Kapitola 1
Víte, že když se lidé přenesou do jiného světa, získají různé výhody? Získávají královský souhlas, harém krásných žen nebo alespoň pohodlnou vládní pozici. Já? Já jsem byl vhozen do cizího těla a ani to nebyla osoba, která by stála za zmínku. Podíval jsem se na Velkého žlutého, svého psa, rozvaleného na zemi s výrazem, který říkal, že život už nemůže být horší, a cítil se stejně poražený jako já. Přetočím se o den zpátky. Šel jsem domů a hleděl si svého, když se najednou obloha zatáhla a spustil se prudký liják. Zjistil jsem, že jsem promočený na kost. "No, už jsem promočený, " pomyslel jsem si a rozhodl se, že není kam spěchat domů. Místo toho jsem začal pomalu bloudit. Právě během této poklidné procházky se stalo něco neuvěřitelně bizarního. Na ulici jsem si všiml obrovské louže. Bez rozmýšlení jsem do ní šlápl, na nohou jsem měl jen žabky. Radost z cákání ve vodě je něco, co ti nudní lidé s deštníky nikdy nepochopí. Zrovna když moje noha dopadla do vody, z nebe se ozval ohlušující hrom. V příštím okamžiku mě zahalil oslepující záblesk a všechno kolem mě zbělelo. Vzpomínám si, že jsem cítil, jak mi celým tělem projel šok. Po zásahu bleskem jsem přistál zpátky v té louži a hlava se mi točila jako o závod. Bylo to, jako bych se přenesl do nějakého nebeského ráje. O chvíli později se mi podařilo z louže vylézt a vyplivnout kalnou vodu. "Co to sakra je, ta voda smrdí, jako by právě přišla z kanálu, " zamumlal jsem. Sotva jsem ta slova vypustil z úst, ozvalo se nad nimi zahřmění. V tom zlomku vteřiny jsem chtěl křičet k nebesům, přesvědčený, že musím podat vážnou stížnost - škoda, že jsem k tomu neměl příležitost, protože do mě znovu udeřil blesk a poslal mě zpátky do kaluže. Dvakrát za sebou! Čím jsem si to v minulém životě zasloužil? Šel jsem domů, vyplivoval špinavou vodu a nadával si pod nosem, vůbec si neuvědomoval ještě podivnější situaci, která mě čekala - proč mě neusmrtily tisíce voltů elektrického proudu? Když jsem vkročil do Hammerstonského panství, v mysli se mi vynořil jeden starý chlapík. Stařík Mutt, někdo, kdo vypadal až příliš podezřele. "Gratuluji, chlapče, jsi můj šest set šedesátý šestý učedník, " řekl s úlisným úsměvem. Zamrkal jsem a upřímně se ptal, jestli jsem se nepraštil do hlavy tak silně, že jsem se zbláznil. Ale on rychle dodal: "Nemusíš o tom pochybovat. Jsem opravdu nebeská bytost." 'Jo, jasně,' pomyslela jsem si a zakoulela očima. 'Co jsi zač, nebeský císař?' 'Takhle nepřemýšlej, příteli. Mohlo by to vyvolat nebeské zákony,' poradil mi. Při tom jsem si nemohl pomoct, ale zasmál jsem se. Tihle podvodníci to opravdu umí zahrát do autu! Pomyslel jsem si, že je to jen další směšná noční můra - jistě jsem už zažil dost blesků na to, abych se zbláznil. Ale když jsem zamířil dovnitř, abych se osprchoval, najednou se přímo přede mnou objevil stařík Mutt. "Teď je tu tenhle druh operace," řekla jsem s očima dokořán. Starý muž se představil: 'Zdravím vás! Jsem nebešťan a dočasně jsem se zabydlel ve tvém těle. Doufám, že chápeš, jak náročné je pro nás cestování do vaší říše." "A co?" zeptal jsem se. V tu chvíli mi hlavou proběhly dvě myšlenky: za prvé, tenhle stařík je podvodník; za druhé, je to obrovský šejdíř. 'Jsem na mizině, člověče. Vážně, nemám žádné peníze. Dej si pohov, nebo zavolám policajty,' opáčil jsem a rychle mu hodil záchranné lano. 'A mimochodem, mám AIDS, takže by sis měl svůj další krok dvakrát rozmyslet.' Třel si hlavu, očividně bezradný. 'Co musím udělat, abys mi uvěřil, že jsem nebeská bytost?' Po tváři se mi rozlil šibalský úsměv. 'Udělej ze mě krásnou ženu,' řekl jsem napůl žertem. Předstíral vážnost a počítal prsty, než na mě upřel pohled. 'Proč se nejdeš nejdřív osprchovat?' Konečně se zdálo, že se jeho hra rozuzluje.
Kapitola 2
Když jsem vešla do koupelny, nemohla jsem se ubránit smíchu. "Prostě už zmiz," zavolala jsem, než jsem za sebou zavřela dveře. Stála jsem pod sprchovou hlavicí, oplachovala ze sebe odporný zápach, který mi ulpíval na těle, a pobrukovala si chytlavou melodii od Phoenix Legend, "Nejstylovější etnický vítr, " zatímco jsem se roztržitě drhla. Byl to snad zločin, být takový? Očividně ne. Každý, kdo tvrdil, že mi chybí výdrž, mi jen záviděl. Hm. Vy bando darebáků... Když jsem si do dlaně vymačkala pořádnou porci šamponu a začala si ho vmasírovávat do vlasů, začala jsem přemýšlet, co si dám k večeři. Najednou se mi v hlavě vynořil zvláštní obraz. Tentokrát to nebyl obličej starého muže, ale vířící řetězec blábolů. Právě když jsem zaváhala, řetězec se rychle přeskupil a já uslyšela veselé zazvonění. 'Model 19970920, váš servisní bot Lily z roku 2060 je tady. Zvolte si prosím svůj jazyk... Z čiré zvědavosti jsem vyhrkla: "Čínštinu. "Výběr potvrzen. Hostitel vázán. Zvolte prosím operační režim: 1, systémový režim; 2, lidský režim... Než jsem se nadál, nechtěně jsem vyhrkl: "Lidský režim. V tu chvíli jsem se ocitla v nejtrapnější, ale zároveň nejpodivněji okouzlující scéně své dvacetileté panenské existence. Sotva jsem ta slova vypustil ze rtů, koupelnu pohltila kaskáda třpytivých zelených digitalizovaných světel, která se postupně měnila v humanoidní podobu. V hlavě mi cvaklo, že něco strašně nehraje, a pak jsem si vzpomněl, co právě řekl stařík Mutt - mohla by to být skutečně nějaká božská bytost? "Dobrý den, mistře. Najednou se přede mnou objevila malá holčička se zářivým úsměvem. Dívka, která vypadala asi na patnáct nebo šestnáct let, měla na sobě úžasné tradiční šaty, dolní polovinu těla oděnou do čistě bílých punčoch. S jemnými rysy a postavou, která se dala označit za královskou, vypadala jako princezna přenesená z minulých dob. Ústa se mi otevřela, jak jsem stál jako přimražený a zíral na ni snad celou věčnost. Pak mi to došlo - něco tu rozhodně není v pořádku. "Ach... Vydala jsem ze sebe výkřik, rychle se zakryla a zakoktala: "Zavři oči! Hned je zavři! Když jsem o tom později přemýšlela, uvědomila jsem si, že to možná nejsem já, kdo je v rozpacích. Proč jsem tak zpanikařil? Dívka poslušně zavřela oči a její sladký hlásek zněl: "Ale mistře, zatím mi nemůžete dělat nic nezbedného. Přistižen touto nečekanou holčičkou jsem cítil, jak mnou projel nefalšovaný šok. Kdyby se před vámi někdo objevil, když se sprchujete - bez ohledu na to, jak je krásný -, instinktivní reakcí by byla panika a pocit ohrožení. Ve spěchu jsem šlápla na kostku mýdla, která spadla na podlahu, uklouzla a s žuchnutím dopadla na záda. Řeknu vám, že ten den jsem dostala docela bolestivou lekci: upuštění mýdla ve sprše opravdu bolí. Holčička na mě koukala skrz prsty a její velké, nevinné oči zářily. 'Zjistila, že pán je v nebezpečí. Spouštím bezpečnostní ochranný systém? Okamžitě jsem zavrtěl hlavou. "Ne, ne, to není nutné. "Odmítnuto. Bezpečnostní ochranný systém byl aktivován... S tím se zadívala na mou nahou postavu a její úsměv se změnil v milý, ale přesto jaksi zlomyslný. Mně ten úsměv připadal méně jako úsměv anděla a více jako úsměv malého démona.
Kapitola 3
V obývacím pokoji jsem si kolem pasu omotala ručník, před sebou jsem držela plyšovou hračku, která mi zakrývala hrudník, a klidně jsem se dívala na dva lidi, kteří seděli naproti mně. Stařík Mutt vytáhl z ledničky nanuka. Byl to jeden z těch, které jsem si koupila loni v létě, když jsem žila sama. Nedojedl jsem ho a od té doby ležel v mrazáku. Ale usoudil jsem, že by se neměl zkazit. Ahoj, mladý příteli,' řekl stařík Mutt a s potěšením olízl nanuka. 'Teď už věříš, že jsem nebeská bytost, že?' Lily, holčička sedící vedle něj na pohovce, promluvila tiše. 'Mistře, Systém zjistil, že tvé tělo trpí příznaky nachlazení. Měli bychom aktivovat funkci vyhřívání? 'Ne, ne, je mi dost teplo,' zavrtěl jsem hlavou a můj pohled se s podezřením přesunul na Lily, obával jsem se, že se bude opakovat incident z koupelny. Tentokrát Lily neaktivovala nějakou praštěnou funkci sama od sebe, ale podívala se na mě a řekla: 'Zjistila, že pán lže, zahajuje protokol sebetrestání-' "Počkejte... Právě když jsem vykřikl, najednou jsem v těle ucítil něco divného. "Trest dokončen. Příště se prosím zdržte lhaní, mistře,' řekla Lily a její tón byl až děsivě klidný. Měl jsem zvláštní pocit, že něco není v pořádku, ale nedokázal jsem to zařadit. Zeptal jsem se: 'Kdy jsem lhal? Co jste mi udělal? "Hlášení: Právě jsi řekla, že jsi teplá, ale ve skutečnosti tvoje..." Lily sklopila oči dolů a pak pokračovala: "Oblast není teplá. Co se týče druhé otázky, na tu Chloe nedokáže odpovědět. Hanba, hanba, hanba... Vzpomněla jsem si, že pod tím nemám nic na sobě, a mé 'kamarádce' byla skutečně docela zima. Nemohla jsem uvěřit, že jsem na to zapomněla. Jak směšné. Jakmile jsem se oblékla a vtrhla zpátky do pokoje, zlostně jsem se podívala na Lily a zoufale řekla: "Převlékni mě zpátky! Tohle je ta největší přednost, jakou jsem kdy měla, a ty jsi ze mě udělala třícentimetrovou! Jak jsi mohla! Lily otočila hlavu a usmívala se, jako by se tím bavila. 'Zjistila jsem, že pánova tělesná teplota rychle stoupá, Chloe se chystá aktivovat novou funkci...' "Novou funkci? Dokážeš, aby můj kámoš zase narostl do normální velikosti?" zeptal jsem se dychtivě. "Píp, píp... Lilyin výraz náhle ztuhl a mrazivým mechanickým hlasem řekla: 'Energie dochází. Tato služba končí, píp... "Tohle mi nemůžeš udělat! Vykřikl jsem, ale jakmile jsem to udělal, Lily se rozzářila proudem zeleného digitálního světla a znovu se vrhla do mého těla. 'Opravdu to takhle může být?" zasténala jsem, klesla na pohovku a sevřela to, co vypadalo, že brzy úplně zmizí. 'Co to s vámi je? Jeden tvrdí, že je nebeská bytost, a druhý, že je futuristický robot. Ani na jednoho z vás se nedá spolehnout. Kam se poděl můj přítel? Stařík Mutt právě dopil tu prošlou zmrzlinu a se spokojeným výrazem mi řekl: "Chlapče, co kdybychom uzavřeli malou dohodu?" Už tak jsem se cítil frustrovaný a to, že mě oslovil 'Kide', to ještě zhoršilo. "Ty jsi tady dítě! "Nezlob se, mladý příteli. Odteď mi říkej Zachary High. Stařec najednou vytáhl z hábitu malou lahvičku a zamával s ní na mě. "Mám tu malý elixír... Nemohl jsem si pomoct, ale rozesmál jsem se. Navzdory tomu šílenství jsem začínal věřit, že tenhle stařík je skutečně nějaká nebeská bytost. Ale proč se chtěl jmenovat Zachary High? Že by se díval na příliš mnoho dramat? "Co to dělá?" zeptal jsem se. Zachary High si pohladil vousy a předstíral, že je moudrý. 'Na světě existuje droga, která způsobuje, že když ji muži berou, je to pro ženy nesnesitelné.' Okamžitě jsem zpozorněl. Snažil se mi ten stařík prodat afrodiziakum? 'Existuje také droga, která muže přivádí k šílenství, když ji berou ženy,' řekl samolibě. 'A tenhle elixír, který mám v držení? Když si ho vezmou muži i ženy, postel to nepřežije. 'Páni, tenhle chlap je něco jiného. Ale docela se mi líbí.'
Kapitola 4
Okamžitě jsem vyskočil na nohy, posadil se vedle starého muže Mutta a nenuceně ho objal kolem ramen. "Nemůžeš si sem dneska jen tak nakráčet a vyděsit mě k smrti, aniž bys mi nabídl nějakou kompenzaci za citovou újmu." Old Man Mutt se chlípně zašklebil a odpověděl: "Dostat se k lektvaru je snadné, můj mladý příteli. Pojďme uzavřít dohodu. Obchod je přece obchod, ne? Nějaký božský elixír mi rozhodně stál za čas - kdo ví, třeba by příště přišla vstupenka k nesmrtelnosti. 'Pomůžeš mi přijmout hosta, který u tebe zůstane rok, a já ti za každého, kterého ubytuješ, něco malého daruji. Zní to dobře? Stařík Mutt na mě přimhouřil oči a zdálo se, že mu v nich víří něco nedobrého. "Úchyl. 'Chceš, abych tě hostil? Copak nemám žádnou hanbu nebo důstojnost, kterou bych měl brát v úvahu? Stařík Mutt pohrdavě mávl rukou. 'Je to jen jejich hostování! Budou tu bydlet rok, na tom není nic pobuřujícího. 'Dobře, budu o tom přemýšlet, až mi předáš ten lektvar.' Chtivě jsem si prohlédl malou lahvičku s lektvarem v ruce starého muže Mutta. Stařík Mutt se zachechtal, arogance z něj přímo kapala. "Dobrá tedy, zítra pošlu prvního hosta tvým směrem. Už jsem mu vytrhl lahvičku z ruky, v hlavě se mi honily myšlenky na lektvar uvnitř a vůbec jsem nevnímal, co mi ještě stařec Mutt chtěl říct. "Dobře, jdu se trochu prospat. Počkej chvilku,' řekl a vstal, jako by ho napadlo. 'Mimochodem, ten lektvar je na... no, ten tvého malého společníka magicky nevrátí zpátky.' "To myslíš vážně?! Zarazila jsem se, když jsem si sevřela hrdlo a snažila se ho vyplivnout. Ale ta pilulka se rozpustila už ve chvíli, kdy se dotkla mého jazyka. Než jsem konečně stačil na starého muže Mutta spustit příval kletby, proměnil se v chuchvalec nebeské energie a splynul přímo s mým tělem. Tu noc jsem měla pocit, že mé prsty dosáhly maximální rychlosti, dokonce rychlejší než při zběsilém nakupování na internetu. "Ten starý chlípník mě zničí... Po celonoční nečekané aktivitě jsem se přistihla, že tupě zírám z okna ve druhém patře a pod očima mám těžké tmavé kruhy. Po zásahu ne jedním, ale hned dvěma blesky jsem skončila s nebeskou bytostí a robotem. Jakých hříchů jsem se v minulém životě dopustil? Cítila jsem se prokletá, jako bych tahala za kratší konec už osm generací. Pravá ruka mi otekla, a právě když jsem se chystal namazat si ji mastí, abych zmírnil otok, zavanul zevnitř známý pocit nebeské energie a najednou se znovu objevil stařík Mutt, který vypadal stejně slizce jako vždycky. "Ahoj, příteli! Jaká byla včerejší noc? Zach Čtvrtý se na něj vysmíval. Instinktivně jsem vyskočil a chtěl jsem tomu starému muži vrazit tablet do jeho plochého obličeje. "Haf! Zrovna když jsem se chystal udeřit, vyřítil se zpoza starého muže Mutt mohutný pes a zuřivě na mě štěkal, jako by se chystal vrhnout.
Kapitola 5
Než vám představím Velkého žlutého, psa, kterého přivedl starý pán Mutt, myslím, že je důležité říct vám něco o hlavní postavě tohoto příběhu - o mně. Ahoj, já jsem William Hammerstone. Ano, slyšeli jste správně. Jsem ten chlápek z "Příběhu o Winstonovi". Přátelé mi říkají Kladivo. Narodil jsem se 20. září 1997 a jsem klasické dítě 90. let. Kdysi jsem byl jasnozřivý teenager plný snů, teď se povaluju a pořád vypadám líp než Hugh Jackman, i když s trochu vzdušnou atmosférou (kdo říká, že jsem nestydatý, ať si vezme číslo). Co se týče mé práce... Řeknu to tak, abyste to pochopili: Jsem skvělý lékařský vědec a začínající spisovatel. Vystudovala jsem Seaside Medical College, obor klinická psychologie a výzkum duševního zdraví. Nedělám si legraci, netahám vás za nos. Psaní je pro mě spíš vedlejšák. Díky práci se spoustou pacientů s duševními problémy se setkávám s podivnými situacemi a ráda dokumentuju fascinující lidi a události, které mi přijdou do cesty. Být lékařem je dobře placené, ale je to hektické a upřímně řečeno, takový život nechci. Sním o pohodovém životním stylu obklopeném krásnými lidmi, který trávím dny pohledem na oceán a vyhříváním se v teple jara. Důvodem, proč jsem se rozhodla studovat psychoterapii, bylo splnění tohoto snu. Být terapeutem je sice stále lékařské povolání, ale je mnohem pohodovější. Můžu si povídat se svými dobře vychovanými pacienty, hrát karty a občas dát injekci těm, kteří se chovají špatně. Život je pohodový a já končím svůj den dostatečně brzy na to, abych si mohla vychutnat večeři a film. Tahle měšťácká dekadence? To je naprosto můj šálek kávy. Všechno se však brzy změní. Podívala jsem se na Velkého žlutého ležícího na podlaze a pocítila směs zmatku a humoru nad tím, jak se věci vyvinuly - jako by se mi tenhle pes upsal. 'Neříkal jsi, že si přivedeš hosta, ty starý kocoure?" namítla jsem a podívala se na Starého Muta. 'Jak se z něj stal pes pro hosty?' 'Ty idiote, uvědomuješ si vůbec, jak moc jsi mě včera zřídil?' Třel jsem si bolavou ruku a vykřikl. 'Hej, přines mi něco k jídlu!" ozval se hluboký hlas. Zvedl jsem hlavu a uviděl obličej staříka Mutta: 'To mi před chvílí neznělo jako ty. "Přestaň žvanit a přines mi nějaké maso!" naléhal. Podíval jsem se dolů na Velkého žlutého psa, oči doširoka otevřené šokem. Pes zavrtěl ocasem, vykulil na mě oči a zaštěkal: "Já chci maso. "Páni. Odskočil jsem o metr dozadu, ukázal na Velkého žlutého psa a otočil se na Starého muže Mutta. "Co to proboha je? Old Man Mutt si pohladil vousy a zachechtal se: 'Kladivo, nevyšiluj. To je kůň sira Eliho - Xiao Tian Quan. "Cože?! Můj výraz se změnil v přízračný, když jsem vykřikl: "Říkal jsi, že mi přivedeš hosta, ne psa! "Ehm... no... Stařík Mutt se ovčácky poškrábal na hlavě. 'Yvanovi do toho něco přišlo a nemohl přijít, tak jsem místo něj přivedl Xiao Tian Quana. Příště přivedu Yvana. Přikrčil jsem se za dveřmi a stále si udržoval odstup od Velkého žlutého psa. "Tohle je nepřijatelné. Nemůžeš mi přece přivést jen psa pro jednoho člověka - alespoň dva, ne? Stařík Mutt si protřel nos a trochu si vyčítal včerejší výstřelky. Vylovil z kapsy malou lahvičku a hodil mi ji. Chytil jsem ji, ale nespěchal jsem si ji vzít. Místo toho jsem se zeptal Old Man Mutta, k čemu to je. "Pročištění kostí a posílení základů," prohlásil sebevědomě. "Já vím, já vím," mávl jsem rukou, abych ho přerušil. 'Takové věci jsem četl v těch románech o bojových uměních. Když to sním, budu svalnatý a možná se naučím i nějaké mystické síly, ne? Stařík Mutt si otřel pot z čela a odpověděl: "Tak nějak, jo.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Zasažen bleskem do jiného života"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️