Za zdmi Goldenwoodu

Kapitola 1

Na staveništi v Cloudhavenu, rušném centru dění, se ozývaly zvuky těžké práce. Svalnatí muži s černou pletí tahali pytle s cementem a manévrovali s trakaři naloženými cihlami. Vykonávali jednu z nejtěžších a nejvyčerpávanějších prací, jakou si lze představit, a vydělávali každý dolar pouhým potem a pílí.

"Hej, Liame! Zase jsi v tom, co?

"Učitelko, chlapi jako ty se svaly se jen tak nevidí.

"Liame, materiály, které jsi doporučil mé dceři, jí opravdu pomohly při studiu!

Když Liam Hawthorne vstoupil na pracoviště, jeho spolupracovníci ho srdečně přivítali a zjevně ocenili jeho přítomnost. Ačkoli měl na sobě stejné zaprášené pracovní oblečení jako všichni ostatní, jeho kultivované chování ho odlišovalo. Na tohoto jemného intelektuála, který byl od přírody učenec, se otrlí dělníci často dívali s despektem, přesto se k Liamovi chovali s úctou. Nejenže často nesl víc než většina ostatních, ale také se dopouštěl drobných laskavostí a pomáhal svým spolupracovníkům s jejich drobnými problémy.

Liam žongloval se dvěma zaměstnáními. Přes den byl vychovatelem v nápravném zařízení pro mládež a večer si přivydělával příležitostnými pracemi na stavbě, aby si přivydělal. Kdykoli se jeho spolupracovníci potýkali s potížemi při pomoci svým dětem s učením nebo s výběrem správných materiálů, obraceli se na Liama s prosbou o radu, čímž si mezi nimi vybudoval pozici uznávané osobnosti. Nedokázali sice pochopit, proč si křehký intelektuál vybral tak vyčerpávající práci, ale výhoda, že mají pro své děti doučování zdarma, je docela potěšila.

Vysoko na sobě byly naskládány stovky pytlů cementu a Liamovým dnešním úkolem bylo přemístit je do nedalekého výtahu. S mírným úsilím zvedl jeden pytel ze země a zkušeně si ho vyvážil na rameni. Pohyboval se s lehkostí, na každém rameni nesl jeden pytel, jako by se spíš procházel v klidu, než aby tahal stokilovou váhu.

"Buzz... V kapse mu zavibroval telefon. Liam odložil práci a zvedl hovor. "Haló, Edwarde Strongu? Kam spěcháš?

Po krátkém rozhovoru požádal svého předáka o krátkou přestávku, rychle se převlékl do čisté košile a odešel ze stavby.

Goldenwoodská akademie se nacházela v jižní části Cloudhavenu, prestižní soukromá škola zasazená do nádherné kulisy hor a řek.

"Fuj... Ve své kanceláři si ředitel James Golden, ostře oblečený v dobře padnoucím obleku, těžce povzdechl.

Hleděl na rezignační dopis na svém stole a byl viditelně frustrovaný. Byl to už pátý učitel, který v tomto semestru rezignoval na práci ve druhém ročníku na desátém. Přestože Goldenwoodská akademie nabízela konkurenceschopné platy a výhody, právě tato třída se stala noční můrou každého pedagoga.

Pět učitelů hodilo ručník do ringu a ani lepší odměny nedokázaly zviklat toho posledního. To se v historii školy ještě nikdy nestalo. Ještě před chvílí sledoval sira Luciuse, jak kulhá a je obvázaný, sotva schopen mluvit, když podával výpověď. Golden nedokázal najít slova, kterými by ho přesvědčil, aby zůstal; břemeno obsazení této pozice ho tížilo.
"Ťuk! Ťuk! Jeho myšlenky přerušilo tiché zabušení na dveře.

"Pojďte dál," Jamesův hlas zněl unaveně.

"Starý Jamesi, co to děláš? Je víkend! Proč jsi tady, místo abys odpočíval? Podívej, co pro tebe mám,' ozval se veselý hlas, když do pokoje vešel jeho starý přítel a rozjasnil ranní šero.

Kapitola 2

Dveře se s vrznutím otevřely a objevil se v nich statný muž v policejní uniformě, který nesl síťovou tašku plnou plechovek. Zdálo se, že je mu kolem šedesáti, přibližně stejně starý jako ředitel James Golden. "No, no, jestli to není Edward Strong, ty starý darebáku. Co tě sem přivádí? Ředitel Golden, stále ještě zneklidněný předchozími událostmi, řekl, v jeho tónu se odrážela směs rozmrzelosti a zvědavosti.

"Bum! Edward hodil tašku plnou konzerv na stůl ředitele Goldena a zašklebil se. 'Víš, kvůli tobě je opravdu těžké udělat pro tebe něco hezkého. Moji příbuzní mi poslali domácí čaj - mnohem lepší než cokoli, co najdeš v obchodech. Nemohl jsem odolat a přinesl ti plechovku.

"No tak, starý příteli, co ty ustarané řádky? Právě začal nový školní rok a vy učitelé máte prakticky prázdniny. Proč jsi ještě vyčerpaný z letních prázdnin? Edwarda Stronga a ředitele Goldena pojilo hluboké přátelství, které jim umožňovalo jistou nefiltrovanou upřímnost.

"Podívejte se sami. Ředitel Golden podal Edwardovi výpověď.

Dopis zněl:

Vážený pane řediteli,

s lítostí Vám oznamuji, že vzhledem k mým nedostatečným schopnostem musím odstoupit z pozice vedoucího učitele druhého ročníku v pavilonu 10. Prosím Vás v této záležitosti o pochopení.

S pozdravem,

Sir Lucius

Po přečtení rezignace se Edward zasmál. "Je to jen rezignace učitele, proč jsi z toho tak vyvedený z míry?

"Vy to nechápete," odpověděl ředitel Golden a upustil od předstírání formálnosti. 'Cech druháků 10 vznikl teprve v polovině minulého školního roku. Spojili jsme studenty, kteří měli studijní problémy, abychom se je pokusili usměrnit, ale během necelého roku se z nich stala přítěž pro celou školu.

'Ale no tak, kamaráde, neslyšel jsem od vás, že špatný student neexistuje? Není to diskriminace? Edward se náhle vážně zeptal a nesouhlasil s přístupem ředitele Goldena.

Ředitel Golden si těžce povzdechl. 'Vy jste to pochopili špatně. Snažím se je vést, nasměrovat je na správnou cestu. Přizval jsem k tomu naše nejlepší učitele. Ale hádejte co? Sir Lucius je pátým ředitelem, který opustil tuto pozici. Nejdéle se někomu podařilo vydržet v této funkci dva měsíce, a to jsme vyzkoušeli všechny typy instruktorů.

Pokračoval: "Ten nejpřísnější, sir Malcolm, vydržel ve funkci jen něco málo přes týden. Jednoho dne měl cestou domů nehodu na motorce - někdo mu poškodil šroub na kole. Na silnici přišel o kolo a skončil na několik měsíců v nemocnici. Škola mu dala rok volna - byl naším prvním zaměstnancem.

"Páni, a co se stalo potom? Edward, zaujatý bizarními příběhy, se naklonil blíž.

'Druhý byl mistr Tobiáš - byl to náš nejlaskavější a nejmírnější učitel. Ale po dvou měsících skončil taky. Jeho syn, v minulosti čestný student, se zapletl se špatnou partou a skončil hluboko v dluzích u nebezpečných lidí - asi padesát tisíc za jediný měsíc. Tobiáš pak ztratil vášeň pro učení úplně.
"Třetí byla paní Mirabel, známá svou poctivostí a obětavostí. Bohužel se nakonec psychicky zhroutila.

"Čtvrtou byla lady Winifred. Tvrdila, že se setkala s něčím nečistým, a vyděsila se tak, že přišla o dítě.

"A poslední je sir Lucius. Dnes přišel podat výpověď o holi, omotaný obvazy. Ani jsem nenašla slova, abych ho přesvědčila, aby zůstal.

Po vyslechnutí chmurných příběhů učitelů Edwardovi přeběhl mráz po zádech. Kdyby tyto incidenty skutečně způsobili studenti, bylo by to děsivé. Přesto neexistoval žádný důkaz, který by podivná neštěstí spojoval přímo s nimi.

"Páni, Jamesi, ta třída vypadá opravdu jako prokletá, že? Edward poznamenal a v jeho hlase se zračila nedůvěra.

Kapitola 3

"Jaké to je být třídním učitelem této třídy? Je to jako být prokletý, bez naděje v dohledu,' zažertoval Edward Strong s ředitelem Jamesem Goldenem.

'Povězte mi o tom. Proto nemůžeme najít nového třídního učitele. Říká se, že se šíří 'Prokletí druhého ročníku cechu 10'. Zdejší učitelé se bojí vzít tuhle třídu a s takovou pověstí možná v Cloudhavenu nenajdeme nikoho, kdo by byl ochotný nastoupit,' odpověděl ředitel s povzdechem.

"Ha! Edward Strong se ušklíbl. 'Myslel jsem, že takové třídy existují jen v románech nebo televizních seriálech. Kdo by to byl řekl, že se s takovou třídou setkáš? Přece si na to nemůžeš najmout nějakého obrněného, drsného učitele, který by se s tím vypořádal!

Když slyšel Edwardův komentář, ředitele Goldena to ještě víc rozladilo. 'Ten, který právě odstoupil, sir Lucius, byl provinční mistr bojových umění. Nevěřím, že by to nezvládl ani on. Je neděle a zítra začíná vyučování.

Edward se podíval na svého starého přítele a na okamžik se hluboce zamyslel. "Co kdybych tě seznámil s někým kvalifikovaným?

"Ty? Představit mě někomu kvalifikovanému? Nedělej si legraci! Jsi ředitelka detenčního ústavu pro mládež, pracuješ s delikventy. Jaký talent znáš? James si ho dobíral.

"No tak, dědku! Co je ti do toho? Možná mám někoho, koho bys chtěl. Edward opáčil se smíchem a jeho frustrace byla zřejmá.

'Proč se na můj lid díváš svrchu? Odcházím! Myslíš si, že jsi lepší než můj personál? Edward se rozčílil.

"Ale no tak! Bratře Leo, mýlil jsem se, nebuďme takoví. James rychle popadl Edwarda a jeho výraz se změnil v lichotivý. 'Vzpomínáš, jak nám bylo čtrnáct a ty jsi šmíroval tu vdovu, jak se koupe? Tentokrát pomoz bratrovi.

"Fuj! Edward se začervenal, ta vzpomínka v něm zjevně vyvolávala rozpaky.

'Nechám tenhle talent být, ale ty už o něm raději nikdy nemluv,' řekl a zavrtěl hlavou. "Vážně? Po všech těch letech ve školství jsi pořád stejný vtipálek. Kdo by si pomyslel, že budeš dělat tuhle profesi? Naprosto směšný, podivín ve světě serióznosti!

"Přestaň si stěžovat a prostě mi řekni, kde je ten talentovaný člověk! Ředitel James naléhal. Protože se nenašel nikdo, kdo by byl ochotný vzít třídu, nezbylo mu než na poslední chvíli zvážit jinou možnost.

Edward vytáhl telefon a vytočil číslo.

"Haló, Liame Hawthorne? Když se hovor spojil, Edwardův hlas se rozjasnil.

"Ahoj, Liame! Co děláš?

"Aha, ty zase pracuješ? Ty máš pořád práci! Hlavně se nevyčerpávej. Poslyš, strýček Čen potřebuje tvou pomoc. Můžeš přijít do ředitelny Goldenwoodské akademie? A pospěš si!

Ukončil hovor a obrátil se k Jamesovi. "Připraveno!

James, který si všiml vřelosti v Edwardově tónu během hovoru, pozvedl obočí. "Tvůj tón byl nezvykle jemný. Nemůžu si pomoct, ale zajímalo by mě... není to třeba tvůj milenec?

Kapitola 4

"Opravdu by mě zajímalo, jak hluboké je bratrství, když je ochoten se rozloučit i se svou ženou."

O půl hodiny později zazvonil v kanceláři Juliana Brightwatera telefon. Okamžitě ho přepnul na hlasitý odposlech. Hovor přicházel z kanceláře ochranky u vchodu.

"Dobrý den, pane řediteli Jamesi Goldene. Je tu jistý Liam Hawthorne, který říká, že přišel za vaším dobrým přítelem Edwardem Strongem, " řekl uctivě hlas na lince.

"Dobře, pusťte ho dovnitř, " odpověděl Julian.

Asi o pět minut později se ozvalo zaklepání na dveře. Edward Strong, sedící na pohovce, vstal, aby otevřel.

Julian Brightwater také rychle vstal, aby se podíval, kdo přichází. Vešel mladý muž a pohled na něj okamžitě přiměl Juliana, aby se na Edwarda nevěřícně zadíval.

Zdálo se, že mladíkovi je kolem dvaceti let a měří asi metr osmdesát. Měl neupravené vlasy a na sobě modrobílou kostkovanou košili pokrytou prachem a špínou. Černé kalhoty měl vyhrnuté a potřísněné žlutou blátivou hmotou a na nohou měl vojensky zelené gumáky. Košili nechal rozepnutou a odhalil pod ní bílé tílko, na kterém byl malými červenými písmeny vyryt nápis "Skysea Builders".

"Ahoj, Liame, stihl jsi to tu pěkně rychle," pozdravil ho Edward Strong.

"Strýčku Chene, proč jsi mě volal?" odpověděl mladík úsečně.

"Pojď dál. Liame, tohle je můj dobrý přítel, ředitel školy Julian Brightwater. Juliane, tohle je ten talentovaný člověk, o kterém jsem ti říkal, moje spolehlivá pravá ruka, Liam Hawthorne." Edward je představil.

Výraz Juliana Brightwatera mírně zjihl, ale přesto dokázal Liamovi říct: "Ehm... ahoj."

Julian natáhl ruku k potřesení, chtěl projevit určitou míru zdvořilosti, protože Liama mu doporučil starý přítel. Atmosféra se poněkud rozpačitě vyhrotila.

Liam se podíval na své špinavé ruce a cítil se trochu trapně. Než natáhl ruku, otřel si pravou ruku o košili, aby vypadala trochu čistěji. "Omlouvám se, pane řediteli Jamesi Goldene. Právě jsem přišel z pracoviště a neměl jsem čas se převléknout. Doufám, že jsem vás neuvedl do rozpaků."

Pracoviště. Když Julian zaslechl Liamovu poznámku, vrhl na Edwarda Stronga truchlivý pohled, jako by chtěl říct: "Co se snažíš vytáhnout tím, že představuješ stavebního dělníka?"

Při podávání Liamovy ruky však Julian s překvapením zjistil, že mladíkův stisk není vůbec drsný - byl překvapivě hladký. Uvědomil si, že i někdo, kdo pracuje na stavbě, může mít jemnější ruce než on sám.

Edward Strong, zvyklý na chlípné chování svého přítele, zadržoval smích. Obrátil se k Liamovi: "Liame, tady ředitel Julian je můj dobrý přítel a jeho škola čelí určitým problémům. Byl bys ochoten pomoci strýčkovi Chenovi tím, že bys tu vedl jednu třídu?"

"Protože je to přítel strýčka Chena, rád mu pomůžu, " odpověděl Liam bez váhání.

"Skvělé, Liame. Protože jsi souhlasil, zasvětím tě do podrobností později. Vypadáš, že jsi toho dneska hodně zažil; jestli máš něco na vyřízení, můžeš jít napřed, " řekl Edward klidným tónem.
"Dobrá, strýčku Chene, řediteli Jamesi Goldene, já se loučím," řekl Liam uctivě a před odchodem oslovil oba starší.

Jakmile Liam zmizel z dohledu, Julian vybuchl: "Edwarde Strongu, na co si to hraješ? Doporučíš mi talent a pošleš mi stavebního dělníka? Chtěl jsem učitele!"

"Liam Hawthorne je skutečně učitel. Je to nejlepší poradce v našem nápravném zařízení pro mládež. Mají tam i výchovné předměty a on učí angličtinu. Jeho studenti vykazují výjimečné zlepšení a mnozí z nich mají možnost zkrácení trestu. Práce na stavbě je jen jeho osobní preference. Pokud se na talent, který jsem poskytl, díváte svrchu, pak si ho místo toho nechám po svém boku," předstíral Edward vážnost.

Když to Julian Brightwater uslyšel, jeho výraz se okamžitě rozjasnil a drze se usmál: "Kdy můžeme učitele Liama očekávat u nás ve škole?"

Edward Strong, který se cítil trochu frustrovaný, odpověděl: "Jako prestižní ředitel školy byste mohl zmírnit ty narážky? Nemáš žádný stud. Přijde, až mu skončí jeho současné povinnosti. Bude to příští měsíc."

"To nepůjde. Jsme sotva na začátku měsíce - nemůžu čekat tak dlouho. Jestli budou ti studenti měsíc bez třídního učitele, kdo ví, jaký chaos by mohl nastat? Jeden týden, příští týden přijde a začne učit, " trval na svém Julian.

"Ty lstivý řediteli! Nejenže mi kradeš člověka, ale ještě mi chceš zkrátit čas! Fajn, vyhrál jsi. Přijde po týdnu, ale už nevytahujme ty staré historky, " řekl Edward a neochotně ustoupil kvůli vlastní pověsti.

Zatímco si staří přátelé povídali a vraceli se ke vzpomínkám, Edward také Julianovi připomněl: "Pamatuješ si na mistra Tobiáše z dávných dob? Liam Hawthorne je vnuk mistra Tobiáše."

"Cože?" "Nemůžu uvěřit, že je potomkem mistra Tobiáše. Zajímalo by mě, kde je mistr Tobiáš teď. Nikdy jsem neměl příležitost oplatit mu jeho laskavost, která mu zachránila život," Juliánova tvář se rozzářila vzrušením.

"Mistr Tobiáš zemřel," řekl Edward a jeho výraz se zachmuřil.

Po chvíli tichého přemýšlení Julian odpověděl: "Pak si myslím, že Liam Hawthorne nemůže sloužit jako třídní učitel pro druhý ročník cechu 10." "To je pravda. Kdyby se mu něco stalo, nevěděl bych, jak se postavit k odkazu mistra Tobiáše." "Cože?" zeptal se.

"O Liama si nemusíš dělat starosti, ten se o sebe dokáže postarat sám. Nezapomeň, že je to syn mistra Tobiáše - ne jen tak obyčejný kluk," řekl Edward, trochu překvapený takovým prohlášením, které zaznělo z úst jeho oportunistického přítele.

"Aha, takže Liam Hawthorne má stejné schopnosti jako mistr Tobiáš?" "Ano," odpověděl Edward. Julian se zeptal.

"To nemůžu říct s jistotou, zatím žádné své schopnosti neodhalil, ale vím, že rozhodně není obyčejný člověk. Budeš na něj muset dávat pozor, až začne učit na vaší akademii," vyjádřil Edward své trvalé obavy o Juliana.

Julian Brightwater upřímně odpověděl: "Nedělej si starosti, Edwarde." "Ne," řekl. Prohlásil to s maximální vážností, ale pak to rychle následoval úsměv.

"Buď si jistý, Edwarde, že se o toho tvého vnuka určitě dobře postarám."

Kapitola 5

Oddělení pro mladistvé. Místo, které nahání strach rodičům, a ti si nepřejí nic jiného, než aby se jejich děti do konce života držely daleko od tohoto místa. Děti, které zde strávily nějaký čas, se často setkávají s opovržením a ostatní rodiče na ně vrhají odsuzující pohledy. Liam Hawthorne má za úkol vyučovat kulturní studia v nápravném zařízení pro mládež. Toto místo mu zařídil Edward Strong, ale stát se učitelem byl i jeho sen. Děti v detenčním ústavu však zdaleka nejsou obyčejné. Dnes je pátek a Liam po ukončení výuky opustí toto místo, kde pracoval více než dva roky.

V tuto chvíli má Liam na sobě uniformu instruktora. Jeho oblečení sice není nijak zvlášť stylové, ale ostrost oděvu mu dodává mladistvou energii. Je na hony vzdálený rozcuchané postavě, s níž se poprvé setkal s Julianem Brightwaterem.

V nápravném zařízení pro mládež jsou učebny pro studium kultury. Na rozdíl od běžné školy jsou tyto učebny odděleny železnými mřížemi.

Když Liam vstoupí do třídy, spatří uvnitř sedět asi čtyřicet dětí. Když vejde dovnitř, jejich tváře se rozzáří nadějí.

Děti v detenčním centru si obvykle nesou citové šrámy. Často ztrácejí víru ve svůj život a prožívají své dny jako zombie, uvězněné v monotónním koloběhu práce a učení od pondělí do pátku, kdy navštěvují zjednodušené kulturní kurzy.

Liamovi žáci se však od těch v jiných rehabilitačních třídách liší. Navzdory vyholeným hlavám a tmavomodrým uniformám často nosí zářivé úsměvy s jiskrou slunce v očích. Liam učí kulturní studia děti ve věku 14 až 16 let. Tyto děti potřebují více povzbuzení, ale společnost je označila předsudky. Po absolvování vysoké školy a složení zkoušek pro získání učitelského oprávnění měl Liam kvůli nedostatku kontaktů potíže najít práci. V dnešním světě je bez lepší cesty téměř nemožné získat formální učitelské místo.

S Edwardovou pomocí se zde Liam stal učitelem.

"Třída je v provozu.

"Vstaňte! Chlapec sedící v první řadě druhé třídy vede své vrstevníky k tomu, aby vstali, a volá: "Dobré ráno, paní učitelko! Jejich hlasy jsou jasné a zřetelné, v očích mají záblesk naděje. I když jejich krátké vlasy připomínají vyholené hlavy a uniformy jsou stejné, jsou to děti jako všechny ostatní.

Liam si prohlédne třídu a všimne si prázdného místa.

Harrisone Greenfielde, proč tu dnes není Victor Ashby?" zeptá se chlapce, který vedl přivítání.

Harrison vstane a odpoví: "Hlášení pro učitele Liama: Victor Ashby včera začal mít horečku, takže si bere volno.

"Aha, už si můžeš sednout. Začneme s vyučováním.

Liam si chvíli sbírá myšlenky, protože tohle je poslední hodina, kterou bude tyto studenty učit. Po minutě ticha se náhle zeptá: "Má někdo z vás sny?

Při slově "sen" se děti na chvíli zarazí, ale jejich výrazy se brzy změní na zachmuřené.
"Paní učitelko, myslíte si, že někdo jako my může mít ještě sny?" zeptá se jedno dítě se zklamáním v hlase.

'Proč nemůžete mít sny? Každý může mít sny! Mohou být velké nebo malé, ale sny nejsou o postavení. Doufám, že každý z vás může mít svůj vlastní sen. Ostatní vás mohou považovat za beznadějné, ale pamatujte, že ti, kteří jsou úspěšní, žijí pro druhé, zatímco ti, kteří mají sny, žijí pro sebe. Ti, kdo mají sny, mohou vytvářet zázraky. Když Liam domluví, z očí dětí se mírně zvednou chmury sklíčenosti.

"Dnes chci, abyste napsali esej o svých snech. Není stanoven žádný slovní limit, ale obsah by měl být konkrétní. Co bude vaším prvním krokem k dosažení vašeho snu?" "Ano," odpovím. Liam rozdává studentům listy papíru.

Za necelou půlhodinu.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Za zdmi Goldenwoodu"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️