace Nelson, zapomněla jste na jeho sebevraždu?" "Ano, zapomněla.

"Je takový kvůli své sebevraždě?" "Ne," odpověděla jsem. Elizabeth se při pohledu na tetu Summer nevěřícně rozšířily oči.

Teta Summer přikývla: "Přesně tak, spáchal sebevraždu poté, co jste se s Robertem pohádali, mladá dámo, něco takového už nikdy nesmíte udělat."

"......"

Elizabeth už nevěděla, co říct.

"Takže měli špatný vztah?" "Ne," odpověděla.

"Víc než špatný, mladá dámo, já ......" Teta Summer se právě chystala něco říct, ale když viděla, že Alžbětin obličej nevypadá moc dobře, honem změnila slova: "Mladá dámo, nebuďte moc smutná. Robert a já určitě uvidíme, jak jsem dobrá, až spolu strávíme nějaký čas."

Elizabeth sklonila hlavu a zamrkala očima, její nálada byla komplikovaná, ale také poněkud radostná. Byla znovuzrozena, a přestože její tělo mělo také špatný sňatek, byla tu naděje, že je naživu!

"Mladá paní, vypijte tu kuřecí polévku, nebude dobré, když vystydne." Teta Summer sledovala, jak se Alžběta odpotácí, a spěšně ji pobídla.

Elizabeth přikývla a pomalu vypila kuřecí polévku.

Po dalších dvou dnech pobytu v nemocnici a po potvrzení, že nemá žádné zdravotní problémy, byla konečně propuštěna a vrátila se do sídla rodiny Nelsonových.

Jakmile vešla do obývacího pokoje, uslyšela líný, lehkovážný smích: "Švagrová, už jsi zpátky?" "Ano," odpověděla.

Elizabeth otočila hlavu a spatřila pohledného, slunečně a velkoryse vyhlížejícího muže, který k ní kráčel s potutelným úsměvem v koutku úst a v očích se mu leskly otázky.

Alžběta se zamračila a pohledem zalétla k Robertu Nelsonovi sedícímu na pohovce. robert zabořil hlavu do papírů a vzhlédl, když uslyšel hlas.

"Teď, když jsi zpátky, zůstaň doma a vyhýbej se problémům!" Robert se chladně ozval.

"Bratranče, chce malá švagrová raději zůstat v nemocnici? Stejně musí na tři dny odběhnout do nemocnice, tak proč nezůstane v nemocnici častěji, aby se nemusela za pár dní vracet a zase tam jít." Mužovy broskvově rozkvetlé oči se hravě zablýskly, když se usmál a navrhl Robertovi.

"Nezavírám pusu, nikdo si nemyslí, že jsem hloupý." Robert vzhlédl a očima přejel po muži jako nůž.

"Jen jsem si dělal legraci." Muž se ovšem ovčácky zamračil.

"Proč tam stojíš?" "Proč rychle neodvedeš mladou dámu zpátky do jejího pokoje, aby si odpočinula?" Robert zamířil k tetě Summer po straně.

"Mladá paní, vaše tělo je tak akorát, neměla byste se moc hýbat, pomohl vám zpátky do pokoje, abyste si odpočinula." Teta Summer okamžitě odpověděla.

Elizabeth se podívala na Roberta a tak trochu se chystala něco říct, ale vzhledem k tomu, že v domě byli i další lidé, moc toho neřekla.

"Bratranče, proč se malá švagrová cítí jinak než předtím?" Muž s broskvovým květem přistoupil k Robertovi a zašeptal.

"Kdo ví, na co zase myslí." Robert netrpělivě řekl: "Nemám na to volný čas, musím ještě přemýšlet o tom, jak se vyrovnat s dědečkovým naléháním na svatbu, nedávno mi plánoval domluvit rande naslepo."

Tato věta zasáhla bolavé místo broskvového květu a muž okamžitě přehnaně vykřikl: "Bratranče, to je trochu nevlídné! Který hrnec není hrnec!"

Původně běžel k Robertovi, aby se vyhnul rande naslepo, a teď, když se zmínil o rande naslepo, okamžitě se napjal.

"Co mám dělat, co mám dělat!?" "Prosím tě, nenech mě jít a řekni to dědovi, je mu teprve šestadvacet, proč mě nutíš jít na rande naslepo tak brzy?" podíval se na Roberta vstřícně.

"To řeknu dědovi sám." Robert si chladně odfrkl.

"Ne..."

......

Elizabeth se vrátila do svého pokoje a při pohledu na neznámý prostor ztuhla na místě.

Chvíli odpočívala v zamilovaném tichu, dokud se téměř nerozednilo. Když se probudila, naklonila se nad postel a popadla telefon, aby si vyhledala nějaké zprávy o Samuelu Parkerovi a Jessice Brownové.

Na internetu toho o nich dvou bylo vlastně docela málo, ale zpráva o jejím úmrtí byla široce medializovaná, a dokonce se tam psalo, jak je Samuel z Jessičina odchodu zdrcený.

Dokonce se tam zmiňovala její žádost, kterou podala ještě za svého života, aby po smrti darovala své tělo s tím, že všechny její orgány a tělesné schránky budou rozděleny, a také to, že své tělo věnuje lékařské univerzitě na lékařský výzkum.

"Ach, ......"

Elizabeth měla zarudlé a opuchlé oči, když sledovala dva lidi na videu, kteří předstírali pláč, a koutek úst se jí zahihňal do chladného a ironického úsměvu.

Náhle jí mobilní telefon odstrčila velká noha.

Elizabeth mlčky vzhlédla a uviděla Roberta, jak stojí vedle její postele a oči má přilepené k displeji.

"Co to dělám?!" Elizabeth se ohnala a pokusila se telefon sebrat.

Robert zvedl nohu a chladně se na Elizabeth podíval, aura na jeho těle ji okamžitě zamrazila.

"Proč se na to všechno díváš?" Robert zúžil oči a zadíval se na Elizabeth.

Elizabeth se postavily zpocené vlasy na hlavě a vyhrkla: "Jen se dívám, o nic nejde." "Co se děje?" zeptal se Robert.

Robert se zamračil a jeho ostrý pohled ji neúnavně zkoumal, jako by se snažil v jejím výrazu něco odhalit.

Elizabeth se na tváři objevil slabý úsměv a natáhla k němu ruku: "Můžu už dostat svůj telefon zpátky?"

"Není dobré, aby ses na něj dívala příliš dlouho." Elizabeth se usmála. Robert jí telefon hodil.

Elizabeth si telefon vzala, okamžitě vypnula video a s úsměvem se na něj podívala: "Já se o něj starám?"

"Jestli ze sebe musím udělat blázna, je to na mně." Elizabeth se na něj podívala. Robert se ušklíbl.

"Jestli mi na něm opravdu nezáleží, tak co dělám v jeho pokoji?" "Ne," odpověděl Robert. Elizabeth zakroutila hlavou a s předstíraným zmatkem se na Roberta podívala.

"Kdo řekl, že je to můj pokoj?" Robert si odfrkl a posměšně se na ni podíval.

3

Elizabeth Greenová zmateně zamrkala. Neměl to být její pokoj? Vzhledem k napjatému vztahu mezi ní a Samuelem Parkerem se zdálo nepravděpodobné, že by sdíleli stejnou postel.

"Podepište to." Samuel hodil jejím směrem sepsaný dokument.

Elizabeth polekaně zvedla dokument z peřiny a otočila ho. "Rozvodová smlouva?"

Oči se jí překvapením rozšířily, rychle odvrátila pohled od Samuela a ze rtů jí unikl lehký smích. "To já žádám o rozvod?"

"Jessico Brownová, jeho trpělivost má své meze. Dokážu snést jen tolik, než se nedokážu smířit s manželkou, která opakovaně zpochybňuje mé dno," odpověděl Samuel chladně a upřel svůj pohled na Elizabeth.

Ta se zadívala na rozvodovou smlouvu. Byla pečlivě vypracovaná; zdálo se, že je pravda, co se říká o Samuelovi, že je chytrý obchodník - nikdy neuzavřel dohodu, která by vedla ke ztrátě.

"Rozvod mu vyplatí milion jako vyrovnání?" "Ano," řekla. Elizabeth se ušklíbla.

"Není to na váženého dědice rodiny Parkerů trochu skoupé? Vždyť si mě vzal a promarnil dva roky mého mládí. Těch pár milionů by mi ani zdaleka nepokrylo ztracený čas, připadá mi to, jako bych rozdávala almužnu," posmívala se a pohrdavě mávala rozvodovým dokumentem, když se ohlédla na Samuela.

"Jsi s tím nespokojená?"

"Hmm! Asi si myslí, že si zaslouží pár miliard! To si to Parkerovi nemohou dovolit?" Elizabeth se lehce zasmála.

Jaký kontrast! Díky rozsáhlému výzkumu tety Summer se Elizabeth během posledních dnů v nemocnici dozvěděla o Parkerových docela dost. Rodina Parkerů patřila k nejbohatším ve Springfieldu a její proslulá Parker Corporation podnikala v různých lukrativních oborech. Samuel jako jediný dědic vlastnil spolu s rodinným jměním stovky milionů dolarů - opravdu, jeden milion na to, aby se sám oprášil?

Tsk, tsk! Nikdy se nesetkala s tak lakomým mužem!

"Dát mi milion není ani uznání mé role mladé milenky rodiny Parkerových po dobu dvou let. Jinak může zapomenout na to, že by viděl jediný cent!" Samuel si chladně odfrkl.

"Tak to mi opravdu děkuješ!" Elizabeth se ušklíbla a roztrhala dohodu na kusy. "Kdybych se chtěla rozvést, odešla bych sama. Bez pěti miliónů nemám šanci odejít!" Samuel se zasmál.

Elizabeth pochopila, o čem její manželství se Samuelem skutečně je. Ti dva se vzali čistě proto, že jejich rodiny jim sňatek domluvily už v dětství. Navzdory dohodě k ní však Samuel nikdy nechoval žádnou náklonnost a nikdy se s ní nehodlal oženit.

Nebýt toho, že starší Parker před třemi lety vážně onemocněl a zoufale toužil vidět svého jediného vnuka ženatého a s dětmi, nikdy by sňatek s Jessicou neschválil.

Poté, co Jessica vstoupila do Parkerova domu, se starší Parker zázračně uzdravil a od té chvíle ji považoval za šťastnou hvězdu rodiny a často prohlašoval, že bez ní by se z toho nikdy nedostal. Jeho touha dočkat se pravnoučat ho motivovala k tomu, aby pokračoval.Jessica, která opakovaně slyšela názory staršího Parkera, skutečně věřila, že je jeho zachránkyní, a v domácnosti Parkerových se chovala docela arogantně. Pod ochranou staršího Parkera se často snažila získat Samuelovo srdce různými výstřelky.

Samuel však o Jessicu nejevil žádný zájem. Čím víc na ni naléhala, tím víc ji nenáviděl. Toto napětí nakonec vedlo ke katastrofálnímu rozhodnutí Jessiky skočit během hádky do řeky, což mělo za následek její tragickou smrt.

Teprve po Jessičině předčasném skonu se Elizabeth znovu narodila do jejího těla a dostala druhou šanci.

Ačkoli Elizabeth nechápala, proč jí byl Jessičin život darován, byla odhodlaná žít ho podle svých vlastních podmínek a odmítala se Samuelem nechat nadále ovládat. Myslel si, že může prostě požadovat rozvod? Jako by ji mohl vyhodit - ha! Ani náhodou!

"Podám žádost o rozvod sama!" Elizabeth vítězoslavně prohlásila.

Samuel zúžil oči a chladně na ni pohlédl, než vytáhl další dokument. "Jestli se nechceš rozvést, tak podepiš tohle."

Elizabeth překvapeně zamrkala. Další?

Když se na něj podívala blíž, uvědomila si, že je to dohoda o pokojném soužití: "Pokud se nechceš rozvést, budeš se muset chovat slušně. Jestli budeš dělat potíže, postarám se, abys z rodiny Parkerových vypadla!" Elizabeth se usmála.

"Takže ta první dohoda o rozvodu mě měla vyprovokovat?" "Ano," odpověděla jsem. Elizabeth vykřikla a zadívala se na Samuela.

Zdálo se, že nemá žádný skutečný úmysl se s ní rozvést; všechno to byla jen taktika, jak ji vyprovokovat!

Samuel si posměšně odfrknul: "Jestli mi budeš v budoucnu zase dělat problémy, tak se ten rozvodový dokument stane skutečností."

Elizabeth vykulila oči a škádlivě k němu natáhla nohu.

"Co to děláš?" Samuel se na ni zadíval a ztišil hlas.

"Přines mi pero! Jestli ne, podepíšu se ti prostě nohou!" Elizabeth otráveně zafuněla.

Samuel vytáhl z kapsy pero a hodil jí ho. "Až to podepíšeš, měla bys dodržovat podmínky. Když už mám titul paní Parkerové, očekávám, že splníš svou část." Elizabeth se usmála.

"Chápu!" Elizabeth netrpělivě odpověděla.

Načmárala na dokument své jméno a hodila ho zpátky Samuelovi.

"Ještě něco, pane Parkere?" zeptala se s pozvednutým obočím.

"Starší Parker má pozítří narozeniny. Doufá, že na oslavě neuděláte Parkerovým ostudu. Udělejte si čas a připravte mu dárek," připomněl jí Samuel, než na odchodu zabouchl dveře.

Elizabeth zamrkala. Starší Parker má narozeniny? Jestlipak Jessica připravila nějaký dárek? Pokud ne, co by měla dát?

Hluboce se zamyslela a třela si bradu. Prohrabala se vzpomínkami, které zdědila po Jessice, a vzpomněla si, že dárek skutečně připravila.

Starší Parkerové na Jessice skutečně záleželo. Jessica zase obdivovala staršího Parkera a hodlala mu darovat dřevěnou sošku božstva dlouhověkosti držícího broskev, vyrobenou z prvotřídního perlového dřeva, které se nádherně lesklo - dárek jistě hodný této příležitosti.

Elizabeth si s úlevou povzdechla.Když nastal den oslavy narozenin, byla vzbuzena brzy a pečlivě se připravila.

"Dole na tebe čeká vizážistka. Vstávej!" Samuel stáhl z Elizabeth přikrývku a táhl ji z postele.

Ještě v polospánku si Elizabeth dezorientovaně protírala oči, dokud se nesetkala se Samuelovým ledovým pohledem. "Jak jsem se tu ocitla?!"

Zabalila se do přehozu a pohlédla na něj. "Jak jsem se sem dostala?"

Zřetelně si pamatovala, že před spaním zamkla dveře!

Samuela její reakce téměř pobavila. "Proč jsi na mě teď tak ostražitá? Copak jsi přede mnou netančila? To ses najednou začala stydět?"

Tanec?

Alžběta byla zaskočená, v hlavě se jí honily myšlenky. Opravdu byla Jessica tak drzá, když se snažila Samuela svést?

4

Samuel Parker se na ni však díval temnýma očima kvůli jednání Elizabeth Greenové; od chvíle, kdy se Evelyn Smithová probudila poté, co skočila do řeky, aby se zabila, se chovala velmi podivně. Samuel Parker si nejprve myslel, že Evelyn Smithová možná dělá nějaký trik, aby upoutala jeho pozornost, ale teď už jeví známky přílišné podivnosti.

Za tři roky, co byli manželé, se Samuel Parker Evelyn Smithové ani nedotkl a kromě chvil, kdy musel řešit návštěvy staršího Nelsona a Margaret Nelsonové v rodinném domě, spal ve vedlejším pokoji a nechával Evelyn Smithové spát v manželském domě. Tento pokoj byl jejich manželským pokojem a on měl od něj klíč, Evelyn Smithová o tom nemohla nevědět, tak proč byla tak šokovaná jejím vzhledem?

Bystrá intuice Samuela Parkera mu napověděla, že Evelyn Smithová musí skrývat nějaké tajemství. Teď však nebyla vhodná doba na to, aby se do jejích tajemství nořil.

"Přijď sem dolů, jakmile se probudíš!" řekl jí. "Ty jdi ven první," mávla na něj rukou Elizabeth Greenová.

"Bah-" Jako by mu záleželo na tom, aby tu zůstal, Samuel Parker nonšalantně odkráčel pryč.

Teprve když se dveře pokoje zavřely, Elizabeth Greenová vylezla zpod peřiny. Poškrábala se v rozcuchaných vlasech, vstala, šla se převléknout a šourala se dolů.

"Paní Nelsonová." Dole už na ni čekalo několik vizážistů, stylistů a kadeřníků. alžběta Greenová se podívala na tuhle bitvu a nemohla si pomoct, ale mlaskla a obdivně si povzdechla, rodina Nelsonových je také trochu moc bohatá, když si do svého domu skutečně zve vizážisty.

"Mladá dámo, prosím, posaďte se, hned vás začneme líčit." Vizážistka zdvořile oslovila Elizabeth Greenovou.

Elizabeth Greenová se posadila k pohovce a maskéři se do ní pustili v plné síle a strávili většinu hodiny tím, že ji velmi rafinovaně a vznešeně upravovali. Při pohledu do zrcadla na tu mladou a naprosto nádhernou tvář Elizabeth Greenová spokojeně přikývla, Evelyn Smithová vypadá opravdu krásně, jemné rysy, pleť se dá zlomit, nedá se říct, že by to bylo příliš. Nevím, Samuel Parker dal Evelyn Smithové tak velkou krásu nechci, vlastně jako jaký typ ženy?

Elizabeth Greenová v duchu tiše pomlouvala.

"Dědeček má rád skromné a velkorysé styly, ty se převlékni do tohoto obleku." Samuel Parker vyšel z pokoje a hodil Elizabeth Greenové tmavě červené decentní, ale slavnostní šaty, aby se do nich převlékla.

Elizabeth Greenová si šaty vzala, převlékla se do nich a cítila, že celé její chování je jiné. Vyšla z převlékárny na vysokých podpatcích a Samuelovi Parkerovi se nesmírně rychle zablesklo v očích. Délka šatů do polohy lýtkového bříška, velmi blízká postavě, bude krásné křivky Evelyn Smithové ztělesňovat naplno, ve spojení s jejím dnešním nádherným líčením a minulým šíleným démonickým vzhledem úplně jinak.

Samuel Parker se na okamžik zamračil a rychle zareagoval. "Už je tvůj dárek připravený?"

"Ano." Elizabeth Greenová zvedla odloženou dárkovou krabičku.

Samuel Parker přikývl a natáhl k ní ruku: "Pojďme." Samuel Parker se na ni podíval. Při pohledu na velkou ruku, která se před ní natahovala, Elizabeth Greenová zaváhala a podala mu ji.

Narozeninová hostina staršího Nelsona se konala v Domově Nelsonových předků. domov Nelsonových předků se nacházel na vrcholku kopce na předměstí Springfieldu. pozemek by se dal popsat jako palec země a Domov Nelsonových předků zabíral celý vrcholek kopce, od úpatí kopce až po vrchol kopce vše patřilo Nelsonova domova.

Starší Nelson neměl rád velké davy, na jeho narozeninovou hostinu nepřišlo mnoho lidí, ale přišly stovky lidí, z nichž všichni byli blízcí rodině Nelsonových nebo její příbuzní.

Rodina Nelsonových je rozdělena na hlavní dům a čtyři boční domy na jihovýchodě, severozápadě a severu, v hlavním domě obvykle žijí starší Nelson a rodiče Samuela Parkera, jako nejstarší syn první vnoučata, pokud jde o zbytek rodiny Nelsonových, žijí ve čtyřech bočních domech rodiny Evelyn Smithové a do hlavního domu přijdou jen v době jídla.

Rodina Nelsonů byla řídce osídlena, v generaci vnuků byl pouze jeden vnuk, Samuel Parker. Byl jediným mužem ve třetí generaci rodiny Nelsonů a nesl břemeno dědictví rodinného majetku. Starší Nelson měl dva syny a dceru, nejstarší syn byl otcem Samuela Parkera a nejmladší syn byl strýcem Samuela Parkera.

Strýc Samuela Parkera Robert Nelson měl dceru, letos devatenáctiletou, je jí sestřenice Samuela Parkera Jessica Brownová. O vztahu Jessicy Brownové a Evelyn Smithové lze říci, že je napjatý, obě se vidí špatně, potkají se a pohádají.

Dnes se však Elizabeth Greenová nechce s Jessicou Brownovou zaplést. Slíbila Samuelu Parkerovi, že na oslavu narozenin nebude dělat nic jiného, a tak se oslavy jen poctivě zúčastní.

Samuel Parker zavedl Elizabeth Greenovou do Domu Nelsonových předků: "Mladý pán a Mladá babička jsou zpátky!" Elizabeth Greenová se usmála. Jakmile oba vystoupili z auta, přispěchal jim to oznámit sluha.

"Pojďme se nejdřív podívat na dědečka." Samuel Parker vzal Elizabeth Greenovou za ruku.

Oba přišli ke staršímu Nelsonovi, popřáli mu k narozeninám a předali mu narozeninový dárek. "Dědečku, tady je dárek od Evelyn a ode mě, abychom ti popřáli k narozeninám a dlouhému životu." Samuel Parker byl jako jiný člověk, když stál tváří v tvář staršímu Nelsonovi, jeho chování bylo velmi mírné, na tváři měl slabý úsměv.

Elizabeth Greenová byla překvapená, že takového Samuela Parkera na okamžik vidí, a vydala se za ním, aby popřála staršímu Nelsonovi k narozeninám. "Au, vstávej, vstávej." Starší Nelson se usmál od ucha k uchu a spěšně jim pomohl posadit se.

"Ran Ran ah, slyšel jsem, že jsi před časem spadl do vody? Proč jsi byl tak neopatrný, je tvé tělo v pořádku?" Poté, co jim starší Nelson pomohl vstát, se starostlivě podíval na Elizabeth Greenovou a Samuela Parkera přímo ignoroval.

Elizabeth Greenová byla poněkud polichocena a zavrtěla hlavou: "Děkuji dědečkovi za tvou starost, už jsem v pořádku."

"Příště buďte opatrná, nepřibližujte se příliš blízko k vodnímu zdroji." Starší Nelson ji napomenul.

"Já vím, dědečku." Elizabeth Greenová tváří v tvář tak laskavému staršímu Nelsonovi se nervozita v jejím srdci postupně hodně rozptýlila, začala si se starším Nelsonem povídat, Elizabeth Greenová stále velmi dobře jedná se staršími lidmi. Elizabeth Greenová je stále velmi dobrá v jednání se starými lidmi. To je společenská taktika, kterou se naučila při jednání s matkou Samuela Parkera.

Matka Samuela Parkera byla známá jako obtížný starý člověk, stále hledala kost ve vajíčku a byla velmi kritická vůči snaše Elizabeth Greenové. Stručně řečeno, různými chybami se Elizabeth Greenová hluboce zamilovala do Samuela Parkera, aby ho s obtížnou matkou Samuela Parkera snášela. Nyní viz Elder Nelson k jejímu všemožně dobrému postoji, Elizabeth Greenová skutečně cítí mnoho emocí.

Nehledě na to, že Samuel Parker byl zatraceně cholerický člověk plný chyb, s dědečkem se jednalo docela hezky.

Samozřejmě se našli lidé, s nimiž se tak hezky nejednalo.

"Dědo!" Zrovna když Elizabeth Greenová a starší Nelson vedli nezávazný rozhovor, přišla Jessica Brownová. Nepřišla sama, ale společně s mladou ženou v ruce přišla popřát staršímu Nelsonovi k narozeninám. "Dědečku, tohle je moje kamarádka Sophia Whiteová, přišla ti popřát k narozeninám." "Dědečku?" zeptala se. Jessica Brownová se usmála, když představovala staršímu Nelsonovi mladou ženu, kterou přivedla. 

5

Narozeninová oslava staršího Nelsona byla zpočátku nenápadná a vstup na ni byl umožněn pouze těm, kteří dostali pozvánku. Jessica Brownová naproti tomu pozvánku nedostala; přivedly ji tam konexe Elizabeth Greenové, jinak by se vůbec nemohla ukázat.

Jessičina rodina kdysi stála bok po boku s Nelsonovými, ale bohužel neschopnost jejího otce vedla k pádu Jessičiny rodiny. V době, kdy chodila na střední školu, se Jessičina rodina odstěhovala z Hill District do jiné, normálnější a bohatší čtvrti. Kvůli vzdálenosti a neexistujícím hlubším kontaktům se Jessičina rodina odcizila Nelsonovým, nejvyšší šlechtě, a jejich příchody a odchody se přirozeně zmenšily.

"Starší Nelsone, vzpomínáte si na mě? Já jsem Jessica, často jsem k vám chodila." Jessica vlezla do srdečného rozhovoru se starším Nelsonem.

"Aha, tak to je Jessica, není divu, že je mi něco povědomé." Výraz staršího Nelsona byl nevýrazný a nezdálo se, že by se o tuto bývalou přítelkyni příliš zajímal.

Jessica si se starším Nelsonem povídala jen několik okamžiků, když ji Robert Nelson odtáhl. "Pojď, sedni si támhle!" Robert zcela ignoroval Elizabeth, která seděla vedle staršího Nelsona.

"Roberte, proč ji nepozdravíš, až uvidíš svou švagrovou?" "Ne," řekla. Starší Nelson se na Roberta nespokojeně zadíval.

Robert se ohlédl na Elizabeth a neochotně řekl: "Ahoj, švagrová."

Alžběta lehce přikývla a nic neřekla. robert si odfrkl a přitáhl si Jessiku dopředu.

"Bratře, pamatuješ si na Jessiku?" Robert přivedl Jessiku k Robertovu bratrovi.

Robert Nelson poté, co popřál staršímu Nelsonovi k narozeninám, si našel koutek, aby si zavolal a řídil svou práci na dálku, a najednou ho vyrušila osoba, kterou sem Robert přivedl, a zamračil se. K tomuto bratranci se Robertovy pocity tak hluboce neprojevovaly. Dalo by se říct, že v domácnosti Nelsonových se kromě staršího Nelsona Robert o ostatní lidi příliš nestaral, včetně vlastních rodičů, nemluvě o Robertovi, který se neustále hádal s Evelyn Smithovou.

"To je zatím všechno, pošli mi ten návrh mailem, já si ho přečtu a odpovím ti." "To je všechno?" zeptal se. Po těchto slovech Robert zavěsil.

"Bratře, dlouho jsme se neviděli." Jessica se na Roberta podívala hlubokýma očima, jako by si ho chtěla vyrýt do srdce.

"Ty jsi Jessica?" Robert zúžil oči a změřil si ji.

"Ano, jsem Jessica, právě jsem se vrátila z ciziny, hrál sis se mnou, když jsi byl malý, pamatuješ?" Samuel vzrušeně dodal.

Robert se na chvíli zamyslel a zdálo se mu, že si vzpomněl na sousední rodinu s příjmením Jessica, když byl malý, holka z té rodiny ho celý den pronásledovala a byla pekelně otravná.

"Aha, tak co jste se mnou chtěli mluvit?" zeptal se. Robert se zeptal a jeho tón se zdál být lhostejný.

Podíval se na večírek, který právě začínal, a teď si jako nejstarší syn zasloužil být u toho. nálada Jessice poklesla, když viděla, že pro ni není nadšený. Pochopila, že se Robert obává, že na sebe už dávno zapomněl, kdyby ne, jak by si mohl vzít jinou ženu? Zřejmě než sebrala odvahu, aby se mu přiznala, neodmítl tehdy, znamená to, že na to všechno zapomněl .......

"Bratře, jak můžeš být takový!" "Sestra Jessica je ta, se kterou jsi vyrůstal, nemůžeš být trochu nadšenější?" "Ne," odpověděla. Samuel viděl, že Jessica je roztrpčená, a nespokojeně na bratra pohlédl.

"Nadšený?" V koutku Robertových úst se zahihňal náznak sarkasmu. "Promiňte, slečno Jessiko, ale já opravdu nedokážu být nadšený z lidí, které neznám." Jessica se usmála.

Po těchto slovech se otočil a vrátil se k banketu. v Jessičiných mírně zarudlých očích se zračila agrese, když se mu podívala na záda.

"Sestro Jessiko, nebojte se, budu vás s bratrem společně podporovat." "To je pravda," řekl. Samuel viděl její smutek a utěšeně ji poplácal po zádech.

Jessica zamrkala a jemně Samuelovi řekla: "Samueli, to neříkej. Tvůj bratr už je ženatý s Evelyn a já nechci být špatně chápána jako milenka, která mu zničila vztah." "To je pravda," odpověděla Jessica.

"Jaká milenka! Je jasné, že ty a můj bratr se k sobě nejlépe hodíte ......" Samuel chtěl něco říct, ale pak ho přerušila Jessica.

"Samueli, neříkej nesmysly!"

"Je jasné, že Jessica-san a můj bratr se k sobě hodí nejlépe!" Samuel zamumlal tichým hlasem. K Evelyn choval v srdci dlouhodobou antipatii a vždycky měl pocit, že slavná dívka jako Jessica je hodna jeho bratra, zatímco Evelyn není hodna ani zvednout botu.

Během hostiny seděla Elizabeth vedle staršího Nelsona, a přestože ji přišlo pozdravit mnoho lidí, chovali se k ní všichni velmi odtažitě a těch několik občasných pozdravů působilo povrchně. Je zřejmé, že Evelyn není v Nelsonově rodině oblíbená. Elizabeth cítí v srdci emoce, ale na těchto lidech jí nezáleží.

Narozeninová hostina staršího Nelsona trvala až do noci, Robert chtěl Elizabeth odvést zpátky, ale starší Nelson mu v tom zabránil. "Jaký má smysl vracet se v tak pozdní hodinu? Prostě spi tady!"

"Dědečku, zítra musím do práce!" Robert se zamračil a odmítl.

Starší Nelson však řekl rozhodně: "Nemůžeš jít do práce odsud? Jsi šéf, nikdo ti nic neřekne, když přijdeš pozdě. Dnes mám narozeniny, jak bys nemohl zůstat a dělat společnost starému muži, jako jsem já?" "Ano," řekl.

Robert viděl, že starší Nelson je tak neodbytný, a tak mu nezbylo než souhlasit.

Po pobytu ve starém sídle Nelsonových pak musel Robert sdílet pokoj s Elizabeth, a proto trval na tom, že se vrátí.

Oba vešli do Robertovy ložnice, stáli uprostřed pokoje a zírali na sebe.

"Už se připozdívá, měli byste si jít odpočinout." Robert se na ni podíval. Ve dveřích rošťácky strčil hlavu starší Nelson a mrkl na Elizabeth, čímž naznačil, že zatím může jen pomáhat a že se o zbytek bude muset postarat sám.

Elizabeth bezmocně vykulila oči. robert přešel a zavřel dveře do pokoje, podíval se na Elizabeth a posadil se rovnou na kraj postele.

"Já si vezmu postel, ty si vezmi gauč!" Elizabeth se usmála. Panovačně prohlásil.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Zrada ve stínech"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️