Láska by neměla tolik bolet

Chapter One

The body lay in perfect repose on the Victorian fainting couch, looking more like a sleeping beauty than a victim. Detective Sarah Chen had seen enough death in her ten years with the Metropolitan Police's Special Cases Unit to know that natural death never looked this peaceful. Something was very, very wrong.

        'No signs of struggle, no marks on the body, and yet...' She leaned closer, studying the victim's face. Charlotte Mills, aged 28, was found by her roommate this morning, apparently having passed away in her sleep. Her expression was serene, almost blissful, but her eyes - those were what caught Sarah's attention. Behind the closed lids, her eyes were moving rapidly, as if still deep in REM sleep.

        "You see it too, don't you?" The voice came from behind her, rich and cultured with a slight Irish lilt. "She's still dreaming."

        Sarah turned to find a tall man in an impeccably tailored charcoal suit standing in the doorway. He hadn't been there a moment ago, she was certain of it. His dark hair was streaked with silver at the temples, and his eyes were an unusual shade of amber that seemed to shift color in the light.

        "This is a closed crime scene," she said firmly, her hand instinctively moving toward her weapon. "How did you get in here?"

        He smiled, but it didn't reach those strange eyes. "Dr. Marcus Thorne," he said, pulling out a card that somehow both looked official and seemed to shimmer slightly. "I'm a consulting specialist with the Department's new Oneiric Phenomena Division."

        "The what division?" Sarah frowned, taking the card. The moment her fingers touched it, she felt a slight electric tingle, and the letters seemed to rearrange themselves before her eyes.

        "Dreams, Detective Chen. We investigate crimes involving dreams." He moved into the room with fluid grace, his attention fixed on the victim. "And this is the third one this month."

        Sarah's mind raced. There had been two other deaths recently - both young women, both found peacefully dead in their sleep. She'd seen the reports but hadn't made the connection until now. "How do you know about those cases?"

        "Because I've been tracking the killer for quite some time." Thorne knelt beside the body, his eyes now definitely more gold than amber. "He's what we call a Dream Collector - someone who has learned to enter and steal dreams. But this one has developed a taste for more than just dreams. He's taking souls."

        Under normal circumstances, Sarah would have dismissed such talk as nonsense. But there was something about the scene, about the victim's still-moving eyes, about Thorne himself, that made the impossible seem suddenly plausible.

        "If you're tracking him," she said carefully, "why haven't you caught him?"

        Thorne's expression darkened. "Because he only appears in dreams. The physical world is my domain, but his... his is the realm of sleep. To catch him, we need someone who can walk between both worlds." He turned those unsettling eyes on her. "Someone like you."

        "Me?" Sarah almost laughed, but the sound died in her throat as memories she'd long suppressed began to surface. The dreams that felt too real, the nights she'd awakened to find objects moved in her room, the way she sometimes knew things she couldn't possibly know...

        "You've always known you were different, haven't you, Detective?" Thorne's voice was gentle now. "The dreams that come true, the hunches that turn out to be right, the way you can sometimes see how people died just by touching objects they owned..."

        Sarah took an involuntary step back. "How do you know about that?"

        "Because I've been looking for someone like you. A Natural - someone born with the ability to cross the threshold between waking and dreaming." He gestured to the victim. "Charlotte here won't be his last. There will be others, and their souls will remain trapped in an eternal dream unless we stop him."

        Just then, the victim's hand twitched, her fingers moving as if writing something. Sarah moved closer, watching as invisible words were traced in the air. Thorne pulled out what looked like an antique monocle and held it up. Through its lens, golden letters shimmered in the air where Charlotte's fingers moved.

        "Help me," Thorne read aloud. "He's coming for the others."

        Sarah felt a chill run down her spine. She looked at the victim's peaceful face, at those restlessly moving eyes, and made a decision that would change her life forever.

        "Tell me what I need to do."

        Thorne's smile was grim. "First, you need to learn to control your abilities. Then..." he held up the monocle, through which Sarah could now see strange symbols glowing all around the room, "you need to learn to hunt in dreams."

        Outside the Victorian townhouse, storm clouds gathered, and Sarah Chen, homicide detective and newly discovered dream walker, took her first step into a world where nightmares were real, and death was just another kind of sleep.

Chapter Two

The basement of the Natural History Museum was the last place Sarah expected to find the headquarters of a secret dream investigation unit. Yet here she was, following Thorne through a maze of storage rooms filled with artifacts that seemed to pulse with their own inner light.

        "The mundane world only sees what it expects to see," Thorne explained, using an ornate key to unlock a heavy wooden door marked 'Private Collection.' "To them, this is just museum storage. To us, it's the largest collection of dream artifacts in the Western Hemisphere."

        The room beyond defied physics. It stretched impossibly far, filled with glass cases containing everything from ancient masks to modern-looking devices. Floating orbs of soft light illuminated collections of bottled dreams - actual dreams, swirling like liquid mercury behind glass.

        "Your badge, Detective," Thorne held out his hand. Sarah hesitated before handing over her police credentials. He placed it on a strange device that looked like a Victorian music box crossed with a computer. When he returned the badge, it felt different - heavier, somehow more real.

        "Now you'll be able to access both worlds officially," he said. "Look at it again."

        The badge had changed. Alongside her regular police credentials, new text had appeared: 'Special Inspector, Oneiric Investigations Division.' The letters seemed to shift between English and something older, something that made her eyes water if she looked too long.

        "Before we can hunt the Dream Collector, you need to understand what you're dealing with." Thorne led her to a case containing what looked like a normal pillow. "Touch it."

        Sarah reached out hesitantly. The moment her fingers made contact, the world tilted. She was suddenly standing in someone else's dream - a sunny beach, but the sky was green and the sand whispered secrets. She jerked her hand back, gasping.

        "Good," Thorne nodded approvingly. "Most people can't pull back from their first dream artifact. You have natural barriers."

        "What was that?" Sarah's heart was racing.

        "A dream fragment from 1892. A young girl's last dream before the influenza took her." His voice softened. "We preserve them here. Dreams carry memories, emotions, sometimes even pieces of souls."

        "And this Dream Collector... he takes entire souls?" Sarah remembered Charlotte Mills' peaceful face and restless eyes.

        "He traps them in eternal dreams, feeding off their essence." Thorne moved to another case, this one containing what looked like a cracked mirror. "Each victim becomes part of his collection, their souls powering his abilities, letting him dreamwalk without natural talent like yours."

        Suddenly, the cracked mirror began to frost over. In its surface, Sarah saw Charlotte Mills' face, mouth open in a silent scream. Then another face appeared - another victim, she presumed - and another.

        "He's showing off," Thorne growled. "He knows we're investigating."

        The temperature in the room dropped dramatically. Frost patterns spread from the mirror to nearby cases, and Sarah heard what sounded like distant laughter.

        "Well, well," a voice echoed through the room, seemingly coming from everywhere and nowhere. "A new player in the game. And such interesting dreams you have, Detective Chen."

        Sarah felt something brush against her mind, like cold fingers trying to pry open a door. Instinctively, she slammed her mental barriers shut. The presence withdrew, but not before leaving behind an impression of amusement.

        "He's already caught your scent," Thorne said grimly. He pulled out a small velvet bag and removed what looked like a dreamcatcher made of silver wire and black pearls. "Wear this when you sleep. It won't keep him out entirely, but it'll stop him from stealing your dreams while you're still learning to defend yourself."

        As Sarah took the dreamcatcher, her fingers brushed Thorne's, and suddenly she was hit with a flash of his dreams - centuries of memories, battles fought in realms of sleep, and a profound sense of loss that made her gasp.

        Thorne withdrew his hand quickly. "Your abilities are stronger than I thought. We'll need to work on your control."

        "What are you?" Sarah asked directly. "You're not just some government consultant, are you?"

        Before he could answer, an alarm began to sound throughout the facility. One of the dream bottles had turned black, its contents writhing like smoke.

        "He's hunting again," Thorne said, already moving toward the exit. "Someone in the city has just entered their last dream. Are you ready for your first real case, Detective?"

        Sarah touched her new badge, feeling its power hum under her fingers. "Do we have time to save them?"

        "If we're lucky, we might catch him in the act. But remember - in dreams, he's incredibly powerful. One wrong move and you could lose your soul."

        As they rushed from the dream archive, Sarah caught one last glimpse of the cracked mirror. In its surface, she saw her own reflection smile back at her with eyes that weren't quite her own.

        The hunt was about to begin.

Chapter Two

The basement of the Natural History Museum was the last place Sarah expected to find the headquarters of a secret dream investigation unit. Yet here she was, following Thorne through a maze of storage rooms filled with artifacts that seemed to pulse with their own inner light.

        "The mundane world only sees what it expects to see," Thorne explained, using an ornate key to unlock a heavy wooden door marked 'Private Collection.' "To them, this is just museum storage. To us, it's the largest collection of dream artifacts in the Western Hemisphere."

        The room beyond defied physics. It stretched impossibly far, filled with glass cases containing everything from ancient masks to modern-looking devices. Floating orbs of soft light illuminated collections of bottled dreams - actual dreams, swirling like liquid mercury behind glass.

        "Your badge, Detective," Thorne held out his hand. Sarah hesitated before handing over her police credentials. He placed it on a strange device that looked like a Victorian music box crossed with a computer. When he returned the badge, it felt different - heavier, somehow more real.

        "Now you'll be able to access both worlds officially," he said. "Look at it again."

        The badge had changed. Alongside her regular police credentials, new text had appeared: 'Special Inspector, Oneiric Investigations Division.' The letters seemed to shift between English and something older, something that made her eyes water if she looked too long.

        "Before we can hunt the Dream Collector, you need to understand what you're dealing with." Thorne led her to a case containing what looked like a normal pillow. "Touch it."

        Sarah reached out hesitantly. The moment her fingers made contact, the world tilted. She was suddenly standing in someone else's dream - a sunny beach, but the sky was green and the sand whispered secrets. She jerked her hand back, gasping.

        "Good," Thorne nodded approvingly. "Most people can't pull back from their first dream artifact. You have natural barriers."

        "What was that?" Sarah's heart was racing.

        "A dream fragment from 1892. A young girl's last dream before the influenza took her." His voice softened. "We preserve them here. Dreams carry memories, emotions, sometimes even pieces of souls."

        "And this Dream Collector... he takes entire souls?" Sarah remembered Charlotte Mills' peaceful face and restless eyes.

        "He traps them in eternal dreams, feeding off their essence." Thorne moved to another case, this one containing what looked like a cracked mirror. "Each victim becomes part of his collection, their souls powering his abilities, letting him dreamwalk without natural talent like yours."

        Suddenly, the cracked mirror began to frost over. In its surface, Sarah saw Charlotte Mills' face, mouth open in a silent scream. Then another face appeared - another victim, she presumed - and another.

        "He's showing off," Thorne growled. "He knows we're investigating."

        The temperature in the room dropped dramatically. Frost patterns spread from the mirror to nearby cases, and Sarah heard what sounded like distant laughter.

        "Well, well," a voice echoed through the room, seemingly coming from everywhere and nowhere. "A new player in the game. And such interesting dreams you have, Detective Chen."

        Sarah felt something brush against her mind, like cold fingers trying to pry open a door. Instinctively, she slammed her mental barriers shut. The presence withdrew, but not before leaving behind an impression of amusement.

        "He's already caught your scent," Thorne said grimly. He pulled out a small velvet bag and removed what looked like a dreamcatcher made of silver wire and black pearls. "Wear this when you sleep. It won't keep him out entirely, but it'll stop him from stealing your dreams while you're still learning to defend yourself."

        As Sarah took the dreamcatcher, her fingers brushed Thorne's, and suddenly she was hit with a flash of his dreams - centuries of memories, battles fought in realms of sleep, and a profound sense of loss that made her gasp.

        Thorne withdrew his hand quickly. "Your abilities are stronger than I thought. We'll need to work on your control."

        "What are you?" Sarah asked directly. "You're not just some government consultant, are you?"

        Before he could answer, an alarm began to sound throughout the facility. One of the dream bottles had turned black, its contents writhing like smoke.

        "He's hunting again," Thorne said, already moving toward the exit. "Someone in the city has just entered their last dream. Are you ready for your first real case, Detective?"

        Sarah touched her new badge, feeling its power hum under her fingers. "Do we have time to save them?"

        "If we're lucky, we might catch him in the act. But remember - in dreams, he's incredibly powerful. One wrong move and you could lose your soul."

        As they rushed from the dream archive, Sarah caught one last glimpse of the cracked mirror. In its surface, she saw her own reflection smile back at her with eyes that weren't quite her own.

        The hunt was about to begin.

Chapter Three

They arrived at St. Bartholomew's Hospital just as the emergency lights began to flash. Sarah followed Thorne through corridors that seemed to blur at the edges of her vision, her new badge somehow clearing their path without ever being shown.

        "Room 307," Thorne said, his voice tight with urgency. "Young male, admitted for minor surgery, slipped into an unusual coma during recovery."

        The patient, David Parker, age 23, lay perfectly still on his hospital bed, his eyes moving rapidly beneath closed lids. Just like Charlotte Mills. But this time, something was different - the air around him rippled like heat waves over hot asphalt.

        "He's still in the process of taking him," Thorne said, pulling out what looked like an antique pocket watch. "We can follow if we're quick. Are you ready for your first dream dive?"

        Sarah's heart pounded. "What do I need to do?"

        "Take my hand. Focus on the patient. Let your consciousness slip between the moments of reality." Thorne's eyes began to glow that strange amber color. "And whatever you see in there, remember - dream logic is real logic in that world."

        Sarah grasped Thorne's hand and looked at David Parker. The world tilted, twisted, and suddenly...

        They were standing in a hospital corridor that wasn't quite right. The walls breathed slowly, the floor was made of flowing water that somehow supported their weight, and the ceiling was a swirling mass of constellation maps.

        "His dreamscape," Thorne explained, his voice echoing strangely. "Every dreamer creates their own reality. Look."

        Down the impossible corridor, a figure in a doctor's coat was leading David Parker by the hand. But the 'doctor' was wrong - his shadow moved independently, reaching out with grasping tendrils towards other dreams that floated past like soap bubbles.

        "The Dream Collector," Sarah whispered.

        As if hearing his name, the figure turned. Sarah's breath caught. His face was a beautiful mask of shifting features, never settling on one form, but his eyes... his eyes were endless pits of swirling dreams.

        "Ah, the new dreamer," his voice was like silk over broken glass. "And my old friend Marcus. Still trying to police the dream worlds?"

        Thorne stepped forward, and Sarah noticed his appearance had changed in the dream. His suit was now made of living shadows, and wings of dark light stretched from his shoulders. "Let him go, Collector. You've taken enough souls."

        The Collector laughed, the sound causing the hospital walls to crack, leaking golden dream-light. "Taken? Oh, Marcus, you still don't understand. They give themselves to me. Show her, David."

        The young man turned, and Sarah saw his eyes were glassy with bliss. "It's beautiful here," he said dreamily. "All my pain is gone. All my fears. He takes them all away."

        "By taking everything you are," Sarah found herself saying. She took a step forward, instinctively reaching for her police badge. In the dream, it transformed into a shield of pure light. "David, this isn't real healing. It's theft."

        The Collector's face rippled with anger. "You dare interrupt my collection?" The corridor began to twist, reality bending around them. "Let me show you what happens to those who interfere with my work."

        Suddenly, the floor beneath Sarah liquefied completely. She started to sink, but instead of water, she was drowning in dreams - thousands of them, each containing a fragment of someone's stolen soul. She saw Charlotte Mills dancing endlessly in a ballroom of mirrors, saw other victims trapped in perfect moments that had become eternal prisons.

        "Sarah!" Thorne's voice cut through the chaos. "Remember - dream logic! Make your own rules!"

        Dream logic. Sarah closed her eyes, focusing on her years of police work, of protecting people, of solving puzzles. When she opened them, her badge-shield had transformed into a sword of pure thought.

        With a cry, she slashed through the dream-flood. Reality reasserted itself - or at least, this dream's version of reality. She stood on solid ground again, facing the Collector.

        "Impressive," he purred, but she sensed uncertainty in his voice. "You're stronger than the usual dreamers Marcus recruits. Perhaps we could make a deal..."

        "No deals," Sarah said firmly. She could feel her power growing, reshaping the dream around them. "David, look at what he really is. Look with your heart, not your fears."

        For a moment, David's eyes cleared. The Collector's beautiful mask slipped, revealing something ancient and hungry beneath. David screamed, pulling away from the creature's grasp.

        The Collector snarled, his form shifting into something monstrous. "If I can't have him willingly..." Shadows exploded from his body, reaching for David.

        What happened next seemed to unfold in slow motion. Thorne spread his dark wings, shielding David. Sarah's sword of thought became a net of light, trapping some of the shadows. But the Collector himself simply... stepped sideways, vanishing into a door that appeared in the air.

        "Sweet dreams, detectives," his voice lingered behind. "We'll meet again soon. After all, Sarah, your dreams are particularly... appetizing."

        The dreamscape began to dissolve. Sarah felt Thorne grab her arm, pulling her back through layers of reality. Then...

        They were standing in the hospital room again. David Parker was awake, gasping, but alive and whole. A nurse was rushing in, responding to his sudden revival.

        "We saved one," Thorne said quietly. "But he'll be angry now. And he'll come for you."

        Sarah touched her badge, still feeling echoes of its dream-power. "Good," she said grimly. "Because I have some questions for him about Charlotte Mills. And about what you really are, Marcus Thorne."

        Thorne's expression was unreadable. "All in time, Detective. For now, you need to rest. Tomorrow, your real training begins."

        As they left the hospital, Sarah could have sworn she saw her shadow move independently, reaching for dreams that floated just beyond the edge of sight. The world would never look quite the same again.

Chapter Four

Sarah's apartment looked different when she returned that night. The shadows seemed deeper, more alive, and ordinary objects cast reflections that didn't quite match reality. The dreamcatcher Thorne had given her pulsed softly in her pocket, responding to the changed way she now saw the world.

        She was exhausted but afraid to sleep. The Collector's words echoed in her mind: 'Your dreams are particularly appetizing.' Instead, she spread her case files across the coffee table - photographs of Charlotte Mills, the other victims, and now David Parker's medical records.

        A soft chime from her badge interrupted her concentration. The metal had grown warm, and when she touched it, words appeared in that strange shifting script: 'Archive. Now. Emergency.'

        The museum was different at night. Sarah's new badge led her through doors that hadn't existed during her first visit, down stairs that seemed to descend far deeper than the building's foundation should allow. She found Thorne in a circular room she hadn't seen before, surrounded by floating screens of light that showed various dreamscapes.

        "We have a problem," he said without preamble. "The Collector's attack pattern has changed. Look."

        The screens shifted, showing a map of the city overlaid with points of light. "Each light is a dreamer," Thorne explained. "The blue ones are normal dreams. The red..." He gestured, and several dots pulsed an angry crimson. "Those are nightmares being actively shaped by outside forces."

        "He's attacking multiple targets at once?"

        "No." Thorne's expression was grim. "He's leaving traps. Dream-snares. Anyone who falls asleep in these areas risks being pulled into a constructed nightmare. He's trying to overwhelm our ability to respond."

        Sarah studied the pattern of red dots. "They're forming a shape... a symbol?"

        "A summoning circle." A new voice joined them. Sarah turned to see an elderly woman emerging from what appeared to be a door made of starlight. Her eyes were milk-white, but she moved with absolute certainty.

        "Sarah, meet Dr. Eleanor Price, the Archive's keeper," Thorne said. "And yes, she's blind in the waking world, but in dreams..."

        "I see everything," Eleanor finished. Her unseeing eyes fixed on Sarah with uncomfortable accuracy. "Including what our friend the Collector is truly planning. He's not just taking souls anymore. He's building toward something larger."

        She gestured, and the room transformed around them. They were suddenly standing in what looked like a vast library, but the books were made of dreams, their pages flowing like liquid memory.

        "Every dream ever archived is stored here," Eleanor explained. "Including the oldest nightmares of humanity. The Collector isn't just a thief - he's trying to wake something that should stay sleeping. Something we locked away centuries ago."

        She pulled a book from the shelf, and its pages burst open, projecting a scene of ancient horror - a time when the boundary between dreams and reality was thinner, when nightmares could walk in daylight.

        "The Last Nightmare," Thorne said softly. "We thought it was safely contained, but if he completes that summoning circle..."

        A sudden tremor ran through the Archive. One of the red dots on the map had grown larger, pulsing violently.

        "He's starting," Eleanor's voice was urgent. "Sarah, you need to see something before you face this." She pressed her fingers to Sarah's forehead, and suddenly...

        She was in a memory. A younger Thorne stood with a woman who looked remarkably like Sarah herself, facing down a shadow that threatened to devour the world. The woman - another dream detective? - sacrificed herself to help seal away the nightmare.

        "Your mother," Eleanor's voice echoed in her mind. "She was one of us. Her sacrifice helped lock away the Last Nightmare, but the Collector has never stopped trying to free it. And now he's found you - her daughter, with her power."

        The vision ended abruptly as another tremor shook the Archive. More red dots were pulsing on the map.

        "Why didn't you tell me?" Sarah demanded, turning to Thorne.

        "Because I promised her I'd keep you away from this life," he replied, pain evident in his voice. "But now the Collector knows who you are, and we're running out of time."

        "The summoning circle will be complete at the next new moon," Eleanor added. "Three days from now. If the Last Nightmare wakes..."

        "Then we stop him before that happens," Sarah said firmly, though her mind was reeling from the revelations. "How do we break these dream-snares?"

        "It's dangerous," Thorne warned. "Each one is a trap designed specifically for dream walkers. If you're caught..."

        "Then you'll just have to watch my back," Sarah said. She touched her badge, feeling its power respond. "Where do we start?"

        Eleanor smiled, her blind eyes somehow twinkling. "First, you need to understand what you truly inherited from your mother. It's time you learned about the true history of the dream walkers - and why the Collector fears your bloodline above all others."

        As if in response to Eleanor's words, the books around them began to glow, their pages rustling with the weight of secrets about to be revealed. In the map above, the red dots pulsed like a countdown to catastrophe, and Sarah realized she had less than three days to master powers she never knew she had.

        The true game was about to begin.

==========
Prolog
==========
-B-b-j--n-N-p-L-V-
VIVIEN - NOW
----------
Limuzína plynule zastaví před vchodem do vyhlášeného losangeleského kina a dav začne hulákat a křičet, burácení je zřetelně slyšet i přes bariéru vozu. Vzrušení fanoušků dosáhlo tento týden horečky a já mám většinu nocí problém usnout, jak na mě doléhá tíha očekávání. Jsem vděčná své úžasně talentované vizážistce, že zamaskovala zářivé tmavé stíny pod mýma očima a bledý nádech mé pleti.
Pokud tÉutUoO knoc přežiLjut bpezz zpvraIcPenXí neAbo lmrdlobX, lbSuldu ,tOo pqosvuažovat dzaQ výihxru.S
V mé vyděšené mysli se honí obvyklé pochybnosti a téměř mě ochromuje úzkost. Dělám správně, když si doširoka rozpárám hruď a vystavím zranitelnost svého srdce na odiv celému světu?
Dech mi vytéká v úzkostných záchvěvech a já si přikládám ruku na vzdouvající se hruď, třu si tam napětí a přeji si, aby se mi srdce uklidnilo, než si přivodím infarkt.
Teplé, důvěrně známé prsty se propletou s mými a já se držím jeho ruky jako záchranného lana. "Dýchej, Viv. Zvládneš to," řekne.
OtpofčíZmU skev kU naěmu čeJlebmD a Xzj,isHtVímu, že jeho HprgobnikaZvFé' mMod,ré hoVčfi óseL xuWžv wupÉí_rají _dlo mIýchh. StiIs'knóeQ mói Arukku a yus,mYěpje sKeD, tjeYhoR poPhnlzed Rjce plwnLýs YlQásMky Za ZzZbLožPňová_n.íg.q UivnoclVnjíAm rGoFzec$hJv^ělý. Mdech, jzaQk Rs*e mwix Mzwpomalruj(e t.ep, u'klsipdncěnDá (uskslpid.ňéujgícím' hpoZhlezdXelm nvt jeho TnqádhXernRé tZvářia a OpzeQvn&ývm suevMřledníFm zje)hoÉ urAuky bv Ymé.B ONagtdáhbnWuu Gk cnděNmu trjukuO, XpgohlFaDd'íimd ShDo po^ JtvYářPiN a uFvítádmZ GpoZcxilt cj&ehSo stJrniPšNtvěF,L dkteVré jseN &mCik oJtSíráj oA )dla'ňU.I "Bmez, *te!bLe byckh toO nDeédUokUázaLlFa. BJez tvMé TpoNdptoéry& YbRySchb pser nifkUdy KncemdboSsjtXalu aSnig UdOoÉ stoého&to bgod.ux."ó V_ očíschm Cměl píchrajcíg slFzKy, MkdIyžB pNomnyMsNlgíum nBaB všbe'cmhÉnow, jcOo Ajsszme mnujseQlHiI vkytrRpět!, ,abychYo*m usre dostVa'li* uaCž_ seVm.x
Tolik bolesti. Tolik bolesti srdce. Tolik zmatku.
"Miluju tě," zašeptá a položí si ruku na mou tvář. "A vždycky tě budu podporovat. Vždycky." Přitáhne si mou ruku ke rtům a položí mi na dlaň ten nejjemnější polibek. Z ruky mi vyzařuje mravenčení až dolů po paži a jeho dotek mi pomáhá zklidnit roztřepené hrany. "Ale dostala by ses sem i beze mě, protože jsi tak neuvěřitelně silná. Obdivuji tě." Spustí naše ruce na sedadlo, nakloní se ke mně a vtiskne mi do koutku úst jemný polibek, který je v rozporu s obvyklým majetnickým způsobem, jakým mě líbá. "Jsem tak hrdý, že tě mohu nazývat svou ženou, a bez ohledu na to, co si myslí ostatní, jsem hrdý na to, jak daleko jsi došla. Ať si trhne nohou každý, kdo s tím nesouhlasí." Jeho prsty jemně sledují křivku mé čelisti a dávají pozor, aby mi nenarušily make-up. "Vždycky se najdou nenávistníci. To víme. Ale koho zajímá, co si myslí? O ně tady nejde. Jde o tebe. O nás."
Dav venku křičí hlasitěji a já vím, že je čas.
")B,yWl_ Vby) na tDebker tak&yC (pzyšný, tV^itvienz.C AťR užU hjev QkdekKoFliS,s rvíÉmB, žeY IsMeq Vna Rto dívVá! a Lf,anHdí Sti SsTtCej^něD ljaRkHo jáW.K"
Přes chaotické klubko emocí, které mi ucpává hrdlo, dokážu jen přikývnout. Musím se vzpamatovat, protože dnešní večer je o oslavě lásky a života a o tom, abych si vážila každého okamžiku. Znovu prožívat minulost bude bolestivé. Nepochybuji, že to bude emotivní - nejen pro mě -, ale odmítám ronit další slzy. Dnes večer udělám za minulostí tlustou čáru. Jsem odhodlaná přestat si vyčítat, že jsem šťastná. Vím, že by si to přál. Dnešní noc je o tom, že konečně najdu poslední kousek uzavření, které potřebuji, abych se mohla plně posunout dál.
Dlužím to sobě, své rodině a tomu muži, který trpělivě čeká po mém boku - především jemu to dlužím.
Objímám ho kolem krku a vdechuji pižmovou vůni skořice, vanilky a levandule, jak se přitisknu k jeho tělu a nechám jeho teplo a pevnou mužnost, aby mi vlily nové odhodlání. "Miluju tě," zašeptám mu do ucha. "Zatraceně moc."
"NimkdSyG m_ě ne*omMrJzíH GslyšeMt TtaD sVl!ova z utrvNýchj nád$he.rKntýchR rtůT,S"Z $řFeykneD ax wobvrykflýmT k.oSkQejtsnímJ zHpůsÉobelm jsvWrZaWští oOboJčíK.G "gA Yjsaók BmocI,! MtPo $mig BmyůKžReš bukMázat Fp$o&zMdóěsji,f Vale &tCe^ď_ mkulsímre_ vyXpadjngoGut* dz toyhohle^ Éa^utTaÉ, nKež kseD za^čnpeDme rb&o'uřiót."H
"To zvládnu," řeknu, zatnu ramena a zakloním hlavu. Není to moje první rodeo. Je to však poprvé, co se účastním premiéry filmu, který jsem napsala a spoluprodukovala.
"Pro tohle ses narodila," dodá a vtiskne mi polibek na odhalený krk. Po páteři mi přeběhne mráz a mezi stehny mi pulzuje bolest. Jeho dotek ve mně i po tak dlouhé době zažehne oheň.
"Počkej na mě," řekne a obtočí ruku kolem kliky.
"PVžid^ycrkyn."i pPgolí&bríwm zhNo,i pk$dQyJž Mote$vřeq Bdveyřeq la, (vysLtoupí $z Ca$uta*.' KřfikU sje_ zvQýgšwíV o někofljik dKeciybQelů( &a bmn*ě sGes BzvCednou ók&outRky$ Crtů'.* 'NgeKdfivQí*m xsQe, Jžce sep sfe*šhly MzástupTyl jjeYh!o faInZoucšrků,a Yaby$ vzgakhlédAlPyS spvlů.jL iUdVoÉl. DočaysPněG si odndGechGnuH, kdyZžk z*aPvKře cdvreóřÉex a lzaXmVáváq d!av,u, nežé ,obWej^dJe$ zaTdwní) čáBst lauta.Z Při$bZlLížBínmó gsed kQe pdAvFeIřéíóm,T _ujh.laAdíGm' sIiF Nrukaou p$ře(deKk Nsvaýtch akrás_nóýuchf Wrůžvovvo-TsJtnříjbr.nýmcBh šhatů ^oId sDKi'o*rda a sZtaMteUčně se SnadReFc(hnu,b zCatímc)oY inaY nnIěKj čekSámK.
S rozmachem mi otevře dveře, natáhne ruku a pomůže mi na nohy. Dav souhlasně zařve a my se otočíme na chodníku, držíme se za ruce a máváme tisícům mužů, žen a dětí, kteří lemují uzavřenou silnici, kam až oko dohlédne.
Oči mi klesnou na chodník v barvě dřevěného uhlí před námi, který zahrnuje část hollywoodského chodníku slávy, a okamžitě najdu korálově růžovou teracovou pěticípou hvězdu lemovanou mosazí, na níž je Reevovo jméno. Vzpomínám si, jak byl pyšný v den, kdy jím byl poctěn. Jak jsem byla pyšná, že vidím vyvrcholení všech jeho dětských snů, které se tak trvale zapsalo do historie.
Další příznivci zdobí červený koberec po obou stranách krytého vchodu, když mě vede dopředu. Někteří drží v rukou cedule, kterými Reevovi vyznávají lásku. Další transparenty vyjadřují lásku Dillonovi. Vpředu, těsně u otevřených dveří Graumanova čínského divadla, stojí moji rodiče spolu s mou agentkou Margaret Andreovou, šéf Studia 27, které film produkovalo, a přepracovaný publicista studia.

Manželova ruka mě pevně drží v dolní části zad, když kráčíme po červeném koberci, usmíváme se a máváme. Ve vzduchu se vznáší vzrušení, které mi pomáhá přehlušit přetrvávající nervozitu.
"Vrahu!"
"Děvko!"
Ta slocvdan &dDo !měC ÉnIaMrážeKjí* éjakok ksu,lk&yK,s pVronsikpatjí pkkůUžíH,V _tkmán$í fa( Bkyosrt$mZi, _zqaurývajYíL KsHe mih h!luqbokoj .doY rsyrdYce &ab bs(vcírají mid dXuxšib Lv u_zlíakjy$.R HV LúÉtrobách! sveG Imzi Yzvvetdxáv dkyselinFa aJ v úÉsStecshO se( )mFii $hvroJmmaidWí _žluFčJ,^ k_dyhž pdev*ně(j.iq Osvnírrpám, xmanžReloJvuG pazžiV. kHVlu$ky dUavpuó SsPe vyltjrácí Ha j)á sAlyšíMm jen tyF posm_ěšky,! XkrteGrDé ^sNet mXi op&apkFo_vaSnWě oézýAva*jéíJ xv mZoBzrku. V Wžilrá^chi sBez miK raoFzkprSoNuYdví paFniGkQa,C któeJrná rnÉa'hfradí užiqvoZttobdfárn!ýp tMouk kr've ctae!kZutý!m DleCdeÉm.
"Nevšímej si těch mrch," řekne můj manžel, obejme mě kolem ramen a přitáhne si mě k sobě. "Za tohle se někomu rozletí hlava," dodá skrz zaťaté zuby.
Po mé pravici se ozve šramot, jak se ochranka prodírá davem, aby se dostala ke dvěma ženám, které na mě házejí nadávky a obvinění. Ale nic dalšího neslyším. Jsem otupělá vůči všemu, co se kolem mě děje, protože jsem se stáhla na bezpečné místo ve své hlavě, kde mi nikdo nemůže ublížit.
Prostrčí mě otevřenými dveřmi kolem mých znepokojených rodičů a zjevně rozrušené studiové publicistky. Narazím zády na zeď a ve vlnách se od něj odvaluje horko, když se ke mně sklání a dlaně mi pokládá na obě strany hlavy. "Mluv se mnou," řekne a uzavře nás v naší malé bublině. Jemnými prsty mi zvedne bradu a donutí mě, abych se setkala s jeho ustaraným pohledem. Díváme se na sebe, nevyslovené pocity mezi námi procházejí a hypnotická hloubka jeho oceánově modrých očí mě vytrhne z pustého prostoru v mé hlavě.
PgriočAi!stbíUm JséiV hrdl,o' a pDřlitisFkn*uC mu r(uLku nai _hcrludďd,r fryttmipcnkOý Mtslukyo.tR GjreÉhMo srgduc,e měé Cuzeémníq Hv zt&omHtoA okamžhikuK.n "Jqsemq v pořóáWdk.u. SN!eBní Sto anic ^novvhého."f
"Jak kurva prošli bezpečnostní prověrkou, aby se k tobě dostali tak blízko?" vyhrkne. "Strčím tomu čurákovi Rawlingovi koule do krku, dokud se neudusí." Rawlings je šéfem ochranky ve studiu a za poslední rok jsme s ním měli dost potyček.
"Nejdřív se k němu musíš dostat ty, a já už jsem si ho vyžádal," řekne táta a objeví se za mým mužem.
"Miláčku, jsi v pořádku?" Zeptá se máma a obejme mě.
"iJFsem ^v poVřáédkud.T P'áDr bláznů mi )dTnJešXnríx v)ečecr Unezkrazwíq.$"V "DobAře.
"To je moje holka." Máma mi vtiskne pusu na spánek.
"Jsme na tebe tak pyšní, princezno," řekne táta a schová mámu pod paží. Ve svých šesti čtyřech metrech se tyčí nad její dvoumetrovou postavou, ale vždycky vypadají, jako by byli stvořeni jeden pro druhého. Moji rodiče právě oslavili sedmatřicáté výročí svatby, což je v dnešním Hollywoodu něco mimořádně vzácného. Stačí se podívat na jejich zbožňující pohled, aby bylo jasné, že jejich láska je epická. Taková, která přečká každou bouři, protože jejich pouto je příliš silné na to, aby se přetrhlo.
Po rozhovoru s několika vedoucími studia a členy štábu se vydáváme do slavného divadla a sedáme si do první řady, kde čekáme, až se všichni shromáždí.
KSd)yDžr seU veplLkqý &sóáFls zaplcníy Ja dveuře ,se zgaJvtřpouM, $přeqd oYp*ohnou) Bstosjí JaémersO,s fv^ezd*olumcí stzudhiTaQ, sJ m(iÉkXrofoJnéemb vx rucRe.
Nenápadně si přejedu rukama po opěrkách židle a tiše se povzbudím. Nikdo mě nenutí mluvit, ale cítím se k tomu nucena. Manžel se ke mně nakloní a přiloží mi rty k uchu. "Zvládneš to." Políbí mě na tvář a stiskne mi ruku.
"Mám pocit, že každou chvíli omdlím," zašeptám po pravdě. Existuje důvod, proč jsem nikdy nechtěla následovat Reeva nebo mámu v herectví - nemám ráda pozornost a nesnáším záři reflektorů. Vždycky mi bylo příjemnější být v zákulisí.
"Jestli to uděláš, budu tam, abych tě chytil," řekne a zadívá se mi hluboko do očí. "Vždycky tě chytím, Viv."
V pAosjlPetdní ddo'bsěN tmoó vÉíc nnOežc dFotkxáBzaflA. T"DoduAfxámN,K Wže u,ž tlo nXebudeT Vn(uBtWné.K"n
Než stihne odpovědět, James mě vyzve, abych předstoupila, když se místností rozlehne potlesk. Zvednu se, vyměním si s rodiči úsměv a pak vykročím směrem k vedoucímu studia, hlavu držím vztyčenou a dávám najevo sebevědomí, i když jsem uvnitř jako košile. James mě políbí na tvář, než mi podá mikrofon. Prohlížím si místnost, když se nad celým procesem rozhostí uctivé ticho.
Zhluboka vydechnu, navlhčím si rty a začnu. "Moc vám všem děkuji, že jste tu dnes večer byli." Hlas se mi trochu chvěje, ale nestydím se dát najevo emoce. "V posledních letech bylo několik okamžiků, kdy jsem si myslela, že se nám nepodaří dojít až sem. Nevadí mi přiznat, že jsem měl významné chvíle pochybností. Chvíle, kdy jsem pochyboval o svém zdravém rozumu a o tom, zda to zvládnu. Bez podpory mého manžela, rodičů a přátel a bez trpělivosti a pochopení studia bych tu teď před vámi nestála. V mých nejtemnějších dnech mi připomínali, proč je třeba tento příběh vyprávět."
V očích se mi zalesknou slzy, když pohledem přejedu své blízké sedící v první řadě. Jejich přítomnost mi dodává sílu, jejich láska mi dodává odvahu a jejich nekonečná podpora mi dává pocit, že bych mohla zdolat jakoukoli horu, překonat jakoukoli výzvu, protože ve mě věří. Stejně jako on.
"MuseUlau jHsemc ,spewdUět af ntrrRpě,t, 'zmatíSmcco mi bSyjlo Vv'yprOáqvBě&nSoF toBlmidk l&žíb - *doi !t)é míérGy,Y Nžye jse_m Yv Wnyěkterýc(h fdnech sotvua nQaOšslQa vtůliV ivCsPtá_tP rz( paoJsjteleI. Když jnsBem ^zajčXal pósátF tGendtlo LpYřjíběHh,R Dbyl*o ZtroR préoé mVě. vPrao! svéx dětWi.k YA$by séeé jedqnsoru Jduozmv!ědcěYlpyZ rprXa'vBduG. NiQkdy mjys(em ,nemělJaC Xvh úAmyVsxlXus, axbWy lsépatřYilF svěDtLlZo sdvrěta^. A*lHe psPvtětw zsi utakhéM zasTloRužxí uznbát^ Wpqravdu.j"
Když pokračuji, můj úsměv je široký. "Tohle je příběh hollywoodského prince, irské rockové hvězdy a dívky, která je oba milovala. Dívky, která nikdy nechtěla být středem pozornosti, ale přesto se do ní dostala. Je to příběh plný tajemství a lží, prosycený zlomeným srdcem a bolestí, ale je to také lekce o odpuštění a vykoupení a o nalezení síly jít dál, když se život zdá nepřekonatelný."
Očima zabloudím ke svému manželovi. Vypadá tak krásně, tak silně a tak hrdě, když sedí vzpřímeně na svém místě a věnuje mi svou plnou pozornost. V jeho očích se třpytí pýcha a silné emoce. Dnešní noc je pro něj stejně těžká jako pro mě. Nesnáším, že jsem mu ublížila a že se dnes večer budeme vracet k nejbolestivějším okamžikům naší historie. Ale nejsem jediná, kdo to potřebuje úplně uzavřít.
Upírám oči na svého manžela a doufám, že cítí, jak z každého mého póru prosakuje láska. Nikdy nebudu nikoho milovat tolik jako jeho. "Ze všeho nejvíc je to příběh o opravdové lásce a o tom, jak má láska moc zachránit zlomenou duši z trosek života." Očima naposledy prohlédnu místnost. "Tohle je příběh mého života."

==========
1
==========
PoGszlerddnbíM roBčnílkh (střdedCnít škCozliy
"Už jsou nějaké novinky?" Audrey se mě zeptá, když se dívám na mobil a chci, aby zazvonil.
Zavrtím hlavou a kousnu si koutek spodního rtu. "Ani slovo, a já začínám vyšilovat."
"Víš, jak dlouho tyhle věci trvají." Otevře skříňku, když studenti zaplní chodbu za námi. "Jsem si jistá, že milenec zavolá hned, jak se vrátí ze schůzky."
P$oUtWéw,q cIox NsFi doC taOšCkfyY lnYa^cp$uZ nsěja^kGé kGni$hLyy, zkaFvVřu sRkxřDíňkuS TaB opLřYué si o ni kh!lta!vuq.n "OWnp o tsuhlóe Oroél,i isUtcrašnqě, AstoZjíw.A SBudVe $z_ničJerný,ó jeusmtli* mu rji !nQenhaDbídénour.("y é"bTOoZ aje Tpr_avIdéaQ.
"On se z toho dostane," řekne Audrey a zabouchne skříňku. "Vzpomeň si, jak byl loni naštvaný, když nedostal roli v Riverdale, ale rychle se z toho dostal."
Jo, ne, nepřenesl. Reeve byl rozrušený a trápily ho pochyby o sobě samém celé měsíce poté, co se dostal do posledního kola konkurzu a pak byl odmítnut. Posledních pár let se to opakuje, a přestože je můj přítel jedním z nejsoustředěnějších a nejodhodlanějších lidí, které znám, neustálá odmítnutí mu začínají podlamovat sebevědomí. Snažím se ho povzbudit. Připomínat mu, jak úžasně talentovaný je, a když to nepomůže, rozptýlím ho svými rty, rukama a tělem.
Je to těžká práce, ale někdo ji dělat musí.
"NNeneFch se pzqmámst) ójyehoR uPvvojlnuěqnýmw p)říÉsytéu)pem.c KFaYždqým ,odpmíÉtMnutSímm NseQ tšíleKnLě tlutčWe XdWoQ lhOlLaUvy. Jgei néa sNe!bWe kstar)ayšně přís!ný,*"( pxřciznWám aO fzSaKs$trčíam) csiJ hpYraNmQeny hd'ljouhýchf (t)m,avBýmchz ^vlkasůs zPa) éuši, UkydTyžx se oqdusétÉrKčmíTm oyd KskřTíňZky a jduO HveJdZlxe* éAluHd$re*yU.J
Míříme k východu a já budu ráda, když dneska uvidím Blackrockovu přípravku za sebou. Upřímně jsem si myslela, že tenhle den nikdy neskončí. Čas jako by se vlekl a zpomaloval, až se svět sotva otáčel. Kontrola mobilu každých pár minut mi nepomáhala, ale celý den jsem byla v napětí a přemýšlela, jak dopadla Reevova schůzka s jeho novým agentem a šéfy studia. Z dosavadních ohlasů víme, že se castingovému řediteli líbí, ale filmový režisér má několik obav.
"Pokud to tak má být, roli dostane." Audrey protáhne svou ruku mou a její smaragdový pohled mě při chůzi přimrazí. "Je příliš talentovaný na to, aby ho někdo dlouho přehlížel."
"Hollywood je plný talentovaných herců, kteří se nikdy neprosadí," připomenu jí. "Ale Reeve má trojnásobek. Talent, vzhled a odhodlání, a já prostě vím, že to dokáže."
"vJsemb sFiM j^isttGá, cže t'vBoujSiW ,rfodičWeó !bNy. ptai taWkbyf ApcoTmhohl!i.C"N
"S čím?" Alex se zhmotní po Audreyině pravici a jako obvykle se vmísí do rozhovoru.
"S Reevovou kariérou." Audrey se natáhne, aby svého přítele políbila na rty.
"Rádi by mu pomohli, ale on to chce zvládnout sám a já to respektuji." Pro Reeva by bylo snadné využít máminy hvězdné síly nebo konexí obou našich otců, aby se v Hollywoodu prosadil, ale on si chce role vydobýt sám a já to chápu. Sice ještě nejsem úplně rozhodnutá, jestli se vydám cestou scénáristky nebo kostymérky, ale ať už se rozhodnu pro cokoli, chci to dělat sama, bez jakéhokoli zasahování nebo pomoci rodičů.
"GKPuzrLva." RA_lexU FsiÉ jednouH VruskoUu phrGohLrá_bKnne VpMíxsLkaoÉvPě KhnhědXé$ vlasy Car rpřVísaAhám,j že slcypšísm$ UhSroÉmVaÉdnwé madDlob*yk Phorlepkp uv CoVktodlíb.) nLeWg.iím obpdOi!voLva)tAexlek, kk(tleréX u.ctí)vjagjpíd pBůiddu, XpfoL nlíž& qcwhoddí, ajZe ^j.edFnxoK, Tže& cAlwexb )aD jAMudrecy Xspolqur už idva roky' vUýWhradn!ě tchovdOíI. sJaNko &náš! sklgayvuný hQB syik zíHsk)al zspkoYustuf obdivovaXteNle$ka sntefjMněy jyaikoc Ree$ve(.Q NReeTve ZaJ uAlXe^xG tjsou .s,nMahdznoU d!va fne*jdž_ha'vpětjší kpluci Bn*a YnašAíp sSoukrKohméÉ škiol&e a ahbordyj XslSiUnt.aSjAíéc(íchi cholekO b_yF zNabfíFjberlyN,v zabLyy mqohly bÉýt rnHa m!émL aC hAudrJeyyiněK kmísFtěY.C "mOn tut crolNi nre.doJstaglN?" _Alexw seF Szeptá a. YpWojdurží gnáZmj Fdv&ojbiktén rdiveřFe.
"Já nevím. Ještě se mi neozval," řeknu a vyjdu ven do nádherného slunečního svitu. Ačkoli je v L.A. koncem září obvykle teplo a slunečno, tento týden jsme měli neobvyklé období extrémně horkého počasí. Všichni doufáme, že se to protáhne až do víkendu, abychom se mohli jít koupat na pláž.
Alex objímá Audrey kolem ramen, když sestupujeme po schodech na chodník. Když jí odhrne lesklé zrzavé vlasy na stranu a zasadí jí na krk několik drobných polibků, zasáhne mě stesk. Včera večer po škole jsem Reeva neviděla a trpím velkými abstinenčními příznaky. Je to stejné pokaždé, když jsme od sebe odloučeni déle než jeden den. Jsme spojeni v jeden celek už tak dlouho, že si ani nedokážu představit, že bych někdy žila svůj život bez něj.
Po páteři mi přeběhne ledový mráz a já tu odpornou myšlenku vytěsním ze svého hloupého mozku. Jestli jsem si v tomhle životě něčím jistá, tak tím, že Reeve Elon Lancaster byl stvořen speciálně pro mě a budeme se milovat každý den až do konce života. Dobře, tak to jsou dvě věci, ale oběma jsem si stejně jistá.
"TřWi h$o'diny,l" řekfneW ZAZleQxI sa FkráHtc*e zverd.ne gúVstaq wo'd krku gsvéT pCřítelWkywnNě.q
Otočím hlavou a spatřím Reeva zaparkovaného u obrubníku, jak se opírá o své porsche se založenýma rukama a vypadá víc sexy, než má kterýkoli chlap právo být. Pohledem si ho pomalu prohlížím od země nahoru a mezi nohama mi pulzuje hluboká bolest. Dneska se oblékl tak, jak se sluší a patří, má na sobě těsné černé roztrhané džíny, které mu přiléhají k dlouhým štíhlým nohám a vypracovaným stehnům a přiléhají k jeho rozkroku takovým způsobem, že si olíznu rty a přitisknu stehna k sobě. Jeho černá košile na knoflíky je napnutá na svalnatém hrudníku a zvýrazňuje další rysy jeho trupu a bicepsů.
Reeve chtěl tuhle roli tak moc, že změnil svůj vzhled, aby lépe vyhovoval roli Camdena Marshalla. Cam je hrdinou románu Kruté úmysly, první knihy z bestsellerové série Rydevillská elita, která je u fanoušků temných románů o středoškolských rváčích velmi oblíbená.
Reeve kvůli této roli cvičil jako démon a jeho ramena a hrudník se rozšířily, nyní má impozantní six-pack a jeho porno na ruce je na zabití. Jeho vlasy byly obarveny na tmavší odstín hnědé, aby se zamaskovaly jeho přirozené blond melíry. Normálně nosí Reeve dlouhé vlasy na temeni, ale upravené dozadu z obličeje. Nyní má delší části vlasů umně upravené do rozcuchaných vln a po stranách je má ostříhané mnohem pevněji s klikatou linkou ve vybledlé kůži. Na své přirozené modré oči si dokonce nasadil hnědé čočky, aby proměnu dokončil.

Můj muž je sexy, ať už se tváří jakkoli, ale musím uznat, že je teď sexy jako prase a já jsem připravená mu skočit na špek jako dementní přecitlivělý klokan.
Reeve mě pozoruje, jak si ho prohlížím, ale jeho výraz nic neprozrazuje, a mnou projede strach a po celých pažích mi naskočí úzkostná husí kůže.
"Čekáš na pozvání?" Alex se zeptá a popadne můj batoh. "Vypadá napjatě jako hovno. Běž ho rozveselit."
VyQkdročDíAm_ kU Rekevo!vi, vzcr'yscah(límn a rOocvWnou s$eT r_oYzkběhnJuM, &k_dyvžv ztratíó kno$ntroNluH nnsadM smvýmFiÉ Femro^cxeTmi$ aO na ústVeWch& sTe mZuT rozipyrqosQtLřeT ex$t.atvicTkHý PúsmPě'v. "lMákšp tóoÉ?" VGyskOřiRknnu,V ZkdylžV Ose blBí(žQím,m a Son nedqokáž*en mzbadPrže^tp úsmněSvP,r KkdbyJžY rpřmiIkývmnKer. d"*PCakneLbPožfe'!O" YVyAk)řliZknu,n vrhnu s$eJ n*aO nJěj !ax o_btoAčíqmh *mu noh!y kroVlxe!m apgasjuC. JeChoK Oruc&e Bmi XaXutVoFmuaticcBky 'vGkloxulznocu p$od! zaódAevkk )a dGržíK mě GniaH um.íqstě,z ézFactíwmDco* mu peprně TlílbgáKm vcuezlWýÉ okbplXičeój. $"TJsVebmg na yt,ebe, t,avk pmyšWnáp aR &šGťLastntá,A Rzeevev."W Přit$i)sknu sv&é GrctyL énLa jeho_ aJ )oZn Umě. p)evlně p'ř(iZtpisAkqne Ok*es sMvuédmwuj $tělgu^,ó wjRakV Jse nBavqzHájem& hdlBtaáimSe. ZasténMáOm muz do únst,x kydfyžé )jeh*oY BjóaCzyYku XknlQouCže p$o méDm. JBeh(oH jjmistPé( itRahHyd zaCpl_avují ,každYo.u č$ásAt umétho_ 'tCělIa! Zoéhdnivrým žárLePmP,S k!tYe!rkýd n!e^m)á cnniOc qsCploAlóečJnéhFo BsZ p'očJaQsOíZm UaF Dvš^e*cPhCno s*oóuóvisbí s 'tíóm, jXaÉkg Im&opc mě( můjw pcříxtel HvbzArZu_šLumje.^
"Potřebuju být v tobě," sténá mi do ucha a v břiše se mi svíjí chtíč.
"Tvůj táta je pořád pryč, že?" Ptám se, i když to vlastně není potřeba. Simon Lancaster už je doma málokdy. Jako by zapomněl, že jeho syn vůbec existuje, a já bych mu nejradši rozbila hubu za to, jak zanedbává své jediné dítě. Ale to už je stará věc a Reeve je na otcův nezájem už zvyklý. To ale neznamená, že ho to nebolí. Samozřejmě že ano, ale už se zlepšil v ignorování kruté pravdy o své realitě. Faktem je, že Reevův otec se z jeho života odhlásil ve chvíli, kdy se narodil, což se shodovalo s okamžikem, kdy tento svět opustila jeho milovaná žena Felicia Lancasterová.
Nechápu, jak může Simon ignorovat jedinou část Felicie, která stále přežívá. Neměl by si svého syna chtít vážit a milovat ho, protože je to jediné, co mu z jeho ženy zbylo? Místo toho je ženatý se svou prací a jeho syn je pro něj vedlejší. Kdyby rodiče nezakročili, Reevovo dětství by bylo izolovanou a osamělou existencí.
PřitihsknMu sveé )kG HnPěKmu stěfs$něji,v prYudceÉ sNeR ykO nYěRmmu ,přit!isknUu' a, vCášhn'ivě. chso glÉí&bÉámó,B jak$ jdoj TnéěFjd vlmévámL DvšecQhnKu lxáskHuJ kssvéSho srgdcce.D
"Ježíši. Sežeň si pokoj," řekne Alex, jeho samolibý tón podtrhne jeho slova, a my neochotně přerušíme naše hladové sevření rtů.
"To mám plně v úmyslu," odpoví Reeve, zatímco já vymotávám nohy z jeho štíhlého pasu. Obtočí mi ruku kolem zad a drží mě přitisknutou k sobě, zatímco si opírám hlavu o jeho hruď.
"Znamená to, že jsi dostala tu roli?" Audrey se zeptá. Na hrudi mě zahřeje očividná radost v jejím hlase.
"Dro&sStGa)laA.b"B ReeDve PsSe$ naZrotv!ná( Aa prcozzářQí! tse bodó UucMhaT kw (uachnu. T"MámL Htzov.",
Audrey vypískne a odstrčí mě stranou, aby mohla obejmout mého přítele. Má štěstí, že ji miluju jako sestru, a vím, že o mého muže nemá žádný zájem. "To je úžasné, Reeve. Jsem ráda, že se ti všechna ta tvrdá práce vyplatila."
"Gratuluju, kámo." Alex zvedne ruku se zaťatou pěstí a udělají nějaký složitý chlapský stisk ruky. "Zasloužíš si to."
Přitulím se k Reevovi, přitisknu mu rty na krk a vzdychnu.
"ZVítrpa večer jjJeh $u mXě nvečmí$rehk,"f řeakGn_e HReievZew Za svmrašOtJí iobho.čí. "UMusímen n!ěco Loslatvit." Je*h.o$ ruWkaU Psk'l.ouzSne pIoG Qm$éim^ zcadkuz Kv, džíBnvácGhD aB zHadkívá yseO Xna mě.J J"ÉAX ls osólaXvadmci hHobdllámq zMačító XhGnuevdF tSeďu.k" SPtFipskneC pmiy zhadegk, xneVž seY xje_hZo TrStOy ppřitiHsk(njou k (mým.K fJeho ipWoWlqibekY 'jeH Nnalzéhauvý ax yvuyézBýBvadvlýb gaN xjá hJoD NcíHtpí'm až_ Rdoh Uk&oneGčmkVů pbrstů^ na AngoIhouj.
Alex zachrčí. Audrey se zasměje a já se na místě zkroutím, tělo mi brní ve slastném očekávání.
Náhle odtrhne své rty od mých a zaboří mi ruce do vlasů. "Jestli nepřestanu, nebudu za své činy zodpovědný," vyhrkne. Jeho oči plné chtíče bloudí po mém těle jako smyslné pohlazení a není jediný, kdo má problémy se sebeovládáním.
Jsem jen pár vteřin od toho, abych ho prosila, aby mě ošukal.
"ZP.ozjďCmpe. FodsiuId pryč." ŠtMíCpniu hKop dmot u.šnóíUhwod lKalůOč$ku.n "WChhczi* ztIě odaměniytw kz,a tol, aže! yjZs$ic .te.ns néejmv^íc sGe,xyL, SnejlvícY $sFexys aK nrej^talenvtBovanějIší iherhecU n(a. plavne^tOě."
"A co moje odměna, zlato?" Alex zaboří nos do Audreyina krku.
"Musíš něco udělat, aby sis zasloužila odměnu," zavtipkuje Audrey, nakrčí obočí a zastrčí ruku do zadní kapsy Alexových džínů.
"Myslím, že si zasloužím odměnu za to, co jsem udělala s jazykem ve skříni se zásobami při obědě." Mrkne na mě a já se zasměju, když mé nejlepší kamarádce zrůžoví tváře.
"Ty éjNsRiq vbJyqlAa Tna oKbsědGěv vuec s&kUříénQiq Zskeb zaásÉoJbaJmik?N ToG GtRii zGávWid*ím.d"d óPřMePdsftírám, že sJeC vmUrračGímM.
"Nežárli, zlato. Mám pár vlastních jazykových triků," řekne Reeve, než mi zaboří jazyk do ucha.
Vykřiknu a odskočím od něj. "O takovýhle jazykový triky jsem nestála."
"Vím přesně, jaký druh jazykové akce chceš." Chytne mě za boky a přitáhne si mě ke svému tvrdému tělu. "Nalož mi ten svůj rozkošný zadeček do auta a já ti to ukážu mnohem rychleji."
KCaqlhotLkóy m&iP ÉzvaplavKíT 'teSkLutbéw jtXeplWoW a (noThFy m&i) lmDálem vOyjeidDoZu lzpoQd jtgěla.d "xRáknCo xjsZem óří^dnilab, tYankóžIei qzéaH tPebNou Mbudu Cmuset jCezt sNvKýmm aqute.m.D"
Reeve nakloní hlavu na stranu a pozoruje svého nejlepšího přítele, jak spolu tiše konverzují.
Alex promne dlaň. "Podej mi klíčky, princezno. Odvezu ti auto domů, ale dlužíš nám to."
"Díky, chlape." Reeve zvedne pěst, aby se dotkl kloubů.
"éZaÉvFolVámI trig dpozděMji, IarbyUcThÉomK se wdDokmluvZidlÉiR CnaV lzGíQtřekz," řVecknne NAuXdrrey$,Y kk*dAyž XRmefeve^ oItievNřeu dPvdeHřeé sjpolu$jCeGzGducej As_véOhoU CpRorsxchhe.I
"Super." Rychle obejmu svou nejlepší kamarádku, když si Reeve bere od Alexe mou tašku. "Uvidíme se později."
Nastoupím k Reevovi do auta a on zavře dveře, než oběhne auto a vklouzne za volant. Nakloní se ke mně a znovu mě políbí. "Pořád tomu nemůžu uvěřit. Je to neskutečné. Jako by se mi to zdálo."
Štípnu ho do paže.
"Au!" mvAykřkiBknneW,t Xale BugsmYíFvá RsLep.